USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli: [Jméno zůstevitele], narozen [Datum narození zůstevitele], zemřelý [datum], posledně pobytem [adresa] [Anonymizováno], za účasti: [Jméno zemřelého], narozena [Datum narození zemřelého], bytem [Adresa zemřelého] [Anonymizováno], zastoupena [Jméno Zástupce], advokátkou, sídlem [adresa], o odvolání navrhovatelky [Jméno zemřelého] proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 12. května 2025 č. j. 17 D 413/2025 – 24 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje a soud svou nepříslušnost nevyslovuje. Odůvodnění: Shora citovaným usnesením Okresní soud v Mělníku výrokem I. zastavil řízení a výrokem II. vyslovil svou nepříslušnost. Výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že v dané věci je potřeba řešit, zda je dána mezinárodní pravomoc českého soudu k projednání dané pozůstalosti. Uzavřel, že je potřeba vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (Dědické nařízení). Soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že zůstavitel měl úzký a trvalý vztah ke státu [Anonymizováno] a nikoliv k České republice, že ve státě [Anonymizováno] se nacházelo středisko jeho životních zájmů a nebyla zde žádná vazba na Českou republiku, není dána pravomoc vést řízení ohledně pozůstalostního majetku na území České republiky ve smyslu článku 4 Dědického nařízení. Podle článku 15 Dědického nařízení proto vyslovil svou nepříslušnost a řízení zastavil. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání. V něm namítá, že ve svém návrhu sice nesprávně odůvodňovala pravomoc soudu § 74 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., přitom na věc dopadá Dědické nařízení, avšak ve smyslu tohoto Dědického nařízení je nutno postupovat podle článku 10 odst. 2, podle něhož je soud v České republice (Okresní soud v Mělníku) příslušným pro projednání dědictví, které se nachází na územní České republiky. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 28 zákona č. 89/2012 Sb., a § 212 a § 212a zákona č. 99/1964 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Z obsahu spisu v dané věci vyplývá, že navrhovatelka [Jméno zemřelého] podala návrh na projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno FO] [Anonymizováno], který zemřel dne 5. února 2023 a posledně byl bytem ve státě [Anonymizováno], v tomto státě podle návrhu zůstavitel také žil a měl zde většinu svého majetku. Současně bylo v návrhu uvedeno, že na území České republiky má zůstavitel nemovitý majetek a bankovní účty. Z hlediska právního posouzení se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně vyjádřené v jeho usnesení o tom, že pro posouzení mezinárodní příslušnosti České republiky je potřeba vyjít z Dědického nařízení, jehož aplikace má zásadně přednost před ustanovením zákona o mezinárodním právu soukromém. Při posuzování pravomoci je však třeba vycházet nejen z článku 4 Dědického nařízení, nýbrž také z ostatních ustanovení tohoto nařízení. Podle článku 10 odst. 1 a 2 Dědického nařízení, nenachází-li se místo obvyklého pobytu zůstavitele v době smrti na území členského státu, jsou soudy členského státu, v němž se majetek tvořící pozůstalost nachází, přesto příslušné k rozhodování o dědictví jako celku, pokud: a) měl zůstavitel v době smrti státní příslušnost tohoto členského státu; nebo pokud tomu tak není, b) se místo předchozího obvyklého pobytu zůstavitele nacházelo na území tohoto členského státu, za podmínky, že v době zahájení řízení od změny tohoto místa obvyklého pobytu neuplynulo období delší než pět let. Pokud žádný soud v členském státě není příslušný podle tohoto ustanovení, jsou k rozhodování o majetku tvořícím pozůstalost přesto příslušné soudy členského státu, v němž se tento majetek nachází. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že příslušnost České republiky, na jehož území se nachází majetek tvořící pozůstalost, k rozhodování o takovém majetku je však založena i tehdy, není-li podle článku 10 Dědického nařízení příslušný žádný soud členského státu, tj. zůstavitel byl občanem nečlenského státu nebo neměl obvyklý pobyt na území členského státu, v němž zanechal majetek, resp. na jehož území neměl obvyklý pobyt nejméně pět let před svým úmrtím. Právě o takovou situaci se v dané věci jedná. Zůstavitel byl občanem nečlenského státu, ani neměl obvyklý pobyt na území členského státu, v České republice jako v členském státě však zanechal majetek, proto podle článku 10 odst. 2 dědického nařízení je Česká republika příslušná k projednání dané pozůstalosti. Vzhledem k těmto závěrům je nutno uzavřít, že rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým soud prvého stupně zastavil řízení a vyslovil svou nepříslušnost, není správné. Proto odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (za jeho přiměřené aplikace) změnil usnesení soudu prvého stupně tak, že se řízení v dané věci nezastavuje a soud svou nepříslušnost nevyslovuje. Tím byly fakticky odklizeny i závislé výroky o nákladech řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Mělníku. Praha 8. července 2025 JUDr. Šárka Kamenická předsedkyně senátu