USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci příjemce: [jméno FO], narozen [datum], bytem [adresa], zastoupen [Jméno Zástupce], advokátem, sídlem [adresa], a přihlašovatele: [Jméno advokáta A] se sídlem v [Adresa advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], o úschovu motorového vozidla [Jméno advokáta B], VIN [VIN kód], o odvolání příjemce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. dubna 2025 č. j. 10 Sd 35/2019 – 113, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Shora citovaným usnesením Okresní soud v Mělníku rozhodl o tom, že předmět úschovy – ve výroku soudu prvého stupně identifikované vozidlo – připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení, a to i tehdy, nebude-li podané žádosti o vydání předmětu úschovy pravomocným usnesením vyhověno. 2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že vozidlo bylo přijato do úschovy dne 12. srpna 2019, od té doby nedošlo k jeho vydání, proto soud postupoval podle § 301 odst. 1 z.ř.s. Přihlédl přitom ke skutečnosti, že nebylo ověřeno, že by společnost přihlašovatele neexistovala, jak namítal příjemce, a to vzhledem k charakteru příjemcem předložené zprávy a jejímu obsahu. 3. Proti tomuto usnesení podal příjemce včasné odvolání. V něm namítá, že přihlašovatel je dlouhodobě nekontaktní, italská strana nespolupracuje s naším policejním orgánem. Z celé věci je zřejmé, že v Itálii došlo k podvodnému jednání, příjemce je poškozený, který se nemůže domoci vozidla, za které zaplatil nemalou kupní cenu, pouze kvůli absolutní nespolupráci přihlašovatele a orgánu italského státu. Navrhuje, aby soud analogicky využil ustanovení § 298 odst. 3 písm. c) zákona č. 292/2013 Sb. (z.ř.s.). Za této situace navrhoval, aby odvoláním dotčené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) a podle § 28 z.ř.s., přitom dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 5. Z obsahu spisu soudu prvého stupně vyplývá, že v dané věci došlo ke zvláštnímu případu úschovy podle § 300 z.ř.s., a to rozhodnutím o uložení ve výroku soudu prvého stupně označeného automobilu (dále jen „automobil“) do úschovy soudu vydaným dne 10. července 2019 Policií České republiky. Z rozhodnutí je zřejmé, že k úschově došlo proto, že v rámci vyšetřování byla věc odňata [jméno FO], přitom kromě této osoby na věc uplatnila právo také italská společnost (přihlašovatel). 6. Na základě shora uvedeného rozhodnutí lze tedy konstatovat, že automobil byl složen do úschovy soudu, jde o zvláštní případ úschovy podle § 300 z.ř.s., v němž postavení příjemce má [jméno FO] a postavení přihlašovatele společnost se sídlem v [Anonymizováno]. 7. Z obsahu spisu soudu prvého stupně dále vyplývá, že ani jeden z účastníků řízení výslovně nevyjádřil souhlas s tím, aby věc byla vydána druhému účastníku řízení. 8. Vzhledem k době, kdy došlo ke složení věci do úschovy soudu, soud prvého stupně postupoval zcela v souladu s ustanovením § 301 odst. 1 z.ř.s. Podle tohoto ustanovení, uplynula-li lhůta tří let od právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto rozhodnutí. Toto ustanovení se přitom aplikuje i v případě zvláštního případu úschovy podle § 300 z.ř.s. 9. Soudní praxe se již v minulosti jednoznačně ustálila na závěru, že soud rozhodne usnesením o tom, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nepřihlásí nikdo do jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení, vždy, jakmile uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, aniž by byl předmět úschovy dosud vydán (bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vydání) – srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2012, sp. zn. 21 Cdo 4677/2010 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2012, č. j. 21 Cdo 1196/2011. 10. Marné uplynutí tzv. kaduční lhůty má za následek, že již není možné podávat další žádosti o vydání předmětu úschovy, avšak všechny včas podané žádosti musí být projednány a rozhodnuty, i kdyby již tzv. kaduční lhůta uplynula. V případě, že byla včas (do uplynutí tzv. kaduční lhůty) podána soudu alespoň jediná žádost o vydání předmětu úschovy, může předmět úschovy připadnout státu jen, jestliže nebylo pravomocným usnesením vyhověno žádné ze včas podaných žádostí. 11. Stejně tak je v kontextu ustanovení § 299 z.ř.s. nutno dovodit, že tzv. kaduční lhůta neběží po dobu, kdy probíhá sporné řízení o souhlas s vydáním předmětu úschovy. Proto soud prvého stupně zcela správně uzavřel, že příjemce má ještě časový prostor (v délce tzv. kaduční lhůty), aby učinil kroky k případnému nahrazení souhlasu přihlašovatele s vydáním vozidla. V této souvislosti je nutno poukázat také na to, že zatím jako účastník řízení v této věci vystupuje jen [jméno FO], neboť jemu byl automobil odňat (srovnej stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005), společnost [jméno FO] [právnická osoba]. se v řízení neúčastní jako příjemce, neboť jí automobil podle záznamu policie nebyl odňat, avšak v řízení se dosud neúčastní ani jako přihlašovatel. 12. Z hlediska možností příjemce podat u soudu v České republice žalobu na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy je nutno poukázat na to, že do budoucna již není možné vycházet z rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2024 č. j. 24 Co 120/2024-129, které vychází z dřívějších závěrů soudní praxe o tom, že ve vztahu k tomuto řízení, je-li žalovaným osoba se sídlem v Itálii, není dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Daná sporná otázka byla aktuálně vyřešena Nejvyšším soudem České republiky usnesením ze dne 19. listopadu 2024 č. j. 20 Cdo 511/2022-363, a to na základě řešení předběžné otázky Soudním dvorem EU. S ohledem na závěry Soudního dvora EU je totiž nutno uzavřít, že řízení o nahrazení souhlasu s vydáním věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení z úschovy soudu nespadá pod pojem „věci občanské a obchodní“ dle čl. 1 odst. 1 nařízení Brusel I Bis, pro posouzení pravomoci českého soudu se tak uplatní § 6 zákona o mezinárodním právu soukromém ve spojení s § 299 odst. 2 z.ř.s. Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o této předběžné otázce tak zakládá nový právní rámec pro posuzování mezinárodní příslušnosti českého soudu podle nařízení Brusel I Bis a v případě podané žaloby musí být posouzena ve smyslu této judikatury. 13. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvého stupně je správné, proto odvolací soud postupem podle § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Mělníku. Praha 17. července 2025 JUDr. Šárka Kamenická předsedkyně senátu