USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudkyň Mgr. Pavly Jansové a Mgr. Hany Říhové úschovní věci složení motorového vozidla [Anonymizováno], VIN [VIN kód] do soudní úschovy, za účasti příjemce: [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa], zastoupen advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], sídlem [adresa], a přihlašovatele: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o odvolání [jméno FO] proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. prosince 2024 č.j. 10 Sd 2/2024-178, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mělníku shora uvedeným usnesením rozhodl tak, že předmět úschovy – motorové vozidlo [vozidlo], VIN: [VIN kód], reg. zn. [SPZ] – složený u soudu na základě rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie [adresa] ze dne 17. 3. 2020, č. j. [Anonymizováno], připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto usnesení, a to i tehdy, nebylo-li podané žádosti o vydání předmětu úschovy pravomocným usnesením vyhověno. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání příjemce [jméno FO], při kterém namítl, že je tímto rozhodnutím zasahováno do jeho ústavně zakotveného práva vlastnického, když je ze všech podkladů zřejmé, že vozidlo nabyl v aukci a řádně za něj zaplatil kupní cenu. Naopak přihlašovatel dosud nijak vlastnictví k vozidlu nedoložil. Propadnutí vozidla do vlastnictví státu by bylo v rozporu s vlastnickým právem odvolatele. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) a podle § 28 z.ř.s., přitom dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 4. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že osobní automobil citovaný ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně byl uložen do úschovy Okresního soudu v Mělníku na základě rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] [adresa] ze dne 17. 3. 2020, č. j. [Anonymizováno]. Ke složení do úschovy došlo podle § 34a odst. 7 zákona č. 273/2008, o [právnická osoba]. Z obsahu spisu soudu prvního stupně dále vyplývá, že o vydání předmětu úschovy požádal příjemce [jméno FO] a příjemce pojišťovna [Anonymizováno] kteří žádají vydání předmětu úschovy pro sebe. Je zřejmé, že nedošlo k tomu, že by některý z účastníků souhlasil s tím, aby předmět úschovy byl vydán jednomu z účastníků. O žádostech účastníků na vydání předmětu úschovy nebylo dosud rozhodnuto. Z obsahu spisu soudu prvého stupně vyplývá, že v dané věci došlo ke zvláštnímu případu úschovy podle § 300 z.ř.s., a to rozhodnutím o uložení ve výroku soudu prvého stupně označeného automobilu (dále jen „automobil“). Z obsahu spisu je zřejmé, že k úschově došlo proto, že v rámci mezinárodní policejní spolupráce byla věc odňata [jméno FO], přitom kromě této osoby na věc uplatnila právo také italská společnost (přihlašovatel). 5. Na základě shora uvedeného rozhodnutí lze tedy konstatovat, že automobil byl složen do úschovy soudu, jde o zvláštní případ úschovy podle § 300 z.ř.s., v němž postavení příjemce má odvolatel a postavení přihlašovatele společnost se sídlem v [sídlo] v Itálii. 6. Z obsahu spisu soudu prvého stupně dále vyplývá, že ani jeden z účastníků řízení výslovně nevyjádřil souhlas s tím, aby věc byla vydána druhému účastníku řízení. 7. Vzhledem k době, kdy došlo ke složení věci do úschovy soudu, soud prvého stupně postupoval zcela v souladu s ustanovením § 301 odst. 1 z.ř.s. Podle tohoto ustanovení, uplynula-li lhůta tří let od právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do jednoho roku ode dne vyhlášení tohoto rozhodnutí. Toto ustanovení se přitom aplikuje i v případě zvláštního případu úschovy podle § 300 z.ř.s. 8. Soudní praxe se již v minulosti jednoznačně ustálila na závěru, že soud rozhodne usnesením o tom, že předmět úschovy připadne státu, jestliže se o něj nepřihlásí nikdo do jednoho roku ode dne vyhlášení usnesení, vždy, jakmile uplynula lhůta tří roků od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, aniž by byl předmět úschovy dosud vydán (bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vydání) – srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2012, sp. zn. 21 Cdo 4677/2010 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2012, č. j. 21 Cdo 1196/2011. 9. Marné uplynutí tzv. kaduční lhůty má za následek, že již není možné podávat další žádosti o vydání předmětu úschovy, avšak všechny včas podané žádosti musí být projednány a rozhodnuty, i kdyby již tzv. kaduční lhůta uplynula. V případě, že byla včas (do uplynutí tzv. kaduční lhůty) podána soudu alespoň jediná žádost o vydání předmětu úschovy, může předmět úschovy připadnout státu jen, jestliže nebylo pravomocným usnesením vyhověno žádné ze včas podaných žádostí. 10. Stejně tak je v kontextu ustanovení § 299 z.ř.s. nutno dovodit, že tzv. kaduční lhůta neběží po dobu, kdy probíhá sporné řízení o souhlas s vydáním předmětu úschovy. Proto soud prvého stupně zcela správně uzavřel, že příjemce má ještě časový prostor (v délce tzv. kaduční lhůty), aby učinil kroky k případnému nahrazení souhlasu přihlašovatele s vydáním vozidla. 11. Z hlediska možností příjemce podat u soudu v České republice žalobu na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy je nutno poukázat na to, že do budoucna již není možné vycházet z rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2024 č. j. 24 Co 120/2024-129, které vychází z dřívějších závěrů soudní praxe o tom, že ve vztahu k tomuto řízení, je-li žalovaným osoba se sídlem v Itálii, není dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Daná sporná otázka byla aktuálně vyřešena Nejvyšším soudem České republiky usnesením ze dne 19. listopadu 2024 č. j. 20 Cdo 511/2022-363, a to na základě řešení předběžné otázky Soudním dvorem EU. S ohledem na závěry Soudního dvora EU je totiž nutno uzavřít, že řízení o nahrazení souhlasu s vydáním věci zajištěné orgány činnými v trestním řízení z úschovy soudu nespadá pod pojem „věci občanské a obchodní“ dle čl. 1 odst. 1 nařízení Brusel I Bis, pro posouzení pravomoci českého soudu se tak uplatní § 6 zákona o mezinárodním právu soukromém ve spojení s § 299 odst. 2 z.ř.s. Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o této předběžné otázce tak zakládá nový právní rámec pro posuzování mezinárodní příslušnosti českého soudu podle nařízení Brusel I Bis a v případě podané žaloby musí být posouzena ve smyslu této judikatury. 12. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvého stupně je správné, proto odvolací soud postupem podle § 219 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možné podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Mělníku. Praha 25. září 2025 JUDr. Šárka KAMENICKÁ předsedkyně senátu