USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] IČO [IČO] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] [adresa], [Anonymizováno] [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalovaného] bytem [adresa], PSČ [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] [adresa] o zaplacení 2 295 694 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 2. 2025, č. j. 19 C 20/2025-67 takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 19 C 20/2025-67, Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I., že se zamítá námitka nedostatku mezinárodní soudní příslušnosti soudů České republiky, vznesená žalovaným v podání ze dne 17. ledna 2025. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že se zamítá námitka nedostatku místní příslušnosti soudu, vznesená žalovaným v podání ze dne 17. ledna 2025. 2. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že pokud soud prvního stupně aplikoval čl. 73 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I. bis“), Nařízení (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 (dále jen „Nařízení Brusel I.“) vstoupilo v platnost dnem 1. 3. 2002, kdežto dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, zveřejněná jako Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“), pak dnem 8. 11. 2002. Soud prvního stupně tedy pochybil, když vycházel z čl. 48 Smlouvy, neboť tato se neuplatní. Čl. 73 odst. 3 Nařízení Brusel I. bis nebyl naplněn, neboť mezinárodní smlouva vstoupila v platnost až po Nařízení Brusel I. Pokud by soud prvního stupně správně vycházel z Nařízení Brusel I. bis, uplatní se čl. 7 odst. 2, dle kterého platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Místem, kde došlo ke škodní události, je Německo, tudíž by měly být dle Nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušné německé soudy. Není-li pak dána mezinárodní příslušnost soudu prvního stupně, nemůže být dána ani jeho místní příslušnost. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vysloví, že je důvodná námitka žalovaného ohledně nedostatku mezinárodní soudní příslušnosti soudů České republiky, přičemž tuto mezinárodní soudní příslušnost mají německé soudy, a dále že vysloví, že je důvodná námitka žalovaného ohledně místní příslušnosti soudu prvního stupně. 3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že i nadále zastává názor, že příslušnost českých soudů je dána na základě čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I. bis. Toto Nařízení pak upravuje v čl. 24 taxativní výčet případů, v nichž je dána výlučná místní příslušnost, přičemž ani jeden z uvedených případů nedopadá na právě projednávaný případ. Za situace, kdy žalovaný má bydliště na území České republiky a uzavřel zde smlouvu s českým pojistitelem, není důvodu, proč by měl být nárok žalobkyně coby českého pojistitele rozhodován jinými než českými soudy. Na této skutečnosti nic nemění ani situace, pokud by příslušnost (pravomoc) českých soudů měla být posuzována podle čl. 48 odst. 1 Smlouvy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že proti žalovanému, který je státním příslušníkem Ukrajiny, je uplatňován nárok u soudu České republiky. Žalovaný má bydliště v [adresa]. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení 2 295 694 Kč jako postižní pohledávky dle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. na náhradu toho, co za něj jako jeho pojistitelka odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla plnila. Ke vzniku škody (dopravní nehodě) mělo dojít ve Spolkové republice Německo. Žalovaný v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu vznesl námitku nedostatku mezinárodní soudní příslušnosti (pravomoci) soudů České republiky s odkazem na čl. 7 odst. 2 Nařízení Brusel I. bis s tím, že ve věcech deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti jsou výlučně příslušné soudy určené podle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Mimoto vznesl námitku nedostatku místní příslušnosti, neboť žalobkyně podala žalobu u soudu, v jehož obvodu nemá žalovaný bydliště. Žalobkyně ve vyjádření ke vznesené námitce nedostatku mezinárodní soudní příslušnosti (pravomoci soudů) České republiky uvedla, že v projednávané věci není dána výlučná příslušnost podle Nařízení Brusel I. bis, a proto mohla řízení zahájit ve státě, v němž má žalovaný bydliště podle čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení. Pokud jde o námitku nedostatku místní příslušnosti soudu, při podání žaloby vycházela z dostupných údajů o bydlišti žalovaného, ze kterých vyplývalo, že se nachází v obvodu Okresního soudu v Kolíně. 7. Pokud jde o mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů, je dle odvolacího soudu zapotřebí aplikovat dvoustrannou smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, zveřejněnou jako Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. (dále opět jen jako „Smlouva“), jež se podle čl. 73 odst. 3 Nařízení Brusel I. bis použije namísto tohoto nařízení. Uvedená dvoustranná smlouva byla uzavřena dne 28. 5. 2001 (nabyla platnosti dne 1. 3. 2002 a účinnosti dne 8. 11. 2002), Nařízení Brusel I. vstoupilo pro Českou republiku v platnost až dnem jejího vstupu do EU, tj. dnem 1. 5. 2004. 8. Podle článku 48 Smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli (odst. 1). Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku (odst. 2). Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá (odst. 3). Forma smlouvy se řídí právní řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek (odst. 4). Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek (odst. 5). 9. Postižní pohledávka vyplývá ze smluvního závazku založeného pojistnou smlouvou. Žalovaný má bydliště na území České republiky, a proto je v projednávané věci dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy. 10. Podle § 11 odst. 1, 2 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (odst. 1). Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (odst. 2). 11. Podle § 84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud žalovaného, není-li dále stanoveno jinak. 12. Podle § 85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. 13. Podle § 105 odst. 1, 4 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem (odst. 1). Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak námitku usnesením zamítne (odst. 4). 14. Žalovaný má podle informačního systému základních registrů pobyt na adrese [adresa], PSČ [adresa]. Na tuto adresu také soud žalovanému doručil vydaný elektronický platební rozkaz a tutéž adresu za své bydliště označil žalovaný v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu i ve vyjádření k žalobě. Jinou adresu bydliště žalovaný nesdělil ani k výzvě soudu prvního stupně ze dne 23. 1. 2025. Lze tak uzavřít, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště v obci [adresa], která náleží do obvodu Okresního soudu v Kolíně (§ 12 odst. 1 a bod 28 přílohy 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v platném znění). Ve věci je tak dána místní příslušnost soudu prvního stupně. 15. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud námitky žalovaného ohledně nedostatku mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů České republiky a ohledně nedostatku místní příslušnosti soudu prvního stupně zamítl. 16. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 17. O nákladech tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 30. května 2025 JUDr. Renáta Lukešová předsedkyně senátu