ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 61 315 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 9. 2024, č. j. 7 C 225/2024-21, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 9 752,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku z odvolání 3 066 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 9. 2024, č. j. 7 C 225/2024-21, výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 61 315 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 16 537 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného došlo ke vzniku škody poškozeného [jméno] [příjmení], žalobkyně škodu poškozenému ve výši 61 315 Kč uhradila na základě pojistné smlouvy s ním uzavřené a vznikl jí tak přímý nárok na úhradu pojistného plnění žalovaným. 2. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že soud prvního stupně měl zkoumat svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Rady (ES) č. 44/2001, neboť žalovaný je občanem Ukrajiny, což podle něj zakládá mezinárodní prvek sporu. Dále namítal, že soud prvního stupně neměl mandát k rozhodnutí o návrhu kvůli nedostatku místní příslušnosti. Zpochybnil výši škody přiznané žalobkyni s tím, že škoda byla naddimenzována a že soud prvního stupně nekriticky přisvědčil tvrzení žalobkyně. Dle žalovaného o výši nároku žalobkyně byly viditelné pochybnosti, poškozený získal nové dveře vyšší kvality, než mu žalovaný poškodil. Poukázal na nahlížení práva poškozených z dopravních nehod, jimž zhodnocení vozidla osazením nového vyměněného dílu nenáleží. Žalovaný nesouhlasil s přiznáním náhrady nákladů řízení žalobkyni, namítal, že výše náhrady je nesprávně vysoká, neboť žalobkyně jako právnická osoba disponuje právním oddělením a náhrada nákladů řízení tak měla být přiznána podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování a náhrady nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ Vyhláška“). Poukázal na skutečnost, že žalobkyně se navíc svého nároku domáhala prostřednictvím formulářové žaloby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného a k jeho odvolacím námitkám uvedla, že pokud jde o námitku nedostatku pravomoci Okresního soudu v Mladé Boleslavi, žalobkyně správně žalovala u soudu státu, kde měl žalovaný trvalé bydliště k rozhodnému dni 6. 2. 2023. Žalovanému byl povolen trvalý pobyt na území České republiky Ministerstvem vnitra od 22. 6. 2022. Je proto dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Pokud jde o námitku místní nepříslušnosti, tak k tomu se žalobkyně nevyjádřila s tím, že jí nepřísluší hodnotit procesní postup soudu, který pouze zrušil vydaný elektronický platební rozkaz. Bylo zjištěno, že žalovaný je v centrálních registrech veden bytem na adrese spadající do místní příslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi, kam byla věc po právní moci usnesení o místní nepříslušnosti postoupena. Namítá-li žalovaný, že mu měl být ustanoven opatrovník v řízení dříve, než mu byl doručován rozsudek, je jeho námitka lichá, neboť žalovaný nebyl v době vydání rozsudku soudem prvního stupně dne 26. 9. 2024 neznámého pobytu. Jeho pobyt byl evidován na území ČR, na adrese [adresa], a nebyly tak naplněny důvody, proč by měl být žalovanému ustanoven opatrovník. S ohledem na skutečnost, že povolení k pobytu žalovanému skončilo 30. 9. 2024, tedy teprve po vydání předmětného rozsudku, nezbylo soudu než mu opatrovníka ustanovit. Napadá-li žalovaný výši způsobené škody s tím, že byla značně naddimenzována, neboť orgány Policie byla uvedena škoda nepřesahující hranici 10 000 Kč, žalobkyně postup Policie ČR nemůže komentovat. Policie ČR se na pojistné události nespecializuje a odhad výše škody nemůže být kladen k tíži žalobkyni. Žalobkyně ke svým tvrzením předložila listinné důkazy. Poškozený [příjmení] [jméno] [příjmení] se do přestupkového řízení přihlásil s náhradou škody ve výši 1 000 Kč, neboť tolik činila smluvní spoluúčast poškozené na způsobené škodě. Zbývající částku mu uhradila právě žalobkyně. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do výše způsobené škody, konstatuje žalobkyně, že nalézací soud neměl pochybnosti o výši uplatněného nároku a pokud by je měl, vyzval by žalobkyni k dalšímu tvrzení o výši škody a jejímu doložení. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů právního zastoupení s tím, že žalobkyně disponuje právním oddělením a není důvod se nechat zastupovat extérní advokátní kanceláří, odkázala žalobkyně na shodnou judikaturu jako žalovaný s tím ovšem, že jde o spory, kdy na jedné straně sporu vystupuje stát či ústřední orgány státní správy. Žalobkyně je obchodní společností a je jejím právem nechat se zastoupit. V tomto směru odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014. Pouze skutečnost, že žalobkyně je společností velkou, neznamená, že by jí mohlo být upřeno právo na zastupování zvoleným advokátem. Skutečnost, že žalobkyně disponuje vlastním právním oddělením, je nerozhodná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné. 5. Odvolací soud se shodně jako soud prvního stupně nejdříve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud prvního stupně správně mezinárodní příslušnost posoudil podle článku 49 odst. 1 a 2 mezinárodní smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou publikované pod 123/2002 Sb. m. s., platné od 8. 11. 2002 („ odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku“). Ustanovení shora uvedené mezinárodní smlouvy má přednost před evropskými předpisy (Brusel I a Brusel I bis), neboť smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou byla uzavřena před vstupem České republiky do Evropské Unie (1. 5. 2004). 6. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný se dne 6. 2. 2023 v době od 1:10 do 1:20 hodin v ubytovně [ubytovna], na adrese [adresa], dopustil přestupku proti majetku tím, že úmyslně způsobil škodu na cizím majetku tak, že tyčí poškodil skleněnou výplň vstupních dveří o velikosti 185 x 20 cm, utrhl pant a poškrábal jejich plastový rám, následně nezjištěným způsobem poškodil kliku a zámek vstupních dveří společnosti [právnická osoba], čímž způsobil újmu poškozenému [jméno] [příjmení], kterému bylo vyúčtováno za dodávku a montáž vstupních dveří 62 315 Kč, z čehož 1 000 Kč byla spoluúčast [jméno] [příjmení]. Žalobkyně na základě nahlášené pojistné události vyplatila poškozenému [jméno] [příjmení] pojistné plnění ve výši 61 315 Kč. Žalovaný byl uznán rozhodnutím Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 1031/2023 SPR/OPŘ/Ko /184, č. j. 38706/2023, které nabylo právní moci 30. 5. 2023, vinným z přestupku proti majetku, kterého se dopustil shora uvedeným jednáním. Byl mu uložen správní trest pokuty ve výši 8 500 Kč a povinnost nahradit poškozenému [jméno] [příjmení] 1 000 Kč jako škodu způsobenou spácháním přestupku a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem ze dne 14. 11. 2023 k zaplacení 61 315 Kč a náhrady nákladů spojených s právním zastoupením při uplatnění nároku ve výši 9 390 Kč s tím, aby jí částky byly uhrazeny ve lhůtě sedmi dnů. Zásilku se žalovanému nepodařilo doručit z důvodu absence schránky. 7. Se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v listinných důkazech doložených žalobkyní k žalobě. 8. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“). 9. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. 10. Shora uvedené ustanovení zakládá zákonnou cessi pohledávek z titulu práva na náhradu škody nebo jiného obdobného práva, které vznikly proti jinému pojistníkovi, pojištěnému a tomu, kdo vynaložil zachraňovací náklady v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí. Tyto pohledávky přecházejí okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě, v tomto případě poškozenému [jméno] [příjmení], vyplatil. K přechodu nároku poškozeného na pojistitele se nevyžaduje žádný právní úkon a dochází k němu okamžikem poskytnutého pojistného plnění, kdy pojistitel vstupuje do postavení poškozeného vůči škůdci (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2027/2015). V řešené věci tak zaplacením žalobkyně poškozenému [jméno] [příjmení] došlo k přechodu pohledávky včetně příslušenství z poškozeného [jméno] [příjmení] na žalobkyni. 11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. 14. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že žalovaný porušil svoji právní povinnosti a zasáhl do vlastnického práva poškozené [jméno] [příjmení]. Základ nároku je dán, neboť soud je vázán dle § 135 o. s. ř. shora uvedeným rozhodnutím správního orgánu o spáchání přestupku žalovaným. Žalovaný žalobkyni ani přes výzvu ničeho na svůj dluh neuhradil. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu částky, kterou plnila za svého pojištěnce [jméno] [příjmení] vůči žalovanému. 15. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně ustanovil žalovanému v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovníka z důvodu neznámého pobytu v okamžiku, kdy žalovanému skončilo povolení k trvalému pobytu v ČR (30. 9. 2024). Námitku místní nepříslušnosti odvolací soud neshledal důvodnou. Podle § 105 odst. 1 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně námitku místní nepříslušnosti nevznesl, v odvolacím řízení již místní příslušnost soudu řešit nelze. V odvolacím řízení s ohledem na neúplnou apelaci nemůže žalovaný s úspěchem ani namítat výši škody. Odvolací pro úplnost konstatuje, že žalobkyně výši škody prokázala předloženými listinami. Skutečnost, že poškozené starší dveře byly nahrazeny novými nelze přičítat k tíži žalobkyně. Dveře plnily svou funkci a pokud by nebyly žalovaným poškozeny, nemusel by poškozený vynaložit finanční prostředky na jejich výměnu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 2202/2019,„ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, kromě pravidla, že východiskem pro určení náhrady je obvyklá cena věci v době poškození, navíc stanoví, že kromě obvyklé ceny věci v době poškození musí být vzato v úvahu i to, co poškozený musí vynaložit k obnovení nebo nahrazení funkce poškozené věci. Při poškození věci tedy např. nepůjde jen o to, že poškozena byla několik let stará čalouněná sedadla v automobilu v určité obvyklé ceně, ale i to, že poškozený měl až do škodné události funkční automobil a že k obnovení jeho funkčnosti musí vynaložit náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Náhrada tak může převýšit samu obvyklou cenu poškozené věci, přičemž – se zřetelem k judikatorní praxi běžné v zahraničí – může jít o převýšení až třetinové. Touto novou právní úpravou se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je zajisté nutno zabývat se otázkou účelnosti nákladů, nutných k uvedení poškozené věci do (z pohledu funkčnosti) předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodnou událostí (jenž je stále platným) bude znamenat nutnost hodnocení otázky, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci, nebylo možné. Tyto zásady budou platné pro stanovení nákladů na náhradu škody jak na věci movité, tak na věci nemovité“). Dále odvolací soud konstatuje, že v řešené věci se nejedná o formulářovou žalobu. Termín formulářová žaloba se používá pro opakované žaloby shodného obsahu, kdy se změna návrhu dotkne pouze jména žalované osoby a částky a předmětem žaloby je částka do 50 000 Kč včetně. Žalobkyně je obchodní společností, nikoli orgánem státu, a má právo na právní zastoupení, navíc věci náhrady škody a přechodu práva na pojistitele jsou zpravidla právně a skutkově složité. Proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvod postupovat při přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni podle Vyhlášky, ale podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“). 16. Soud prvního stupně žalobkyni správně přiznal i zákonný úrok z prodlení z žalované částky v souladu s ustanovením § 1970 o. z. od 24. 11. 2023, neboť žalobkyně žalovaného k splnění jeho povinnosti vyzvala a žalovaný ve stanovené lhůtě žalobkyni ničeho neuhradil. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V řízení před soudem prvního stupně byla plně úspěšná žalobkyně a má tak právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše náhrady nákladů řízení byla soudem prvního stupně stanovena správně a odvolací soud pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tento výpočet včetně správné právní kvalifikace (AT), odkazuje. Soud prvního stupně rovněž správně určil lhůtu k plnění této povinnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a místo plnění k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady na odměnu advokáta spočívající v odměně za 2 úkony právní služby po 3 580 Kč dle § 7 AT z částky 61 315 Kč a za 2 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření k odvolání a písm. g) účast při odvolacím jednání. Žalobkyni bylo přiznáno 21 % DPH, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení 9 752,60 Kč a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit v třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám k jejího právního zástupce (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud se při vyhlášení rozsudku dopustil početní chyby, kterou v písemném vyhotovení napravil postupem dle § 164 o. s. ř. 19. Odvolací soud rozhodl podle § 2 odst. 5 a § 9 odst. 4 písm. b) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích o povinnosti žalovaného jako odvolatele zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 3 066 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci. Praha 2. dubna 2025 JUDr. Renáta Lukešová předsedkyně senátu