ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce A] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] e) [Jméno žalobce E], narozený [Datum narození žalobce E] bytem [Adresa žalobce D] f) [Jméno žalobce F], narozená [Datum narození žalobce F] bytem [Adresa žalobce D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o ochranu osobnosti o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ č.j. 5 C 52/2024-266 ze dne 10.12.2024 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v tom správném znění, že návrh žalobce a), aby žalovaná zaplatila žalobci a) částku 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 4.7.2022 do zaplacení, se zamítá. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje v tom správném znění, že návrh žalobkyně b), aby žalovaná zaplatila žalobkyni b) částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 26.2.2024 do zaplacení, se zamítá. III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje v tom správném znění, že návrh žalobce c), aby žalovaná zaplatila žalobci c) částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 26.2.2024 do zaplacení, se zamítá. IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. potvrzuje v tom správném znění, že návrh žalobkyně d), aby žalovaná zaplatila žalobkyni d) částku 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 4.7.2022 do zaplacení, se zamítá. V. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. potvrzuje v tom správném znění, že návrh žalobce e), aby žalovaná zaplatila žalobci e) částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 26.2.2024 do zaplacení, se zamítá. VI. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI. potvrzuje v tom správném znění, že návrh žalobkyně f), aby žalovaná zaplatila žalobkyni f) částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 26.2.2024 do zaplacení, se zamítá. VII. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích VII. až IX. mění tak, že všichni žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 98 000 Kč, a to rovným dílem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. VIII. Všichni žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 700 Kč, a to rovným dílem, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ č.j. 5 C 52/2024-266 ze dne 10.12.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byl zamítnut „návrh žalobců,“ aby bylo žalované uloženo zaplatit prvnímu žalobci částku 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4.7.2022 do zaplacení (výrok I.), aby bylo žalované uloženo zaplatit „druhému žalobci“ částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26.2.2024 do zaplacení (výrok II.), aby bylo žalované uloženo zaplatit třetímu žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26.2.2024 do zaplacení (výrok III.), aby bylo žalované uloženo zaplatit čtvrté žalobkyni částku 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení „od 24.7.2022 do zaplacení“ (výrok IV.), aby bylo žalované uloženo zaplatit pátému žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26.2.2024 do zaplacení (výrok V.) a aby bylo žalované uloženo zaplatit „šestému žalobci“ částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 2. 2024 do zaplacení (výrok VI.). Dále bylo rozhodnuto, že „žalobkyně 2 a žalobce 3“ jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši 42 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok VII.), že „žalobce 5 a žalobkyně 6“ jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši 42 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok VIII.) a že ve vztahu mezi „žalobcem 1 a žalobkyní 4“ a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX). 2. Soud prvního stupně vyšel skutkově z toho, že žalobci se cítí být dotčeni pořadem [pořad]. Materiál k výrobě tohoto pořadu shromáždila žalovaná na základě Smlouvy o vytvoření uměleckého výkonu a o poskytnutí licence, nebyla zaměstnancem. Zadavatel ([jméno FO] [právnická osoba]) poučila žalovanou o jejich povinnostech zejména o povinnosti dodržovat [podezřelý výraz] [jméno FO] [právnická osoba] a žalovanou vybavila kamerami. Činnost spolku [právnická osoba] a problematiku péče o autistické děti považovala za věc veřejného zájmu a za použití zpravodajské licence ji podrobila kritice. S ohledem na to, že potřebné informace nebylo možné získat jiným způsobem, především se svolením rodičů, bylo použití skrytých kamer podle soudu prvního stupně nezbytné. Žalovaná navázala se spolkem [právnická osoba] spolupráci, bez vědomí dotčených osob kamerou zaznamenala prostory spolku, terapeutické metody, chování dětí a komunikaci terapeutů. Hrubé materiály předala zadavateli ([jméno FO] [právnická osoba]), která tento materiál zpracovala, opatřila odborným komentářem, připravila upoutávku a dne [den].4.2021 pořad [pořad] odvysílala. Žalovaná se tedy se souhlasem [jméno FO] [právnická osoba] zapojila do přípravy tohoto pořadu, řídila se pokyny [jméno FO] [právnická osoba] a za tuto činnost byla také finančně odměněna. Činnost žalované (pořízení záznamu) místně, časově a věcně souvisela s činností [jméno FO] [právnická osoba] (publicistika). 3. Za této situace soud prvního stupně aplikoval § 2914 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) a uzavřel, že žalovaná není ve sporu o ochranu osobnosti pasivně legitimována. Pokud by žalovaná svým jednáním způsobila újmu (škodu), povinnost k náhradě újmy (škody) by stíhala [jméno FO] [právnická osoba], která je v jiném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 rovněž žalovanou. Odpovědnost žalované by podle soudu prvního stupně přicházela v úvahu pouze v případě tzv. excesu, tedy pokud by žalovaná překročila meze svého oprávnění a svým jednáním by sledovala výlučně své zájmy. V daném případě se však žalovaná excesu nedopustila, splnila zadání [jméno FO] [právnická osoba], řídila se pokyny zadavatele, hrubý materiál předala k výrobě pořadu. To vše ve snaze upozornit veřejnost, zejména rodiče dětí s autismem, na problematické poměry ve spolku [právnická osoba] a diskutabilní terapeutické metody kritizované v uvedeném pořadu. Za konečnou podobu pořadu žalovaná také nenese odpovědnost a riziko následků za odvysílání pořadu stíhá zadavatele, tedy [jméno FO] [právnická osoba]. Motiv či pohnutka žalované nejsou samy o sobě pro posouzení odpovědnosti významné. Proto se soud prvního stupně nezabýval kvalitou terapeutické péče, případně vznikem a rozsahem újmy, a neprovedl ani další listinné důkazy, zejména lékařské zprávy o zdravotním stavu dětí, protokoly o výslechu svědků před Obvodním soudem pro [adresa], hodnocení [jméno FO] [právnická osoba], komentáře novinářů [jméno FO] a [jméno FO], znalecký posudek docenta [jméno FO] a e-mailovou komunikaci, to vše považoval za nadbytečné. Podle výsledku pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení s tím, že vůči žalobcům a) a d) (označeným jako 1 a 4) náhradu nákladů podle § 150 o.s.ř. nepřiznal, současně ale celé náklady žalované, které vyčíslil, přiznal k náhradě proti ostatním žalobcům, dělené na polovinu mezi žalobce 2 a 3 a žalobce 4 a 5. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání všichni žalobci, a to v celém rozsahu (k vymezení „celého rozsahu“ viz níže). Všichni uplatnili shodné námitky, pouze žalobci a) a d) se ztotožnili s nepřiznáním náhrady nákladů řízení. 5. Věcně žalobci namítají, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou neúplná a nesprávná: žalovaná jednala podle žalobců samostatně, iniciovala natáčení, neměla uzavřenu pracovní ani obdobnou smlouvu, nebyla jí dána závazná instrukce k natáčení, neexistovala smlouva o zpracování osobních údajů ani jiný vztah závislosti na [jméno FO] [právnická osoba], která navíc výslovně odmítla převzít odpovědnost za jednání žalované. Sama žalovaná v jiném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 popsala, že to, co a jak bude skrytou kamerou pořizovat, bylo ponecháno na její úvaze. Žalobci poukazují i na excesivní zásahy do soukromí dítěte (mj. záběr spodního prádla nezletilé žalobkyně d), pití z kojenecké lahve) jako indicii samostatného a nepřiměřeného postupu žalované. Z těchto okolností dovozují, že žalovaná nebyla „pomocníkem“ ve smyslu § 2914 o.z., popř. že i kdyby jím byla, nevylučuje to její přímou odpovědnost vedle odpovědnosti hlavní osoby. Výklad, který by poškozenému bránil uplatnit nárok přímo vůči jednajícímu, je podle judikatury Nejvyššího soudu nepřijatelný a výjimku tvoří jen případ zaměstnance, o který zde nejde (viz odkaz na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 132/2024). Podle názoru žalobců odpovídá žalovaná vedle [jméno FO] [právnická osoba]. 6. Samostatně a nad rámec uvedené argumentace žalobci uplatnili unijní rovinu odpovědnosti dle nařízení GDPR, což soud prvního stupně zcela pominul. Tvrdí, že žalovaná společně s [jméno FO] [právnická osoba] stanovila účely a prostředky zpracování (pořizování a shromažďování rozsáhlých audiovizuálních záznamů nezletilých, jejich ukládání a předávání pro účely veřejného odvysílání), a proto šlo o společné správce osobních údajů podle čl. 26 GDPR, nebyla však uzavřena potřebná dohoda o odpovědnosti. I kdyby byla žalovaná považována pouze za zpracovatele údajů, nese podle čl. 82 odst. 2 a 3 GDPR odpovědnost za újmu, neprokáže-li, že jednala výhradně v mezích zákonných pokynů správce; žádné takové pokyny ani smlouva dle čl. 28 prokázány nebyly. S odkazem na judikaturu SDEU k širokému pojetí „správce“ žalobci uzavírají, že unijní úprava zakládá přímou a solidární odpovědnost žalované za tvrzené zásahy do práv subjektů údajů. Soud prvního stupně však tuto argumentaci pominul a rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. 7. Žalobci dále uvádějí, že žalovanou předkládané listiny (zastavení přestupkového řízení ÚOOÚ a dřívější zamítavý rozsudek vůči [jméno FO] [právnická osoba]) nejsou pro věc určující: rozhodnutí ÚOOÚ o přestupku nevylučuje civilní odpovědnost za náhradu újmy dle čl. 82 GDPR a zmíněný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 byl mezitím zrušen Městským soudem v Praze a věc vrácena k dalšímu řízení. Zdůrazňují, že žalovaná veřejně deklarovala, že si za svým jednáním stojí, a setrvávají na závěru o její přímé deliktní odpovědnosti i odpovědnosti za nakládání s osobními údaji. 8. K výroku o nákladech řízení žalobci namítají, že přiznat žalované náhradu nákladů jen proto, že soud prvního stupně založil zamítnutí na (poškozeným dříve nepřístupných) interních vztazích mezi žalovanou a [jméno FO] [právnická osoba], je nespravedlivé. Z uvedených navrhují, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání. 9. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožňuje. Podle žalované pořad [jméno FO] [právnická osoba] nebyl zaměřen proti rodičům a jejich zájmům, ani proti dětem, ale proti konkrétnímu spolku, proti jednání těchto „odborníků“ a proti obchodu s nadějí rodičů. Každý, kdo pořad viděl, tak si o tom mohl udělat svůj obrázek. Žalobci netvrdili, že by jejich újma spočívala v samotném natáčení skrytou kamerou, problém spatřovali až ve zveřejnění pořadu. Tomu ale předcházel rok příprav ze strany [jméno FO] [právnická osoba], která žalovanou do spolku jako infiltrátorku poslala. Žalovaná postupovala podle pokynů [jméno FO] [právnická osoba], měla k dispozici její nástroje a neměla žádný vliv na další zpracování získaného materiálu. Principem natáčení skrytou kamerou je tzv. rybaření, natáčí se tedy vše s tím, že pro pořad se z toho použitelná část vybere. Pokyny [jméno FO] [právnická osoba] byly v tom, kam nemá být kamera umístěna, tedy na děti na WC. V odvysílané verzi pořadu byly rozrastrovány celé osoby [právnická osoba] nešlo identifikovat. Pokud jde o otázku osobních údajů, tak z rozhodnutí [právnická osoba] vyplývá, že žalovaná není společným správcem těchto údajů. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnými osobami a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání všech žalobců neopodstatněným. 11. Na tomto místě je třeba nejprve poznamenat, jak odvolací soud vyložil obsah žaloby, rozsudku a odvolání. V tomto řízení totiž uplatnil každý ze žalobců svůj vlastní nárok za zásah do svých vlastních osobnostních práv, představovaný nárokem na zadostiučinění v penězích. Nešlo tedy o několik nároků „všech žalobců,“ jak jazykově nepřesně (oproti žalobě) uvedl ve výrocích I. až VI. soud prvního stupně, nýbrž o šest samostatných nároků, vždy toho kterého (jednoho) žalobce, tedy o šest kumulovaných samostatných žalob podobného druhu. To se pak projeví v nákladech řízení a také v rozsahu a přípustnosti odvolání. Pokud odvolání podali všichni žalobci „proti celému rozsudku,“ rozumí se logicky a obsahově, že každý z nich ve skutečnosti podal odvolání jen v té části žaloby a rozsudku, která se ho týká, tedy žalobce a) v rozsahu výroku I. a závislých výroků VII. až IX., žalobkyně b) v rozsahu výroku II. a závislých výroků VII. až IX. atd., a nikoli (subjektivně nepřípustně) i v ostatních meritorních částech, které se konkrétního žalobce netýkají a nejsou na něm ani závislé (viz § 206 o.s.ř.). Proto odvolací soud přezkoumal „celý rozsudek“ soudu prvního stupně, ale současně žádnou část odvolání jednotlivých žalobců neodmítl pro subjektivní nepřípustnost. 12. Dále odvolací soud upozorňuje, že soud prvního stupně nerespektoval formální pravidla pro vyhotovení soudních rozhodnutí v tom, že různí žalobci se vždy označují malými písmeny abecedy, počínaje od a), zatímco různí žalovaní se označují číslicemi, počínaje od 1. Soud prvního stupně také nesprávně ve výroku II. a VI. označil žalobkyně za „žalobce,“ ačkoli v jiných výrocích tak neučinil, a ve výroku IV. chybou v psaní, kterou neodstranil, spojil počátek běhu úroku z prodlení s datem „24.7.2022,“ ačkoli měl zjevně na mysli „4.7.2022,“ stejně jako v žalobě, ve výroku I. a v odůvodnění. To vše jsou ovšem chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti, které lze v odvolacím řízení snadno odstranit, nicméně je nelze zcela přehlížet, byť to účastníci ve svých podáních nijak nenamítali (protože je to všem jasné). 13. K tomu je nutné zdůraznit, že odvolací soud naopak nepovažuje za přiléhavou námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně, proto zde není žádný důvod ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Nepřezkoumatelnost rozsudku může být dána tím, že není srozumitelné, jak soud prvního stupně vlastně rozhodl, nebo nejsou srozumitelné, popř. zcela chybějí, důvody takového rozhodnutí (proč tak rozhodl), popř. rozhodnutí trpí více uvedenými vadami. V daném případě ale z napadeného rozsudku jasně vyplývá, jak a proč bylo rozhodnuto, což se týká i sporného nakládání s osobními údaji. Tomu také odpovídá schopnost žalobců proti tomu obsáhle formulovat své odvolací námitky, tedy nejen rozsah odvolání, ale i odvolací důvody a odvolací návrh. 14. Dále je třeba z procesního pohledu uvést, že žalobci navrhli odvolací řízení přerušit a položit Soudnímu dvoru EU otázky odpovědnosti za nakládání s osobními údaji žalobců. Zdůrazňují, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na výkladu unijního práva. Podle žalobců je potřebné vyjasnit, zda fyzická osoba, jež mimo rámec zaměstnaneckého vztahu a bez závazných pokynů pořídí pro veřejnoprávní [právnická osoba] vysílání stovky hodin skrytých záznamů s osobními údaji nezletilých za účelem jejich využití v odvysílaném pořadu, je vedle [právnická osoba] společným správcem podle čl. 26 GDPR, a zda za situace, kdy neexistuje dohoda společných správců ani smlouva dle čl. 28, taková osoba nese odpovědnost za nehmotnou újmu podle čl. 82 GDPR (i jen jako zpracovatel), neprokáže-li, že jednala výlučně v mezích zákonných pokynů správce. Tyto otázky jsou podle žalobců klíčové, jak pro posouzení pasivní legitimace, tak pro rozsah a povahu náhrady újmy. 15. Tomuto procesnímu návrhu ale odvolací soud nevyhověl, neboť návrh v první řadě vychází z jiného skutkového základu, než ke kterému dospěl odvolací soud (viz níže), takže vymezené otázky nemají pro řízení význam (jsou akademické), a navíc odvolací soud není soudem poslední instance, neboť dovolání k Nejvyššímu soudu je přípustné. 16. Skutkově lze uzavřít, že závěry soudu prvního stupně týkající se vztahu mezi žalovanou a [jméno FO] [právnická osoba] jsou v zásadě správné a odvolací soud na ně odkazuje, byť některé relevantní důkazy k tomu nebyly v prvním stupni provedeny a z provedených důkazů bylo možné získat více skutkových poznatků, než soud prvního stupně získal. Naopak byly provedeny i některé důkazy, které jsou pro posouzení věci nevýznamné, včetně výpovědi svědkyně [svědkyně]. 17. Odvolací soud proto za podmínek § 213 o.s.ř. zopakoval dokazování klíčovými listinnými důkazy a provedl též ty důkazy, které se uvedeného vztahu týkají a které soud prvního stupně neprovedl, ač byly řádně a včas označeny a předloženy. Odvolací soud naopak nevyhověl návrhu žalobců na odročení jednání, aby žalobci mohli ještě k této otázce svá tvrzení doplnit o nová tvrzení a důkazní návrhy, neboť by šlo o obcházení principu koncentrace a neúplné apelace, navíc skutkový stav rozhodný pro právní posouzení byl dostatečně prokázán již provedenými důkazy a další dokazování by bylo nadbytečné. Výjimkou při doplnění dokazování byly jen okolnosti, k nimž došlo až po vydání rozsudku soudu prvního stupně, zejména související rozhodnutí soudů a [právnická osoba] (viz níže, dále srov. § 205a a § 212a o.s.ř.). 18. Skutkově není pochyb o tom, že to byla žalovaná, kdo jako matka autistického syna a na základě svého negativního hodnocení konkrétního centra [centrum] ([právnická osoba] s poruchou autistického spektra – PAS), oslovil [jméno FO] [právnická osoba] s námětem na téma pořadu Infiltrace, který nebyl nový. O tom svědčí nejen předložený e-mail žalované z 13.10.2019, ale i její vlastní vyjádření na sociální síti ze dne 10.4.(zřejmě 2021, před odvysíláním pořadu dne [den].4.2021), žalovaná se tím ani netají. 19. Dále je ale zřejmé, že to byla [jméno FO] [právnická osoba], kdo tento podnět přijal za svůj a sporný pořad vyrobil a odvysílal a vše podstatné v tomto směru řídil. 20. [jméno FO] žalovaná měla s [jméno FO] [právnická osoba] (dále též jen jako „[Anonymizováno]“) uzavřenu smlouvu „o vytvoření uměleckého výkonu a o poskytnutí licence,“ odkazující na § 1746 odst. 2 o.z. Předmět smlouvy byl vymezen tak, že se žalovaná (jako „umělec“) zavazuje pro [Anonymizováno] vytvořit níže specifikovaný „umělecký výkon,“ který má být zařazen do uvedeného audiovizuálního díla, resp. pořadu a dále se zavazuje k poskytnutí svolení a oprávnění „k užití tohoto výkonu.“ Mělo jít typově o výkon „speakera a komentátora mimo obraz“ ve vymezeném období. Takto měla žalovaná uzavřeno několik smluv na konkrétní části výroby pořadu – např. na publicistické vystoupení, konkrétně „natáčení 1.10.2020, včetně dopravy,“ jindy obecněji na „publicistické vystoupení Infiltrace,“ a to v pořadu „Infiltrace IV.“ na vymezenou dobu (např. od 7.5.2020 do 1.7.2020, dále od 7.5. 2020 do 1.9.2020, od 1 2.2020 do 10.3.2020 nebo od 21.9.2020 do 23.9.2020). Tyto smlouvy zřejmě nebyly předloženy všechny (na ucelené časové období) a jistě ne všechny v kompletním znění. Je však zřejmé, že jde o ustálený vzor smlouvy používaný [jméno FO] [právnická osoba], který se liší jen konkrétní rolí a obdobím, není tedy žádný důvod se domnívat, že by nějaká konkrétní smlouva žalované měla jiný obsah následných obecných ujednání. Celý text této vzorové smlouvy byl ostatně soudu také předložen. Z obecných smluvních ujednání je zřejmé, že autor je (mimo jiné) povinen „šetřit majetek [Anonymizováno]“ a odpovídá „za veškerou techniku, vozidla a další věci, které mu [Anonymizováno] zapůjčí,“ tyto je povinen „vrátit nejpozději poslední den své spolupráce na pořadu.“ Autor se zavazuje, že „nebude vystupovat v konkrétním oblečení“ (které jakýmkoliv způsobem propaguje nebo reprezentuje obchodní jméno či jiné označení, ochrannou známku, výrobky či služby kterékoliv právnické či fyzické osoby). Autor dále prohlašuje, že si je vědom osobní odpovědností za to, že ve vystoupení nepoužije údajů souvisejících se státním, služebním a obchodním tajemstvím, že „vystoupení nesmí být v rozporu se zákonem o provozování rozhlasového a [právnická osoba] vysílání“ a dalšími zákony, že je povinen „dbát dodržování právních předpisů rovněž při samotném vytváření díla,“ že je povinen „zachovávat [podezřelý výraz] [jméno FO] [právnická osoba],“ s jehož zněním se před podpisem smlouvy seznámil. Autor se dále zavazuje „po dobu účinnosti smlouvy zdržet se jakéhokoliv jednání, které by mohlo poškodit dobrou pověst [jméno FO] [právnická osoba], je povinen dodržovat vnitřní předpisy [jméno FO] [právnická osoba].“ [jméno FO] [právnická osoba] se naopak zavázala k zajištění „podmínek pro vytvoření díla.“ Součástí ujednání je mimo jiné i prohlášení autora, že byl informován o zpracování osobních údajů správcem [jméno FO] [právnická osoba] pro účely plnění smlouvy, to se však týkalo jen údajů samotné žalované. Dále strany ujednaly, že obsah smlouvy „bude považován za důvěrný, stejně jako všechny informace, včetně informací o pořadu a průběhu jeho realizace, které vejdou ve známost smluvních stran v souvislosti s plněním smlouvy a smluvní strany nejsou oprávněny sdělovat jej jakýmkoliv způsobem, včetně elektronických sociálních sítí, bez předchozího souhlasu druhé smluvní strany třetím osobám“ s výjimkou, kdy tak učiní [jméno FO] [právnická osoba] např. v souvislosti s propagací pořadu nebo stanoví-li tak právní předpis. Obdobné smlouvy ostatně měly uzavřít i další osoby, které pořad připravovaly, zejména paní [jméno FO] a [jméno FO]. V tomto směru bylo nesporné, že rovněž nebyly zaměstnankyněmi [Anonymizováno] v pracovním poměru. Z ničeho také nevyplývá, že by uvedené smlouvy byly „fiktivní,“ naopak. 21. Z toho podle názoru odvolacího soudu jasně vyplývá, že [Anonymizováno] tvoří své pořady prostřednictvím konkrétních fyzických osob nikoli na základě pracovní smlouvy, ale na základě shora uvedeného smluvního vzoru, a to i proto, že z povahy věci jde i o poskytnutí autorské licence, což pracovní smlouva nezahrnuje. V každém případě je to ale [Anonymizováno], kdo určuje, zda a jaký pořad vyrobí, kdo se na něm bude podílet, zajišťuje i všechny podmínky pro výrobu, poskytuje vybavení, zavazuje spolupracující osoby ke konkrétnímu chování, odívání i mlčenlivosti. [Anonymizováno] je tedy nepochybně hlavní osobou, která vše určuje a řídí (zastřešuje), ostatní jsou jen závislými osobami (pomocníky), jakkoli je samotná „umělecká“ tvorba věcí konkrétních použitých osob. 22. Tomu odpovídá i předložený Zápis před výrobou k Projektu Infiltrace, který počítá s natáčením skrytou kamerou a který byl „přijat do vývoje [jméno FO] [právnická osoba] 3.2.2020.“ Měla být diskutována léčebná metoda [Anonymizováno]. Bylo určeno, že „infiltrátorka“ (žalovaná) „se stane terapeutkou [Anonymizováno] a na vlastní kůži prověří, jak léčba skutečně probíhá,“ včetně toho, jakým způsobem se komunikuje se samotnými dětmi a jejich rodiči, bude zkoumáno také „odborné zázemí společnosti a finance, které musí rodiny vynakládat.“ Natočený materiál bude „konfrontován s odborníky“ na danou problematiku a téma bude ukázáno v širších souvislostech. Dále bylo mimo jiné určeno, že v rámci natáčení se bude postupovat „podle čl. 16 [podezřelý výraz] [jméno FO] [právnická osoba], že nedojde k porušení zákona, že natáčení nebude porušovat oprávněné nároky třetích osob a že nikdo ze zúčastněných v průběhu výroby neposkytne informace o natáčení třetím osobám.“ To podepsaly konkrétní osoby, které se měly podílet na produkci, režii, kameře, střihu a technickém zabezpečení, včetně žalované jako infiltrátorky. 23. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že mezi žalobci a [jméno FO] [právnická osoba] probíhá obdobný samostatný spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 154/2021, proto byly v tomto řízení předloženy i nejrůznější listiny z uvedeného paralelního spisu, včetně protokolů o jednání, u kterého byly některé z dotčených osob slyšeny jako svědci. 24. [jméno FO], režisérka pořadu, v uvedeném řízení mimo jiné uvedla, že pořady jsou natočené „vždycky po dohodě a po schválení Programovou radou [jméno FO] [právnická osoba].“ Tomu předcházela zhruba „půlroční rešerše,“ teprve poté byl vydán hromadně „pokyn k zahájení natáčení.“ Žalovaná byla v tom centru zhruba 28 dní a „denně předávala SD karty [jméno FO]“ a ta je předávala na pracoviště, které se jmenuje Ingest, kde se „načítají data do střižen,“ od té chvíle přebírá zodpovědnost za materiál režisér a střihač. [Anonymizováno] disponuje centrálním úložištěm a pořad má „samostatný disk.“ Střih se provádí „každý den, dávají dohromady jednotlivé sekvence pořadu,“ byl vybraný „krásný vzorek zacházení.“ 25. Žalovaná ve stejném řízení, také v procesním postavení svědka, potvrdila shora uvedené, tedy že kontaktovala sama [jméno FO] [právnická osoba], protože znala pořad Infiltrace z dřívějška, téma jí přišlo zajímavé a nelíbily se jí praktiky v centru [centrum], které znala. Následně byla „kontaktována týmem Infiltrace,“ řešily se „nějaké detaily“ a její ochota s nimi pořád natočit. Schůzky „s pracovníky [Anonymizováno]“ byly dvě hlavní a pak ještě před natáčením při předávání techniky. Na druhé schůzce se „řešily detaily“ toho, „jakým způsobem to natočíme,“ zacházení s technikou nebylo složité, žalovaná „byla proškolena pracovníkem [Anonymizováno],“ jak to zapnout a použít. Žádné instrukce ohledně toho, co má natáčet, co nemá natáčet, „nedostala,“ bylo to o tom, „ať natočí, co uvidí, co uzná za vhodné. Pokyny, co netočit, byly takové, že nebudeme natáčet nic, co se týká například záchodů, osobně to dítě, takovéto věci.“ Natočený materiál předávala každý den po natáčení paní [jméno FO], osobně s těmi materiály nenakládala. Předávalo se to „fyzicky na paměťových kartách, místo nich získala nové,“ skrytých kamer bylo více,“ paměťová karta byla součástí každého záznamového zařízení. Do materiálu „nijak nezasahovala.“ 26. Z toho je patrné, že žalobci slova žalované částečně překrucují. Závazné pokyny pro natáčení skrytou kamerou totiž žalovaná ve skutečnosti dostala, byť byly vymezené toliko negativně, velmi široce. Natáčela jen pro účely pořadu, který vytvářela [Anonymizováno], byla vybavena a proškolena k použití techniky ve vlastnictví [Anonymizováno] někým, koho sama považovala za „pracovníka [Anonymizováno].“ Podle pokynů neměla točit pouze nejvíce intimní okamžiky samotných dětí, například na WC (při výkonu potřeby a podobné), což neporušila, jinak měla točit v zásadě „vše, co uvidí“ a zvládne, zjevně pro účely až následného „výběru“ ve střižně (viz výše), což obě strany označují za tzv. rybaření. V tomto směru ani nebylo sporné, že žalovaná takto měla natočit cca 200 hodin hrubého materiálu (záznamu). Dále je ale zřejmé, že s natočeným hrubým materiálem neměla žalovaná nijak samostatně nakládat, tento někam přeposílat, ukládat, kopírovat, třídit, stříhat či jinak zpracovávat apod. Měla pouze vyjmout paměťové (SD) karty ze zapůjčených záznamových zařízení a tyto karty ihned (denně) odevzdat jiné pracovnici, což činila, karty si neponechávala, a místo použitých dostávala na další den nové (prázdné). Nic jiného ani nebylo tvrzeno, natož zjištěno. K tomu je třeba připomenout i smluvní závazek mlčenlivosti, který k tomu žalovaná měla (viz výše). 27. [jméno FO] [právnická osoba] v odpovědi ze dne 14.4.2022 na výzvu [právnická osoba] potvrdila, že s paní [jméno FO] a s paní [jméno FO] uzavřela pro účely pořadu [pořad] (blíže neurčené) „smlouvy,“ jejichž obsahem byla „příprava dokumentárního scénáře a režie pořadu,“ a se žalovanou uzavřela smlouvu, jejímž předmětem je „ze strany žalované činnost pro [jméno FO] [právnická osoba] spočívající v infiltraci.“ Dále [Anonymizováno] uvedla, že se zvukově obrazovým záznamem týkajícím se pořadů „je oprávněna disponovat pouze [jméno FO] [právnická osoba].“ K tomu potvrdila, že s žádnou osobou „neučinila ujednání, jímž by vymezila podíly na odpovědnosti za plnění povinností podle čl. 26 nařízení GDPR.“ Dále mimo jiné potvrdila existenci „zabezpečeného datového úložiště ad hoc pro konkrétní pořad s restriktivním přístupem,“ jehož vlastníkem je [Anonymizováno] a kterému „mají přístup pouze vybraní pracovníci [jméno FO] [právnická osoba], kteří se na výrobě pořadu přímo podílejí, a to na konkrétním pracovišti [jméno FO] [právnická osoba],“ konkrétně paní [jméno FO] (producentka), [jméno FO] a [jméno FO] a také [Anonymizováno] (střihačka). Žalovaná tedy mezi těmito osobami ani nebyla. 28. Z dalšího sdělení [Anonymizováno] ze dne 23.9.2022 na výzvu [právnická osoba] dále vyplývá, že dotčeným pracovištěm [Anonymizováno] je právě „střižna.“ Žalovaná byla „povinna veškerý zvukově obrazový materiál pořízený v souvislosti s natáčením pořadu předat [jméno FO] [právnická osoba],“ „bez možnosti ponechat si jeho kopie,“ přičemž záznam skryté kamery byl prováděn „na speciální techniku [jméno FO] [právnická osoba]“ určenou pro tento účel. 29. Pokud jde o správu a zpracování osobních údajů, byl předložen soudu i písemný záznam o činnostech zpracování podle čl. 30 nařízení GDPR, v němž jako správce údajů vystupuje jen [jméno FO] [právnická osoba], záznam vyhotovila paní [jméno FO] jako kreativní producentka pro cyklus infiltrace, včetně případných záznamů ze skryté kamery a mikrofon. Východiskem jejího použití je prezentovaný závěr, že „materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak.“ Dále bylo stanoveno, že během použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu je zapotřebí „zvlášť pečlivě dbát na dodržení omezení k ochraně soukromí,“ přičemž „výběr částí materiálu natočeného skrytou kameru nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu.“ Nesmí dojít k jakémukoliv „zneužití nebo zpřístupnění v pořadu nepoužitých částí materiálu.“ Konzumentem mediálního obsahu měli být diváci [jméno FO] [právnická osoba]. V listině byl zpracován i popis kategorií subjektů údajů, kategorií osobních údajů, jak to bylo možné s ohledem na neznámý obsah materiálu předem, dále byly určeny lhůty pro výmaz a popis technických a organizačních bezpečnostních opatření (profesionální zabezpečených datových zařízení „ve vlastnictví [jméno FO] [právnická osoba] pro výrobu a uložení záznamů, včetně restrikce přístupu k záznamům pouze osobám podílejícím se na výrobě konkrétního pořadu“). Tomu odpovídá i předložený „test proporcionality“ ze dne 31.1.2020 zpracovaný konkrétně již pro daný pořad Infiltrace, konkrétně „podobizny a projevy autistických dětí a personálu zařízení [zařízení].“ 30. Pokud žalobci tvrdili, že [jméno FO] [právnická osoba] „výslovně odmítla odpovědnost za činnost žalované,“ není ani toto tvrzení zcela správné. K tomu byly předloženy dopisy [Anonymizováno] ze dne 14.4.2022 a 5.8.2022 vzniklé při jednání žalobců a [jméno FO] [právnická osoba] o mimosoudním řešení shora uvedené věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa]. [jméno FO] [právnická osoba] při těchto (neúspěšných) jednáních mimo jiné odmítla převzít odpovědnost za třetí osoby, konkrétně paní [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], že „žádná z těchto osob (ani jiné osoby) nezpřístupní shromážděný materiál jakýmkoliv způsobem,“ což mělo být zajištěno smluvní pokutou. [Anonymizováno] poukázala na to, že se může zavázat jen za svá vlastní jednání a jednání svých zaměstnanců, což ale odpovídá zvolené a shora popsané ochraně získaných a uložených dat pořadu, nikoli paušální odpovědnosti i za případné excesy dalších použitých osob v rozporu se shora popsanými pokyny a pravidly. Na tom není nic nelogického a nezakládá to samostatné postavení žalované při výrobě pořadu, jak se žalobci snaží předestřít. Žalobci ostatně netvrdili nic o jakémkoli excesu, kterého by se měla žalovaná (či jiná konkrétní osoba) při nakládání s natočeným materiálem dopustit (viz výše). Pokud se objevila (žalobci ji mají k dispozici) jiná než odvysílaná verze pořadu, která nebyla dostatečně efektivně anonymizovaná, takže děti byly identifikovatelné, tak žalobci netvrdili nic konkrétního o tom, kde a jak přesně tuto verzi pořadu (únik dat) získali, a zejména, pokud jde o nyní projednávanou věc, že jde o výsledek samostatné činnosti žalované a jaké. [jméno FO] natáčení (že data vůbec existují) totiž takovou příčinou úniku dat být nemůže. 31. Ke stavu řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa], předložila žalovaná v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla tamní (obdobná) žaloba podaná proti [jméno FO] [právnická osoba] zamítnuta. Jde o důkaz nově vzniklý určený ke zjištění stavu souvisejícího řízení, tedy přípustný. Z odůvodnění, byť nekompletního, je patrné, že v paralelní věci bylo provedeno velmi podrobné dokazování a že soud prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Žalobci nicméně předložili následné usnesení odvolacího Městského soudu v Praze č.j. 68 Co 66/2025-677 ze dne 19.6.2025, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud v uvedeném řízení dospěl naopak k jasnému závěru, že veřejný zájem na informování o praktikách konkrétního spolku [spolek] v daném případě nepřevážil nad zájmy zobrazených dětí, že nasazení skryté kamery nebylo oprávněné, a že k zásahu do osobnostních práv obou dětí a tím i jejich rodičů došlo (odkázal na § 84, § 89 a § 90 o.z.). Soudu prvního stupně pak uložil, aby se zabýval zjištěním, jak bylo s neoprávněně pořízenými záznamy ze skryté kamery u [jméno FO] [právnická osoba] nakonec naloženo, zda byly smazány či nikoli. Dále uložil povinnost doplnit dokazování k otázce, zda a na základě čeho byly třetí osoby schopny identifikovat nezletilé žalobce i v odvysílané verzi pořadu a případně jaký ohlas u nich pořad vyvolal. K neodvysílané verzi pořadu zachycující i podobu dětí uvedl zjištění, že tato byla přístupná tzv. panelu odborníků prostřednictvím odkazu zaslaného e-mailem, takže [jméno FO] [právnická osoba] nepodnikla dostatečné kroky k zamezení identifikace dětí. Dále uložil zkoumat, jaké hodnoty a v jaké intenzitě tím byly neoprávněně zasaženy a jaké zadostiučinění je způsobilé odčinit takto vzniklou újmu s tím, že nejméně u nezletilých žalobců se jeví být přiměřeným i zadostiučinění v penězích. Z rozhodnutí ovšem nevyplývá jiný rozsah či způsob zapojení infiltrátorky [Jméno žalované] do přípravy pořadu, než byl zjištěn v tomto řízení. I proto odvolací soud nepovažoval za hospodárné osobně znovu vyslechnout žalovanou, nebo paní [jméno FO], jejichž výpovědi pouze přečetl z protokolu. K tomu lze doplnit, že sama žalovaná by stejně mohla vypovídat jen se svým souhlasem a jen jako účastník řízení (podle § 131 o.s.ř., nikoli po poučení svědka), a výpověď svědkyně [jméno FO] jen doplňuje okolnosti zřejmé již z jiných listinných důkazů (viz výše), takže není klíčová. 32. Jinak nebylo sporu o tom, že obdobný spor jako proti žalované žalobci zahájili u Obvodního soudu pro [adresa] i proti paní [jméno FO] a paní [jméno FO], kde však zatím nebylo vůbec rozhodnuto. 33. V otázce osobních údajů žalovaná předložila usnesení [právnická osoba] č.j. UOOU – 01762/21-105 ze dne 20.5.2025, v jehož rámci bylo zastaveno řízení nejen s [jméno FO] [právnická osoba], ale s žalovanou v tomto řízení s odůvodněním, že „skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem.“ Žalované bylo kladeno za vinu, že jako společný správce osobních údajů zletilých i nezletilých osob pořízených v souvislosti s tvorbou uvedeného pořadu soustavně a bez vědomí těchto osob tyto monitorovala prostřednictvím skryté kamery, čímž měla zpracovávat jejich osobní údaje, včetně osobních údajů o zdravotním stavu, to vše s cílem následného zveřejnění prostřednictvím [právnická osoba] a internetového vysílání, a dále, že jako společný správce osobních údajů těchto osob nevymezila s [jméno FO] [právnická osoba] transparentním ujednáním podíly společných správců na odpovědnosti za plnění povinností podle nařízení GDPR. Po provedení obdobných důkazů, jako byly provedeny v tomto řízení, ale uvedený úřad uzavřel, že žalovaná neurčila „účel a prostředky zpracování osobních údajů společně s [jméno FO] [právnická osoba],“ tento účel a prostředky již byly [jméno FO] [právnická osoba] určeny, žalovaná „neurčila ani podstatné prostředky předmětného zpracování osobních údajů,“ jakkoliv uvedla, že nedostala výslovné pokyny, jaké situace se má skrytou kamerou snažit zachytit. Úřad tedy dospěl k závěru, že žalovaná se nepodílela společně s obviněnou [jméno FO] [právnická osoba] na rozhodování o účelech a prostředcích předmětného zpracování osobních údajů, takže nešlo o vznik tzv. společného správcovství ve smyslu čl. 26 nařízení GDPR. Nebyla-li žalovaná správcem, neporušila ani povinnosti s tím spojené. 34. Takto zjištěný skutkový stav je podle názoru odvolacího soudu dostatečný pro právní posouzení věci. Jakékoliv dokazování k otázce, zda použití skryté kamery bylo či nebylo provedeno ve veřejném zájmu, co bylo známo předem a co bylo následně zjištěno o praktikách konkrétního spolku, který se zaměřuje na práci s dětmi s PAS, není podstatné. Není také podstatné, zda konkrétní spolek [spolek] poskytoval potřebnou a řádnou terapii či nikoliv (takže poskytuje falešné naděje), jaká je vlastně odbornost a praxe klíčových osob (paní [jméno FO] a dalších), jaké je finanční a jiné zabezpečení schopnosti takové služby poskytovat a od kdy, jaký je způsob hospodaření spolku, zda a jaké s tím mají rodiče dětí s PAS zkušenosti, včetně soudem prvního stupně vyslechnuté svědkyně paní [jméno FO]. Kvalita a zdařilost výsledného pořadu a jeho komentáře ve veřejném prostoru nejsou pro posouzení věci významné. Takové dokazování, které proběhlo a ještě proběhne ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa], je v této věci nadbytečné. Se soudem prvního stupně lze totiž souhlasit v tom, že zde není pasivní legitimace (odpovědnost) žalované, ale maximálně odpovědnost [jméno FO] [právnická osoba]. 35. Podle § 81 o.z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. 36. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 37. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 38. Podle § 2911 o.z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. 39. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odstavce 2 téhož ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. 40. Podle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 41. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. 42. Při výkladu sporného ustanovení § 2914 o.z. vyšel odvolací soud z komentářové literatury a z judikatury, kterou však netvoří toliko rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 132/2024, na které poukazovali žalobci, ale i další rozhodnutí. Základní úvaha spočívá v tom, zda osoba, která za konkrétních okolností vykonává vůli jiné osoby, je vůči ní v závislém postavení, má či nemá nést osobní odpovědnost za takto vzniklou újmu spolu s ovládající osobou (tzv. principálem) či nikoli, a zda je v tomto směru rozhodný (klíčový) právní režim, na němž je závislost postavení vystavěna, nebo faktický stav. 43. Žalobcům lze přisvědčit v tom, že v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud řešil otázku, kdy konkrétní činnost, z níž vznikla újma, vykonává fyzická nebo právnická osoba nikoliv sama, nýbrž prostřednictvím jiných osob, které „zaměstnává nebo jichž ke své činnosti využívá.“ Dovodil, že smyslem ustanovení § 2914 o.z. (které je odlišné od předchozí úpravy účinné do 31.12.2013) je posílení ochrany poškozeného, neboť v případě porušení zákonné povinnosti (§ 2910 o.z.) jednajících osob má poškozený „možnost požadovat náhradu od obou,“ tedy jak od toho, kdo škodu způsobil (pomocník), tak od toho, kdo má z činnosti pomocníka prospěch (hlavní osoba). Bezdůvodné zbavení poškozeného možnosti domáhat se náhrady po pomocníkovi odporuje obecným pravidlům, podle nichž by obě tyto osoby měly být povinny k náhradě společně a nerozdílně; v případě tzv. samostatného pomocníka (§ 2914 věty druhé o.z.) pak odpovídá primárně pomocník a hlavní osoba za jeho závazek za tam uvedených podmínek ručí. V obecné rovině je tedy nutné podle Nejvyššího soudu přijmout závěr, že poškozenému současná právní úprava „zásadně neupírá přímý nárok na náhradu škody vůči pomocníkovi.“ Z tohoto výkladu Nejvyšší soud dovodil „v podstatě jedinou výjimku,“ a sice, že „za újmu způsobenou zaměstnancem odpovídá výlučně zaměstnavatel.“ Tomu ale podle názoru odvolacího soudu zcela neodpovídají předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu a rovněž v citovaném rozhodnutí jsou vedle zaměstnanců zmíněny i (jiné) „osoby, jichž ke své činnosti (hlavní osoba) využívá.“ 44. Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 1221/2020 (i s odkazem na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, které bylo publikováno i ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2022) šlo o vztah mezi hlavní osobou (tzv. principálem) a pomocníkem (konkrétně zhotovitelem) ze smlouvy o dílo, tedy zjevně nikoli o pracovní smlouvu podle zákoníku práce. Přesto Nejvyšší soud aplikaci § 2914 o.z. [právnická osoba] nevyloučil, jak by odpovídalo „jediné výjimce.“ Naopak uvedl, že je to „míra autonomie či naopak závislosti pomocné osoby vůči osobě hlavní,“ co je „rozhodující pro posouzení, zda převáží samostatná odpovědnost hlavní osoby, resp. kdy je dostatečný důvod, aby samostatnost pomocníka byla důvodem k založení jeho vlastní povinnosti k náhradě.“ Za rozhodné považoval zejména to, zda osoba (ať již fyzická nebo právnická) provádí činnost pro jinou fyzickou (právnickou) osobu „podle jejích pokynů či příkazů, pod její odpovídající kontrolou a je vůči ní v podřízeném postavení.“ Řešení sporné otázky odpovědnosti pomocníka v závislosti „na míře autonomie nebo závislosti“ (starosty vůči honebnímu společenstvu, tedy rovněž mimo výkon závislé práce v pracovním či obdobném poměru) bylo předmětem rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 612/2022. Obdobná kritéria pro posouzení vymezené otázky se objevují i ve věci sp. zn. 25 Cdo 2613/2022, byť s různými výsledky podle okolností konkrétní věci. 45. V daném případě ale bylo provedenými důkazy jednoznačně prokázáno, že žalovaná, jakkoliv nebyla zaměstnancem [jméno FO] [právnická osoba], vystupovala vůči ní ve zcela podřízeném (závislém) postavení. Byla to sice žalovaná, kdo námět dalšího dílu pořadu nadnesl (dal k výrobě dalšího dílu Infiltrace podnět), nicméně dále to již byla jen [jméno FO] [právnická osoba], kdo uvedený pořad skutečně zařadil do výroby, jeho přípravu od počátku do konce řídil s využitím řady dalších osob, poskytl technické prostředky potřebné pro utajené natáčení, kdo průběžně přebíral takto získaná data a tato dále zpracovával (stříhal, konzultoval) a archivoval, zcela bez zásahu žalované. To platí i pro výrobu různých verzí pořadu, včetně finální skutečně odvysílané verze. [jméno FO] [právnická osoba] také obstarala veškerou dokumentaci (smlouvy i písemná pravidla pro nakládání se získanými údaji). 46. Není sice pravdou, jak tvrdila žalovaná, že žalobci namítali jen zásah do svých práv způsobený odvysíláním pořadu, neboť předmětem tvrzeného zásahu bylo i samotné (podle žalobců neoprávněné) natáčení dětí skrytou kamerou, jeho značný rozsah a samotná existence takových dat, včetně úniku první verze pořadu, to však na věci nic nemění. Není totiž pravdou ani tvrzení žalobců, že žalovaná neměla od [jméno FO] [právnická osoba] v průběhu natáčení žádné pokyny, že postupovala svévolně. Široký rozsah záznamů určených k výběru použitelných částí totiž určila [jméno FO] [právnická osoba], zavázala žalovanou dodržovat [podezřelý výraz] [jméno FO] [právnická osoba], žalovaná měla i konkrétní pokyn nenatáčet (pouze) nejvíce citlivé záběry dětí (na WC, rozuměno při výkonu potřeby), což neporušila. Výběr samotné metody práce (skrytá infiltrace s kamerou, resp. více kamerami) i celkový rozsah záběrů proto nelze přičítat žalované, ale [jméno FO] [právnická osoba], o jejíž pořad šlo, jak správně uvedl i soud prvního stupně. V tomto je třeba připomenout i odpovědnost provozovatele vysílání podle § 35 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a [právnická osoba] vysílání, včetně případné ochrany zdrojů podle § 41 uvedeného zákona. Daný případ je z uvedeného pohledu specifický jen tím, že totožnost žalované, která záběry pořídila, je známa. Byla to rovněž [jméno FO] [právnická osoba], kdo stanovil způsob nakládání s uvedenými záznamy a v rámci toho průběžně přebíral od žalované takto získaná data a tato dále zpracovával (stříhal, konzultoval, odvysílal) a archivoval, zcela bez zásahu a rozhodovací pravomoci žalované. 47. Samotná okolnost, že nárazová výroba konkrétních [právnická osoba] pořadů se uskutečňuje mimo pracovní poměr, na základě shora popsaných smluv, na závěru o zcela podřízeném postavení žalované nic nemění, stejně jako tvůrčí (autorská) volnost (jiných osob) při dramaturgii a režii pořadu. Žalovaná žádnou vlastní rozhodovací pravomoc neměla, pouze plnila cizí pokyny, jakkoli byly široké. 48. Jinými slovy, uvedený výklad § 2914 o.z. se podle názoru odvolacího soudu nevztahuje toliko na zaměstnance v pracovním či obdobném poměru (podle zákoníku práce), jak by se mohlo podávat z ojedinělého vyjádření Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 132/2024, ale i na osoby v podobně závislém postavení (na „jiné pomocníky,“ které [jméno FO] [právnická osoba] „ke své činnosti využívá“), jejichž míra autonomie je minimální, byť se jejich právní vztahy a odměňování ze strany [jméno FO] [právnická osoba] řídí jinou smlouvou (např. licenční, o dílo, nepojmenovanou apod.), jak se podává z ostatních citovaných rozhodnutí. Zvýšená ochrana poškozeného a jeho možnost uplatňovat náhradu škody (újmy) po více osobách musí mít své meze, jak již dříve Nejvyšší soud při rozšiřujícím výkladu § 2914 o.z. vysvětlil, a mimo zjevné excesy ze sféry hlavní osoby (o které zde ale nejde) nemůže mířit na konkrétní kameramany, ale zásadně ani na redaktory, producenty, režiséry, dramaturgy, střihače, IT a jiné technické pracovníky a další osoby, které se na výrobě vysílaných pořadů podílejí. K tomu uvedené ustanovení podle názoru odvolacího soudu neslouží. 49. Podle čl. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 (dále též jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“ nebo „GDPR“) patří mezi základní zásady zpracování osobních údajů mimo jiné zásada minimalizace a zásada zajištění integrity a důvěrnosti osobních údajů (viz čl. 5 písm. c) a f) GDPR). 50. Podle čl. 4 odst. 2 GDPR se zpracováním údajů rozumí jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení; 51. Podle čl. 4 odst. 7 GDPR se správcem údajů rozumí fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů. 52. Podle čl. 4 odst. 8 GDPR se zpracovatelem údajů rozumí fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který zpracovává osobní údaje pro správce. 53. Podle čl. 26 odst. 1 GDPR pokud účely a prostředky zpracování stanoví společně dva nebo více správců, jsou společnými správci. Společní správci mezi sebou transparentním ujednáním vymezí své podíly na odpovědnosti za plnění povinností podle tohoto nařízení. 54. Podle čl. 28 odst. 1 GDPR pokud má být zpracování provedeno pro správce, využije správce pouze ty zpracovatele, kteří poskytují dostatečné záruky zavedení vhodných technických a organizačních opatření tak, aby dané zpracování splňovalo požadavky tohoto nařízení a aby byla zajištěna ochrana práv subjektu údajů. 55. Podle čl. 28 odst. 2 až 10 GDPR jsou upraveny další povinnosti správce a zpracovatele, zpracovatel mimo jiné nezapojí do zpracování žádného dalšího zpracovatele bez předchozího konkrétního nebo obecného písemného povolení správce. Zpracování zpracovatelem se řídí smlouvou nebo jiným právním aktem podle práva Unie nebo členského státu, které zavazují zpracovatele vůči správci a v nichž je stanoven předmět a doba trvání zpracování, povaha a účel zpracování, typ osobních údajů a kategorie subjektů údajů, povinnosti a práva správce. 56. Podle čl. 29 GDPR zpracovatel a jakákoliv osoba, která jedná z pověření správce nebo zpracovatele a má přístup k osobním údajům, může tyto osobní údaje zpracovávat pouze na pokyn správce, ledaže jí jejich zpracování ukládá právo Unie nebo členského státu. 57. Podle čl. 32 odst. 1 GDPR s přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení, povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob, provedou správce a zpracovatel vhodná technická a organizační opatření, aby zajistili úroveň zabezpečení odpovídající danému riziku, případně včetně (mimo jiné) a) pseudonymizace a šifrování osobních údajů; b) schopnosti zajistit neustálou důvěrnost, integritu, dostupnost a odolnost systémů a služeb zpracování. Tomu odpovídá i čl. 25 GDPR a také zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. 58. Podle čl. 82 odst. 1 až 3 GDPR kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy. Správce zapojený do zpracování je odpovědný za újmu, kterou způsobí zpracováním, jež porušuje toto nařízení. Zpracovatel je za újmu způsobenou zpracováním odpovědný pouze v případě, že nesplnil povinnosti stanovené tímto nařízením konkrétně pro zpracovatele nebo že jednal nad rámec zákonných pokynů správce nebo v rozporu s nimi. Správce nebo zpracovatel jsou odpovědnosti podle odstavce 2 zproštěni, pokud prokáží, že nenesou žádným způsobem odpovědnost za událost, která ke vzniku újmy vedla. 59. Z uvedené právní úpravy (evropské i národní) vyplývá, že mezi chráněné statky osobnosti člověka patří i jeho osobní údaje. Jejich předepsaná ochrana (minimalizace jejich shromažďování a zajištění jejich integrity a důvěrnosti) je zejména součástí práva člověka na soukromí. Porušení předepsané ochrany osobních údajů jejím zanedbáním či ledabylým výkonem proto může vést k zásahu do osobnosti člověka a ke vzniku nemajetkové (popř. i majetkové) újmy. Jednotlivé nároky pak vyplývají z národního práva, kde je u nemajetkové újmy dán v první řadě nárok zdržovací a odstraňovací. V úvahu však připadají i nároky další, zejména poskytnutí zadostiučinění, včetně zadostiučinění v penězích. V tomto směru nelze úvaze žalobců nic vytknout, včetně možného zprostředkovaného zásahu do práv rodičů prostřednictvím nesprávného nakládání jen s údaji jejich nezletilých dětí. 60. Žalovaná ale sama, osobně, objektivně nebyla správcem osobních údajů, ani společným správcem, jak se žalobci snaží dovodit, neboť rozhodně neurčovala ani nespoluurčovala účely a prostředky zpracování osobních údajů natáčených dětí v dané věci, jak shora uvedeno. To určovala a určila [jméno FO] [právnická osoba]. Ke stejnému závěru ostatně dospěl ve shora uvedeném rozhodnutí i Úřad na ochranu osobních údajů. Žalovaná byla ve smyslu § 2914 o.z. toliko osobou činnou pro správce ([jméno FO] [právnická osoba]) při jeho vlastním zpracování osobních údajů, byť nebyla zaměstnancem, jak shora uvedeno. Nebyla tedy podle názoru odvolacího soudu ani samostatným zpracovatelem osobních údajů ve smyslu čl. 4 a 28 GDPR, což je i podstatou stručné úvahy vedené soudem prvního stupně. 61. I kdyby ale role žalované byla kvalifikována jako role samostatného zpracovatele osobních údajů, jak to alternativně činí žalobci, nelze přehlédnout, že zpracovatel je za újmu způsobenou zpracováním odpovědný pouze v případě, že „nesplnil povinnosti stanovené tímto nařízením konkrétně pro zpracovatele nebo že jednal nad rámec zákonných pokynů správce nebo v rozporu s nimi.“ Jde o jiné vyjádření excesu, kterého se ale žalovaná podle shora uvedených skutkových zjištění nedopustila. Naopak, podle pokynů [jméno FO] [právnická osoba], jakkoli širokých, záznamy pořizovala ve stanoveném čase, rozsahu a obsahu, pro daný účel, určeným postupem a s takto získanými daty nakládala opět podle závazných pokynů, které navíc podle názoru odvolacího soudu zjevně minimalizovaly možný únik dat (hrubého materiálu) v okamžiku mezi jejich zaznamenáním a faktickým předáním dalším osobám pověřeným ze strany ČT. Od tohoto předání (konkrétně paní [jméno FO]) žalovaná za nakládání s pořízenými záznamy neměla už vůbec žádný vliv, takže jí skutečně nelze přičítat jakékoli případné pochybení, k němuž by došlo při dalším nakládání s těmito záznamy a při nakládání s výsledkem jejich zpracování. 62. To souvisí s obecnými právními předpoklady jakékoli deliktní odpovědnosti, i objektivní. Musí být dáno nejen protiprávní jednání škůdce a vznik újmy poškozeného, ale mezi nimi musí být i příčinná souvislost. Jinými slovy, předpokladem odpovědnosti zpracovatele osobních údajů je závěr, že právě z nesplnění jeho konkrétní povinnosti (z jeho excesu – jednáním či opomenutím) tvrzená újma vznikla, což není tento případ. Žalované nelze přičítat nic co se dělo při výrobě neodvysílané a odvysílané verze pořadu, neboť této fáze se žalovaná vůbec neúčastnila. Samotné pořízení záběrů s tím přímo a bezprostředně nesouvisí. Žalobci v zásadě požadují, aby žalovaná nesla odpovědnost za to, že k natáčení pořadu ČT dala podnět a že akceptovala nabídku ČT se na výrobě pořadu jako infiltrátorka podílet a v rámci toho natočila vše, co se jí řeklo. To ale není opodstatněné. 63. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako ve výrocích I. až VI. věcně správný, pouze upřesnil uvedené výroky z hlediska shora uvedených zjevných nesprávností. 64. Výroky VII. až XI. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud podle § 220 o.s.ř. změnil, neboť v této části se soud prvního stupně dopustil hned několika pochybení. V první řadě je třeba zopakovat, že v daném řízení neuplatňují všichni žalobci všechny nároky, ale že každý ze žalobců uplatňuje svůj vlastní nárok, který by mohl uplatnit samostatnou žalobou (viz výše). Při stanovení tarifní hodnoty je dále třeba odlišit úpravu vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve znění do 31.12.2024 (pro celé řízení před soudem prvního stupně) a od 1.1.2025 (pro celé odvolací řízení). V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích činí tarifní hodnota sporu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu do 31.12.2024 u každého nároku paušálně 50 000 Kč, bez ohledu na výši požadovaného peněžitého zadostiučinění, při kumulaci žalob více žalobců se pak vychází ze součtu tarifních hodnot podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu, tedy 300 000 Kč. Hodnota úkonu právní služby advokáta tak činí podle § 7 advokátního tarifu 9 500 Kč a nikoli 11 900 Kč, jak uvedl soud prvního stupně. 65. Soud prvního stupně dále pochybil i v počtu úkonů, když přehlédl, že všechna jednání přesáhla dvě hodiny, takže za každé náleží dvojnásobná odměna. Vedle toho náleží náhrada za převzetí a přípravu a dále za 3 vyjádření (viz § 11 odst. 1 advokátního tarifu), vždy na výzvu soudu nebo v reakci na doplněnou argumentaci žalobců, což je třeba považovat za účelně vynaložený náklad (§ 137 o.s.ř.). Celkem tak náleží náhrada za 10 úkonů po 9 500 Kč, k tomu 10x náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024. Tento režijní paušál náleží ke každému úkonu jen jednou, bez ohledu na počet zastupovaných osob nebo kumulovaných nároků. 66. Dále není možné přenášet náhradu nákladů řízení mezi jednotlivými účastníky, jak to učinil soud prvního stupně. Je-li ve vztahu mezi některými účastníky náhrada nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. snížena, nebo zcela odepřena, nemůže tato část přirůst jiným účastníkům, jak to učinil soud prvního stupně, prostě se nenahrazuje. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že samotný nízký věk účastníka nijak neimplikuje jeho nemajetnost a osvobození od soudních poplatků (o to ani nebylo žádáno) a ani osvobození od náhrady nákladů řízení. Placení nákladů právního zastoupení nezletilého účastníka a případná náhrada nákladů z jeho strany, pokud v řízení neuspěl, je součástí rodičovské zodpovědnosti a řádné správy majetku dítěte. Pokud se tedy nezletilé dítě prostřednictvím svých rodičů rozhodne pro podání neúspěšné žaloby, není zde bez dalšího důvod náhradu nákladů úspěšné protistraně odepřít. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal důvod ani k částečné aplikaci § 150 o.s.ř., neboť o celkových majetkových poměrech žalobců, včetně obou nezletilých, nebylo zjištěno nic nepříznivého a ani okolnosti věci takové odepření neodůvodňují. Žalobcům totiž nelze přisvědčit ani v tom, že o konkrétním vztahu mezi žalovanou a [jméno FO] [právnická osoba] nic nevěděli, takže podání žaloby „proti všem“ (proti více osobám, včetně žalované) jim nelze vyčítat. Na tom, že za pořady [jméno FO] [právnická osoba] odpovídá [jméno FO] [právnická osoba] a že není až na zjevné excesy podstatné, kdo konkrétně její pořady vytváří a jakými smlouvami s použitými osobami [právnická osoba] svou činnost vyvíjí, není nic zásadně objevného (nového, překvapivého). To patří do právního povědomí široké laické veřejnosti dlouhodobě. 67. Proto odvolací soud přiznal žalované v prvním stupni náhradu nákladů řízení proti všem neúspěšným žalobcům podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v celkové výši 98 000 Kč, a to rovným dílem (každý část, nikoli společně a nerozdílně), neboť vystupují jako samostatní společníci. Náhrada DPH požadována nebyla, neboť zástupkyně žalované není plátcem. Ostatních nákladů se žalovaná vzdala. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost je třeba uvést, že v občanském soudním řízení neplatí zásada zákazu změny k horšímu na základě podaného odvolání. Otázku nákladů řízení odvolací soud řeší vždy z úřední povinnosti a v celém rozsahu podaného odvolání, přičemž není případnými návrhy stran vázán. 68. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud také podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to podle stejné úvahy a stejných ustanovení, pouze s tím rozdílem, že podle § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025 se již nevychází při stanovení tarifní hodnoty z paušálu, ale z výše požadovaného peněžitého plnění, nejvýše však 500 000 Kč, což v daném případě, kdy žádný z nároků nepřekročil uvedený limit, směřuje na celkový součet 900 000 Kč (opět podle § 12 odst. 3 o.s.ř.), který již limitu nepodléhá. Proto činí odměna advokáta za jeden úkon v odvolacím řízení již 11 900 Kč. Náhrada náleží na dva úkony (za podané vyjádření a účast na jednání), rovněž podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu. K tomu náleží 2x režijní paušál nově po 450 Kč, celkem 24 700 Kč, bez DPH. Ostatních nákladů se žalovaná vzdala. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud opět podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Praha 21. srpna 2025 Mgr. Roman Fremr předseda senátu