USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [tituly před jménem] [jméno FO] a soudců [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] proti žalovanému: [adresa], IČO [IČO] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Nymburce č.j. 3 C 22/2025-38 ze dne 30.7.2025 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu v Nymburce č.j. 3 C 22/2025-38 ze dne 30.7.2025 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“) bylo odmítnuto podání žalobkyně ze dne 24.7.2024 ve znění opravného podání doručeného soudu dne 28.7.2025 (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) 2. Soud prvního stupně uzavřel, že se žalobkyně domáhá konstatování, že žalovaný zpracovává osobní údaje žalobkyně v rozporu se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí, domáhá se vydání zákazu žalovanému zpracovávat osobní údaje žalobkyně, vydání zákazu žalovanému poskytovat osobní údaje žalobkyně třetím osobám, vydání nařízení žalovanému vymazat osobní údaje žalobkyně zpracované v rozporu s Nařízením EU č. 2016/679 a dále se domáhá „náhrady škody ve výši 16 400 Kč a náhrady nemajetkové újmy 64 450 000 Kč.“ Soud prvního stupně dále uvedl, že vady podání nebyly na výzvu soudu odstraněny, neboť z podání „není stále zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností žalobkyně požaduje zaplacení nemajetkové újmy ve výši 64 450 000 Kč.“ Tvrzení, že se jedná o 1 535 714 Kč za každý měsíc trvání nezákonného zpracování osobních údajů je zcela nedostatečné, neboť z podání není zřejmé, jaký konkrétní dopad toto jednání na žalobkyni mělo a jakým způsobem se odráží ve výši požadovaného zadostiučinění, kdy s ohledem na takto vysokou požadovanou částku je takové tvrzení zcela stěžejní a bez zcela jasného vylíčení konkrétních rozhodných skutečností vztahujících se k vzniklé újmě „nelze považovat žalobu za určitou a projednatelnou.“ 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně obsáhlé odvolání, v němž tvrdí, že podání dostatečně vymezuje rozhodné skutkové okolnosti, dobu zásahů (14.1.2022 – 8.7.2025), povahu zásahů (opět blíže neurčené neoprávněné šíření údajů z OSPOD, zásahy do soukromí, rozhodování na základě nepravdivých údajů, pomluvy) i jejich dopady, a že byly označeny relevantní důkazy (opět všemožné záznamy jednání, policejní podklady, zdravotnická dokumentace). Nově předkládá lékařskou zprávu potvrzující reaktivní hypertenzi jako přímý následek akutní psychické reakce na (blíže neurčené) nezákonné nakládání s osobními údaji a jejich předávání třetím osobám Policií ČR, čímž dokládá jak příčinnou souvislost, tak intenzitu nemajetkové újmy. K výši uplatněné satisfakce (50 000 Kč denně) uvádí, že je přiměřená délce a povaze zásahu (nově „1 272 dní“) i jeho následkům (psychické zhroucení, dlouhodobé úzkosti, poruchy spánku a příjmu potravy, nově hypertenze) a opírá se o princip proporcionality k veřejnoprávním sankcím (§ 53 o.s.ř.), judikaturu k náhradám za zásahy do osobnostních práv a o srovnání s horní hranicí pokut podle čl. 83 odst. 5 GDPR. Tvrdí, že zásah je systematický a trvající, neboť pokračuje neoprávněné zpracování a sdílení osobních údajů v rozporu s čl. 6 a 9 GDPR, zákonem č. 110/2019 Sb. a čl. 10 Listiny, přičemž nadřízené orgány liknavě neodstraňují protiprávní stav; dovolává se též nejrůznější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i ESLP, jakož i Nevyššího správního soudu. Odkazuje na správní a trestní spisy, v nichž mají být její osobní údaje nezákonně vedeny a šířeny, a uvádí, že v důsledku postupů orgánů veřejné moci podala opakované stížnosti a trestní oznámení. Současně tvrdí vznik majetkové škody (nově 23 400 Kč), pokračující nemajetkové újmy a konkrétně brojí proti nepravdivému tvrzení v rozsudku sp. zn. 50 A 4/2024, že měla „opakované fyzické konflikty se sousedy“, jež považuje za dehonestující důsledek nezákonného nakládání s jejími údaji. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř., a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně ve svém podání došlém soudu prvního stupně dne 24.7.2025 vskutku nesrozumitelným způsobem směšuje, čeho všeho se domáhá a proč. Na dvanácti stranách nejrůznějšího slovního balastu žalobkyně doslova vrší nesmysl na nesmysl, takže je velmi obtížné z jejího vydestilovat alespoň nějaký konkrétní smysluplný záměr. Hlavní osou tohoto neuspořádaného podání žalobkyně jsou její nejrůznější subjektivní hodnocení blíže neurčených skutkových okolností, například tvrzení, že žalovaný něco „porušuje,“ nebo že „zneužívá,“ že „se obohacuje,“ aniž by bylo uvedeno, kdy a co se vlastně mělo kde konkrétně stát, tedy kdy, kdo (žalovaný) a co přesně učinil či neučinil, v jaké situaci, komu a co bylo poskytnuto, jak měla škoda vzniknout, čím je určena její výše apod. 6. Žalobkyně se domáhá i zjevných nesmyslů, jako „zákazu žalovanému být zastoupen advokátem,“ odkazuje na právní normy a soudní rozhodnutí, která vůbec s problematikou nesouvisí, podání zapleveluje nejrůznějšími právními vývody, které postrádají smysl. Pokud žalobkyně odkazuje na konkrétní spisy, není patrné, zda je vůbec účastníkem těchto řízení, o co v tom kterém řízení vůbec jde, jaké konkrétní údaje měly být zpracovány chybně, kdy, komu a jak měly být nesprávně předány. Žalobkyně s oblibou používá slovo „zejména,“ „a další,“ „případně i“, nebo „pokud,“ takže není vůbec patrné, zda, čeho a proč se skutečně domáhá bez podmínek a zda nějaký její výčet je alespoň konečný nebo není (co a proč od žalovaného žádá). Žalobkyně hovoří o údajích žalobkyně, ale jinde o ochraně blíže neurčených dětí. Pokud jde o konkrétní majetkovou újmu, žalobkyně uvedla požadavek na zaplacení 16 400 Kč (v odvolání ale již 23 400 Kč), aniž by bylo zřejmé, jaká částka platí a zejména jak k této částce žalobkyně dospěla a z jakých konkrétních okolností vyplývá (z čeho a na čem tato škoda přesně vznikla). Totéž platí pro náhradu „nemajetkové újmy“ 64 450 000 Kč, kde sice byl mechanismus výpočtu popsán (1289 dní po 50 000 Kč, nicméně ve vymezeném intervalu 14.1.2022 až 24.7.2025 není přesně 1289 dní, ale jen 1288 dní), a navíc opět chybí konkrétní vymezení, jak a čím měla být osobnost žalobkyně dotčena v tomto celém období a v této míře. K žalobě pak žalobkyně přiložila listiny (dopisy, případně některé odpovědi), z nichž se také nic smysluplného zjistit nedá, pouze je patrné, že žalobkyně rozesílá své stížnosti na zpracování osobních údajů na všechny možné adresáty (úřady), žalovaný je jen jedním z nich. 7. Soud prvního stupně tedy správně vyzval žalobkyni k odstranění vad jejího podání. Uvedl, že podání je nesrozumitelné, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti takovým způsobem, aby bylo možné jednoznačně dovodit, jaké skutečnosti žalobkyně tvrdí a co má být tedy předmětem řízení. Dále žalobkyni správně vytkl, že podání je i vnitřně rozporné. Dále vymezil, proč je podání také neurčité, přičemž ji srozumitelně poučil, jak tyto vady odstranit. Soud prvního stupně správně akcentoval povinnost žalobkyně konkrétně uvést, v čem přesně mělo spočívat obohacení žalovaného, jak vznikla škoda v uvedené konkrétní výši, jakým konkrétním způsobem vznikla nemajetková újma, jakým konkrétním způsobem žalovaný zneužívá identitu žalobkyně. K tomu soud žalobkyni určil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy a poučil ji též o následcích, pokud výzvě soudu nevyhoví (v podobě odmítnutí žaloby). Výzva byla žalobkyni doručena dne 28.7. 2025, jak žalobkyně potvrdila, nicméně v následném podání k žádnému odstranění vad nedošlo. 8. Tvrzená majetková škoda ve výši 16 400 Kč má být podle doplněného podání žalobkyně tvořena neoprávněně uloženou pokutou ve výši 15 000 Kč, neoprávněně uloženým správním poplatkem ve výši 1 000 Kč a také správním poplatkem 400 Kč (vše neznámo kdy a za co) a dále „přímými náklady žalobkyně na obranu“ (opět blíže neurčenými, nicméně celkový součet dílčích částí díky tomu nutně překračuje částku 16 400 Kč). Škoda měla vzniknout tím, že žalovaný měl za blíže neurčených okolností předat blíže neurčené osobní údaje žalobkyně policii, aniž by bylo uvedeno, které, kdy a proč měly být policii předány, v čem spočívá neoprávněnost tohoto předání. Pokud jde o částku 64 450 000 Kč, má jít nově o součet „měsíčního plnění 1 535 714 Kč za 42 měsíců“, ačkoliv tento výpočet opět matematicky nevychází. Žalobkyně také neuvedla, v čem nezákonnost a nepřetržitost zpracování osobních údajů (a jakých) vlastně spočívala. Nelze přehlédnout, že žalobkyně si stále plete konkrétní okolnosti s jejich hodnocením (svým, subjektivním), které za konkrétní tvrzení vydává. Pokud žalobkyně dále poslala popsala určité následky na své zdraví, opět neuvedla, jak a s jakým konkrétním jednáním žalovaného její zdravotní stav (jeho změna) souvisí. 9. V rámci podaného odvolání žalobkyně věc zamlžila ještě více. Žalobkyně stále opakuje stejné obecné právní floskule, nic konkrétního neuvádí, odkazy na soudní rozhodnutí nejsou vůbec přiléhavé. Majetkovou škodu žalobkyně navýšila na 23 400 Kč, aniž by bylo patrné, z čeho vzešla, nemajetkovou újmu odvozuje od „1272 dní“ trvání „něčeho“, přičemž celkový součet se nezměnil a stále matematicky nevychází, konkrétní okolnosti chybí. Dále žalobkyně své podání rozšířila o nejrůznější domnělé trestné činnosti, jichž byla terčem, včetně „vydírání,“ „donucení“ nebo „šikany,“ což se s otázkou osobních údajů zcela míjí. Zdůrazňuje i blíže neurčenou činnost soudce [adresa] (činný u Krajského soudu v Praze), který s činností žalovaného nemá společného už vůbec nic. 10. Podle § 42 odst. 4 věta první o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. 11. Podle § 43 odst. 1, 2 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. 12. Z úvodního podání žalobkyně nebylo patrné, čeho se žalobkyně přesně vůči žalovanému domáhá, a hlavně z jakých důvodů, chybí srozumitelné vylíčení skutkových okolností věci (co konkrétně, jak přesně a kdy se vlastně mělo žalobkyni stát, tedy co přesně jí „provedl“ žalovaný a nikoli někdo jiný). V případě kumulovaných různých nebo dílčích nároků dále musí být vše vymezeno jednotlivě tak, aby byl každý nárok vymezen zvlášť, resp. aby jejich součet odpovídal celkovému žalobnímu žádání. Nic z toho žalobkyně nesplnila, naopak množstvím textu se svými subjektivními vývody a nesouvisejícími odkazy zcela zastřela nějaký konkrétní logicky uchopitelný záměr, takže při nejlepší vůli nebylo možné alespoň částečně uzavřít, o čem vlastně má být jednáno a proč. 13. Výzva soudu prvního stupně správně obsahuje vytčení konkrétních vad (v mezích popsané procesní situace) a vymezení postupu, jak vady odstranit. Ve výzvě nechybělo ani poučení o následcích neodstranění těchto vad podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Výzva byla žalobkyni doručena. Soud prvního stupně tedy nastalou procesní situaci řešil zákonem předvídaným způsobem. 14. Žalobkyně zareagovala nedostatečně i na výzvu soudu a vady podání neodstranila ani částečně, jak shora uvedeno. Totéž platí pro podané odvolání. Konkrétně tedy stále není jasné, čeho se žalobkyně vlastně domáhá, o jaký skutek se má jednat, jaké jsou žalobní důvody a co přesně má soud rozhodnout. 15. Jinými slovy, podání žalobkyně, patrně občanskoprávní a nikoli trestní, je skutečně nejen neurčité, ale i zcela nesrozumitelné, neboť z něj při nejlepší vůli nelze dovodit, jakýkoliv smysluplný návrh, který by žalobkyně chtěla učinit, popř. více takových návrhů kumulovaných v jednom. To platilo jak před výzvou soudu prvního stupně, tak po doplnění žaloby, a platí to i po podaném odvolání. 16. Soud prvního stupně proto v souladu s § 43 odst. 2 o.s.ř. správně rozhodl o odmítnutí podání. Odvolací soud neshledal pochybení ani v postupu soudu prvního stupně, ani v jeho rozhodnutí. 17. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, a to podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bez nařízení jednání. To platí i pro výrok o nákladech řízení, neboť žalovanému (viz § 146 odst. 3 o.s.ř.) v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 o.s.ř. V odvolacím řízení žalobkyně neuspěla, nicméně žalovanému žádné náklady odvolacího řízení opět nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 24. září 2025 Mgr. Roman Fremr předseda senátu