USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o ochranu osobnosti, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 10. 2025, č. j. 0 Nc 1021/2025-35, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se mění ve výroku III. tak, že se o návrhu žalobce na uložení povinnosti podat žalobu na zdržení se jednání a přiznání přiměřeného zadostiučinění nerozhoduje. II. Ve zbývajícím rozsahu se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 6. 10. 2025, č. j. 0 Nc 1021/2025-35 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“ nebo „napadené usnesení“), zamítl návrh žalobce na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalované povinnost nerozesílat či jinak šířit email ze dne 1. 9. 2025 s předmětem „Serious Misconduct by [jméno FO]“ a zdržet se dalšího šíření textu tohoto emailu (výrok I.), a dále povinnost zdržet se výroků a šíření informací na adresu žalobce v tom smyslu, že i) „[jméno FO] je podvodník a provádí podvodné aktivty“, „[jméno FO] lže a úmyslně uvádí společnosti v omyl“, „[jméno FO] neplatí faktury“, „spáchal podvod a podvádí vůči dopravcům“, „[jméno FO] úmyslně šíří nepravdivé informace“, „záměrně uvádí společnosti v omyl“, „spolupracuje s podvodnou společností“, ii) by vykonával svoji činnost neodborně či nezákonně, iii) by se snažil likvidovat silnější konkurenty prostřednictvím protiprávních jednání a iv) by se snažil zakrýt své trestné činy (výrok II.). Soud prvního stupně dále uvedl, že „Návrh, kterým se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, kterým by soud žalovanému uložil podat návrh ve věci samé (žalobu na zdržení se jednání a přiznání přiměřeného zadostiučinění) do 3 týdnů od právní moci tohoto usnesení“ (sic!, výrok III.) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobci vrácena složená jistota ve výši 10 000 Kč (výrok IV.). Soud prvního stupně shledal, že žalobce se návrhem na vydání předběžného opatření domáhá uložení v podstatě totožné povinnosti, kterou by měl soud uložit žalované rozhodnutím ve věci samé. Předběžné rozhodnutí proto nelze vydat, neboť by jím soud předjímal meritorní rozhodnutí. 2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, a to v celém rozsahu. Nad rámec podaného návrhu uvedl, že zásada, podle které není přípustné, aby navrhovatel již předběžným opatřením dosáhl stejného výsledku jako pravomocným rozhodnutím ve věci samé, neplatí bezvýjimečně. V praxi totiž dochází k situacím, kdy ochranu oprávněných zájmů účastníka nelze jiným způsobem poskytnout. Právě v takové situaci se nachází žalobce, kterého protiprávní jednání žalované poškozuje na jeho cti a vážnosti. Nařízením předběžného opatření by bylo možné předejít dalšímu neoprávněnému zásahu ze strany žalované, které by uložením takové povinnosti nevznikla žádná újma. Žalobce podá ve věci samé žalobu, kterou se bude domáhat zdržení se protiprávního jednání žalované a omluvy za nezákonný zásah do jeho cti a vážnosti. Uvedený nárok, který není zcela totožný s navrhovaným předběžným opatřením, soud prvního stupně zcela pominul. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se nařizuje předběžné opatření ve shora uvedeném znění. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nebylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání. 4. Žalobce odůvodnil návrh ze dne 2. 10. 2025 na vydání předběžného opatření před zahájením řízení tím, že žalovaná svým jednáním zasáhla do jeho osobnosti. Žalobce, který je původem z [adresa], založil v Česku síť společností zabývajících se [Anonymizováno] v evropském měřítku. Žalobce se též podílí na projektu elektromobilu, o kterém vyšlo několik článků, naposledy např. v [Anonymizováno]. Žalobce za dobu své činnosti získal dobrou pověst, požívá profesní cti a vážnosti spojené se zkušenostmi a znalostmi. Obrátily se na něj i renomované firmy jako např. letecká společnost [právnická osoba]. Žalovaná zaslala dne 1. 9. 2025 v 13:19:07 hodin na e-mailové adresy zástupců společnosti [právnická osoba] zprávu, kterou velmi hrubě zasáhla do osobnosti žalobce. V e-mailu žalovaná mj. nepravdivě uvedla, že žalobce neplatí faktury, spáchal podvod vůči dopravcům, úmyslně šířil nepravdivé informace o žalované, spolupracuje s podvodnými společnostmi, zakázal určitým společnostem spolupracovat se žalovanou, že žalobce lže a snaží se eliminovat silnější konkurenty prostřednictvím protiprávních jednání a snaží se zakrýt své trestné činy. Jednání žalované je zcela za hranou etiky a zjevně vybočuje z rámce dovoleného jednání. Z e-mailu čiší úmysl žalované očernit žalobce v očích adresátů. Dehonestující e-mail byl rozeslán na několik adres žalobcových zákazníků a spolupracovníků, aby žalobce co nejvíce poškodil. Žalovaná se tak dopouští vůči žalobci účelové dezinformace s cílem poškodit jeho pověst. Z e-mailu dále vyplývá požadavek na další komunikaci ve věci, a hrozí tak opakování podobného jednání ze strany žalované. Žalovaná navíc dehonestuje žalobce dlouhodobě, např. e-mailem ze dne 24. 6. 2025, ve kterém jej označuje jako „[adresa] přepravce“, což je nepokrytý odkaz na [adresa] původ žalobce. Žalobce dále uvádí, že není politikem ani jinak obdobně profilovanou osobou. Kritika jeho osoby ze strany žalované, která se nezakládá na pravdě, je tak naprosto nepřiměřená a neoprávněná. Protiprávním jednáním žalované jsou ohroženy občanskoprávní a společenské vztahy žalobce a hrozí, že dojde k další ztrátě na jeho dobrém jménu a imateriální újmě. Potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků předběžným opatřením spočívá v nutnosti urychleně odstranit současný protiprávní stav, kdy jsou rozesílány e-maily a šířeny informace poškozující žalobce. Žalobce dále uvedl, že ve věci samé podá žalobu požadující zdržení se protiprávního jednání žalované. Na podporu svých tvrzení žalobce k návrhu přiložil:  e-mail ze dne 1. 9. 2025 v angličtině (č. l. 26), s úředně neověřeným překladem do češtiny (č. l. 25), odeslaný z adresy [e-mail] mj. na adresy s koncovkou [právnická osoba][Anonymizováno], s předmětem Serious Misconduct by [jméno FO];  e-mail ze dne 24. 6. 2025 v angličtině (č. l. 28), s úředně neověřeným překladem do češtiny (č. l. 27), podepsaný [jméno FO], adresovaný „týmu [právnická osoba]“;  výpis z obchodného registra ze dne 10. 9. 2025 k osobě žalované (č. l. 19), podle kterého je [jméno FO] společníkem a jednatelem (koniatel') žalované;  printscreeny z webových stránek žalobce [Anonymizováno] (č. l. 9-13);  článek [právnická osoba] ([právnická osoba]), 13. 2. 2019 (č. l. 14-18);  článek [datum] (č. l. 20-24). 5. Jelikož je žalovaná zahraniční právnickou osobou se sídlem na Slovensku, zabýval se odvolací soud nejprve otázkou mezinárodní příslušnosti (pravomoci) a rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost odvolacího soudu k posouzení návrhu na vydání předběžného opatření vyplývá z čl. 35 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Rozhodným právem pro posouzení poměrů mezi účastníky je pak právo České republiky, ve které má žalobce coby poškozená osoba svůj obvyklý pobyt [srov. § 101 písm. a) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a výjimku dle čl. 1 odst. 2 písm. g) nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)]. 6. Podle § 74 odst. 1 o. s. ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. 7. Podle § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2 (tj. neodmítl-li návrh), předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 8. Podle § 75c odst. 2 o. s. ř. o návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. 9. Podle § 75c odst. 4 o. s. ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. 10. Ze samotné povahy řízení o návrhu na vydání předběžného opatření vyplývá, že soudy vzhledem ke krátké lhůtě, v níž musí o takovém návrhu rozhodnout, nemohou provádět dokazování, ale vychází pouze ze skutečností, jež jsou v době podání návrhu tvrzeny a osvědčeny. Rychlost poskytované dočasné právní ochrany je na druhé straně vykoupena nižšími zárukami správnosti přijatého rozhodnutí. Předběžné opatření má přitom povahu opatření dočasného, nejedná se o konečný výsledek sporu, avšak zajišťuje se jím, aby konečné rozhodnutí mohlo mít vůbec reálný význam (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1037/15, a v něm citovanou judikaturu). Jelikož podle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro předběžné opatření rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně, řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci předběžného opatření neslouží k tomu, aby byly zjišťovány další (i nově vzniklé) skutečnosti rozhodné pro nařízení předběžného opatření, ale plní význam čistě přezkumný. Odvolací soud v něm toliko posuzuje, zda na základě skutečností a důkazů, které měl při svém rozhodnutí k dispozici soud prvního stupně v době, kdy o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodoval, je odvoláním napadené rozhodnutí věcně správné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 659/13, a stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. Cpjn 202/2016). 11. Odvolací soud dává žalobci za pravdu potud, že neobstojí úvaha soudu prvního stupně, podle kterého v této věci nelze předběžným opatřením uložit žalované totožnou povinnost jako rozhodnutím ve věci samé. Obecná zásada, podle které není přípustné, aby se oprávněný již předběžným opatřením domohl toho, čeho lze dosáhnout až pravomocným rozsudkem ve věci po proběhlém řízení (a dokazování), se neuplatní v případech předběžného opatření směřujícího k zákazu určitého jednání a žaloby o zdržení se tohoto jednání (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze 16. 6. 1995, sp. zn. 3 Cmo 1592/94, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 419/14). Rozhodným je totiž hledisko zabránění vzniku, případně rozšiřování újmy dotčeného účastníka. Právě zdržovací nárok na ochranu své osobnosti, jímž se snaží zabránit rozšiřování tvrzené újmy, přitom žalobce v návrhu na vydání předběžného opatření uplatňuje. 12. Odvolací soud přesto shledal, že napadené usnesení je (v zamítavých výrocích I. a II.) věcně správné, neboť nebyly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření ve smyslu § 75c odst. 1 o. s. ř. 13. V případě návrhu na nařízení předběžného opatření před zahájením řízení ve věci samé představuje předběžné opatření zcela výjimečný institut, jehož použití musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi případu. Kromě prokázání skutečností, které odůvodňují potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků nebo obavu, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, je přitom nutné, aby byl navrhovatelem tvrzený nárok alespoň v základu osvědčen (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 3220/11). 14. Uvedené povinnosti však žalobce nedostál. Z předloženého e-mailu ze dne 1. 9. 2025 vyplývá toliko skutečnost, že z e-mailové adresy jednatele žalované [jméno FO] byla na několik blíže nespecifikovaných adres (některých s koncovkou [právnická osoba][Anonymizováno]) zaslána zpráva s předmětem Závažné pochybení [jméno FO]. V textu zprávy se odkazuje na přiloženou fakturu vystavenou žalovanou za dokončení přepravní služby, kterou žalobce údajně neuhradil (v přílohách zřejmě označena jako [Anonymizováno]). Žalobce však uvedenou přílohu k e-mailu soudu nepředložil, a navíc soudu ani v základu neosvědčil, že se tvrzení žalované ohledně neuhrazení faktury nezakládají na pravdě (např. předložením potvrzení o úhradě předmětné faktury). Pakliže žalobce tvrdí, že difamující text e-mailu hrubě zasahuje do jeho osobnosti a poškozuje ho u jeho spolupracovníků a zákazníků, odvolací soud pouze na základě těchto obecných tvrzení nepokládá bez podrobnější znalosti podnikatelských vazeb žalobce na blíže nespecifikované adresáty (např. [e-mail], [e-mail][právnická osoba][e-mail], [Anonymizováno]) za osvědčené, že je žalobcem uplatňovaný zdržovací nárok po právu. Předložený e-mail ze dne 1. 9. 2025 je v tomto ohledu zcela nepostačujícím podkladem. V této souvislosti odvolací soud upozorňuje, že potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky nastává pouze za situace, pokud je pro navrhovatele dosavadní faktický stav objektivně neúnosný nebo mimořádně obtížně snesitelný. Natolik intenzivní potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky však nebyla za strany žalobce ani konkrétně tvrzena, natož aby byla alespoň základně osvědčena. 15. Argumentoval-li žalobce hrozbou opakování tvrzeného protiprávního jednání žalované, odvolací soud v e-mailu ze dne 1. 9. 2025 na rozdíl od žalobce nespatřuje výzvu adresátům k další komunikaci. V závěru předmětného e-mailu je toliko uvedeno, aby adresáti odpovídali pouze prostřednictvím této e-mailové komunikace, což nelze pokládat za hrozbu bezprostředního opakování údajného protiprávního jednání žalované. Potřeba zatímní ochrany žalobce pak nevyplývá ani z e-mailu ze dne 24. 6. 2025 (v němž má být žalobce údajně označen jako „[adresa] přepravce“), který neobsahuje ve vztahu k žalobci žádná difamující tvrzení. Nutno navíc upozornit, že z předloženého e-mailu ze dne 24. 6. 2025 není vůbec zřejmé, kdo měl byl jeho adresátem, resp. zda a komu byl tento e-mail ve skutečnosti odeslán. Ani v tomto ohledu tak není zdržovací nárok žalobce dostatečně osvědčen. 16. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že z ostatních předložených listin (týkajících se obecných informací o podnikatelských aktivitách žalobce a jeho zapojení do vývoje elektromobilu) neučinil ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro uložení povinnosti předběžným opatřením žádná relevantní zjištění. Zamítavé výroky I. a II. napadeného usnesení proto jako věcně správné obstojí. 17. Věcně správný je rovněž výrok IV. napadeného usnesení ohledně vrácení složené jistoty, který nachází oporu v § 75b odst. 4 o. s. ř. 18. Pokud jde o výrok III. napadeného usnesení, odvolací soud nepřehlíží jeho zjevně chybnou formulaci (absence dovětku „se zamítá“ a záměna v označení účastníků). Podstatná je nicméně skutečnost, že o povinnosti podat návrh na zahájení řízení by mohl soud prvního stupně rozhodnout podle § 76 odst. 3 o. s. ř. pouze za situace, pokud by předběžné opatření nařídil (takový výrok je vůči předběžnému opatření před zahájením řízení akcesorický). Jelikož soud prvního stupně návrh na vydání předběžného opatření v plném rozsahu zamítl, neměl o návrhu žalobce na uložení povinnosti podat žalobu na zdržení se jednání a přiznání přiměřeného zadostiučinění vůbec samostatně rozhodovat. 19. S ohledem na výše uvedené odvolávací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok III. napadeného usnesení tak, že se o návrhu žalobce na uložení povinnosti podat žalobu nerozhoduje (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správné potvrdil (výrok II.). 20. Tímto rozhodnutím se řízení o předběžném opatření končí, aniž by byla žalobci uložena povinnost podat návrh na zahájení řízení ve věci samé (§ 145 a § 151 o. s. ř). Odvolací soud proto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce nebyl se svým návrhem úspěšný a žalované doposud žádné náklady v řízení nevznikly (výrok III.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]. Praha 14. listopadu 2025 Mgr. Roman Fremr předseda senátu