ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 34 278 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 9. 2024, č.j. 13 C 220/2024-54 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. a ve výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. 9. 2024, č.j. 13 C 220/2024-54 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 550 Kč s úrokem ve výši 5,25 % ročně z částky 21 550 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 550 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žaloba se co do částky 6 001 Kč, co do rozdílu mezi úrokem ve výši 5,25 % ročně z částky 21 550 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a žalovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 2 232 Kč a žalovaným úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 27 551 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 27 551 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 001 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 095 Kč, zamítá (výrok II.). Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 923 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tak, že na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav, podle kterého účastníci spolu uzavřeli dne 17. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Celková cena úvěru činila 46 000 Kč, která byla splatná po měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč, kdy splatnost první splátky byla sjednána na den 20. 6. 2023. Roční úrok byl sjednán na částku 27,28 %. Dle čl. IV bodu 2. písm. b) smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky neuhrazeného úvěru za každý den prodlení. Dle písm. c) téhož ustanovení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každé prodlení se splacení jednotlivé splátky. Podle čl. IV bodu 4. písm. b) smlouvy si strany sjednaly poplatek ve výši 100 Kč za každou zaslanou upomínku. Podle čl. IV bodu 1. písm. d) smlouvy si strany sjednaly, že úvěr, resp. jeho zbytek se stane splatným, pokud bude žalovaný v prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru včetně příloh, tedy také včetně úvěrových podmínek a dokladech o uložení těchto dokumentů do systému žalobkyně). Smlouva byla uzavřena v elektronické formě prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč provedené z účtu žalovaného pod variabilním symbolem čísla předmětné úvěrové smlouvy. Na základě označené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku 27 500 Kč, a to na účet žalovaného, a dále vyplatila částku 2 500 Kč jako odměnu zprostředkovatele úvěru na účet [jméno FO]. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl prověřen v dostupných rejstřících, a to s negativním výsledkem. Uvedl, že je zaměstnán s příjmem přes 26 000 Kč, což doložil výplatními páskami za měsíce březen a duben 2023, které deklarovanou výši příjmů potvrzují. Žalovaný dále uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 5 500 Kč, což žalobkyni doložil nájemní smlouvou, kterou se jako jeden ze dvou nájemců zavázal k úhradě měsíčního nájemného ve výši 9 000 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný dále dle svého prohlášení splácel jiné závazky měsíční splátkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela, nad rámec uvedeného, též ze statistických údajů, zejména zohlednila skutečnost, že normativní náklady na bydlení v nájemním bytě pro jednu osobu byly kalkulovány částkou 13 737 Kč. Povinnosti ze smlouvy žalovaný neplnil řádně, a proto byl celý úvěr ke dni 26. 2. 2024 zesplatněn; k tomuto datu činil dle žalobkyně dluh žalovaného 29 783 Kč, z čehož dlužná jistina činila 27 551 Kč a dlužný úrok 2 232 Kč, když žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem pouze 5 950 Kč. Žalovaný byl na dluh opakovaně upomínán, přičemž mu byla zaslána i předžalobní výzva. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem, zejména podle § 2395 o. z. a § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 a § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč na základě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splatit, když žalovaný doložil výši svých příjmů a ze strany žalobkyně byly též ověřeny náklady žalovaného spojené s bydlením i jeho jiné závazky a byl také prověřen v dostupných rejstřících. Na základě podkladů, které měla žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru k dispozici bylo možné odpovědně vyhodnotit, že žalovaný byl s ohledem na jeho pravidelné příjmy a výdaje schopen úvěr splácet. Mezi žalovaným a žalobkyní tedy byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by předmětná smlouva byla uzavřena při splnění podmínek stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, resp. že by žalovanému byla úvěrová smlouva obsahující informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů a o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, poskytnuta v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat. Žalobkyně ostatně takovou skutečnost ani netvrdila, přestože byla soudem před jednáním vyzvána, aby k této skutečnosti doplnila svá skutková tvrzení a případně též označila důkazy k prokázání takových tvrzení. Jelikož se žalobkyně zároveň omluvila z nařízeného jednání s tím, že zároveň souhlasila s rozhodnutí věci v její nepřítomnosti, soud nemohl dát žalobkyni další poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. Proto byl posouzen nárok žalobkyně za oprávněný pouze v rozsahu žalovanému poskytnuté jistiny úvěru, a to při zohlednění splátek, které žalovaný z titulu smlouvy zaplatil. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla částku 27 500 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil 5 950 Kč. V řízení přitom žalovaný ani netvrdil, že by na svůj dluh uhradil více. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 21 550 Kč. Pokud jde o žalovanou částku odpovídající smluvní pokutě či účelně vynaloženým nákladům uvedeným ve smlouvě, k těmto soud v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepřihlížel a přiznal žalobkyni nad rámec jistiny již pouze úrok ve výši odpovídající repo sazbě uveřejněné Českou národní bankou, platné v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a dále též zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. určil delší lhůtu k plnění, a to patnáctidenní, aby měl žalovaný dostatek času pro úhradu svého dluhu. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. l a § 142 odst. 2 o. s. ř. dle úspěchu stran, přičemž žalobkyně byla v řízení úspěšná z 63 %, zatímco žalovaný z 37 %, a proto žalobkyně měla proto nárok na náhradu 26 % nákladů řízení odpovídajících částce 923 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně v dané věci dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předmětná smlouva byla uzavřena při splnění podmínek stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru, resp. že by žalovanému byla úvěrová smlouva obsahující informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů a o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, poskytnuta v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat. Tento závěr je v rozporu se správným závěrem, že byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru. Zdůraznila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím samostatného zprostředkovatele [jméno FO] v elektronické podobě, kdy samostatný zprostředkovatel ověřoval osobu žalovaného mimo jiné tak, že požadoval po žalovaném jeho osobní údaje včetně předložení dokladu totožnosti, které byly pro účely smlouvy o úvěru se souhlasem žalovaného i okopírovány, přičemž písemná forma smlouvy o úvěru byla v souladu s ustanovením § 562 o.z., zachována, kdy po prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce byla žalovanému zaslaná smlouva o úvěru podepsaná žalobcem, která byla žalobcem podepsána jeho zaručeným elektronickým podpisem z důvodu nezaměnitelnosti obsahu samotné smlouvy o úvěru, kdy tato byla zaslána žalovanému na jeho email „[e-mail]“ s tím, že úvěr byl žalobkyní schválen, resp. předschválen. Aby došlo k uzavření samotné Smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen zaslat žalobkyni ze svého z účtu na účet žalobce dle čl. XII. bod 1. druhá odrážka smlouvy o úvěru tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč s variabilním symbolem Smlouvy o úvěru č. [hodnota]. Touto úhradou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž veškeré listiny vedle toho, že byly zaslány žalovanému na jeho email, tak zároveň tyto byly a jsou zpřístupněny žalovanému i prostřednictvím jeho individuální datové schránky tzv. Schránky zákazníka v souladu v souladu s čl. VI. bod 4. Smlouvy o úvěru a přílohy č. [hodnota] Úvěrových podmínek (čl. 12., 12.8). Žalobkyně tedy žalovanému do emailu zaslala smlouvu podepsanou svým zaručeným elektronickým podpisem a doručil mu do emailu i text připojených úvěrových podmínek. Žalovaný tento e-mail obdržel. Svou vůli akceptovat návrh a uzavřít smlouvu pak vyjádřil zasláním tzv. verifikační platby 1 Kč. Email, kterým žalobkyně zaslala smlouvu podepsanou zaručeným elektronickým podpisem, plně vyhovuje požadavkům § 562 odst. 1 o.z. na písemnou formu, kdy tomuto požadavku nepochybně odpovídá i akceptace návrhu smlouvy žalovaným v podobě tzv. verifikační platby. Za jiný elektronický podpis je dle názoru žalobce třeba považovat i elektronický podpis ve smyslu článku 3 bodu 10) nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23.7.2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále i jen „nařízení eIDAS“), podle něhož jsou „elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání. Nařízení eIDAS nemá na elektronický podpis ve smyslu jeho čl. 3 bodu 10 přísné požadavky, neboť tímto podpisem může být např. i prosté uvedení svého jména pod textem emailu. I zaslání verifikační platby vyhovuje požadavkům v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS. Zaslaná platba skrze bankovní převod představuje data v elektronické podobě, která jsou evidována k jiným datům v elektronické podobě (tato data se evidují v systémech bank). Verifikační platbu přitom žalovaný užil jako prostředek k podpisu smlouvy, a to na základě výslovného ujednání s druhou stranou. O tomto způsobu podpisu se druhá strana dozvěděla z toho, že jí byla verifikační platba s příslušným variabilním symbolem připsána. Verifikační platba přitom vyhovuje i požadavkům na písemnou formu podle § 562 odst. 1 o.z.. Verifikační platby umožňuje určit osobu jednajícího, neboť protistrana se po připsání platby dozví, od koho pochází. Dále pak skrze užití předem dojednaného variabilního symbolu či připojené poznámky pro příjemce verifikační platba umožňuje jednoznačně identifikovat i vůli jednajícího učinit právní jednání. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok II. rozsudku změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů odvolacího řízení, jakož i nákladů řízení před soudem prvního stupněm. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo částečně žalobě vyhověno, nebyl odvoláním dotčen, nabyl tak samostatně právní moci a nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem (§ 206 o.s.ř.). 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání výrok II. a na něm závislý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným. 7. Soud prvního stupně provedl žalobkyní navržené důkazy v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a odvolací soud, s ohledem na rozsah odvolání a zásadu koncentrace a neúplné apelace a neshledal potřebu doplňování či opakování dokazování a vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která se odkazuje (§ 213 o.s.ř.). 8. Zjištěný skutkový děj soud prvního stupně správně posoudil dle tvrzeného data uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když správně vyšel z toho, že se jednalo o právní vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. 9. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč a dále že prověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splatit ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný doložil výši svých příjmů a byly též doloženy a ověřeny náklady žalovaného spojené s bydlením a jeho závazky a žalovaný byl prověřen v dostupných rejstřících. Závěr soudu prvního stupně, že na základě podkladů byl žalovaný s ohledem na jeho pravidelné příjmy a výdaje schopen úvěr splácet, nebyl nepřiměřený. 10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno splnění podmínek stanovených v § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru informace o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, pokud nebyla ohledně některé z nich dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. 12. Žalobkyně tvrdila, že písemná forma informací uvedených v § 110 zákona o spotřebitelském úvěru, včetně informace o smluvním úroku, nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokutě, které byly uplatněny žalobou, byla dodržena zasláním znění návrhu na uzavření smlouvy ve formátu PDF opatřeného elektronickým podpisem žalobkyně, který měl být doručen žalovanému do jeho e-mailové schránky spolu s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalobkyní navrženými důkazy však nebylo prokázáno, že by do uvedené e-mailové schránky byly žalovanému skutečně doručeny listiny obsahující takové uvedené informace v podobě, ve které byly soudu předloženy. 13. Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo (srov. § 570 odst. 1 o.z.). Projev vůle dojde adresátovi, když dojde do sféry jeho dispozice, tj. když adresát má objektivní možnost se s projevem vůle seznámit (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4835/2009. Do sféry dispozice adresáta se tak dostane např. e-mail doručením do adresátem užívané e-mailové schránky. 14. Skutečností, že soubor PDF obsahující znění tvrzené smlouvy byl žalobkyní elektronicky podepsán neprokazuje bez dalšího doručení e-mailu do e-mailové schránky žalovaného, neboť e-mailová komunikace není zaručeným způsobem doručení zpráv a k doručení e-mailu nenavrhla žalobkyně odpovídající důkazy. Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný doručení e-mailu obsahující takové informace potvrdil. Prokázána platba 1 Kč s uvedeným variabilním symbolem žalovaného na účet žalobkyně bez dalšího neprokazuje tvrzení žalobkyně, že touto platbou bylo ze strany žalovaného potvrzeno doručení právě žalobkyní předloženého souboru PDF a tvrzených písemností obsahující uvedené informace o podmínkách úvěru. Za těchto okolností nelze takovou platbu bez dalšího možno považovat za „podpis“ smlouvy o úvěru v předložené podobě potvrzující doručení informací ve smyslu § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť takový postup nesplňuje podmínky stanovené v § 561 ani § 562 o.z., když uvedená písemnost nebyla žalovaným elektronicky podepsána ani toto právní jednání nebylo učiněno elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby ani nebylo provedeno v elektronickém systému provádějícím záznamy údajů o právních jednáních systematicky a posloupně, chráněném proti změnám. 15. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by byly žalovanému poskytnuty v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat informace o smluvním úroku, nákladech spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokutě. Žalobkyně takovou skutečnost neprokázala a k jednání před soudem prvního stupně ani před odvolacím soudem se nedostavila, a proto nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a následcích spojených s neunesením břemene tvrzení a důkazního a o případném neúspěchu ve věci. Další důkazy byly navrženy žalobkyní k prokázání jiných tvrzení. Samotné prokázání sjednání smlouvy v ústní formě či odeslání upomínek žalovanému (vyjádření [jméno FO], výslech svědka [Anonymizováno]), není pro posouzení splnění podmínek stanovených v § 110 zákona o spotřebitelském úvěru významné. Navíc z popisu důkazů označených žalobkyní až v odvolání nevyplývá, že by splňovaly výjimky ze zásady koncentrace a neúplné apelace (srov. § 118b, § 119 a § 205a o.s.ř.). Uvedené závěry jsou dostatečné pro posouzení nedůvodnosti těchto nároků žalobkyně. 16. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně nepochybil, pokud výrokem II. rozsudku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 001 Kč, co do rozdílu mezi úrokem ve výši 5,25 % ročně z částky 21 550 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení a žalovaným kapitalizovaným úrokem ve výši 2 232 Kč a žalovaným úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 27 551 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 27 551 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 001 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 4 095 Kč. 17. Jako věcně správný byl posouzen i závislý výrok III. o náhradě nákladů řízení, které byly v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznány podle zásady poměrného úspěchu žalobkyni ve správné výši 923 Kč. Jinak odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. 18. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a v závislém výroku III. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. 19. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 a § 151 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšným účastníkem byl v této fázi řízení žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Praha 12. června 2025 Mgr. Roman Fremr předseda senátu