USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Jaroslavy Homolové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 201 362 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. června 2025, č. j. 14 C 266/2024-111, ve znění opravného usnesení ze dne 21. července 2025, č. j. 14 C 266/2024-114, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I. rozsudku ze dne 25. června 2025, č. j. 14 C 266/2024-111 (dále jen „napadené rozhodnutí“), o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 201 362 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % od 1. listopadu 2024 do zaplacení. Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo žalobci uloženo zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 71 269,53 Kč. 2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobce, který uváděl, že žalovaná částka 201 362 Kč představuje vyrovnání plateb účastníků na splácení společných úvěrů. Účastníci uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru u společnosti [právnická osoba]., v říjnu 2016 došlo k přeúvěrování smlouvy u společnosti [právnická osoba], následně došlo k přeúvěrování u společnosti [právnická osoba]. Žalobce úvěry splácel sám, přestože byly sjednány oběma účastníky za účelem koupě, opravy a vybavení nemovitosti, kterou nabyli do podílového spoluvlastnictví. Následně žalobce a žalovaná ukončili společné soužití a došlo k prodeji nemovitosti a rozdělení výtěžku. Jelikož žalobce společné úvěry splácel sám a žalovaná na jejich splacení nepřispívala, došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z toho důvodu, že žaloba je neúplná, neboť neobsahuje dostatečná žalobní tvrzení, a že poslední z uzavřených úvěrů se netýkal nemovitosti účastníků. Dále namítala započtení nároku na svou pohledávku vůči žalobci, což v řízení uplatnila kompenzační námitkou. 4. Soud prvního stupně se vzhledem k tomu, že žalobce je občanem Slovenska, předně zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti, přičemž uzavřel, že tato je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dána. 5. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neměl tvrzené skutečnosti za dostatečné, vyzval žalobce usnesením ze dne 6. listopadu 2024, č. j. 14 C 266/2024-13, k doplnění skutkových tvrzení ohledně toho, jakým způsobem dospěl k žalované částce, resp. z čeho se žalovaná částka skládá. Na přípravném jednání konaném dne 2. dubna 2025 byl žalobce v tomto směru poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a byla mu poskytnuta lhůta třiceti dní. Na jednání konaném dne 25. června 2025 soud prvního stupně konstatoval, že stále není zřejmé, na základě jakých skutečností se žalobce domáhá žalované částky, pročež z důvodu nedostatku tvrzení, resp. z důvodu neunesení břemene tvrzení, neprováděl dokazování, a žalobu ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř. jako neprojednatelnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, které tudíž náleží plná náhrada nákladů řízení. 6. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, má za to, že soud prvního stupně žalobu zamítl z veskrze formálních důvodů, a to přesto, že byla věcně projednatelná a obsahovala všechna potřebná tvrzení. Dále obsáhle zrekapituloval svá tvrzení a průběh řízení. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl. 7. Podáním ze dne 8. září 2025 se k podanému odvolání vyjádřila žalovaná. Uvedla, že i ona od počátku řízení namítala nedostatečnost skutkových tvrzení, neboť žalobce místo dostatečných, srozumitelných a úplných skutkových tvrzení pouze opakovaně zdůrazňoval, že ve věci není co řešit, neboť vše bylo posouzeno soudem prvního stupně i soudem odvolacím již v předcházejícím řízení, a že nyní jde o stejný nárok, pouze za další časové období, tedy že žalobní nárok je nesporný a žalovanou uznaný. Žalobce podle jejího názoru nerozlišuje mezi povinností tvrzení a povinností důkazní. Má za to, že nelze odkazovat na přehledy splátek a na předcházející rozhodnutí soudů, za zcela nepřípustné považuje také jednostranné vymezování údajně nesporných skutečností žalující stranou. Uvedla, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu musí rozhodná žalobní tvrzení být zcela jasně uvedena v žalobním návrhu, a že soud nemůže nahrazovat procesní činnost žalobce tak, že rozhodná skutková tvrzení „doplňuje“ z listinných příloh žaloby. Opačný přístup by byl podle judikatury Ústavního soudu nepřípustným porušením principu rovnosti účastníků. Dále obsáhle popsala spor dříve vedený mezi účastníky před Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 7 C 283/2022 a uvedla, že z něj nelze v nyní projednávané věci vycházet. Vzhledem k uvedenému považovala žalovaná zamítnutí žaloby bez dalšího dokazování pro neunesení břemene tvrzení za opodstatněné, pročež navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že je namístě rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. 9. Z obsahu žaloby podané u soudu prvního stupně dne 31. října 2024 se podává, že žalobce se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 201 362 Kč, která představuje vyrovnání plateb účastníků na splácení společných úvěrů za období od listopadu 2022 do srpna 2024 s měsíční splátkou 12 137,07 Kč a s měsíční splátkou 7 009,70 Kč, k jejichž splácení se účastníci zavázali smlouvami uzavřenými se společností [právnická osoba]., a to za účelem financování koupě, oprav a vybavení nemovitosti, kterou již předtím nabyli do podílového spoluvlastnictví. Žalobce a žalovaná již ukončili společné soužití a došlo k prodeji nemovitosti a k rozdělení výtěžku. Jelikož žalovaný společné úvěry splácel sám a žalovaná na jejich splacení nepřispívala, došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je nyní žalováno. K žalobě žalobce připojil mj. tabulku s přehledem splátek a částek vynaložených na pojištění domu za období od listopadu 2022 do srpna 2024, podle které mu žalovaná má dlužit 207 244,92 Kč. V podání ze dne 9. prosince 2024 žalobce uvedl, že „Aritmetickým způsobem zjištěno, a tedy vyplývá, že žalovaná dluží žalobci na průběžných splátkách od rozhodnutí ve věci 7 C 283/2020 až do prodeje domu a úhrady úvěru celkem částku Kč 201 362,-.“ V protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 2. dubna 2025, č. j. 14 C 266/2024-78, bylo uvedeno, že „Zástupce žalované ještě uvádí, že pokud mu byla soudem krátkou cestou doručena tabulka s žalovanými splátkami úvěru, celková částka v posledním sloupci neodpovídá částce žalované. Zástupce žalobce tedy uvádí, že tato byla snížena.“ 10. Podle § 43 o. s. ř. platí, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. 11. Podle § 79 o. s. ř. platí, že řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. 12. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. platí, že ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. 13. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. prosince 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004 (uveřejněném, jakož i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), vyložil, že: „v návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor.“ 14. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2012, sp. zn. 26 Cdo 2017/2011, se dále podává, že: „soudní praxe připouští, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít (zprostředkovaně) původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce – coby důkaz – připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 29 Odo 215/2003, a ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000). Tento závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). Uvedená možnost je pouze výjimkou z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má být obsaženo v návrhu (žalobě) a jako každá výjimka musí být vykládána restriktivně. Povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srov. usnesení ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 830/2002).“ 15. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 29. června 2022, sp. zn. 23 Cdo 1995/2021, rovněž uzavřel, že pokud žalobce v žalobě neuvede všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (tedy nesplní-li beze zbytku svou povinnost tvrzení), nezpůsobuje to neprojednatelnost žaloby, neboť potřebná tvrzení může uvést dodatečně, například při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně. 16. Odvolací soud nejprve konstatuje, že nemá za to, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, a to z toho důvodu, že je z něj patrno, z jakého důvodu soud prvního stupně o zamítnutí žaloby rozhodl – z odůvodnění se podává, že žaloba byla zamítnuta primárně proto, že ji soud prvního stupně shledal neprojednatelnou pro nedostatek esenciálních tvrzení, která žalobce nedoplnil ani přes poučení podle § 118a o. s. ř. Napadené rozhodnutí tudíž zcela nepochybně přezkoumatelné je, avšak i odvolací soud tento závěr soudu prvního stupně považuje za nesprávný. 17. Nelze totiž přehlédnout, že soudem prvního stupně shledaná neprojednatelnost by v souladu se shora citovaným § 43 o. s. ř. mohla být důvodem toliko pro odmítnutí žaloby, nikoliv pro její zamítnutí, neboť odkazovaný § 118a odst. 1 o. s. ř. míří na zcela odlišnou procesní situaci, kdy žalobce sice podá projednatelnou žalobu, ale opomene tvrdit takovou důležitou skutečnost, kterou je nezbytné tvrdit a prokázat proto, aby žalobě mohlo být vyhověno. Pokud by tedy soud prvního stupně v situaci, kdy měl za to, že žaloba je nesrozumitelná a neobsahuje veškeré stanovené náležitosti (a tedy není v tomto smyslu vůbec projednatelná), nařídil jednání, na kterém bez provedení jakéhokoliv dokazování žalobu zamítl, zatížil by řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nadto taktéž nelze pominout, že soud prvního stupně by pak tímto svým postupem žalobci nedůvodně vytvořil překážku věci rozhodnuté, přestože mu dle obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí nebylo zřejmé ani to, na základě jakých skutečností se žalobce žalované částky domáhal. 18. K podstatě projednávané věci lze dále uvést, že projednatelnost žaloby je v obecné rovině v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz shora citované usnesení ze dne 8. prosince 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004) dána, pokud je seznatelné, jaký skutek má být předmětem řízení, tj. pokud je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. To je přitom podle názoru odvolacího soudu splněno, neboť již z žaloby je nepochybné, že žalobce se vůči žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení, ke kterému mělo dojít tak, že žalovaný sám splácel v období od listopadu 2022 do srpna 2024 společné závazky účastníků vůči [právnická osoba]., a to měsíčními splátkami ve výši 12 137,07 Kč a 7 009,70 Kč. Konkrétní výše jednotlivých splátek je uvedena v přehledu přiloženém k žalobě. Z žaloby je tudíž nepochybné, čeho se žalobce domáhá a z jakého důvodu. 19. Vadou žaloby není ani to, že žalobce nesepsal veškeré provedené splátky přímo do žaloby, nýbrž že vytvořil tabulku s přehledem splátek a částek vynaložených na pojištění domu za období od listopadu 2022 do srpna 2024, kterou k žalobě připojil a na níž odkázal. Přestože se nejedná o postup preferovaný, nepochybně se jedná o postup přípustný (k tomu v podrobnostech viz bod 14. tohoto usnesení). Pokud tedy žalovaná tvrdí, že žalobce vůbec neuvedl, kolik a kdy na tvrzeném společném úvěru splatil, a že na přehled splátek nelze odkazovat, nelze tomuto jejímu názoru přisvědčit. 20. V neposlední řadě lze dále uvést, že ani odvolacímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu žalobce požaduje pouze částku 201 362 Kč (ani jak dospěl právě k této částce, a to přesto, že v řízení uváděl, že se k výši žalované částky dobral „aritmetickým způsobem“), když zároveň tvrdí, že žalovaná mu dluží 207 244,92 Kč. Tato nesrovnalost nicméně nepředstavuje důvod, pro který by žaloba byla neprojednatelná, natož důvod, pro který by bylo namístě ji bez dalšího zamítnout. Žalobci totiž v obecné rovině v souladu s dispoziční zásadou nic nebrání podat žalobu na plnění jen ve vztahu k části dluhu, tj. nic mu nebrání požadovat méně, než kolik by mu po právu náleželo. 21. Podepsaný soud tudíž vzhledem ke všemu výše uvedenému žalobu za projednatelnou považuje, přičemž vzhledem k argumentaci žalované obsažené ve vyjádření k odvolání dodává, že jednostranné vymezování nesporných skutečností žalobcem sice přípustné není, ale samo o sobě neznamená nemožnost projednání jeho návrhu. Pokud žalobce hovoří o nesporných skutečnostech, z kontextu celé žaloby je zcela nepochybné, že nemíní nesporné skutečnosti ve smyslu občanského soudního řádu, nýbrž se tímto (nesprávně použitým) pojmem snaží vyjádřit své přesvědčení o důvodnosti žaloby. O té však bude samozřejmě rozhodnuto až soudem prvního stupně po provedeném dokazování a odvolací soud řešení této otázky nijak nepředjímá. 22. Z výše uvedeného je tedy nepochybné, čeho se žalobce a z jakého důvodu po žalované domáhá. Odvolací soud má za to, že všechna potřebná rozhodná tvrzení žalobce v řízení před soudem prvního stupně uvedl (viz bod 18. tohoto usnesení). Pro případ, že by soud prvního stupně měl za to, že žalobce dosud některou z rozhodných skutečností řádně netvrdil, bylo by namístě poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., které však musí být konkrétní, nikoliv obecné, jak je poskytl soud prvního stupně žalobci při přípravném jednání dne 2. dubna 2025. 23. Podepsanému soudu tedy vzhledem ke všemu výše uvedenému nezbylo, než napadené rozhodnutí v souladu s § 219a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně neprovedl vůbec žádné dokazování. 24. V dalším řízení soud prvního stupně opětovně nařídí jednání, provede dokazování a meritorně ve věci rozhodne. Jen pro úplnost odvolací soud připomíná, že pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že pohledávka uplatněná žalobou je důvodná, neopomene se zabývat i započtením uplatněným žalovanou. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 21. října 2025 JUDr. Martina Štolbová předsedkyně senátu