ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň Mgr. Kateřiny Boudníkové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 7. 2019, č. j. 25 C 4/2014-467 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý v rozsahu ideální 1/2, pozemku p. č. [hodnota], ostatní plocha, jiná plocha, o výměře [Anonymizováno], vymezeného geometrickým plánem vyhotoveným společností [právnická osoba], sídlem [adresa], č. [č. účtu], odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro [adresa], který je nedílnou součástí rozsudku, vzniklého z pozemku p. č. st. [Anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa]. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 97 465 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 53 434 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů řízení státu částku 4 907 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý s podílem ve výši id. 1/2, části pozemku označeného jako p. č. st. [číslo] v k. ú. [adresa] vymezené označeným geometrickým plánem a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 94 031 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Všechny dále uvedené nemovitosti se nachází v k. ú. a obci [adresa]. 3. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Namítali, že soud prvního stupně nedostatečně posoudil dobrou víru žalovaných v okamžiku nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Odkázali na řadu rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, ve kterých byla možnost nabytí nemovitosti v dobré víře od neoprávněného dovozována ještě před účinností nynějšího občanského zákoníku, a uvedli, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je s uvedenou ustálenou judikaturou v rozporu. Připomněli, že vlastnické právo získali za úplatu a řídili se přitom v dobré víře stavem zapsaným v katastru nemovitostí, který nebyl do té doby zpochybněn, jejich legitimní očekávání a ústavně zaručené vlastnické právo by tak mělo být chráněno. Dodali, že jejich vlastnické právo ke sporné části pozemku žalobci nezpochybňovali ani v průběhu předchozího sporu, ve kterém se domáhali zřízení věcného břemene. Nesprávná hranice je dle žalovaných v katastru zakreslena již 200 let, i pokud by tedy žalovaní vlastnické právo na základě své dobré víry nenabyli, jsou splněny předpoklady pro vydržení, neboť tato část pozemku byla ze strany žalovaných a jejich právních předchůdců v dobré víře fakticky ovládána, přičemž toto ovládání nebylo rušeno třetími osobami. Původně šlo dle žalovaných totiž o přístupovou cestu nejen žalobců, ale i žalovaných, a to k budově, která byla nedávno zbourána, tu právní předchůdci užívali „od počátku věků“. Problémy začaly až v době, kdy právní předchůdce žalobců část vjezdu zastavěl, a to stavbou verandy, která byla zlegalizována až v roce 2012. Zdůraznili, že žalobci mají i jiný přístup na svůj pozemek, užíváním hospodářské techniky poškozují statiku jejich budovy přilehlé k vjezdu, kterou pečlivě zrekonstruovali. Poznamenali, že ani žalovaní nemají zcela vyhovující přístup na své pozemky a navrhovali, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne. V případě, že by odvolací soud jejich odvolání nevyhověl, měl by dle jejich názoru postupovat podle § 143 o. s. ř. 4. Žalobci k odvolání žalovaných uvedli, že předmětný pozemek je úzký průjezd, kterým se žalobci dopravují na dvůr, kde provozují zemědělskou činnost, je to úzká „nudle“, která přiléhá k domu žalovaných, pro které nemá žádný význam, pro žalobce je naopak zásadní, neboť lávka na druhé straně pozemku je maximálně pro pěší. Dodali, že nikdo nezpochybňuje, že žalovaní nabyli kupní smlouvou pozemek p. č. st. [číslo], spor je o to, kam tento pozemek reálně zasahuje. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné, je však namístě přistoupit ke změně formulace výroku tak, aby tento odpovídal aktuálnímu stavu katastru nemovitostí a nově vypracovanému geometrickému plánu pro rozdělení pozemku. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou k soudu dne 22. 1. 2014 ve znění změny žaloby ze dne 8. 5. 2015 se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky, každý ideální poloviny, části pozemku popsané ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdili, že v roce 2008 koupili od pana [jméno FO] dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], tento dům byl od 19. století využíván i k hospodaření, za tím účelem bylo třeba vjíždět do dvora, k tomu byla užívána vrata v severní části. Žalovaní vlastní sousední dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], hranice pozemků st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] je tvořena vnějším okrajem zdi domu č. p. [Anonymizováno]. Žalovaní sousední dům a pozemek zakoupili v květnu 2008 a panu [jméno FO] sdělili, že vjezd do dvora domu č. p. [Anonymizováno] leží na jejich pozemku p. č. st. [Anonymizováno]. [jméno FO] si tuto informaci neověřil a s žalovanými uzavřel nájemní smlouvu, na základě které vjezd nadále užíval, přestože do té doby byl v dobré víře, že vjezd do dvora leží na jeho pozemku. Šest dní po uzavření nájemní smlouvy uzavřel kupní smlouvu s žalobci, o uzavření nájemní smlouvy ani o problémech s vjezdem žalobce neinformoval. Žalovaní si v roce 2010 nechali zhotovit geometrický plán (vytyčovací náčrt), dle kterého se vjezd na dvůr žalobců nachází na pozemku žalovaných. Žalobci následně (poté, co neuspěli se žalobou na zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu přes spornou část pozemku) zjistili, že současná katastrální mapa neodpovídá mapám historickým, dle kterých byl vjezd do domu č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]a na dvůr tohoto domu vždy přes pozemek st. [Anonymizováno] a hranice pozemku st. [Anonymizováno] byla tvořena hranicí domu č. p. [Anonymizováno], k posunu zobrazení hranice došlo chybou při postupném překreslování historických map. 7. Žalovaní namítali, že o přístup na svůj pozemek se právní předchůdci žalobců sami připravili černou stavbou verandy, která do původního vjezdu zasahuje a na historických mapách není zachycena, a že přesná hranice mezi pozemky účastníků byla zjištěna několika geometrickými plány a vytyčovacím náčrtem na základě přesného měření, všechny geometrické plány také katastrální úřad potvrdil. Na části sporného pozemku byla do roku 2010 jejich stavba a tvar budov se v čase měnil. Poukazovali na to, že právní předchůdce žalobců navrhl podepsat smlouvu o pronájmu předmětné části pozemku, nemohl být tedy v dobré víře, že mu tato část pozemku patří. Tvrdili, že i kdyby šlo původně o část pozemku žalobců, došlo k jeho mimořádnému vydržení žalovanými podle § 1089 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Za počátek vydržecí doby označili okamžik nabytí sousedního pozemku právním předchůdcem žalobců, panem [jméno FO], který sám žalovaným potvrdil, že spornou část zemského povrchu nikdy nevlastnil, vydržecí doba běžela až do podání žaloby v květnu 2015, později uvedli, že vydržecí doba běžela již od roku 1791 (od zpracování tzv. císařského otisku). Žalovaní dále argumentovali tím, že k nabytí vlastnictví ke spornému pozemku mohlo dojít na základě úplatného nabytí od nevlastníka na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, jakožto samostatného originárního důvodu nabytí vlastnictví, tak jak byl vymezen judikaturou Ústavního soudu. 8. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 9. Žalobci jsou v katastru nemovitostí vedeni jako vlastníci, každý ideální poloviny, pozemku p. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] na základě kupní smlouvy ze dne 8. 11. 2008, s právními účinky vkladu práva ke dni 10. 11. 2008 uzavřené s prodávajícím [jméno FO] (kupní smlouva ze dne 8. 11. 2008, LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa]). 10. Ve společném jmění žalovaných je pozemek p. č. st. [Anonymizováno] (dnes st. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]), jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a to na základě kupní smlouvy ze dne 21. 5. 2008, s právními účinky vkladu práva ke dni 28. 5. 2008, uzavřené s prodávajícím [jméno FO], který vlastnil nemovitosti na základě darovací smlouvy zavkladované v roce 1996 (kupní smlouva ze dne 21. 5. 2008, LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa]). 11. [adresa] mezi pozemky st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] vznikla již v první fázi tvorby mapy stabilního katastru a nebyla měněna, je dána stěnou západní části budovy bez č. p. na pozemku st. [Anonymizováno], navazuje na vnější stranu hraniční zdi a dále na bod [Anonymizováno] v prodloužení stěny budovy č. p. [Anonymizováno] o 0,7 m západním směrem a probíhá dále na jihozápadní roh na západě budovy č. p. [Anonymizováno] (bod [Anonymizováno]-[Anonymizováno]) a dále probíhá po západní straně budovy č. p. [Anonymizováno] až do bodu č. [hodnota]-7, sporná část pozemku je částí pozemku žalobců, tedy parcely č. st. [Anonymizováno]. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který podrobně analyzoval kresby katastrálních map vytvářených v průběhu pozemkových evidencí, zabýval se tvarem budov, které hranici tvořily a zjistil, že zeď odstraněné budovy byla na místě současné ohradní zdi, jak je patrné ze soutisku mapy katastru a ortofota z roku 2011, a že západní strana obytné budovy č. p. [Anonymizováno] nebyla nijak stavebně upravována směrem do pozemku p. č. st. [Anonymizováno], jak je patrné z leteckých snímků. Závěry o průběhu hranice odpovídají i reálným měřením pro tvorbu geometrických plánů [jméno FO]. Zpracovatelé geometrických plánů věděli o nesouladu mezi faktickým stavem a zákresem v katastrální mapě. Znalec také upřesnil, že vytyčovací náčrt obsahuje pouze údaje k vlastnímu vytyčení a že potvrzení geometrického plánu katastrálním úřadem svědčí jen o kontrole s aktuálními daty katastrálního operátu a kontrole nově přiděleného parcelního čísla. Žádný z geometrických plánů, které žalovaní předložili, neurčuje ani nedefinuje vlastnické hranice v terénu, problému posouzení sporné hranice se netýkají. Chyba v současném vyznačení parcelní hranice sousedních pozemků v katastrální mapě byla dle znalce způsobena postupným prostým ručním grafickým překreslováním (posunutí parcelní hranice sousedních pozemků směrem ke stavbě č. p. [Anonymizováno], stavba verandy na znalecký závěr o průběhu parcelní hranice neměla žádný vliv). 12. Rodina právního předchůdce žalobců [jméno FO], obývala dům č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] od konce 19. století, právní předchůdce žalobců žil v domě od roku 1945 do roku 2008, v tomto období nedošlo ke sporu o hranici pozemků, nikdo nenamítal, že by snad zasahovala do vjezdu do domu a dvora domu č. p. [Anonymizováno], celý vjezd až k domu byl považován za součást pozemku k domu č. p. [Anonymizováno] a takto vlastníky pozemku st. [Anonymizováno] užíván. Až poté, co vedlejší dům č. p. [Anonymizováno] koupili žalovaní, přišel za právním předchůdcem žalobců [jméno FO] žalovaný 1., ukázal mu plány s tím, že jeho pozemek zasahuje až do vjezdu na dvůr a že se tedy všichni více než 100 let mýlili, když mysleli, že celý vjezd patří majitelům domu č. p. [Anonymizováno], neboť část vjezdu je jeho. Právní předchůdce žalobců měl již uzavřenou kupní smlouvu s žalobci, tak žalovanému uvěřil a o věc se moc nezajímal, podepsal nájemní smlouvu, která užívání vjezdu umožňovala, a tím to považoval za vyřízené (čestné prohlášení a výpověď svědka [jméno FO] v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 65/2010). Dohoda o pronájmu části pozemku a jejího použití jako přístupové cesty byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobců [jméno FO] a žalovanými dne 2. 11. 2008, v dohodě je uvedeno, že žalovaní jsou vlastníky pozemku st. [Anonymizováno] a dávají [jméno FO] souhlas s využitím části jejich pozemku st. [Anonymizováno] jako přístupové cesty, uvedená část byla vyznačena v přiloženém plánku (nájemní smlouva ze dne 2. 11. 2008). Žalobci, kteří nemovitosti od [jméno FO] koupili, nesouhlasili s předestřeným průběhem parcelní hranice (vytyčovací náčrt [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 1. 10. 2010, protokol o vytyčení hranice pozemku ze dne 26. 10. 2010). 13. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, odkázal přitom na závěry rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl jeho původní rozsudek zrušen. Uvedl, že žaloba na určení vlastnictví je namístě i v případě, že je tvrzen nesoulad mezi skutečným stavem a zápisem v katastru nemovitostí vzhledem ke sporu o hranici mezi pozemky, která je objektivně zjistitelná. Námitku vydržení posuzoval soud prvního stupně podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „obč. zák.“) a to vzhledem k tomu, že vydržecí doba měla dle tvrzení žalovaných uplynout za účinnosti tohoto právního předpisu. Dospěl k závěru, že žalovaní sice se spornou částí zemského povrchu nakládali jako s vlastní od okamžiku vzniku vlastnického práva k pozemku p. č. st. [Anonymizováno] (28. 5. 2008), a to v dobré víře ve správnost zákresu v katastru nemovitostí a prostřednictvím nájemní smlouvy rovněž fakticky, oprávněnými držiteli byli však jen do 20. 2. 2014, kdy jim byla doručena žaloba na určení sporné hranice mezi dotčenými pozemky. Dobu necelých 6 let posoudil jako nedostatečnou k nabytí vlastnictví vydržením a uvedl, že právní předchůdci žalobců užívali spornou část zemského povrchu jako vlastní v přesvědčení, že jde o součást pozemku p. č. st. [Anonymizováno], sporná část zemského povrchu nebyla právními předchůdci žalovaných fakticky užívána, nečinili si na ni ani žádný nárok. Dodal, že oprávněné držby právního předchůdce žalobců se při tvrzení o vydržení žalovanými nelze dovolávat, ten držbu vykonával ve svůj prospěch a do roku 2008 o vlastnictví sporné části pozemku (kterou i fakticky užíval) nepochyboval. K ustanovení § 984 o. z., kterého se žalovaní dovolávali, soud prvního stupně poznamenal, že uvedené ustanovení navazuje na domněnku správnosti zápisu ve veřejném seznamu, která je však vyvratitelná, neboť § 985 o. z. umožňuje skutečnému vlastníkovi, aby se domohl uvedení skutečného stavu do souladu se stavem právním. Nákladový výrok odůvodnil úspěchem žalobců, kteří vynaložili náklady na soudní poplatek a právní zastoupení advokátem. 14. Odvolací soud o odvolání žalovaných již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 19. 3. 2021, č. j. [spisová značka], kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil ve správném znění, že se určuje, že žalobci jsou vlastníky každý ideální poloviny části pozemku označené jako část pozemku p. č. st. [číslo] v k. ú. [adresa] pro vymezení rozsahu věcného břemene v geometrickém plánu č. [hodnota][Anonymizováno][Anonymizováno]/2012 vyhotoveném [jméno FO] a úředně ověřeném [tituly před jménem] [jméno FO] dne 15. 6. 2012 pod č. [Anonymizováno]/2012, se kterým vyslovil katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], svůj souhlas dne 18. 6. 2012 pod č. j. [Anonymizováno]/2012 a který je nedílnou součástí rozsudku. 15. Posuzovaná věc je věcí s mezinárodním prvkem, který je dán tím, že žalovaní, vůči nimž je uplatňován požadavek na určení vlastnického práva k nemovitosti, jsou státními příslušníky Ukrajiny s bydlištěm na území České republiky. Při řešení mezinárodní příslušnost i rozhodného práva bylo třeba aplikovat dvoustrannou smlouvu mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou (č. 77/2008 Sb. m. s.), neboť tato smlouva má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“), ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie a podle čl. 73 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis) i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení vlastnického práva k pozemku ležícímu na území České republiky, je podle čl. 50 odst. 1 a 3 této smlouvy příslušný k rozhodnutí soud České republiky a rozhodným právem je právo České republiky. 16. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že procesní podmínka naléhavého právního zájmu pro podání určovací žaloby ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je dána s ohledem na ustálený judikatorní závěr, že naléhavý právní zájem je dán tehdy, pokud by případný vyhovující výrok o určení vlastnického práva byl způsobilým podkladem pro změnu v zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí vkladem (§ 11 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů) a žalobci v žalobě tvrdili, že evidovaný stav je v rozporu se skutečným právním stavem (odstranění nejistoty v právním postavení účastníků). Podání takové žaloby pak má oporu i přímo v ustanovení § 985 o. z. 17. Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu, který soud prvního stupně zjistil správně. Stejně jako soud prvního stupně při určení parcelní hranice mezi pozemky účastníků (závěru o nesprávném zákresu parcelní hranice sousedních pozemků účastníků v katastrální mapě) vyšel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který posudek vypracoval písemně a který byl soudem prvního stupně podrobně vyslechnut. Závěry znaleckého posudku pak byly souladné s dalšími provedenými důkazy, a pokud jde o námitky žalovaných proti tomuto znaleckému posudku, s těmi se soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vypořádal a odvolací soud na něj odkazuje. Závěr znalce, že parcelní hranice, jejíž průběh se odvíjel od umístnění budovy č. p. [číslo], nedoznala změny, když ani půdorys domu č. p. [číslo] nedoznal změny, odpovídá dalším důkazům, a to leteckým snímkům, fotografiím, výpovědím svědků, a odvolací soud proto neměl důvod pochybovat o správnosti závěrů znalce. 18. Jelikož ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že hranice mezi parcelami st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno] (dnes ([Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]) je aktuálně v katastrální mapě zakreslena nesprávně a že sporná část pozemku byla historicky evidována jako součást parcely st. [Anonymizováno], byl určovací požadavek žalobců, aby evidovaný stav byl uveden do souladu se stavem skutečným, shledán po právu. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že vlastnictví žalobců nezaniklo tím, že se dříve, než zjistili více informací o hranici pozemků, v jiném řízení neúspěšně domáhali zřízení věcného břemene cesty přes spornou část zemského povrchu a učinili přitom nesporným, že jde o součást pozemku žalovaných. 19. Dále se odvolací soud zabýval, zda vlastnický režim sporného pozemku nedoznal změny v důsledku vydržení vlastnického práva ze strany žalovaných a dospěl k závěru, že nikoliv. 20. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 o. z. je třeba vydržení vlastnického práva posuzovat podle právního předpisu účinného v době, kdy měli žalovaní jako držitelé vlastnické právo uplynutím vydržecí doby nabýt (v době, kdy měla skončit vydržecí doba). Jelikož k uchopení držby mělo dojít v roce 2008, pak pro právní posouzení byla rozhodující příslušná ustanovení o. z. 21. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 22. Podle § 1090 odst. 1 o. z . k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 23. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 24. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 25. Podle § 1096 odst. 1 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.). 26. Podle § 3066 o z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. 27. Bylo prokázáno, že před koupí pozemku st. [číslo] žalovanými v roce 2008 byla sporná část zemského povrchu užívána vždy jen vlastníky pozemku st. [číslo] k příjezdu na tento pozemek a k domu, který je nyní součástí pozemku st. [číslo]. I pokud se tedy již právní předchůdci žalovaných mohli vzhledem k zobrazení v katastrální mapě domnívat, že jsou vlastníky této sporné části zemského povrchu, nedošlo by k vydržení vlastnického práva, neboť pro vznik držby bylo podle § 129 odst. 1 obč. zák. nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní; srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 728/2000). 28. Žalovaní se mohli držby sporné části zemského povrchu chopit až v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy a stát se poctivými držiteli se tak mohli až od 28. 5. 2008, kdy nabyla účinnosti kupní smlouva, a to do 20. 2. 2014, kdy jim byla doručena žaloba o určení hranice, ve které žalobci zpochybnili, že by sporná část zemského povrchu byla součástí pozemku st. [Anonymizováno], tedy nikoli po dobu 10 let nezbytnou pro řádné vydržení. 29. Pro případné mimořádné vydržení nebyla splněna podmínka uplynutí dvacetileté vydržecí doby, když tato žaloba zpochybňující případnou držbu v nikoliv nepoctivém úmyslu byla podána dne 22. 1. 2014 (určení průběhu hranice), potažmo dne 8. 5. 2015 (určení vlastnictví). Obč. zák. přitom institut mimořádného vydržení vůbec neupravoval, navrácen do právního řádu byl až v souvislosti s účinností o. z. od 1. 1. 2014, avšak podle § 3066 o. z. nesměla vydržecí doba skončit před 1. 1. 2019, což v dané věci splněno nebylo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). 30. Námitku žalovaných, že k nabytí vlastnictví ke sporné části zemského povrchu mohlo dojít na základě úplatného nabytí od nevlastníka v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, jakožto samostatného originárního důvodu nabytí vlastnictví, tak jak byl vymezen judikaturou Ústavního soudu (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 415/15), shledal odvolací soud ve svém předchozím rozsudku za právně nevýznamnou. Měl totiž za to, že tento právní důvod nabytí vlastnictví se vztahuje jen na případy, kdy při úplatném převodu vlastnického práva schází vlastnické právo převodce (osobě zapsané ve veřejném seznamu převáděné právo nesvědčí, protože není jeho subjektem), nepůsobí však v případech, kdy se nesoulad mezi evidovaným a skutečným stavem netýká údajů o právech, nýbrž údajů jiných, například těch vypovídajících o technickém stavu, ekonomické hodnotě či veřejnoprávních omezeních, které se k věci vážou, kam podřadil i geometrické určení pozemku v katastrální mapě. 31. Rozsudek odvolacího soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2023, č. j. 22 Cdo 1903/2022-728, který v něm přijal závěr, že část pozemku, u níž bylo prokázáno, že ač zakreslena jako součást na žalované převáděného pozemku p. č. st. [číslo], je ve skutečnosti součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno], může být předmětem nabytí vlastnického práva na základě tzv. dobrověrného nabyvatelství, tedy na základě dobré víry ve správnost zakreslení hranice pozemku, která vymezuje rozsah vlastnického práva. Není totiž rozhodné, zda vlastnické právo převodce schází k celé nemovitosti, anebo pouze k některé její části. Odvolacímu soudu pak uložil, aby věcně posoudil podmínky pro nabytí od neoprávněného realizované za účinnosti obč. zák. tak, jak je vyložila rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 31 Cdo 353/2016) a Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 2219/12, sp. zn. IV. ÚS 405/2016, sp. zn. IV. ÚS 775/2016). 32. Základní východiska judikatorního přístupu soudní praxe ve vztahu k převodům učiněným za účinnosti obč. zák. a úpravy § 984 odst. 1 o. z. ve vztahu k převodům uskutečněným za účinnosti o. z., jsou v zásadě stejná, neboť § 984 odst. 1 o. z. je promítnutím závěrů soudní praxe do zákonné úpravy. Koncepce posuzování dobré víry v poměrech obč. zák. však byla přece jen trochu odlišná. Ústavní soud vycházel z premisy, že právní řád za účinnosti obč. zák. nabytí od nevlastníka neumožňoval. Výjimka z tohoto pravidla Ústavním soudem dovozená, znamenající poskytnutí ochrany nabyvateli, který nemovitosti nabyl od nevlastníka (proti původním vlastníkům), je možná výhradně tehdy, pokud nabyvatel objektivně neměl možnost při zachování maximální obezřetnosti zjistit, že kupuje nemovitosti od osoby, která vlastníkem ve skutečnosti není. Posouzení dobré víry proto musí být v těchto případech přísné a panují-li o ní důvodné pochybnosti, nelze výjimku z nemožnosti nabýt vlastnické právo od nevlastníka aplikovat (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3314/11, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 775/2016). Nejvyšší soud judikoval, že podmínkou nabytí od nevlastníka je, že šlo o převod (nikoli přechod), a to úplatný a že dobrou víru v zápis v katastru nemovitostí je třeba hodnotit s ohledem na existenci držby věci (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1611/2014). Důkazní břemeno pak leží na straně toho, kdo se dobré víry dovolává. 33. Odvolací soud dle pokynu dovolacího soudu posoudil, zda žalovaní mohli být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že součástí nabývaného pozemku p. č. st. [Anonymizováno] je i sporná část pozemku a dospěl k závěru, že o dobré víře žalovaných, že s převodem pozemku p. č. st. [Anonymizováno] nabyli i spornou část pozemku, nelze uvažovat a je tedy namístě upřednostnit ochranu vlastnického práva žalobců. Odvolací soud shrnuje, že z dokazování vyplynulo, že žalovaní nabyli pozemek p. č. st. [Anonymizováno] včetně stavby domu č. p. [Anonymizováno] a hospodářských budov kupní smlouvou účinnou dne 28. 5. 2008. Ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že sporná část pozemku je zakreslena jako součást parcely st. [Anonymizováno], ač historicky daný povrch měl náležet k parcele st. [Anonymizováno] a šlo o přístupovou cestu na dvůr domu žalobců z veřejné pozemní komunikace. Do doby uzavření nájemní smlouvy žalovaných s [jméno FO] v listopadu 2008 (držba pozemku prostřednictvím nájemce) nevyplynulo z žádných důkazů, že by od uzavření kupní smlouvy v květnu 2008 žalovaní spornou část pozemku fakticky drželi. Svědci v rámci řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] potvrdili, že tato přístupová cesta jako součást uzavřeného komplexu nemovitostí nyní ve vlastnictví žalobců (dvůr byl ohraničen ze západní strany domem a vedlejšími hospodářskými stavbami žalobců, z východní strany domem a zdí hospodářských staveb ve vlastnictví žalovaných) byla v 50. letech minulého století využívána státním statkem a později jedině právními předchůdci žalobců, včetně [jméno FO], od kterého žalobci nemovitosti koupili. Dle svědka [právnická osoba] (starosty obce v letech 2006-2010) nemovitosti účastníků byly sousedícími zemědělskými statky, které pocházejí někdy z 80. let 19. století, vždy se do dvora žalobců vjíždělo vraty z místní komunikace a přes spornou část pozemku, bylo proto pro něj překvapením, že by část přístupové cesty měla náležet k vedlejšímu statku. I následující starostka [jméno FO] potvrdila, že vrata se nachází přibližně na stejném místě a umístění vrat na stejném místě (byť došlo k jejich výměně z dřevěných na plechová) potvrdil i svědek [jméno FO], který v domě bydlel od narození v roce 1945. Od srpna 2008 žalovaní řešili odstranění zdevastované hospodářské budovy postavené na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], která oddělovala obě nemovitosti čp. [Anonymizováno] a čp. [Anonymizováno] a kdy podmínkou v rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 21. 8. 2008, čj. [Anonymizováno] bylo, že obvodová stěna odstraňované stavby přilehající k st. [Anonymizováno] bude ponechána a upravena jako hradební (hraniční) zeď a ve své podstatě bude plnit funkci oplocení mezi oběma nemovitostmi (z obsahu sdělení Úřadu městyse [adresa]-stavebního úřadu ze dne 23. 1. 2014 a rozhodnutí Krajského úřadu pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], odbor regionálního rozvoje, ze dne 24. 4. 2013, č. j. [č. účtu][Anonymizováno][Anonymizováno]). S ohledem na svědecké výpovědi, fododokumentaci o poloze staveb a pozemků (čl. 223, 224, 409 spisu) a s ohledem na to, že i stavebním úřadem bylo konstatováno, že zeď odstraňované stavby byla zdí oddělující sousední pozemky, odvolací soud neuvěřil tvrzení žalovaných, že sporná část pozemku byla v minulosti užívána právními předchůdci žalovaných a že by žalovaní na toto užívání navázali, jelikož si byli vědomi zákresu polohy a tvaru parcely st. [Anonymizováno]. Z obsahu kupní smlouvy ze dne 21. 5. 2008 k poloze a tvaru této parcely nic neplynulo. Pokud žalovaní předložili snímek katastrální mapy z května 2008 (čl. 833 spisu) pak ani z něj, s ohledem na reálnou polohu domů č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] a zjištění, že v katastrální mapě není reálná poloha domu č. p. [Anonymizováno] zakreslena, nebylo možné k průběhu parcelní hranice sousedních pozemků nic dovodit. Dle odvolacího soudu se žalovaní o možnosti, že by parcela st. [Anonymizováno] zasahovala až na dvůr žalobců, potažmo jejich právního předchůdce, dozvěděli až po uzavření kupní smlouvy v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí vlastněných staveb (územní souhlas a souhlas s provedením ohlášené stavby: stavební úpravy RD čp. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], stavba jímky a plotu umístěné na pozemku p. č. st. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], Úřadu městyse [adresa]-stavební úřad ze dne 31. 7. 2008, č. j. [Anonymizováno], rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby ze dne 21. 8. 2008) a provedeným měřením pro vypracování geometrického plánu v srpnu 2008 (záznam podrobného měření změn č. 208/2008 provedeného [jméno FO] dne 5. 8. 2008 pro účely rozdělení pozemku, v němž byla poprvé seznatelná poloha domu č. p. [číslo] – čl. 121 spisu a geometrický plán [adresa]) a od toho se odvíjela i aktivita žalovaných ve vztahu k [jméno FO], která vyústila v uzavření nájemní smlouvy, jejíž součástí byl právě i zmíněný geometrický plán [jméno FO]. Tomuto skutkovému závěru pak odpovídá i obsah dohody o použití pozemku k provedení stavby ze dne 25. 7. 2008 (důkaz provedený při odvolacím jednání), z níž bylo zjištěno, že [jméno FO] a žalovaní podepsali tuto dohodu o použití pozemku p. č. st. [Anonymizováno] za účelem v budoucnu plánovaných stavebně-údržbářských prací na domě č. p. [Anonymizováno], přístavbách a oplocení, to vše na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], z čehož vyplývá, že v době plánované rekonstrukce (tedy již po uzavření kupní smlouvy) si žalovaní vůbec nebyli vědomi toho, že by právě část sousedního pozemku potřebná pro přístup k jejich stavbám z druhé strany byla součástí jejich parcely st. [Anonymizováno]. Je tedy zřejmé, že žalovaní vůbec netušili, že zákres parcely p. č. st. [Anonymizováno] v katastrální mapě se neshoduje s rozsahem, v jakém se chopili její držby. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaní se vlastníky sporné části pozemku nestali ani na základě nabytí od nevlastníka, a soud prvního stupně proto správně určil vlastnické právo žalobců (v příslušných podílech) ke sporné části pozemku. Ke změně výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil odvolací soud pouze z důvodu, že bylo nezbytné reagovat na změny v souboru popisných a geodetických informací katastrálního operátu nastalé po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. 34. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že ke dni rozhodování byli žalovaní ve věci pasivně legitimováni, neboť byli v katastru nemovitostí evidováni jako vlastníci pozemku p. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] (dříve p. č. st. [Anonymizováno]), ač poměry k němu byly dotčeny změnou spočívající v probíhajícím vkladovém řízení [Anonymizováno] o zápisu převodu vlastnického práva z žalovaných na třetí osoby. Právní skutečnost, která má za následek převod vlastnického práva, nastává až provedením vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí a to, že má vklad do katastru nemovitostí zpětné účinky ke dni podání návrhu, na vklad na tom nic nemění. Dle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 990/2006 nebo sp. zn. 22 Cdo 4144/2008) se proto realizace procesního nástupnictví váže na provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, k čemuž ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nedošlo. 35. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř, podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobci byli ve věci procesně úspěšní. Žalobci vynaložili náklady na soudní poplatky (celkem 7 000 Kč), na zálohu na znalečné (10 000 Kč) a na zastoupení advokátem při zastupování dvou osob sestávající z odměny za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na 5 jednáních dne 27. 5. 2015, 1. 8. 2016, 10. 5. 2017, 21. 6. 2019, 26. 7. 2019, z toho 2x v trvání přes 2 hodiny, odvolání proti rozsudku ze dne 10. 8. 2016 včetně doplnění) po 4 960 Kč, z poloviční odměny za 5 úkonů právní služby (návrh na vydání předběžného opatření za trvání řízení včetně jeho doplnění, 2x přítomnost u jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozhodnutí, odvolání proti usnesení o zastavení řízení, vyjádření ze dne 23. 7. 2018 na výzvu soudu nikoliv ve věci samé) po 2 480 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, z náhrady hotových výdajů po 300 Kč ke každému společnému úkonu podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 - 4 500 Kč a z náhrady za 21 % DPH ve výši 13 965 Kč, celkem 97 465 Kč. Doplnění návrhu na vydání předběžného opatření a změnu žaloby nepovažoval odvolací soud za účelné úkony právní služby, neboť (správný) žalobní návrh, o kterém bylo rozhodnuto, měl být už součástí původní žaloby a skutečnosti uvedené v doplnění návrhu na vydání předběžného opatření mohly být obsaženy už v původním návrhu. Podání žalobců z 15. 7. 2019 (předložení listinného důkazu) nepovažuje odvolací soud za podání ve věci samé ani jiný samostatný úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Odvolací soud neshledal důvod pro postup podle § 143 o. s. ř. Spor byl vyvolán tím, že žalovaní uplatňovali práva k části pozemku žalobců, kterou se dokonce chystali připlotit ke svému pozemku, což vedlo k vydání předběžného opatření. Nelze tedy dovozovat, že by svým chováním nezavdali příčinu k podání žaloby, neboť bez určení vlastnického práva ke sporné části pozemku by postavení žalobců bylo nejisté. 36. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. l o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. l o. s. ř., když žalobci byli procesně úspěšní i v odvolacím řízení. Žalobci vynaložili náklady na vypracování geometrického plánu pro rozdělení pozemku ve výši 8 470 Kč (doklad o zaplacení geodetické kanceláři ze dne 24. 6. 2025) a náklady na zastoupení advokátem při zastupování dvou osob ve výši 44 964 Kč sestávající z odměny za 2 úkony právní služby (jednání před odvolacím soudem dne 19. 3. 2021 a 16. 4. 2024) po 4 960 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, z odměny za 2 úkony první služby (vyjádření ze dne 18. 6. 2025, účast při odvolacím jednání dne 2. 9. 2025) po 10 116 Kč a z poloviční odměny za jeden úkon právní služby po 5 058 Kč (návrh na pokračování v řízení ze dne 15. 4. 2025) podle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč k úkonu právní služby poskytnutému do 31. 12. 2024 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč k úkonu právní služby poskytnutému od 1. 1. 2025 podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a z náhrady za 21 % DPH ve výši 7 804 Kč, celkem 53 434 Kč. 37. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 38. V průběhu řízení vznikly státu náklady řízení ve výši 4 907 Kč představující znalečné vyplacené soudem z rozpočtových prostředků, na jejichž náhradu má právo proti účastníkům podle výsledku řízení a za této situace podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o povinnosti procesně neúspěšných žalovaných náhradu těchto nákladů zaplatit. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kladně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 2. září 2025 JUDr. Oto Kubeš předseda senátu