č. j. 47 Ad 4/2024- 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce:  R. V., narozený X bytem X proti   žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou k poštovní přepravě dne 2. 2. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 5. 10. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 270/2023 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zvýšila invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podle posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ“) ze dne 3. 7. 2023 poklesla pracovní schopnost žalobce o 50 %, není invalidní ve třetím stupni.  2. Žalobce namítal nesprávné posouzení jeho zdravotního stavu, neboť má za to, že je invalidní ve třetím stupni invalidity. Jeho zdravotní stav byl nesprávně posouzen, neustále se mu zdravotní stav zhoršuje. 3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). 4. V průběhu prvního jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť ve věci prováděl nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze žalobce zpochybnil závěry posudkové komise; rozporoval pravdivost tvrzení, že ujde 1 km a že se pohybuje bez berlí. Žalobce při jednání doplnil tři lékařské zprávy z Fakultní nemocnice v Motole (ambulantní vyšetření ze dne 22. 8. 2024, 13. 9. 2024 a 1. 10. 2024). 5. Při druhém jednání konaném dne 25. 3. 2025 pak soud provedl dokazování doplňujícím posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 15. 1 2025 a lékařskou zprávou ze dne 12. 2. 2025 Fakultní nemocnice v Motole vypracovanou MUDr. E. V. Účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. 6. Soud neprováděl žalobcem v žalobě navrhované důkazy těmi listinami, které jsou součástí správního spisu (lékařská zpráva ze dne 20. 1. 2023 z Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK   FN Motol, lékařská zpráva ze dne 3. 10. 2023 vyhotovená MUDr. J. G. (TRININ Příbram, s.r.o. a lékařskou zprávou ze dne 26. 4. 2023 vyhotovenou MUDr. J. K.), neboť z nich soud bez dalšího vychází – správní spis není předmětem dokazování. S dalšími lékařskými zprávami (lékařskými zprávami ze dne 10. 1. 2024 a ze dne 22. 8. 2024 z Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů při Klinice a rehabilitace tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol, lékařskými zprávami ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 1. 10. 2024 z Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol, lékařskými zprávami ze dne 30. 1. 2024 a ze dne 13. 9. 2024 z neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol) navrženými k důkazu se pak soud seznámil prostřednictvím posudkové komise, která je k posouzení lékařských zpráv oproti soudu odborně způsobilejší, měla je též k dispozici a v posudku i doplňujícím posudku je zohlednila. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce podal dne 5. 4. 2023 žádost o změnu výše invalidního důchodu. 8. V posudku o invaliditě ze dne 3. 7. 2023, č. j. LPS/2023/986-PB_CSSZ, vypracovaném posudkovou lékařkou OSSZ dospěla posudková lékařka k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1d vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále neměnila. 9. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky OSSZ vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 5. 10. 2023, kterým podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění zvýšila invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. 10. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí námitkami, a nesouhlasil s prvostupňovým rozhodnutím. Namítal, že se jednalo v jeho nepřítomnosti. Jeho zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat jakékoli zaměstnání. Nemůže dlouho sedět, stát, pracovat v extrémních podmínkách. 11. Posudková lékařka žalované zpracovala v nepřítomnosti žalobce posudek ze dne 10. 1. 2024, č. j. LPS/2023/1937-NR-LPZ_CSSZ, a to na základě lékařských zpráv jako posudková lékařka OSSZ a lékařského nálezu pro posouzení zdravotního stavu od MUDr. S. H. ze dne 26. 4. 2023. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je vertebrogenní algický syndrom bederní a krční páteře u stavu po kontuzi páteře v roce 2018 a poúrazové zlomenině L3 v roce 2021, který je hodnocen jako zánikové postižení a poruchy dynamiky páteře jako středně těžké funkční postižení, které odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti při horní hranici 40 % (rozpětí 30-40 %) s tím, že se míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky zvýšila pro další komorbidity a malý rekvalifikační potenciál o 10 %, celkem tak 50 %. Posudková lékařka žalované uvedla, že na rozdíl od prvostupňového posouzení invalidizující diagnóza vertebrogenních obtíží je nadále hodnocena jako středně těžká.  12. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 16. 1. 2024, jež žalobce převzal 20. 1. 2024, zamítla námitky žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila, a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se nejedná o invaliditu třetího stupně. 13. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud s ohledem na argumentaci žalobce provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 8. 8. 2024. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je středně těžké funkční postižení páteře s postižením více úseků, s poruchou statiky a dynamiky páteře, nedostatečností svalového korzetu, kořenovým drážděním. Nebylo přítomno významné postižení nervu, nejednalo se ani o postižení s neurogenním močovým měchýřem. Uvedené postižení odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c vyhlášky o posuzování invalidity. Vzhledem k absenci některých příznaků položky 1c odpovídalo zdravotní postižení podle posudkové komise dolní hranici s poklesem míry pracovní schopnosti o 30 %. Vzhledem k dalšímu onemocnění, neuspokojivě kompenzovanému bolestivému syndromu s podílem psychosomatické složky, zvolila posudková komise horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti 40 %. Z důvodu nemožnosti vykonávat původní zaměstnání navýšila posudková komise míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 %. Celkově tak posudková komise MPSV stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 50 %. 15. Žalobce při prvním jednání zpochybnil závěry posudkové komise, zejména nesouhlasil s tím, že by byl schopen ujít 1 km. 16. V doplňujícím posudku Posudkové komise ze dne 15. 1. 2025 posudková komise uvedla, že byla dokladována chůze v rozsahu 1-2 k v lékařských zprávách z Kliniky spondylchirurgie MUDr. E. V. ze dne 20. 1. 2023 a 8. 1. 2024. Nově doložená lékařská zpráva MUDr. E. V. ze dne 1. 10. 2024 uváděla v rozporu s dříve doloženými lékařskými nálezy vychudnutí svalové hmoty horních končetin a nutnost chůze s oporou 2 podpažních holí pouze na krátkou vzdálenost 200 m. Objektivní lékařská příčina, která by v tak krátkém časovém horizontu necelých 8 týdnů od vyšetření žalobce posudkovou komisí způsobila tak dramatické zhoršení zdravotního stavu, však není prokázána. Lékařská zpráva ze dne 1. 10. 2024 není ani opřena o objektivní vyšetření dokazující významné zhoršení nálezu EMG vyšetření. Současně i neurologická lékařská zpráva MUDr. J. P. S. ze dne 13. 9. 2024 prokazuje normální trofiku svalů horních končetin, dolní končetiny byly bez oslabení. Posudková komise tak v doplňujícím posudku potvrdila své závěry vyslovené v posudku ze dne 8. 8. 2024. Zdravotní stav žalobce odpovídal středně těžkému funkčnímu postižení páteře s postižením více úseků, s poruchou statiky a dynamiky páteře, nedostatečností svalového korzetu, kořenovým drážděním. Nebylo přítomno významné postižení nervu, nejednalo se ani o postižení s neurogenním močovým měchýřem. Zmíněné postižení odpovídalo kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem míry pracovní schopnosti v rozmezí 30-40 %. Vzhledem k absenci některých příznaků položky 1c) odpovídalo zdravotní postižení žalobce dolní hranici s poklesem míry pracovní schopnosti o 30 %. Vzhledem k dalšímu onemocnění, neuspokojivě kompenzovanému bolestivému syndromu s podílem psychosomatické složky, zvolila posudková komise horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, tj. 40 %. Z důvodu nemožnosti vykonávat původní zaměstnání, posudková komise navýšila míru poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tak činí 50 %. Platnost posudku byla stanovena na dobu 2 let, do 31. 8. 2026 z důvodu předpokládaného zlepšení zdravotního stavu při správném nastavení léčby bolestivého syndromu se složkou somatoformní a depresivní. 17. Z lékařské zprávy z Fakultní nemocnice v Motole ze dne 12. 2. 2025 vypracované MUDr. E. V. je uvedeno, že od minulého vyšetření je stav trvalý beze změny, léčebné konopí toleruje. K funkčnímu stavu je uvedeno, že má žalobce obtíže při vstávání z lůžka, přetrvávající oslabení levé dolní končetiny, je nucen při chůzi používat 2 PB (podpažní berle – pozn. soudu), neunese v rukou žádný předmět, ujde maximálně 200 m, přetrvává i slabost v levé horní končetině, nevydrží dlouho sedět, stát, má obtíže se spánkem, spí max 3-4 hodiny, přetrvávají křeče v levém boku. Dále obsahuje lékařská zpráva závěr, že vzhledem k dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu s dominujícím postižením levých končetin, kde je svalová slabost, není žalobce schopen vykonávat plnohodnotnou práci vyžadující nošení těžkých předmětů, práci vyžadující dlouhé sezení a stání, práci v nevhodných klimatických podmínkách se střídáním teplot. Dále je zdůrazněno, že je stav trvalý a nelze očekávat zlepšení. Další operační řešení by žalobci nepřineslo žádný benefit, a proto není ani indikováno. 18. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, soud má za to, že byl přesvědčivě prokázán a dostatečně vyhodnocen v návaznosti na shromážděné lékařské nálezy, přičemž posudkový závěr posudkového lékaře žalované je ve shodě se závěrem posudkové komise MPSV. Tyto závěry soud považuje jednotlivě i v souhrnu za plně přesvědčivé a náležitě odůvodněné. Posudkový lékař žalované a posudková komise vycházeli z dostatečných podkladů a zhodnotili vývoj zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí, přičemž žalobce byl navíc osobně přítomen při jednání posudkové komise a osobně vyšetřen lékařkou z oboru neurologie. Soud se se závěry posudkového lékaře žalované a posudkové komise ztotožňuje a považuje je za úplné, správné a přesvědčivé, neboť náležitě uvedli příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce (středně těžké postižení páteře), které podřadili shodně pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c vyhlášky o posuzování invalidity. Mezi posudky nejsou žádné zásadní rozpory, jak posudkový lékař žalované, tak posudková komise přihlédli i k (nemožnosti) žalobce vykonávat povolání, ke kterému je kvalifikován, též přihlédli k dalším onemocněním žalobce. Posudkový lékař žalované také odůvodnil, proč se odchýlil od posudkového závěru vysloveného v prvním stupni, který byl formálně podřazen pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1d vyhlášky o posuzování invalidity, tedy bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének a to s těžkým funkčním omezením, avšak posudkový lékař žalované (a shodně posudková komise MPSV) neshledal míru zdravotního postižení odpovídající těžkému funkčnímu postižení, jak je popsáno v této položce. Posudková komise také odůvodnila, že pro závěry, které uváděla MUDr. E. V. v lékařské zprávě ze dne 1. 10. 2024 nejsou doloženy žádné objektivní příčiny, není podloženo, jaká lékařská příčina by způsobila tak dramatické zhoršení (dříve dokladovaného) zdravotního stavu žalobce.  Soud považuje určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce za přiléhavé a přesvědčivě odůvodněné. 19. Uvedené závěry ohledně poklesu míry pracovní schopnosti žalobce nezpochybnila ani lékařská zpráva ze dne 12. 2. 2025, kterou žalobce předložil při druhém jednání. Soud při jednání zdůraznil, že je možné provádět dokazování i lékařskými zprávami vyhotovenými po dni vydání napadeného rozhodnutí, avšak podstatné pro zjištění skutkového stavu je dokumentace zdravotního stavu žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Není přitom vyloučeno, aby i novější lékařská zpráva obsahovala údaje, které budou popisovat zdravotní stav žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí, případně budou odkazovat na chroničnost (vleklost a dlouhodobost) potíží žalobce. Nicméně z lékařské zprávy ze dne 12. 2. 2025 nelze zjistit rozporné údaje o zdravotním stavu žalobce před vydáním napadeného rozhodnutí tak, jak jej popsali posudkoví lékaři žalované a posudková komise MPSV v Praze. Omezení chůze žalobce na vzdálenost maximálně 200 m je zde uvedena poprvé ke dni kontroly 12. 2. 2025 (tedy po vydání napadeného rozhodnutí), ze starších záznamů tato informace nevyplývá, proto soud nemůže k takové skutečnost přihlédnout. Soud má za to, že uvedená lékařská zpráva je způsobilá zpochybnit závěr posudkové komise ohledně prognózy žalobce na zlepšení jeho zdravotního stavu. Posudková komise i v doplňujícím posudku zopakovala, že je platnost posudku stanovena na dobu dvou let z důvodu předpokládaného zlepšení zdravotního stavu při správném nastavení léčby bolestivého syndromu se složkou somatoformní a depresivní. Ovšem toto konstatování zásadně odmítá ošetřující lékařka žalobce, která ve zprávě ze dne 12. 2. 2025 naopak jednoznačně uvádí, že zlepšení stavu nelze očekávat, neboť ani operační řešení by žalobci nepřineslo žádný benefit, proto ostatně ani není indikováno. Uvedený rozpor ovšem nemá vliv na určení míry poklesu pracovní schopnosti ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Tento rozpor bude třeba řešit v budoucnu, podá-li si žalobce případně novou žádost o změnu výše invalidního důchodu, případně v okamžiku, kdy bude jeho zdravotní stav v rámci kontrolní prohlídky znovu zkoumán. Teprve v budoucnu bude možné ověřit, který ze závěrů je pravdivý, zda dochází ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, či zda jsou relevantní závěry ošetřující lékařky žalobce a již nelze zlepšení zdravotního stavu žalobce očekávat. 20. Soud závěrem uvádí, že nikterak nezpochybňuje zdravotní omezení žalobce, který je patrný z posudků posudkových lékařů a posudkové komise a v nich rekapitulovaných lékařských zpráv. Zároveň je zřejmé, že je žalobce zásadně limitován v možnostech svého pracovního uplatnění. Soud však nemůže samostatně posuzovat míru poklesu pracovní schopnosti žalobce. Pro posouzení invalidity je rozhodující zdravotní stav doložený výsledky funkčních vyšetření a jeho podřazení pod zákonná kritéria, resp. položky příslušné vyhlášky. Ačkoli posudkoví lékaři i posudková komise zohlednili nemožnost žalobce vykonávat stávající zaměstnání a navýšili míru poklesu pracovní schopnosti žalobce o maximální možnou hranici (10 %), tak právní řád již neumožňuje jakkoli jinak zohlednit individuální případ žalobce a přistoupit k dalšímu navýšení míry poklesu pracovní schopnosti, resp. přiznat žalobci třetí stupeň invalidity, přestože je konstatován pokles pracovní schopnosti v míře 50 %, což odpovídá druhému stupni invalidity. Ani soud nemůže nad rámec právní úpravy svévolně určit jinou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce. Závěr a náklady řízení 21. S ohledem na všechny shora uvedené závěry tak lze konstatovat, že rozhodnutí žalované vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu a bylo v souladu se zákonem. Jelikož žalobce nesplňuje podmínky stanovené právními předpisy pro přiznání nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, neboť pokles jeho pracovní schopnosti byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí 50 %, postupovala žalovaná správně, pokud námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, kterým byl žalobci zvýšen invalidní důchod na invaliditu druhého stupně zamítla. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 60 odst. 2 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 25. března 2025 Martina Kotouček Mikolášková, v. r. soudkyně     Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.