č. j. 53 Ad 31/2024 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobce: J. Z.  bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 92 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne X, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovu žádost o změnu výše invalidního důchodu podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 6. 5. 2024 byl žalobce nadále invalidní ve druhém stupni. 2. V záhlaví označeným rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovu žádost o změnu výše invalidního důchodu (výrok I) a změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že od 11. 6. 2024 žalobci snížila invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 9 689 Kč měsíčně. Žalovaná vyšla z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 3. 9. 2024 vypracovaného v námitkovém řízení, dle nějž žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považoval lékař institutu postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu A, položce 5a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a pro komorbidity navýšil míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % dle § 3 odst. 1 této vyhlášky. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Namítá, že posudkoví lékaři dostatečně nezkoumali jeho aktuální zdravotní stav. Na jednání nebyl přizván on ani žádný z jeho ošetřujících lékařů. Posudkoví lékaři nehodnotili jeho celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity dle kapitoly VI, položky 8 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce trpí vícečetným postižením, které mu znemožňuje vykonávat povolání zedníka/obkladače. Žalobcův zdravotní stav se velmi zhoršil oproti stavu v roce 2022. Vzhledem k nedoslýchavosti (značné zhoršení komunikačních schopností), závažné plicní nedostatečnosti (středně těžké astma, intersticiální plicní proces), oslabené srdeční činnosti (kardiostimulátor, bradykardie při zátěži) a psychickým obtížím (kompenzace antidepresivy) jsou žalobcovy aktivity těžce omezeny a není schopen vykonávat běžnou pracovní činnost. Od června 2023 je žalobce v pracovní neschopnosti. Trvá na přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Vyjádření žalované 4. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a provedení důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Jednání 5. Žalobce se k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán. Soud proto věc v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. projednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. 6. Soud provedl dokazování posudkem posudkové komise ze dne 25. 3. 2025. Z něj zjistil, že žalobce byl při jednání komise vyšetřen její členkou MUDr. M. B. – lékařkou z oboru interního lékařství. Posudková komise dále vycházela ze správního a soudního spisu (včetně lékařských zpráv doložených k žalobě) a ze zdravotnické dokumentace žalobcovy praktické lékařky. 7. Posudková komise dospěla k závěru, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla oboustranná hluchota uší s částečnou kompenzací naslouchadly. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise stanovila funkčně srovnatelně s postižením uvedeným v kapitole VIII, oddílu A, položce 1 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity tak, že činila 40 %. Horní hranici procentního rozmezí dále navýšila o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na celkových 50 % pro další žalobcova onemocnění (kardiální a plicní). Datum vzniku invalidity druhého stupně posudková komise určila tak, že trvá nadále. Posudková komise zohlednila, že žalobce, který byl vybaven sluchadly, byl sice schopen přijímat zvuky z 50 %, ale pouze na hladině intenzity 85 dB, což dle foniatra odpovídalo velmi těžké nedoslýchavosti. Se sluchadly navíc rozuměl jen v tichém prostředí bez šumového pozadí a s možností zrakové kontroly (odezíráním). Nejednalo se nicméně o úplnou hluchotu s neschopností slyšet zvuky a rozumět řeči ani s nejvýkonnějším sluchadlem. 8. Posudková komise své závěry odůvodnila zejména tím, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí byla žalobce sledován pro řadu onemocnění (hluchotu obou uší zajištěnou multikanálovým závěsným sluchadlem; stav po operaci otosklerózy levého ucha v roce 1998; stav po implantaci kardiostimulátoru pro maligní synkopy a asystolie v roce 2005 a následné reimplantaci v roce 2012 a explantaci a další reimplantaci zleva v roce 2014; astma plicní středně těžké bez poruchy ventilačních funkcí; intersticiální plicní proces; arteriální hypertenzi; počínající artrózu; a depresivní syndrom). Dominující bylo vrozené sluchové postižení, které se během let postupně zhoršovalo. V rozhodné době šlo o úplnou hluchotu se zbytky sluchu vlevo. Dle posledního nálezu z audiologie byla ztráta sluchu dle Fowlera vlevo 95 % a vpravo 100 % (celkově 96,3 %). Žalobce byl zajištěn oboustranně závěsnými elektronickými sluchadly, která byla důležitá, aby nedošlo ke ztrátě komunikačních schopností. Bez nich nebyl schopen zopakovat žádné slovo ani na intenzitě 90 dB. Se sluchadly byla křivka srozumitelnosti na hladině intenzity 85 dB 50 %. Se sluchadly rozuměl pouze v tichém prostředí bez šumového pozadí a s možností zrakové kontroly odezíráním. Po kardiologické stránce byl žalobce kompenzován. Stav po reimplantaci kardiostimulátoru byl zhojen a stabilizován a funkce přístroje byla správná. Astma plicní středně těžkého stupně zjištěné v roce 2023 bylo pod kontrolou specializovaného pracoviště. Opakovaná spirometrická vyšetření byla v normě bez prokázané poruchy ventilačních funkcí. Poslední spirometrické vyšetření z 1. 10. 2024 prokázalo FVC = 85 %, FEVB = 96 %, FEV1%FVC = 89 %. V lednu 2024 byl na CT vyšetření zjištěn intersticiální plicní proces. Kombinovaná bronchoskopie v dubnu 2024 prokázala normální endobronchiální nález. Sekundárně došlo po výkonu ke vzniku pneumotoraxu, který byl řešen drenáží. Žalobce byl nadále vyšetřován a léčen kortikoidy (s postupně snižující dávkou) pro intersticiální plicní proces nejednoznačné etiologie. Diferenciálně diagnosticky byla zvažována sarkoidóza v kombinaci se silikózou. Revmatologickým vyšetřením nebyly prokázány klinické projevy sklerodermie. Arteriální hypertenze byla kontrolována léčbou. Na kolenních kloubech byla popsána počínající artróza, ale jejich hybnost nebyla podstatněji omezena. Nově od 18. 9. 2024 žalobce poprvé navštívil psychiatra a začal být léčen pro úzkostně depresivní poruchu. Popisována byla výrazná akcentace anxiózního symptomu v rámci vleklé kumulace zátěže včetně somatických komorbidit a tíživé situace po snížení invalidity. Klinicky psychiatricky byl žalobce správně orientován, psychomotorické tempo bylo nižší. Přítomna byla tenze, anxieta a depresivita. Nově zahájenou léčbu nebylo možné zohlednit ke dni vydání napadeného rozhodnutí. 9. Žalobcem navržené důkazy (lékařské zprávy uvedené v žalobě a přiložené k žalobě) soud neprováděl pro nadbytečnost. Žalobcův zdravotní stav existující ke dni rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a jeho posudkové hodnocení (dopad na pracovní schopnost z hlediska zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity) totiž již byl spolehlivě prokázán posudkem posudkové komise ze dne 25. 3. 2025, jímž soud provedl důkaz, shledal jej přesvědčivým a úplným (viz níže) a při jehož vypracování posudková komise vycházela i z těchto lékařských zpráv. Soud při svém rozhodování dále vycházel z obsahu správního spisu, jímž se zásadně nedokazuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS,“ ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015 – 56, nebo ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Posouzení věci 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 12. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 13. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 14. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 15. Žalobní námitky spočívají především v nesprávném posouzení žalobcova zdravotního stavu. 16. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává. 17. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20). 18. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. 19. Soud si vyžádal posudek posudkové komise ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Na základě tohoto posudku má soud za to, že žalovaná postupovala nesprávně při stanovení procentní míry poklesu žalobcovy pracovní schopnosti. 20. Posudek posudkové komise především splňuje požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela z veškeré žalobcovy zdravotnické dokumentace, včetně lékařských zpráv, které doložil k žalobě. Žalobce byl na jednání komise přítomen a vyšetřen její členkou. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu označila oboustrannou hluchotu uší s částečnou kompenzací naslouchadly. Toto postižení podřadila pod kapitolu VIII (postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), oddíl A (postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), položku 1 (oboustranná praktická hluchota) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť je v souladu s § 1 odst. 2 této vyhlášky pokládala za funkčním dopadem nejvíce srovnatelné. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena na 40 %, což posudková komise respektovala. Posudková komise dále navýšila horní hranici položky podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 % z důvodu dalších zdravotních postižení žalobce, konkrétně kardiálních a plicních (které popsala v diagnostickém souhrnu, resp. posléze i jejich dopad v rámci posudkového hodnocení). Konečnou míru poklesu pracovní schopnosti tak posudková komise stanovila na 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně. Datum vzniku invalidity druhého stupně určila tak, že trvá nadále. 21. V posudku je podrobně popsán vývoj žalobcova zdravotního stavu, zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míra stabilizace zdravotního stavu a rozsah zdravotního postižení a je řádně odůvodněno i zařazení druhu zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek obsahuje všechny požadované formální náležitosti, jeho závěry se opírají o veškeré shromážděné podklady (lékařské zprávy, včetně těch, které žalobce předložil, a osobní vyšetření žalobce), které měla posudková komise k dispozici, a celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné. 22. Posudková komise především řádně a v souladu s vyhláškou o posuzování invalidity zdůvodnila podřazení rozhodující příčiny žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pod danou položku. Dospěla k závěru, že žalobcovo postižení – oboustranná hluchota s částečnou kompenzací naslouchadly – není přímo uvedeno v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity, avšak je funkčně srovnatelné (§ 1 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity) s postižením podle kapitoly VIII, oddílu A položky 1 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. oboustranná praktická hluchota. Tento závěr soud pokládá za přesvědčivý. Žalobce totiž sice se sluchadly byl schopen přijímat zvuky z 50 % (zatímco tato položka se týká stavů, kdy posuzovaný se sluchadly rozumí řeči jen z 10 % – 15 %), avšak pouze na hladině intenzity 85 dB (zatímco daná položka zahrnuje ztrátu sluchu v rozsahu 70 až 90 dB, tj. i při nižší hlasitosti, čehož žalobce není schopen), a navíc jen v tichém prostředí a s možností odezírat. Stejně tak posudková komise logicky zdůvodnila, že žalobcův stav neodpovídá úplné hluchotě (položka 2 stejného oddílu a kapitoly), neboť žalobce je částečně kompenzován naslouchadly (je částečně schopen slyšet). Úvahy komise současně implicitně vyvracejí žalobcovo tvrzení, že měl být hodnocen dle kapitoly VI, položky 8 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ta zahrnuje „[p]ostižení míchy, míšních kořenů a pletení, syndromy ochrnutí“. Není zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru, že by jeho zdravotní stav měl odpovídat této položce, přestože žádným z uvedených postižení netrpí (viz diagnostický souhrn) a ani to netvrdí. 23. Posudková komise se dostatečně vypořádala i s žalobcovými námitkami. Prostudovala všechny lékařské nálezy, které žalobce předložil, žalobce osobně vyšetřila a zohlednila veškerá zdravotní postižení, na která upozornil (nedoslýchavost, astma, srdeční postižení i psychické obtíže) s tím, že pro jejich existenci navýšila horní hranici dané položky o dalších 10 %, tj. o maximum možného dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Soud podotýká, že žalobce nezpochybnil stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepřiznivého stavu (že jde o sluchové, a nikoliv jiné z vícera postižení, jimiž trpí) a ani soudu se nejeví závěry posudkové komise (že vrozené sluchové postižení je dominující a zhoršovalo se až na úplnou hluchotu) jako nelogické. Za této situace nebylo možné, aby další žalobcova zdravotní postižení odůvodňovala vyšší míru poklesu pracovní schopnosti než 50 % – v případě vícera postižení se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti nesčítají a kapitola VIII, oddílu A položky 1 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity nestanoví žádné rozpětí, v jehož rámci by posudková komise mohla volit horní hranici (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Posudková komise (jak již bylo uvedeno) přitom zvolila maximální možné navýšení podle § 3 odst. 1 této vyhlášky, které ani nemohlo být dále navyšováno pro vliv postižení na žalobcovu schopnost pokračovat v předchozí výdělečné schopnosti zedníka/obkladače (viz § 3 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Není tedy důvodná ani žalobcova námitka, že je invalidní ve třetím stupni [tj. že míra poklesu pracovní schopnosti činí 70 %, viz § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění]. 24. Lze dodat, že samotný fakt, že žalobce je v pracovní neschopnosti, není nijak relevantní. Míra poklesu pracovní schopnosti, resp. stupeň invalidity (§ 39 odst. 1, 2 a 4 zákona o důchodovém pojištění) se odvíjí od konkrétního zdravotního postižení doloženého výsledky funkčních vyšetření a jeho zařazení dle vyhlášky o posuzování invalidity (viz § 1 odst. 1 této vyhlášky). Sama skutečnost, že žalobce nebyl osobně přítomen jednání posudkových lékařů ještě nezpůsobuje neúplnost a nepřesvědčivost posudku či vadu napadeného rozhodnutí. Z § 16a odst. 4 písm. a) a odst. 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nevyplývá povinnost posudkových lékařů, aby posuzovanou osobu osobně vyšetřili či ji přizvali k posouzení jejího zdravotního stavu. To potvrzuje i konstantní judikatura NSS (viz např. bod 23 rozsudku NSS ze dne 24. 3. 2021, č. j. 10 Ads 290/2019 – 24). Žalobce navíc byl vyšetřen při jednání posudkové komise, z jejíhož posudku soud při svém rozhodování vycházel (namísto posudků, jimž nepředcházelo žalobcovo osobní vyšetření). Nedůvodná je i dílčí výtka, že jednání se neúčastnili žalobcovi ošetřující lékaři. Takový požadavek nemá žádnou oporu v zákoně. Při zjišťování zdravotního stavu se zásadně vychází z lékařských nálezů [§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a § 16a odst. 4 písm. b) a c) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], popř. vlastního vyšetření posudkového lékaře či člena posudkové komise [§ 16a odst. 4 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení], nikoliv z výslechu (či nějaké formy osobního sdělení) ošetřujících lékařů. 25. Na základě výše uvedeného soud pokládá za posudek posudkové komise za nejpřesvědčivější, logický a vycházející z nejúplnějších podkladů oproti posudkům, z nichž vycházela žalovaná. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila jen 35 %. V důsledku toho nesprávně dovodila, že žalobce je invalidní toliko v prvním stupni. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ve skutečnosti činila po celou dobu celkem 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na jeho zákonnost. 26. Soud závěrem dodává, že výrok napadeného rozhodnutí je poněkud krkolomně formulovaný. Žalovaná výrokem I přímo zamítla žalobcovu žádost o zvýšení invalidního důchodu, ač sama takto v námitkovém řízení rozhodnout nemůže (§ 90 odst. 1, 4 a 5 a § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád); a posléze výrokem II změnila prvostupňové rozhodnutí (o zamítnutí žalobcovy žádosti) tak, že žalobci snížila invalidní důchod z druhého na první stupeň. Soud má nicméně za to, že tento výrok není zcela nesrozumitelný, neboť připouští jen jediný logický výklad – že jím žalovaná (v návaznosti na posudek z námitkového řízení, dle nějž byl žalobce invalidní toliko v prvním stupni), zamýšlela změnit prvostupňové rozhodnutí tak, že sníží žalobcův invalidní důchod na důchod pro invaliditu prvního stupně. Výrokem I jen znova sdělila, že žalobcova žádost zůstává zamítnuta (byť toto sdělení již bylo nadbytečné, neboť implicitně vyplývá z výroku II). Závěr a náklady řízení 27. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobcův nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise (§ 78 odst. 6 s. ř. s.), podle nějž v době vydání napadeného rozhodnutí mj. poklesla žalobcova pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 % a invalidita druhého stupně trvala. 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce, který byl ve věci z procesního hlediska plně úspěšný, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Náhradu nákladů řízení tvoří náklady na odeslání žaloby ve výši 92 Kč (dle podacího razítka na obálce). Jiné náklady žalobci dle obsahu spisu nevznikly. Náhrada je splatná do třiceti dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 24. dubna 2025   Richard Galis, v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: Mgr. E. M.