ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a soudců Mgr. Zuzany Steinerové a JUDr. Oto Kubeše ve věci nezletilých: [jméno FO] [Anonymizováno], narozený [Datum narození nezletilé] [jméno FO] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], narozená [Anonymizováno] všichni bytem [Adresa nezletilé] všichni zastoupeni opatrovníkem statutárním městem [Anonymizováno] sídlem náměstí [Anonymizováno] dětí rodičů: [Anonymizováno], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa nezletilé] [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa nezletilé] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] o úpravu styku, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 8. 2025, č. j. 42 P 67/2025-124, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a IV. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl, že návrh otce na úpravu styku s nezletilými prostřednictvím videohovoru se zamítá (výrok I.); matka je povinna každé tři měsíce podávat otci písemné informace o nezletilých dětech na adresu věznice, kde je otec aktuálně umístěn, a to zda navštěvují mateřskou školku či základní školu, jaký je jejich prospěch, jakým aktivitám se věnují, jaký je jejich zdravotní stav, zda mají nějaká speciální doporučení od dětského lékaře či režimová opatření, zda jim vznikly nějaké jednorázové zvýšené výdaje (výrok II.); matka je povinna jednou za půl roku otci na adresu věznice, kde je otec aktuálně umístěn, zaslat aktuální fotografii nezletilých dětí (výrok III.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). 2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tak, že návrhu otce na úpravu styku lze vyhovět, ale nikoli prostřednictvím videokonference, ale jinou formou, která je přiměřená rozsahu otcových rodičovských práv. Styk otce s nezletilými formou videohovoru není v souladu s jejich nejlepším zájmem. Otec se dopustil trestného činu vůči nezletilé polorodé sestře svých dětí a zasáhl tím do harmonického života celé rodiny. Polorodá sestra nezletilých trpí posttraumatickým syndromem. Otec se spácháním trestného činu sám vyloučil ze života svých dětí a logicky tak nemůže mít stejný rozsah styku jako otcové, kteří žijí spořádaným životem. Pro matku, stejně jako pro její dceru, která s matkou a sourozenci žije ve společné domácnosti, musí být kontakt s otcem mimořádně tíživý. Není proto spravedlivé, aby vedle zajišťování veškerých potřeb nezletilých měla matka navíc povinnost děti ke styku s otcem prostřednictvím videokonference připravovat a po stanovenou dobu jej zajišťovat. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal otec odvolání, které dle jeho obsahu směřovalo do výroku I. Uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí z několika důvodů. U prvního soudu ve věci jeho dětí bylo dohodnuto, že s nimi může být v kontaktu telefonicky nebo prostřednictvím Skype. Manželka nejprve souhlasila a nechala ho s dětmi komunikovat, ale pak si zablokovala všechny přístupy komunikace na Facebooku, Skype, telefon věznice, dokonce si zablokovala i rodinu otce. Když soud uznal, že manželka neplní, na čem se dohodli u prvního soudu, očekával u druhého soudu spravedlnost, protože má právo jako otec být v kontaktu s dětmi. Děti ví, že jejich otec žije, ale je velmi zvláštní, že manželka lhala u soudu a soud jí uvěřil, a to zejména obvinění kvůli kterému je uvězněn. Manželka změnila svou výpověď třikrát, a nakonec se soudce domníval, že otec lže, ale mluvil pravdu. Kdyby soud našel aspoň jediný důkaz, že otec lže, přijal by jakýkoli trest. Když je odsouzen pouze na základě domněnky soudce, přestože psychiatr i psycholog řekli, že je zcela v pořádku, není agresivní, je klidný a nelže, nemůže nic udělat. Že mu byl zakázán styk s dětmi, není žádná spravedlnost, protože jsou tam i vězni, kteří byli obviněni z toho samého jako otec, i z horších činů, a manželka a děti chodí navštěvovat svého otce normálně. Žádný stát jim nezakázal navštěvovat svého otce. Nechápe, na základě čeho tak bylo rozhodnuto, zda snad z důvodu toho, že je Arab nebo muslim. Ještě divnější je, že mu ministerstvo napsalo dopis, kde se ptá, proč chce zůstat v České republice. Je to divná otázka, protože má v České republice děti ze své krve. Pokud by neodpověděl, chtějí jej vyhostit a zrušit pobyt, i když má děti. Děti na něj přirozeně zapomenou, protože je ve vězení a jsou jim teprve 3 a 4 roky. Jaká je tohle lidskost, i zvíře má svá práva. Otec měl problémy s početím, dlouho se léčil, a když mu byly dopřány tři děti, je o ně nakonec připraven. 4. Matka se k odvolání otce nevyjádřila. Ve vyjádření doručeném odvolacímu soudu dne 23. 2. 2026 uvedla, že plní informační povinnost, která jí byla uložena soudem prvního stupně. V listopadu 2025 otci zaslal dopis s přiloženými fotografiemi a další zašle v únoru. 5. Kolizní opatrovník k odvolání otce uvedl, že kontakt otce s dětmi by měl probíhat formou dopisů s tím, že by děti otci namalovaly obrázek a matka by otce informovala o jejich zdravotním stavu, jak prospívají ve školním a předškolním zařízení a zaslala aktuální fotografie. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) v řízení postupoval shodně jako soud prvního stupně podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, včetně styku s ním v § 466 písm. d) a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje zvláštní právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení, učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 odst. 2, 3 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího podle 212 věta první a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Výroky II. a III. nebyly odvoláním dotčeny a proto nabyly v souladu s ustanoveními § 206 odst. 1, 2 věta první, § 159 a § 159a odst. 1, 3 o. s. ř. samostatně právní moci a odvolací soud je jimi v tomto rozsahu při svém rozhodování vázán. 8. Soud prvního stupně správně posoudil otázku mezinárodní pravomoci. V přezkoumávané věci je dán tzv. cizí prvek, když otec je státním občanem Egyptské arabské republiky, ostatní účastníci řízení jsou státními občany České republiky, kde také všichni účastníci řízení (včetně otce) bydlí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 200/2009). Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Egypt není smluvní stranou Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí z roku 1996 (sdělení č. 141/2001 Sb. m. s., dále jen „Úmluva“). Mezi Českou republikou a Egyptem není v tomto směru uzavřena ani žádná dvoustranná mezinárodní smlouva. Proto se v přezkoumávané věci zcela použijí předpisy unijního práva: Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Nařízení Brusel II ter“). 9. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter soudy členského státu jsou příslušné ve věcech rodičovské odpovědnosti k dítěti, které má v době zahájení řízení obvyklý pobyt na území tohoto členského státu. 10. Podle čl. 17 Úmluvy výkon rodičovské zodpovědnosti se řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. 11. Podle § 8 odst. 1 ZMPS české soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv. 12. Nezletilí mají obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů (čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel II ter). Věc také bude posouzena podle českého (hmotného) práva (čl. 17 Úmluvy, použitelné podle § 57 odst. 2 ZMPS) za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 13. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. či jinou vadou řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nímž je odvolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. 14. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 1, 4 část věty před středníkem o. s. ř., § 21 a § 28 odst. 1 z. ř. s. doplnil dokazování v následujícím rozsahu: 15. Ze zprávy opatrovníka ze dne 10. 3. 2025 odvolací soud zjistil, že s nezletilými byl dne 6. 3. 2026 proveden pohovor. Nejstarší [Anonymizováno] nastoupil v září 2025 do první třídy na Základní škole [adresa]. Matka řešila se školou opakování ročníku, protože nezletilý nebyl zcela zralý pro nástup do školského zařízení. Je objednán na pedagogicko-psychologické vyšetření do poradny. Hraje na kytaru, což ho baví. Ohledně otce sdělil, že si jej pamatuje jen velmi málo a pamatuje si, že otec hodně spal. Vůbec si nepamatuje, že by si s ním otec někdy hrál, nebo chodil na procházky. Veškeré aktivity s dětmi vždy zajišťovala matka. Mladší dvojčata navštěvují [právnická osoba] [adresa], kde chodí na logopedii; mají problémy s výslovností. Kombinují český jazyk s angličtinou. Pokud jsou doma, hovoří mezi sebou převážně anglicky. Mladší děti při pohovoru formou hry s domečky a povídání si o rodině vůbec nezmiňovaly otce a sdělovaly, že tátu nemají. Rodina řeší velké finanční problémy. Matka je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Pobírá dávky státní sociální podpory, spolupracuje s neziskovými organizacemi [jméno FO] nebo [Anonymizováno], kam dochází k psychologovi spolu s nejstarší dcerou [jméno FO]. Matce pomáhají její rodiče finančně i s výchovou dětí. 16. Ze zprávy [právnická osoba], [Anonymizováno] [adresa], ze dne 17. 2. 2026 odvolací soud zjistil, že otec vykonával vazbu ve Vazební věznici [adresa] od 23. 2. 2024 do 10. 4. 2025 a dne 11. 4. 2025 byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Je zařazen do věznice s ostrahou a byl mu stanoven vysoký stupeň zabezpečení. Byl umístěn do věznice [adresa], kde je dosud. Řádný výstup je stanoven na 23. 2. 2031 a orientační lhůta k podmíněnému propuštění je ke dni 23. 10. 2028. 17. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2024, č. j. 6 T 72/2024-233 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 2 To 14/2025-601, odvolací soud zjistil, že otec byl pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a zařazen do věznice s ostrahou a bylo mu uloženo nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč a majetkovou újmu ve výši 4 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Poškozenou byla dcera matky [jméno FO], nar. [datum], u které se rozvinula posttraumatická stresová porucha. Rozsudek nabyl právní moci 10. 4. 2025. 18. Matka při jednání odvolacího soudu uvedla, že nadále obě s dcerou dochází k psycholožce jednou za dva týdny. [jméno FO] navíc chodí k psychiatrovi, a to nárazově. Má předepsané léky na spaní a podporu pozornosti. Od té doby, co se to stalo, uplynuly dva roky, ale u ní i u dcery přetrvává stresová porucha. Dcera měla dřív ve škole jedničky, ale zhoršila se na trojky až čtyřky. Snaží se s tím pracovat, zlepšovat se, což se někdy daří a někdy méně. Čekají ji přijímací zkoušky na střední školu. Nemůže spát, je nervózní. Teď si našla přítele, což jí pomohlo. Je hodný, slušný. Otec neustále opakuje, že byl odsouzen na základě lži matky, ale matka vystupovala v trestním řízení jako svědek, který navíc o ničem nevěděl. Dcera se jí nesvěřila, a nesvěřuje se nadále. Matce bylo doporučeno, aby se jí nevyptávala. Mladší sourozenci byli malí, tak asi změnu v jejím chování nezaznamenali. Je vůči nim ale podrážděnější, dřív jí dochází trpělivost a vyjede na ně kvůli malichernostem. V posledním roce před zadržením otec nepracoval. Byl doma. V noci ponocoval a ve dne spal. Proto ho děti neznají. Je pravda, že dětem vařil, ale to bylo jen dva dny v týdnu, kdy byla matka v práci, po dobu dvou měsíců. Když děti měl, požádal matčiny rodiče, aby se o děti postarali, aby mohl spát. Videohovory zpočátku zkoušeli, ale otec se při nich nezletilým nevěnoval. Asi při třetím nebo čtvrtém si přizval k hovoru sestru. Nezletilý [jméno FO] k telefonu vůbec nešel, nejdéle vydržela [jméno FO]. Děti na něj volali, ale on na ně nereagoval. Nezletilý [jméno FO] se otce bojí, protože se mu smál, že nemá zuby. Začal mluvit teprve v roce a víc se rozmluvil až v době, kdy s nimi otec již nežil. Konečně si užívá život. Není v zájmu dětí, aby jim otec do života znovu vstoupil. 19. Otec při jednání odvolacího soudu zopakoval argumentaci uvedenou v jeho odvolání. Uvedl, že nic nespáchal a byl odsouzen jen na základě lži matky. Neexistují žádné důkazy. I dozorce se divil, že byl odsouzen pouze na základě domněnky. Otec žádal i změnu znalkyně, ale nevyhověli mu. Není pravda, že by se nestaral o děti. Chodil s nimi ven, vařil jim. Nechal je pohlídat prarodiči, ale to se stalo jednou. Je normální, že se člověk postará o děti a pak, když si hrají, si třeba zahraje hru. I matka to dělala. Koneckonců se spolu seznámili při hraní her. Od matky dostal dva dopisy, ale byly stručné, asi na pět řádek. Byly v nich základní informace o jejich zdraví, jak se jim daří ve škole. Nepíše se v nich nic o tom, kde např. byly, co dělaly. Dostal fotografii Ryana, ale nešlo o žádnou momentku. Otec navrhl, aby si odvolací soud vyžádal výpovědi matky v trestním řízení a porovnal je; navzájem si odporují. Navrhl, aby byl upraven jeho kontakt s nezletilými buď osobně tak, že by za ním chodili, nebo aspoň aby s nimi mohl mluvit formou videohovoru nebo aspoň slyšet jejich hlas přes telefon jednou měsíčně. 20. Soud prvního stupně zjistil správně a dostatečně skutkový stav věci, který v řízení před odvolacím soudem nedoznal zásadních změn. 21. V řízení bylo prokázáno, že poměry nezletilých byly naposledy upraveny rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 6. 2024, č. j. 15 Nc 3601/2024-69, kterým byli nezletilí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřeni do péče matky. Vyživovací povinnost otce, který byl ode dne 23. 2. 2024 ve výkonu vazby, stanovena nebyla. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 29. 4. 2025 se otec domáhal úpravy styku s nezletilými s tím, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, nemá s nimi žádný kontakt a matka jej o nezletilých neinformuje; zablokovala si otcovo telefonní číslo. Otec se chce s nezletilými stýkat alespoň jedenkrát měsíčně prostřednictvím videokonference, a dále chce, aby mu matka posílala zprávy o nezletilých. Matka s návrhem otce nesouhlasila. Uvedla, že při posledním videohovoru otec nevěnoval dětem žádnou smysluplnou pozornost a děti neměly zájem v rozhovoru s otcem dále pokračovat. Otec byl odsouzen pro trestný čin, jehož se dopustil vůči nezletilé dceři matky. Matka si otce na telefonu zablokovala, neboť se ji snažil ovlivňovat, aby působila na nezletilou dceru, a v rámci trestního řízení změnila svoji výpověď. Nezletilý [jméno FO], který měl problémy s řečí, začal po odchodu otce komunikovat. Otec nezasílá žádné výživné, vypomáhají jí její rodiče. Kolizní opatrovník v řízení uvedl, že otec již před nástupem do výkonu trestu o nezletilé děti neprojevoval zájem, péči o ně zajišťovala matka. Otec byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2024, č. j. 6 T 72/2024-233, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2025, č. j. 2 To 14/2025-601, v právní moci dne 10. 4. 2025, odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků a zařazen do věznice s ostrahou a bylo mu uloženo nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč a majetkovou újmu ve výši 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Otec vykonával vazbu ve Vazební věznici [adresa] od 23. 2. 2024 do 10. 4. 2025 a dne 11. 4. 2025 byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody ve [Anonymizováno] [adresa]. Je zařazen do věznice s ostrahou s vysokým stupněm zabezpečení. Řádný výstup je stanoven na 23. 2. 2031 a orientační lhůta k podmíněnému propuštění je ke dni 23. 10. 2028. 22. Nezletilý Ryan si otce pamatuje tak, že hodně spal. Vůbec si nepamatuje, že by si s ním otec někdy hrál, nebo chodil na procházky. Pamatuje si, že veškeré aktivity s dětmi vždy zajišťovala matka. Nezletilý [jméno FO] a nezletilá [jméno FO] při pohovoru formou hry s domečky a povídání si o rodině otce vůbec nezmiňovali a sdělovali, že tátu nemají. Rodina řeší velké finanční problémy, kdy je matka v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Pobírá dávky státní sociální podpory, spolupracuje s neziskovými organizacemi např. [jméno FO] nebo Locika, z. s., kam dochází k psychologovi spolu s nejstarší dcerou [jméno FO] každé dva týdny. Nezletilá [jméno FO] je navíc v péči psychiatra, který jí předepisuje léky na spaní a na podporu pozornosti. 23. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně (srov. odst. 6. až 9. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), jakož i na nová výše popsaná skutková zjištění. 24. Soud prvního stupně posuzoval věc úpravy styku podle ustanovení § 888 a § 891 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025, a odvolací soud se s jeho právními závěry ztotožňuje, byť v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně dosud platné právní úpravy rodinného práva od 1. 1. 2026. 25. Zákonem č. 268/2025 Sb. byl zásadně novelizován občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v oblasti péče o nezletilé děti a styku rodičů s nimi. Bylo zrušeno dosavadní rozlišování forem péče o dítě a styku. Nadále právní úprava neoperuje s termíny výlučná/střídavá péče a samostatná úprava „práva styku“ druhého rodiče. Nově platí princip rovnocenné péče obou rodičů o dítě: dítě má právo na péči obou rodičů a rodiče mají právo a povinnost pečovat o své dítě v zásadě rovnocenně. 26. Novela výslovně zahrnula udržování styku s dítětem (jak osobního, tak nově i nepřímého ve smyslu § 891 o. z.) mezi složky rodičovské odpovědnosti – viz § 858 písm. c) o. z., který stanoví, že rodičovská odpovědnost obsahuje mimo jiné „udržování styku s dítětem zahrnující osobní styk, nepřímý styk uskutečňovaný prostředky komunikace na dálku, vzájemné poskytování všech podstatných informací o dítěti mezi rodiči a poskytování všech podstatných informací o rodičích dítěti“. 27. Z uvedené koncepční změny dále plyne, že možnost soudní úpravy styku rodiče s dítětem je nově podmíněna existencí důvodů pro zásah do rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče (srov. § 872 odst. 1 o. z.). Úprava styku tak již nepředstavuje samostatný, na rodičovské odpovědnosti nezávislý institut, nýbrž přichází v úvahu pouze v rámci rozhodování o omezení či jiném zásahu do výkonu rodičovské odpovědnosti (např. pozastavení), jsou-li pro takový postup splněny zákonné předpoklady. 28. V daném případě soud prvního stupně rozhodoval za účinnosti předchozí právní úpravy, která otázku styku se zásahem do rodičovské odpovědnosti nespojovala, přičemž jeho rozhodnutí je s touto právní úpravou plně v souladu. Odvolací soud přihlédl i k právní úpravě účinné od 1. 1. 2026, podle níž by úprava styku předpokládala vedení řízení o zásahu do rodičovské odpovědnosti otce. Takový postup by však za daných okolností vedl toliko k formální změně procesního rámce věci, aniž by mohl reálně přinést odlišné věcné řešení. Jeho důsledkem by bylo především prodloužení řízení a další zatížení účastníků, aniž by tím byl jakkoli posílen nejlepší zájem nezletilých dětí. 29. Otec je omezen na svobodě od [datum], a s nezletilými, kteří v té době byli ve věku přibližně 4,5 a 3,5 roku nebyl od té doby v kontaktu. Nezletilý [jméno FO] si otce pamatuje pouze tak, že hodně spal. Z uvedeného je zřejmé, že se otec do života nezletilých nezapojoval aktivně a ti tak nemají k otci navázánu odpovídající citovou vazbu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že otec svým vysoce škodlivým jednáním narušil harmonický život celé rodiny, včetně svých dětí. Za situace, kdy se dopustil takového jednání vůči dceři matky [jméno FO], nelze po matce spravedlivě požadovat, aby nad rámec své každodenní péče o čtyři nezletilé děti aktivně zajišťovala kontakt nejmladších dětí s otcem a byla tak sama nucena setrvávat v kontaktu s ním. Tím by docházelo k opakované traumatizaci matky, neboť by si neustále připomínala, co otec svým jednáním její dceři způsobil. 30. Navíc ze samotného obsahu odvolání otce a z připojených listin vyplývá, že otec své jednání nereflektuje a neprojevuje náhled na jeho důsledky. Za těchto okolností by ukládání povinnosti matce zajišťovat kontakt otce s nezletilými, byť formou nepřímého styku, představovalo nepřiměřenou zátěž a současně mohlo vést k dalšímu prohlubování traumatu v rodině. [jméno FO], tak matka stále potřebují psychologickou pomoc, přičemž u [jméno FO] je navíc nezbytná i péče psychiatrická, neboť trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Realizace nepřímého styku by přitom nutně probíhala prostřednictvím matky, její zvýšená psychická zátěž, stejně jako přetrvávající trauma nezletilé [jméno FO], by se nevyhnutelně promítly do celkového rodinného prostředí a zprostředkovaně i do psychické pohody nezletilých. 31. Odvolací soud si je vědom práva otce podílet se na výchově nezletilých; v projednávané věci je však právě otec tím, kdo svým jednáním způsobil stav, v němž za současných poměrů nelze toto právo realizovat, aniž by tím byl nepřiměřeně dotčen nejlepší zájem nezletilých dětí. Překážkou realizace nepřímého styku otce s nezletilými tak není samotná skutečnost, že se otec nachází ve výkonu trestu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 22/17 ze dne 8. 8. 2017), nýbrž skutečnost, že otec svým chováním přispěl ke zhoršení vztahů s nezletilými, když se dopustil společensky nepřijatelného jednání vůči jejich polorodé sestře, s čímž je obtížné se vyrovnat také pro matku. 32. Podle názoru odvolacího soudu lze vztáhnout na projednávanou věc závěr přijatý Ústavním soudem ve skutkově nikoli totožném, ale obdobném případě vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 3890/12 ze dne 16. 1. 2013, v němž bylo konstatováno: „Za uvedených okolností stěžovatel nemohl být oprávněně frustrován z bezvýslednosti svých pokusů o realizaci styku, neboť svým jednáním ke zhoršení vztahů se svými dětmi přispěl. V důsledku uvedeného nedošlo k porušení článku 32 odst. 1 Listiny, resp. článku 8 Úmluvy.“ 33. V zájmu nezletilých nepochybně je, aby znali svého otce a mohli si k němu vytvořit vztah či vlastní postoj; tomu však musí předcházet, aby otec reflektoval své jednání a tím matce umožnil se s nastalou situací alespoň v možné míře vyrovnat tak, aby pro ni kontakt s otcem nebyl traumatizující. Shledá-li nalézací soud s ohledem na další vývoj postoje a poměrů účastníků, že jsou pro to dány podmínky, může i bez návrhu zahájit řízení o rodičovské odpovědnosti otce a v jeho rámci rozhodnout o jiné formě či rozsahu styku otce s nezletilými. 34. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku IV. o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. s tím, že účastníci se práva na jejich náhradu vzdali a vzhledem k tomuto typu řízení ani neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 20. března 2026 Mgr. Hana Lišáková LL.M. předsedkyně senátu