ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a soudkyň Mgr. Zuzany Steinerové a Mgr. Petry Turnovské ve věci nezletilých: [Jméno nezletilé A], narozená [Datum narození nezletilé A] [Jméno nezletilé B], narozená [Datum narození nezletilé B] obě bytem [Adresa nezletilé B] oba zastoupené kolizním opatrovníkem městem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] dětí rodičů: [Jméno opatrovníka], narozená [Datum narození opatrovníka] bytem [Adresa opatrovníka] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] [Jméno advokátky B], narozený [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky C] sídlem [Adresa advokátky C] o výši výživného, o úpravu styku, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 10. 2025, č. j. 25 Nc 50/2023-412, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění: a) ve výroku II. tak, že výživné s účinností od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2024 činí 3 000 Kč měsíčně, a s účinností od 1. 6. 2024 nadále 4 500 Kč měsíčně; b) ve výroku III. tak, že výživné s účinností od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2024 činí 2 500 Kč měsíčně, a s účinností od 1. 6. 2024 nadále 3 500 Kč měsíčně; c) ve výroku IV. tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 5. 2023 do 31. 3. 2026 činí 28 100 Kč; d) ve výroku V. tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 5. 2023 do 31. 3. 2026 činí 20 200 Kč; ve zbylém rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. potvrzuje. II. Řízení o odvolání otce proti výroku VII. rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl, že nezletilá [jméno FO] a nezletilá [jméno FO] se na dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřují do péče matky (výrok I.). Otci uložil povinnost počínaje dnem 1. 6. 2025 přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 7 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.) a počínaje dnem 1. 6. 2025 přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 5 000 Kč měsíčně, splatnou rovněž do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok III.). Dluh na výživném, který otci vznikl pro nezletilou [jméno FO] za období od 1. 6. 2025 do 9. 10. 2025 ve výši 16 000 Kč, umožnil otci splácet ve splátkách, počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí spolu s běžným výživným po 1 000 Kč měsíčně do zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok IV.). Dluh na výživném, který otci vznikl pro nezletilou [jméno FO] za období od 1. 6. 2025 do 9. 10. 2025 ve výši 10 000 Kč, umožnil otci splácet ve splátkách, počínaje právní mocí tohoto rozhodnutí spolu s běžným výživným po 1 000 Kč měsíčně do zaplacení pod ztrátou výhody splátek (výrok V.). Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou [jméno FO] každý lichý víkend v roce, a to vždy od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin; dále každý rok o velikonočních prázdninách ode dne předcházejícího velikonočním prázdninám od 17:00 hodin do pondělí, kterým velikonoční prázdniny končí do 18:00 hodin; dále o letních prázdninách v sudém roce v měsíci červenci, v lichém roce v měsíci srpnu; o vánočních prázdninách v sudém roce od 23. 12. 17:00 hodin do 26. 12. 18:00 hodin, v lichém roce od 17. 12. 9:00 hodin do 1. 1. nového roku 18:00 hodin. K předávání nezletilé bude docházet vždy v bydlišti matky, stejně tak k vracení nezletilé zpět (výrok VI.). Styk otce s nezletilou [jméno FO] se neupravuje (výrok VII.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Praha–východ ze dne 27. 1. 2021, č. j. 1 Nc 2637/202075, byly děti dohodou rodičů svěřeny do péče matky, bylo stanoveno výživné 3 000 Kč a 2 500 Kč a detailně upraven styk otce s nezletilými včetně všech prázdnin. Usnesením Okresního soudu Praha–východ ze dne 3. 8. 2023 byla věc z důvodu změny bydliště nezletilých postoupena na Okresní soud Praha–západ. Rozsudkem Okresního soudu Praha–západ ze dne 4. 12. 2023, č. j. 25 Nc 50/2023265, byl zamítnut návrh otce na snížení výživného pro nezletilé, současně bylo zvýšeno výživné na [jméno FO] na 5 000 Kč a na [jméno FO] na 4 500 Kč měsíčně od 1. 1. 2024 a upraven styk otce v sudém týdnu od pátku 17:00 do neděle 18:00 se speciálním režimem prázdnin. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 132 Co 27/2024-319, byl rozsudek zrušen a věc vrácena Okresnímu soudu [adresa]–západ, protože z podání i vyjádření rodičů vyplynulo, že došlo k obnovení manželského soužití. Tím vznikla právní skutečnost způsobující neúčinnost předchozí úpravy poměrů, s odkazem na judikaturu NS ČSR ([právnická osoba]/1982, [právnická osoba]/1981). Protože soud prvního stupně rozhodoval jen o výživném, aniž existovala úprava péče po rozvodu, byla věc zatížena vadou a vrácena. Matka setrvala na návrhu ze září 2023, aby byly nezletilé svěřeny do její péče. U nezletilé [jméno FO] navrhla styk neupravovat, protože si nepřeje s otcem se stýkat. U [jméno FO], která se s otcem stýkat chce, matka souhlasila se stykem 1–2x měsíčně od pátku do neděle, s předáním a návratem v jejím bydlišti. Rodiče byli v podstatě dohodnuti na úpravě prázdninového režimu pro [jméno FO]: Velikonoce každý rok u otce (od dne před prázdninami 17:00 do pondělí 18:00), jarní prázdniny každý rok u matky (neděle 17:00 – neděle 18:00), letní prázdniny: v sudém roce červenec u otce a srpen u matky; v lichém roce opačně, vánoční prázdniny: v sudém roce u otce 24. 12. od 9:00 až 26. 12. 18:00, v lichém roce 27. 12. od 9:00 – 1. 1. do 18:00. Výši výživného ponechala matka na úvaze soudu s počátkem od 1. 1. 2024. Otec uvedl, že nežádá střídavou péči, není vzhledem ke vzdálenosti bydlišť možná, souhlasil se svěřením obou nezletilých do péče matky. Navrhl ponechat styk s [jméno FO] v dosud realizovaném rozsahu – dvakrát měsíčně každý lichý víkend od pátku 17:00 do neděle 17:30. Ke zvláštní úpravě prázdnin souhlasil s návrhem matky. Ohledně [jméno FO] navrhl krátký kontakt 17:30–18:00, neboť podle něj má udržovat vztah s biologickým otcem; výživné žádal určit od 1. 6. 2025 nebo 1. 9. 2025. 3. Otec odešel na [jméno FO] po rozpadu rodiny 1. 7. 2023, kde zpočátku neměl práci a byl cca 9 měsíců nezaměstnaný (v ČR evidován na ÚP od 1. 7. 2023 do 25. 2. 2024, podpora vyplácena od 1. 7. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 14 141 Kč, na ÚP byl evidován i na [jméno FO]). [jméno FO] má celou rodinu, v ČR pouze dvě dcery. Nejprve bydlel u rodičů, nyní žije s přítelkyní v pronajatém bytě; nájem hradí každý 200 EUR, energie 80 EUR. Přítelkyně má dvě nezletilé děti, jejichž otec platí výživné sporadicky. Průměrný čistý příjem partnerky otce činí 755,59 EUR měsíčně (potvrzení Základní školy [Anonymizováno] ze dne 26. 8. 2024). Otec vlastní [jméno FO], rok výroby 2016. Při cestách do ČR platí za ubytování 2 000–3 500 Kč. S dcerami udržuje kontakt telefonicky 2x týdně. V srpnu 2023 prodal nemovitost za 3 700 000 Kč; z částky uhradil hypotéku (500–600 tis. Kč), vyplatil bývalou manželku (300 000 Kč), splatil dluh rodičům a zůstalo mu 50 000 Kč. Děti má nyní 1x měsíčně na víkend, do budoucna by chtěl 2x měsíčně. Od 14. 5. 2024 pracuje jako asistent prodeje s příjmem 581 EUR čistého měsíčně (514 EUR + prémie) u [Anonymizováno] [právnická osoba]., v [Anonymizováno]. Průměrný čistý měsíční příjem otce za období od 1. 1. 2025 do 30. 9. 2025 činil 1 145,13 EUR. Za období od 24. 7. 2025 do 31. 8. 2025 bylo otci vyplaceno na nemocenském celkem 1 538,80 EUR. 4. Matka se 6. 6. 2024 vdala a očekávala narození dalšího dítěte (termín 26. 12. 2024). Po prodělaném potratu byla na rizikovém těhotenství a od února 2024 pobírala dávky cca 23 000 Kč. Matce bylo od ČSSZ vyplaceno: 16 515 Kč (březen 2024), 21 600 Kč (duben 2024), 21 600 Kč (květen 2024), 23 622 Kč (červen 2024), 23 622 Kč (červenec 2024), průměrně 17 198 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem matky za období 1/2024–6/2024 činil 9 784 Kč ([právnická osoba].). Z výpisu z účtu matky ([právnická osoba]) vyplývá, že pobírala peněžitou pomoc v mateřství v dubnu 2025 25 699 Kč, v květnu 2025 24 870 Kč, v červnu 2025 23 212 Kč, v červenci a srpnu 2025 11 290 Kč. K rodičovské měla přivýdělky: v srpnu 2025 29 574 Kč, v červenci 2025 44 121 Kč, v červnu 2025 11 497 Kč a v květnu 2025 6 874 Kč. S manželem a dcerami matka bydlí v pronajatém domě s nájmem 17 000 Kč a dalšími náklady cca 6 000 Kč měsíčně. Příjem manžela matky u [právnická osoba]. činil: 32 105 Kč (listopad 2023), 32 148 Kč (prosinec 2023) a 28 882 Kč (leden 2024). Následně byl manžel matky od 25. 2. 2024 do 30. 6. 2024 v pracovní neschopnosti (poranění ramene) a pobíral nemocenské dávky – denní dávka činila 839 Kč, celkem 21 814 Kč. Manžel nemá vyživovací povinnost. Matka uvedla, že otec hradí výživné dle rozsudku [právnická osoba]–východ ze dne 27. 1. 2021, č.j. 1 Nc 2637/2020 (2 500 Kč [jméno FO], 3 000 Kč [jméno FO]), bez dluhu, avšak nad rámec výživného nic neposílá. S dětmi je od nástupu do práce (duben 2024) jeden víkend v měsíci, o prázdninách je měl dva týdny v červenci a dva týdny v srpnu. Obě dcery chodí do ZŠ ([jméno FO] do 6. třídy, [jméno FO] do 3. třídy). Nový školní rok znamená náklady cca 8 000 Kč (aktovky, fondy). [jméno FO] chce chodit na bojová umění/MMA (7 000 Kč/pololetí), [jméno FO] na gymnastiku (3 000 Kč/pololetí) a případně karate (1 500–2 000 Kč/pololetí). [jméno FO] pojede na adaptační kurz (5 500 Kč), čekají ji náklady na školu v přírodě, lyžařský kurz apod., navštěvuje také Cambridge kurz (2 000 Kč/pololetí). Oběma platí školní obědy cca 1 000 Kč měsíčně. Dcery jsou zdravé. Matka používá automobil své matky a nemá jiné příjmy ani majetek. 5. Ze zprávy opatrovníka ze dne 8. 8. 2024 vyplývá, že [jméno FO] si přeje kratší styk – týden v červenci a týden v srpnu, protože se jí otec málo věnuje, většinu času tráví s prarodiči, nemá ráda jeho přítelkyni. [jméno FO] by si přála vídat se s otcem po delších časových rozestupech, např. jeden víkend za čtvrt roku. Telefonáty trvají „asi dvě minuty“, nemá si s ním co říct. [jméno FO] by chtěla prázdninový styk jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu a ve školním roce jeden víkend měsíčně. Z výslechu nezletilé [jméno FO] ze dne 16. 9. 2024 vyplynulo, že má občas strach z otce pro jeho občasné agresivní chování a „blbé srandy“. [jméno FO] se o ně dobře stará babička, ke [jméno FO] se otec chová dobře, avšak s otcem se [jméno FO] vídat nechce vůbec. Otec uvedl, že tvrzení nezletilé jsou „pravdivá, ale zkreslená a vytržená z kontextu“. Popsal situaci na chatě (společné spaní kvůli nedostatku postelí). Tvrdí, že si není vědom agresivního chování, s výjimkou slovního incidentu před dvěma lety vůči muži, který ohrožoval jejich auto. Uvádí, že dcera z něho strach mít nemůže, protože není agresivní člověk a chová se přátelsky. Poukazuje, že děti se učí boxovat u manžela matky, což mu vadí a preferoval by jiné kroužky. [jméno FO] ráda čte, jezdí na kole, na [jméno FO] jezdili denně. Otec připouští, že dědeček nechal [jméno FO] číst dokumenty o tom, že se jí matka vzdává, aby „pochopila, že není vše tak růžové“. Otec je velmi smutný z toho, že se s ním [jméno FO] nechce stýkat; její rozhodnutí respektuje, ale doufá v budoucí změnu. Snaží se s ní být v kontaktu, ale nezletilá nezvedá telefon a nereaguje na zprávy. Rozhovory bývaly podle něj vždy věcné, bez „blbých řečí“, s odpověďmi typu ano, ne, dobře. Usnesením ze dne 6. 11. 2024 byla nařízena rodinná terapie ([právnická osoba].). Ze zpráv o průběhu terapie (29. 1. 2025, 31. 1. 2025) vyplývá, že z důvodu pokročilého těhotenství matky se rodiče dohodli, že prosincová sezení vynechají a budou pokračovat až po porodu. První dvě terapie proběhly pouze s matkou a otcem; třetí (10. 2. 2025) již za účasti nezletilé [jméno FO]. [jméno FO] této terapii byli nejprve společně, poté zvlášť; dcera odmítla s otcem komunikovat, proto terapeutka stanovila individuální hodiny otci i dceři (5–6 hodin) s následnou společnou terapií. Ze zprávy ze dne 23. 4. 2025 vyplývá, že dne 2. 5. 2025 proběhla poslední terapie otce s nezletilou, otec matce sdělil, že už v terapii nechce pokračovat. Z vyjádření otce (25. 4. 2025) vyplývá, že [jméno FO] absolvovala 5 individuálních sezení, on sám jedno a společně absolvovali dvě. Podle otce terapie nevedla k žádnému pozitivnímu posunu, dcera s ním nadále nekomunikuje, nereaguje na telefonáty ani na zprávy. Ze zprávy poradny [poradna] ze dne 6. 5. 2025 se podává, že proběhlo 1 společné setkání rodičů, [jméno FO] měla 4 individuální sezení a otec 3. Otec uvedl, že si přeje trávit s dcerou alespoň nějaký čas bez nátlaku, např. společně poobědvat nebo sdílet aktivitu dle její volby. Opakovaně vyjádřil, že [jméno FO] má rád a nechce ztratit kontakt, zároveň respektuje, že potřebuje čas. [jméno FO] uvedla, že se s otcem pravidelně stýkat nechce, má své aktivity a je spíše introvert. Domluvili se, že [jméno FO] otci 1x týdně napíše na WhatsApp, případně mu pošle video z MMA tréninku či komiks, který tvoří s kamarády. Opatrovník konstatoval, že se rodiče shodli na většině otázek. Navrhl svěřit obě nezletilé do péče matky a upravit styk s [jméno FO] v souladu s dohodou rodičů, jen s úpravou letních prázdnin, kdy si [jméno FO] přeje trávit u otce maximálně tři týdny. U [jméno FO] doporučuje styk neupravovat, neboť se s otcem stýkat nechce a je již ve věku, kdy může přání vyjádřit. Výživné navrhuje stanovit od podání návrhu: 5 000 Kč pro [jméno FO] a 4 500 Kč pro [jméno FO]. 6. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 888, 890, 891 odst. 1, § 907 odst. 1 až 3, § 908, § 909, § 910, § 913, § 914, § 915, § 921, § 922, § 923, § 875 odst. 1, § 876 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen „o. z.“), s tím, že návrh matky na zvýšení výživného je důvodný. Obnovení soužití rodičů způsobilo neúčinnost předchozí úpravy, proto bylo nutno znovu rozhodnout i o péči. Vzhledem ke shodnému stanovisku matky, otce i opatrovníka byly obě nezletilé svěřeny do péče matky. Při určení výživného soud zohlednil odůvodněné potřeby nezletilých a možnosti a schopnosti otce. Při průměrném příjmu 1 145,13 EUR = 27 849,56 Kč (dle kurzu ČNB 24,32 Kč/EUR) soud určil výživné 7 000 Kč pro [jméno FO] a 5 000 Kč pro [jméno FO] s účinností od 1. 6. 2025, což odpovídá standardním nákladům na děti i možnostem otce. Dluh na výživném za období 1. 6. 2025 až 9. 10. 2025 činí 16 000 Kč ([jméno FO]) a 10 000 Kč ([jméno FO]). Otec jej může splácet od právní moci rozhodnutí spolu s běžným výživným po 1 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek. Styk otce s [jméno FO] soud upravil podle dohody rodičů, styk s [jméno FO] neupravil, neboť se s otcem stýkat nechce a je již ve věku, kdy může svůj názor vyjádřit. Otce postoj nezletilé mrzí, respektuje však její přání. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. 7. Proti rozsudku soudu prvního stupně ve výroku II., III., IV., V. a VII. podal otec odvolání, kdy podle něj soud prvního stupně pochybil, když mu uložil hradit výživné v celkové výši 12 000 Kč měsíčně, kterou reálně při svém příjmu cca 28 000 Kč hradit nemůže, aniž by se dostal do dluhové pasti. Spolu se splátkou dluhu 2 000 Kč by měl hradit 14 000 Kč měsíčně. Výživné vždy řádně platil a v minulosti přispíval i nad rámec, což soud prvního stupně vůbec nezohlednil. Nesouhlasí ani s tím, že soud stanovil vyšší výživné, než navrhoval opatrovník ([jméno FO] 5 000 Kč, [jméno FO] 4 500 Kč). Stanovené výživné představuje polovinu jeho příjmu, což je podle judikatury přípustné jen u rodičů s velmi vysokými příjmy, nikoli v jeho situaci. Ústavní soud přitom opakovaně zdůrazňuje, že je třeba respektovat i důstojnost povinného rodiče. Otec uvádí své nezbytné měsíční náklady: nájem 7 000 Kč, doprava 2 500 Kč, strava 7 500 Kč, hygiena/oblečení 2 500 Kč — celkem 19 500 Kč (780 EUR), po jejich odečtení zbývá cca 9 150 Kč. Otec pracuje 10 hodin denně, dojíždí, jezdí na služební cesty a vzhledem ke zdravotnímu stavu nemůže pracovat více; nemůže si najít další brigádu. Cesty za dětmi do ČR stojí každá cca 6 000 Kč, a pokud by měl hradit výživné v uložené výši, nemohl by děti navštěvovat vůbec. Otec připomíná, že své děti chce vídat, ale již došlo k odcizení [jméno FO] (navzdory terapii [Anonymizováno]). Pokud soud nepřihlédne k jeho finanční situaci, žádá alespoň o předávání na půli cesty – na hranicích (cca 300 km z ČR a 400 km na východní [jméno FO]). Otec odmítá závěr soudu, že se odstěhoval na [jméno FO] „účelově“. Odešel po dlouhodobě psychicky náročné situaci způsobené nevěrou matky, kterou jí opakovaně odpouštěl a snažil se obnovit manželství. Peníze z prodeje domu použil na splacení hypotéky, půjčky a na majetkové vypořádání matky, nikoli pro vlastní obohacení; zbytek použil na živobytí během nezaměstnanosti (7/2023-5/2024). Soud prvního stupně pouze prohlásil, že „otec si musí zajistit příjem“, aniž provedl jakékoli dokazování o reálných možnostech otce. Dokládá, že podle pracovních nabídek v [adresa] není vyšší příjem v jeho lokalitě dosažitelný. Soud prvního stupně neprovedl ani aktuální dokazování nákladů dětí za rok 2025 — poslední doložené náklady byly z roku 2023. Žádá proto o snížení výživného u [jméno FO] na 4 000 Kč a u [jméno FO] na 3 500 Kč, což odpovídá jeho možnostem a umožní mu pravidelný kontakt s dětmi. K výroku VII. otec namítá, že soud zcela ignoroval judikaturu Ústavního soudu (usnesení ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. III. ÚS 1337/25) i Evropského soudu pro lidská práva, podle níž je dítěti nutno umožnit kontakt s nerezidentním rodičem, není-li prokázaná objektivní překážka. Soud nesmí přijmout přání dítěte bez dalšího, aniž komplexně zkoumá nejlepší zájem dítěte. [jméno FO] je sice ve věku, kdy může být její názor zásadním vodítkem, avšak nemá právo veta, pokud nejsou prokázány důvody, proč by kontakt měl poškozovat její zdraví či vývoj. Otec proto navrhuje, aby se s [jméno FO] mohl vídat každou lichou neděli na 30 minut, kdy bude vracet [jméno FO], což je minimální kontakt, který jí nemůže škodit. V péči otce nikdy nebyly shledány žádné závady; je neodůvodněné, aby byl styk se starší dcerou zcela vyloučen. Navrhuje, aby odvolací soud zrušil výroky II., III., IV., V. a VII. rozsudku soudu prvního stupně a sám rozhodl tak, že výživné bude od 1. 6. 2025 činit pro nezletilou [jméno FO] 4 000 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno FO] 3 500 Kč měsíčně, styk s [jméno FO] bude upraven každou lichou neděli 17:00 až 17:30, s předáním v bydlišti matky. 8. Otec ve svém vyjádření k výzvě odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2026 setrvává na podaném odvolání a uvádí, že v jeho poměrech nedošlo k podstatným změnám, vyjma určitého zhoršení jeho výdělkové situace. Poukazuje na rozdílné vztahy s dcerami: zatímco vztah s nezletilou [jméno FO] je velmi dobrý a dcera s ním tráví čas ráda, vztah s nezletilou [jméno FO] se dlouhodobě nezlepšil a dcera styk s otcem odmítá; naposledy se viděli v květnu 2025 v rámci terapií. Otec dále zdůrazňuje, že realizace styku s [jméno FO] je pro něj finančně velmi náročná, neboť zahrnuje opakované cestovní náklady ze [jméno FO] do [město], ubytování i další výdaje, které přesahují 7 500 Kč za víkend, což mu umožňuje vídat dceru zpravidla jen jednou měsíčně, přestože by si oba přáli častější kontakt. Ve vztahu k vyživovací povinnosti otec uvádí, že je schopen hradit výživné maximálně v celkové částce 8 000 Kč měsíčně (4 500 Kč na [jméno FO] a 3 500 Kč na [jméno FO]), přičemž i tuto částku je nucen zčásti financovat půjčkami, protože jeho příjem nepostačuje na pokrytí výživného, nákladů na styk s dcerou ani jeho běžných životních výdajů. Jeho průměrný čistý příjem za poslední měsíce činil přibližně 814 EUR (cca 20 350 Kč). Otec zároveň argumentuje nepříznivou ekonomickou situací v regionu východního [jméno FO], kde žije, která mu neumožňuje získat lépe placené zaměstnání ani reálně očekávat zlepšení do budoucna. K doložení svých tvrzení předkládá mimo jiné výplatní pásky, přehled plateb výživného a přehled majetkových poměrů své partnerky. Na základě těchto skutečností otec dovozuje, že není objektivně schopen hradit výživné v rozsahu stanoveném soudem prvního stupně, ani ve vyšší částce, než jakou aktuálně platí. Zároveň uvádí, že v otázce styku s [jméno FO] je schopen se s matkou vždy dohodnout, zatímco u [jméno FO] respektuje její vůli se s ním nestýkat a nechce ji ke kontaktu nutit. 9. Matka ve svém vyjádření k odvolání otce uvedla, že má za to, že rozsudek soudu prvního stupně je správný. Příjem otce je dostatečný, navíc sám tvrdí, že má na [jméno FO] psychickou i finanční oporu rodiny. Otec pracuje 10 hodin denně, tedy v režimu přesčasů, které by se měly promítnout do mzdy. Pokud argumentuje nízkými výdělky v [adresa], jedná se o mzdy při 8hodinové pracovní době; při 10 hodinách by měl mít vyšší příjem. Nadto čerpá finanční podporu rodiny, takže jeho životní standard není omezen pouze na mzdu. Podle matky je výživné v obvyklé výši vzhledem k věku dětí a jejich rostoucím nákladům (školní potřeby, obuv, kroužky, strava, lékaři). U starší [jméno FO] jsou náklady objektivně vyšší, což soud správně zohlednil. Podle zákona mají mít děti stejnou životní úroveň jako rodič. Otec se rozhodl odstěhovat na [jméno FO] – jde o jeho dobrovolný krok. Pokud takové rozhodnutí snižuje jeho příjem a zvyšuje výdaje na cestu do ČR, nemůže tím odůvodňovat nižší výživné. Judikatura dlouhodobě uvádí, že rodič si nesmí zhoršit své pracovní poměry, aby tím snížil vyživovací povinnost. Odvolací soud by měl posoudit nejlepší zájem dítěte, nikoli pohodlí povinného rodiče. Děti jsou stále nákladnější a matka zajišťuje jejich každodenní péči; otec se podílí pouze formou výživného. Snížení výživného by šlo výhradně k tíži dětí. Ohledně styku otce s nezletilou [jméno FO] považuje matka rozhodnutí za správné. [jméno FO] opakovaně a dlouhodobě uvádí, že se s otcem stýkat nechce; její postoj není výsledkem manipulace. Ve věku 13 let je její názor zásadní. Podle § 867 o. z. i judikatury Ústavního soudu má dítě právo, aby byl jeho názor zohledněn; styk nelze nařizovat proti psychické pohodě dítěte a jeho zájem má přednost před právem rodiče. Rodinná terapie nepřinesla změnu – [jméno FO] zůstává odmítavá. Přinutit ji k symbolickému 30minutovému kontaktu jednou měsíčně není skutečný vztah, ale zátěž, která by mohla prohloubit její negativní postoj. Takový kontakt by byl v zájmu otce, nikoli dítěte. V praxi soudy u dětí nad 12 let respektují jejich volbu. Dítě není povinno budovat vztah s rodičem, stát nemůže vynucovat emoční povinnosti ani nutit dítě ke styku. Navrhuje, aby odvolání otce bylo zamítnuto jako nedůvodné. 10. Matka ve svém vyjádření uvádí, že styk otce s nezletilými je v současné době velmi omezený. S nezletilou [jméno FO] se otec od vydání rozsudku dosud nesetkal vůbec, zatímco s nezletilou [jméno FO] proběhla setkání pouze v několika konkrétních termínech (říjen, listopad a konec prosince 2025 až začátek ledna 2026), přičemž další setkání je plánováno na polovinu února 2026. Ve vztahu k plnění vyživovací povinnosti matka uvádí, že otec hradí výživné pravidelně, a to ve výši 4 500 Kč měsíčně na [jméno FO] a 3 500 Kč měsíčně na [jméno FO], přičemž tyto částky byly placeny za jednotlivé měsíce od října 2025 do února 2026. Pokud jde o změny v poměrech matky, ta konstatuje, že dosud k žádné zásadní změně nedošlo, nicméně v první polovině roku 2026 plánuje rodina stěhování do vlastního domu financovaného hypotékou. Tato změna však podle ní nebude mít reálný dopad na rodinný rozpočet, protože splátka hypotéky bude odpovídat dosavadním nákladům na bydlení. Současné náklady tvoří nájemné ve výši 18 500 Kč a splátka úvěru na automobil 5 249 Kč, přičemž splácení tohoto úvěru skončí současně se zahájením splácení hypotéky. Z pohledu nezletilých se podle matky nic zásadního nezmění, neboť nový dům se nachází ve stejné obci, nedojde tedy ke změně školy, kroužků ani režimu styku s otcem. Matka dále specifikuje své příjmy. Pobírá rodičovský příspěvek na syna [syn] ve výši 11 290 Kč měsíčně, a to do konce roku 2027. Současně si přivydělává jako OSVČ pro společnost [právnická osoba]., přičemž její příjmy jsou nepravidelné a závislé na odpracovaných hodinách. Z doložených údajů vyplývá, že tyto příjmy se v jednotlivých měsících liší. K nákladům na domácnost matka uvádí, že souhrnné pravidelné i nepravidelné výdaje dokládá v přílohách, přičemž na chodu domácnosti se podílí i její manžel. Zmiňuje také mimořádné výdaje, například nákup postelí pro děti a koloběžky pro [jméno FO], hrazené z úspor. Upozorňuje, že v předložených nákladech není zahrnuta strava (kojenecké mléko) pro syna [syn], která je dokládána samostatně. K příjmům současného manžela matka uvádí, že v roce 2024 byl po část roku v pracovní neschopnosti a pobíral nižší příjem. V roce 2025 došlo k ukončení jeho pracovního poměru, kdy obdržel odstupné, následně byl krátce veden na úřadu práce a poté nastoupil do zaměstnání jako kuchař, nejprve ve společnosti [společnost] a následně od prosince ve společnosti [společnost]. Jeho aktuální plat činí přibližně 60 000 Kč hrubého měsíčně, přičemž prosincová mzda byla snížena z důvodu neplaceného volna souvisejícího s úmrtím v rodině. 11. Kolizní opatrovník ve vztahu k nezletilé [jméno FO] navrhuje potvrdit rozsah péče a styku podle posledního rozsudku soudu prvního stupně. Ve věci výživného navrhuje stanovit otci výživné ve stejné výši jako soud prvního stupně, přičemž výživné matky vůči otci nemá být stanoveno, případně jen v minimální výši, s ohledem na její rozsáhlou osobní péči o obě nezletilé. Kolizní opatrovník se dále vyjádřil k argumentům otce v odvolání. Upozornil, že zvýšené náklady na cestování mezi Slovenskem a Českou republikou nelze klást k tíži nezletilých. Otec se rozhodl vrátit na Slovensko dobrovolně, ač sám uváděl, že pracovní podmínky jsou tam méně příznivé než v České republice. Měl tedy možnost zůstat v České republice nebo se do ní vrátit, což by umožnilo intenzivnější osobní kontakt s dcerami. Omezení jeho osobní péče tak vyplývá z jeho vlastní volby a má být zohledněno při posouzení jeho vyživovací povinnosti. Výživné stanovené soudem prvního stupně považuje opatrovník za odpovídající. K argumentaci otce nálezem Ústavního soudu ohledně práva rodiče na kontakt s dítětem opatrovník uvádí, že postoj nezletilé [jméno FO] je dlouhodobě neměnný. Kontakt s otcem je pro ni stresující, což se prohloubilo i v souvislosti se společnými terapiemi. Sama žádá o osobní pohovor před soudem, což svědčí o stabilitě jejího názoru. Nařízení kontaktu proti její vůli by podle opatrovníka mohlo vést k dalšímu odcizení. Proto opatrovník navrhuje, aby soud provedl pohovor s nezletilou [jméno FO]. 12. Z obsahu opatrovnického spisu se dále podává, že rodiče jsou rozvedeni od 26. 4. 2021 (viz výpis z CEO). 13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas [§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s.] přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a podle § 28 z. ř. s. a dospěl k závěru, že odvolání otce je částečně opodstatněné. 14. Výroky I. a VI. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním otce nijak dotčeny, nabyly tak samostatně právní moci. Výrok VIII. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení rovněž nebyl odvoláním dotčen, nicméně je výrokem závislým, proto je předmětem odvolacího řízení (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 15. V průběhu odvolacího jednání otec vzal své odvolání proti výroku VII. rozsudku soudu prvního stupně zcela zpět. 16. Soud prvního stupně se nezabýval otázkou mezinárodní pravomoci, nicméně na věcnou správnost jeho rozhodnutí uvedené nemá vliv. Otec je státním občanem [jméno FO], matka a nezletilé jsou státními občany České republiky, kde také žijí. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „Nařízení Brusel II ter“), je dána pravomoc českých soudů, neboť nezletilé mají obvyklý pobyt v České republice. Ve věcech s cizím prvkem se užije zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), avšak v mezích mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy České republiky, a přímo použitelných předpisů Evropské unie (§ 1 a 2 ZMPS). Otázku vyživovací povinnosti upravuje Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „Nařízení o výživném“). Podle jeho čl. 15 ve spojení s Rozhodnutím Rady ze dne 30. listopadu 2009, č. 2009/941/ES, se užije též Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen „Haagský protokol“). Při konkurenci Nařízení o výživném, resp. Haagského protokolu a mezinárodní smlouvy uzavřené mezi členskými státy má aplikační přednost toto nařízení (viz jeho čl. 69 odst. 2); Haagský protokol je použitelný pouze mezi členskými státy Evropské unie a smluvními státy (viz jeho čl. 18 a 19 odst. 1). 17. Podle čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném k rozhodování ve věcech vyživovacích povinností je v členských státech příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. 18. Podle čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. 19. Nezletilé mají obvyklý pobyt v České republice. Ve věci je tak dána mezinárodní pravomoc českých soudů, které věc posoudí podle českého (hmotného) práva [čl. 3 písm. b) Nařízení o výživném, čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu] za užití českého procesního práva (§ 8 odst. 1 ZMPS). 20. Řízení péče soudu o nezletilé (není-li stanoveno jinak) je ovládáno zásadou vyšetřovací, řízení lze zahájit i bez návrhu, soud není vázán návrhem, uplatní se princip úplné apelace, neužije se zásada dispoziční, a proto také v odvolacím řízení nemůže platit zásada zákazu reformationis in peius (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021). 21. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, jak je zřejmé z obsahu soudního spisu a shrnuto v bodě č. 2. až 5. odůvodnění tohoto rozsudku shora, přičemž lze též odkázat na body č. 1. až 28. odůvodnění napadeného rozsudku. 22. Odvolací soud doplnil dokazování podle § 213a odst. 1 o. s. ř. a § 28 odst. 1 z. ř. s. s ohledem na odvolací námitky a časový odstup od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. 23. V průběhu odvolacího jednání byl proveden pohovor s nezletilou [jméno FO], která projevila přání účastnit se odvolacího jednání a sdělit své pocity ohledně kontaktů s otcem. Nezletilá sdělila, že aktuálně má problémy ve škole, má problémy se stresem, což jí vadí při soustředění, při učení. Snaží se to zmírňovat posloucháním písniček (pozn. nezletilá si mne v dlaních antistresový míček). Má pocit, že nyní není schopná osobního kontaktu s otcem, má strach, že jí ublíží; v minulosti, asi před 2 – 3 lety vznikla mezi nimi hádka a otec ji kopl silně do nohy. Myslí si, že by byla schopna telefonického kontaktu, ale pouze tak 1x týdně, ne více; byly by schopná mu také odpovědět na sms zprávu. Aktuálně na žádnou terapii nedochází. Nezletilá ví o tom, že by se s otcem mohla setkat v době, kdy se od něj vrací její sestra, ale zatím toho nebyla schopna, neměla o kontakt zájem. 24. Ze zprávy zaměstnavatele matky [právnická osoba]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že matce od června 2024 do dubna 2025 nebyla vyplacena žádná mzda, v květnu 2025 jí byla vyplacena částka 3 025 Kč, v červnu 2025 částka 28 932 Kč, v červenci 2025 částka 9 263 Kč, v době od srpna 2025 do ledna 2026 jí nebyla vyplacena žádná mzda. 25. Ze zprávy [jméno FO] [Anonymizováno] bylo odvolacím soudem zjištěno, že na jméno otce jsou zde vedeny dva běžné účty a jeden spořicí účet. Účet číslo [č. účtu] je veden pod názvem Viktorka a z výpisu účtu za období od 1. 5. 2023 do 2. 2. 2026 se podává, že nezletilá z účtu provádí drobné platby za potraviny, popřípadě volnočasové aktivity. Dne 23. 5. 2023 byla připsána částka 300 Kč od [Jméno advokátky B]; dne 7. 8. 2023 částka 1 000 Kč od [Jméno advokátky B] s poznámkou prázdniny. Z účtu otce číslo [č. účtu] s označením spořicí účet 1 za období od 1. 5. 2023 do 2. 2. 2026 bylo odvolacím soudem zjištěno, že počáteční zůstatek činil 70 836 Kč; připsáno na účet bylo 1 735 913 Kč a z účtu odepsáno 806 750 Kč; zůstatek na účtu je 1 milion Kč. V květnu 2023 z účtu otce vedeného u [právnická osoba] byla připsána částka 5 000 Kč; v červenci 2023 byla připsána částka 16 500 Kč, v srpnu 2023 připsána částka 400 000 Kč a 44 000 Kč, v říjnu 2023 byla z účtu odepsána částka 384 000 Kč na běžný účet otce u [Anonymizováno], v březnu 2024 byla připsána z běžného účtu otce u [Anonymizováno] částka 3 000 Kč, částka 6 600 Kč, v dubnu 2024 částka 10 100 Kč. V květnu 2024 byla připsána částka 3 000 Kč, v červnu 2024 připsána částka 1 001 000 Kč od [právnická osoba] s označením půjčka; v červenci 2024 připsána částka 24 999 Kč od otce z účtu vedeného u [Anonymizováno]., v září 2024 připsána částka 25 001 Kč z účtu vedeného u [Anonymizováno]., v říjnu 2024 připsána částka 25 000 Kč z účtu vedeného u [Anonymizováno]., v listopadu 2024 připsána částka 25 000 Kč, v prosinci 2024 připsána částka 25 000 Kč, v lednu 2025 připsána částka 24 990 Kč, v únoru 2025 připsána částka 25 000 Kč. Následně potom probíhaly převody v různé výši, opět na běžný účet otce vedený u AirBank a.s. Z účtu otce číslo [č. účtu] s označením Účet k půjčce za období od 1. 5. 2023 do 2. 2. 2026 bylo odvolacím soudem zjištěno, že otec účet využívá k platbám za nákupy; finanční prostředky si přeposílá z účtu vedeného u [Anonymizováno], a z druhého účtu u [Anonymizováno] V říjnu 2023 si přeposlal ze spořicího účtu u [Anonymizováno] částku 384 000 Kč a odeslal ji na účet vedený u [Anonymizováno]. ([č. účtu] s označením „doplatek na pyram“; v březnu 2024 přišla otci na účet částka 6 500 Kč, 2 000 Kč od [právnická osoba] s označením půjčka. V květnu 2024 přišla otci na účet částka 5 000 Kč od [právnická osoba] s označením půjčka, v červnu 10 000 Kč, 3 000 Kč od [právnická osoba] s označením půjčka; v dubnu 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v květnu 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v červnu 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v červenci 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v srpnu 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v září 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v říjnu 2025 částka 25 200 Kč od [právnická osoba], v listopadu 2025 částka 30 200 Kč od [právnická osoba], v prosinci 2025 částka 30 200 Kč od [právnická osoba], v lednu 2026 částka 38 200 Kč od [právnická osoba] – otec potom zasílá zpět buď ve stejné výši nebo méně částky [právnická osoba] (občas s poznámkou splátka půjčky). 26. Ze zprávy [Anonymizováno] bylo odvolacím soudem zjištěno, že otec zde má veden účet č [Anonymizováno]. Z výpisu účtu za dobu od 2. 5. 2023 do 1. 2. 2026 bylo odvolacím soudem zjištěno, že v květnu 2023 byla na účet připsána částka 39 128 Kč od [právnická osoba]., v červnu 2023 částka 33 780 Kč od [právnická osoba]., v červenci, částka 44 662 Kč od společnosti [právnická osoba]., v srpnu 2023 částka 4 121 642 Kč od [tituly před jménem] [jméno FO], částka 14 141 Kč od Úřadu práce v Příbrami, v srpnu 2023 otec odeslal částku 400 000 Kč a 44 000 Kč na účet číslo [č. účtu] (to je účet otce). V září 2023 přišla částka 1 000 Kč od [Anonymizováno] [adresa], částka 14 141 Kč od ÚP v Příbrami, částka 14 817 Kč od [právnická osoba]., v září 2023 odeslal částku 500 000 Kč a částku 3 120 000 Kč na účet číslo [Anonymizováno] s označením [jméno FO]. Dále si přeposlal částku z účtu u [Anonymizováno] ve výši 384 000 Kč, kterou následně zaslal na účet číslo [č. účtu] (splátka pyram.). V říjnu 2023 přišla částka 14 141 Kč od ÚP v Příbrami, v listopadu 2023 přišla částka 14 141 Kč od ÚP v Příbrami, v prosinci 2023 přišla částka 14 041 Kč od ÚP v Příbrami, v únoru 2024 přišla částka 5 500 Kč od [právnická osoba], kterou následně odeslal na účet číslo [č. účtu]. V březnu 2024 přišla částka 6 500 Kč od [právnická osoba], částku 5 500 Kč odeslal na účet číslo [č. účtu]. V dubnu 2024 přišla částka 20 475 Kč od Finančního úřadu pro Středočeský kraj. V červnu 2024 přišla částka 10 000 Kč od [Anonymizováno]. V červenci 2024 si přeposlal ze svého účtu u [Anonymizováno] částku 25 000 Kč, v srpnu 2024 částku 27 705 Kč, v září 2024 částku 25 100 Kč, v říjnu částku 27 375 Kč, v listopadu 2024 částku 27 259 Kč, v prosinci 2024 částku 27 096 Kč. Dále jsou otci měsíčně zasílány stokorunové částky od [jméno FO]. Dne 18. 8. 2025 byla odeslána částka 50 771 Kč na účet [Anonymizováno]-[právnická osoba]. (realitní kancelář v [město]), téhož dne přišla částka 62 000 Kč od [jméno FO]. V září 2025 přišla částka 300 000 Kč od [jméno FO]. V říjnu 2025 byla odeslána částka 291 000 Kč na účet číslo [č. účtu]. V listopadu 2025 přišla částka 8 800 Kč od [jméno FO], částka 3 616 Kč od pojišťovna VZP, částka 6 000 Kč od [jméno FO]. V prosinci 2025 byla vložena v hotovosti částka 5 000 Kč, v lednu 2026 částka 10 000 Kč. 27. Z výplatních pásek otce bylo odvolacím soudem zjištěno, že za prosinec 2025 byla otci vyplacena mzda ve výši 786,18 Eur (čistá mzda 818,38 Eur), za listopad 2025 ve výši 814,57 Eur (čistá mzda 842,47 Eur), za říjen 2025 ve výši 840,79 Eur (čistá mzda 840,79 Eur). 28. Z přehledu plateb otce zasílaných z účtu u [banka] [č. účtu] bylo odvolacím soudem zjištěno, že otec na výživu nezletilé [jméno FO] a nezletilé [jméno FO] hradil od února 2024 do srpna 2024 částku 5 500 Kč měsíčně celkem (2 934 Kč [iniciála]+ 2 566 Kč [iniciála]), od září 2024 do listopadu 2024 částku 4 500 Kč měsíčně celkem s označením [Anonymizováno] 16%, [jméno FO] 14% (2 400 Kč V. + 2 100 Kč K), v prosinci 2024 částku 5 000 Kč celkem s označením [jméno] 16%, [jméno FO] 14% (2 667 Kč [Anonymizováno]+ 2 333 Kč [Anonymizováno]), od ledna 2025 do dubna 2025 částku 4 600 Kč měsíčně celkem s označením [Anonymizováno] 16%, [jméno FO] 14% ( 2 453 Kč [Anonymizováno].+ 2 147 Kč [Anonymizováno][Anonymizováno]), od května 2025 do srpna 2025 částku 4 700 Kč měsíčně celkem s označením [jméno] 16%, [jméno FO] 14% (2 507 Kč [Anonymizováno].+ 2 193 Kč [Anonymizováno][Anonymizováno]), v září 2025 částku 7 500 Kč s označením [jméno] 16%, [jméno FO] 14% ( 4 000 Kč [Anonymizováno]. + 3 500 Kč [Anonymizováno]), od října 2025 do února 2026 částku 4 500 Kč měsíčně pro nezletilou [jméno FO] a částku 3 500 Kč měsíčně pro nezletilou [jméno FO]. 29. Z potvrzení zaměstnavatele partnerky otce Základná škola Strážské bylo odvolacím soudem zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem partnerky otce, [jméno FO], za dobu od srpna 2024 do prosince 2025 činí 817, 61 EUR. 30. Z výpisu účtu [právnická osoba]. za říjen 2025 až leden 2026 bylo odvolacím soudem zjištěno, že náklady na [právnická osoba] činí 3 800 Kč měsíčně. 31. Z faktur vystavených [právnická osoba] bylo odvolacím soudem zjištěno, že v září 2025 matka objednala kojenecké mléko za částku 1 599 Kč, v říjnu 2025 za částku 3 198 Kč, v listopadu 2025 za částku 2 798 Kč, v prosinci 2025 za částku 269 Kč, v lednu 2026 za částku 1 374 Kč. 32. Z faktur vystavených matkou na společnost [právnická osoba]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že v lednu 2026 byla vystavena faktura na částku 18 761 Kč, v lednu 2025 na částku 44 121 Kč, v únoru 2025 na částku 29 574 Kč, v březnu 2025 na částku 26 461 Kč, v dubnu 2025 na částku 24 448 Kč, v květnu 2025 na částku 28 578 Kč, v červnu 2025 na částku 18 700 Kč, v červenci 2025 na částku 13 145 Kč. 33. Z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob manžela matky [jméno FO] za rok 2024 bylo odvolacím soudem zjištěno, že vykázal úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů ve výši 294 469 Kč, tato částka činila i základ daně po odečtení ztráty; po uplatnění slevy na poplatníka a tři nezletilé děti činila daň celkem 0 Kč. Manželovi matky byla na účet vyplacena částka 21 082 Kč. 34. Z výpisu [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že matka v červenci 2025 uhradila mini házenou ve výši 2 500 Kč za [Jméno nezletilé B]. 35. Z výpisu z účtu [společnost]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že v lednu 2026 bylo hrazeno nájemné ve výši 20 000 Kč, v prosinci 2025 ve výši 19 500 Kč, v listopadu 2025 byla hrazena částka 8 000 Kč, 20 000 Kč a 3 000 Kč, v říjnu 2025 částka 20 000 Kč, v září 2025 částka 2 500 Kč, 20 000 Kč, 5 000 Kč, v srpnu 2025 částka 3 000 Kč, 20 000 Kč. 36. Z výpisu [společnost]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že platba za Netflix činí 309 Kč měsíčně. 37. Z potvrzení o úhradě sportovního kroužku vystaveného [právnická osoba]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že byla uhrazena částka 4 800 Kč za sportovní kroužek MMA, kterého se účastní nezletilá [Jméno nezletilé A]. 38. Z výpisu účtu u [společnost] bylo odvolacím soudem zjištěno, že platby za Spotify činí 249 Kč měsíčně, platby za T-Mobile Czech Republic činí v době od srpna 2025 do ledna 2026 průměrně 2 800 Kč měsíčně. 39. Z výpisů účtu [společnost] vedeného na manžela matky [jméno FO] bylo odvolacím soudem zjištěno, že v lednu 2026 byla připsána mzda od společnosti [právnická osoba] ve výši 21 061 Kč, v březnu 2025 byla připsána částka od úřadu práce ve výši 14 846 Kč jako podpora v nezaměstnanosti, v dubnu 2025 ve výši 4 790 Kč; v lednu 2025 byla připsána částka od společnosti [právnická osoba]. ve výši 36 867 Kč, v únoru 2025 ve výši 186 175 Kč, v dubnu 2025 ve výši 18 065 Kč, v dubnu 2025 od společnosti [právnická osoba]. částka ve výši 32 185 Kč, v květnu 2025 částka 44 888 Kč, v červnu 2025 částka 45 068 Kč, v červenci 2025 částka 45 068 Kč, v srpnu 2025 částka 56 071 Kč, v září 2025 částka 45 063 Kč, v říjnu 2025 částka 45 058 Kč, v listopadu 2025 částka 40 059 Kč, v prosinci 2025 částka 50 570 Kč. 40. Z výpisu účtu matky u ČS a.s. bylo odvolacím soudem zjištěno, že v době od července 2025 do ledna 2026 jí byl vyplácen úřadem práce rodičovský příspěvek ve výši 11 290 Kč měsíčně. 41. Z e-mailového potvrzení z listopadu 2025 o dobití kuponu bylo odvolacím soudem zjištěno, že kupon MMA s trenérem byl dobit částkou 1 100 Kč prostřednictvím terminálu. 42. Z faktury vystavené [právnická osoba]. na [jméno FO] bylo odvolacím soudem zjištěno, že faktura za vodné činí 3 980 Kč, období fakturace je stanoveno 18. 4. 2025–30. 10. 2025. 43. Z potvrzení zaměstnavatele otce [Anonymizováno] [právnická osoba]. bylo odvolacím soudem zjištěno, že otcova čistá mzda v říjnu 2025 činila 840, 79 EUR, v listopadu 2025 částku 842,47 EUR, v prosinci 2025 částku 818,38 EUR, v lednu 2026 částku 872,72 EUR. Otci jsou poskytovány stravenky v hodnotě 7 EUR za každý odpracovaný den, příspěvek otce na poukázku činí 1,12 EUR /ks. Stravné je mu pak strháváno ze mzdy. Mzda je otci vyplácena na účet vedený ve [právnická osoba] [jméno FO]. 44. Ze zprávy Úřadu práce ČR, pracoviště Praha západ a Praha východ bylo odvolacím soudem zjištěno, že matce je od června 2025 dosud vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 11 290 Kč, matka nepobírá přídavky na děti. 45. Ze zprávy ÚSSZ pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj bylo odvolacím soudem zjištěno, že matce bylo na nemocenských dávkách vyplaceno v březnu 2024 celkem 17 150 Kč, v dubnu 2024 celkem 21 600 Kč, v květnu 2024 částka 23 622 Kč, v červnu 2024 částka 23 622 Kč, za červenec do 12. 8. 2024 celkem částka 32 004 Kč, v srpnu 2024 částka 13 716 Kč, v září částka 23 622 Kč, v říjnu 2024 částka 23 622 Kč, v listopadu 2024 celkem 23 999 Kč, v prosinci 2024 částka 25 699 Kč, v lednu 2025 částka 25 699 Kč, v únoru 2025 částka 23 212 Kč, v březnu 2025 částka 25 699 Kč, v dubnu 2025 částka 24 870 Kč, v květnu 2025 částka 23 212 Kč. 46. Otec v rámci odvolacího jednání uvedl, že matka se odstěhovala ze společné domácnosti v dubnu 2023; od rozhodnutí soudu v roce 2021 do 16. 8. 2024 otec hradil matce výživné na nezletilé v celkové výši 5 500 Kč měsíčně; poté zasílal výživné dle svých možností. Aktuálně již žádné úspory nemá; nedávno měl nehodu, vůz je na odpis a musí tak jezdit do práce autobusem. Uvedl, že rodina mu poskytuje finanční prostředky na výživné či cesty do ČR a on jim potom peníze splácí. Otec má na svém účtu uložené peníze svého otce, který se jmenuje [právnická osoba], protože tam má výhodnější úrok; musí však splnit podmínky o pohybu na účtu, proto si s otcem přeposílají finanční prostředky. Potvrdil, že z jeho účtu byl hrazen rezervační poplatek na pozemek, který pro něj zakoupil jeho otec, jedná se o zahradu o velikosti 1 200 m2. Otec mu tento pozemek daroval. Jeho matka se jmenuje [jméno FO] a sestra [jméno FO]. 47. Oba rodiče učinili v průběhu odvolacího jednání nesporným, že otec na výživu nezletilých přispíval do 16. 8. 2024 částkou 5 500 Kč celkem, poté nižší částkou – zpravidla 2 600 Kč (2 500 Kč) pro nezletilou [jméno FO] a 2 100 Kč (2 000 Kč) pro nezletilou [jméno FO]. Dále otec hradil od října 2025 do února 2026 na výživu nezletilé [jméno FO] částku 4 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno FO] částku 3 500 Kč měsíčně. 48. Soud prvního stupně aplikoval ustanovení odkazovaná shora v bodě č. 6 odůvodnění a pro úplnost odvolací soud uvádí další rozhodná ustanovení (ve znění od 1. 1. 2026). 49. Podle § 888 o. z. dítě má právo na rovnocennou péči obou rodičů, stejně jako rodiče mají právo na rovnocennou péči o své dítě (odst. 1); nežijí-li rodiče dítěte spolu, je rodič povinen dítě na péči druhého rodiče řádně připravit, péči druhého rodiče o dítě řádně umožnit a při výkonu práva o dítě pečovat v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat (odst. 2). 50. Podle § 907 o. z. dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich (odst. 1); nerozhodne-li soud podle odstavce 1, určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte (odst. 2); je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud určit podmínky péče rodiče o dítě, zejména místo, kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat, nebo osoby, které smějí, popřípadě nesmějí být při péči přítomny (odst. 3); je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud upravit nepřímý styk rodiče s dítětem nebo právo rodiče na informace o dítěti po dobu, po kterou o dítě pečuje druhý rodič, popřípadě určit i podmínky tohoto styku (odst. 4). 51. Podle § 908 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně. 52. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 53. Podle § 919 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti (odst. 1). Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnuté plnění vyživovací povinnosti není v souladu se zájmem dítěte (odst. 4). 54. Podle § 475 odst. 1 z. ř. s. změní-li se poměry a nedohodnou-li se rodiče o výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo o výživném pro nezletilé dítě, rozhodne o tom soud i bez návrhu. 55. Odvolací soud při přezkumu výroků o výživném (a v návaznosti na novelu účinnou od 1. 1. 2026 též v rámci nového posouzení celkové úpravy péče obou rodičů) vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž dokazování doplnil zejména k aktuálním příjmům a majetkovým poměrům rodičů a k reálnému plnění vyživovací povinnosti otcem v období po vyhlášení napadeného rozsudku. 56. Matka dlouhodobě zajišťuje každodenní osobní péči o obě nezletilé, které s ní žijí ve společné domácnosti. Zůstalo zachováno, že nezletilé [jméno FO] a [jméno FO] navštěvují základní školu, jsou zdravé a jejich běžné potřeby odpovídají věku, přičemž s přibývajícím věkem, školní docházkou a volnočasovými aktivitami se zvyšují i náklady na jejich výživu a ostatní potřeby. Matka uváděla a soud prvního stupně měl doloženo, že začátek školního roku představuje jednorázové výdaje v řádu tisíců korun (školní pomůcky, fondy apod.); dále hradí školní obědy přibližně 1 000 Kč měsíčně za obě děti. U [jméno FO] byly zvažovány (a zčásti realizovány) náklady na sportovní aktivity typu MMA; odvolací soud měl nově doloženo potvrzení o úhradě sportovního kroužku MMA ve výši 4 800 Kč a dále doložení dobití kuponu v částce 1 100 Kč. U [jméno FO] bylo doloženo hrazení sportovní aktivity (v červenci 2025 mini házená ve výši 2 500 Kč). Matka dále popisovala očekávané a obvyklé školní výdaje (adaptační kurz, škola v přírodě, lyžařský kurz apod.) a zájmové kroužky, které – i při rozdílné intenzitě v jednotlivých obdobích – představují pravidelnou složku odůvodněných potřeb nezletilých. 57. Pokud jde o bytové poměry matky, ta žije se svým nynějším manželem a nezletilými dcerami ve společné domácnosti v pronajatém rodinném domě. Soud prvního stupně vycházel z tvrzení o nájmu 17 000 Kč a dalších měsíčních nákladech přibližně 6 000 Kč. Odvolací soud měl k dispozici novější výpisy z účtu matky, ze kterých je patrné, že v období podzimu 2025 až ledna 2026 byly opakovaně hrazeny částky odpovídající nájemnému v rozmezí cca 19 500–20 000 Kč měsíčně (v některých měsících i více plateb souvisejících s bydlením), a dále byly doloženy konkrétní platby za energie, zejména pravidelná platba [právnická osoba] ve výši 3 800 Kč měsíčně. Z dalších pravidelných položek domácnosti byly zjištěny též platby za telekomunikační služby ([Anonymizováno] průměrně okolo 2 800 Kč měsíčně v období 8/2025–1/2026) a drobnější platby typu předplatných služeb (Netflix 309 Kč, Spotify 249 Kč měsíčně), které dokreslují standard domácnosti. Současně matka uváděla, že rodina v první polovině roku 2026 plánuje stěhování do vlastního domu financovaného hypotékou; tato změna však podle ní nemá zhoršit reálné měsíční zatížení rodinného rozpočtu, neboť splátka hypotéky má odpovídat dosavadním nákladům na bydlení a současně má skončit splácení úvěru na automobil ve výši 5 249 Kč měsíčně. 58. Příjmové poměry matky byly v rozhodném období proměnlivé a sestávaly z více zdrojů. Soud prvního stupně zjistil, že matka po komplikacích v těhotenství pobírala v roce 2024 nemocenské dávky; odvolací soud si k tomu vyžádal aktualizované údaje a zjistil, že matce bylo na nemocenských dávkách vypláceno (v jednotlivých měsících) mimo jiné: březen 2024 celkem 17 150 Kč, duben 2024 21 600 Kč, květen 2024 23 622 Kč, červen 2024 23 622 Kč, za červenec do 12. 8. 2024 celkem 32 004 Kč, srpen 2024 13 716 Kč, září 2024 23 622 Kč, říjen 2024 23 622 Kč, listopad 2024 23 999 Kč, prosinec 2024 25 699 Kč, leden 2025 25 699 Kč, únor 2025 23 212 Kč, březen 2025 25 699 Kč, duben 2025 24 870 Kč, květen 2025 23 212 Kč. Od června 2025 jí byl (a dosud je) vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 11 290 Kč měsíčně; bylo rovněž zjištěno, že matka nepobírá přídavky na děti. Vedle toho si matka přivydělává jako OSVČ pro [právnická osoba].; odvolací soud měl doloženy vystavené faktury, z nichž plyne, že výše odměny kolísala (např. leden 2025 44 121 Kč, únor 2025 29 574 Kč, březen 2025 26 461 Kč, duben 2025 24 448 Kč, květen 2025 28 578 Kč, červen 2025 18 700 Kč, červenec 2025 13 145 Kč a leden 2026 18 761 Kč). Pokud jde o pracovní poměr matky u [právnická osoba]., odvolací soud ze zprávy zaměstnavatele zjistil, že v období červen 2024 až duben 2025 jí nebyla vyplacena žádná mzda, v květnu 2025 byla vyplacena částka 3 025 Kč, v červnu 2025 částka 28 932 Kč, v červenci 2025 částka 9 263 Kč a od srpna 2025 do ledna 2026 jí mzda opět vyplacena nebyla. Celkově tak u matky nejde o stabilní „zaměstnaneckou“ mzdu, nýbrž o kombinaci dávek (nemocenské, rodičovský příspěvek) a nepravidelných výdělků z OSVČ, jejichž výše se v jednotlivých měsících výrazně liší. Matka současně uváděla, že nemá významnější majetek a používá automobil své matky. 59. Zásadní vliv na úroveň domácnosti matky má příjem jejího manžela, který s matkou a dětmi sdílí společnou domácnost a podílí se na jejím financování. Soud prvního stupně měl k dispozici jeho dřívější příjmy a pracovní neschopnost v roce 2024; odvolací soud k tomu doplnil dokazování výpisy z účtu manžela, z nichž plyne, že jeho příjem v roce 2025 dosahoval (v jednotlivých měsících) částek typicky v řádu desítek tisíc korun (např. květen 2025 44 888 Kč, červen 2025 45 068 Kč, červenec 2025 45 068 Kč, srpen 2025 56 071 Kč, září 2025 45 063 Kč, říjen 2025 45 058 Kč, listopad 2025 40 059 Kč, prosinec 2025 50 570 Kč) a v lednu 2026 mu byla připsána mzda ve výši 21 061 Kč (při tvrzené změně zaměstnání a dočasném snížení prosincové mzdy v souvislosti s čerpáním neplaceného volna). Z daňového přiznání manžela matky za rok 2024 bylo zjištěno, že vykázal úhrn příjmů 294 469 Kč. Přestože manžel matky nemá vůči nezletilým vyživovací povinnost, jeho příjem se promítá do reálné životní úrovně společné domácnosti a do schopnosti matky krýt běžné výdaje domácnosti, a tedy i do celkového kontextu posouzení poměrů rodiny. 60. Otec po rozpadu rodiny dne 1. 7. 2023 odešel na Slovensko, kde zpočátku přibližně devět měsíců neměl stálé zaměstnání. V České republice byl veden na úřadu práce od července do listopadu 2023 s podporou ve výši 14 141 Kč měsíčně, poté byl veden i na slovenském ÚP. Na Slovensku žije v pronajatém bytě s partnerkou, náklady na bydlení činí 200 EUR na osobu plus 80 EUR energie. Partnerka má dvě děti a její průměrný čistý příjem činí cca 755–818 EUR měsíčně. Otec vlastní automobil [jméno FO] [jméno FO] (r. v. 2016), který je však od konce roku 2025 po nehodě nepojízdný. Při cestách do České republiky vynakládá na ubytování 2 000–3 500 Kč za víkend, celkové víkendové náklady přesahují podle jeho tvrzení 7 500 Kč. 61. Z hlediska majetku otec v srpnu 2023 prodal nemovitost za 3 700 000 Kč; ze získané částky uhradil hypotéku, vyplatil matku dětí, splatil dluh rodičům a zbylo mu cca 50 000 Kč. Zůstatky na jeho účtech svědčí o dispozicích s vyššími částkami, přičemž otec vysvětluje, že na účtu má uloženy prostředky svého otce [právnická osoba], který mu zároveň poskytuje půjčky na výživné a cesty do ČR; otec mu tyto částky postupně vrací. Z jeho běžného účtu je patrno opakované zasílání částek označených jako „půjčka“ či „splátka půjčky“. Ze spořicího účtu vedeného u [právnická osoba] vyplývá zůstatek cca 1 milion Kč, otec však uvádí, že jde o prostředky jeho otce. 62. Otec pracuje od 14. 5. 2024 jako asistent prodeje ve společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., kde jeho průměrný čistý příjem za období od ledna do září 2025 činil 1 145 EUR. V jednotlivých měsících konce roku 2025 pobíral čistou mzdu mezi 818 a 872 EUR. Odvolacímu soudu doložil, že jeho aktuální příjem činí v průměru kolem 814 EUR měsíčně (cca 20 000 Kč). V roce 2025 navíc pobíral i nemocenské, a to za červen 2025 ve výši 315,70 EUR, za červenec 2025 ve výši 1 223,10 EUR a za srpen ve výši 1 183,70 EUR. Otec uvádí, že pracuje 10 hodin denně, nemůže si zvýšit příjem další prací a v regionu, kde žije, nejsou dostupná lépe placená místa. Jeho pravidelné náklady podle vlastního vyčíslení dosahují cca 780 EUR měsíčně (nájem, doprava, strava, hygiena a oblečení). 63. Otec dlouhodobě přispívá výživným, nicméně po srpnu 2024 ne ve sjednané výši, ale podle svých možností. Od října 2025 do února 2026 hradí výživné 4 500 Kč na [jméno FO] a 3 500 Kč na [jméno FO]. Tvrdí, že je schopen dlouhodobě platit maximálně 8 000 Kč celkem měsíčně. 64. Odvolací soud hodnotil běžné i mimořádné náklady nezletilých, jak byly doloženy: školní obědy – cca 1 000 Kč měsíčně na každé dítě; školní potřeby, fondy – ve školním roce jednorázově cca 8 000 Kč, zájmové aktivity: [jméno FO] – MMA (4 800 Kč pololetně + další náklady na dobití kuponů), kurz AJ Cambridge, budoucí škola v přírodě, adaptační kurz, lyžařský kurz; [jméno FO] – gymnastika, mini házená (2 500 Kč), případně karate, běžné výdaje na oblečení, hygienu, zdravotní potřeby. U starší [jméno FO] se projevují vyšší náklady odpovídající jejímu věku (13 let), školní zátěži a sportovnímu zaměření. Matka fakticky zajišťuje většinu běžných i mimořádných potřeb nezletilých; otec přispívá výživným a v omezené míře hradí náklady spojené se stykem s [jméno FO]. 65. Odvolací soud považuje za významné, že otec pravidelně dojíždí za nezletilou [jméno FO] ze [jméno FO] do ČR, což je spojeno s náklady převyšujícími 7 500 Kč za jeden víkend. Tyto náklady nejsou zanedbatelné a odvolací soud k nim přihlédl v rámci posouzení přiměřenosti celkové míry zatížení povinného rodiče. Nicméně platí, že: zvýšené cestovní náklady vznikly výlučně na základě otcově dobrovolné volbě odstěhovat se do jiného státu, judikatura i opatrovník správně připomněli, že nelze tyto náklady přesouvat na děti formou snížení výživného, přesto však soud nepřehlédl, že při posouzení celkových poměrů lze přihlédnout k tomu, že otec náklady reálně nese a že ovlivňují jeho disponibilní příjem. Tato okolnost vede k mírnému snížení výživného oproti částkám stanoveným soudem prvního stupně – nikoli však v rozsahu navrhovaném otcem. 66. Z obsahu spisu plyne, že předchozí úprava poměrů nezletilých obsažená v rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 1. 2021 se stala v důsledku obnovení společného soužití rodičů neúčinnou, jak již bylo v této věci dříve vysloveno zrušovacím usnesením odvolacího soudu. Jestliže pak rodiče společnou domácnost znovu prokazatelně definitivně ukončili ke dni 1. 5. 2023, bylo namístě od tohoto okamžiku opětovně upravit jejich vyživovací povinnost k nezletilým. Soud prvního stupně pochybil, pokud výživné nově stanovil až od 1. 6. 2025, tedy od data, které neodpovídá změně rozhodných poměrů. Rozhodující změna totiž nenastala až v roce 2025, nýbrž již v době definitivního rozpadu společné domácnosti rodičů na jaře roku 2023. Právě od té doby matka vykonává osobní péči o obě děti převážně sama, a právě od té doby je třeba poměřovat rozsah peněžitého příspěvku otce na jejich výživu. 67. Na straně otce odvolací soud rozlišil dvě období, která mají pro stanovení výživného zásadní význam. V období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2024 se otec po rozpadu vztahu s matkou vrátil na Slovensko, kde byl po značnou část doby bez zaměstnání. Byl evidován u úřadu práce v České republice i na Slovensku a po omezenou dobu pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 14 141 Kč měsíčně. Teprve dne 14. 5. 2024 nastoupil do zaměstnání jako asistent prodeje. Odvolací soud přitom nepřehlédl, že definitivní rozpad rodinného soužití na otce silně psychicky dopadl. Ze spisu vyplývá, že rozpad vztahu nesl těžce, odešel do prostředí své původní rodiny na Slovensku a určitou dobu nebyl schopen situaci stabilizovat ani pracovně, ani osobně. Tuto okolnost nelze banalizovat; soud nemá přehlížet lidský rozměr rodinného konfliktu ani to, že psychická destabilizace může po omezený čas negativně dopadnout na pracovní fungování rodiče. Současně však tato okolnost sama o sobě nemůže vést k přenesení důsledků na nezletilé děti, které mají právo na zajištění svých odůvodněných potřeb. 68. Pro období od 1. 6. 2024 nadále je situace otce odlišná. Od té doby již vykonává výdělečnou činnost, nejprve s nižším příjmem, později s příjmy kolísajícími, avšak stabilně pracovního charakteru. V říjnu 2025 činila jeho čistá mzda 840,79 EUR, v listopadu 2025 842,47 EUR, v prosinci 2025 818,38 EUR a v lednu 2026 872,72 EUR; zaměstnavatel mu současně poskytuje stravenky. Dřívější zjištění soudu prvního stupně o průměrném čistém příjmu 1 145,13 EUR za období od 1. 1. 2025 do 30. 9. 2025 bylo zkresleno tím, že v něm byly zahrnuty i dávky nemocenského pojištění a jiné mimořádné příjmové položky, které neodpovídají dlouhodobé a stabilní výdělečné schopnosti otce. Aktuálnější podklady naopak ukazují, že reálný běžný čistý pracovní příjem otce se pohybuje spíše kolem 800 až 870 EUR měsíčně, tedy citelně níže, než z jaké částky vycházel soud prvního stupně. Odvolací soud proto považoval za nutné korigovat výši vyživovací povinnosti otce. 69. Současně však odvolací soud nemohl zcela akceptovat tvrzení otce, že jeho zvýšené cestovní náklady a náklady na styk s [jméno FO] mají vést k výraznému snížení vyživovací povinnosti. Tyto výdaje jsou do značné míry důsledkem jeho vlastního rozhodnutí vrátit se po rozpadu vztahu na [jméno FO], ačkoli obě jeho dcery žijí v České republice. Odvolací soud rozumí lidským i psychologickým důvodům, které otce k tomuto kroku vedly; nešlo zjevně o krok lehkomyslný nebo vedený snahou poškodit děti. Přesto však platí, že rodič nemůže dlouhodobě přenášet následky své životní volby spočívající ve vzdáleném bydlišti na nezletilé děti prostřednictvím nižšího výživného. Náklady na realizaci styku proto lze zohlednit jen omezeně, nikoli v rozsahu, který by vedl k potlačení nároku dětí na přiměřené hmotné zabezpečení. 70. Odvolací soud tedy uzavřel, že v období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2024 byly schopnosti a možnosti otce nižší, neboť jeho pracovní situace byla nestabilní, část období byl bez zaměstnání a současně procházel výraznou osobní a psychickou krizí. Tato zjištění odůvodňují stanovení výživného na nezletilou [jméno FO] ve výši 3 000 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno FO] ve výši 2 500 Kč měsíčně. Takové výživné sice plně nepokrývá zvýšené potřeby dětí, avšak odpovídá tehdejším omezeným možnostem otce a současně respektuje, že matka nesla převážnou osobní péči. 71. Naproti tomu od 1. 6. 2024, kdy otec již nastoupil do zaměstnání a jeho příjmová situace se stabilizovala, byť nikoli na úrovni předpokládané soudem prvního stupně, bylo namístě výživné zvýšit. Odvolací soud proto stanovil výživné na nezletilou [jméno FO] částkou 4 500 Kč měsíčně a na nezletilou [jméno FO] částkou 3 500 Kč měsíčně. Toto odstupňování výživného podle časových období odpovídá změně poměrů na straně otce a současně i rozdílným potřebám obou dětí. U [jméno FO] je částka vyšší vzhledem k jejímu věku a vyšším odůvodněným nákladům, u [jméno FO] o něco nižší i s přihlédnutím, že se s otcem stýká. Takto určené výživné podle názoru odvolacího soudu spravedlivě vyvažuje právo dětí podílet se na životní úrovni otce s reálnými výdělečnými a majetkovými možnostmi povinného rodiče. Současně odráží i rozsah osobní péče matky. 72. Pokud jde o námitky matky, odvolací soud souhlasí s tím, že děti nemají nést důsledky otcova rozhodnutí žít ve značné vzdálenosti od nich a že potřeby obou nezletilých jsou vzhledem k jejich věku vyšší než v době předchozí úpravy. Nelze však přehlédnout, že i vyživovací povinnost musí zůstat v mezích objektivně dosažitelných možností povinného. Účelem výživného není ekonomická likvidace rodiče, nýbrž spravedlivé rozdělení břemene výživy mezi oba rodiče podle jejich poměrů. V tomto směru odvolací soud považoval za potřebné korigovat rozhodnutí soudu prvního stupně. Navíc z obsahu spisu se podává, že otec i v roce 2021, kdy oba rodiče uzavírali dohodu o výši výživného, dosahoval příjmu okolo 21 000 Kč a rodiče mezi sebou měli jednak spory týkající se bydlení (v té době obývali chatu) a finančních prostředků (dle matky otec nedostatečně rodinu zajišťoval). 73. Z částek takto nově určeného výživného odvolací soud dále vyčíslil nedoplatky na výživném za období od 1. 5. 2023 do 31. 3. 2026. Přitom vycházel z nesporných plateb uskutečněných otcem, jak byly doloženy přehledem plateb a potvrzeny oběma rodiči, tedy z toho, že do 16. 8. 2024 otec platil na obě děti celkem 5 500 Kč měsíčně, následně hradil od září 2024 do listopadu 2024 částku 2 500 Kč pro [jméno FO] a 2 000 Kč pro [jméno FO], od prosince 2024 do srpna 2025 částku 2 600 Kč pro [jméno FO] a v prosinci 2024 částku 2 400 Kč pro [jméno FO], od ledna 2025 do dubna 2025 částku 2 000 Kč pro [jméno FO], od května 2025 do srpna 2025 částku 2 100 Kč pro [jméno FO] a od října 2025 do února 2026 (včetně března 2026) již 4 500 Kč pro [jméno FO] a 3 500 Kč pro [jméno FO]. Po započtení všech prokázaných úhrad (pro nezletilou [jméno FO] ve výši 109 900 Kč a pro nezletilou [jméno FO] ve výši 89 300 Kč) činí nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno FO] za uvedené období 28 100 Kč a pro nezletilou [jméno FO] 20 200 Kč. 74. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil (počátek vyživovací povinnosti, výše výživného, nedoplatek na výživném) a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., IV. a V. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil (splatnost, platební místo, výše splátek). 75. Pokud jde o výrok VII. napadeného rozsudku, jímž soud prvního stupně neupravil styk otce s nezletilou [jméno FO], odvolací soud konstatuje, že otec v průběhu odvolacího jednání vzal své odvolání proti tomuto výroku zcela zpět. 76. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. může odvolatel vzít odvolání zpět, dokud o něm nebylo rozhodnuto; vezme-li odvolatel odvolání zpět, odvolací soud odvolací řízení zastaví. Za použití § 1 odst. 3 z. ř. s. se tato úprava uplatní i v projednávané věci; odvolací soud tak v rozsahu zpětvzetí řízení o odvolání otce proti výroku VII. rozsudku soudu prvního stupně zastavil. 77. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená soudním rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora. Praha 17. března 2026 Mgr. Hana Lišáková LL.M. předsedkyně senátu