USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Hany Lišákové, LL.M. a soudkyň Mgr. Terezy Zvolánkové a Mgr. Zuzany Steinerové ve věci nezletilého: [Jméno nezletilého], narozený [rodné přijmení] [Datum narození nezletilého] trvale bytem [Adresa nezletilého] zastoupený opatrovníkem městem [adresa] sídlem [adresa] syn rodičů: [Jméno opatrovníka], narozená [rodné přijmení] [Datum narození opatrovníka] trvale bytem [Adresa opatrovníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] [Jméno advokáta B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození advokáta B] trvale bytem [Adresa advokáta B] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] za účasti: město [jméno FO], IČO [IČO advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o úpravě poměrů, o vyslovení místní nepříslušnosti a jmenování a zproštění kolizního opatrovníka, o odvolání matky proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 19. 1. 2026, č. j. 9 Nc 151/2025-17, takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že místní nepříslušnost Okresního soudu v Benešově se nevyslovuje a věc se po právní moci usnesení nepostupuje Okresnímu soudu v Uherském Hradišti. II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích III. a IV. mění tak, že se kolizním opatrovníkem město [jméno FO] nejmenuje a město [adresa] se nezprošťuje opatrovníkem nezletilého. III. Ve vztahu mezi městem [jméno FO] a účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v [adresa] [adresa] (výrok II.), jmenoval nezletilému kolizního opatrovníka město [jméno FO] pro zastupování v řízení o vyslovení místní nepříslušnosti (výrok III.) a zprostil město [adresa] opatrovníkem nezletilého (výrok IV.). 2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 467 odst. 1, § 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a § 11 a 105 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), protože rodiče nezletilého tvořili společnou domácnost na adrese trvalého pobytu nezletilého. Matka se bez souhlasu otce z vlastní vůle společně s nezletilým odstěhovala ze společné domácnosti 320 km, aniž by otci dala prostor k vyjádření. Z vyjádření otce vyplývá, že matce žádný souhlas s odstěhováním neudělil. Rozhodnutí matky zkomplikovalo styk otce s nezletilým, za kterým musí dojíždět. Jelikož nedošlo k dohodě rodičů o změně bydliště nezletilého, soud prvního stupně uzavřel, že místně příslušným je soud, kde se nacházela poslední společná domácnost rodičů, tedy v obvodu Okresního soudu v [adresa] [adresa]. Proto soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Uherském Hradišti. Opatrovníka nezletilému pak soud jmenoval v souladu s § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dle § 469 odst. 1 z. ř. s. v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, podle místa trvalého pobytu nezletilého. 3. Proti tomuto usnesení v celém rozsahu podala matka odvolání, které odůvodnila tím, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť jsou tu další skutečnosti a důkazy, které nebyly dosud uplatněny. Soud prvního stupně postupoval v rozporu s občanským soudním řádem, jestliže matku nevyzval, aby se vyjádřila k vyjádření otce a rozhodl tak pouze na základě tvrzení otce, která nebyla podložena žádnými důkazy. Pouze matce zaslal dne 8. 1. 2026 dotaz, na jaké adrese se nacházela rodinná domácnost rodičů, bez dalšího vysvětlení, mohl při té příležitosti vyzvat matku i k vyjádření k přípisu otce. Vyjádření otce však bylo matce doručeno až společně s napadeným rozhodnutím. Řízení u Okresního soudu v [adresa] [adresa] je pak zátěží i pro nezletilého a není v jeho nejlepším zájmu. Pro určení místní příslušnosti není rozhodná poslední společná domácnost, ale faktické bydliště nezletilého, které bylo určeno na základě dohody rodičů. Tvrzení otce o nesouhlasu s přestěhováním nezletilého je pro matku překvapivé, otec na podporu svých tvrzení nepředložil jediný důkaz. Před odstěhováním od otce, se matka s otcem domluvila, že se přestěhuje ke svým rodičům. Otec po celou dobu, co matka s nezletilým žije v Choraticích, neprojevil nesouhlas. Otec matce pár dní po přestěhování převážel na novou adresu věci, s matkou komunikoval normálně, nijak se proti přestěhování nevymezoval. Matka s nezletilým v obvodu soudu prvního stupně bydlí již od 3. 5. 2025 a otec za celou dobu nepodal k soudu jakýkoliv návrh, ze kterého by bylo patrné, že se současným bydlištěm nesouhlasí. Ve vztahu k výrokům III. a IV. napadeného rozhodnutí matka uvádí, že jmenování kolizního opatrovníka není vázáno na trvalý pobyt dítěte, ale s ohledem na to, že řízení by mělo být vedeno u soudu prvního stupně, je pak nejvhodnější, aby byl opatrovníkem jmenován [právnická osoba] [adresa]. Otec se s nezletilým od odstěhování viděl devětkrát, z toho dvakrát vezla nezletilého matka k otci, žádosti o styk s otcem bylo vždy vyhověno a o více termínů otec nežádal. Otec se poprvé ozval s tím, že se chce za nezletilým zastavit až za několik měsíců. Matka navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a dále navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. 4. Otec se k odvolání matky vyjádřil tak, že s odvoláním matky nesouhlasí, když soud prvního stupně správně rozhodl o místní nepříslušnosti a postoupení věci Okresnímu soudu v Uherském Hradišti jako soudu místně příslušnému. Otec nikdy s odstěhováním nezletilého nesouhlasil, tvrzení matky o určení bydliště není pravdivé, neboť žádná taková dohoda uzavřena nebyla. To, že otec matce dovezl jí požadované věci, neboť není konfliktní a matce vyhověl, mu nemůže být k tíži a jakkoliv vykládáno jako souhlas otce s odstěhováním nezletilého. Tvrzení matky, že nezletilého otci dvakrát přivezla není pravdivé, matka s nezletilým k otci přijela pouze proto, že potřebovala provést servis auta. Otec je nucen jezdit za nezletilým 500 km, aby jej viděl pár hodin. O vánočních svátcích měl otec nezletilého u sebe tři dny, obě cesty ujel otec, pobyt zvládl nezletilý skvěle, poté matka otci sdělila, že už mu nezletilého nedá. Otec byl v listopadu 2025 hospitalizovaný v nemocnici v [adresa] [adresa], nezletilého neviděl, matka mu jej nepřivezla. V lednu 2026 otec nezletilého též neviděl, matka odmítla nezletilého otci dát s tím, že se může přijet podívat tzv. na otočku. Skutečnost, že matka otci zamezila ve styku s nezletilým, nyní využívá jako argument proti otci, což je nepřijatelné. Otec tedy navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. 5. [adresa] se vyjádřilo tak, že rodinu nezletilého v evidenci nevedou, rodičům bylo poskytováno pouze odborné poradenství ve věci jejich vztahových obtíží, v době, kdy matka zvažovala ukončení společného soužití, tedy na přelomu listopadu a prosince 2023. V současné době nemá k rodině nezletilého žádné bližší informace. Z vyjádření otce není patrné, jak usiloval o případné navrácení nezletilého do místa bydliště, což mohl učinit bezprostředně po odstěhování matky s nezletilým. Pokud tak neučinil a jezdil nezletilého navštěvovat a následně se s matkou domluvil i na vícedenním kontaktu s nezletilým, je pravděpodobné, že se nezletilý adaptoval a další změna v jeho životě by mohla vést k jeho nestabilitě. Otec věděl, že matka nemá v okolí místa jejich bydliště žádné blízké osoby, proto matka volila podporu své rodiny, byť daleko od místa bydliště otce. Otec toto po dobu téměř jednoho roku akceptoval. Pokud by bylo odvolání matky vyhověno, navrhuje, aby byl pro řízení nezletilému ustanoven kolizní opatrovník město [adresa], který, s ohledem na bydliště nezletilého a matky, bude schopen vhodněji posoudit aktuální situaci nezletilého. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contrario, § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř. za použití § 1 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s. přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 a podle § 28 z. ř. s., když k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání matky je důvodné. 7. Z obsahu spisu (ve vztahu k předmětu řízení) odvolací soud zjistil, že dne 1. 12. 2025 podala matka k soudu prvního stupně návrh na úpravu péče a výživy. Uvedla, že aktuální bydliště nezletilého se nachází na adrese [Adresa opatrovníka], stejně jako bydliště matky. Otec bydlí na adrese [adresa]. Rodiče spolu žili ve společné domácnosti od 28. 6. 2021 do 3. 5. 2025. Usnesením ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 Nc 151/2025-5, jmenoval soud prvního stupně nezletilému k zastupování v řízení o úpravu poměrů opatrovníkem město [adresa]. Otec se vyjádřil dne 6. 1. 2026, když uvedl, že nikdy nesouhlasil s odstěhováním nezletilého tak daleko, aby mu to znemožňovalo styk s nezletilým. Když chce nezletilého vidět, musí ujet 500 km. K přípisu soudu matka telefonicky sdělila, že poslední společná domácnost rodičů s nezletilým se nacházela na adrese [adresa]. Podáním ze dne 19. 1. 2026 otec sdělil, že poslední společná domácnost rodičů se nacházela na adrese [adresa], což je i trvalé bydliště nezletilého. Podle potvrzení o provedené lustraci ISZR má nezletilý od narození adresu trvalého pobytu na adrese [adresa]. 8. Podle § 11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. 9. Podle § 467 odst. 1 a 2 z. ř. s. pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte (odst. 1). Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému (odst. 2). 10. Podle § 4 odst. 2 z. ř. s. obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný (dále jen „nezletilý“), je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště. 11. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 12. Podle § 105 odst. 1 a 2 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen před tím, než začne jednat o věci samé (odst. 1). Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu (odst. 2). 13. Podle § 80 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. 14. Podle § 469 odst. 1 a 2 z. ř. s. dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí (odst. 1). Opatrovníkem nelze jmenovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal návrh na zahájení řízení (odst. 2). 15. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, místní příslušnost krajského úřadu, obecního úřadu obce s rozšířenou působností a obecního úřadu se řídí místem trvalého pobytu dítěte, není-li dále stanoveno jinak. 16. Podle § 62 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, orgán sociálně-právní ochrany příslušný podle § 61, který má navštívit dítě v rodině nebo pro účely sociálně-právní ochrany provést šetření u jiných osob, je oprávněn požádat o provedení takové návštěvy jiný orgán sociálně-právní ochrany, v jehož obvodu se dítě nebo jiné osoby nachází. Orgán sociálně-právní ochrany je povinen dožádání vyhovět (odst. 1). Obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je místně příslušný podle § 61, je oprávněn požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se rodič dítěte nachází, o součinnost při zprostředkování pomoci poradenského zařízení pro rodiče, jehož dítě bylo umístěno do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Dožádaný obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen dožádání vyhovět (odst. 2). 17. Soud během řízení zkoumá splnění podmínek řízení. Mezi podmínky řízení patří krom jiného také místní příslušnost soudu, kterou lze zkoumat s výjimkami jen do zahájení jednání ve věci samé (§ 105 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodným okamžikem, ke kterému se zkoumají podmínky místní příslušnosti, je doba zahájení řízení, a ty v souladu se zásadou perpetuationis fori trvají až do skončení řízení (§ 11 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Soudy vedou řízení týkající se péče o nezletilé děti od jeho zahájení až do zletilosti dětí. V době nezletilosti dítěte vyvstává potřeba rozhodnout ve věcech týkajících se nezletilých dětí v mnoha situacích, např. jde-li o změnu výchovného prostředí nebo výživného, anebo i o určení školy. Místní příslušnost soudu se řídí zásadou perpetuationis fori (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), tj. že místní příslušnost obecného soudu nezletilého určená podle § 4 odst. 2 z. ř. s., trvá po celou dobu řízení péče soudu o nezletilé jako takového, tzn. až do zletilosti dítěte. Tedy řízení i o všech dalších dílčích otázkách se koná u toho soudu, který byl věcně a místně příslušný dle okolností, které zde byly v době prvního rozhodování. Změna okolností rozhodných pro posouzení místní příslušnosti vyvolaná změnou bydliště nezletilého dítěte v průběhu řízení péče soudu o nezletilé může být důvodem k přenesení příslušnosti na jiný soud pouze tehdy, je-li to v zájmu nezletilého (§ 5 z. ř. s.). Účelem této úpravy je zajištění důsledné ochrany nezletilého dítěte, kdy řízení péče soudu o nezletilé trvá kontinuálně od prvotního zahájení řízení až do nabytí zletilosti dítěte, a to i když se nevede řízení o konkrétní záležitosti týkající se nezletilého dítěte. Je tedy nežádoucí a vyloučeno, aby řízení péče soudu o nezletilé bylo vedeno více soudy a bylo tak vedeno vícero spisů týkajících se nezletilého dítěte. Uvedené závěry mají i ústavněprávní rozměr, neboť nerespektování výše uvedených principů by mohlo mít dopad také na právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce, zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 18. Odvolací soud na základě shora uvedeného uzavřel, že Okresní soud v Benešově postupoval nesprávně, když deklaroval svou místní nepříslušnost. Místní příslušnost ve věcech péče o nezletilé je třeba posuzovat podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (z. ř. s.). Podle tohoto zákona platí, že pro řízení je příslušný obecný soud toho, v jehož zájmu se řízení vede (§ 4 odst. 1 z. ř. s.). U nezletilého účastníka řízení se pak obecný soud určuje § 4 odst. 2 z. ř. s., podle něhož „soudem obecně příslušným pro nezletilého, který není plně svéprávný, je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště“). Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro určení místní příslušnosti ve věcech péče o nezletilé je rozhodující bydliště nezletilého, které je založeno buď dohodou rodičů, rozhodnutím soudu, anebo jinými relevantními okolnostmi. 19. Odvolací soud zdůrazňuje, že bydliště nezletilého ve smyslu § 4 odst. 2 z. ř. s. nelze zaměňovat s adresou trvalého pobytu dítěte. U nezletilých dětí zákon pojem „trvalé bydliště“ vůbec nezná; evidenční adresa trvalého pobytu nemá na určení soudu dítěte vliv. Rozhodující je skutečný stav – tedy kde dítě fakticky žije a kde se nachází centrum jeho života, pokud toto místo je výsledkem dohody rodičů či bylo alespoň nastoleno způsobem nevylučujícím souhlas druhého rodiče. Judikatura i odborná literatura konzistentně uvádí, že za bydliště nezletilého nemůže být považováno místo, kam se jeden z rodičů s dítětem odstěhoval bez výslovné dohody nebo alespoň konkludentního souhlasu druhého rodiče. Jinými slovy, jednostranná svévolná změna místa pobytu dítěte nemůže založit změnu místní příslušnosti soudu. V takovém případě by obecným soudem dítěte nadále zůstával soud v původním místě (poslední společné bydliště dítěte, na němž se rodiče shodli). Toto pravidlo chrání nejlepší zájem dítěte tím, že brání rodiči porušujícímu své povinnosti (tzv. protiprávní přemístění dítěte) získat výhodu změnou příslušnosti soudu. 20. V projednávané věci se však o takový případ protiprávní jednostranné změny bydliště nejedná. Odvolací soud ze spisu ověřil, že od odchodu matky a nezletilého ze společné domácnosti uplynula doba delší než sedm měsíců, během níž otec faktický pobyt nezletilého v Choraticích nejen strpěl, ale aktivně jej akceptoval – nadále se s nezletilým stýkal a nepodnikl žádné právní kroky, jimiž by odstěhování nezletilého s matkou do Choratic zpochybnil. Otec tedy v přiměřené době po odstěhování nezletilého nijak nevyjádřil nesouhlas s novým bydlištěm nezletilého u matky. Za této situace je namístě uzavřít, že změna bydliště nezletilého byla provedena na základě konkludentní dohody rodičů. Otec v řízení vyjevil nesouhlas s přestěhováním matky s nezletilým až poté, co mu byl soudem prvního stupně zaslán návrh matky na úpravu poměrů, do té doby však sám žádné kroky k tomu, aby se nezletilý navrátil do místa původního bydliště rodičů neučinil. Otec tedy po delší dobu proti přesídlení nezletilého nic nenamítal, a nelze proto až ex post úspěšně tvrdit, že s bydlištěm nezletilého v obvodu Okresního soudu v Benešově nesouhlasí. Má-li jeden rodič možnost se k zamýšlené změně bydliště vyjádřit, musí tak učinit bez zbytečného odkladu, kdy s ohledem na úpravu v čl. 8 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, lze dovodit, že za lhůtu, ve které by měl být nesouhlas vyjeven je považována lhůta tří měsíců. Tedy samotné mlčení nelze automaticky považovat za souhlas, avšak dlouhodobá nečinnost a faktické smíření se stavem naopak svědčí o implicitním souhlasu. V souladu s tím judikatura dovodila, že rodič, který po delší dobu neprotestuje proti odlišnému bydlišti nezletilého a udržuje s ním pravidelný kontakt, nemůže dodatečně namítat, že s novým bydlištěm nesouhlasil. 21. Na základě provedených zjištění a výše uvedených zákonných hledisek proto odvolací soud uzavírá, že obecným soudem nezletilého je Okresní soud v Benešově, neboť v obvodu tohoto soudu má nezletilý své faktické bydliště založené (byť mlčky) dohodou rodičů. Okresní soud v Benešově již má o poměrech nezletilého určité poznatky, zatímco nový soud by se s věcí seznamoval od počátku. Soustředění řízení u Okresního soudu v Benešově odpovídá nejlépe potřebám nezletilého. Zájem nezletilého na rychlém a stabilním rozhodnutí ve věci péče navíc vyžaduje, aby nedocházelo k průtahům způsobeným procesními přesuny mezi soudy – ostatně § 471 odst. 2 z. ř. s. výslovně ukládá soudům rozhodovat ve věcech péče o nezletilé s co největším urychlením, zpravidla do 6 měsíců od zahájení řízení. 22. Další pochybení spatřuje odvolací soud v tom, že soud prvního stupně účastníky řízení neseznámil se záměrem vyslovit místní nepříslušnost, a nedal jim tak příležitost vyjádřit se ke svému postupu, čímž porušil jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s principem rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ačkoliv to § 105 o. s. ř. výslovně nestanoví, z práva na soudní ochranu lze tuto povinnost soudu v řízení péče soudu o nezletilého dovodit. Rozhodne-li soud v řízení péče soudu o nezletilé o místní nepříslušnosti, aniž by byly splněny podmínky, poruší tím podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod právo, dle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přestože je ústavní imperativ, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“, ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, je třeba jej uplatnit i při svévolném vyslovení místní nepříslušnosti, srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2732/20, který ačkoliv se týká otázky přenesení příslušnosti ve smyslu § 5 z. ř. s., lze jeho závěry nepochybně vztáhnout i na vyslovení místní nepříslušnosti v řízeních péče soudu o nezletilé, neboť není žádoucí, aby soud rozhodoval o své místní nepříslušnosti pouze na základě tvrzení jednoho rodiče. Soud prvního stupně proto pochybil také v tom, že vyslovil svou místní nepříslušnost, aniž by dal všem účastníkům řízení možnost se k takovému postupu vyjádřit a vycházel pouze z tvrzení otce. 23. Nezletilému bylo výrokem III. usnesení soudu prvního stupně pro řízení o úpravě styku jmenováno jako opatrovník město [jméno FO] a výrokem IV. usnesení bylo město [adresa] zproštěno opatrovníkem nezletilého. Soud prvního stupně jmenoval kolizního opatrovníka podle § 61 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, na základě trvalého pobytu nezletilého, a proto zprostil dosavadního opatrovníka. Místo bydliště nezletilého a příslušného soudu je od místa jeho trvalého pobytu vzdáleno přibližně 255 km a 2 hodiny a 43 minut jízdy (http://www.mapy.com). Vzhledem k této velké vzdálenosti zajistí zastupování nezletilého ze strany OSPOD města [adresa] naplnění všech požadavků kladených na řádný výkon kolizního opatrovnictví, a to s přihlédnutím k dojezdové vzdálenosti, jak k bydlišti nezletilého, tak i místně příslušnému soudu, a to i přesto, že nezletilého zastupuje v řízení poprvé a vede jeho agendu pouze krátce, avšak město [jméno FO] doposud nemá k rodině bližší informace a není tak u něj ani dána výhoda znalosti poměrů rodiny. Dále je třeba vzít v potaz, že s účinností od 1. 1. 2025 byla zrušena možnost vzájemného dožádání mezi jednotlivými OSPOD o zastoupení dítěte v soudním řízení podle § 62 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Nadále je však možné, aby jmenovaný OSPOD dožádal jiný OSPOD ad hoc podle § 13 správního řádu o provedení jednotlivých úkonů, které by jinak nebylo možné provést anebo jen s nepřiměřenými náklady (viz Důvodová zpráva k zákonu č. 242/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). S ohledem na zachování místní příslušnosti Okresního soudu v Benešově, který bude nadále pokračovat v řízení o úpravě poměrů nezletilého, je v nejlepším zájmu nezletilého, aby ho v daném řízení zastupoval nadále OSPOD města [adresa], který mu byl jmenován usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 Nc 151/2025-5. Tento orgán je oprávněn za účelem prošetření poměrů otce dožádat OSPOD města [jméno FO]. Naopak OSPOD města [jméno FO] by pro účast na soudním jednání možnosti delegace využít nemohl. Výkon kolizního opatrovnictví ze strany OSPOD města [jméno FO] by tak nebyl hospodárný a mohl by být na újmu zajištění participačních práv nezletilého zaručených čl. 3 až 5 a 10 odst. 1 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí (sdělení č. 54/2001 Sb. m. s.) ve spojení s § 867 odst. 1 a 2 o. z., § 100 odst. 4 o. s. ř. a § 20 odst. 4 z. ř. s. 24. Současně již ustanovené město [adresa] splňuje zákonné požadavky pro jmenování kolizního opatrovníka. Místní příslušnost OSPOD, kterým je pro výkon opatrovnictví obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 4 odst. 1 písm. b), § 17 písm. a) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, je dána ustanovením § 61 odst. 1 téhož zákona, kdy rozhodným kritériem je trvalý pobyt dítěte, není-li pro zvláštní případy stanoveno jinak v § 61 odst. 2 až 4 téhož zákona. Ustanovení § 61 odst. 3 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje speciální pravidlo představující výjimku z § 61 odst. 1 téhož zákona a dopadá na případy, kdy nelze opatrovníkem jmenovat OSPOD místně příslušný podle trvalého pobytu nezletilého dítěte. Ustanovení § 61 odst. 3 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, však nedává soudu prostor pro neomezené uvážení, který OSPOD bude jmenován opatrovníkem nezletilého dítěte. Jak již soud uzavřel výše, nezletilý má bydliště na adrese [adresa], jež náleží do správního obvodu OSPOD města [adresa] s obecním úřadem obce s rozšířenou působností [viz § 1 odst. 2 a 3, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), § 1 odst. 1 vyhlášky č. 346/2020 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s rozšířenou působností, území obvodů hlavního města Prahy a příslušnosti některých obcí do jiného okresu]. Proto bylo město [adresa] správně zvoleným opatrovníkem nezletilého a není tak důvod pro jeho zproštění. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že soud prvního stupně neměl zprostit již správně jmenovaného opatrovníka město [adresa]. 25. Protože rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a II. není správné, odvolací soud je podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že místní příslušnost Okresního soudu v Benešově se nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti nepostupuje. Ve výroku III. a IV. ohledně jmenování a zproštění opatrovníka odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že město [jméno FO] se opatrovníkem nezletilého nejmenuje a město [adresa] se opatrovníkem nezprošťuje. 26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III., rozhodoval též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi městem [jméno FO], pro které tím řízení končí, a účastníky řízení, a to podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 věty první z. ř. s., neboť neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z jeho účastníků. Jinak ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť o tom rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé nebo jímž se řízení o ní končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 12. března 2026 Mgr. Hana Lišáková LL.M. předsedkyně senátu