USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudkyň JUDr. Evy Kratzerové a Mgr. Kláry Obrtlíkové ve věci oprávněné: [Anonymizováno]., IČO [Anonymizováno] sídlem [adresa], Italská republika zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti povinnému: [Jméno povinné A], narozený [Datum narození povinné A] bytem [Adresa povinné A] za účasti manželky povinného: [Jméno povinné B], nar. [Datum narození povinné B] bytem [Adresa povinné B] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o návrhu manželky povinného na odklad exekuce ze dne 4. 1. 2026 o odvolání manželky povinného proti usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 16. 1. 2026, č. j. 206 EXE 5692/2025–56 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že exekuce vedená u soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] na základě pověření vydaného Okresním soudem Praha – západ dne 16. 5. 2025 pod č. j. 206 EXE 5692/2025-22 se do právní moci rozhodnutí o návrhu manželky povinného ze dne 4. 1. 2026 na částečné zastavení exekuce odkládá v rozsahu, v němž postihuje id. [Anonymizováno] budovy čp. [Anonymizováno], postavené na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno] (LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa]), pozemku parc. č. st. [číslo], pozemek parc. č. [pozemek]; to vše zapsáno pro k.ú. [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], na LV č. [hodnota], vedeném u [právnická osoba] prč Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – západ a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]; to vše zapsáno pro k.ú. [adresa], na LV č. [hodnota], vedeném u katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] – [Anonymizováno]. Odůvodnění: 1. Soud I. stupně“ usnesením ze dne 16. 1. 2026, č. j. 206 EXE 5692/2025–56, zamítl návrh manželky povinného na odklad exekuce vedené soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], pod sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou právního řádu, který má být na posuzovanou věc aplikován. Ze skutečností známých soudu ke dni vydání rozhodnutí dovodil, že v daném případě je třeba vycházet z českého právního řádu. Soud I. stupně vyšel ze shodně tvrzeného data uzavření manželství účastníků dne 11. 8. 1995 a z údajů obsažených ve výpisu z katastru nemovitostí, podle něhož jsou dotčené nemovité věci evidována jako součást společného jmění manželů. Soud I. stupně konstatoval, že nemá k dispozici žádné relevantní informace či důkazní prostředky, které by osvědčovaly obvyklý pobyt účastníků ke dni nabytí vlastnického práva k dotčené nemovité věci, ani žádné skutečnosti nasvědčující existenci odchylného majetkového režimu podle cizího právního řádu. Jediná zmínka obsažená v kupní smlouvě, podle níž měly být nemovité věci nabyty „do majetkového společenství manželů podle cizího práva“, nebyla nijak doložena a soud I. stupně proto neměl důvod odchýlit se od aplikace práva českého. Soud I. stupně dále poukázal na čl. 69 odst. 3 Nařízení Rady (EU) 2016/1103, z něhož vyplývá, že předmětné nařízení lze použít pouze na manželství uzavřená nebo na volbu práva uskutečněnou po dni 29. 1. 2019, což v dané věci nenastalo. Nebylo tvrzeno ani doloženo, že by účastníci po uvedeném datu určili rozhodné právo pro své majetkové poměry. Soud I. stupně proto uzavřel, že na věc dopadá zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) a vycházel z § 69 odst. 1 ZMPS, podle něhož se věcná práva k nemovitým věcem řídí právním řádem místa, kde se věc nachází. Vzhledem k tomu, že nemovité věci se nachází na území České republiky, soud I. stupně aplikoval český právní řád. Ustanovení § 49 ZMPS podle soudu nelze aplikovat, neboť žádná tvrzení ani důkazy o obvyklém pobytu účastníků v rozhodné době nebyly předloženy. Soud I. stupně dále aplikoval § 980 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) a konstatoval, že zápis ve veřejném seznamu požívá presumpci správnosti. Z katastru nemovitostí jednoznačně vyplývá, že dotčené nemovité věci jsou vedeny jako součást společného jmění manželů. Manželka povinného nepředložila žádné důkazy vyvracející tuto domněnku, ani nedoložila, že by podnikla kroky směřující k nápravě údajné nesprávnosti zápisu. Soud I. stupně proto vyšel ze správnosti údajů obsažených v katastru nemovitostí. K návrhu na odklad exekuce soud I. stupně uvedl, že manželka povinného neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že se bez své viny ocitla přechodně v takovém postavení, jež by odůvodňovalo odklad exekuce ve smyslu § 266 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Zároveň nebyly zjištěny okolnosti nasvědčující tomu, že by bylo možno očekávat budoucí zastavení exekuce dle § 266 odst. 2 o.s.ř. Ve vztahu k rozsahu postižení majetku soud I. stupně dále konstatoval, že z dosud zjištěných skutečností nevyplývá, že by exekuce zasahovala majetek v rozsahu přesahujícím rámec společného jmění manželů, jak předpokládá § 262b odst. 1 o.s.ř. Ani v tomto ohledu tedy nebyly dány důvody pro odklad exekuce. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně nezjistil žádné skutečnosti odůvodňující vyhovění návrhu na odklad exekuce, byl návrh zamítnut. 2. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání manželka povinného, a to z důvodu, že nesouhlasí se závěrem soudu, že nejsou splněny podmínky pro odklad exekuce, protože lze očekávat její částečné zastavení podle § 54 odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“). Podle § 266 odst. 2 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí odložit, pokud lze očekávat jeho zastavení; § 262b o.s.ř. umožňuje zastavení exekuce v rozsahu, v němž výkon zasahuje majetek manžela povinného nad rámec dovolený hmotným právem. Předmětné nemovité věci nabyli oba manželé na základě kupní smlouvy z 17. 4. 2014, kde bylo výslovně uvedeno, že ji nabývají „do majetkového společenství manželů podle cizího práva“. Manželé byli oddáni v Německu, kde žili a měli obvyklý pobyt; rozhodné je ZMPS. Protože si nesjednali zvláštní majetkový režim, řídily se jejich majetkové poměry režimem „Zugewinngemeinschaft“ podle § 1363 Bürgerliches Gesetzbuch, německý občanský zákoník, ze dne 18. 8. 1896 (dále jen „BGB“). V tomto režimu každý z manželů nabývá majetek samostatně a odpovídá za své závazky samostatně; pokud nabývají věc společně, stávají se podílovými spoluvlastníky v poměru 1/2, není-li sjednáno jinak. Kupní smlouvu uzavřeli oba manželé, a proto se podle německého práva stali podílovými spoluvlastníky dané nemovité věci. Tato skutečnost musí být reflektována i v exekučním řízení. Katastrální úřad pochybil, když údaj o nabytí „do majetkového společenství manželů podle cizího práva“ nesprávně zapsal jako nabytí do společného jmění manželů podle českého práva. Manželka povinného podala podnět k opravě chyby. Na základě tohoto podnětu došlo dne 16. 2. 2026 k opravě této chyby a zápis v katastru nemovitostí reflektuje skutečnost, že povinný a manželka povinného nabyli předmětné nemovité věci jako manželé dle cizího práva. Domněnka správnosti zápisu v katastru (§ 980 OZ) nemůže vyloučit soudní přezkum podle § 262b o.s.ř. Manželka povinného společně s odvoláním předkládá listiny německých úřadů (evidence pobytu, odhlášení z pobytu, podklady k sociálnímu zabezpečení, dokumenty ke vzdělání syna), které prokazují dlouhodobý společný obvyklý pobyt manželů v Německu od roku 1995 do roku 2015. Z toho vyplývá, že se jejich majetkové poměry v době nabytí nemovité věci řídily německým právem podle § 49 ZMPS. Předmětné nemovité věci tak byly nabyty do podílového spoluvlastnictví, nikoli do společného jmění manželů. Exekuce vedená pro výlučný dluh povinného může postihnout pouze jeho podíl 1/2 na této nemovité věci. Odvolatelka proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se exekuce v rozsahu postihujícím spoluvlastnický podíl manželky povinného odkládá do právní moci rozhodnutí o jejím návrhu na částečné zastavení exekuce. 3. Oprávněná k odvolání uvedla, že manželka povinného ke svému původnímu návrhu na odklad exekuce nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly obvyklý pobyt obou manželů v Německu v době uzavření kupní smlouvy ze dne 17. 4. 2014. Oddací list ani samotná kupní smlouva tuto skutečnost nijak nedokládají. Soud I. stupně proto nemohl provést žádné dokazování, na jehož základě by dospěl k nesprávným skutkovým závěrům či právnímu posouzení. První důkazní návrhy k obvyklému pobytu předložila manželka povinného až v odvolání, přičemž tyto dokumenty neprokazují společný obvyklý pobyt v Německu ani aplikaci německého právního řádu podle § 49 odst. 3 ZMPS. Tvrzení o obvyklém pobytu v Německu je navíc účelové, neboť manželka povinného byla v letech 2007–2019 společnicí a jednatelkou české společnosti [právnická osoba]., v níž byla od roku 2012 jedinou společnicí i jednatelkou. Společnost měla sídlo v České republice a v době uzavření kupní smlouvy již dosahovala významných ekonomických výsledků. Lze proto důvodně předpokládat, že obvyklý pobyt manželky povinného byl tehdy v České republice. Tomu odpovídá i skutečnost, že po celou dobu svého působení ve společnosti udávala jako adresu bydliště [adresa], nikoli Německo. Důkazy přiložené k odvolání, týkající se studia zletilého syna manželů v Německu, jsou pro určení obvyklého pobytu zcela irelevantní. Syn byl již dospělý a nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by vyžadoval péči matky. Navíc výkon funkce jednatelky prosperující společnosti dále svědčí o jejím faktickém pobytu v České republice. Obvyklý pobyt je institut faktický, nikoli formální, takže samotné přihlášení k pobytu v Německu neprokazuje skutečný obvyklý pobyt. Podnět k opravě chyby v katastru, podaný až v roce 2026 a až po upozornění soudu, nemůže nic změnit na tom, jaký právní řád se použije ke dni uzavření kupní smlouvy. Oprávněná společně s vyjádřením předložila důkazy vztahující se ke společnosti [právnická osoba]. S ohledem na uvedené skutečnosti nelze očekávat zastavení výkonu rozhodnutí ani naplnění podmínek pro odklad provedení exekuce podle § 266 odst. 2 o.s.ř. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř., za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu, a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., § 254 odst. 8 o.s.ř) dospěl k níže uvedeným závěrům. 5. Z obsahu předloženého exekučního spisu, sp. zn. 206 EXE 5692/2025 a spisu soudní exekutorky sp. zn. [spisová značka] odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zjistil, že Okresní soud Praha–západ pověřil dne 16. 5. 2025 ve věci vedené pod sp. zn. 206 EXE 5692/202522 provedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 79 Cm 62/2023337, a usnesení téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, č. j. 79 Cm 62/2023574, soudní exekutorku [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Exekuce je vedena k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 000 000 EUR s příslušenstvím a k úhradě nákladů řízení. Soudní exekutorka vydala exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 27. 5. 2025, č. j. [spisová značka], a to budovy čp. [Anonymizováno], postavené na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno] (LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa]), pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno]; to vše zapsáno pro k.ú. [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], na LV č. [hodnota], vedeném u [právnická osoba] [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno]; to vše zapsáno pro k.ú. [adresa], na LV č. [hodnota], vedeném u katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno]. Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 30. 8. 2025. 6. Dne 4. 1. 2026 podala manželka povinného návrh na částečné zastavení exekuce a návrh na odklad exekuce. Podle § 49 ZMPS měl být aplikován právní řád státu společného obvyklého pobytu manželů, kterým měla být v době koupě nemovité věci Spolková republika Německo. Uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne 11. 8. 1995 ve Spolkové republice Německo, a že Evropské nařízení 2016/1103 se na věc nevztahuje vzhledem k jeho časové působnosti. Majetkové poměry povinného a jeho manželky tak podléhají zákonnému režimu „Zugewinngemeinschaft“ dle § 1363 BGB, a nemovité věci byla nabyta do podílového spoluvlastnictví, což katastrální úřad nesprávně nezohlednil a věc evidoval v režimu společného jmění manželů. 7. Z kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí ze dne 17. 4. 2014 vyplývá, že povinný a jeho manželka nabyli do vlastnictví budovu č. p. [Anonymizováno] a související pozemky v katastrálních územích [adresa]. Čl. II smlouvy uvádí, že převod se uskutečňuje „do majetkového společenství manželů podle cizího práva“. 8. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 16. 2. .2026, nemovité věci zapsané pro k.ú. [adresa], na LV č. [hodnota] a na LV č. [hodnota], jsou evidovány na povinného a jeho manželku v podílovém spoluvlastnictví, kdy každý z nich je evidován jako vlastník id. [Anonymizováno]. 9. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 10. Podle § 54 odst. 1 exekučního řádu návrh na odklad exekuce se podává u pověřeného exekutora. 11. Podle § 54 odst. 7 exekučního řádu nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do sedmi dnů, postoupí jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15-ti dnů. 12. Podle § 54 odst. 6 exekučního řádu i bez návrhu může exekuční soud nebo exekutor odložit provedení exekuce, lze-li očekávat, že exekuce bude zastavena. 13. Podle § 266 odst. 1 o.s.ř. na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen (odst. 1.). 14. Podle § 266 odst. 2 o.s.ř. i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268). 15. Účelem odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) je předcházet nepříznivým a později již mnohdy neodčinitelným následkům neprodleného provedení výkonu (srov. rozhodnutí NS sp. zn. Cpj 159/79). 16. V daném případě se manželka povinného domáhá podáním ze dne 4. 1. 2026 částečného odkladu exekuce, konkrétně z důvodu očekávání zastavení části předmětné exekuce pro nepřípustnost jejího dalšího vedení, neboť je jí postižen její výlučný majetek. Institut odkladu exekuce slouží k tomu, aby v zákonem specifikovaných případech byl exekutor zproštěn povinnosti bezprostředně provádět kroky k uspokojení oprávněného a bylo tak zabráněno vzniku případné nevratné újmy na straně povinného, resp. manžela povinného. Odkladem provedení výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2 o.s.ř. zákon reaguje na přechodnou situaci, kdy panuje nejistota, zda výkon bude možné skutečně provést či dokončit, respektive kdy se jeví pravděpodobným, že bude naopak nutné výkon před jeho provedením zastavit. Podle § 266 odst. 2 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí odložit za předpokladu jeho pozdějšího zastavení, ale vždy půjde toliko o určitou míru pravděpodobnosti, že se tak skutečně stane. 17. Povinná vystavěla svůj návrh na zastavení exekuce na důvodu dle 262b o.s.ř. s tím, že další vedení předmětné exekuce je nepřípustné, když nemovité věci postižené exekucí jsou v podílovém vlastnictví manželů, jejichž majetkový režim se neřídí právem českým, ale německým. K návrhu pak připojila jen oddací list a dotčenou kupní smlouvu. Soud I. stupně pak správně založil svůj závěr o nedůvodnosti návrhu manželky povinného na odklad exekuce na skutečnosti, že v dané fází řízení se ze spisu nepodávají důkazy pro tvrzení, jichž se manželka povinného dovolává. Teprve v odvolání manželka povinného navrhla a předložila listinné důkazy. Oprávněná ve vyjádření k odvolání rovněž navrhla a předložila listinné důkazy. V této fázi řízení pak musí odvolací soud konstatovat, že předmětná tvrzení manželky povinné a na ně navazující důkazy lze shledat minimálně přiléhavými ve vztahu k citovanému důvodu částečného zastavení, proto je zde dána „odpovídající míra“ pravděpodobnosti ve prospěch vyhovění návrhu povinné na částečné zastavení exekuce. Hodnocení důvodnosti návrhu na odklad jako prostředku jediné ochrany před mnohdy nevratnými kroky v rámci exekuce nelze de facto vyhradit až na okamžik ukončení dokazování, tj. na okamžik řádného zjištění skutkového stavu a dobu, kdy bude moci již rozhodnout ve věci samé o návrhu na částečné zastavení exekuce. Hodnocení míry pravděpodobnosti částečného zastavení exekuce pro účely odkladu exekuce není založeno na dokazování tvrzených skutečností, ale na zhodnocení, zda tvrzení manželky povinného i ve spojení s jejími případnými návrhy důkazů a dalšími soudu dostupnými důkazy, mohou vést vůbec k částečnému zastavení exekuce a zda se tato tvrzení jeví prokazatelná. Nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že exekuční soud při prováděném dokazování není vázán pouze návrhy důkazů ze strany účastníků řízení. 18. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil napadené rozhodnutí soudu I. stupně ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že se předmětná exekuce částečně odkládá do právní moci rozhodnutí o návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 16. března 2026 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu