USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Martiny Kasíkové a soudkyň Mgr. Kláry Obrtlíkové a JUDr. Evy Kratzerové ve věci oprávněné: [Jméno oprávněné]., IČO [IČO oprávněné] sídlem [Adresa oprávněné] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti povinnému: [Jméno povinné], narozený [Datum narození povinné] bytem [Adresa povinné] o návrhu povinného na zastavení exekuce o odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 10. 2025, č. j. 9 EXE 1409/2025-87 takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud I. stupně“) shora označeným usnesením rozhodl, že exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]-[Anonymizováno] (dále jen „soudní exekutor“), na základě pověření soudu I. stupně ze dne 21. 7. 2025, č. j. 9 EXE 1409/2025-11, se zastavuje (výrok I.), oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce 6 655 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.). O zastavení exekuce bylo rozhodnuto podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud I. stupně předeslal, že ve vztahu k pohledávce oprávněné ve výši 245 678,40 Kč vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] byla již exekuce zastavena, proto věnoval pozornost pohledávce vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ve výši 122 038 Kč. Vyšel přitom z předpokladu, že upravený seznam přihlášených pohledávek není exekučním titulem, kterým by byl exekuční soud vázán v tom smyslu, že by nemohl zkoumat existenci vymáhaných pohledávek (v tomto směru odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023 č. j. 17 Co 245/2023-207, dále Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2780/2000, 26 Cdo 2090/2014). Vysvětlil, že v projednávané věci je vymáhána obdobná pohledávka jako v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 22 EXE 298/2015 na podkladě rozhodčího nálezu, rozdíl je tak pouze v exekučním titulu, v důsledku čehož je exekuční soud v této věci vázán usnesením soudu I. stupně ze dne 20. 10. 2023, č. j. 22 EXE 298/2015-122, jímž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce. V tamějším řízení totiž nebyla exekuce zastavena jen z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, ale exekuční soud se zabýval rozporem vymáhaného plnění pohledávky s dobrými mravy, přičemž dospěl k závěru, že výše vymáhané pohledávky je v demokratickém právním státu nepřijatelná. Se závěry učiněnými v usnesení č. j. 22 EXE 298/2015-122 se soud I. stupně v obecné rovině ztotožnil. S ohledem na argumentaci oprávněné doplnil, že pokud by dříve vedená exekuce byla zastavena z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, nebyl by seznam přihlášených pohledávek v projednávané věci způsobilým exekučním titulem, neboť vymáhaná pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena a přezkoumána jako vykonatelná právě na základě vadného rozhodčího nálezu. Z oprávněnou citované judikatury (z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 131/2019) vyplývá, že právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne (R 106/2013); jakékoliv (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné. Pokud tedy byla pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení jako vykonatelná na základě nezpůsobilého exekučního titulu, je tuto vadu nutno vztáhnout i na upravený seznam přihlášených pohledávek jako exekuční titul k vymožení dotčené pohledávky. Je tomu tak proto, že dlužník v insolvenčním řízení ztratil možnost popírat pohledávku prostřednictvím právní argumentace v důsledku vadného exekučního titulu. Přezkum přihlášených pohledávek by tedy byl ve vztahu k vymáhané pohledávce zatížen vadou, ke které je nutné přihlížet i v exekučním řízení. Nákladové výroky soud I. stupně odůvodnil ust. § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), vycházeje ze závěru, že zastavení exekuce zavinila oprávněná, neboť exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Povinnému tak přiznal 300 Kč podle § 150 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za návrh na zastavení exekuce a soudnímu exekutorovi 6 655 Kč, tj. odměnu ve výši 2 000 Kč dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., exekučního tarifu, účinného do 1. 1. 2022 (dále jen „ET“), náhradu hotových výdajů ve výši 3 500 Kč dle § 13 odst. 1 ET a náhradu za DPH ve výši 1 155 Kč. 2. Oprávněná proti tomuto usnesení podala v celém jeho rozsahu v zákonné lhůtě odvolání. Předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože soud I. stupně se zabýval hlavně tím, proč nehodlá exekuční titul respektovat, pouhý odkaz na jiné rozhodnutí ve věci vedené podle jiného exekučního titulu nestačí. Seznam přihlášených pohledávek je řádným exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. f) exekučního řádu ve spojení s § 312 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), a nelze jej věcně přezkoumávat; v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4909/2010, 31 Cdo 374/2010, 20 Cdo 657/2012, 20 Cdo 1637/2010. V dané věci je podstatné, že vymáhaná pohledávka je vymáhána poté, co byla uspokojována v řízení insolvenčním, přičemž jediným titulem, kterým byl návrh na nařízení exekuce odůvodněn, je výpis ze seznamu přihlášených pohledávek, na jehož základě byla exekuce nařízena. Skutečnost, že pohledávka byla přiznána i rozhodčím nálezem, na jehož základě byla dříve vedena exekuce, je pro posouzení věci irelevantní, neboť exekuční soud v tomto případě shledal nedostatek pravomoci rozhodce a exekuci zastavil podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V nyní vedené exekuci je však exekučním titulem výpis ze seznamu přihlášených pohledávek, který má povahu soudního rozhodnutí, přičemž insolvenční soud měl pravomoc jej vydat. Exekuční soud se v zásadě nemůže zabývat věcným přezkumem exekučního titulu, pouze v případě, že je exekučním titulem rozhodčí nález, judikatura připouští možnost jeho přezkumu z hlediska vykonatelnosti. Pokud exekuční soud v řízení vedeném na základě rozhodčího nálezu dospěl k závěru, že nález není vykonatelný, a z tohoto důvodu exekuci zastavil, nelze tyto závěry vztahovat na výsledky insolvenčního řízení. V rámci insolvenčního řízení byly pohledávky uvedené ve výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek řádně přezkoumány insolvenčním správcem i dlužníkem, tyto pohledávky nebyly popřeny, naopak byly zjištěny a lze je vymáhat. Judikaturu vztahující se k exekučním řízením nelze aplikovat na řízení insolvenční, odkazy na exekuční judikaturu se míjí s popěrným úkonem insolvenčního správce, pokud popírá vykonatelné pohledávky; pro přezkoumávání pohledávek platí pevná pravidla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 138/2018, 29 ICdo 131/2019). 3. Povinný se se závěry učiněnými v napadeném usnesení zcela ztotožnil, argumentaci oprávněné považoval za nedůvodnou. Seznam přihlášených pohledávek je sice exekučním titulem, na jehož základě může být exekuce zahájena a vedena, není však rozhodnutím ve věci samé. Seznam přihlášených pohledávek nijak nedokládá oprávněnost nároku věřitele; je dokladem pouze toho, že věřitel svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a v rámci insolvenčního řízení nebyla tato pohledávka dlužníkem popřena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 129/2020). Rovněž odkázal na rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 3. 7. 2025 ve věci C-582/23, kde soud v řízení o předběžné otázce ve vztahu ke směrnici Rady 93/13/EHS, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, uvedl (bod 52.), že okolnost, že úpadce uznal přihlášky pohledávek u insolvenčního správce, nemůže být považována za projev svobodného a vědomého vzdání se ochrany spotřebitele dle směrnice. Povinný zdůraznil, že vykonatelnost a přezkoumatelnost exekučního titulu jsou dvě různé věci. Rovněž ocitoval část rozhodnutí ve věci, z něhož je zřejmé, že exekuční soud se nezabýval pouze pravomocí rozhodce, ale i oprávněností samotného vymáhaného nároku. Ujednání o úrokové sazbě a sazbě RPSN bylo soudem prohlášeno za rozporné s dobrými mravy a tedy neplatné, smlouva o úvěru tedy vůbec nevznikla. Ujednání o výši úroků přitom nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy (srov. např. rozsudek tohoto soudu pod sp. zn. C-377/14 ze dne 21. 4. 2016 Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č. j. 25 Co 29/2019-95, či Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2023, č. j. 47 Co 77/2023-200); podle posledně uvedeného rozhodnutí nelze předpokládat, že by oprávněná byla ochotna uzavřít úvěrovou smlouvu, v níž by byl sjednán úrok v obvyklé výši, neboť krajskému soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně pokračuje ve sjednávání nemravně vysokých úrokových sazeb i poté, co byla prostřednictvím rozsudků v jiných věcech jako účastník řízení a poskytovatel úvěrů s jejich neplatností seznámena. Povinný považuje za nepřípustné, aby oprávněná, jejíž nárok již jednou v soudním řízení neobstál, zahájila pro totožný nárok exekuční řízení znovu, a to proto, že si obstarala jiný exekuční titul; v takovém počínání povinný spatřuje zjevné nerespektování závazného rozhodnutí soudu, jehož cílem je obcházení tohoto rozhodnutí, a tedy i obcházení zákona. Pokud oprávněná s rozhodnutím č. j. 22 EXE 298/2015-122 nesouhlasila, měla možnost se proti němu bránit opravnými prostředky, namísto toho oprávněná podala nový exekuční návrh, snad s domněním, že se procesně méně znalý povinný (spotřebitel) nebude bránit, exekuční soud zastavení předchozího řízení „nezjistí“ a oprávněná bude dál moci vymáhat své nemravné nároky. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, subjektem oprávněným je podat, je přípustné, obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 a § 205 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu a dospěl k následujícím závěrům. 5. Pro potřeby rozhodnutí vyšel odvolací z tohoto skutkového stavu zjištěného dokazováním při jednání: Exekuční řízení bylo zahájeno dne 10. 7. 2025. Pověřením ze dne 21. 7. 2025, č. j. 9 EXE 1409/2025-11, soud I. stupně pověřil soudního exekutora vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 367 717,20 Kč podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, č. j. [spisová značka] (dále jen „exekuční titul“). V rámci exekuce nebylo dosud nic vymoženo. /prokázáno žádostí o pověření a pověřením soudní exekutora vedením exekuce a stavem plnění/ Návrhem na částečné zastavení exekuce ze dne 22. 8. 2025 oprávněná navrhla částečné zastavení exekuce ohledně částky 245 678,40 Kč vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota]; v exekuci požadovala pokračovat pro pohledávku ve výši 122 038 Kč, mající základ ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Soudní exekutor usnesením ze dne 25. 8. 2025, č. j. [číslo jednací exekutora], exekuci se v rozsahu vymáhané částky 245 678,40 Kč zastavil. /prokázáno uvedeným návrhem oprávněné na částečné zastavení a usnesením soudního exekutora/ Ohledně povinného bylo vedeno insolvenční řízení u Městského soudu v Praze pod zp. zn. [spisová značka]. Oprávněná do něj dne 20. 7. 2015 přihlásila svou pohledávku za povinným ve výši 396 217,20 Kč. Přihlášená pohledávka se skládala z pohledávky č. [hodnota] až 3 dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], a dále z pohledávky č. [hodnota] ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ve výši 65 191,80 Kč sestávající z nesplacené jistiny splátky ve výši 51 008 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 12. 9. 2014 ve výši 3 307 Kč, nákladů rozhodčího řízení ve výši 10 876,80 Kč; pohledávky č. 5 ve výši 15 275 Kč sestávající ze smluvní pokuty ve výši 14 345 Kč a úroku z prodlení z této pokuty ve výši 930 Kč dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota]; pohledávky č. 6 ve výši 41 572 Kč představující ze smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z jistiny ode dne 12. 8. 2014 do úpadku dle smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. /prokázáno uvedenou přihláškou založenou v insolvenčním spisu sp. zn. [insolvenční spisová značka] a exekučním titulem/ Pohledávky č. 4, 5 a 6, přihlášené v celkové výši 122 038,80 Kč, vyplývaly ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] a byly přihlášeny a přezkoumány jako vykonatelné na základě rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 11. 2014, č. j. 103 Rozh 7051/2014-7. Při přezkumném jednání konaném dne 1. 10. 2015 povinný ani insolvenční správce uvedené pohledávky nepopřel, všechny pohledávky byly zjištěny v plné výši. /zřejmé z protokolu o přezkumném jednání založeném v insolvenčním spisu sp. zn. [spisová značka] Usnesením ze dne 5. 10. 2015, č. j. [právnická osoba], v právní moci dne 4. 11. 2015, insolvenční soud neschválil oddlužení povinného a prohlásil na jeho majetek konkurs. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 1. 2. 2016, č. j. [spisová značka], v právní moci dne 5. 3. 2016, byl konkurs na majetek povinného zrušen z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek povinného zcela nepostačující. /patrné z uvedených usnesení založených v insolvenčním spisu sp. zn. [spisová značka]/ Účastníci (povinný označený, jménem, příjmením, adresou trvalého bydliště a rodným číslem) uzavřeli dne 12. 3. 2014 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě níž se oprávněná zavázala poskytnout povinnému spotřebitelský úvěr 35 000 Kč a povinný se zavázal vrátit přenechané peníze včetně úroku v 18 měsíčních splátkách po 3 188 Kč, celkem tak měl splatit 57 384 Kč; výpůjční úroková sazba úvěru činila 97,07 % ročně a RPSN 97,07 %. Součástí úvěrové smlouvy byla obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru a smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru V27012014. Dle jejich čl. 12 odst. 1 v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné částky, v případě prodlení o 30 dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky. Dle čl. 12 odst. 3 písm. b) smluvních ujednání, nebudou-li zaplaceny 2 splátky řádně a včas, nebo když se dlužník dostane do prodlení se splacením jedné splátky po dobu 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru. Dle čl. 12 odst. 4 se pak všechny do té doby nesplacené splátky stávají součástí nové jistiny úvěru. Pokud nebude nová jistina zaplacena do 10 dnů od zesplatnění, má věřitel nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z nové jistiny (čl. 12 odst. [právnická osoba] případ nezaplacení nové jistiny v den následující po zesplatnění má věřitel nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny do zaplacení (čl. 12 odst. 5). /zřejmé z uvedené smlouvy s obchodními podmínkami/ Dle hodnocení klienta ze dne 12. 3. 2014 činil pravidelný čistý měsíční příjem povinného 17 000 Kč (tato částka byla uvedena i jako celkový příjem). Celkové výdaje povinného činily 12 009 Kč, z toho 3 800 Kč výdaje povinného, 4 209 Kč splátky oprávněné, 4 000 Kč nájemné, inkaso, doprava a ostatní; volné zdroje tedy činily 4 991 Kč. Povinný doložil potvrzení o příjmu od svého zaměstnavatele společnosti [právnická osoba]., datované dne 11. 3. 2014, dále předložil výpis z bankovního účtu za měsíc únor 2014, z nějž plyne, že počáteční zůstatek byl mínus 931,09 Kč a konečný zůstatek mínus 85,23 Kč. /prokázáno skutkovými zjištěními z usnesení soudu I. stupně č. j. 22 EXE 298/2015-122/ Povinnému byl poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, uhradil však jen 2 splátky, první splátku splatnou dne 10. 4. 2014 uhradil dne 11. 4. 2014 částkou 3 188 Kč a na druhou splátku splatnou dne 10. 5. 2014 uhradil dne 12. 6. 2014 částku 3 188 Kč. /prokázáno oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem a kartou klienta založených v insolvenčním spisu/ Pověřením ze dne 5. 2. 2015, č. j. 22 EXE 298/2015-28, soud I. stupně pověřil soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], vedením exekuce k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 65 353 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 12. 9. 2014 do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně z částky 51 008 Kč ode dne 12. 8. 2014 do zaplacení, náhrady nákladů nalézacího řízení ve výši 10 876,80 Kč a nákladů exekuce a oprávněné, podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 11. 2014, č. j. 103 Rozh 7051/2014-7. Tuto exekuci soud I. stupně usnesením ze dne 20. 10. 2023, č. j. 22 EXE 298/2015-122, zastavil pro její neoprávněnost pro rozpor vymáhaného plnění s dobrými mravy. Poukázal na to, že v průběhu exekučního řízení se judikatura Nejvyššího soudu ustálila na názoru (srov. usnesení Nejvyššího soudu zn. 20 Cdo 2884/2019), že exekuce v obdobných věcech, kde oprávněná vymáhala plnění na základě rozhodčího nálezu, jímž byla přiznána pohledávka z úvěrové smlouvy uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem s RPSN ve výši 148,17 %, smluvní pokutou za prodlení dlužníka ve výši 0,25 % denně z nové jistiny (tvořené nesplacenými splátkami po zesplatnění úvěru) a smluvní pokutou ve výši 25 % ze zbývající dlužné částky nové jistiny se zákonným úrokem z prodlení, je nepřípustná, jelikož přiznané plnění je nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného; k tak zásadnímu rozporu s dobrými mravy je soud povinen přihlížet bez ohledu na pasivitu povinného v rozhodčím a exekučním řízení, přitom se nejedná o věcný přezkum exekučního titulu. V daném případě přisouzené plnění naplňuje kritéria citovaného rozhodnutí - oprávněná s povinným byli ve vztahu podnikatel a spotřebitel, povinnému byla na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytnuta částka 35 000 Kč, povinný se zavázal vrátit 57 384 Kč, tj. jistinu včetně úroku, v 18 měsíčních splátkách po 3 188 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru tak činila 97,07 % ročně, jen úrok tak zjevně několikanásobně převyšoval obvyklou úrokovou míru, kterou byly úročeny úvěry poskytnuté bankami spotřebitelům. V důsledku prodlení povinného se splácením, vznikl oprávněné podle smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné částky, při dalším (o 30 dnů po termínu splatnosti) pak nárok na smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky. Poté došlo k zesplatnění celého úvěru a všechny do té doby nesplacené splátky se staly součástí nové jistiny úvěru. Protože povinný novou jistinu neuhradil do 10 dnů od zesplatnění, vznikl oprávněné nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z nové jistiny, a z důvodu nezaplacení nové jistiny v den následující po zesplatnění nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nové jistiny do zaplacení. Exekučním titulem byla oprávněné přiznána pohledávka ve výši 65 353 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 12. 9. 2014 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 51 008 Kč ode dne 12. 8. 2014 do zaplacení. Ke dni 4. 5. 2023 soudní exekutor vyčíslil vymáhanou smluvní pokutu částkou 406 533,76 Kč (tedy více než desetinásobek poskytnuté částky). Rozhodcem přiznané plnění je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy, nepřiměřenost rozhodcem přiznaného plnění je přitom natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají bezpředmětnými (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4022/2017); ostatními námitkami (zejména nezkoumáním úvěruschopnosti) se proto exekuční soud nezabýval. Povinnost k náhradě nákladů řízení uložil oprávněné, protože exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. 6. Další navržené důkazy odvolací soud pro nadbytečnost neprováděl. Protože exekuce byla zastavena ohledně nároků odvozených ze smlouvy č. [hodnota], bylo nadbytečné se zabývat jakýmikoli skutečnostmi vztahujícími se k této části původně uplatněného nároku. Pokud bylo ze strany oprávněné tvrzeno, že úvěruschopnost povinného byla před poskytnutím úvěru zkoumána rovněž na základě výstupů z NRKI a BRKI, nepovažoval odvolací soud za potřebné provádět k těmto tvrzením důkaz, neboť i kdyby bylo toto tvrzení prokázáno, nemělo by to na právní závěr vliv, jak bude vysvětleno níže. 7. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 8. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 9. Podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona, na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu. To neplatí, jde-li o neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle § 311. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Oprávněná předně poukázala na nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Podle názoru odvolacího soudu vystavěl soud I. stupně závěry pro své rozhodnutí na dostatečných podkladech obsažených v soudním spisu a ve spisu soudního exekutora a ve svém rozhodnutí v zásadě dostatečně vysvětlil (i za pomoci odkazu na jiné rozhodnutí vydané mezi účastníky), z jakého důvodu má za to, že jsou dány důvody pro zastavení exekuce. Lze připomenout, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3877/2018, 29 Cdo 2543/2011). 12. Je nepochybné, že výpis ze seznamu přihlášených pohledávek je zákonem uznáván za exekuční titul [§ 40 odst. 1 písm. f) exekučního řádu ve spojení s § 192 odst. 3 a § 312 odst. 4 insolvenčního zákona]; srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 377/2020. Ani jedna strana tento právní závěr v odvolacím řízení již nezpochybňuje. 13. Zásadním pro další úvahy bylo vyřešení otázky, zda a případně v jakém rozsahu lze seznam přihlášených pohledávek, v exekučním řízení podle něj vedeném, přezkoumávat z hlediska jeho věcné správnosti. 14. Judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 29 ICdo 129/2020, 29 Cdo 2780/2000, 29 ICdo 121/2016, 31 Cdo 374/2010, 26 Cdo 2090/2014, 21 Cdo 267/2000) je ustálena v závěru, že seznam (upravený seznam) přihlášených pohledávek je (veřejnou) listinou, nikoli rozhodnutím, v důsledku čehož nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o. s. ř.). Seznam přihlášených pohledávek rovněž nepředstavuje překážku, která by po zrušení konkursu bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci. Tomu, aby po povinném bylo postupně vymáháno totéž plnění na základě různých exekučních titulů (vedle sebe mohou stát např. seznam přihlášených pohledávek, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a soudní rozhodnutí), se dlužník (povinný) v řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) ubrání návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 o. s. ř. Smyslem připuštění seznamu přihlášených pohledávek jako exekuční titul je umenšení zbytečných soudních sporů vedených pro „nesporné“ pohledávky (dlužník - úpadce pohledávku „výslovně nepopřel“). Seznam přihlášek rovněž nezakládá právní důvod vzniku pohledávky a jako exekuční titul tak má obdobnou povahu jako notářský zápis, k jehož výkonu (exekuci) Nejvyšší soud dovodil, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. 15. Rovněž možno dodat, že k tomu, aby takovou (veřejnou) listinu bylo možné mít za exekuční titul, musí zákon vymezit předpoklady, za nichž se tak děje (exekuční právo takové listině bez dalšího povahu exekučního titulu nepřiznává). Podmínky, za nichž se (upravený) seznam přihlášených pohledávek stává (coby veřejná listina) exekučním titulem, pozitivně vymezuje ustanovení § 312 odst. 4 insolvenčního zákona, jež způsobilost upraveného seznamu jako exekučního titulu dále omezuje (vedle požadované absence popření pohledávky dlužníkem) jen na „zjištěnou neuspokojenou“ pohledávku (část pohledávky); nejsou-li tyto zákonné předpoklady splněny, nestává se seznam přihlášených pohledávek pro přihlášenou pohledávku exekučním titulem jen proto, že dlužník nepopřel pravost nebo výši takové pohledávky. Exekučním titulem pro přihlášenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, se takový seznam může stát i tehdy, přihlašuje-li věřitel již vykonatelnou pohledávku [lhostejno, zda jde o pohledávku vykonatelnou na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu nebo o pohledávku vykonatelnou na základě jiné veřejné listiny (např. notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti)]; popření pohledávky dlužníkem přitom zabrání tomu, aby upravený seznam přihlášených pohledávek sloužil jako exekuční titul i tehdy, bude-li pohledávka v insolvenčním řízení jinak zjištěna. 16. Z uvedeného je patrné, že námitka oprávněné o nemožnosti věcného přezkumu předmětného exekučního titulu není důvodná. Soud I. stupně byl oprávněn i povinen zabývat se námitkou povinného, že vedení exekuce je nepřípustné pro rozpor vymáhaného plnění s dobrými mravy, jinými slovy důvodností hmotněprávního nároku. 17. Odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že ve vztahu k těmto námitkám byl (nejspíše podle § 159a odst. 2, 4 o. s. ř.) vázán usnesením soudu I. stupně č. j. 22 EXE 298/2015-122, jímž byla exekuce vedená proti povinnému na podkladě rozhodčího nálezu zastavena. Jde sice o rozhodnutí ve věci týchž účastníků, kde předmětem přezkumu byl totožný nárok – nárok plynoucí ze smlouvy č. [hodnota], nicméně závazný je vždy výrok rozhodnutí. Jestliže exekuční soud v tamější věci dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce, činil tak na základě posouzení skutečností rozhodných z pohledu exekuce vedené podle rozhodčího nálezu. Navíc, pokud se zabýval v této souvislosti i otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů, šlo pořád jen o řešení předběžné otázky. Řešení předběžných otázek však není pro soudy v dalších řízeních závazné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, 26 Cdo 3619/2014, 28 Cdo 4166/2017, 22 Cdo 1462/2016, 26 Cdo 178/2025); jinými slovy, řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku (srov. § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není. Nelze pak pominout, že z dikce odůvodnění usnesení soudu I. stupně č. j. 22 EXE 298/2015-122 je patrné, že z hlediska dobrých mravů posuzoval přiměřenost rozhodcem přiznaného plnění coby skutečnosti významné pro závěr o způsobilosti daného rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. Rozhodčí nález je přitom exekučním titulem, kterému je přiznáváno zcela jiné postavení než seznamu přihlášených pohledávek (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 554/2002, 20 Cdo 742/2013, 30 Cdo 1274/2014, 20 Cdo 2260/2018, 20 Cdo 1387/2016, 20 Cdo 3283/2018, 20 Cdo 2869/2018). 18. S ohledem na výše dovozenou povahu předmětného exekučního titulu se odvolací soud zabýval tím, zda oprávněná má na požadované a v řízení vymáhané plnění hmotněprávní nárok. 19. Mezi účastníky není sporu o tom, že povinný při sjednávání úvěrové smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele [§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 3 písm. a) ZRŘ], odpovídá tomu ostatně i jeho označení v úvěrové smlouvě rodným číslem. V době uzavření předmětné smlouvy byla již účinná právní úprava, která přinášela poskytovatelům spotřebitelských úvěrů povinnost řádně prověřovat úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele (srov. § 9 odst. 1 ZSÚ), a to pod sankcí absolutní neplatnosti takové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018, 33 Cdo 656/2024). Věřitel tedy může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018, 33 Cdo 656/2024) je dále ustálena v postoji, že z hlediska splnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti nejsou dostatečnými informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. K řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však nestačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a publikované údaje o částkách životního minima. 20. V daném případě však bylo v řízení zjištěno, že oprávněná se sice zabývala příjmy povinného, jak jí to zákon ukládá, nicméně vyšla též z údajů, které jí povinný tvrdil v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není dostatečné a nelze je nahrazovat údaji ze systému BRKI a NRKI. Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou povinného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že povinný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností – učinit závěr o úvěruschopnosti povinného. Stav hospodaření povinného zachycený ve výpisu z účtu, který byl mínusový, naopak nasvědčuje, že zjištěné informace oprávněná řádně neuvážila. 21. Lze shrnout, že ačkoli oprávněná zjišťovala od povinného některé odpovídající skutečnosti, které dokonce ověřovala, další významné skutečnosti (zejména výdajovou stránku povinného - náklady spojené s bydlením, tj. platby za energie, náklady na stravu, ošacení, dopravu, internet, telefon apod.) vůbec nezjišťovala a neověřovala. Bez toho však nebylo možno učinit jakýkoli závěr o jeho možnostech splácet úvěr splátkami 3 188 Kč měsíčně. Oprávněná tak nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost povinného (§ 9 odst. 1 ZSÚ), v důsledku toho nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že povinný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jelikož oprávněná spotřebitelský úvěr povinnému v rozporu s tímto ustanovením přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 ZSÚ, v důsledku čehož jsou neplatná i veškerá ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a splatnosti. 22. Za této situace má oprávněná nárok na vrácení toho, co povinnému na základě absolutně neplatné smlouvy poskytla z titulu bezdůvodného obohacení (srov. § 2991 o. z. a § 2993 o. z.). Protože však hmotněprávním podkladem výpisu ze seznamu pohledávek byla smlouva o spotřebitelském úvěru č. č. [hodnota] (a nároky z ní plynoucí - jistina, úrok, úrok z prodlení, smluvní pokuta), nemůže být při dovozeném závěru o její neplatnosti exekuce dále podle tohoto exekučního titulu vedena (srov. obdobný závěr učiněný ve vztahu k notářskému zápisu v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1851/2020). Uvedené je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., proto odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 219 o. s. ř jako věcně správné potvrdil. 23. Za správné pak odvolací soud považoval rovněž nákladové výroky II. a III. Dojde-li k zastavení exekuce (jedno zda na základě návrhu některého z účastníků či z úřední povinnosti), je třeba současně rozhodnout o náhradě nákladů řízení, neboť tím se řízení končí (§ 151 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu). Ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení při zastavení exekuce je pak třeba se v prvé řadě vypořádat s tím, kdo zastavení exekuce procesně zavinil (§ 89 věta první exekučního řádu ve spojení s § 271 o. s. ř.). Procesní zavinění oprávněného - a tudíž i povinnost oprávněného hradit náklady řízení - lze dovozovat v případě, kdy oprávněný nepostupoval s potřebnou mírou pečlivosti a uvážlivosti při zahájení exekučního řízení či v průběhu exekuce, tedy když by např. přistoupil bezdůvodně k vymáhání splnění povinnosti (která již byla dříve, ovšem zároveň již před zahájením exekučního řízení, povinným splněna) nebo ve vymáhání takové povinnosti bezdůvodně pokračoval. Uvedeným způsobem si přitom oprávněný musí počínat nejen při zahájení exekučního řízení (např. ujistit se, že částka, kterou v rámci exekuce vymáhá, nebyla již např. zčásti povinným uhrazena), ale v celém průběhu exekuce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 402/2014, 20 Cdo 1756/2006, 26 Cdo 4287/2014). 24. V daném případě bylo o zastavení exekuce rozhodnuto pro nezpůsobilost exekučního titulu daného neplatností smlouvy o úvěru uzavřené s povinným v rozporu se zákonnými principy ochrany spotřebitele. V této souvislosti je třeba zohlednit, že oprávněná si byla dobře vědoma, jakým (nedostatečným) způsobem si úvěruschopnost povinného prověřovala, stejně tak že zaplatil pouze 2 splátky, obě přitom po splatnosti, což jedině potvrdilo závěr o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti. Těchto nedostatků si musela být vědoma již při zahájení exekučního řízení i v jeho dalším průběhu. Jestliže sama patřičným procesním způsobem nereagovala, naopak s návrhem povinného na zastavení exekuce nesouhlasila a aktivně proti němu brojila, nelze než procesní zavinění na zastavení exekuce přičítat právě jí. Žádné zvláštní důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. zde odvolací soud neshledává. 25. Pokud jde o výši nákladů řízení účastníků a nákladů exekuce, lze pro stručnost odkázat na podrobné a správné odůvodnění soudu I. stupně. 26. Výrok II. o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Protože oprávněná nebyla se svým odvoláním úspěšná, byla by povinna nahradit procesně úspěšnému povinnému náklady odvolacího řízení, ten však žádné nepožadoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Praha 13. ledna 2026 JUDr. Martina Kasíková předsedkyně senátu