USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miroslava Nováka a soudkyň JUDr. Lenky Škubalové a Mgr. Petry Turnovské ve věci exekuce oprávněné: [Jméno oprávněné]., IČO [IČO oprávněné] sídlem [Adresa oprávněné] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti povinné: [Jméno povinné], narozená [Datum narození povinné] bytem [Adresa povinné] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro pohledávku oprávněné ve výši 146 941,71 Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. července 2025, č. j. 19 EXE 34/2025-81 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že exekuce vedená soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], na základě pověření Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. ledna 2025, č. j. 19 EXE 34/2025-17 v části pro vymožení pohledávky jistiny ve výši 83 291,71 Kč, úroků v kapitalizované výši 7 762,17 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků ve výši 24,36 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v kapitalizované výši 18 000,71 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 414,44 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 17 150 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024, úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 418,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení ve výši 32 304,40 Kč se zastavuje; ve zbytku se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. II. Povinné se právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nepřiznává. Odůvodnění: 1. Usnesením citovaným v záhlaví soud prvního stupně zamítl návrh povinné ze dne 20. 5. 2025 na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] [Anonymizováno], na základě pověření Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 1. 2025, č. j. 19 EXE 34/2025-17. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že exekučním titulem je vykonatelný elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 9. 2024, č. j. EPR 223655/2024-5. Povinná se domáhala zastavení exekuce s odůvodněním, že výkon rozhodnutí vede ke zjevné nespravedlnosti a je nepřípustný, neboť právní předchůdkyně oprávněné neposoudila řádně její úvěruschopnost, a proto jsou úvěrové smlouvy uzavřené mezi ní a právní předchůdkyní oprávněné absolutně neplatné podle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Navíc jsou absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když cílem jejich celkové konstrukce, kontraktačního procesu i obsahových náležitostí bylo zajistit oprávněné nepřiměřené obohacení na její úkor jakožto slabší smluvní strany (spotřebitele). Soud prvního stupně uzavřel, že není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj při nařízení exekuce vycházet, neboť exekuční řízení je ze své podstaty určeno pro faktický výkon rozhodnutí, a nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Přisvědčil námitce povinné, že existují obecně přijímané výjimky, podle nichž v exekučním řízení je možné hodnotit zásadní vady exekučního titulu v případě tzv. vady šikanózního exekučního návrhu, pro případ odstranění zjevné nespravedlnosti nebo je-li výkon rozhodnutí v rozporu s principy právního státu. Její námitku, že právní předchůdkyně oprávněné nedostatečně v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudila její úvěruschopnost, a proto jsou úvěrové smlouvy absolutně neplatné, neshledal důvodnou. Zdůraznil, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu oprávněná jednoznačně tvrdila a osvědčila příslušnými dokumenty, že její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost povinné splácet. Řádně a v souladu se zákonem posoudila úvěruschopnost povinné a byly tak splněny zákonné předpoklady pro vydání elektronického platebního rozkazu. Nelze tak uzavřít, že nalézací soud před vydáním platebního rozkazu neposoudil otázku řádného zkoumání úvěruschopnosti povinné, což by mohlo být důvodem pro výjimečný přezkum této otázky až v rámci exekučního řízení. Pokud nyní povinná tvrdí, že oprávněná vycházela v době uzavírání smluv z nesprávných údajů, mohla a měla své námitky uplatnit v nalézacím řízení. Při posuzování absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro zjevný rozpor s dobrými mravy soud prvního stupně uzavřel, že nelze plnění přisouzené oprávněné nalézacím soudem považovat za natolik nemravné, že by výkon rozhodnutí byl v rozporu s principy právního státu. Sjednanou úrokovou sazbu ve výši celkem 68,80 % (resp. 86 %), nepovažoval s ohledem na délku poskytnutí úvěru (vždy 21 měsíců) za natolik nepřiměřenou a nemravnou, a to ani v kombinaci se sjednanými poplatky za zpracování úvěru a za služby komfortního a flexibilního splácení, aby musel zasahovat do exekučního titulu. Stanovená celková výše úplaty se vztahovala pouze k časově ohraničenému období doby trvání úvěrových smluv, a poté oprávněná požadovala pouze smluvní úrok běžící ve výši 26,43 % ročně (resp. 24,36 % ročně), jehož výše zcela zřejmě není v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že povinná neuvedla žádné skutečnosti, pro které by bylo namístě exekuci zastavit, a exekuční soud žádný takový důvod neshledal ani z úřední povinnosti, její návrh na zastavení exekuce zamítl. 2. Ve lhůtě stanovené zákonem podala včasné odvolání povinná. I když si uvědomovala, že by v rámci exekučního řízení nemělo běžně docházet k přezkoumávání věcné správnosti exekučního titulu, s odkazem na citovaná rozhodnutí soudů vyšších stupňů zdůraznila, že exekuci vykonatelného rozhodnutí soudu lze zastavit nebo exekuční návrh zamítnout pouze v rozsahu, v němž exekučním titulem přiznané a vymáhané plnění již odporuje právním zásadám demokratického právního státu. Nejedná se věcný přezkum exekučního titulu. Poukázala na to, že původní dluh vůči předchozímu věřiteli byl diametrálně nižší, než je nyní vymáhaná částka. Díky nepřiměřenosti úroků či jiných mechanismů se současný závazek několikanásobně navýšil. Úroky však nalézací soud shledal přiměřenými. Zcela rezignoval na posouzení výdajové složky povinné, která se v době uzavření úvěru rovnala jejím příjmům, resp. je přesahovala. Procesní podmínky pro vydání rozhodnutí tak nebyly dány. S odkazem na rozhodnutí soudů vyšších stupňů zdůraznila, že nedošlo-li k dostatečnému posouzení úvěruschopnosti, je možné hodnotit úvěrovou smlouvu jako rozpornou s dobrými mravy a je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. i když je exekučním titulem pravomocné rozhodnutí soudu. Navrhla, aby odvolací soud exekuci zastavil a jí přiznal náhradu nákladů řízení. Pro případ, že by jejímu návrhu nevyhověl, navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření k odvolání povinné uvedla, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost povinné a příslušenství pohledávky není nepřiměřené (26,43 % a 24,36 % ročně) a v rozporu s dobrými mravy. Připomněla výjimečnost přezkumu pohledávek v rámci vykonávacího řízení s tím, že v daném případě by se nejednalo o výjimečné užití tohoto institutu v souladu s judikaturou soudů vyšších stupňů. Namítla, že povinná byla po celou dobu nalézacího řízení neaktivní a nyní svými námitkami zbytečně zatěžuje exekuční soud, když své námitky měla uplatnit v nalézacím řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a uložil povinné zaplatit jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. K výzvě odvolacího soudu doplnila, že její právní předchůdce [právnická osoba] jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). S odbornou péčí posoudil schopnost povinné splácet na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od ní před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Povinná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty povinné ze dne 15. 6. 2022 a 3. 2. 2022 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“ (z pracovní smlouvy, z výpisu z bankovního účtu, z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku). Navíc na druhé straně smlouvy o spotřebitelském úvěru povinná právnímu předchůdci oprávněné před uzavřením smlouvy potvrdila, že její informace jsou úplné a pravdivé. Teprve poté s ní byla uzavřena smlouva. Povinná byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako zdravotní sestra ve společnosti [podezřelý výraz] [adresa] a její měsíční příjem činil 58 160 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 15 000 Kč, žila ve vlastním bytě či domě bez zástavy, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku jiné společnosti, proto její právní předchůdce dospěl k názoru, že její schopnost úvěr splácet je dostatečná. Neměl důvod pochybovat o správnosti pravdivosti jejích tvrzení. Kromě toho povinná čestně prohlásila, že reálně disponuje s použitelným příjmem, který uvedla v zákaznické kartě a prohlásila, že nezamlčela žádný údaj podstatný v souvislosti s žádostí. Oprávněná dále zdůraznila možnost spáchání trestného činu úvěrového podvodu povinnou v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů, přičemž povinností úvěrující instituce není prověřovat, zda osoba žádající o úvěr se nedopouští pokusu o úvěrový podvod. Navíc zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké rozsáhle až detektivní prověřování pravdivosti a pravosti povinnou sdělených informací. Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobře víře (viz § 6 odst. 1, § 7, § 3030 nového občanského zákoníku). Pro případ, že by soud shledal, že ona dostatečně neprokázala splnění této výše uvedené zákonné povinnosti, poukázala na skutečnost, že úvěrová smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Uvedla, že právní předchůdce ani ona nemají k dispozici kopie dokladů povinné, neboť ty zájemci předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy a tento postup je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona. Pro případ, že by se soud s jejím názorem neztotožnil, poukázala na svůj nárok na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení, nárok na náhradu nákladů nalézacího řízení a náhradu nákladů exekučního řízení, neboť exekuce byla zahájena oprávněně. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací na podkladě podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu prvního stupně dle § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) za použití § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) a dospěl k závěru, že odvolání povinné je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně, jako exekuční soud, na základě exekučního návrhu oprávněné doručeného soudnímu exekutorovi dne 18. 12. 2024, pověřením ze dne 21. ledna 2025, č. j. 19 EXE 34/2025-17 pověřil vedením exekuce k vymáhání pohledávky, a to: jistiny ve výši 146 941,71 Kč, úroků v kapitalizované výši 7 762,17 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků ve výši 24,36 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení v kapitalizované výši 18 000,71 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů předcházejícího řízení ve výši 32 304,40 Kč podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 9. 2024, č. j. EPR 223655/2024-5 a k úhradě nákladů oprávněné a nákladů exekuce, soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Podáním ze dne 20. 5. 2025 povinná navrhla zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. a její odklad. Soudní exekutor návrh na odklad předložil k rozhodnutí soudu prvního stupně, který usnesením ze dne 12. června 202,5, č. j. 19 EXE 34/2025-55 návrh povinné zamítl. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 7. 2025. Soudní exekutor nevyhověl ani návrhu na zastavení exekuce, neboť s ním oprávněná nesouhlasila a věc předložil k rozhodnutí soudu prvního stupně. Ten dne 7. července 2025 vydal napadené usnesení. 6. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně ve věci nenařídil jednání, odvolací soud jednání nařídil a v souladu s ustanovením § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování. Provedl níže uvedené důkazy a zjistil následující skutečnosti. 7. Z obsahu spisu vedeného Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. EPR 223655/2024 odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 9. 2024 se oprávněná (žalobkyně) domáhala vydání elektronického platebního rozkazu proti povinné s odůvodněním, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], IČO [IČO] a povinnou došlo dne 15. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Zdůraznila, že její právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet a provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od ní před uzavřením předmětné smlouvy. Odpovědi na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry byly ověřovány oproti dokladům, které od ní byly vyžádány, uvedenými v části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty“. Na základě této smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a ona se dále zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou (správně úvěrem) zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 19 818 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 318 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 26,43 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč). Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 21měsíčních splátkách po 1 849 Kč, když poslední splátka měla být uhrazena 20. 3. 2024. Poslední splátka však byla zaplacena 21. 7. 2022 a na úhradu dlužné částky žalovaná uhradila jen 1 850 Kč. Ke dni 26. 11. 2022 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 18 564,44 Kč a dlužný poplatek částku 18 403,56 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18 564,44 Kč úrokem ve výši 26,43 % ročně od 21. 3. 2024. Dne 29. 4. 2024 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky na oprávněnou a povinné byla tato skutečnost písemně oznámena. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne 29. 4. 2024 činila pohledávka bez příslušenství za povinnou částku 49 124,67 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 36 968 Kč (součet dlužné částky 18 564,44 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 18 403,56 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 545,18 Kč (úrok ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 564,44 Kč od 21. 3. 2024 – marné uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 4. 2014), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 780,34 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši 18 564,44 Kč od 21. 8. 2022 do 29. 4. 2024), úroky ve výši 26,43 % ročně z dlužné částky ve výši 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Druhá smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla za stejných podmínek uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 3. 2. 2022. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 68 000 Kč a ona zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně ještě částku ve výši 67 127 Kč (součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 50 678 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,36 ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 12 240 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu výše uvedených částek se zavázala žalovaná uhradit v hotovosti ve 21měsíčních splátkách po 6 435 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 3. 11. 2028. Splátky však nehradila řádně a včas, když poslední splátka byla uhrazena 24. 5. 2022 a uhradila celkem pouze částku 21 500 Kč. Ke dni 26. 11. 2022 činila dlužná částka 59 918,57 Kč a dlužný poplatek 50 555,14 Kč. Do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne 24. 9. 2024 nedošlo k žádné úhradě a neuhrazená jistina ve výši 59 918,57 Kč se tak dále úročí úrokem ve výši 24,36 % ročně ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky 4. 11. 2023 do zaplacení. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek dne 29. 4. 2024 činila výše pohledávky bez příslušenství 156 998,29 Kč. Žalobce požadoval po žalované zaplacení celkové částky 109 973,71 Kč (součet dlužné jistiny ve výši 59 918,57 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 50 055,14 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 7 216,99 Kč (úrok ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny od 4. 11. 2023 do marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 29. 4. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 220,37 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 24. 6. 2022 do 29. 4. 2024), úroku ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 4. 2024 do zaplacení). Elektronickým platebním rozkazem ze dne 20. září 2024, č. j. EPR 223655/2024-5 Okresní soud v Mělníku uložil žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatila žalobkyni a) částku 36 968 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 780,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 545,18 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, b) částku 109 973,71 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 220,37 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 216,99 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 32 304,40 Kč, k rukám právního zástupce, do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. 8. Z obsahu zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 2. 2022 odvolací soud zjistil, že povinná uvedla mimo jiné, že je vlastníkem nemovité věci, je [Anonymizováno], má [Anonymizováno], pracuje na plný úvazek jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [adresa]. Její čistý příjem činí 58 256 Kč, další čisté příjmy má ve výši 7 000 Kč celkem tedy 65 255 Kč. Měsíčně splácí ve splátkách 8 000 Kč a její měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Uvedla, že výplatní den je 15. dne, kreditní kartu nemá, spotřebitelský úvěr nemá, bankovní účet má. Čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu za měsíce 11 a 12/2021 a výplatními páskami za dobu 11 a 12/2021. Téhož dne pak došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V úvodu smlouvy bylo uvedeno, že nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené v tomto formuláři (dále jen smluvní podmínky). Na základě smlouvy právní předchůdce oprávněné poskytl povinné spotřebitelský úvěr ve výši 68 000 Kč na refinancování spotřebitelského úvěru povinné z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru č. [hodnota], ve výši celkem 23 387 Kč. Povinné tak byla vyplacena částka snížená o tuto částku ve výši 44 643 Kč. Povinná se zavázala zaplatit poplatek v částce 64 418 Kč (úrok ve výši 50 678 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částku za doplňkovou službu komfortní splácení 3 910 Kč a flexibilního splácení 8 330 Kč) v měsíčním splátkovém období, povinná měla zájem i o doplňkové pojištění, které činí za sjednanou dobu pojištění 2 709 Kč. Bylo dohodnuto, že celková dlužná částka 135 127 Kč bude zaplacena ve 21 splátkách splatných vždy ke konci splátkového období, když výše jedné splátky činí 6 435 Kč a poslední splátka činí 6 427 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 68,80 % p. a. jako pevná a platná po celou dobu trvání smlouvy, RPSN vztahující se ke spotřebitelskému úvěru ve výši 98,54 % za předpokladu, kdy smlouva bude trvat po celou sjednanou dobu. Poslední odstavec smlouvy pak obsahuje potvrzení, že povinná poskytla právní předchůdkyně oprávněné úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Byla seznámena s výši RPSN, se smlouvou a je si vědoma všech rizik se smlouvou spojených a plnění ze smlouvy nepovažuje za plnění v hrubém nepoměru. Smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Ve smluvních podmínkách pak mimo jiné byl uveden i postup při prodlení zákazníka, kde byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě, že by zákazník nehradil splátky řádně a včas. Poplatek za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč s tím, že počet zpoplatněných upomínek nemůže překročit 4. Dále zde byl dohodnut poplatek za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč, bylo zakotveno právo na zákonný úrok z prodlení, na náhradu škody (bod 6). V bodě 9 byla ujednání o trvání a ukončení smlouvy s tím, že je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky s tím, že ji lze předčasně ukončit dohodou smluvních stran, příp. odstoupením za stanovených podmínek. 9. Z obsahu zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 6. 2022 odvolací soud zjistil, že zákaznická karta obsahuje stejné informace, které obsahuje i předchozí zákaznická karta, pouze s tím rozdílem, že čistý příjem povinné byl 58 160 Kč a další příjmy žadatele 15 000 Kč. Mezi běžné měsíční výdaje byly zahrnuty splátky ve výši 8 200 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele 10 000 Kč. Čistý příjem žadatele byl ověřen dokumenty, a to pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu povinné tak měsíce 4 a 5/2022. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] byl právním předchůdcem oprávněné dne 15. 6. 2022 poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 19 000 Kč na refinancování spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (jiného úvěru než úvěru ze dne 3. 2. 2022) ve výši 9 399 Kč s tím, že bude jí bude vyplacena pouze částka 9 601 Kč. Povinná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci oprávněné kromě úvěru ve shora uvedené výši i poplatek v částce 19 318 Kč (součet úroku ve výši 18 518 Kč a částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč), celkem tedy částku 38 818 Kč ve 21 splátkách, splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že výše splátky a od první do předposlední činí 1 849 Kč a poslední splátka činí 1 838 Kč, úroková sazba činí 86 % a roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) 143,70 %. Nedílnou součástí smlouvy byly opět smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru ve stejném znění jako v předchozím případě. 10. Oznámením ze dne 29. 4. 2024 právní předchůdce oprávněné informoval povinnou o postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba]., když zásilka byla podána na poštu 30. 5. 2024. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 29. 7. 2024 zástupce oprávněné vyzval povinnou k úhradě dlužné pohledávky ve výši 180 118,03 Kč nejpozději do 13. 8. 2024 s upozorněním na možnost podání žaloby. Zásilka s výzvou byla podána na poštu dne 29. 7. 2024. 11. Z obsahu rozsudků přiložených povinnou k návrhu na zastavení exekuce odvolací soud zjistil, že Okresní soudu v Mělníku rozsudkem ze dne 8. června 2023, č. j. 16 C 53/2023-56 rozhodl ve věci žalobkyně [žalobkyně], IČO [IČO] proti povinné o zaplacení částky 26 767,01 Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 1. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu pro zaplacení částky 6 767,01 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 7. 2022 do 15. 1. 2023 zamítl (výroku II.) a uložil jí povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni ve výši 1 261,50 Kč. Žalobkyně svůj nárok odůvodňovala tak, že s žalovanou uzavřela dne 25. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota] o bezhotovostním spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč. Rozsudkem ze dne 8. června 2023, č. j. 15 C 51/2023-54 Okresní soud v Mělníku rozhodl ve věci oprávněné [právnická osoba], IČO [IČO] proti povinné o zaplacení 21 918 Kč s příslušenstvím tak, že povinná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 918 Kč s úrokem ve výši 21,50 % ročně z částky 18 419 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 419 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 5 087,80 Kč. Žalobkyně svůj nárok opírala o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 8. 2021, č. j. 819812, na základě které jí byla bezhotovostním převodem poskytnuta částka 27 500 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. srpna 2024, č. j. 18 C 228/2024-72 bylo rozhodnuto ve věci žalobkyně [právnická osoba], IČO [IČO] ve věci proti povinné o zaplacení částky 14 664,43 Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 300 Kč od 7. 5. 2024 do zaplacení, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 2 754 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 5 540,43 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 960 Kč. Žalobkyně svůj nárok odůvodňovala uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 25. 2. 2021, č. [hodnota], na základě které byly povinné poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. října 2023, č. j. 18 C 188/2023-69 ve věci žalobkyně [právnická osoba]., IČO [IČO] proti povinné o zaplacení částky 49 486,89 Kč s příslušenstvím bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 49 486,89 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 2 068 Kč, když nárok žalobkyni vznikl z titulu nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření ze dne 12. 1. 2006, č. [hodnota]. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 30. ledna 2024, č. j. 15 C 14/2024-30 bylo rozhodnuto ve věci žalobkyně [právnická osoba]., IČO [IČO] proti povinné (žalované) o zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání tak, že žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 14 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 22. 7. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, když žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně ([Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO [IČO]). poskytla žalované dne 21. 6. 2022 úvěr ve výši 10 000 Kč. 12. Ukládá-li judikatura Ústavního soudu obecným soudům zohledňovat mimořádné okolnosti každé jednotlivé věci, jejíž existence je sto odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., činí tak pouze ohledně případů zcela výjimečných, především těch, kde by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo by byla v rozporu s principy právního státu, platí však stále zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu. Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. se vytváří jen tehdy, vyznívá-li „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučním titulem již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zřetelně, že mu nezbývá než zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, veskrze ústavněprávních (sp. zn. 20 Cdo 3284/2023). Přestože exekučnímu soudu obecně nepřísluší posuzovat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, a to ani prostřednictvím vad nalézacího řízení, existuje z této zásady obecně přijímaná výjimka, podle níž je v exekučním řízení možné hodnotit zásadní vady exekučního titulu a kdy je třeba, aby obecné soudy poskytly povinnému a jeho majetku soudní ochranu tak, že exekuci zastaví. Soud prvního stupně správně poukázal na některá rozhodnutí Ústavního soud ČR, ve kterých se ve své rozhodovací praxi zabýval i otázkou, zda lze v exekučním řízení výjimečně zkoumat vady exekučního titulu i v případech, kdy byl vydán obecnými soudy. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, kde soud prvního stupně na tato rozhodnutí zcela správně odkazuje (viz bod 11. a 12. odůvodnění). 13. Další, a na posuzovanou věc dopadající, výjimka z obecné zásady, že exekučnímu soudu nepřísluší posuzovat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, má oporu v rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 5. 2022 ve spojené věci C-693/19 a C-831/19, dle něhož je ve věci spotřebitele přípustný přezkum pravomocného platebního rozkazu exekučním soudem, přičemž je vedlejší, že spotřebitel nepodal proti platebnímu rozkazu odpor, ačkoliv tak učinit mohl a podle vnitrostátního práva měl. K otázce zkoumání úvěruschopnosti povinné oprávněnou v případě, kdy exekučním titulem byl vykonatelný platební rozkaz, se pak vyjádřil i Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 15. 1. 2025, č. j. 20 Cdo 3436/2024-140. Při respektování výše uvedených závěrů a s odkazem na směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 je proto nutno přezkoumat, zda nároky oprávněné nejsou v rozporu s hmotným právem a zda je dán důvod k poskytnutí ochrany povinné jako spotřebiteli, jenž spočívá v zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu. V posuzované věci není soudem věc v nalézacím řízení projednávána znovu. Ve shodě s výše uvedenými judikaturními závěry dochází pouze k výjimečnému, přípustnému přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení, jenž je odůvodněn nezbytnou ochranou spotřebitele, jako slabší smluvní strany. 14. Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení ze dne 20. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 15. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že oprávněná řádně nezkoumala úvěruschopnost povinné. Na základě informací, které měla k dispozici, jí bylo známo, že povinná je zaměstnána jako zdravotní sestra v pracovním poměru na dobu neurčitou v [podezřelý výraz] [adresa] a její měsíční příjem činil 58 256 Kč (resp. 58 160 Kč). Tato informace byla prokazována pracovní smlouvou a výplatními páskami za dva měsíce. Ze žádosti dále vyplývá, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a spotřebitelský úvěr má být použit na refinancování. Další její čisté příjmy činily 8 000 Kč (resp. 15 000 Kč), žila ve vlastním bytě či domě bez zástavy, neměla mít úvěr z kreditní karty ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Tuto informaci povinná uvedla dle svého tvrzení proto, že jinak by jí úvěr nebyl poskytnut a osoba, která úvěr zprostředkovávala jí to poradila. Právní předchůdce oprávněné informace zřejmě čerpal z výpisů z bankovního účtu povinné za pouhé dva měsíce předcházející uzavření smlouvy a z jejího tvrzení, stejně jako v případě údajů týkajících se jejích výdajů, kde povinná uváděla jakési splátky ve výši 8 000 Kč (resp. 8 200 Kč) a ostatní výdaje ve výši 10 000 Kč. Nebyly tak zjištěny objektivně její skutečné a prokazatelné výdaje. Na základě tvrzení povinné, smluv o úvěru a předložených rozsudků Okresního soudu v Mělníku je prokázáno, že v době, kdy uzavírala předmětné smlouvy o úvěru měla minimálně 7 půjček či úvěrů (sama uvádí 15 nebo 16) s tím, že je hradila z účtu. Námitka oprávněné, že její právní předchůdce neměl k dispozici výpisy z účtu, z nichž by bylo zřejmé, že platí další úvěry, je vyvrácena obsahem žádosti o spotřebitelský úvěr, tvrzením povinné, ale i obsahem smluv o spotřebitelském úvěru založených v nalézacím spisu. Z nich je zcela zřejmé, že část úvěrů byla použita na refinancování spotřebitelských úvěrů, které povinná hradila na základě dříve uzavřených smluv s právním předchůdcem oprávněné. Povinná uzavřela úvěrovou smlouvu proto, že potřebovala finanční prostředky. Smlouvu uzavřela se subjektem, který poskytoval nebankovní úvěry, protože banka by jí úvěr neposkytla. Již tato skutečnost měla vést právního předchůdce oprávněné k větší obezřetnosti. Ten se však spokojil pouze se zprávou zaměstnavatele o výši příjmu povinné za pouhé dva měsíce, doplnil výdaje, které povinná uvedla téměř shodně v obou žádostech. Žádné další doklady a informace (např. předložení dokladů o konkrétních částkách vynakládaných na potřeby vyživované osoby, na bydlení, na dojíždění a dokladů o dalších tvrzených příjmech) nevyžadoval. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je nutno postup právního předchůdce oprávněné považovat za nedostatečný, neboť bez údajů o řádně zjištěných nákladech a výdajích žadatele o úvěr a osob s ním žijících ve společné domácnosti nelze učinit dostatečný úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Právní předchůdce oprávněné nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Vyšel z objektivně nedoloženého osobního prohlášení povinné o jejích osobních výdělkových a zejména majetkových poměrech. Odborná péče však předpokládá údaje, které si věřitel ověří (rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti splácet poskytnuté žadatelem, ale tyto údaje si sám prověří (případně si je nechá žadatelem doložit). Právní předchůdce oprávněné si však neučinil komplexní úsudek o celkových poměrech povinné a nemohl tudíž ani posoudit řádně její schopnost úvěr splácet. 16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. K odvolací argumentaci oprávněné odvolací soud uvádí, že pro výše uvedené závěry je bez právního významu zjištění, že povinná byla v nalézacím řízení pasivní, jak vyplývá ze závěrů výše uvedeného rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie. Pasivita povinného v nalézacím a ani ve vykonávacím řízení proto není v posuzované věci rozhodná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 8. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020). Důvodná není ani její námitka, že řádně nesplnění povinnosti zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Řádné nesplnění této povinnosti způsobuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 absolutní neplatnost smlouvy ke které musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (viz např usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2852/2024), stejně jako v případě § 87 odst. 1 téhož zákona ve znění do 28. 5. 2022. 19. Odvolací soud na základě shora uvedených důvodů uzavírá, že v souladu s hmotným právem (vnitrostátními právními předpisy), respektive s právními zásadami demokratického právního státu shledal pouze níže uvedené nároky oprávněné. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 6. 2022 byl povinné poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč, na který uhradila částku 1 850 Kč, dlužná jistina tak činí 17 150 Kč. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 2. 2022 jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 68 000 Kč, na který uhradila částku 21 500 Kč, dlužná jistina tak činí 46 500 Kč. K úhradě mimo jiné i těchto částek do 13. 8. 2024 vyzvala oprávněná povinnou výzvou ze dne 29. 7. 2024, která byla podána téhož dne na poštu. Povinná dlužnou částku ve stanovené lhůtě neuhradila, a proto se dne 14. 8. 2024 dostala do prodlení s její úhradou a oprávněné vznikl nárok na zákonné úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vznikl jí tak nárok na úroky z prodlení z částky 17 150 Kč ve výši 12,75 % od 14. 8. 2024 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení z částky 46 500 Kč požadovala oprávněné pouze ve výši 11,75 % a soudní exekutor byl pověřen k vymáhání úroku z prodlení pouze v této výši. Náleží jí tak nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 z této částky, nikoliv úrok z prodlení ve výši 12,75 %. 20. V této části proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil 21. Ostatní nároky oprávněné shledal odvolací soud na základě shora uvedených skutečností v rozporu s hmotným právem a s právními zásadami demokratického právního státu. Oprávněná vedla exekuci k vymožení jistiny ve váši 146 941,71 Kč, avšak její nárok soud shledal oprávněným pouze do částky 63 640 Kč. Exekuci proto zastavil v části pro vymožení pohledávky jistiny ve výši 83 291,71 Kč (rozdíl částky 146 941,71 Kč a částky 63 640 Kč), úroků v kapitalizované výši 7 762,17 Kč, úroků ve výši 26,43 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroků ve výši 24,36 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení K zastavení exekuce došlo i pro úroky z prodlení v kapitalizované výši 18 000,71 Kč, neboť ty byly kapitalizovány ke dni 29. 4. 2024. Vzhledem k tomu, že nárok na úroky z prodlení oprávněné vznikl až 14. 8. 2024, zastavil exekuci pro vymáhané úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 564,44 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024 a úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 918,57 Kč od 30. 4. 2024 do [datum]. Vzhledem k tomu, že oprávněná neměla nárok na pohledávku ve výši 18 564,44 Kč, ale pouze ve výši 17 150 Kč (rozdíl 1 414,44 Kč), byla exekuce zastavena pro úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 414,44 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení a s ohledem na zákonnou výši úroků z prodlení platných ke dni 14. 8. 2024, i pro úroky z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 17 150 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení (15 % - 12,75 %). Obdobně v případě dlužné částky vymáhané na základě druhé smlouvy o úvěru oprávněná neměla nárok na pohledávku ve výši 59 918,57 Kč, ale pouze ve výši 46 500 Kč (rozdíl 13 418,57 Kč), proto byla exekuce zastavena i pro úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 418,57 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zastavena byla s ohledem na výsledek řízení i pro náhradu nákladů předcházejícího řízení ve výši 32 304,40 Kč 22. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 o.s.ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení a v této části exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavil. 23. Podle § 89 věty první exekučního řádu, dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. 24. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 25. S ohledem na změnu usnesení soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení o návrhu povinné na částečné zastavení exekuce před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. V souvislosti s rozhodnutím o zastavení exekuce (i částečným) je nutno rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolací soud při posuzování nákladových poměrů přihlížel k individuálním právům a chování účastníků řízení. Vzal v úvahu, že návrh na nařízení exekuce a na pověření soudního exekutora podávala oprávněná na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Mělníku. Nelze tak uzavřít, že by se před nařízením exekuce nebo při jejím provádění dopustila procesního zavinění, či při podání návrhu nezachovala potřebnou míru pečlivosti, a že by přistoupila bezdůvodně k vymáhání plnění cestou exekuce. Odvolací soud při svém rozhodování přihlédl i k tomu, že úvěrovou smlouvu písemně uzavřeli oba účastníci, když povinná, i když ve smlouvě potvrdila, že veškeré informace, které právní předchůdkyni oprávněné poskytla, jsou úplně a pravdivé, vědomě uvedla v žádosti o úvěr, že nemá žádné spotřebitelské úvěry u jiné společnosti, jen aby jí úvěr byl poskytnut. Svou nečinností, neplněním svých povinností dala pak impuls k podání žaloby. Nereagovala na předžalobní výzvu oprávněné, ani na její žalobu a proti elektronickému platebnímu rozkazu si nepodala odpor. Neměla žádné námitky proti uplatněnému nároku. Svým chováním tak zásadně přispěla k vydání rozhodnutí soudu a následně k zahájení exekuce. Námitky, které měla vznášet v nalézacím řízení, vznesla až v průběhu exekuce. Nelze pak klást za vinu oprávněné, že se bránila zastavení exekuce za situace, kdy exekučním titulem bylo rozhodnutí soudu a exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, a nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Odvolací soud proto z důvodů výše uvedených, při respektování § 271, § 142 odst. 1 o.s.ř., podle § 150 o.s.ř. povinné právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. Praha 9. ledna 2026 Mgr. Miroslav Novák předseda senátu