ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 494 069,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. srpna 2025, č. j. 17 C 69/2025-47, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném věcném výroku I. a v závislém nákladovém výroku III. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 102 923,29 Kč, úrok ve výši 15,49 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 20. 11. 2024 do 17. 12. 2024, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 3 945,04 Kč od 18. 8. 2024 do 19. 11. 2024. 2. Podle jejích žalobních tvrzení uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy přistoupil k rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 2 884 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku ve výši 15,49 % ročně. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 000 Kč. 3. Žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Nespoléhala se pouze na jeho tvrzení, ale ověřila je. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu, další akceptované způsoby jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] žalobkyně využívá k ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu i údaje o výši normativních nákladů na bydlení podle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. U každého žadatele je též proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a ověření, že na něho není vedeno exekuční řízení. Ohledně výše příjmů žalovaného žalobkyně vycházela z jím tvrzených údajů a ty důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Porovnala výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima a z opatrnosti použila vyšší z těchto částek. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela z jeho tvrzení a čerpala informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. 4. Žalovaný zaplatil splátku dne 18. 8. 2024, od 18. 9. 2024 do dne zesplatnění již ničeho. Podle bodu 5. smlouvy má žalobkyně nárok na náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Podle bodu 6.2. úvěrových podmínek žalobkyně z důvodu opakovaného prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěr zesplatnila. O tom jej informovala zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou, zprávami odeslanými na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho profilu na portále [Anonymizováno] a SMS zprávou. Dluh žalovaného tvoří jistina ve výši 99 609,14 Kč, smluvní úrok ve výši 3 945,04 Kč kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokuta 1 000 Kč, pojistné 705 Kč, poplatek za sjednání úvěru 1 609,15 Kč, smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně z dlužné jistiny od 20. 11. 2024 do 17.12.2024, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 18. 12. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně požaduje od 18. 12. 2024 smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně, a to v souladu s ust. § 122 odst. 4 ZoSÚ. 5. K výzvě soudu, aby uvedla, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně doplnila, že údaje, z nichž vycházela, jsou ve zkratce uvedeny v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru. Při zkoumání příjmové složky žalovaný uvedl, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba], že žije s partnerem/partnerkou u rodičů nebo rodinných příslušníků a nemá žádnou vyživovací povinnost. Příjem z jeho zaměstnání žalobkyně ověřila výpisy z jeho účtu č. [č. účtu], na němž bylo uvedeno: mzda 29 298 Kč ze dne 15. 4. 2024, mzda 28 869 Kč ze dne 15. 5. 2024 a mzda 25 009 Kč ze dne 14. 6. 2024. Na základě doložených dokladů byla verifikovaná výše mzdy 27 725 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl celkové měsíční výdaje domácnosti včetně splátek úvěrů ve výši 12 000 Kč. Tyto údaje žalobkyně ověřila jejich porovnáním s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Platby na další závazky dlužníka zjišťovala prostřednictvím úvěrových registrů NRKI/BRKI. Klient byl též prověřován v insolvenčním rejstříku a v registru SOLUS, bez negativního nálezu. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 27 725 Kč vypočetl poskytovatel disponibilní čistý měsíční příjem klienta ve výši 15 725 Kč a dospěl k závěru, že klient bude schopen splácet úvěr měsíční splátkou 2 649 Kč, proto mu úvěr poskytl. 6. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci zaplatit žalobkyni částku 97 116 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 116 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.) a náklady řízení ve výši 4 118 Kč (výrok III.) a žalobu v rozsahu částky 5 807,29 Kč, úroku ve výši 15,49 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 20. 11. 2024 do 17. 12. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 5 807,29 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 3 945,04 Kč zamítl (výrok I.). 7. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 7. 2024 uzavřené mezi účastníky měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 884 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z jistiny a poplatkem ve výši 2 000 Kč. V kolonce podpis žalovaného je uveden strojově psaný text: „SMS kód: [Anonymizováno]“. Žádný důkaz neprokazuje, že by SMS kód připojil žalovaný, či že by žalovaný uvedenou listinu podepsal. Podle potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následného podpisu smlouvy č. [hodnota] měla být smlouva podepsána za pomoci SMS kódu, který byl zaslán na číslo uvedené v žádosti o úvěr. Ani z této listiny neplyne, že by SMS kód připojil žalovaný, či že by uvedenou listinu podepsal. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 7. 2024 na jeho účet č. [č. účtu] částku 100 000 Kč, žalovaný jí uhradil 2 884 Kč. Výzvou ze dne 20. 11. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 106 868,33 Kč s příslušenstvím do 29. 11. 2024. Dopis byl odeslán dne 21. 11. 2024. 8. Soud I. stupně provedl i důkaz úvěrovými podmínkami, potvrzením o provedení úvěruschopnosti klienta před uzavřením smlouvy, výpisem z bankovního a nebankovního registru a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých však s ohledem na výše uvedený skutkový závěr a právní posouzení věci nic podstatného pro rozhodnutí věci nezjistil. 9. V rámci právního hodnocení soud I. stupně vyložil, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ust. § 104 ZoSÚ uzavřena písemně a musí být podle ust. § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle ust. § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ust. § 561 odst. 1 o.z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, rozlišuje 3 druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady /EU/ č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES /dále jen „nařízení“/). Podle ust. § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Toto ustanovení je v pozici speciality k ust. § 582 odst. 1 o.z., tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně žalobkyni tíží břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že došlo k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá znění, se kterým souhlasily obě strany. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ust. § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Podle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mj. požadavek, podle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou. 10. V projednávané věci žalobkyně netvrdila, jakým způsobem měla být smlouva uzavřena, přičemž nebylo prokázané, že by žalovaný smlouvu podepsal nebo s jejím obsahem souhlasil. Žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf bez podpisu, který by šel přiřadit žalovanému. S ohledem na absenci zaručeného elektronického podpisu však nemá soud za prokázané, že žalovaný s předloženým zněním smlouvy souhlasil, resp. že se jedná o znění, se kterým souhlasil či že nedošlo ke změně smlouvy. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnosti a zachycení skutečné vůle žalovaného. Nebyla tak prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu předloženou soudu, neboť ta nebyla žalovaným podepsána takovým způsobem, který by prokazoval, že smlouva byla podepsána právě jím. Žalobkyně tak neunesla svoje břemeno důkazní ohledně prokázání uzavření smlouvy (v podobě předložené soudu) a nevyužila svého práva účasti na jednání, čímž se připravila o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění označení důkazů. 11. Jelikož nedošlo k uzavření smlouvy mezi účastníky, plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z. plněním poskytnutým bez právního důvodu, a proto je žalovaný povinen žalobkyni podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. vydat, oč se obohatil. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 100 000 Kč, z níž jí vrátil 2 884 Kč, a proto mu soud uložil zaplatit jí částku 97 116 Kč. Jelikož je žalovaný s plněním peněžitého dluhu v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Její splatnost nastala podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. na základě výzvy žalobkyně, která podle ust. § 573 o.z. došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 29. 11. 2024, a žalovaný se dostal do prodlení od 30. 11. 2024, a proto je povinen od tohoto data podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 12. Podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal soud I. stupně žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4 118 Kč. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 118 Kč, když žalobkyně ničeho jiného nepožadovala. 13. Proti výroku I. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a připomněla, že byla usnesením soudu I. stupně ze dne 11. 4. 2025, č. j. 17 C 69/2025-10, vyzvána k doplnění žaloby ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru. Měla za to, že po doplnění žaloby má soud k dispozici všechny podklady, na jejichž základě může věc rozhodnout. Měl-li pochybnosti o způsobu uzavření smlouvy, resp. o tom, zda ji skutečně podepsal žalovaný, měl ve výše uvedeném usnesení žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů o této věci. Ve skutečnosti, že tak neučinil, žalobkyně spatřuje porušení zásady definované v ust. § 13 o.z. Žalobkyně zahajuje ročně stovky civilních řízení z titulu nesplácených úvěrů, když úvěrové smlouvy jsou ve valné většině uzavírány elektronickými prostředky na dálku. Ostatní soudy berou podpis žalované strany a její souhlas s obsahem smlouvy za prokázaný, v opačném případě vždy vyzvou žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů, které podpis klienta prokazují. Napadené rozhodnutí je tedy překvapivé a nepředvídatelné. Došlo tak k porušení zásady legitimního očekávání. 14. V dalším žalobkyně uvedla, že podle čl. 2, odst. 2.2. již předložených úvěrových podmínek k podpisu úvěrové smlouvy dochází na portálu [Anonymizováno] zadáním a potvrzením kódu, který je vygenerován žalobkyní a následně zaslán prostřednictvím SMS zprávy na telefonní číslo klienta, které uvedl při registraci a které je součástí smlouvy o úvěru. Na on-line platformě na internetových stránkách žalobkyně ([Anonymizováno]) si klienti zakládají personalizovaný a zabezpečený uživatelský účet. Ten je vedený výlučně tímto klientem (po ověření jeho identity) a přístup k němu je umožněn pouze prostřednictvím jedinečného přístupového hesla, případně ověřovací SMS zaslané na ověřené telefonní číslo klienta. Na svém uživatelském účtu mají klienti veškeré informace o svých úvěrech a k dispozici všechny smluvní dokumenty. Uvedené funguje na stejných principech jako internetové bankovnictví a splňuje podmínky ust. § 562 o.z. i bez zaručeného elektronického podpisu. V žádosti o úvěr klienti zadávají své osobní a kontaktní údaje, požadovanou výši úvěru s uvedením výše měsíční splátky a poskytují informace o svých příjmech a výdajích, bydlišti a rodinném stavu. Podání žádosti o úvěr je potvrzeno klientem zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu zaslaného žalobkyní na jím uvedené telefonní číslo. Po potvrzení klienti dodávají další podklady důležité pro kontrolu jejich identity a posouzení žádosti (včetně jejich úvěruschopnosti), do systému nahrají doklad totožnosti a bankovní výpisy k účtu vedenému v ČR na jméno klienta. Peněžní prostředky ze smlouvy o hotovostním úvěru mohou být čerpány pouze na takto ověřený bankovní účet klienta. Smlouva o hotovostním úvěru je podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí, odeslaného na telefonní číslo klienta, který supluje jeho podpis. SMS zpráva s autorizačním kódem je vygenerována až na žádost klienta kliknutím na příslušné tlačítko v jeho uživatelském profilu po prostudování předsmluvních informací, úvěrových podmínek a znění smlouvy. Informace o telefonním čísle a čase, kdy a kam byla SMS zpráva zaslána, žalobkyně uchovává. Po zadání SMS kódu klient ještě potvrzuje vůli smlouvu podepsat kliknutím na příslušné tlačítko, poté se jeho jméno a příjmení spolu s SMS kódem propíše do dokumentu, jeho obsah je tím zafixován a není možné jej změnit. Základní identifikační údaje klienta i žalobkyně jsou uvedeny ve smlouvě. Lze tedy za prostý elektronický podpis považovat zadání specifického autorizačního kódu pro takto identifikovaného klienta, který může použít pouze on k jednomu konkrétnímu úkonu, čímž současně projevuje vůli být smlouvou vázán. Tento autorizační kód je poté natrvalo spojen s daným PDF souborem (vygenerovanou smlouvou o úvěru) a jednotlivé navazující údaje jsou uloženy v interním systému žalobkyně. Všechny smlouvy uzavřené a podepsané prostřednictvím této internetové aplikace jsou tak uzavřeny s jednoznačně identifikovanou a verifikovanou osobou a obsah právního jednání je řádně zachycen. 15. Z již předloženého Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následného podpisu smlouvy č. [hodnota] je zjevné, že dne 5. 7. 2024 byla na telefonní číslo [tel. číslo] [tel. číslo] zaslána SMS zpráva ve znění „Kód [Anonymizováno] pro podpis smlouvy o úvěru na částku 100,000 Kč. Platí do 13:37. Tento kód nikomu nesdělujte. Hezký den, [Anonymizováno]“. Telefonní číslo žalovaného, na které byla tato zpráva odeslána, se shoduje s číslem, které uvedl v žádosti o úvěr a které je obsaženo ve smlouvě o úvěru. Dne 5. 7. 2024 v 13:32:58 došlo k podpisu smlouvy, a to zadáním kódu 752792 do formuláře na portálu [Anonymizováno]. Totožnost žalovaného byla před podpisem smlouvy ověřena oproti občanskému průkazu žalovaného č. [hodnota]. Žalovaný současně předložil výpisy ze svého účtu č. [č. účtu]. Toto ověření je v souladu s požadavky vyplývajícími ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“), přičemž tento postup plnohodnotně z hlediska zákona nahrazuje identifikaci klienta za fyzické přítomnosti. Peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru mohou být načerpány pouze na takto ověřené číslo účtu klienta. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Podle čl. 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení elDAS“), jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení elDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikovaně elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). Obdobnou formu akceptace návrhu smlouvy a ověření identity jednající osoby akceptoval i Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1349/2021. Totožnost žalovaného byla řádně ověřena v souladu se zákonnými požadavky, podpis smlouvy proběhl standardně, úvěr byl načerpán na účet žalovaného u [právnická osoba]., žalobkyně několikrát telefonicky se žalovaným hovořila, žalovaný jí zaslal splátku na splátkový účet. Na základě těchto skutečností má žalobkyně za to, že smlouva o úvěr byla podepsána žalovaným, který svým podpisem stvrdil svůj souhlas se zněním smlouvy i úvěrovými podmínkami. 16. Žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn ve výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 807,29 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 20. 11. 2024 do 17. 12. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 5 807,29 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 99 609,14 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 945,04 Kč, a aby byla žalovanému uložena povinnost náhrady nákladů odvolacího řízení. 17. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, a i v odvolacím řízení zůstal pasivní. 18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. Přitom jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně, které se z jednání odvolacího soudu omluvila, i žalovaného, který, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 19. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že v případě uplatnění nároku ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je na místě zabývat se předně okolnostmi předcházejícími uzavření vlastní smlouvy, a to v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tím, zda poskytovatel úvěru splnil svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 20. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se těmito okolnostmi nezabýval, zopakoval odvolací soud v souladu s § 213 ost. 2 o.s.ř. dokazování o žalobkyní navržené a předložené důkazy, které soud I. stupně sice provedl, ale při rozhodování ve věci z nich nevycházel, a to výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] za duben, květen a červen 2024, úvěrovou zprávu (výpis z bankovního a nebankovního registru), potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 11. 2024, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o vyplacení úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 11. 2024. Z nich se podává, že před uzavřením tvrzené úvěrové smlouvy žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného z jím poskytnutých informací, podle nichž byl zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba] s výší čistého měsíčního příjmu 28 000 Kč. Tato informace byla ověřena bankovními výpisy, podle nichž mu byla uvedeným zaměstnavatelem vyplacena mzda v dubnu 2024 ve výši 29 298 Kč, v květnu 2024 ve výši 28 869 Kč a v červnu 2024 25 009 Kč. Na předložených účtech činil v dubnu 2024 počátečný zůstatek 11 549,47 Kč a konečný zůstatek 6 756,93 Kč, v dubnu 2024 činil konečný zůstatek 3 427,90 Kč a v červnu 2024 1 809, 90 Kč. Podle dalších informací od žalovaného uváděných v potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta žije žalovaný s partnerkou/partnerem u rodičů nebo rodinných příslušníků, nemá žádné děti, jeho celkové výdaje včetně splátek úvěrů činí 12 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti jsou nulové. Náklady na bydlení nebyly nikde uvedeny a nevyplývají ani z předloženéch výpisů žalovaného z účtu, ani informace o ostatních výdajích nebyla ničím doložena. Předložená úvěrová zpráva (výpis z bankovního a nebankovního registru) je pouhým nevyplněným forulářem, z něhož nevyplývají ani identifikační údaje žalovaného, natož jakékoliv informace o něm včetně výstupů z jakýchkoliv registrů. Žalobkyně pouze v potvrzení o prověření úvěruschopnosti uvedla, že žalovaný je v insolvenčním rejstříku bez záznamu a že na základě údajů v registrech NRKI a údajů z bankovních výpisů nebylo u klienta identifikováno riziko exekuce. 21. Podle ust. § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 22. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 23. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Podle ust. § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 27. Podle ust. § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 28. Podle ust. § 78 odst. 4 věty první ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. 29. Odvolací soud na základě shora popsaných vlastních skutkových zjištění při jejich právním hodnocení podle citované právní úpravy uzavřel, že žalobkyně jakožto poskytovatel předmětného úvěru nesplnila před uzavřením smlouvy o úvěru jí zákonem uloženou povinnost řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného), když se vůbec nezabývala jeho reálnými výdaji. Nevěnovala žádnou pozornost výdajům spojeným s bydlením žalovaného ani se nepozastavila nad tím, že jím uváděná částka výdajů 12 000 Kč měsíčně je nepřiměřeně nízká a tudíž nereálná. Zejména za situace, kdy žalovaný sám uvádí, že žije s partnerkou/partnerem u rodičů/rodinných příslušníků, kteří nemají žádný příjem. Není ani zřejmé, z jakých prostředků žalovaný hradí své obvyklé výdaje, včetně výdajů na dopravu do zaměstnání, popř. výdaje na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, má-li např. mobilní telefon, e-mailovou adresu, připojení k internetu atd. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se výdaji žalovaného seriózně nezabývala. Tomu ostatně odpovídá i výsledek, kdy žalovaný na dluh zaplatil pouze jednu (zřejmě první) splátku a poté se stal nekontaktním. Obecně by měl věřitel vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. 30. Podle tvrzení žalobkyně a obsahu jí předloženého potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta měla prověřovat různé rejstříky, nicméně soudu nepředložila žádný výstup z tohoto prověřování, ačkoliv to poskytovateli spotřebitelského úvěru ukládá ust. § 78 ZoSÚ. Jestliže těmito dokumenty poskytovatel spotřebitelského úvěru nedisponuje, svědčí to spíše pro závěr, že žádány a opatřovány nebyly. 31. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud uzavřel, že posuzovaná úvěrová smlouva je podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná, a že žalobkyni vznikl toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu jistiny se zákonným úrokem z prodlení, o čemž již bylo rozhodnuto odvoláním nenapadeným výrokem II. rozsudku soudu I. stupně, který nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2, 3 o.s.ř.). Ve zbývajícím, odvoláním napadeném, rozsahu, v němž byla žaloba výrokem I. zamítnuta, nebyl nárok žalobkyně ani odvolacím soudem shledán pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy důvodným. 32. Za shora popsaného stavu bylo nadbytečným zabývat se závěry soudu I. stupně týkajícím se způsobu uzavření smlouvy, neboť ta byla shledána neplatnou již proto, že žalobkyně již v předsmluvním procesu porušila svou zákonnou povinnost nezkoumat úvěruschopnost žalovaného. 33. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku I. podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když jej shledal věcně správným, i když z jiných důvodů, než rozhodl soud I. stupně. 34. Odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil i závislý nákladový výrok III. rozsudku soudu I., neboť i ten shledal věcně správným. 35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Praha 7. ledna 2026 JUDr. Hana Lojkásková předsedkyně senátu