ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] [Jméno žalované]. zahraniční osoba registrovaná pod č. [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 48 975,05 euro s přísl. o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 5. 2025, č. j. 12 EVC 1/2024–155 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 144 331 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně; ve výrocích I. a II. se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 103 631 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 48 975,05 euro s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně z této částky od 21. 3. 2022 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 172 835,41 Kč (výrok III.). 2. Podle obsahu spisu se návrhem na vydání evropského platebního rozkazu podaným u Nejvyššího soudu dne 14. 2. 2024 žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 3. 3. 2022 uzavřena smlouva o přepravě věci č. 727531511, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni uskutečnit ve dnech 3. - 4. 3. 2022 přepravu 31 palet potravinářského zboží (cukrovinek) o hmotnosti 16 599 kg z místa nakládky [právnická osoba], [adresa], Česká republika, do místa vykládky [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Slovenská republika. Během přepravy, kterou žalovaná provedla prostřednictvím subdopravce, společnosti [Anonymizováno], se sídlem v Polsku, byla řidičem použitého subdopravce zásilka odcizena, za co byl následně pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 9. 2022, č. j. 2 T 114/2022-680. Podle článků 3 a 17 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhlášené pod č. 11/1975 Sb. (dále jen Úmluva CMR), žalovaná jako dopravce odpovídá žalobkyni za úplnou ztrátu zásilky i v případě, že k přepravě použije jiného dopravce (subdopravce). Žalovaná částka představuje v souladu s článkem 23 odst. 1 Úmluvy CMR škodu odpovídající hodnotě zásilky, kterou byla i žalobkyně povinna nahradit svým smluvním partnerům (společnosti [právnická osoba] a [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]), pro které přepravu zajišťovala. Žalobkyně nárokuje také úrok 5 % ročně z dlužné částky podle článku 27 Úmluvy CMR od zaslání výzvy k plnění náhrady škody (od 21. 3. 2022) a náklady spojené s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná přes předžalobní výzvu žalobkyni dlužnou částku neuhradila. 3. Žalovaná nárok žalobkyně nepovažovala za důvodný. Odmítla, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, žalovaná vystupovala ve vztahu účastnic pouze jako zasílatel a za tímto účelem obstarala provedení přepravy pro žalobkyni u dopravce společnosti [Anonymizováno] Za škodu na zásilce (její ztrátu) vzniklou během přepravy tak neodpovídá. Současně vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně s tím, že podle Úmluvy CMR činí promlčecí doba jeden rok a při úplné ztrátě zásilky běží od třicátého dne po uplynutí dohodnuté dodací lhůty (4. 3. 2022), v daném případě dne 3. 4. 2022. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána až dne 2. 4. 2024, je nárok žalobkyně již promlčen. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že účastnice uzavřely dne 3. 3. 2022 smlouvu o přepravě věci č. 727531511, podle které si žalobkyně u žalované označené ve smlouvě jako dopravce objednala provedení přepravy 31 palet z místa nakládky [právnická osoba], [adresa], Česká republika, do místa vykládky [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Slovenská republika za cenu 490 euro plus DPH. Dne 3. 3. 2022 byly vyhotoveny dva mezinárodní nákladní listy vztahující se k přepravě zásilky nazvané [právnická osoba] a [Anonymizováno] pro odběratele [jméno FO] [Anonymizováno] se sídlem v [Anonymizováno], Slovenská republika. Dopravu fakticky uskutečnila společnost [Anonymizováno], se sídlem v Polsku. O naložení zásilky byl vyhotoven nakládkový list č. 727531511 a zápis o odbavení. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 9. 2022, č. j. 2 T 114/2022-680, byl [jméno FO] uznán vinným, že jako řidič kamionu přepravní společnosti [Anonymizováno] převzal v areálu společnosti [právnická osoba] přepravované zboží pro odběratele [jméno FO] [jméno FO], [Anonymizováno], Slovenská republika. Dopisy ze dne 18. 3. 2022 a dne 17. 1. 2024 zaslanými žalované byla žalovaná vyzvána k náhradě škody ve výši 48 975,05 euro. 5. Pro nadbytečnost soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem jednatele žalované [jméno FO] a listinami předloženými žalovanou v polském jazyce, z kterých navíc nebylo zřejmé, co jimi mělo být prokázáno. 6. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně posoudil podle článku 1, 3, 4, 9, 32 odst. 1 Úmluvy CMR, a dospěl k závěru, že již v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 22 Co 3/2025-129, ve kterém byla v dané věci řešena otázka pravomoci soudu, odvolací soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě věci č. 727531511, kterou žalobkyně objednala u žalované provedení přepravy a žalovaná vystupující jako dopravce se zavázala přepravu za sjednaných podmínek uskutečnit. Z žádného ujednání smlouvy nevyplývalo, že by jejím předmětem bylo pouhé obstarání přepravy a jiné ujednání nebylo možné dovodit ani z vystavených mezinárodních nákladních listů č. 0004827 a 004829. Pokud žalovaná namítala, že pro přepravu využila služeb jiného dopravce (subdopravce), tak takovou možnost předvídal článek 3 Úmluvy CMR. Neshledal důvodnou ani námitku promlčení, neboť ke škodě na přepravovaném zboží došlo úmyslným trestným činem zaměstnance subdopravce, společnosti [Anonymizováno] a podle článku 32 odst. 1 Úmluvy CMR je tak promlčecí doba tříletá. Žalovaná v souladu s článkem 3 Úmluvy CMR odpovídá jako dopravce i za jednání a opomenutí osob, které při provádění přepravy použila, přičemž žalobkyně mohla uplatnit právo poprvé dne 5. 3. 2022, kdy se o škodě na majetku dozvěděla. V souladu s uvedenou úpravou tak nárok promlčen není a námitka je nedůvodná. S ohledem na uvedené shledal soud prvního stupně nárok žalobkyně důvodným, a to včetně příslušenství podle § 1970 a § 1802 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Současně shledal důvodným i nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč s odkazem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. února 2011, o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 172 835,41 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 61 966 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému přiznal plnou sazbu odměny za 6 úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7, § 11 odst. 1 a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty určené přepočtem kurzu eura na české koruny ke dni každého úkonu, za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci samé ze dne 14. 2. 2024, 14. 2. 2024, 3. 11. 2024, 10. 12. 2024, účast na jednání soudu 22. 5. 2025 a polovinu sazby za jeden úkon právní služby - jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h advokátního tarifu), 7 paušálních náhrad hotových výdajů, z toho 6 po 300 Kč a 1 po 450 Kč, cestovné a náhradu za 21 % DPH. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm opětovně namítla, že mezi účastníky byla uzavřena pouze smlouva zasílatelská, žalovaná tak neodpovídá za škodu na zásilce jako dopravce. Předmětem podnikání žalované není přeprava, žalovaná nedisponuje žádnými dopravními prostředky, a i v rámci dlouholeté spolupráce účastníků vždy vystupovala pouze jako obstaravatel přepravy. Uvedené pak vyplývá i z písemné komunikace účastníků a mezinárodních nákladních listů, v nichž je jako dopravce uveden jiný subjekt než žalovaná. Soud prvního stupně se v rozsudku nevypořádal s argumentací žalované, nepřihlédl k jí předloženým listinám, kterými žalovaná prokazovala, kdo vystupoval v dané věci jako dopravce. Také neprovedl výslech jednatele žalované [jméno FO] k dlouhodobé praxi účastníků, ačkoliv základ sporu spočívá právě v posouzení postavení účastníků v smluvním vztahu. Žalovaná po celou dobu spolupráce komunikovala s paní [jméno FO], dříve Juřenovou, z e-mailové adresy [e-mail]. Jmenovaná poslala jednateli žalované SMS zprávu obsahující informace o požadované přepravě, žalovaná pak vyhledala dopravce, vytvořila objednávku a po celou dobu s dopravcem komunikovala. Řidič dopravce pak po naložení napsal do CMR listu údaje o SPZ vozidla[Anonymizováno] jméno dopravce a stvrdil to svým podpisem. Doklady k přepravě následně zaslal žalované, která vše předala žalobkyni a následně proběhla fakturace. Nárok žalobkyně považuje za promlčený, neboť svůj nárok neuplatnila v jednoroční promlčecí lhůtě. Soud prvního stupně nesprávně posoudil běh promlčecí doby podle úmluvy CMR. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne a přizná žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 9. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Poukázala na to, že žalovaný neuvádí žádné relevantní okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na uzavření zasílatelské smlouvy. Obsahem smlouvy byl závazek žalované provést přepravu nikoliv ji obstarat, a i žalovaná byla ve smlouvě označena jako dopravce. Pověření dalšího subdopravce provedením přepravy předvídá článek 3 Úmluvy CMR. Žalobkyně doložila písemnou smlouvu o přepravě, skutečnost, že žalovaná není uvedena jako dopravce v mezinárodních nákladních listech tak nemůže na závěru o uzavření přepravní smlouvy nic změnit. Žalovaná začala argumentovat uzavřením zasílatelské smlouvy až poté, co žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u soudu. Podle aktuální judikatury podléhá smlouva o přepravě podle Úmluvy CMR autonomnímu výkladu, přičemž i v pochybnostech je nutné smlouvu kvalifikovat jako smlouvu o přepravě. Žalovaná žalobkyni předkládala doklad o pojištění od pojišťovny Kooperativa, který v anglické a německé jazykové verzi zmiňuje pojistné krytí přepravy a odkazuje na Úmluvu CMR. V mezinárodních nákladních listech žalobkyně vystupovala v pozici odesílatele, pokud by žalovaná byla zasílatelem, uzavírala by smlouvu vlastním jménem (jako odesílatel) na účet žalobkyně jako příkazce. Žalovaná vystupovala vždy jako dopravce, i v minulosti při řešení náhrady škody na přepravovaném zboží jí žalobkyně vyúčtovala vzniklou škodu a žalovaná ji žalobkyni nahradila. Nedovolávala se přitom postavení zasílatele ani žalobkyni neodkazovala na jiného dopravce. Žalovaná si své služby účtovala ve fakturách jako dopravce, nikoliv jako zasílatel, nepodávala žalobkyni zprávu o své činnosti, kterou by jako zasílatel byla povinna podávat. Absence živnostenského oprávnění k provedení přepravy nezakládá neplatnost uzavřené smlouvy. V rozporu se svými argumenty se pak žalovaná brání námitkou promlčení podle Úmluvy CMR vztahující se ke smlouvě o přepravě. Žalovaná odpovídá za škodu podle článku 17 odst. 1 a 3 a článku 32 Úmluvy CMR, promlčecí doba tak činí tři roky. Ke dni podání žaloby tak nárok žalobkyně promlčen nebyl. V dané věci žalobkyně zajišťovala u žalované přepravu zboží pro společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] podle smluv o skladování a distribuci z 1. 9. 2020 a o logistických službách z 30. 9. 2019, která zahrnovala také služby spočívající v přepravě zboží těchto společností. Uvedené společnosti škodu z důvodu ztráty zásilky žalobkyni vyúčtovaly a žalobkyně ji také nahradila (v případě společnosti [právnická osoba] zápočtem pohledávek). Současně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1658/2009, podle kterého k odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce stačí samotná ztráta zásilky, nevyžaduje se také vznik újmy na straně oprávněného – tedy žalobkyně, žalovaná tak odpovídá již z důvodu naplnění předpokladů uvedených v Úmluvě CMR. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř. v celém rozsahu, dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně v části nákladového výroku. 11. Soud prvního stupně neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, spokojil se pouze s předběžným závěrem odvolacího soudu přijatým v usnesení ze dne 26. 2. 2025, č. j. 22 Co 3/2025-129, v kterém rozhodoval o odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitky nedostatku pravomoci soudu v počátku řízení, a gramatickým výkladem smlouvy o přepravě. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou nazvanou smlouva o přepravě věci č. 727531511 uzavřené mezi účastníky dne 3. 3. 2022, podle které (jejího textu) si žalobkyně u žalované označené ve smlouvě jako dopravce objednala provedení přepravy 31 palet potravinářského zboží o hmotnosti 16 599 kg z místa nakládky [právnická osoba], [adresa], Česká republika, do místa vykládky [jméno FO] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno], Slovenská republika za cenu 490 euro plus DPH. Byla sjednána povinnost dopravce mít pojištění podle úmluvy CMR, a byly sjednány další podmínky přepravy. Žalovaná smlouvu podepisovala pod označením dopravce s prohlášením, že souhlasí se smlouvou a přepravu uskuteční za sjednaných podmínek. Téhož dne byly vyhotoveny dva mezinárodní nákladní listy vztahující se k přepravě 16 599 kg cukrovinek, v nichž bylo uvedeno totožné místo nakládky a vykládky. V kolonce odesílatel byly uvedeny společnosti [právnická osoba] a [Anonymizováno] za odesílatele ale mezinárodní nákladní list podepisovala (a byla uvedena) žalobkyně. V kolonce dopravce je vyznačena pouze SPZ: [SPZ] bez uvedení dopravce. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 9. 2022, č. j. 2 T 114/2022-680, byl [jméno FO] uznán vinným ze spáchání skutku kvalifikovaného jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) a d) trestního zákona, že jako řidič kamionu s vyměněnou RZ: [SPZ], přepravní společnosti [Anonymizováno], v úmyslu obohatit sebe nebo jiného, nedostát svým závazkům a nepředat věci koncovému odběrateli [jméno FO] [Anonymizováno], převzal v areálu společnosti [právnická osoba] přepravované zboží společnosti [právnická osoba] (8 600 ks balení [produkt] 900 g v hodnotě 33 706,85 euro po konverzi dle platného kurzu ČNB 864 412 Kč) a [společnost] (čokoládové výrobky 39 052 ks, žvýkačky celkem 105 816 ks v hodnotě 15 268,20 euro po konverzi dle platného kurzu ČNB 391 553 Kč), které mělo být doručeno na základě smlouvy o přepravě věci č. 727531511 ze dne 3. 3. 2022 uzavřené mezi odesílatelem – žalobkyní a dopravcem žalovanou koncovému odběrateli [jméno FO] [jméno FO], [Anonymizováno], Slovenská republika a dle pokynů neztotožněné osoby zboží zanechal u Obchodního centra [adresa], za což obdržel odměnu 500 euro, čímž způsobil společnosti [právnická osoba] škodu ve výši 864 412 Kč a společnosti [Anonymizováno] škodu ve výši 391 553 Kč. Obě společnosti uplatnily náhradu škody u žalobkyně. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] byly odkázány se svými nároky na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. 12. V dané věci s ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu jsou splněny podmínky možné aplikace Úmluvy CMR na vztah žalobkyně a žalované, vymezené v jejím článku 1 odst. 1 (šlo o přepravní smlouvu v mezinárodní silniční nákladní dopravě, když místo převzetí zásilky a místo jejího předpokládaného dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem Úmluvy CMR). S ohledem na tvrzení žalované, že vystupovala ve vztahu účastnic v souladu s převzatým závazkem pouze jako obstaravatel přepravy (zasílatel) však bylo třeba pro závěr o odpovědnosti žalované za ztrátu zásilky během přepravy podle Úmluvy CMR zabývat se tím, zda účastnice skutečně uzavřely smlouvu o přepravě spadající pod tuto Úmluvu se všemi závazky z ní plynoucími. 13. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1163/2025 se odklonil od dříve přijatého závěru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 488/2010 R 20/2013, podle kterého se posouzení otázky, zda mezi stranami došlo k uzavření přepravní smlouvy, či smlouvy zasílatelské, řídí vnitrostátním právem. Úmluva CMR je unifikační úmluvou, jejímž účelem je sjednotit úpravu podmínek přepravní smlouvy v mezinárodní silniční nákladní dopravě (srov. znění preambule Úmluvy CMR). Pojmy Úmluvy CMR je tak třeba interpretovat nezávisle na jejich významu v právu vnitrostátním, neodkazuje-li na ně úmluva přímo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1570/2015, uveřejněném pod číslem 15/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Autonomní interpretace v případě Úmluvy CMR představuje proto takový výklad, který respektuje co nejlepší sledování účelu a cíle Úmluvy CMR a je v souladu s určitou obecnou rozhodovací praxí napříč signatářskými státy (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1628/2020, uveřejněný pod číslem 52/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 27 Cdo 198/2023, uveřejněný pod číslem 91/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Autonomnímu výkladu pojmu „smlouva o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR odpovídá závazek dopravce přepravit (za podmínek čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR) zásilku za úplatu na vlastní odpovědnost, nikoli však nutně osobně. Dopravce se tedy ve smlouvě musí zavázat, že za provedení přepravy zodpovídá, nikoliv že pouze zajistí přepravu zásilky prostřednictvím jiné osoby; v tom případě by se jednalo o zasílatele či jiného obstaravatele. Vlastní odpovědnost znamená, že dopravce má podle smlouvy odpovídat protistraně za uskutečnění plnění, tj. za dodání zásilky příjemci v souladu se smlouvou, tj. řádně a včas (srov. JESSER-HUß, H. Münchener Kommentar zum HGB, 5. vydání, C. H. Beck: München, 2023, CMR Art. 1, marg. č. 6), přičemž v pochybnostech má být daná smlouva posouzena jako smlouva o přepravě ve smyslu Úmluvy CMR (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1163/2025 nebo rozsudek ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 33 Cdo 121/2024). Zda závazek dopravce odpovídá v jednotlivém případě výše uvedenému, je pak třeba zjistit výkladem konkrétní smlouvy. Vzhledem k tomu, že Úmluva CMR neobsahuje vlastní interpretační pravidla, použijí se výkladová ustanovení konkrétního národního právního řádu (za všechny srov. Bahnsen, K. In Ebenroth, C. T.; Boujong, K. Handelsgesetzbuch. 2. svazek, 5. vydání, C. H. Beck: München, 2024, CMR Art. 1, marg. č. 3). V dané věci s ohledem na článek 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se na otázky Úmluvou CMR neřešené aplikuje slovenské právo, konkrétně zákon č. 513/1991 Zb., obchodný zákonník (dále jen obch. zák.). 14. Podle § 266 odst. 1 obch. zák., projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Podle odst. 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Podle odst. 3 při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. 15. Z ustanovení § 266 obch. zák. se podává, že soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) stran smlouvy, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl projev vůle učiněn (kdy se stal perfektním), a přihlížet lze toliko k těm okolnostem, které mohla vnímat i druhá strana smlouvy (srov. § 266 odst. 1 obch. zák.). Takto zjištěnou skutečnou vůli je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, kdy skutečnou vůli stran smlouvy nelze zjistit, soud postupuje podle § 266 odst. 2 obch. zák. a posuzuje, jaký význam by danému ujednání zpravidla přikládala osoba v postavení strany smlouvy. Jak při zjišťování skutečné vůle stran (§ 266 odst. 1 obch. zák.), tak při posouzení významu projevu vůle obsaženého ve smlouvě podle § 266 odst. 2 obch. zák., soud musí zohlednit všechny v úvahu přicházející zjištěné okolnosti, zejména pak okolnosti demonstrativně vypočtené v § 266 odst. 3 obch. zák. (tj. jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou mezi sebou strany zavedly, následné chování stran a další) (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 4380/2014, ze dne 15. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, ze dne 16. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 4786/2016, a ze dne 23. srpna 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017). Text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. 16. Soud prvního stupně pochybil, pokud vyšel pouze z textu smlouvy a nezohlednil výše zmíněná kritéria výkladu právního jednání uvedená v § 266 och. zák., nezabýval se tím, zda skutečná vůle smluvních stran v době uzavření smlouvy směřovala k uzavření smlouvy o přepravě podle Úmluvy CMR (v souladu s textem smlouvy o přepravě) nebo ke smlouvě zasílatelské (závazek přepravu obstarat) jak tvrdila žalovaná a nepoučil žalovanou podle § 118a o. s. ř. jí tvrzenou vůli stran prokázat. Odvolací soud proto žalovanou poučil podle § 118a o. s. ř., o její povinnosti prokázat svá tvrzení, že vůle účastníků směřovala k uzavření závazku obstarat přepravu pro žalobkyni, a za tímto účelem prokázat okolnosti uzavření smlouvy, dřívější praxi mezi účastníky, následné chování smluvních stran, pokud lze z něho vůli uzavřít smlouvu o obstarání přepravy dovodit. 17. Za účelem prokázaní dřívější praxe mezi účastníky a jejich chování ve vzájemných vztazích žalovaná předložila listinu označenou jako manifest: 203727000515340 vystavenou žalobkyní dne 19. 11. 2018, ve které je uvedena jako odesílatel (shipper) společnost [právnická osoba] [Anonymizováno], adresa vyzvednutí (pick up address) je adresou žalobkyně a adresa doručení (delivery address) je [Anonymizováno]. V přiloženém mezinárodním nákladním listu č. 0000730 ze dne 20. 11. 2018 vztahujícím se k přepravě 31 palet byla v kolonce odesílatel uvedena společnost [právnická osoba], mezinárodní nákladní list za odesílatele podepisovala a byla u podpisu uvedena žalobkyně, jako dopravce byla označena společnost [Anonymizováno] Společnost [jméno FO] [Anonymizováno]. dne 21. 11. 2018 potvrdila příjem vratných obalů a listinou Receiving Receipt (potvrzením o přijetí) také převzetí zásilky zboží od společnosti [právnická osoba] Podle listiny označené jako manifest: 203727000518177 vystavené žalobkyní dne 14. 8. 2019, je v ní uveden jako odesílatel (shipper) i adresa vyzvednutí (pick up address) společnost [jméno FO] [Anonymizováno], [adresa] a adresa doručení (delivery address) [jméno FO] [Anonymizováno]. V přiloženém mezinárodním nákladním listu č. 0000735 ze dne 14. 8. 2019 vztahujícím se k přepravě 3 palet byla v kolonce odesílatel uvedena společnost [právnická osoba], [adresa], mezinárodní nákladní list za odesílatele podepisovala a byla u podpisu uvedena žalobkyně. Jako dopravce je uveden [jméno FO] [Anonymizováno]. V listině označené jako „receiving note“ a „packing list“ potvrdila společnost [jméno FO] SR a. s. příjem tohoto zboží od [právnická osoba] dne 15. 8. 2019, a výměnu palet při příjmu zboží (2 ks), což zároveň potvrdil podpisem J. [jméno FO] za dopravce. Z listiny označené jako „vrátený tovar dodávateľovi“ vystavené [jméno FO] [Anonymizováno], Distribuční centrum [jméno FO] [Anonymizováno], je zřejmé, že byla vrácena jedna paleta zboží, kterou převzal [jméno FO], SPZ [SPZ] listina obsahuje razítko [Anonymizováno] Podle listiny označené jako manifest: 203727000518176 vystavené žalobkyní dne 14. 8. 2019 je v ní uveden jako odesílatel (shipper) společnost [právnická osoba], adresa vyzvednutí (pick up address) žalobkyně a adresa doručení (delivery address) [jméno FO] [Anonymizováno]. V přiloženém mezinárodním nákladním listu č. 0000735 ze dne 14. 8. 2019 vztahujícího se k přepravě 29 palet byla v kolonce odesílatel uvedena společnost [právnická osoba], [adresa], příjemce [jméno FO] [Anonymizováno], mezinárodní nákladní list za odesílatele podepisovala a byla dále uvedena žalobkyně. Jako dopravce je uveden [jméno FO] [Anonymizováno]. Dodacím listem č. 1067111259 a č. 1067111257 ze dne 15. 8. 2019 a listinou „receiving note“ vztahující se k objednávce číslo 66939372 ze dne 15. 8. 2019, vystavené [jméno FO] [Anonymizováno] bylo potvrzeno přijetí dodávky zboží od [právnická osoba], dále je tam uvedeno jméno [jméno FO] a nečitelný podpis. V přiloženém mezinárodním nákladním listu č. 2332401 ze dne 6. 8. 2020 vztahujícím se k přepravě 38 palet byla v kolonce odesílatel uvedena společnost [právnická osoba], mezinárodní nákladní list za odesílatele podepisovala a byla dále uvedena žalobkyně a jako dopravce společnost [právnická osoba] V mezinárodních nákladních listech č. 0002512, 0002513, 0002515, 0002536, 0004642, jsou vždy v kolonce odesílatel uvedeny různé společnosti ([právnická osoba], [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno]), a u podpisu odesílatele je uvedena žalobkyně, která mezinárodní nákladní list také podepisovala a připojovala své razítko, jako dopravce jsou uvedeny různé společnosti ([právnická osoba]) odlišné od žalované. Z listin vztahujících se k přepravě odesílatele [právnická osoba] (obalový list, mezinárodní nákladní list č. 1687616, dodací list, oznámení o příjmu), žádné podstatné skutečnosti odvolací soud nezjistil, neboť žalobkyně ani žalovaná v nich žádným způsobem nefigurovaly. 18. E-maily ze dne 6. 12. 2019, 23. 11. 2020 žalovaná zaslala žalobkyni doklad o pojištění své činnosti, a to Insurance certificate/Versicherungszertifikat/poistný certifikát – pojistka, který je vystavený ve třech jazykových verzích, podle slovenské verze se pojištění vztahovalo k odpovědnosti zasílatele do limitu 66 387,84 euro, podle anglické a německé verze se pojištění vztahovalo k mezinárodní přepravě (CMR) (v anglické verzi international carriors liability /CMR/ a německé verzi internationale transporte (CMR). V e-mailové komunikaci ze srpna 2019 byla účastníky řešena škodná událost vztahující se k poškození zásilky v průběhu přepravy, pracovnice žalobkyně ([e-mail]) zaslala jednateli žalované ([e-mail]) škodný zápis a fotky týkající se poškozené palety [Anonymizováno] pro dopravce a avizovala vystavení faktury na žalovanou. Dopisem ze dne 23. 9. 2019 žalobkyně žalované oznámila, že při přepravě zásilky došlo ze strany žalované ke škodě na zásilce společnosti [Anonymizováno] [adresa] [Anonymizováno] při nakládce s tím, že odhadovaná výše škody je 37 227,60 Kč. Ze zápisu o poškozeném zboží ze dne 30. 7. 2019 je zřejmé, že došlo k poškození zboží na paletě při přepravě, byl popsán průběh škodné události a byla pořízena fotodokumentace. Emailem ze dne 1. 10. 2019 byla jednateli žalované zaslána faktura č. 2195115385, kterou společnost [Anonymizováno] [adresa], s. r. o. fakturovala žalobkyni částku 37 227,60 Kč podle škodního protokolu 20/2019 a hlášení reklamace, v němž byla žalovaná označena jako viník a byl popsán průběh škodné události. Podle faktury č. 2702190130 ze dne 30. 9. 2019 žalobkyně fakturovala žalované náhradu škody č. 1072/2019 v částce 1 440,70 euro. 19. Fakturou ze dne 11. 6. 2021 žalovaná fakturovala žalobkyni dopravní služby na trase CZ – SK v termínu od 1. 6. do 10. 6. 2021 v částce 12 070 euro a fakturou ze dne 29. 12. 2021 dopravní služby od 21. 12. do 22. 12. 2021 v částce 1 950 euro, fakturou č. 220200252 byly fakturovány dopravní služby v termínu od 15. 8. do 18. 8. 2022 na trase CZ - SK v částce 4 540 euro, fakturou č. 220200200 ze dne 30. 6. 2022 byly fakturovány dopravní služby v termínu od 20. do 30. 6. 2022 v částce 5 370 euro a fakturou č. 220200355 ze dne 8. 11. 2022 byly fakturovány dopravní služby na trase CZ – SK v termínu od 1. 11. do 7. 11. 2022 v částce 11 820 euro. Podle výpisu ze živnostenského registru i obchodného registru žalované spadá do jejího předmětu podnikání zprostředkování obchodu a služeb, zasílatelství. 20. Z výslechu jednatele [jméno FO] vyplynulo, že spolupráce mezi účastnicemi probíhá asi 10 let, pro žalobkyni bylo provedeno kolem 5 000 přeprav. Žalobkyně sdělila žalované prostřednictvím paní [jméno FO], odkud, kam a za jakou cenu má být přeprava provedena. Na základě toho pak žalobkyně sháněla typ auta a dopravce. V průběhu přepravy žalovaná vždy intenzivně komunikuje s řidičem dopravce u nakládky i u vykládky. Po splnění závazku podává zprávu žalobkyni a posílá jí všechny doklady. Mezi účastnicemi nebyly uzavírány písemné smlouvy, po realizaci přepravy se podepisovaly pouze obdobné listiny jako v řízení předložená smlouva o přepravě. Tyto listiny jednatel žalované podepisoval přesto, že v nich bylo uvedeno, že žalovaná vystupuje jako dopravce. Předmětem činnosti žalované je pouze zasílatelství, to je obsaženo i v logu společnosti, kde je uvedeno [Anonymizováno]. Pokud by žalovaná sama prováděla přepravu, musela by doložit pojištění svých vozidel, po dopravcích ho požaduje. Žalovaná má k dispozici aplikaci s databází dopravců i zasílatelů včetně jejich referencí. Společnost [Anonymizováno] měla dobré reference, ale byla prodána jiné osobě, která nakonec přepravované zboží ukradla, tato změna se v aplikaci nezobrazila. V dané věci měla proběhnout vykládka, k čemuž nedošlo, kontaktovali proto policii. Použité vozidlo se pak našlo asi 20 km od nakládky. Potvrdil, že žalobkyně fakturovala žalované v minulosti vzniklou škodu na přepravované zásilce, ta ji pak přefakturovala konkrétnímu dopravci. Jednalo se o společnosti, se kterými žalovaná běžně spolupracovala a škodu řešili zápočtem vzájemných pohledávek. V tomto případě k tomu nedošlo, neboť na tomto dopravci nebylo možné něco vymoct. 21. Podle listin předložených žalobkyní ke smluvnímu vztahu ke společnostem [právnická osoba] a [právnická osoba] byly předmětem smlouvy o skladování a distribuci ze dne 1. 9. 2020 a smlouvy o logistických službách ze dne 30. 9. 2019 také přepravní služby zboží. Žalobkyně řešila ztrátu zásilky se společností [právnická osoba] v e-mailové komunikaci ze dne 7. 3. 2022, v níž byla vyčíslena hodnota zásilky na 33 706,85 euro, vyúčtována fakturou č. 2143003958, následně došlo k zápočtu pohledávek dopisem ze dne 25. 4. 2022. Fakturou č. 8700139858 ze dne 4. 5. 2022 společnost [právnická osoba] vyúčtovala cenu zásilky, kterou dne 12. 1. 2023 žalobkyně zaplatila převodem na účet. 22. Důkazy vztahující se k výroční zprávě žalobkyně a její účetní závěrce pak nebyly pro posouzení věci podstatné, stejně tak i výslech [jméno FO], která měla vypovídat k vědomosti žalobkyně o předmětu činnosti žalované nebo pojištění, neboť by zjištění těchto skutečností nemělo vliv na rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně pak správně neprovedl důkazy listinami založenými žalovanou v polském jazyce bez českého překladu, neboť se měly týkat jen skutečnosti, kdo fakticky dopravu provedl, tato skutečnost však nebyla mezi účastníky sporná. 23. Podle článku 3 Úmluvy CMR při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu, že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých pracovních úkolů. 24. Podle článku 4 Úmluvy CMR dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále ustanovení této Úmluvy. 25. Podle článku 17 Úmluvy CMR odst. 1 dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle odst. 2 dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. Podle odst. 3 dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti, ani vad vozidla použitého k přepravě, ani zavinění nebo nedopatření osoby, od níž najal vozidlo, nebo jejích zástupců nebo pracovníků. 26. Podle článku 20 Úmluvy CMR oprávněný může považovat zásilku bez dalších důkazů za ztracenou, nebyla-li vydána do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla lhůta sjednána, do 60 dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě. 27. Podle článku 23 odst. 1 Úmluvy CMR má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Podle odst. 2 hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní cena, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti. 28. Podle článku 27 odst. 1 Úmluvy CMR oprávněný může požadovat úroky z náhrady škody. Tyto úroky ve výši 5 % ročně se počítají ode dne zaslání písemné reklamace dopravci, a nebyla-li reklamace podána, ode dne podání žaloby u soudu. Podle odst. 2 nejsou-li částky, podle nichž se náhrada škody vypočítává, vyjádřeny v měně státu, ve kterém je placení náhrady požadováno, provádí se měnový přepočet podle běžného kursu platného ke dni a v místě vyplacení náhrady. 29. Podle článku 29 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu. 2. Totéž platí i tehdy, jestliže se úmyslného jednání nebo zavinění dopustili zástupci nebo pracovníci dopravce nebo jiné osoby použité dopravcem k provedení přepravy a jestliže tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby jednali v rámci svých pracovních úkolů. V takovém případě se tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby rovněž nemohou odvolávat, pokud jde o jejich osobní odpovědnost, na ustanovení této kapitoly uvedená v odstavci 1. 30. Podle článku 32 odst. 1 Úmluvy CMR nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet: a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení dodací lhůty dnem vydání zásilky; b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky dopravcem; c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy. Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá. Podle odst. 2 písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby nestaví. Podle odst. 3 s výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i pro přerušení promlčení. Podle odst. 4 promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani námitkami. 31. Ani po doplnění dokazování nemá odvolací soud důvod odchýlit se od závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě spadající pod Úmluvu CMR. Z gramatického výkladu (významu použitých slov) i logického výkladu (smyslu) smlouvy o přepravě č. 727531511 jednoznačně vyplývá, že žalobkyně dne 3. 3. 2022 objednala u žalované provedení přepravy zboží a žalovaná vystupující pod označením dopravce se zavázala přepravu za sjednaných podmínek na vlastní odpovědnost uskutečnit. Ve smlouvě byly dohodnuty další podmínky přepravy (místo nakládky a vykládky, počet palet, váha i cena přepravy), existence platného pojištění dopravce, které také žalovaná žalobkyni pravidelně v ročních intervalech zasílala. Žalovaná ve smlouvě výslovně prohlásila, že přepravu uskuteční za sjednaných podmínek. Samotný text smlouvy (podepsaný žalovanou) tak nevzbuzoval pochybnost o jeho obsahu (závazek za sjednaných podmínek na svou odpovědnost provést přepravu). Odlišný závěr nebylo možné přijmout ani z mezinárodních nákladních listů č. 0004827 a 0004829, vztahujících se ke ztracené zásilce žalobkyně, které navíc postrádaly náležitosti článku 6 Úmluvy CMR (např. nebyl označen dopravce). Žalovaná své služby i ve fakturách označovala jako „dopravní služby na trase Česká republika – Slovensko“, i v minulosti mezi účastnicemi řešená náhrada škody na přepravované zásilce byla uplatněna vždy vůči ní, žalovaná byla označená jako odpovědná osoba a škodu žalobkyni také nahradila, ačkoliv byla fakticky způsobena jiným použitým dopravcem odlišným od žalované. Uvedenou praxi potvrdil ve své výpovědi i jednatel žalované včetně opakovaného uzavírání písemných smluv o přepravě (objednávek), přičemž nebyl schopen věrohodně vysvětlit, proč se písemně zavazoval k provedení přepravy, pokud jeho vůle směřovala k uzavření závazku přepravu pouze obstarat. Za této situace samotnou skutečnost, že v mezinárodních nákladních listech byl uveden jiný než smluvní dopravce (žalovaná), nelze (bez dalších důkazů) považovat za dostačující pro závěr, že mezi účastnicemi měla být uzavřena pouze zasílatelská smlouva. Všechny popsané skutečnosti naopak vedou k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o přepravě, jejímž obsahem byl závazek žalované provést/uskutečnit na vlastní odpovědnost pro žalobkyni přepravu zboží, přičemž s ohledem na výše citovanou judikaturu by i v pochybnostech musel být přijat závěr o uzavření smlouvy o přepravě podle Úmluvy CMR. Ani skutečnost, že žalovaná neměla veřejnoprávní oprávnění k provozování přepravy, nemá sama o sobě vliv na platnost smlouvy, neboť neplatnost smlouvy by přicházela do úvahy pouze výjimečně v případě, pokud by platnost smlouvy byla neslučitelná se smyslem a účelem zákonného zákazu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. 32 Odo 314/2003). Za tohoto skutkového stavu odvolací soud považuje závěr soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě, která podléhá režimu Úmluvy CMR, a nikoliv smlouva zasílatelská, za správný. 32. Žalovaná v souladu s článkem 3 ve spojení s článkem 29 Úmluvy CMR jako dopravce odpovídá za škodu i v případě, že byla způsobena jednáním osoby, kterou pověřila provedením přepravy, neboť jako dopravce odpovídá i za řádný výběr svých subdopravců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 488/2010). Předpokladem je, že tyto osoby jednají v rámci svých úkolů, i když svým jednáním výlučně sledovaly vlastní zájmy nebo zájmy třetí osoby. Žalovaná tak zásadně odpovídá za (úmyslné) jednání subdopravce (i řidiče) pověřeného provedením přepravy, v důsledku kterého došlo ke ztrátě zásilky během přepravy. Soud prvního stupně za této situace správně dovodil odpovědnost žalované podle článku 3 Úmluvy CMR (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2599/2018). Oprávněným k uplatnění náhrady škody vůči dopravci je jako smluvní strana smlouvy o přepravě zásadně i odesílatel, a to i v případě, kdy odesílatel sám není poškozeným, vzhledem k tomu, že oprávnění uplatnění nároků na náhradu škody není spojeno s oprávněním nakládat se zásilkou (srov. Sedláček, P. Úmluva CMR, komentář, Mezinárodní silniční nákladní doprava. 1. vydání. Praha: Vox, 2009, s. 215, rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora z 24. 10. 1991, I ZR 208/89, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4407/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 888/2011). Předpoklady odpovědnosti dopravce v mezinárodní silniční nákladní dopravě za škodu na přepravované zásilce jsou komplexně upraveny v čl. 17 a násl. Úmluvy CMR. Pro vznik odpovědnosti za škodu v důsledku ztráty zásilky v mezinárodní silniční nákladní dopravě postačí, že došlo ke ztrátě zásilky, a to na rozdíl od obecné odpovědnosti za škodu, která vyžaduje vznik majetkové újmy oprávněného. Nepodmiňuje-li Úmluva CMR odpovědnost dopravce za škodu na přepravované zásilce vznikem újmy na straně oprávněné osoby (odesílatele nebo příjemce zásilky), nelze tuto skutečnost konstruovat jako další předpoklad odpovědnosti dopravce za použití předpisů národního práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1658/2009). Žalobkyni tak jako smluvní straně smlouvy o přepravě (odesílateli) náleží aktivní věcná legitimace k uplatnění nároku. 33. V případě úmyslného způsobení škody na zásilce není s ohledem na článek 29 Úmluvy CMR poškozený limitován omezením uvedeným v článku 23 odst. 3 Úmluvy CMR. Výše škody však musí odpovídat článku 23 odst. 1, 2 Úmluvy CMR a vypočítá se z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Při určení hodnoty zásilky se podle čl. 23 odst. 2 Úmluvy CMR vychází burzovní ceny, a není-li burzovní cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní cena, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1960/2010, rozsudek ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2477/2019). Hodnota přepravované zásilky (tržní cena potravinářského zboží) ve výši 33 706,5 euro (v případě zásilky společnosti [právnická osoba]) a 15 268,20 euro (v případě společnosti [Anonymizováno].) přitom byla zjištěna ke dni převzetí k přepravě (k 3. 3. 2022) v trestním řízení vedeném proti [jméno FO] pod sp. zn. 2 T 114/2022 a je součástí popisu skutku, kvalifikovaného jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a) a d) trestního zákona, za který byl jmenovaný odsouzen, přičemž ani žalovaná v řízení tuto výši nezpochybňovala. 34. Žalobkyně oprávněně nárokuje také úrok z náhrady škody dle čl. 27 odst. 1 Úmluvy CMR, který soud prvního stupně nesprávně označil za úrok z prodlení (k rozdílu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1045/2006). Úroky ve výši 5 % ročně se počítají ode dne zaslání písemné reklamace dopravci, která byla v dané věci učiněná dopisem ze dne 18. 3. 2022, odeslaným dne 21. 3. 2022. Výše paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 369c odst. 1 obch. zák. pak představuje český ekvivalent této náhrady podle nariadenia vlády č. 21/2013 Zb. 35. Odvolací soud pak nepovažoval za důvodnou ani námitku promlčení vznesenou žalovanou. Promlčecí doba začala běžet v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. b) Úmluvy CMR dne 4. 4. 2022, tedy třicátým dnem po uplynutí dodací lhůty, řízení bylo zahájeno dne 14. 2. 2024, přičemž s ohledem na úmyslné jednání dopravce byla promlčecí doba v souladu s čl. 32 odst. 1 větou druhou Úmluvy CMR tříletá. Nárok žalobkyně tak promlčen být nemohl. 36. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud nárok žalobkyně shledal důvodným. 37. Odvolací soud však shledal pochybení soudu prvního stupně v nákladovém výroku III. Soud prvního stupně sice správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení plně úspěšné žalobkyni, nesprávně však určil jejich výši, když v odměně zejména nezohlednil obsah jednotlivých úkonů (zda se jedná o úkony ve věci samé či nikoliv) a jejich účelnost. Náklady řízení žalobkyně tvoří podle § 137 odst. 1 o. s. ř. soudní poplatek ve výši 61 966 Kč a náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 6 úkonů právní služby podle dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobní nárok byl požadován v cizí měně (euro), proto odvolací soud podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1165/2015 a dále např. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze den 15. 1. 2016, sp. zn. 5 Cmo 241/2015), pro stanovení výše tarifní hodnoty použil přepočet devizového kurzu vyhlášeného Českou národní bankou ke dni započetí každého úkonu právní pomoci učiněného zástupcem žalobkyně v řízení. Zástupce žalobkyně učinil dne 3. 11. 2023 (podle data předložené plné moci) úkon převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 195 726 Kč (přepočet 48 975,05 euro na Kč při kurzu 24,415 Kč/1 euro) a sazbě za tento úkon právní služby 13 100 Kč, předžalobní (jednoduchá) výzva k plnění ze dne 17. 1. 2024 (§ 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 212 377 Kč (kurz 24,755 Kč/1 euro) a sazbě za úkon 13 180 Kč, polovina sazby pak činí 6 590 Kč, sepis návrhu ve věci samé ze dne 14. 2. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 241 518 Kč (kurz k 14. 2. 2024 činil 25 350 Kč/1 euro) a sazbě odměny za úkon 13 300 Kč, vyjádření ve věci v reakci na odpor žalovaného ze dne 3. 11. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 240 293 Kč a sazbě za úkon 13 300 Kč (kurz 25,325 Kč/1 euro), vyjádření k odvolání žalované proti procesnímu rozhodnutí ze dne 10. 12. 2024 (§ 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 229 274 Kč a sazbě za úkon 13 220 Kč (kurz 25,1 Kč/1 euro) a jedné polovině sazby 6 610 Kč, účast na ústním jednání konaném dne 22. 5. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 221 438 Kč (kurz 24,940 Kč/1 euro) a sazbě za úkon 13 220 Kč. Za úkon návrh na určení příslušného soudu nebyla odměna přiznána, neboť mohl být součástí současně podané žaloby (návrhu na vydání evropského platebního rozkazu) a je tak konzumován přiznáním odměny za tento úkon. Dále náklady řízení tvoří náhrada hotových výdajů advokáta za 6 úkonů právní služby, z toho 5 x 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 x 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovné na trase [adresa] (474 km jedna cesta tam a zpět) za účelem dostavení se k jednání vozidlem [Anonymizováno] s průměrnou spotřebou 6,4 litru/100 km a ceně benzinu podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. v částce 35,80 Kč a ceně za opotřebení vozidla podle stejné vyhlášky ve výši 5,8 Kč/km, celkem činí cestovné za tři jízdy 3 835 Kč; náhrada za ztrátu času 9 půlhodin po 150 Kč (1 350 Kč) a náhrada za 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem činí výše nákladů řízení žalobkyně částku 144 331 Kč. 38. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 144 331 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně; ve výrocích I. a II. pak rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 39. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., opět dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení převážně úspěšná, neúspěšná byla pouze v zanedbatelné části náhrady nákladů řízení, odvolací soud jí přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 5 úkonů právní služby podle dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 1 odst. 1 advokátního tarifu za úkon vyjádření k odvolání ze dne 13. 9. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 190 828 Kč (při kurzu 24,315 Kč/1 euro) a sazbě za 1 tento úkon právní služby 13 100 Kč, účast na jednání odvolacího soudu konaném dne 18. 11. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) byla přiznána odměna 13 060 Kč (tarifní hodnota činila částku 1 184 462 Kč při kurzu 24,185 Kč/1 euro), doplnění tvrzení podle poučení odvolacího soudu ze dne 1. 12. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 184 706 Kč (při kurzu 24,190 Kč/1 euro) v sazbě odměny 13 060 Kč, vyjádření k vyjádření žalované ze dne 26. 1. 2026 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v tarifní hodnotě 1 187 645 Kč (při kurzu 24,250 Kč/1 euro) a sazbě odměny za úkon 13 060 Kč, účast na jednání odvolacího soudu konaném dne 3. 2. 2026 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) byla přiznána s ohledem na délku jednání přesahující 2 hodiny odměna 2 x 13 100 Kč (tarifní hodnota činila částku 1 191 073 Kč při kurzu 24,320 Kč/1 euro). Dále náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 450 Kč ve výši 2 250 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné na trase [adresa] v hodnotě jízdenek (798 Kč k ústnímu jednání konanému dne 18. 11. 2025 a 816 Kč k jednání konanému dne 3. 2. 2026) a dále náhrada za ztrátu času 2 x 12 půlhodin po 150 Kč celkem 3 600 Kč a náhrada za 21 % DPH, které je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 103 631 Kč. 40. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 3. února 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu