USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a Mgr. Pavly Jansové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 2 080 EUR o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 10. 2025, č. j. 36 EVC 3/2019-301 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 444 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 2 080 EUR (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 15. 3. 2019 byl k soudu prvního stupně podán žalobcem návrh na vydání evropského platebního rozkazu vůči žalované na zaplacení částky 2 080 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 7. 9. 2017 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že žalobce jako spotřebitel prostřednictvím smluvního partnera-společnosti [právnická osoba]-uzavřel s žalovanou jako pronajímatelem charterovou smlouvu o pronájmu lodi č. 013917 ze dne 15. 2. 2017 na dobu nájmu od 1. 7. do 15. 7. 2017 za nájemné 7 792 EUR. V průběhu doby nájmu došlo k opakovaným závadám na lodi, pro které nemohl loď užívat. Žalobce se obrátil na společnost [právnická osoba] jakožto svého smluvního partnera, aby záležitost vyřídil a výsledkem byl stav, kdy žalobci byla jako kompenzace zaplacena částka 4 097 Kč jakožto sleva z nájmu. Žalobce považoval toto řešení za nedostatečné, zaslanou částku nepovažoval za slevu z nájmu, ale započítal si ji na úhradu poplatků, které zaplatil za mariny z důvodu opravy lodi (89 a 65 EUR). Žalovaná částka 2 080 EUR představuje slevu z nájmu za to, že loď nemohl užívat, když ji musel dopravit do servisního místa, a za to, že její užívání bylo během nájmu omezeno (baterie s nízkou kapacitou, špatná manipulace s volantem lodi, nutnost neustálé kontroly hladiny oleje a jeho dolévání tak, aby loď byla provozuschopná). 3. Žalovaná vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace s tím, že není vlastníkem jachty a s žalobcem není ve smluvním vztahu. Stejně jako společnost [právnická osoba] je pouze zprostředkovatelem pronájmu na základě zprostředkovatelské smlouvy ze dne 20. 2. 2017 uzavřené mezi zprostředkovatelem žalobce a žalovanou. Žalovaná má smlouvu o zprostředkování na zahraničním trhu pro prodej ubytovacích služeb na plavidlech v Chorvatské republice s vlastníkem plavidla [Anonymizováno] „[jméno FO]“, kterým je dle sdělení žalované společnost [Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno]. Po dobu nájmu mělo plavidlo dvě závady, které byly opraveny a žalobci byla nabídnuta sleva z nájmu za promarněné dva dny dovolené a náhrada nákladů za nutnost zakotvení ve dvou přístavech. [právnická osoba] rámci řízení proběhlo několik jednání, v rámci nichž byly k důkazu čteny stěžejní smluvní dokumenty, tj. charterová smlouva o pronájmu lodi, smlouva o spolupráci a rovněž byl proveden výslech jednatele společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]. k vyjasnění toho, kdo je smluvním partnerem žalobce, kdo všechno se účastnil daného závazkového vztahu a přispěl k jeho splnění a jaká práva a povinnosti z jednání subjektům vznikla. 5. Návrh žalobce ze dne 15. 11. 2023 na vstup společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]. do řízení byl zamítnut. 6. Soud prvního stupně několikrát opětovně odročoval jednání za účelem mimosoudního jednání, ke smírnému řešení sporu však nikdy nedošlo. Dne 13. 8. 2025 se konalo další jednání ve věci samé při kterém byl soudem sdělen předběžný názor na věc. V návaznosti na toto jednání žalobce v podání doručeném dne 15. 9. 2025 vzal žalobu zpět a navrhl, aby soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. K výzvě soudu prvního stupně žalovaná souhlasila se zpětvzetím žaloby, avšak požadovala náhradu nákladů řízení. Od počátku odmítala svou pasivní legitimaci ve věci a proti nároku vznášela celou řadu námitek. Žalobce byl zastoupen advokátem a pokud po více než 4 letech soudního sporu, co opakovaně měnil žalobu, a to i ve vztahu k dalšímu účastenství, je podle žalované nutné takový úkon hodnotit jako neúspěch žalobce. 8. Napadeným usnesením soud prvního stupně řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. zastavil a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když v okolnostech případu shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. Vzal v úvahu, že žalovaná měla rozhodující podíl na vzniku sporu, která byť profesionál (podnikatel) prokazatelně nereagovala na dvě předžalobní výzvy žalobce ze dne 30. 11. 2017 (na čl. 197) a ze dne 23. 3. 2018 (na čl. 199), který měl zvýšený zájem na řešení sporu mimosoudní cestou a vyhnout se tak soudnímu sporu. Pokud žalovaná jako podnikatelka nechala stížnosti spotřebitele bez odezvy, aniž by vynaložila byť i jen jediný pokus se obhájit, lze dovodit její zavinění na vzniku sporu, kterým se jí v předžalobních výzvách hrozilo. Podíl žalované na vzniku sporu vyplývající z rezignace na odpověď žalobci, nelze bagatelizovat tím, že žalobce následně ve sporu stejně setrval 4 roky. S ohledem na stanoviska žalované a společnosti [právnická osoba] byl posuzovaný případ skutkově složitý, kdy se řešil právní vztah žalobce ve vztahu k oběma subjektům. Řízení probíhalo delší dobu i s ohledem na cizozemskou příslušnost žalované s tím spojenými úkony. Ve světle těchto okolností a průběhu dokazování nelze klást žalobci za vinu, že ve sporu setrvával, protože pasivní legitimace žalované se v průběhu dokazování nejevila jako naprosto vyloučená, ale potenciálně možná. Otázka posouzení pasivní legitimace žalované tak nesouvisela s tím, zda byl žalobce právně zastoupen jako spíše s postupným objasňováním skutkových okolností, které se žalobce dozvídal během soudního řízení a které žalovaná mohla žalobci objasnit v rámci předžalobní komunikace, čímž mohla přispět k tomu, aby případné nároky žalobce byl uplatněny vůči odpovědnému subjektu. 9. Proti tomuto usnesení, a to výroku II., podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítá, že již ve svém vyjádření ze dne 26. 9. 2025 vyložila důvody, pro které vylučuje aplikaci § 150 o. s. ř. Konstatuje, že soud prvního stupně vycházel při aplikaci § 150 o. s. ř. ze závěru, že žalovaná má podíl na vzniku sporu proto, že nereagovala na předžalobní výzvy. Soud prvního stupně však nehodnotil důkazy, které jsou součástí spisu ve vzájemném kontextu. Zdůrazňuje, že žalobce byl upozorněn prostřednictvím svého právního zástupce již v říjnu 2017 o tom, že žalovaná není pasivně legitimována v této věci a současně žalovaná označila, kdo je pronajímatelem a vlastníkem předmětného plavidla. Zároveň již v prvním vyjádření ze dne 23. 9. 2021 namítala nedostatek své pasivní legitimace. Poukazuje na to, že to byl tedy žalobce, kdo setrvával v nalézacím řízení déle než 4 roky a navyšoval náklady řízení všech účastníků. Odmítá závěr soudu prvního stupně, že by měla podíl na vzniku sporu a že by nevynaložila „byť jen jediný pokus se obhájit“. Důkaz emailovou komunikací mezi žalobcem, žalovanou a třetí osobou, tj. [právnická osoba] [právnická osoba]. byl důvodem, proč žalobce učinil tento procesní krok – zpětvzetí žaloby. Poukazuje na vyjádření právního zástupce žalobce učiněné při jednání dne 13. 8. 2025: „K výzvě soudu, aby žalobce upřesnil, kdy se měla žalovaná dozvědět o překročení zástupčího oprávnění ze strany [právnická osoba] [právnická osoba]., doplňuje zástupce žalobce, že se tak muselo stát nejpozději 6. 12. 2017, kdy byla žalované doručena písemná výzva ze strany žalobce, z jehož obsahu je patrné, že mělo dojít právě k překročení zástupčího oprávnění, neboť v té výzvě se řeší, kdo je odpovědnou osobou na základě předmětné smlouvy“. Toto vyjádření žalobce vylučuje závěr soudu prvního stupně o tom, že by žalovaná měla rozhodující podíl na vzniku sporu. Neztotožňuje se s tím, že by ze zákona vyplývala její povinnost na předžalobní výzvu reagovat, resp. že by případná reakce měla mít vliv na nákladový výrok, když byla procesně zcela úspěšná. Měla za to, že když se žalobce již v průběhu podzimu 2017 dozvěděl, kdo je ve věci pasivně legitimován, pak je uplatňování nároků vůči ní zcela zjevně neúspěšným domáháním se práva vůči ní. Soud prvního stupně tuto skutečnost nikterak nehodnotil a rovněž ani nehodnotil skutečnost, že žalovaná setrvávala na své argumentaci o nedostatku pasivní legitimace po celou dobu sporu, a to za situace, kdy byl žalobce od počátku zastoupen advokátem. I díky jejímu konzistentnímu postoji vzal žalobce svou žalobu zpět. Pokud soud prvního stupně v průběhu řízení měnil svůj názor na věc, pak tato skutečnost nemůže jít k tíži žalované a není důvodem k nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované, která po dobu 4 let hájila svá práva ve sporu s cizím prvkem, ve kterém požaduje náhradu nákladů pouze v nezvýšené výši s ohledem na užití cizího jazyka. Navrhla, aby odvolací soud změnil nákladový výrok II. a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 10. Žalobce navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně v napadeném nákladovém výroku. Samotné zpětvzetí žaloby z jeho strany bylo učiněno v reakci na předběžný názor soudu prvního stupně ohledně zpětvzetí žaloby a nákladů řízení, který soud prvního stupně avizoval na jednání dne 13. 8. 2025. Ztotožňuje se s aplikací § 150 o. s. ř. a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu k podmínkám použití moderačního práva, která se týká nepřiměřené tvrdosti, podílu stran na vzniku a průběhu sporu, povahu a okolností případu. Rekapituluje, že je spotřebitelem, který si v roce 2017 za účelem rodinné dovolené. Chtěl pronajmout jachtu, což mu zprostředkovala společnosti [právnická osoba]. Domníval se, že vlastníkem jachty je žalovaná, což vyplývalo z charterové smlouvy ze dne 15. 2. 2017, v níž byla uvedena žalovaná jako pronajímatel a dále ztotožňována i jako vlastník. S ohledem na to, že žalovaná nereagovala žalobci na přípisy jeho právního zástupce, byl tak žalobce stran identifikace vlastníka jachty nucen vycházet toliko z charterové smlouvy, údajů od [právnická osoba] [právnická osoba]. a nikoliv negativní odezvy žalované. Pro úplnost dodal, že byl také v kopii e-mailu zasílaného [právnická osoba] [právnická osoba]. žalované ohledně vad jachty, přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že žalovaná není vlastníkem jachty. Z komunikace žalované se společností [právnická osoba] [právnická osoba]. je patrno, že žalovaná měla ve své dispozici předžalobní výzvy žalobce, avšak reakce na předžalobní výzvy komunikovala výhradně se společností [právnická osoba] [právnická osoba]. Sdělila-li by žalovaná, a tím spíše předložila-li by listiny stran skutečného vlastnictví a jejího obchodního vztahu se skutečným vlastníkem jachty, které předložila soudu ve vyjádření k žalobě, nemuselo by zdaleka dojít k zahájení předmětného řízení. Dále poukazuje na to, že žalobce je spotřebitel, který ušetřil několik tisíc EUR na 14 denní dovolenou na jachtě, a žalovaná je zavedeným odborníkem v oblasti charterové dopravy, pronájmu plavidel a podnikání s nimi. K námitkám žalované ohledně možnosti dřívějšího zpětvzetí žaloby uvedl, že žaloba byla podána dne 15. 3. 2019 a první vyjádření k žalobě bylo učiněno až 21. 9. 2021, tedy po 2,5 letech, žalobce jednatel v intencích předběžných právních názorů soudu a více než 1 rok se v předmětném řízení nic neudálo z důvodu řešení opravných prostředků [právnická osoba] [právnická osoba]. proti přistoupení do předmětného řízení. Skutečnost, že vzal žalobu zpět a nevyčkával na její případné zamítnutí svědčí o tom, že neměl zájem na dalším protahování předmětného řízení s tím, že i pokud by byla žaloba zamítnuta, soud prvního stupně by mohl i tak rozhodnout o nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. 11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není, je zde však důvod pro formulační změnu nákladového výroku, když dikci § 150 o. s. ř. odpovídá jiná formulace nákladového výroku. 12. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 13. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 14. Za situace, kdy žalobce vzal žalobu zpět, má žalovaná zásadně právo na náhradu nákladů řízení, a to podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. S ohledem na okolnosti případu však odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že takový postup by byl ve vztahu k žalobci vystupujícímu v postavení spotřebitele nepřiměřeně tvrdý a výjimečně žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal z důvodů zvláštního zřetele hodných (§ 150 o. s. ř.) spočívajících ve zvláštnostech řešeného případu. 15. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobci jako spotřebiteli nebyly ze strany žalované a společnosti [právnická osoba] [právnická osoba]. coby podnikatelských subjektů plněny právními předpisy předepsané informační povinnosti (viz čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU) mimo jiné o tom, kdo nese odpovědnost za plnění závazku ze smlouvy o úplatném a dočasném užívání jachty. Naopak ve vztahu k němu byla zneužita skutečnost, že mezi podnikatelskými subjekty panovala neshoda ohledně obsahu jejich spolupráce, kdy společnost [právnická osoba] [právnická osoba]. tvrdila, že žalovaná je jejím koncovým dodavatelem, což se odvíjelo i od výstupu používané aplikace a žalovaná naopak tvrdila, že je pouze zprostředkovatelem smluv s majiteli jachet a předložila k tomu i příslušnou smlouvu o spolupráci se společností [Anonymizováno]. Žalovanou používané označení ve smlouvě ze dne 20. 2. 2017 ([Anonymizováno]) pak evokuje, že předmětem závazkového vztahu je nikoliv pronájem lodi jejím majitelem, ale právě charter, tedy nájem poskytovaný tzv. charterovou společností, která provozuje park (cizích) lodí a zabývá se jejich nájmem. V důsledku této neshody pak byly žalobci předkládány listiny s obsahem navzájem si odporujícím, z nichž nebylo patrné, kdo je vlastně smluvním partnerem žalobce a kdo mu vlastně ze smlouvy plnil. 16. Tedy namísto toho, aby ve sporu bylo posuzováno, zda nárok žalobce coby spotřebitele na slevu je důvodný, v průběhu celého řízení bylo řešeno a vedeno dokazování pouze k otázce, která by ve spotřebitelském závazku neměla být vůbec sporná s ohledem na informační povinnosti podnikatelů obsažené v evropském spotřebitelském právu. Vůči žalobci tak byl ve sporu využit jeho předsmluvní informační deficit, což nebylo možné zhojit ani právním zastoupením žalobce, když jednotlivé smluvní dokumenty k ověření podstaty spolupráce zmíněných podnikatelských subjektů byly žalobci předkládány až v průběhu řízení. Nadto odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že žalovaná se na vzniku sporu podílela i tím, že dostatečně nereagovala na předžalobní výzvy žalobce, nevysvětlila mu a nedoložila podstatu spolupráce se společností [právnická osoba] [právnická osoba]. Za této situace se i odvolacímu soudu jeví použití korektivu § 150 o. s. ř. správným. Žalovaná po seznámení s možností využití moderace netvrdila, že by se nepřiznání náhrady mělo nepříznivě promítnout do jejích poměrů. 17. Na základě výše vyloženého odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil nákladový výrok II. napadeného usnesení tak, jak je uvedeno shora, když aplikaci § 150 o. s. ř. promítl do výroku o tom, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce ve výši 2 444 Kč se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 bod. 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota 50 700 Kč při kurzu ČNB k datu 5. 11. 2025 24,375 Kč/EUR) v poloviční sazbě za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání k procesnímu rozhodnutí podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu), ve výši 1 570 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH ve výši 424 Kč. 19. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, platební místo pro náhradu nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost tímto usnesením stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci. Praha 28. ledna 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu