ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], [Anonymizováno] zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice] advokátkou sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 16 585,30 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 2. 12. 2025, č. j. 8 C 85/202 -151 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 400 Kč a 3 200 Kč se zamítá, v dalším se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 7 555 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 454 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 585,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 404,57 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 480,73 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení a ve výroku II. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11 837,84 Kč. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 5. 12. 2024 žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení peněžitých částek představujících cenu za dodávku plynu a elektřiny, smluvní pokutu za prodlení s platebními povinnostmi a za předčasné ukončení závazkového vztahu dle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným jako spotřebitelem ve spojení s obchodními podmínkami. 3. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka na svoji obranu uvedl, že nebyl účastníkem závazkového vztahu založeného smlouvami, podpis na nich zpochybňoval. 4. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Účastníci uzavřeli dne 14. 1. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu do odběrného místa (OM) [Anonymizováno] [adresa], s výší záloh 1 000 Kč měsíčně a dobou trvání smlouvy 22 měsíců s následnou prolongací. Předmětem smlouvy byla dodávky produktové řady „[Anonymizováno]“. Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému plyn a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za dodaný plyn cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy. Fakturou VS 8460443453 vystavenou dne 11. 2. 2024 na částku 10 404,57 Kč splatnou 4. 3. 2024 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za dodávku plynu za dobu od 19. 10. 2023 do 6. 2. 2024 ve výši 10 870,78 Kč (399,87 m3) po odpočtu zaplacených záloh 666,21 Kč, dáel smluvní pokuty 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh za 11/2023 a 12/2023. Fakturou žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu 100 Kč za prodlení se zaplacením faktury VS 8460443453 vystavenou dne 11. 2. 2024. V důsledku neplacení záloh žalobkyně ukončila dodávku plynu ke dni 6. 2. 2024 a dne 11. 2. 2024 odstoupila od smlouvy. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu 400 Kč za předčasné ukončení smlouvy (1 penalizovaný měsíc x 400 Kč). 6. Účastníci dále uzavřeli dne 7. 1. 2020 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro stejné odběrné místo [Anonymizováno] [adresa], s výší záloh 1 000 Kč měsíčně a dobou trvání smlouvy 30 měsíců s následnou prolongací. Předmětem smlouvy byla dodávka elektřiny produktové řady „[Anonymizováno]“. Žalobkyně se zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit službu distribuční soustavy a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu cenu stanovenou v ceníku a cenu služeb dle ceníku služeb platných v den podpisu smlouvy. Fakturou VS 8460269979 vystavenou dne 28. 1. 2024 na částku 2 480,73 Kč splatnou dne 19. 2. 2024 žalobkyně vyúčtovala žalovanému cenu za dodávku elektřiny za dobu od 19. 10. 2023 do 23. 1. 2024 ve výši 2 280,73 Kč (0,278 MWh), smluvní pokutu 200 Kč za prodlení se zaplacením záloh za 11/2023 a 12/2023. V důsledku neplacení záloh žalobkyně ukončila dodávku elektřiny ke dni 23. 1. 2024 a dne 28. 1. 2024 odstoupila od smlouvy. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu 3 200 Kč za předčasné ukončení smlouvy (8 penalizovaných měsíců x 400 Kč). 7. Předžalobními upomínkami ze dne 28. 4. 2024 a 9. 6. 2024 odeslané na sjednanou doručovací adresu byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek. 8. Obě smlouvy tvoří dvě strany. Strana označená jako „1/2“ obsahuje hutný text, napsaný malým písmem, bez podpisu žalovaného, kde v článku nazvaném jako „Ostatní ujednání“ je obsaženo ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokuty, a to pouze ze strany zákazníka (žalovaného). Za prvé byla sjednána pro žalovaného (kategorie Domácnost) smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč pro případ porušení povinnosti poskytnout innogy veškerou součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě smlouvy a stejná pokuta byla uložena, pokud by žalovaný uvedl innogy v omyl tím, že ukončí smlouvu dohodou a v rozporu s deklarovaným důvodem pro její sjednání bude ve stejném odběrném místě pokračovat v odběru u jiného dodavatele. Za druhé byla sjednána smluvní pokuta pro žalovaného ve výši 400 Kč, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (včetně případné prolongace), zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé innogy neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny, pro případ, že „zákazník učiní bez souhlasu innogy jakýkoli právně relevantní projev vůle (bez ohledu na to, zda byl či nebyl určen nebo doručen innogy, zda se tak stalo opožděně, či zda trpěl vadami, a na to, jak a kým je smlouva/dodávka následně ukončena) směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo vedoucí k ukončení dodávky od innogy (v roli subjektu zúčtování u operátora trhu) probíhající na základě takové smlouvy (za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručené oznámení o ukončení smlouvy na dobu určitou ve sjednaném termínu; za takový projev vůle se naopak nepovažuje pouhý návrh na předčasné ukončení smlouvy dohodou) a/nebo zákazník opakovaně (tzn. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost vyplývající ze smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany innogy) a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky. Za třetí byla sjednána smluvní pokuta pro žalovaného ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle této smlouvy přesahující 10 dní. Na druhé straně smlouvy označené jako „2/2“ je text opatřený podpisem žalovaného, obsahující označení účastníků smlouvy, adresu pro doručování, platební podmínky, smluvní a technické podmínky. 9. Soud prvního stupně žalobě vyhověl s tím, že mezi účastníky došlo ke vzniku závazkového vztahu na základě kupní smlouvy dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), z níž žalovanému vznikla povinnost uhradit cenu odebraných komodit včetně úroku z prodlení a povinnost zaplatit smluvní pokuty jednak za porušení platebních povinností a jednak za nedodržení sjednané délky závazků. Soud prvního stupně s ohledem na provedené důkazy neměl pochybnost o tom, že smlouvy byly uzavřeny žalovaným. Nájemní smlouvou ze dne 6. 12. 2019 bylo prokázáno, že žalovaný byl nájemcem bytu na adrese odměrného místa a že elektronické podpisy žalovaného na smluvní dokumentaci s žalobkyní nevykazovaly nápadné odchylky od podpisu žalovaného na smlouvě o nájmu. Pronajímatelé [Anonymizováno] a [jméno FO] potvrdili, že žalovaný byl účastníkem nájemního vztahu a rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 6. 2023, č. j. 55 C 112/2023-18 byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt na adrese odběrného místa. Z výpisů z účtu a audionahrávky předložené žalobkyní pak vyplynulo, že některé dlužné platby řešil za žalovaného [jméno FO], když ze svého účtu některé dlužné platby uhradil. 10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že řízení proběhlo v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky, když soud prvního stupně neučinil veškerá možná opatření ke zjištění adresy pobytu žalovaného. Dále namítal, že ve sporu není pasivně legitimován, když nebyl účastníkem předmětných závazkových vztahů, nebyla zajištěna integrita žalovaným údajně podepisovaných dokumentů, nebyla ověřována totožnost osoby, která uzavřela nájemní smlouvu jako nájemce. Nebyla ztotožněna osoba, která v předmětném bytě odebírala plyn a elektřinu, když sjednaná doba nájmu se neshoduje s dobou, kdy v bytě mělo dojít k odběru. [jméno FO] nebyl vyslechnut jako svědek a nebyl tak zjištěn právní důvod, na jehož základě prováděl úhrady a jako svědci nebyli vyslechnuti ani pronajímatelé bytu, kteří jsou podle nájemní smlouvy zákazníky společnosti [právnická osoba]. a [právnická osoba]. Neprovedení navržených důkazů soud prvního stupně neodůvodnil. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení upozornil, že žalobkyně netvrdila, že by žalovanému doručovala předžalobní výzvu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Neměla důvod pochybovat o totožnosti žalovaného. Ten byl na všech listinách identifikován stejnými údaji a i podpis žalovaného je na všech listinách stejný. Důkazy předložené žalobkyní jsou věrohodné a bylo na žalovaném, aby prostřednictvím opatrovníka prokázal pochybnosti o uzavření smluv, pouhé nepodložené domněnky bez doložení důkazů nemají žádnou váhu. Žalobkyně pro věc nepovažuje za relevantní, jaký byl důvod plateb ze strany třetí osoby, šlo o vnitřní vztah mezi touto osobou a žalovaným, který na závazkový vztah účastníků nemá žádný vliv. Podle § 1957 odst. 1 o. z. může být dluh splněn i třetí osobou, neodporuje-li to povaze závazku. Poskytování plateb žalobkyni je však dalším článkem řetězce podporující závěr, že smlouvy byly s žalovaným uzavřeny, neboť jen účastníci smlouvy znali platební údaje. K totožnosti osoby žijící na adrese odběrného místa se vyjádřili i spoluvlastníci domu a povinnost k vyklizení byla uložena právě žalovanému. 12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v celém rozsahu podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pouze k částečné změně. 13. Předně odvolací soud uvádí, že předmětný závazkový vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny mající spotřebitelskou povahu je věcí, která v sobě obsahuje mezinárodní prvek, jelikož žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Žalovaný je neznámého pobytu s tím, že jeho poslední známé bydliště se nacházelo na území České republiky (ČR), přičemž v řízení nebyly zjištěny průkazné indicie o tom, že by žalovaný měl své skutečné bydliště na území jiného členského státu nebo mimo území EU. Za této situace je v souladu se soudní praxí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 25/2014 uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 14196) pravomoc soudů ČR dána čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Brusel I. bis. Rozhodným právem je dle volby smluvních stran právo ČR (článek 3 odst. 1 nařízení Řím I), konkrétně zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) a o. z. 14. Odvolací soud nesouhlasí s námitkou, že by soud prvního stupně před ustanovením opatrovníka neučinil veškerá možná opatření ke zjištění adresy žalovaného. Je nepochybné, že žalovaný se z adresy OM odstěhoval, veškeré soudu známé adresy z rejstříku Registru obyvatel či cizinecké police byly prošetřeny (adresa evidovaná v [jméno FO] [adresa] byla platná jen od 7. 11. 2016 do 6. 11. 2017 a šlo o fiktivní adresu v neobydleném domě – č. l. 39, adresa evidovaná ČSSZ [adresa] byla negativní – č. l. 54, adresa [adresa] byla rovněž negativní, měla tam bydlet bývalá manželka žalovaného – č. l. 77), byl činěn i dotaz ke zjištění pobytu žalovaného v domovské zemi (č. l. 42 – pobyt hlášený na obci Snina), ale vše bezúspěšně. Za této situace byl postup soudu prvního stupně správný, když přistoupil k ustanovení opatrovníka za účelem ochrany procesních práv žalovaného, který byl neznámého pobytu. 15. Stran skutkových zjištění odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně tyto učinil na základě správně provedeného dokazování a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Odvolací soud má za to, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo vstoupil do závazkových vztahů s žalobkyní na koupi komodit na základě smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny do předmětného odběrného místa. Z obsahu spisu či důkazů nevyplynulo, že by namísto žalovaného do závazku s žalobkyní vstoupila jiná osoba. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 55 C 112/2023 bylo zjištěno, že dům na adrese odběrného místa náleží [Anonymizováno] a [jméno FO], že tito jako pronajímatelé uzavřeli s žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu na byt již v roce 2016 (do 30. 6. 2017), následně v roce 2019 (do 1. 1. 2021) a v řízení se domáhali vyklizení z bytu v důsledku ukončení nájmu výpovědí ze dne 8. 12. 2022, když žalovaný neplatil sjednané nájemné. Obě nájemní smlouvy obsahovaly možnost opakovaného automatického prodloužení nájemního vztahu, pokud nebyl jednou ze stran oznámen zájem na ukončení. U kontaktních údajů byla vyznačena adresa žalovaného [adresa] a jako adresa pro doručování adresa OM [Anonymizováno] [adresa]. K důkazu byla předložena i výstraha před podáním výpovědi bez výpovědní doby osobně podepsaná žalovaným 16. 2. 2022. Pronajímatelé pak sdělili v prohlášení ze dne 10. 11. 2025, že byt jim byl předán tak, že jim byly vhozeny klíče do schránky v domě označené „[jméno FO] [Anonymizováno]“, kde byly dne 13. 12. 2023 nalezeny, exekuční řízení tak vedeno nebylo. Pochybnosti o totožnosti osoby, která podepsala nájemní smlouvy a platila nájem, byť nepravidelně, nevznikly. Nebyl důvod ztotožňovat osobu, která v bytě na adrese OM odebírala plyn a elektřinu, když povinnosti, které vznikly z trvajícího závazku, a to až do jeho ukončení, měl vůči žalobkyni plnit žalovaný jako její smluvní partner bez ohledu na to, kdo fakticky komodity odebíral. Skutečnost, že smluvní stranou závazku byl žalovaný vyplynula i z audionahrávky pracovníka žalobkyně s [jméno FO], k němuž bylo z obsahu spisu zjištěno, že se zdržuje a je kontaktní z jiné adresy, než adresy odběrného místa a jiný důvod plateb vůči žalobkyni, než na základě prosby uhradit za žalovaného jeho dluhy, tak jak prohlašoval v audionahrávce, nebyl zjištěn. Žalovaný jiný důvod plateb ani netvrdil, a proto výslech tohoto svědka nebylo nutné provádět. Nebylo nutné vyslýchat ani pronajímatele k otázce dodavatele komodit, když z nájemních smluv vyplývá, že pronajímatelé sice měli k OM sjednaného svého dodavatele, ale dodávku plynu a elektřiny do OM si měl hradit přímo nájemce na základě smlouvy s dodavatelem plynu a elektřiny, kterého si mohl změnit. Žalovaný jako nájemce si tak musel odběr komodit do OM zajistit sám smlouvou, přičemž k přepisu OM na nového odběratele mohlo dojít beze změny dodavatele či s jeho změnou (čl. V. 3. nájemní smlouvy). 16. Na zjištěných skutkový stav pak bylo třeba aplikovat, s ohledem na datum uzavření smluv, příslušná ustanovení energetického zákona a o. z. ve znění účinném do 5. 1. 2023 (viz Přechodná ustanovení Čl. IV bod 1. zákona č. 374/2022 Sb.). 17. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. 18. Podle § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s elektřinou má právo ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. 19. Podle § 50 odst. 2 věta první energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 20. Podle § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona zákazník má právo na volbu a bezplatnou změnu dodavatele plynu. 21. Podle § 61 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s plynem má právo ukončit nebo přerušit dodávku plynu zákazníkovi při neoprávněném odběru plynu. 22. Podle § 72 odst. 2 věty první energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. 23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 24. Zákon v § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem. 25. Podle § 1813 věty první o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 26. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 27. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách je nutné poměřovat pravidly uvedenými v § 1813 - § 1815 o. z., kterými byly do českého právního řádu implementovány články 3, 4, 6 a 7 Směrnice 93/13. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. V případě, kdy soud považuje smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy spotřebitel s použitím zneužívající klauzule souhlasí. 28. V článku 3 bodu 3. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice 93/13“) je stanoveno, že příloha obsahuje informativní a nevyčerpávající seznam podmínek, které mohou být pokládány za nepřiměřené. Mezi tyto nepřiměřené podmínky dle bodu 1. písm. e) přílohy směrnice patří podmínka, jejímž cílem nebo následkem je požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. 29. V souzeném případě bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smluv o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny a jelikož žalovaný si své povinnosti z těchto smluv neplnil, správně mu soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit cenu za tyto komodity včetně příslušného úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 30. Smlouvy obsahují ujednání upravující komplex smluvních pokut, které stíhají výlučně žalovaného. 31. Stran porušení smluvní povinnosti spočívající v prodlení s platební povinností, ať již jde o povinnost platit zálohy či vyúčtovanou cenu dodávky elektřiny a plynu, byla zcela jednoznačně sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou po dobu delší než 10 dnů. Takovéto ujednání považuje odvolací soud za souladné se smyslem a účelem ustanovení § 2048 a násl. o. z., neboť je v něm srozumitelně vymezena povinnost, jejíž porušení je sankcionováno smluvní pokutou a jejíž výši nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na výši sjednaných záloh (předpokládanou cenu za měsíční spotřebu a související služby). 32. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil výrok I. napadeného rozsudku v části týkající se zaplacení částky 10 404,57 Kč s úrokem z prodlení, částky 100 Kč a částky 2 480,73 Kč s úrokem z prodlení. 33. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. však změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se zaplacení smluvních pokut ve výši 3 200 Kč a 400 Kč. 34. V posuzovaném případě žalovaný jako spotřebitel uzavřel s žalobkyní jako podnikatelem smlouvy na dobu určitou za účelem dodávky plynu a elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smluv. S ohledem na povahu účastníků smluv jde nepochybně o smlouvy svým charakterem spotřebitelské, jejichž strany jsou v nerovném postavení a v nichž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouvy byly uzavřeny adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohl mít žalovaný žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele). 35. Pokud jde o předpřipravené složitě formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty, jejíž vznik se dle žalobních tvrzení váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy (tedy jde o možné prodlení s platbou jak záloh a vyúčtování, tak s platbou smluvní pokuty uvedené shora) a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti, jak je typické pro smluvní pokutu, má odvolací soud za to, že toto ujednání naplňuje znaky nepřiměřeného ujednání podle ustanovení § 1813 o. z., v důsledku čehož k němu nelze ve smyslu ustanovení § 1815 o. z. přihlížet. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. svědčí to, že institut smluvní pokuty je ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalovaného, dle smlouvy se smluvní pokuta uplatní bez ohledu na to, zda důsledkem opakovaného porušení platebních povinností dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně. Zatímco porušení platebních povinností žalovaného je sankcionováno kumulativně, a to každé jednotlivé prodlení delší 10 dnů zvlášť a poté v důsledku opakování, nedodržení povinností ze strany žalobkyně (např. nedodržení standardu dodávky nebo nedodržení standardu přepravy a distribuce) smluvní pokutou utvrzováno není, přičemž je třeba připomenout, že za protiprávní a protiústavní bylo Ústavním soudem označováno právě takové ujednání ve spotřebitelské smlouvě, v němž byly kumulovány sankce výlučně pro spotřebitele (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Takový přístup neospravedlňuje ani skutečnost, že žalobkyně může být pro neplnění svých povinností sankcionována jinými subjekty (správními úřady), neboť ve vztahu k druhé smluvní straně tyto prostředky nemohou zcela nahradit funkci smluvní pokuty (např. její reparační funkci). 36. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že k ujednání o smluvní pokutě, o něž žalobkyně opírá svůj nárok, nelze podle § 1815 o. z. přihlédnout, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl a výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil. 37. Po změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., za situace, kdy žalobkyně byla ve věci procesně úspěšnější (počítáno z jistiny i příslušenství v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ke dni vydaného rozhodnutí) a náleží jí tak právo na poměrnou nákladů řízení podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř. 38. Náklady vzniklé před soudem prvního stupně se skládají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 800 Kč a nákladů za zastupování advokátem ve výši 11 038 Kč se stávající z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu na vydání EPR) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, odměny za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 21. 10. 2025, 2. 12. 2025) po 1 780 Kč podle § 14b odst. 3, § 7 bod 5. advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a 2 x 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, z cestovného 2 262,18 Kč a z náhrady za 21 % DPH 1 916 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 7 555 Kč (63,82 % z celkové náhrady 11 838 Kč). 39. Náklady vzniklé před soudem odvolacím se skládají z nákladů za zastoupení advokátem ve výši, 5 397 Kč, které se sestávají z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 1 780 Kč, z náhrady hotových výdajů ke každému úkonu právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a z náhrady z 21 % DPH 937 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 3 454 Kč (64 % z celkové náhrady 5 397 Kč). 40. Lhůta plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když ke stanovení jiné lhůty nebyly dány důvody a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 41. Stran námitky, že žalovanému nebyla doručena výzva podle § 142a o. s. ř. odvolací soud uvádí, že smyslem výzvy je dát žalovanému šanci, aby svoji povinnost splnil ještě před zahájením řízení a vyhnul se tak povinnosti k náhradě nákladů řízení a následné exekuci. Proto se soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 75/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2620/2014) ustálila v názoru, že jelikož pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu, není absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající v § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán důvod případné pochybení věřitele sankcionovat, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Žalovaný žalobou uplatněný dluh v průběhu řízení neuhradil a odvolací soud tak nevidí důvod, aby žalobkyni nebyla náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznána. 42. O poplatkové povinnosti žalovaného rozhodl odvolací soud podle § 9 odst. 4 písm. b) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 17. března 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu