USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobce: [Jméno žalobce] sídlem [Adresa žalobce], [Anonymizováno] insolvenční správce dlužníka [Anonymizováno] zastoupený advokátem [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [adresa], [adresa] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 872 765,51 euro s příslušenstvím o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 12. 2025, č. j. 5 C 167/2025–17 takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se místní nepříslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Kroměříži nepostupuje. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Kroměříži jako soudu místně příslušnému (výrok II.). 2. Podle obsahu spisu se podanou žalobou žalobce domáhá zaplacení částky 872 765,51 euro s příslušenstvím s tvrzením, že usnesením Oblastního soudu v Gliwicich ze dne 1. 6. 2023, sp. zn. GL 1 G/GU/373/2023, byl zjištěn úpadek společnosti [společnost], sídlem ulice [ulice] (dále jen „úpadce“), a žalobce byl ustanoven jejím insolvenčním správcem s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě úpadce. Do majetkové podstaty úpadce náleží i pohledávky za žalovanou, která je právní nástupkyní společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO [IČO]. Úpadce a právní předchůdkyně žalované spolu obchodovali v oblasti vývoje, instalace a uvedení do provozu technologií v sektoru automotive, z této spolupráce vznikla i žalobou uplatněná pohledávka. Právní předchůdkyně žalované zanikla ke dni 1. 1. 2025 bez likvidace fúzí sloučením se žalovanou, na kterou přešlo také jmění této společnosti, včetně závazků vyplývajících ze smluv mezi úpadcem a právní předchůdkyní žalované. Právní předchůdkyně žalované a úpadce v rámci projektu pro [Anonymizováno] v [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) uzavřeli na základě nákupní objednávky č. 222700062 ze dne 19. 9. 2022 smlouvu, kterou se úpadce zavázal poskytnout právní předchůdkyni žalované materiál specifikovaný v objednávce položkou „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“ a právní předchůdkyně žalované se zavázala zaplatit mu za to sjednanou cenu 1 196 190,34 euro. Úpadce sjednaný materiál dodal, vzniklo mu právo na úhradu kupní ceny, ta však byla uhrazena pouze částečně a žalovaná pohledávka představuje nedoplatek této kupní ceny v částce 872 765,51 euro. Soud prvního stupně poté napadeným usnesením vyslovil svou místní nepříslušnost s odkazem na § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 3 o. s. ř. s tím, že podle výpisu z obchodního rejstříku má žalovaná sídlo na adrese [Adresa žalované], která podle přílohy č. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, spadá do obvodu Okresního soudu v Kroměříži. Z tohoto důvodu věc také postoupil Okresnímu soudu v Kroměříži, jako soudu místně příslušnému. 3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. V něm namítá, že svůj nárok dovozuje ze smlouvy – nákupní objednávky č. 222700062 ze dne 19. 9. 2022, v níž si strany ujednaly, že soudem příslušným k řešení všech sporů vyplývajících ze smlouvy uzavřené na základě této objednávky, včetně sporů týkajících se platnosti objednávky, je výhradně Okresní soud v Mladé Boleslavi, Česká republika. Jak je zjevné z přiložené e-mailové komunikace, strany se objednávkou řídily, i právní předchůdkyně žalované na ni v komunikaci výslovně odkazovala (číselným označením i datem objednávky). Objednávka tak byla mezi účastníky (i přes jiné sporné skutečnosti týkající se věci samé) akceptována a platnost v ní obsažené prorogační doložky není sporná. O tom svědčí také fakt, že strany již vedou ve věci související s touto objednávkou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi řízení pod sp. zn. 13 C 284/2024, v němž žádná ze stran místní nepříslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi nenamítala. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Podle objednávky žalované č. 222700062 ze dne 19. 9. 2022 (předložené až v odvolacím řízení), došlo k objednání materiálu specifikovaného interním číslem a odkazem na email obsahující nabídku, místo dodání zboží bylo [adresa], Česká republika. Součástí objednávky je předtištěný text, v němž je uvedeno, že soudem příslušným pro veškeré spory vyplývající ze smlouvy uzavřené na základě této objednávky (včetně sporů týkajících se platnosti samotné smlouvy) je výhradně soud v Mladé Boleslavi – Česká republika. Objednávka byla vytvořena společností [právnická osoba] Na tuto objednávku také odkazuje email ze dne 27. 4. 2023 [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba]. za společnost [právnická osoba] 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 7. V dané věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť žalobce je insolvenční správce úpadce se sídlem v Polsku, tedy v jiném členském státě EU. Soud prvního stupně měl proto i při posouzení své místní příslušnosti zohlednit primárně úpravu příslušnosti v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis), které má aplikační přednost před vnitrostátní právní úpravou a vylučuje použití všech pravidel místní příslušnosti podle národního práva, jež by byla v rozporu s pravidly příslušnosti podle nařízení (viz např. podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3689/2011, ze dne 29. 11. 2011). Nařízení Brusel I bis přitom vedle úpravy mezinárodní příslušnosti obsahuje také některá pravidla místní příslušnosti soudu. 8. Žaloba na zaplacení kupní ceny za dodané zboží podaná insolvenčním správcem úpadce, který byl ustanoven v rámci úpadkového řízení zahájeného v jednom členském státě (Polsko), která směřuje proti kupujícímu usazenému v jiném členském státě (České republice), spadá pod pojem „občanské a obchodní věci“ ve smyslu článku 1 odst. 1 nařízení Brusel I bis a není žalobou, která přímo vyplývá z insolvenčního řízení a úzce s ním souvisí, na kterou se vztahuje článek 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. 5. 2015, o insolvenčním řízení, upravující mezinárodní příslušnost pro tento typ žalob (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. září 2014 ve věci C-157/13, Nickel& Goeldner Spedition GmbH v. „Kintra“ UAB). 9. Podle článku 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. Podle odst. 5 dohoda o příslušnosti, která je součástí smlouvy, je považována za dohodu nezávislou na ostatních ustanoveních smlouvy. Platnost dohody o příslušnosti nelze zpochybnit pouze z důvodu neplatnosti smlouvy. 10. Podle článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení, pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno (článek 7 odst. 1 písm. b) první odrážka nařízení Brusel I bis.), nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 11. Jurisdikční dohoda (dohoda o volbě soudu) je autonomní pojem unijního práva a její podstatou je existence konsensu stran ohledně výběru soudu, který musí být vždy prověřen soudem posuzujícím konkrétní jurisdikční dohodu (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. prosince 1976, ve věci C-25/76, Segoura v. Bonakdarian). Dohoda o volbě soudu uzavřená ve věci spadající do působnosti nařízení Brusel I bis se řídí jednak tímto nařízením, a dále právem státu, jehož soudy si strany dohody zvolily. Její existence se dovozuje i prokazuje splněním formálních požadavků na dohodu taxativně uvedených v článku 25 nařízení Brusel I bis (srov. přiměřeně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. prosince 1976, ve věci C-24/76, Estasis Salotti v. Rüwa). Naplnění formálních požadavků kladených na dohodu je stěžejní pro závěr o existenci souhlasu s volbou soudu, i zda se skutečně jedná o prorogační dohodu ve smyslu článku 25 nařízení Brusel I bis. Splnění formálních požadavků zaručuje ochranu stran tím, že jednak zajišťuje skutečný souhlas mezi stranami a zároveň je i důkazem o takovém souhlasu a při jejich dodržení je presumována i materiální platnost jurisdikční dohody bez nutnosti určovat rozhodné právo, kterým se dohoda řídí. 12. Žalobce v odvolacím řízení doložil existenci prorogační dohody ve prospěch Okresního soudu v Mladé Boleslavi pro veškeré spory vyplývající ze smlouvy, uzavřené na základě objednávky právní předchůdkyně žalované č. 222700062 ze dne 19. 9. 2022, ve které byla dohoda obsažena, úpadce ji akceptoval a následně podle ní probíhala jejich obchodní spolupráce. Svou vůli se jí řídit pak deklaroval i svým procesním postupem v počátku řízení (podáním žaloby u zvoleného soudu). Uvedená dohoda pak v souladu s článkem 25 nařízení Brusel I bis upravovala nejen mezinárodní ale i místní příslušnost soudu prvního stupně. Žalovaná dosud nevyužila svého práva se k této procesní otázce vyjádřit, jak je však odvolacímu soudu z úřední činnosti známo, u Okresního soudu v Mladé Boleslavi probíhá pod sp. zn. 13 C 284/2024 řízení vztahující se ke stejné objednávce, v němž již bylo vydáno meritorní (dosud nepravomocné) rozhodnutí, a v němž také žádná ze stran (účastníků) místní nepříslušnost soudu nenamítala. Dohoda o volbě soudu splňovala formální náležitosti článku 25 nařízení Brusel I bis, byla uzavřena ve formě, která odpovídala zvyklostem mezi smluvními stranami (emailový styk), mezi osobami, které nebyly ve vztahu podnikatel – spotřebitel (článek 25 bod 1, 4 nařízení Brusel I bis), a upravovala příslušnost u věcí, které věcně spadají do působnosti nařízení Brusel I bis. Dohoda o volbě soudu i jako součást smlouvy hlavní, je od zbytku smlouvy oddělitelná a nezávislá na ostatních ustanoveních smlouvy (článek 25 bod 5 nařízení Brusel I bis). Podle Soudního dvora EU je třeba oddělovat ujednání o volbě soudu a věcná ustanovení smlouvy, ve kterých je ujednání obsaženo, a i případná neplatnost smlouvy nemusí automaticky znamenat neplatnost jurisdikční dohody (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 3. 7. 1997 ve věci C-269/95, Benincasa v. Dentalkit). Není proto podstatné, jestli jsou další skutečnosti týkající se merita věci mezi účastníky sporné. Označenou dohodou tak byla platně sjednána mezinárodní i místní příslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi. 13. Nad rámec uvedeného pak odvolací soud uvádí, že mezinárodní i místní příslušnost soudu prvního stupně by byla založena i podle článku 7 odst. 1 písm. b) první odrážka nařízení Brusel I bis. Uvedené ustanovení preferuje při určení příslušného soudu smluvní volnost stran určit si místo dodání zboží. Je-li možné identifikovat místo dodání tímto způsobem, aniž by bylo nutné odkázat na hmotné právo použitelné na smlouvu, pak je nutné toto místo považovat za místo, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno ve smyslu článku 7 bod 1 písm. b) první odrážky nařízení Brusel I bis (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. února 2010 ve věci Car Trim proti v. KeySafety Systems SRL, C-381/08, bod 53–55, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. června 2011, ve věci Electrosteel Europe sa proti Edil Centro SpA, C-87/10). V dané věci přitom z objednávky plyne, že zboží mělo být dodáno na adresu tř. Václava Klementa 1459, Mladá Boleslav, Česká republika. Příslušnost (mezinárodní i místní) by tak byla založena i podle uvedeného článku. 14. Odvolací soud připomíná, že v rámci přezkumu příslušnosti podle nařízení Brusel I bis v počáteční fázi řízení není namístě provádět podrobné dokazování stačí, pokud má soud možnost tuto příslušnost posoudit ve světle všech informací, které má v této fázi k dispozici (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 1. 2015, ve věci Harald Kolassa proti Barclays Bank plc, C-375/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015). Podrobné zkoumání důvodnosti žalobou uplatněného nároku na zaplacení kupní ceny pak bude až předmětem meritorního zkoumání předmětu sporu. 15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 21. dubna 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu