ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený opatrovnicí [Jméno opatrovnice] advokátkou sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 20 290,39 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. 10. 2025, č. j. 5 C 32/2025-57 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že o náhradě nákladů řízení státu se nerozhoduje; ve výrocích II. a III. se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného částku 3 724 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 090,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 13 090,39 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu v části, v ní se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 200 Kč, výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 37,6 % v částce 2 060,44 Kč do ří dnů od právním moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně a výrokem IV. rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení v podobě odměny opatrovníka v rozsahu 31,2 % České republice-Okresnímu soudu v Mělníku v částce, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právním moci tohoto usnesení. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne 21. 1. 2025 žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení peněžitých částek představujících cenu za dodávku elektřiny, smluvní pokutu za prodlení s platebními povinnostmi a za předčasné ukončení závazkového vztahu dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní jako podnikatelkou a žalovaným jako spotřebitelem ve spojení s obchodními podmínkami. 3. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice na svoji obranu uvedl, že smluvní pokutu považuje za nepřiměřeně vysokou. 4. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru o své mezinárodní příslušnosti a správně určil i rozhodné právo. Předmětný závazkový vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny mající spotřebitelskou povahu je věcí, která v sobě obsahuje mezinárodní prvek, jelikož žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc soudů České republiky (ČR) je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) podle posledního známého bydliště žalovaného, které se nacházelo v ČR, když se nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného (spotřebitele) a ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště v jiném členském státě nebo mimo území Evropské unie (rozsudek SDEU C-327/10 Hypoteční banka, a.s. v. Udo Mike Lindner, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Pro posouzení věci je s ohledem na volbu práva ve smlouvě (viz předsmluvní informace ke smlouvě) podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) rozhodným právem právo ČR, konkrétně příslušná ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. Soud prvního stupně na základě listinných důkazů učinil následující skutková zjištění. 6. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 4. 10. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na dobu 15 měsíců, v níž se žalobkyně zavázala ode dne 17. 10. 2023 dodávat žalovanému elektřinu a zajistit přenos elektřiny do odběrného místa vedeného pod kódem EAN: [číslo] na adrese [adresa], [adresa]. Žalovaný se zavázal hradit řádně a včas cenu elektřiny, jakož i pravidelné zálohy ve výši 4 000 Kč měsíčně. Dle článku smlouvy označeného „Smluvní sankce“ bylo sjednáno, že žalovaný, jakožto zákazník v kategorii „domácnost“, je povinen uhradit žalobkyni pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců, vč. započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky do konce sjednané doby trvání smlouvy. Smluvní pokuta byla stanovena v následujícím znění: „Zákazník je povinen uhradit [společnost] pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kat. Domácnost či 4 000 Kč pro kat. Podnikatel a počtu kalendářních měsíců, vč. Započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od [společnost] do konce sjednané doby trvání Smlouvy (nebo prolongace), pokud: (i) opakovaně (tzn. Dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost dle Smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení ze strany [společnost]), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany [společnost], nebo (iii) učiní bez souhlasu [společnost] či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení Smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle Smlouvy (…).“ Dále bylo v témže článku sjednáno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoli platbou dle smlouvy přesahující 10 dní. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Stav elektroměru byl ke dni uzavření smlouvy 41 533 kWh; účinnost smlouvy byla stanovena na 17. 10. 2023 (viz smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny s plnou mocí na č. l. 9-10 spisu, plán záloh na č. l. 11 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR). Dne 6. 3. 2024 vystavila žalobkyně žalovanému upomínku k úhradě zálohy ve výši 4 000 Kč splatné dne 15. 2. 2024 a smluvní pokuty ve výši 100 Kč (viz upomínka na č. l. 11 p. v. - 12 spisu). Dne 21. 3. 2024 žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o přerušení dodávky, ve kterém jej upozornila, že má vůči němu splatné pohledávky ve výši 8 000 Kč za zálohy splatné dne 15. 2. 2024 a dne 15. 3. 2024 (viz oznámení o přerušení dodávky na č. l. 18 s podacím archem na č. l. 19 spisu). Dne 21. 4. 2024 žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy, ve kterém uvedla, že došlo k neoprávněnému ukončení smlouvy dne 19. 4. 2024, přičemž konec smluvního období byl sjednán na 24. 1. 2024. Smluvní pokutu proto žalovanému vyčíslila na 7 200 Kč (800 Kč x 9) (viz vyúčtování smluvní pokuty na č. l. 19 p. v.). Dne 6. 5. 2024 žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, a to z důvodu, že žalovaný navzdory opakovaným upomínkám nehradil pohledávky, které za ním žalobkyně evidovala. Současně žalobkyně vystavila žalovanému vyúčtování dodávky elektřiny za období od 24. 10. 2023 do 19. 4. 2024 s nedoplatkem 139 904,63 Kč. Žalobkyně žalovanému účtovala 18 833 kWh dodané elektřiny, když vycházela z toho, že konečný stav měřidla byl 77,02900 MWh. Žalovanému účtovala rovněž 200 Kč za smluvní pokuty za pozdní platby. Faktura byla splatná dne 27. 5. 2024 (viz vyúčtování dodávky elektřiny na č. l. 12 p. v. - 14 spisu, odstoupení od smlouvy na č. l. 14 p. v. spisu s poštovních podacím archem na č. l. 15 spisu). K vyúčtování dodávky elektřiny ze dne 6. 5. 2024 následně žalobkyně v reakci na reklamaci vyúčtování ze strany zákazníka vystavila dne 21. 8. 2024 opravné vyúčtování, ve kterém uvedla, že byl zjištěn přeplatek ve výši 126 714,24 Kč. Žalovanému nově účtovala pouze 2 862 kWh, přičemž konečný stav měřidla byl opraven na 61,05800 MWh. Žalobkyně provedla zápočet vzájemných pohledávek přeplatku a nedoplatku a poté žalovaného vyzvala k úhradě nedoplatku ve výši 13 190,39 Kč (viz opravné vyúčtování dodávky elektřiny na č. l. 15 p. v. - 17 spisu, oznámení o provedeném zápočtu vzájemných pohledávek na č. l. 17 p. v. spisu). Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2024 odeslanou následujícího dne (předžalobní výzva na č. l. 20 s podacím archem na č. l. 21). Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Soud prvního stupně posoudil daný skutkový stav po právní stránce podle § 50 odst. 2 energetického zákona a § 2079 odst. 1, § 2048, § 1810, § 1813 a 1815 o. z. Učinil právní závěr, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dle energetického zákona s tím, že žalovaný si nesplnil svůj závazek řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny. Proto mu soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobkyni cenu za odebranou elektřinu v ceně 12 990,39 Kč, včetně úroku z prodlení stanoveného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud prvního stupně shledal důvodným nárok na smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení se zaplacením zálohy za 2/2024, neboť takto sjednanou smluvní pokutu nepovažoval za nepřiměřené ujednání ve vztahu ke spotřebiteli. 8. Jako nedůvodný byl zamítnut nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 200 Kč, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o této smluvní pokutě zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele v smyslu ustanovení § 1813 o. z. Vzal do úvahy obsah celé smlouvy upravující závazkový vztah mezi účastníky, že jde ve vztahu ke spotřebiteli o předpřipravené, složitě formulované ujednání o zaplacení smlouvy pokuty, jejíž vznik se váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti. Poukázal na kumulaci smluvních pokut s tím, že ujednání o těchto sankcích nevyvažuje odpovídající ujednání o výhodě poskytnuté žalovanému. Smluvní pokuta za prodlení s platebními povinnostmi je u žalovaného daleko přísnější, bez limitu, oproti postihu žalobkyně, a stejně tak porušení povinnosti spočívající v prodlení se zahájením dodávky či v neoprávněném přerušení dodávky je sankcionováno jednorázově bez ohledu na délku prodlení. 9. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. III. a IV, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítá, že soud prvního stupně k hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného a žalobkyně je tvrdila a prokazovala, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů, konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti včetně případného veřejnoprávního postihu. Obě smluvní pokuty, jak za prodlení s platbou přesahující 10 dní, tak za porušení platebních povinností vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy se nachází na první straně v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“ a bezprostředně za ním následuje část „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v níž žalovaný výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti níž stojí povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Každou ze smluvních pokut je utvrzována odlišná smluvní povinnost. První povinnost plnit smluvené platební povinnosti, druhá nečinit jednání, byť omisivní, vedoucí k ukončení smlouvy před sjednaným termínem. Soud prvního stupně přehlédl, že druhá smluvní pokuta nesankcionuje jakékoliv opakované porušení platebních povinností, ale jen ty, které vedou k předčasnému ukončení smlouvy. Pokud by žalovaný napravil své jednání dříve, než by pro neoprávněný odběr byla ukončena dodávka, pak by smluvní pokuta nemohla být uplatněna. Hlavní výhodou závazku na dobu určitou je to, že zákazník je chráněn před nečekanými a neočekávatelnými výkyvy na trhu s energiemi, přičemž v posledních letech byla tato výhoda obzvlášť zřetelná. Žalobkyně může pevnou cenu garantovat za předpokladu, že ji pro žalovaného nakoupí předem na celé období trvání smlouvy. Na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou, na něž se nakupuje průběžně a průběžně se po dobu trvání smlouvy cena zákazníkovi mění. Skutečnost, že žalobkyně musela zajistit potřebné množství elektřiny pro celou dobu trvání smlouvy, je hlavním důvodem, proč jí vznikají škody při předčasném ukončení smlouvy a tedy důvodem, proč smluvní ujednání utvrzuje povinnost žalovaného setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu. Pokud by významné množství zákazníků v rozporu se sjednanou dobou zapříčinilo předčasné ukončení smlouvy, mohlo by dojít k vychýlení trhu s energiemi. V žádném případě se nejedná o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, jde o standardní-alternativně mezi jinými produkty nabízený-produkt, kde se zákazník s dodavatelem vyváženým způsobem dělí o výhody a rizika. Při posuzování práv a povinností je třeba nahlížet na právní vztah vcelku. To však soud prvního stupně neučinil, smluvní ujednání nehodnotil jako celek, když flagrantně pominul všechny okolnosti ve prospěch žalované, například její právo na náhradu za porušení standardu dle vyhlášky č. 540/2005 Sb., přičemž toto právo je výslovně konstatováno na první straně smlouvy v odstavci „SMLUVNÍ SANKCE“. Nevzal v úvahu to, že činnost žalobkyně jako obchodníka s elektřinou a plynem podléhá veřejnoprávní regulaci, neplnění jejích povinností je pak kvalifikováno jako přestupek dle energetického zákona a rovněž soud nevzal v potaz, že postavení spotřebitelů je chráněno rozšiřujícím katalogem oprávnění zakotvených rovněž v energetickém zákoně. Dále soud prvního stupně pominul reciproční sankce, které postihují žalobkyni v případě porušení jejích povinností vedoucích k předčasnému ukončení smlouvy či prodlení s platbami. Žalobkyně uvedla, že nesdílí názor, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty podle § 2051 o. z. k návrhu dlužníka. Má za to, že je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod upírat žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k pohledávce na náhradu škody způsobené porušením závazku jen proto, že je integrována do smluvní pokuty. Žalobkyně odkázala na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, které by se dle ní mělo vztahovat i na úvahy o nepřiměřenosti smluvní pokuty ve smyslu zneužívajícího ujednání podle § 1813 o. z. Rozdíl je jen v tom, že v případě moderace nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je cíleno na konkrétní nárok na smluvní pokutu v určité výši s přihlédnutím k okolnostem v době porušení povinnosti, u posuzování zneužívající povahy ujednání o smluvní pokutě musí soud posoudit podrobně okolnosti v době vzniku smlouvy. Při posuzování daného případu tedy měl soud prvního stupně aplikovat zásady, z nichž shora uvedené rozhodnutí vychází a soudu prvního stupně vytýká, že se při posuzování přiměřenosti těchto zásad nedržel. Dle ní výš smluvní pokuty 800 Kč měsíčně v daném případě odpovídala hodnotě utvrzované povinnosti, když byly sjednány zálohy ve výši 4 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou, přičemž zde nedochází k předkoupení dodávané komodity a výše možné škody je tak nesrovnatelně nižší. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil a žalobě vyhověl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení. 10. Opatrovnice žalovaného zopakoval svoji argumentaci o nepřiměřenosti smluvního ujednání a navrhla odvoláním napadené výroky potvrdit. 11. Výrok I. nebyl odvoláním napaden a samostatně tak nabyl právní moci. 12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadených výrocích podle § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je zde důvod pro změnu v nákladovém výroku IV., jinak shledal odvolání žalobkyně nedůvodným. 13. V daném případě jde o přezkum nároku na smluvní pokutu za porušení povinnosti žalovaného setrvat v závazku s žalobkyní po sjednanou dobu ukončeného v důsledku opakovaného neplnění platebních povinností, a to v paušální výši bez ohledu na přímou hospodářskou ztrátu, kterou žalobkyně utrpěla. 14. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku tento správně popsal, a pro stručnost na jeho odůvodnění zcela odkazuje (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). 15. S ohledem na níže popsané právní posouzení odvolací soud vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení o tom, zda byl žalovaný před uzavřením smlouvy informován o sankci za předčasně ukončený závazek a aby k němu označila důkazy. Odvolací soud pak doplnil dokazování listinou – informace pro zákazníka-spotřebitele k návrhu smlouvy, v níž žalobkyně vyzývá zákazníky, aby se v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy seznámili se všemi dokumenty, a to samotnou smlouvou, ceníkem produktu, ceníkem služeb, obchodními podmínkami (OP). V odstavci týkajícím se ceny je pasáž o tom, že smluvní pokuty jsou zakotveny ve smlouvě a OP. V odstavci obsahujícím základní charakteristiku produktu informace o smluvních pokutách není uvedena. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny obsahuje text, podle něhož zákazník potvrzuje, že v souladu s informacemi k návrhu smlouvy byl seznámen s průběhem dodávky elektřiny a že se s předstihem seznámil s OP, ceníkem a ceníkem služeb (odstavec „dodávka elektřiny“) a že se seznámil s textem obou stran smluv a že mu žalobkyně s dostatečným předstihem před podpisem sdělila informace o smluvním vztahu (odstavec „prohlášení zákazníka“). 16. V návaznosti na sdělení OTE ohledně plánované roční spotřeby žalobkyně sdělila, že smluvní pokuta dle novelizovaného ustanovení § 11cc energetického zákona by činila 40 521,41 Kč. 17. Na zjištěný skutkový stav bylo třeba aplikovat, s ohledem na datum uzavření smlouvy, příslušná ustanovení o. z. ve znění účinném od 6. 1. 2023, ustanovení energetického zákona a současně unijní předpisy, zde konkrétně směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (dále jen „směrnice 2019/944“) a směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice 93/13“). Směrnice sice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU, dříve ESD, ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA). 18. V posuzovaném případě žalovaný jako spotřebitel uzavřel s žalobkyní jako podnikatelem smlouvu na dobu určitou za účelem dodávky elektřiny do odběrného místa za cenu pevně stanovenou po celou dobu trvání smlouvy. S ohledem na povahu účastníků smlouvy jde nepochybně o smlouvu svým charakterem spotřebitelskou, jejíž strany jsou v nerovném postavení a v níž je spotřebitel chráněn, a to i s přihlédnutím k tomu, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, tedy prostřednictvím předem připraveného formuláře, na jehož obsah nemohl mít žalovaný žádný vliv. Jelikož ustanovení § 1813 o. z. patří mezi ustanovení určená k ochraně spotřebitele jakožto fakticky slabší smluvní strany v rámci soukromoprávního styku s podnikateli, je soudní praxe jednotná v tom, že aby taková ochrana byla účinná, musí ji soudy poskytovat z úřední povinnosti (není tedy vázána na aktivitu spotřebitele). V případě, kdy soud považuje smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy spotřebitel s použitím zneužívající klauzule souhlasí. Ve vztahu k námitce, že na zjištění o nepřiměřenosti smluvní pokuty měl soud reagovat moderací smluvní pokuty na základě judikaturou přijatých kritérií, odvolací soud odkazuje na ustálenou soudní judikaturu, od níž neměl důvod se odchýlit, podle které stále platí, že dospěje-li soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je zneužívající ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z., neboť zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, nemůže takovou situaci řešit za použití § 2051 o. z. (tedy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit), nýbrž musí aplikovat § 1815 o. z. a k ujednání o smluvní pokutě coby ujednání zneužívajícímu nepřihlížet. Řečeno jinak, v právním vztahu ze spotřebitelské smlouvy je aplikace § 2051 o. z. vyloučena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2026, sp. z. 33 Cdo 3502/2024). 19. Podle § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona zákazník má právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny. 20. Podle § 30 odst. 1 písm. d) energetického zákona obchodník s elektřinou má právo ukončit nebo přerušit dodávku elektřiny zákazníkům při neoprávněném odběru elektřiny. 21. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 22. Zákon v § 1810 o. z. vymezuje jako spotřebitelské ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem. 23. Podle § 1813 věty první o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 24. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. 25. Podle § 1814 o. z. odst. 1 písm. l) o. z. zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. 26. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 27. Článek 12 směrnice 2019/944, upravující právo na změnu dodavatele a pravidla týkající se poplatků souvisejících se změnou dodavatele, vstoupil v platnost 4. 7. 2019 a měl být transponován do vnitrostátního práva do 31. 12. 2020. Podle odstavce 2 tohoto článku měly členské státy zajistit, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele. Podle odstavce 3 odchylně od odstavce 2 mohou členské státy dodavatelům nebo účastníkům trhu vykonávajícím služby agregace povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem, včetně nákladů na případné investice v rámci balíčku nebo na služby, které již byly zákazníkovi poskytnuty jako součást plnění smlouvy. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace a přípustnost poplatků za ukončení smlouvy sleduje regulační orgán nebo jiný příslušný vnitrostátní orgán. 28. V době uzavření posuzované smlouvy a vzniku nároku na smluvní pokutu k implementaci uvedeného článku do právního řádu ještě nedošlo, k tomu došlo až s účinností od 1. 8. 2025 prostřednictvím ustanovení § 11cc energetického zákona, které upravuje možnost sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu, je-li sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny, ale na druhou stranu striktně upravuje podmínky jejího vzniku. Za prvé je stanoven limit její výše, dále je vyloučeno právo dodavatele elektřiny na náhradu škody způsobené porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou a dále je realizace daného práva spojena s povinností dodavatele informovat odběratele před uzavřením smlouvy o ujednání o smluvní pokutě a její výši nebo o způsobu jejího určení, a to pod sankcí, že k ujednání nebude přihlíženo. Výslovně je zakázáno se od dané úpravy odchýlit a sjednat si jiný způsob utvrzení povinnosti po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu. 29. Přestože na daný vztah nelze aplikovat § 11cc energetického zákona (viz Přechodná ustanovení Čl. II bod 4. zákona č. 87/2025 Sb.), má odvolací soud za to, s ohledem na povahu předmětu závazku (dodávka elektřiny), že je nezbytné při hodnocení, zda předmětné (nikoliv individuálně sjednané) ujednání o smluvní pokutě představuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 o. z. (implementace čl. 3, 4, 6 a 7 směrnice 93/13), vzít v úvahu i to, zda při sjednání dané smluvní pokuty byla dodržena právě směrnicí 2019/944 stanovená kritéria (jasná informovanost o sankci před uzavřením smlouvy a její přiměřená výše). Jak bylo uvedeno shora, soudy totiž mají povinnost volit v rámci národního práva eurokonformní výklad. Nadto významnost těchto kritérií pro naplnění požadavku na vyváženost práv a povinností ve spotřebitelském vztahu pak potvrdila i provedená implementace do národního práva, která s nesplněním těchto kritérií při sjednávání smluvní pokuty spojuje účinek, že se k takovému ujednání nebude přihlížet (pokud se spotřebitel jeho použití sám nedovolá). Tedy je zde nepochybný zájem na tom, aby ujednání, při jehož vzniku nebudou splněna uvedená kritéria, bylo vyloučeno z použití v rámci spotřebitelského vztahu. 30. Pokud žalobkyně odkazovala na smlouvu a předloženou listinu obsahující informace pro zákazníka-spotřebitele k návrhu smlouvy, odvolací soud vyhodnotil, že na jejich základě nelze dospět k závěru, že by žalovaný byl s přestihem jasně informován o sankci a její výši za nedodržení délky závazku. Je zřejmé, že smlouva počítá s tím, že zákazník bude o obsahu smluvního vztahu informován prostřednictvím listiny přehledně obsahující základní parametry závazku v souladu s § 1811 odst. 1 o. z., a to již s ohledem na to, že zatímco text strany dvě smlouvy je přehledně strukturovaný, text strany jedna je co do kompozice textu pro přiměřeně pozorného a obezřetného zákazníka obtížněji srozumitelný. Ke splnění povinnosti s předstihem informovat o daném postihu nebude dostačující ani výzva žalobkyně, aby se žalovaný zákazník s obsahem smlouvy seznámil. Tomuto závěru odpovídá článek 10 odst. 3 směrnice 2019/944 (účinný od 1. 1. 2021) o tom, že zákazníci musí být o smluvních podmínkách informováni před uzavřením nebo potvrzením smlouvy a že koneční zákazníci obdrží stručný přehled základních smluvních podmínek v přehledné, výstižné a srozumitelné podobě (shodně pak bod 31. odůvodnění směrnice 2019/944, podle něhož je třeba, aby spotřebitelé měli k dispozici srozumitelné a jednoznačné informace o svých právech týkajících se energetiky). V důsledku nesplnění předsmluvní informační povinnosti o předmětném postihu ze strany žalobkyně nemohl odvolací soud vyhodnotit dané ujednání jako nikoliv zneužívající ve smyslu § 1813 o. z., a proto k němu v souladu s § 1815 o. z. nepřihlížel. 31. Odvolací soud proto zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 2019 o. s. ř. potvrdil. Potvrdil i nákladový výrok III., v němž soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci procesně úspěšnější. Stran výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu, struktury a výše náhrady odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (odstavec 15.) 32. Odvolací soud přistoupil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ke změně výroku IV. týkající se náhrady nákladů řízení státu, neboť takový výrok nemá žádný podklad v procesním právu. Účastníku řízení, který se nemůže účastnit řízení z důvodu neznámého pobytu, může soud ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovit opatrovníka. Je-li ustanoven z řad advokátů, platí jeho odměnu a náhradu hotových výdajů stát (§ 140 odst. 2 o. s. ř.). Pokud takovému účastníku v závislosti na výsledku řízení vznikne právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., případně na její poměrnou část podle § 142 odst. 2 na začátku věty o. s. r., pak soud náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů a odměny opatrovníka ustanoveného z řad advokátů) přiznává zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení ve smyslu ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. stanoví ve prospěch státu. Pokud účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení nevznikne, platí tyto náklady stát bez možnosti jejich náhrady. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. se v takovém případě neuplatní. V souzeném případě vzniklo právo na náhradu nákladů řízení mezi účastníky žalobkyni, nikoli zastoupenému žalovanému, a proto náhrada nákladů, které stát zaplatí ustanovené opatrovnici za řízení před soudem prvního stupně, nepřichází do úvahy. 33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný. V odvolacím řízení vznikly náklady za zastoupení ustanovenou opatrovnicí ve výši 3 724 Kč sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast při odvolacím jednání) ve výši 1 500 Kč podle § 7 bod 4., § 8 odst. 1 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas jízdou k odvolacímu soudu a zpět 4 půlhodiny po 150 podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, z náhrady cestovného ve výši 528 Kč ([adresa] a zpět 2 x 30 km, osobním automobilem při průběrné spotřebě 8,5l/100 km dle VTP, ceně NM 34,10 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a z náhrady za 21 % DPH ve výši 646 Kč. 34. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení České republice-Okresnímu soudu v Mělníku v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem. Praha 31. března 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu