USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] adresa pro doručování [Adresa žalovaného] o zaplacení 34 845 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 10. 2025, č. j. 220 C 98/2025-115 takto: I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 266 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci tohoto usnesení vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 394 Kč, složená na účet soudu (výrok III.). 2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u soudu dne 3. 4. 2025 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 34 845 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný byl v období od 5. 4. 2023 do 5. 6. 2023, od 6. 6. 2023 do 9. 10. 2023 a od 10. 10. 2023 do 3. 4. 2024 vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značky [SPZ], přičemž vozidlo bylo registrováno v registru vozidel, avšak nebylo na něj sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024, respektive dle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tyto příspěvky žalovaný neuhradil ani na základě výzvy zasílané žalobkyní. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Uvedl, že dne 15. 2. 2023 zaplatil Kooperativě pojišťovně, a.s. pojištění ve výši 347,28 EUR jako pojištění na předmětné vozidlo. Z důvodu vývozu vozidla a přihlášení u příslušného orgánu ve Slovenské republice požádal dne 17. 4. 2023 společnost [Anonymizováno], [Anonymizováno], na pobočce se sídlem [Anonymizováno] o ukončení pojistné smlouvy č. [číslo] vztahující se k předmětnému vozidlu. Již 5. 4. 2023 uzavřel smlouvu na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla rovněž u [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] poslala v dubnu 2023 žalovanému přeplatek z pojistného plnění na jeho účet. Na formuláři označeném jako „Žádost o ukončení pojistné smlouvy č. [hodnota]“ v České republice uvedl žalovaný svou doposud platnou adresu trvalého bydliště na Slovensku, kde si rovněž přebírá poštu. Taktéž na tomto formuláři uvedl, že vozidlo je vyvezené na Slovensko. Nemohlo tedy dojít k nedoplatku na pojistném plnění, neboť žalovaný měl pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uzavřené nepřetržitě u téže společnosti, a to [Anonymizováno]. Žalovaný vozidlo na Slovensku řádně přihlásil, a to na Okresním úřadě Košice; požadované doklady tam odevzdal a obdržel nový technický průkaz. Následně mu Ministerstvo vnitra Slovenské republiky zaslalo i osvědčení o evidenci – část II. Žalovaný pak má za to, že všechny rozhodné skutečnost řádně ohlásil, pojištění celou dobu hradí, a tudíž předpokládá, že žalobkyně vezme žalobu zpět. 3. Podáním doručeným soudu dne 22. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět. Uvedla, že tak činí jako vstřícné řešení, když lze mít za prokázané, že vozidlo bylo od 5. 4. 2023 pojištěno v zahraničí, a tudíž není možné požadovat zaplacení příspěvku za období od 5. 4. 2023 do 3. 4. 2024, a to dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyni však nebyly tyto údaje před podáním žaloby známy, neboť údaje, které žalobkyně dle zákona č. 168/1999 Sb. eviduje pak porovnává s údaji evidovanými Ministerstvem dopravy, jež provozuje registr silničních vozidel. Tím žalobkyně zjistila, že předmětné vozidlo, kde jako jeho vlastník a provozovatel je zapsán žalovaný, je provozováno v ČR bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Protože o tom, že vozidlo je provozováno v zahraničí, se žalobkyně dozvěděla až v tomto řízení, má za to, že jsou dány důvody proto, aby byla žalobkyni v souvislosti se zastavením řízení pro zpětvzetí přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 266 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyni bude po právní moci tohoto usnesení vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 394 Kč, složená na účet soudu (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně před prvním jednání ve věci vzala žalobu v plném rozsahu zpět, a proto postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v plném rozsahu zastavil. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl za podmínek dle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vykonala vše, co bylo v jejích silách, aby předešla podání žaloby a žalovaného vyzývala k zaplacení příspěvku výzvami, které zasílala na adresu uvedenou v registru vozidel. Skutečnost, kterou uváděl žalovaný, tedy že předmětné vozidlo bylo vyvezeno z ČR, že jeho doručovací adresa je adresa [adresa], Slovenská republika, nemohla žalobkyně zjistit, protože žalovaný nesplnil svou oznamovací povinnost dle § 4 odst. 2 písm. a) bod 1, § 4 odst. 2 písm. h) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích“, nenahlásil do registru silničních vozidel vývoz předmětného vozidla z ČR. V důsledku toho pak bylo předmětné vozidlo nejméně ke dni 24. 5. 2024 stále v registru vedeno jako provozované a jako provozovatel evidován právě žalovaný s evidovanou adresou [adresa]. Výše nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 394 Kč a nákladů právního zastoupení sestávajících se z odměny za zastupování, a to odměny dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, ve výši 700 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé, zpětvzetí žaloby) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 advokátního tarifu, a 21 % DPH z částky 3 200 Kč ve výši 672 Kč. Postup dle § 14b advokátního tarifu byl odůvodněn tím, že řízené bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u soudu prvního stupně, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Protože bylo řízení zastaveno před prvním jednání ve věci, rozhodl soud prvního stupně dále o vrácení zaplaceného soudního poplatku za řízení, sníženého o 20 %, nejméně o 1 000 Kč, tedy ve výši 394 Kč, a to dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 5. Proti tomuto usnesení, pouze do výroku II. o nákladech řízení, podal žalovaný včasné odvolání. Namítl, že žalobkyně nevyvinula důslednou aktivitu k tomu, aby zjistila aktuální adresu pobytu žalovaného, ačkoliv jí žalovaný uvedl na formuláři s názvem „Žádost o ukončení pojistné smlouvy č. [hodnota]“ ze dne 17. 4. 2023; v tomto formuláři žalovaný uvedl také důvod ukončení pojistné smlouvy. Žalobkyně si tak mohla u [adresa] v ČR zjistit výše uvedené skutečnosti, a to v okamžiku, kdy přestala pojišťovna posílat příspěvky z pojištění. Žalovaný dále uvedl, že na Slovensku řádně vozidlo přihlásil na příslušném Okresním úřadě v Košicích, odevzdal požadované doklady a dostal nový technický průkaz. Ministerstvo vnitra mu následně zaslalo osvědčení o evidenci – část II. Následně měl tento správní orgán postupovat podle směrnice EU 1999/37/ES a v průběhu několika měsíců zaslat informaci o nové registraci v rámci EU předchozímu registru vozidel. Proto žalovaný nezkoumal, zda tento postup správní orgán dodržel, přičemž dalším důvodem byly zdravotní problémy, které u něj dodnes přetrvávají. Pokud by žalobkyně konala s péčí řádného hospodáře, mohla si zjistit u Kooperativy pojišťovny, která přestala platit příspěvky z vozidla žalovaného, aktuální adresu trvalého pobytu žalovaného, jakož i to, kam vyvezl vozidlo. Tím pádem mohly být upomínky řádně doručené. Tím, že Okresní úřad v Košicích odňal žalovanému zahraniční doklady k vozidlu, žalovaný nemohl vědět, že nedošlo k odhlášení vozidla v ČR. Všechna tato pochybení tedy nemohou jít žalovanému k újmě. 6. Žalobkyně k podanému odvolání uvedla, že je pravdou, že žalovaný sice vyvezl vozidlo na Slovensko, avšak nesplnil svou ohlašovací povinnost vůči registru vozidel v České republice. Žalobkyně pak při zjišťování osoby odpovědné za úhradu příspěvku pak postupuje zákonným způsobem a vychází z informací, které jsou evidovány v registru vozidel. Žalobkyně až po podání žaloby zjistila, že vozidlo není fakticky provozováno na území ČR, proto přistoupila ke zpětvzetí žaloby, ačkoliv mohla postupovat ryze formalisticky a úhradu příspěvků požadovat, neboť předmětné vozidlo je stále na území ČR formálně provozováno. Proto navrhla, aby bylo usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. potvrzeno. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. v intencích ustanovení § 212 věta první o. s. ř. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 8. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). 9. Při zastavení řízení je pro vyřešení otázky náhrady nákladů řízení klíčové zjištění, zda, a pokud ano, který z účastníků z procesního hlediska zastavení řízení zavinil. Kritérium procesního zavinění je pak třeba posuzovat z objektivního hlediska, a to ve vztahu mezi tím, čeho žalující strana v řízení požadovala, resp. jakého výsledku se domáhala, a skutečností, pro kterou žalující strana posléze vzala žalobu zpět s tím, aby řízení bylo zastaveno. Při zjišťování, který z účastníků z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, nelze přitom a priori vyloučit ani zkoumání hmotněprávních souvislostí z hlediska vztahu mezi jednáním účastníků a žalobním návrhem (petitem). K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o procesní zavinění žalobce na zastavení řízení, musejí být kumulativně splněny zároveň obě podmínky, a to že: a) žaloba byla podána důvodně a b) že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného; jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě tyto podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva i když předmětem sporu nebyl peněžitý nárok. (viz Svoboda, Karel, Hromada, Miroslav, Levý, Jiří, Vláčil, David, Tlášková, Šárka, Pirk, Tomáš. Náklady řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 152.) 10. V daném případě se podanou žalobou žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně z titulu provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V řízení bylo prokázáno, že v období, za které se žalobkyně domáhá zaplacení příspěvku, bylo předmětné vozidlo registrováno v registru vozidel ČR, přičemž jako jeho vlastník a provozovatel byl uveden žalovaný. Až v průběhu řízení poté, co byla žalovanému doručena žalobu na adresu trvalého pobytu na Slovensku, bylo zjištěno, že žalovaný předmětné vozidlo z ČR vyvezl a registroval jej na území Slovensko. Jak správně uvedl soud prvního stupně, žalobkyně nemohla tuto skutečnost zjistit, neboť žalovaný měl dle zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost příslušnému správnímu orgánu sdělit, že předmětné vozidlo je vyvezeno mimo území ČR. V takovém případě by registr vozidel přidělil vozidlu registrační značku s omezenou platností pro účely vývozu vozidla do jiného státu (§ 14 zákona o provozu vozidel na pozemních komunikacích), přičemž by tato skutečnost byla v registru vozidel uvedena. V souladu s § 38 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ je pojišťovna jako pojistitel povinna sdělit žalobkyni údaje o vzniku, přerušení a zániku pojištění dle tohoto zákona; informace vztahující se k údaji o vozidlech pak sděluje žalobkyni Ministerstvo dopravy dle údajů uvedených v registru vozidel. Obdobná úprava platila i dle předchozí právní úpravy účinné do 31. 3. 2024 (viz § 15 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024). Jinými slovy, žalobkyně měla a mohla zjistit pouze to, že předmětné vozidlo je registrováno na žalovaného jako vlastníka včetně jeho adresy pobytu uvedené v tomto registru, a dále, že je provozováno v ČR a že ohledně tohoto vozidla bylo ukončeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jestliže za této situace tedy podala žalobu, byla podána důvodně, přičemž až po jejím podání žalovaný svým oznámením, učiněným v tomto řízení, sdělil, že vozidlo již dále jako tuzemské provozováno není. Byly tak naplněny důvody pro postup dle § 146 odst. 2 o. s. ř., aby náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobkyni. 11. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně byla povinna zjišťovat důvody ukončení pojistné smlouvy ohledně předmětného vozidla u příslušné pojišťovny, tato námitka není důvodná, neboť tuto povinnost žalobkyně dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel (ani dle předchozí úpravy dle zákona č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2024) nemá. Stejně tak není důvodná námitka ohledně údajného porušení postupu dle směrnice 1999/37/ES, neboť směrnice dle práva EU zavazují toliko členské státy a pro její přímou použitelnost je třeba její implementace. Navíc z jejího znění vyplývá úprava postupu registrace vozidla, které již bylo registrováno v jednom členském státě, v jiném členském státě EU, tedy nestanoví žádná pravidla týkající se předávání informací mezi členskými státy. 12. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 1, když žalovaný nebyl v této fázi řízení úspěšný, avšak žalobkyni v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Žalobkyně se sice k podanému odvolání vyjádřila, nicméně v tomto vyjádření toliko zopakovala argumentaci uvedenou již v úkonu právní služby zpětvzetí žaloby, za který jí byla odměna a paušální náhrada hotových výdajů přiznána, a tudíž tento úkon právní služby učiněný za žalobkyni jejím zástupcem (advokátem) nelze považovat za účelný. Proto nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 11. února 2026 Mgr. Kateřina Boudníková předsedkyně senátu