ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], státní občanství [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 212 757,88 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 9. 2025, č. j. 35 C 197/2025 - 54, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 212 757,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 212 757,88 Kč od 11. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 66 772,50 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 45 594,90 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 212 757,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 18. 3. 2017 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Dle této smlouvy dodávala žalovanému elektřinu a distribuční služby na adresu [adresa]. Žalovaný se zavázal za tyto služby řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Žalobkyně vyúčtovala nedoplatek ve výši 212 757,88 Kč za období od 25. 6. 2023 do 1. 11. 2023. Žalovaný jej však neuhradil. 2. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na zaplacení částky 212 757,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 11. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 36 111,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II). 3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že bylo sice v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému elektřinu dodávala dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa. Nebylo však zároveň prokázáno, v jakém množství. Žalobkyně ani přes výzvu soudu prvního stupně nedotvrdila a neprokázala, jakým konkrétním způsobem zjistila odběr (tj. počáteční stav elektroměru v rozhodném období). Tvrzený odběr za čtyři měsíce je nestandardní. Žalovaný sice v nějaké míře zaplatil za dodanou elektřinu, nelze však uzavřít, zda a kolik žalovanému za skutečně provedený odběr zbývá zaplatit. Jelikož se nepodařilo postavit skutek najisto, byla žaloba zamítnuta. Zcela úspěšnému žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. 4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr soudu prvního stupně o nedostatečně tvrzeném počátečním stavu elektroměru v rozhodném období je neopodstatněný. Počáteční stav elektroměru je ze své podstaty vždy totožný s konečným stavem předchozího zúčtovacího období. Žalovaný akceptoval předchozí vyúčtování a nijak ho nerozporoval. Tím i akceptoval konečný stav měřidla ke dni 24. 6. 2023, který se automaticky stal i počátečním stavem pro následující období. Důkazní břemeno ohledně nesprávnosti počátečního stavu by v takovém případě leželo na žalovaném. Z vyúčtování za období od 25. 6. 2023 do 1. 11. 2023 vyplývá, že spotřeba za toto období činila 26 883 kWh. Údaj o počátečním stavu vychází z odhadu distributora [právnická osoba]., jakožto provozovatele distribuční soustavy a vlastníka měřidla, který postupoval v souladu s platnou a účinnou právní úpravou. Stanovení stavu elektroměru odhadem je legitimní způsob určení hodnoty stavu elektroměru. Případnou vadnost elektroměru by musel žalovaný reklamovat u distributora, nikoliv u žalobkyně. 5. Žalovaný k odvolání uvedl, že považuje napadený rozsudek za věcně správný. Vztah žalovaného s žalobkyní byl po dlouhou dobu bezproblémový. Žalovaný platil zálohy, v některých případech vyúčtování končilo i přeplatkem. Konečné vyúčtování proto bylo pro žalovaného překvapením. Žalovaný neví o tom, že by byla spotřeba jakkoli navýšena. Navrhl proto v řízení před soudem prvního stupně vypracování znaleckého posudku, který by určil, jaká je možná spotřeba elektrické energie s ohledem na spotřebiče, které se v domácnosti nachází. Není rovněž zřejmé, proč žalobkyně prováděla odečet odhadem, byl-li elektroměr volně přístupný. V současnosti (zřejmě od roku 2024) žalovaný odebírá elektřinu od jiného subjektu, od kterého má i nový elektroměr. Nikdy se nezabýval tím, zda elektroměr správně měří. Závěrem s ohledem na skutková zjištění učiněná v odvolacím řízení rovněž navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Soud prvního stupně předně správně uzavřel, že české soudy jsou příslušné k rozhodnutí tohoto sporu v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), neboť žalovaný má bydliště v České republice. 8. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že dne 18. 3. 2017 byla mezi žalovaným v postavení zákazníka a žalobkyní v postavení obchodníka podepsána smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, dle které se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa v Bašti (EAN OM [odběrné místo]) žalovanému sjednané množství elektřiny, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa. Žalovaný se zavázal odebrat dodanou elektřinu do odběrného místa a uhradit řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby. 9. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za uskutečněný odběr v období od 25. 6. 2023 do 1. 11. 2023 nejprve částku 2 995,82 Kč a následně na základě reklamace družky žalovaného provedené k vyúčtování vůči ní, částku 212 757,88 Kč splatnou dne 10. 7. 2024. Ve vyúčtování za elektřinu (v opravném daňovém dokladu č. [hodnota]) bylo uvedeno, že na počátku vyúčtovaného období dne 25. 6. 2023 činil stav elektroměru 60 291 kWh (zjištěno z odhadu distributora). Konečný stav elektroměru ke dni 1. 11. 2023 činil 87 174 kWh. Celková spotřeba elektřiny tak odpovídala 26 883 kWh. Odběrné místo je dle vyúčtování ve třídě TDD (typový diagram dodávek) 4. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto byl k její úhradě žalobkyní upomínán. 10. Žalovaný požádal o ukončení smlouvy dne 31. 10. 2023. V předávacím protokolu z téhož dne bylo uvedeno, že stav elektroměru k datu přepisu činí 87 174 kWh. 11. Žalobkyně k poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dotvrdila, že v předchozích obdobích byl odečet proveden distributorem a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Z důkazů doplněných odvolacím soudem bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila řádné vyúčtování za období od 5. 6. 2020 do 8. 6. 2021 se spotřebou 4 921 kWh. Počáteční stav elektroměru činil 43 430 kWh a konečný 48 351 kWh (byl zjištěn odečtem distributora). 12. V následujícím roce vystavila žalobkyně řádné vyúčtování elektřiny za období od 9. 6. 2021 do 7. 6. 2022. Počáteční stav elektroměru činil 48 351 kWh a konečný (zjištěný odečtem distributora) 54 217 kWh. Celková spotřeba odpovídala 5 866 kWh. 13. Z vystaveného řádného vyúčtování za elektřinu za období od 8. 6. 2022 do 24. 6. 2023 bylo zjištěno, že počáteční stav elektroměru činil 54 217 kWh a konečný (zjištěný odhadem distributora) 60 291 kWh. Celková spotřeba tak měla být 6 074 kWh., což odpovídalo částce 35 855,81 Kč. Žalovaný za toto období uhradil na zálohách celkem 51 170 Kč. Přeplatek ve výši 15 314,19 Kč byl využit na úhradu záloh za následující období. 14. Z konečného vyúčtování za elektřinu za období od 25. 6. 2023 do 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že počáteční stav elektroměru byl evidován ve výši 60 291 kWh a konečný ve výši 62 308 kWh. Oba údaje byly určeny odhadem. Celková spotřeba měla činit 2 017 kWh. Žalovaný za toto období uhradil 15 314,19 Kč (tj. přeplatek z minulého zúčtovacího období) a dále nedoplatek ve výši 2 995,82 Kč. 15. Žalovaný provedl odečet elektroměru k datu 31. 10. 2023. Stav elektroměru činil 87 174 kWh. Společnost [právnická osoba]. (dále jen „distributor“), potvrdila, že pořídila přímý periodický odečet elektroměru dne 8. 6. 2021 a dne 7. 6. 2022. V červnu 2023 vyzvali žalovaného k nahlášení samoodečtu e-mailem a SMS. Jelikož samoodečet neobdrželi, použili pro fakturaci ke dni 24. 6. 2023 odhad stavu ve vysokém tarifu podle předcházející skutečné spotřeby na 60 291 kWh. Rovněž dne 1. 11. 2023 od žalovaného neobdrželi odečet elektroměru, a proto jej rovněž nejprve stanovili odhadem na 62 308 kWh. Následně však zjistili, že skutečný stav elektroměru činil 87 174 kWh, a proto opravili stav k datu 1. 11. 2023. 16. Takto provedenými důkazy byl zjištěn skutkový stav v rozsahu, v němž bylo možné o věci rozhodnout. 17. Soud prvního stupně správně uzavřel, že se spor řídí právem České republiky v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se na tom účastníci dohodli. 18. Dle § 50 odst. 2 věta prvá zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném ke dni podpisu smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (dále jen „energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. 19. Dle § 7 odst. 3 vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2023 (dále jen „vyhláška o měření elektřiny“), údaje z měření elektřiny jsou a) údaje zaznamenané měřicím zařízením, popřípadě vypočtené na základě údajů z měřicího zařízení, b) údaje odečtené a předané zákazníkem nebo výrobcem elektřiny provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy, pokud odpovídají charakteru a průběhu odběru nebo dodávky elektřiny předcházejících období (dále jen „samoodečty“), c) náhradní údaje získané výpočtem, odhadem nebo vzájemným odsouhlasením provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy se zákazníkem, výrobcem elektřiny nebo provozovatelem jiné distribuční soustavy a d) údaje spotřeby získané výpočtem, a to tak, že celkové množství elektřiny vstupující do distribuční soustavy z jiných distribučních soustav a vystupující z distribuční soustavy do jiných distribučních soustav je zvýšeno o měřenou dodávku výrobců a zákazníků do této distribuční soustavy a sníženo o měřený odběr výrobců a zákazníků z této distribuční soustavy; údaje spotřeby získané tímto výpočtem se použijí pouze v případě, je-li v odběrném místě odběratel stejným právním subjektem jako dodavatel elektřiny do tohoto odběrného místa a provozovatel distribuční soustavy, k níž je toto odběrné místo připojeno, a zároveň v tomto odběrném místě není instalována výrobna elektřiny. 20. Dle § 7 odst. 4 vyhlášky o měření elektřiny, nejsou-li v případě prokazatelné závady měřicího zařízení, při opravě chybných hodnot nebo při doplnění chybějících hodnot dostupné údaje zaznamenané měřicím zařízením, provede provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy výpočet náhradních údajů o odběru nebo dodávce elektřiny a o jejím průběhu. Tento výpočet bude proveden na základě protokolu autorizované zkušebny nebo zprávy o závadě měřicího zařízení podle výše odběru elektřiny v předcházejícím srovnatelném období při srovnatelném charakteru odběru elektřiny, v němž byl odběr elektřiny řádně měřen, nebo dodatečně podle výše odběru nebo dodávky elektřiny zjištěné na základě kontrolního odečtu v následujícím období. 21. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky o měření elektřiny, náhradní údaje pro měření typu C kategorie C4 lze nepřetržitě využívat maximálně po dobu 2 po sobě jdoucích let, samoodečty pro měření typu C kategorie C4 lze využívat maximálně po dobu 3 po sobě jdoucích let. Náhradní údaje a samoodečty lze kombinovat a používat maximálně po dobu 3 po sobě jdoucích let. 22. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky o měření elektřiny, pro stanovení náhradních údajů o odběru elektřiny u měření typu C kategorie C4 se použije přiřazený přepočtený typový diagram dodávky, počet vyhodnocovaných kalendářních dní a výše odhadovaného ročního odběru elektřiny. 23. Dle § 8 odst. 5 vyhlášky o měření elektřiny, při změně dodavatele elektřiny, provozovatele distribuční soustavy, subjektu zúčtování, výrobce elektřiny nebo zákazníka, při změně tarifu a při změně provedené na měřicím zařízení musí být vždy provedeno zpracování údajů z měření elektřiny podle § 7. 24. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 25. Dle § 1970 o. z, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 26. Odvolací soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 3. 2017 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí ve smyslu § 50 odst. 2 energetického zákona. Tato smlouva byla ukončena ke dni 31. 10. 2023 (odběr elektřiny byl následně přepsán na družku žalovaného). Žalobkyně se zavázala dodávat do odběrného místa s měřením typu C elektřinu včetně souvisejících služeb a žalovaný se zavázal za ni zaplatit sjednanou cenu. V řízení bylo prokázáno, že distributor provedl přímý periodický odečet elektroměru dne 8. 6. 2021 a dne 7. 6. 2022. Ke dni 24. 6. 2023 a ke dni 1. 11. 2023 byl stav elektroměru zjištěn odhadem. Následně byl ke dni 1. 11. 2023 zjištěn skutečný stav elektroměru, z čehož vyšlo najevo, že odhad byl podhodnocen. Distributor proto skutečně zjištěný stav k datu 1. 11. 2023 opravil. V reakci na to vydala žalobkyně opravné vyúčtování. 27. Distributor mohl stav elektroměru k datu 24. 6. 2023 a k datu 1. 11. 2023 s ohledem na charakter odběrného místa zjistit nejen odečtem, ale i odhadem stavu měřícího zařízení dle § 7 odst. 3 vyhlášky o měření elektřiny, neboť tento způsob zjištění citované ustanovení výslovně umožňuje. Jelikož poslední přímý periodický odečet elektroměru byl proveden k datu 7. 6. 2022, bylo dodrženo i omezení upravené v § 7 odst. 6 vyhlášky o měření elektřiny, neboť využití náhradních údajů nepřekročilo maximální povolenou dobu. Okolnost, že údaje zaznamenané měřícím zařízením jsou dostupné, na tom nic nemění. Jelikož byl k datu 1. 11. 2023 zjištěn skutečný stav elektroměru, došlo k opravě chybných hodnot, na základě kterých provedl distributor výpočet náhradních údajů o odběru nebo dodávce elektřiny a o jejím průběhu ve smyslu § 7 odst. 4 vyhlášky o měření elektřiny (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4108/2017). S ohledem na změnu zákazníka postupoval distributor ve smyslu § 8 vyhlášky o měření elektřiny. 28. Nelze se tak ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno, jak žalobkyně zjistila počáteční stav elektroměru ke dni 25. 6. 2023, neboť ten byl určen právními předpisy předvídaným způsobem. Je-li následně zjištěno, že byl odhad podhodnocený, je na místě přistoupit k vydání opravného vyúčtování, jak se stalo i v dané věci. Náhradní údaje o spotřebě elektřiny je možné žalobkyni ze strany distributora dodat nejen tehdy, prokáže-li se, že bylo měřící zařízení vadné, ale také při opravě chybných nebo doplnění chybějících hodnot. Žalobkyně je obchodníkem s elektřinou, nikoliv provozovatelem distribuční soustavy, a proto není oprávněna provést reálný odečet stavu elektroměru (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1897/19). 29. V řízení tak bylo jednoznačně prokázáno, že skutečný stav elektroměru k datu 7. 6. 2022 činil 54 217 kWh a k datu 31. 10. 2023 činil 87 174 kWh. Za toto období tak bylo odebráno celkem 32 957 kWh (vyúčtování k datu 24. 6. 2023 ve výši 6 074 kWh a opravné vyúčtování k datu 1. 11. 2023 ve výši 26 883 kWh), za což žalobkyni náleží 266 923,69 Kč. Žalovaný však dosud za toto období uhradil pouze 54 165,82 Kč (51 170 Kč + 2 995,82 Kč). Žalovanému tak zbývá za odebranou elektřinu uhradit 212 757,87 Kč, tj. částku, na kterou žalobkyně vystavila opravné vyúčtování. Žalovaná částka byla splatná ke dni 10. 7. 2024. Žalovaný však dosud na svůj dluh nic neuhradil. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení 212 757,87 Kč v souladu s § 50 odst. 2 energetického zákona včetně úroku z prodlení dle § 1968 o. z ve spojení s § 1970 o. z 30. Žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti, které by měly na žalovaný nárok vliv. Žalovaný pouze obecně namítal, že takové množství elektrické energie nespotřeboval. Tato spotřeba však byla v řízení prokázána přímými odečty. Žalovaný netvrdil nic, co by mohlo objektivně prokázanou spotřebu vyvrátit (např. chybným měřením elektroměru, neoprávněným odběrem elektřiny třetí osobou apod.). Žalovaným navržený důkaz (znalecký posudek ke stanovení průměrné spotřeby elektrické energie za žalované období) byl proto shledán nadbytečný, neboť v řízení byla prokázána spotřeba skutečná v souladu se stavem elektroměru. Netvrdil-li žalovaný žádné rozhodné skutečnosti, které by mohly mít pro rozhodnutí ve věci význam, nebylo třeba vypracovat znalecký posudek. 31. Jelikož odvolací soud po doplnění dokazování shledal nárok žalobkyně zcela důvodným, změnil napadený rozsudek ve smyslu § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobě zcela vyhověl. 32. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně své náklady nevyúčtovala, vycházel odvolací soud z obsahu spisu. 33. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 8 511 Kč a v nákladech za právní zastoupení v celkové výši 58 261,50 Kč. Ty sestávaly z odměny advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 22. 5. 2025 a účast na jednání dne 1. 9. 2025) po 9 180 Kč/úkon dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), dále z paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 450 Kč/úkon (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 10 111,50 Kč. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily 66 772,50 Kč. 34. V odvolacím řízení spočívaly náklady žalobkyně v zaplaceném soudním poplatku ve výši 10 638 Kč a v nákladech za právní zastoupení ve výši 34 956,90 Kč. Ty sestávaly z odměny advokáta za tři úkony právní služby (odvolání ze dne 22. 9. 2025, účast na jednání dne 3. 2. 2026 a dne 3. 3. 2026) po 9 180 Kč/úkon dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč/úkon (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 6 066,90 Kč. Žalobkyně tímto vyjádřením doplnila rozhodná tvrzení a označila a předložila důkazy, což však již mělo být součástí žaloby, popř. mohla žalobkyně rozhodné skutečnosti dotvrdit již při jednání odvolacího soudu dne 3. 2. 2026 v návaznosti na poskytnuté poučení. Takový úkon proto nelze považovat za účelné uplatňování práva. Celkem náklady odvolacího řízení činily 45 594,90 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada za vyjádření ze dne 16. 2. 2026, byť bylo činěno k výzvě odvolacího soudu. Poučení: Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Praha 3. března 2026 JUDr. Tomáš Kučera předseda senátu