ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované], [Anonymizováno] o zaplacení 60 369 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 12. 2025, č. j. 18 C 235/2025-160 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadené části výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 34 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, za který je placeno, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek; jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žalobkyni se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za podané odvolání ve výši 1 269 Kč, která jí bude vrácena prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j. 18 C 235/2025-16, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 38 881 Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 20% ročně z částky 41 000 Kč od 22. 11. 2024 do 15. 12. 2024; obchodním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 41 000 Kč od 16. 12. 2024 do 11. 3. 2025; 40 881 Kč od 12. 3. 2025 do 14. 04. 2025; 40 381 Kč od 15. 4. 2025 do 14. 5. 2025; 39 881 Kč od 15. 5. 2025 do 10. 6. 2025; 39 381 Kč od 11. 6. 2025 do 7. 7. 2025; 38 881 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 11. 2024 dosáhne částky 100 634 Kč; zákonným úrokem z prodlení z částky 42 881 Kč od 22. 11. 2024 do 10. 12. 2024; 42 381 Kč od 11. 12. 2024 do 10. 1. 2025; 41 881 Kč od 11. 1. 2025 do 10. 2. 2025; 41 381 Kč od 11. 2. 2025 do 11. 3. 2025; 40 881 Kč od 12. 3. 2025 do 14. 4. 2025; 40 381 Kč od 15. 4. 2025 do 14. 5. 2025; 39 881 Kč od 15. 5. 2025 do 10. 6. 2025; 39 381 Kč od 11. 6. 2025 do 7. 7. 2025; 38 881 Kč od 8. 07. 2025 do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně s žalovanou jednaly o uzavření úvěrové smlouvy a že žalovaná poskytla žalobkyni některé své doklady (o příjmu, občanský průkaz, osvědčila existenci svého bankovního účtu). Naopak není prokázáno, že by žalované byl zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně, ani že žalovaná zaslanou SMS zprávou podepsala či odsouhlasila právě smluvní dokumentaci předloženou žalobkyní. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – soudu předložený PDF dokument – obsahuje dva elektronické podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě). Oba popisy, tedy i tvrzený podpis úvěrované osoby byly připojeny žalobkyní. Z údajů o podpisu se podává, že má jít v obou případech o podpis osoby s neznámou identitou, jejíž certifikát není v seznamu důvěryhodných certifikátů. Nejde tedy o podpis, který by vyhovoval podmínkám článku 26 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS), může jít maximálně o prostý elektronický podpis, z něhož však nevyplývá identita podepisujícího. Úvěrovaná osoba zde nepřipojila svá data (podpis) k jiným datům (dokumentu obsahujícímu smlouvu) a žalobkyně se žalovanou tak neuzavřeli písemnou smlouvu, kterou by žalovaná podepsala (byť komunikačními prostředky na dálku) ve smyslu ustavení § 561 o. z. Soud prvního stupně se proto zabýval tím, zda nemohlo dojít k uzavření písemné smlouvy jednáním učiněným elektronickými nebo jinými technickými prostředky, umožňujícími zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Žalovaná vůči žalobkyni měla učinit jediné právní jednání, a to odeslání SMS zprávy s kódem, čímž měla odsouhlasit text návrhu úvěrové smlouvy a další smluvní ujednání či písemnosti. I pokud by soud prvního stupně vzal otiskem tvrzeného interního systému žalobkyně za prokázané, že tato odeslala žalované příslušnou SMS zprávu s potřebnými údaji, žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná následně odeslanou SMS zprávou učinila pro sebe závaznými písemnosti právě o obsahu předloženém žalobkyní soudu. Nelze přehlédnout, že žalovaná zaslala žalobkyni tvrzenou SMS zprávu s variabilním symbolem, jímž měla odsouhlasit texty smluvní dokumentace již v 13:10 hod., ač soudu prvního stupně předložený návrh úvěrové smlouvy je pořízen až s časem 13:11:35 hod. a čas podpisu smlouvy je uveden v 13:11.24 hod., když však tento podpis na smlouvu připojila žalobkyně a nikoliv žalovaná. Žalovaná nemohla odsouhlasit právě písemnosti předložené soudu prvního stupně, když tyto ve své podobě, tak jak byly předloženy, vůbec v době odeslání SMS žalovanou neexistovaly. Žalobkyně pak neprokázala, že předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být žalované zaslána emailem a z její strany následně odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Jedinou SMS zprávou měla žalovaná odsouhlasit celou řadu dokumentů, aniž by bylo možné zpětně ověřit, které konkrétní dokumenty a v jakém konkrétním znění touto zprávou skutečně odsouhlasila. I informace, které je žalobkyně povinna žalované sdělit s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy byly žalované sděleny později, než byly žalované zaslány instrukce o způsobu podpisu veškeré smluvní dokumentace. Již tímto samotným postupem žalobkyně porušila zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele, a její jednání je možné označit za nekalou obchodní praktiku (v rozporu s § 75 ZSÚ). Bylo tedy prokázáno pouze to, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž byla úvěrovanému poskytnuta jistina úvěru, avšak nikoliv úvěrové podmínky. 3. Žalobkyně dále při kontraktačním procesu porušila nejméně povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele – žalované. Po žalované nebyly ze strany úvěrující požadovány žádné další informace o jejích příjmech, výdajích, struktuře výdajů a tím méně doklady osvědčující výši výdajů. Nejméně zprostředkovatelka úvěru si v tomto konkrétním případě byla prokazatelně ze sdělení žalované vědoma, že žalovaná sama má za to, že úvěr ve výši 41 000 Kč není schopna splácet. Nelze přehlédnout, že z obsahu formuláře „Hodnocení klienta“ vyplývá, že součástí měsíčních výdajů žalované nejsou žádné splátky dříve poskytnutých úvěrů, což je v příkrém rozporu se zjištěními žalobkyně z NRKI. Žalovaná již v době poskytnutí úvěru musela splácet úvěry v nesplacené výši přesahující 160 000 Kč a nejméně tyto výdaje jsou jejími dalšími mandatorními výdaji. Žalobkyně se nezabývala tím, co konkrétně tvoří výdaje žalované, kolik skutečně činí její náklady na bydlení a na inkaso, telefon, internet, stravu a dojíždění do zaměstnání a splácení předchozích úvěrů. Údaje uvedené v dotčeném formuláři vzbuzují pochybnosti o jejich správnosti a úplnosti, přesto žalobkyně o jiné doklady v tomto směru nežádala. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by před poskytnutím úvěru učinila jí tvrzené dotazy do insolvenčního rejstříku či centrální evidence exekucí. Z údajů zjištěných a ověřených žalobkyní lze konstatovat, že příjem žalované dosahoval částky 18 300 Kč, z této částky se zavázala splácet žalobkyni 4 659 Kč měsíčně. Žalobkyně tak porušila donucující ustanovení zákona, a proto je uvedená úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), ve spojení s § 588 o. z. 4. Soud prvního stupně dále řešil otázku, zda nastala splatnost nároku na vrácení jistiny poskytnutého úvěru, tedy otázku, jaká doba je přiměřená možnostem spotřebitele a charakter této lhůty. Ustanovení § 87 ZSÚ stanoví sankci pro poskytovatele úvěru pro případ porušení jeho předsmluvních povinností spočívající jednak v neplatnosti samotné úvěrové smlouvy a dále v povinnosti strpět, že mu bude jistina úvěru uhrazena bez jakéhokoliv úročení ve lhůtě přiměřené možnostem spotřebitele, když tato lhůta může být v návaznosti na individuální situace každého jednotlivého spotřebitele i několikaletá. Lhůta pro úhradu jistiny může být stanovena dohodou stran, nebo jednostranně, pokud takovému způsobu druhá strana neodporuje, a není-li dohoda, může se kterákoliv ze stran obrátit na soud s návrhem na určení přiměřené lhůty. V nyní projednávaném sporu se žalovaná obrátila již dne 7. 11. 2024 na žalobkyni, výslovně uvedla, že má smlouvu za neplatnou, mimo jiné i pro porušení povinnosti žalobkyně řádně prověřit její úvěruschopnost, a rovněž výslovně uvedla, že je schopna splácet jistinu ve splátkách po 500 Kč. Žalobkyně na toto její sdělení nijak nereagovala, stejně jako i na zahájení řízení před Finančním arbitrem, první reakcí byl až návrh na smír ze dne 6. 7. 2025, kdy žalobkyně nevyčkala ani reakce žalované a podala žalobu k soudu. Žalobkyně byla tou, kdo zabránil meritornímu vyřešení vztahu účastníků v již zahájeném řízení. Má-li žalobkyně za to, že lhůta k úhradě jistiny poskytnuté z neplatné úvěrové smlouvy sdělená žalovanou je nepřiměřená, neodpovídající jejím poměrům, měla vyvolat spor o určení této lhůty. Ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně nenastala splatnost dlužné jistiny z neplatné úvěrové smlouvy, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.). Lhůta splatnosti jiná než stanovená žalovanou v délce 81 měsíců běžících od listopadu 2024 ke dni rozhodnutí soudu neuběhla. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně do části výroku I. včasné odvolání (co do částky 35 000 Kč jako zbytku jistiny se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2024 do zaplacení), a to z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Namítala, že Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně upřesnil, že zvláštní úpravu § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ nelze uplatnit u absolutně neplatné smlouvy, kde se uplatní obecné právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (viz rozsudek ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1992/2024). Dlužníkova povinnost vrátit jistinu neodvisí od „rozsáhlé lhůty“ nebo od formálního požadavku zahájení řízení. Podle ustálené judikatury (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 903/2021) je doba plnění u bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele, kdy dlužník je povinen splnit dluh od prvního dne poté, kdy byl o splnění věřitelem požádán. Žalobkyně žalované doručila oznámení o zesplatnění úvěru dne 20. 11. 2024, tato výzva vyžadovala okamžitou úhradu a byla dostatečně určitá. Po výzvě byla pohledávka splatná a dlužnice byla v prodlení. Žalobkyně nemusela nutně podat žalobu o určení lhůty způsobem dle § 87 odst. 1 ZSÚ, když dle judikatury výzva sama vyvolala splatnost pohledávky. Žalobkyně nyní úmyslně zúžila svůj nárok na zbývající jistinu ve výši 35 000 Kč (z původních 38 881 Kč dle žaloby), když tuto považuje za konečnou výši pohledávky z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se tak vzdala práva domáhat se smluvních sankcí a smluvních úroků. V písemném vyjádření ze dne 16. 3. 2026 pak doplnila, že nařízení eIDAS výslovně stanoví, že elektronickému podpisu nesmí být upřeny právní účinky ani jeho použitelnost jako důkazu jen proto, že není kvalifikovaný. Dále § 104 ZSÚ výslovně stanoví, že nedodržení písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Žalobkyní byl předložen řetězec důkazů k uzavření smlouvy na dálku, k čerpání a splácení, zejm. o výplatě jistiny a platební historii. Elektronické záznamy a logy požívají presumpce spolehlivosti dle § 562 o. z. Právní kvalifikace věci není pro soud závazná, je-li skutkově tvrzeno poskytnutí peněz a jejich nevrácení v určitém rozsahu, jde o typový skutkový základ pro vrácení plnění bez platného závazku dle § 2991 a § 2993 o. z. a nejde o změnu žaloby. Žalovanou navrhované splátky 500 Kč měsíčně, což při jistině v řádu desítek tisíc Kč představuje fakticky dlouhodobou bezúročnou půjčku na cca 5-6 let, neodpovídá požadavku spravedlivého uspořádání dle § 87 odst. 2 ZSÚ. U žalované je čistý měsíční příjem cca 19 357 Kč a hrazení splátek jiným věřitelům činí cca 3 900 Kč, tomu pak uvedená splátka neodpovídá. Z pohledu žalobkyně by bylo odpovídající stanovit splátky nejméně 2 660 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek nebo vůbec dobrodiní splátek nestanovovat. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok I. změnil tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit jí částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2024 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, ve vztahu ke zbývající části žalobu zamítnout, uložit žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že navrhuje, aby napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné odvolací soud potvrdil. Pokud by se neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, navrhla stanovení povinnosti hradit bezdůvodné obohacení ve splátkách po 500 Kč měsíčně, v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ a § 160 o. s. ř., kdy na vyšší splátky nemá (aktuálně splácí sedmi nebankovním společnostem 3 900 Kč z příjmu 19 357 Kč). Dále s ohledem na okolnosti případu, kdy se žalovaná pokoušela o mimosoudní vyřešení věci ještě před podáním žaloby (i za pomoci Finančního arbitra) a poukazovala na neplatnost smlouvy, navrhla aplikaci § 150 o. s. ř. na daný případ a nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Poukázala na to, že na jistinu poskytnutého úvěru bylo z její strany uhrazeno celkem 8 500 Kč, zbývající výše tak činí 32 500 Kč. Žalobkyně v oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 20. 11. 2024, předžalobní výzvě, ani v následné žalobě nepožadovala nárok z bezdůvodného obohacení, ale výslovně ze spotřebitelského úvěru. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, které ani v žalobě nebylo požadováno. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že soud prvního stupně neshledal uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a že by žalobkyně byla na jejím základě oprávněna požadovat plnění. Vydání bezdůvodného obohacení nebylo vůbec předmětem řízení. Pokud by odvolací soud shledal nárok žalobkyně na jeho vydání, nemá tato právo na úrok z prodlení, když k prodlení na straně žalované nedošlo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Podle citovaného rozhodnutí pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení. Žalovaná se dlouhodobě snaží splácet jistinu úvěru dle svých možností, čemuž odpovídá částka 500 Kč měsíčně. Spor ohledně přiměřené doby splatnosti mezi žalovanou a žalobkyní existoval již před podáním předmětné žaloby. Nová doba splatnosti by pak podle citovaného rozhodnutí nastala až okamžikem, kdy by se dostala do prodlení se splácením dluhu dle lhůty stanovené v tomto novém rozhodnutí. 7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. v rozsahu odvolání do části v žalobě uplatněného nároku (po omezení v průběhu řízení) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. S ohledem na rozsah podaného odvolání ve věci samé (ve výroku I. co do částky 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 11. 2024 do zaplacení), nabyl zamítavý výrok I. rozsudku co do částky 3 881 Kč, obchodního úroku (celého) a zákonného úroku z prodlení z částky převyšující 35 000 Kč od 22. 11. 2024 do zaplacení samostatně právní moci. 8. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru číslo 9103336031 (předloženým ve formátu PDF) měla žalovaná dne 2. 8. 2024 v 13:11:24 požádat o poskytnutí úvěru ve výši 41 000 Kč a zavázat se žalobkyni vrátit částku ve výši 83 862 Kč ve 18 měsíčních splátkách po 4 659 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 5. 8. 2024 v 06:41:25 prostým elektronickým podpisem. K dokumentu jsou připojeny dva elektronické podpisy z jejichž vlastností lze zjisti, že oba byly připojeny žalobkyní, identita podepisující osoby není známa, certifikát není veden v sezamu důvěryhodných certifikátů a vystavitelem certifikátu je přímo žalobkyně. Podpis u osoby žalované připojila žalobkyně v čase 2. 8. 2024 v 13:11:24 s připojením (otiskem) jedinečného kódu 3936345118. Datace vytvoření předloženého textu smlouvy (příslušné verze smlouvy) uvedená v textu samotné smlouvy (v zápatí) je uvedena dnem 2. 8. 2024 v 13:11:35, tedy až po jejím tvrzeném podpisu žalovanou. Shodným způsobem měl být uzavřen i dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, jímž žalovaná měla požádat o uzavření smlouvy popsaným způsobem, přičemž veškeré dokumenty, tedy i tento dodatek, měly být odsouhlaseny jedinou SMS zprávou. Oznámení o schválení úvěru (akceptace návrhu) bylo žalované doručováno na adresu pro doručování uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek, které si však žalovaná na uvedené adrese nevyzvedla a zásilka se vrátila zpět žalobkyni (viz oznámení ze dne 6. 8. 2024 a dodejka ze dne 9. 8. 2024). Žalovaná potvrdila, že zásilka byla doručována na její skutečnou adresu. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl dle vlastností předloženého dokumentu změněn v okamžiku tvrzeného podpisu návrhu smlouvy o úvěru žalovanou, tj. 2. 8. 2024 v 13:11:23. 9. Žalobkyně předložila listiny generované jejím interním programem, kdy žalobkyně měla dne 2. 8. 2024 v 10:45 (tedy dle datace verze smlouvy ještě před vytvořením návrhu úvěrové smlouvy pro žalovanou) odeslat na účet žalované částku 1 Kč s variabilním symbolem, který je shodný s jedinečným kódem, kterým následně žalovaná měla smluvní dokumentaci podepsat a textem v poznámce „Pojistena pujcka 9103336031. Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotrebitelského uveru. [právnická osoba].“. Dále měla být dne 2. 8. 2024 v 10:46:12 hod. žalované odeslána na její telefon SMS s textem „[Anonymizováno]: Vazeny kliente, na [jméno FO] jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby pouzijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod. Timto z Vasi strany dojde k podpisu techto dokumentu: Navrh smlouvy, Prilohu c.1 ke smlouve, Prihlaska do pojisteni, Dodatek c.1 ke smlouve o uveru, Prohlaseni klientu, Informace pro klienty poskytovane zprostredkovatelem uveru, formular Hodnoceni klienta, Cestne prohlaseni politicky exponovane osoby, Souhlasy se zpracovanim osobnich udaju - Prehled - dalsi souhlasy.“ Následně pak žalobkyně ve svém interním systému eviduje přijatou SMS zprávu ze dne 2. 8. 2024 v 13:10 hod. s textem: „Souhlasim [Jméno žalované] [Anonymizováno]“, jejíž odeslání žalovaná potvrdila. Ve formuláři Hodnocení klienta je uveden příjem žalované ze zaměstnání 18 148 Kč, dále výdaje na živobytí žalované ve výši 4 860 Kč (s poznámkou životné minimum), náklady na bydlení u rodičů 4 621 Kč, nesplácí žádné dříve poskytnuté úvěry, tedy celkové výdaje 9 481 Kč, s tím, že volné zdroje při započtení rezervy na nenadálé výdaje 1 000 Kč mají činit 7 667 Kč (přičemž splátka sjednávaného úvěru měla činit 4 659 Kč). Dále je zachyceno, že žalovaná je 37 letá svobodná žena, má žít u rodičů v Berouně a pracovat v Praze, nemá žádné výdaje na záliby apod., podpis žalované na dokumentu byl proveden stejně jako na smlouvě. Mzda žalované jí byla vyplácena na běžný účet u uvedené banky, a to konkrétně dne 4. 4. 2024 ve výši 18 318 Kč, dne 3. 5. 2024 ve výši 18 318 Kč a dne 3. 7. 2024 ve výši 18 222 Kč. Žalovaná před uzavřením smlouvy předložila žalobkyni svůj osobní doklad a svolila k pořízení kopie tohoto dokladu. Žalobkyně dále učinila dne 14. 7. 2024 dotaz na evidenci v registru SOLUS s výsledkem, že u žalované nejsou evidovány žádné závazky po splatnosti. Výše úvěrové angažovanosti však z výpisu nelze zjistit. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze stejného dne měla žalované evidováno 13 finančních institucí u nichž má žalovaná žádost o poskytnutí úvěru, dále že má úvěry s nesplacenou jistinou 160 908 Kč, výši splátek nelze z listiny zjistit, a dále má žalovaná další úvěry ve výši nesplacené jistiny 153 700 Kč. Žalovaná na základě výpisu z NRKI byla osobou s vysokým rizikem, že nebude své závazky splácet. 10. Před vlastním procesem uzavírání smlouvy proběhla SMS komunikace mezi žalovanou a zástupkyní žalobkyně (zprostředkovatelkou úvěru paní [jméno FO]), a to období od konce července 2024 do 5. srpna 2024, kdy se žalovaná snažila řešit svoji finanční situaci a žádala úvěr 15 000 Kč. Zprostředkovatelka jí nabídla schválené úvěry u společnosti CFIG ve výši 20 000 Kč a u žalobkyně ve výši 43 000 Kč. Žalovaná odmítla obě nabídky s tím, že by její situaci nevyřešily a naopak i s ohledem na výši úroků jí situaci naopak zhorší. Po proběhlých prověřováních zprostředkovatelka žalované sdělila, že nejnižší půjčka, kterou může získat je 41 000 Kč. I přes odmítnutí nakonec žalovaná připustila, že bude asi muset využít tuto nabídku. Opětovně jí zprostředkovatelka ubezpečila, že úvěr může kdykoliv doplatit, že tato možnost bude i zakotvena ve smlouvě. Na možnost odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů jí zprostředkovatelka sdělila, že pokud to udělá, bude tato informace zaznamenána v registru a v budoucnu se jí zkomplikuje možnost získat úvěr. Žalovaná se následně snažila zjistit, za jakých podmínek je možné úvěr splatit předčasně, na což jí zprostředkovatelka nebyla schopna odpovědět, stejně jako i na rozsah sankcí při předčasném ukončení. Závěrem z jednání bylo, že chce peníze, ať to podepíše, neboť pak nebude mít zprostředkovatelka možnost se její žádosti věnovat. 11. Žalobkyně odeslala dne 5. 8. 2024 na účet žalované vedený u [právnická osoba]. částku 41 000 Kč pod variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy. Následně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, včetně záznamů o provedených platbách, a evidovala úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 5 000 Kč, když počínaje měsícem říjen 2024 do července 2025 včetně na uvedený úvěr hradila třetí osoba odlišná od žalované částku 500 Kč měsíčně. Žalovaná doložila, že běžnému účtu vedeného na jméno „[jméno FO]“ bylo na její úvěr hrazeno částku 5 500 Kč (11 x 500 Kč), když poslední splátku uhradila dne 7. 8. 2025. Žalobkyně vyhotovila pro žalovanou výzvy k zaplacení ze dne 17. 10. 2024 a 18. 11. 2024 s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Doklad o odeslání upomínek či jejich doručení soudu nebyl předložen. Dne 8. 11. 2024 odeslala žalovaná žalobkyni prostřednictvím datové schránky návrh na smírné řešení vztahů účastnic ze dne 7. 11. 2024, v němž podrobně popsala důvody, pro něž má úvěrovou smlouvu za neplatnou, s odkazem na příslušná zákonná ustanovení a rozhodnutí soudů uvedla, že si je vědoma své povinnosti uhradit žalobkyni nesplacenou část jistiny úvěru, tj. v té době částku 40 500 Kč. Zároveň navrhla, že je schopna s ohledem na svoji situaci částku splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně. Žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou datované 20. 11. 2024 a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 52 098 Kč. Uvedené oznámení mělo být dle tvrzení žalobkyně odesláno žalované hybridní poštou prostřednictvím [právnická osoba]. Doklad o doručení či alespoň odeslání žalované nebyl soudu předložen. Manažer specializovaného útvaru Hybridní pošty potvrdil v čestném prohlášení, že pro žalobkyni zpracovávají firemní korespondenci pro hromadné podavatele. Dne 13. 12. 2024 se žalobkyně obrátila na Finančního arbitra s návrhem na zahájení řízení a tato skutečnost byla žalobkyni Finanční arbitrem oznámena dne 2. 1. 2025. Finanční arbitr zároveň vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dní předložila případný návrh na smírné vyřešení sporu. Na to reagoval žalobkyně svým návrhem ze dne 6. 7. 2025, v němž navrhla uzavření smíru se závazkem žalované zaplatit jistinu (44 715 Kč) s obchodním úrokem ve výši 20% ročně ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, přípis byl přeposlán arbitrem žalované. Žalobkyně nevyčkala vyjádření žalované k jí navrhovanému smírnému řešení, když jak vyplývá z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem dne 24. 7. 2025, zaslala žalované předžalobní výzvu. V důsledku podání žaloby dne 1. 8. 2025 bylo řízení před Finančním arbitrem, když téhož dne byla žalobkyní podána žaloba k soudu. 12. K sociální a majetkové situaci žalované soud prvního stupně zjistil, že žalovaná je zaměstnána u téhož zaměstnavatele jako v době přijetí úvěru, její mzda v měsíci září činila 18 954 Kč, místo výkonu práce žalovaná je v Berouně. Žalovaná žije se svým partnerem v nemovitosti na adrese svého trvalého bydliště. Její rodinou domácnost tvoří ona, partner a dcera. Příjem partnera je 33 000 Kč měsíčně. V nemovitosti, v níž žijí, hradí elektřinu ve výši cca 35 000 Kč ročně se stanovenou zálohou ve výši 3 000 Kč měsíčně. Náklady na dodávku pitné vody a odvod odpadních vod činí 3 190 Kč ročně. Stravné ve školce pro dceru činí 800 Kč měsíčně, za nákup potravin vynaloží cca 15 000 Kč měsíčně, za drogerii okolo 2 000 Kč měsíčně a na léky 1 000 Kč měsíčně. Za telekomunikační služby vynaloží 1500 Kč, pro dopravu využívají dvě vozidla, za pohonné hmoty vynaloží cca 5 000 Kč měsíčně a za pojištění cca 1 000 Kč měsíčně. Mají psa, za jehož stravu vynakládají asi 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále splácí dříve přijaté úvěry (tj. přijaté před tím, než byla uzavřena smlouva s žalobkyní) v celkové výši jistiny okolo 200 000 Kč (osmi věřitelům) ve splátkách ve výši nejméně 5 484 Kč, a to na základě dohod s jednotlivými věřiteli z důvodu neplatnosti smluv. 13. Odvolací soud zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz předžalobní upomínkou datovanou dne 24. 7. 2025 a podacím archem [právnická osoba]. z téhož dne, z něhož plyne, že žalobkyně v zastoupení právní zástupkyní zaslala dne 24. 7. 2025 předžalobní výzvu, v níž mimo jiné konstatovala, že z důvodu prodlení se splácením úvěru ze smlouvy č. 9103336031 byl tento úvěr ke dni 20. 11. 2024 zesplatněn a dlužná částka k okamžité úhradě činí 48 098 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení. Vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky včetně nabíhající smluvní pokuty ve lhůtě 7 dnů od odeslání tohoto oznámení nebo k uzavření písemné dohody ve věci a upozornila jí na možnost vymáhání soudní cestou. 14. Odvolací soud dále ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování důkazy navrženými žalovanou v odvolacím řízení, které vznikly až po vyhlášení napadeného rozhodnutí a byla jimi prolomena zásada neúplné apelace, konkrétně výplatní páskou žalované z února 2026, z níž plyne, že žalovaná obdržela od zaměstnavatele ([právnická osoba].) v únoru 2026 čistou měsíční mzdu ve výši 19 357 Kč (po odečtení stravovacího paušálu 380 Kč). Z dokladů o odeslaných platbách z účtu [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu] vedeného na jméno [jméno FO] vyplynulo, že na dlužnou částku žalované u žalobkyně (na účet č. [č. účtu], uveden např. v oznámení žalobkyně o schválení úvěru) bylo zaplaceno ve dnech 28. 12. 2025, 7. 1. 2025 a 9. 2. 2026 celkem 1 500 Kč (3 splátky po 500 Kč). K dotazu odvolacího soudu k majetkovým a sociálním poměrům žalovaná doplnila, že uváděná dcera je společnou dcerou její a přítele [jméno FO], s ním žije a žila ve společné domácnosti. Finanční prostředky dávají dohromady (vybere výplatu a odevzdá mu ji), kdy přítel hradí ze společných peněz jednotlivé platby. V mezidobí přítel skončil v původní práci (pro nadbytečnost), aktuálně pracuje s příjmem okolo 25 000 Kč měsíčně. Do současné doby již některé dluhy splatila, nyní splácí celkem 3 900 Kč, v době tvrzeného zesplatnění žalobkyní měla splátky okolo zmiňovaných 5 484 Kč měsíčně. 15. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 16. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 17. Podle § 562 odst. 1 odst. 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (odst. 1). Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý (odst. 2). 18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 19. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Podle § 86 ZSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 26. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publik. ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2026). 27. Domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). 28. Žalobkyně jako úvěrující v rámci své žaloby uplatnila vůči žalované nárok na zaplacení částky celkem 60 369 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení, opírající se o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou dne 5. 8. 2024 v elektronické podobě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s poukazem na nepřiměřené podmínky úvěru a neprověření její schopnosti úvěr splácet ze strany úvěrující společnosti, při jednání dále zpochybnila, jaký text smlouvy byl z její strany prostřednictvím SMS podepsán (jako oferta smlouvy). Bylo tak na žalobkyni, aby nejen tvrdila (v žalobě či při ústním jednání), že došlo mezi účastníky k uzavření předmětné smlouvy tvrzeného obsahu, ale aby tato tvrzení též prokázala. Současně bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že získala spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalované – spotřebitele, tyto řádně ve spojení s informacemi dostupnými z databází vyhodnotila a neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyni dostála svého břemene tvrzení ve vztahu k mechanismu uzavření smlouvy a předložila soudu prvního stupně důkazy k prokazování této skutečnosti, pokud však soud prvního stupně po provedeném rozsáhlém dokazování uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření písemné smlouvy o spotřebitelském úvěru předloženého obsahu (s tam uvedenými smluvními podmínkami), pak nepochybil. 29. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví pro smlouvu o spotřebitelském úvěru obligatorní písemnou formu. Ta je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, pokud umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). Podle článku 3 odst. 10 nařízení eIDAS, jsou elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou schopna být připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena. Elektronickým podpisem (prostým) podle nařízení tak mohou být jakákoliv elektronická data připojená k datové zprávě s úmyslem jednající osoby podepsat datovou zprávu, např. PIN, heslo, fráze, tedy jakýkoliv digitální záznam připojený k podepisovanému dokumentu. Podle článku 25 odst. 1 nařízení eIDAS elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, výslovně stanoví, že k jednání v soukromoprávním styku lze použít i prostý elektronický podpis (§ 7). K prostému elektronickému podpisu se v minulosti vyjádřila i Česká národní banka (viz odpověď České národní banky ze dne 21. 11. 2016 na kvalifikovaný dotaz, dostupná na svých webových stránkách www.cnb.cz „K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - Česká národní banka (cnb.cz)“), která připouští použití i jiného než zaručeného elektronického podpisu při splnění zavedení mechanismů, které zajistí dostatečnou úroveň ověření identity jednající osoby, a dále že podpis spotřebitele i podpis poskytovatele musejí být dále vždy připojeny prokazatelně k takovému textu smlouvy, se kterým se spotřebitel seznámil a kterým projevil vůli být vázán. Podpis smlouvy pomocí sjednaného způsobu elektronického podpisu (např. pomocí SignPad nebo kódu) může být v tomto smyslu plnohodnotným elektronickým podpisem, pokud zároveň umožňuje ve smyslu § 562 o. z. zachycení obsahu jednání a identifikaci jednající osoby. Identifikace (určení) podepisující osoby přitom může být provedena jakýmkoliv způsobem. 30. V dané věci měla žalovaná podepisovat smlouvu jako její oferent a žalobkyně tuto jako úvěrující následně akceptovat. Podpis žalované pak představoval číselný kód, který jí zaslala žalobkyně jako variabilní symbol v rámci ověřovací platby na její bankovní účet. Z provedeného dokazování správně soud prvního stupně uzavřel, že k předloženému textu smlouvy připojovala tento „elektronický podpis“ žalobkyně, nikoliv žalovaná, a to na základě SMS, kterou žalovaná odsouhlasila celou řadu dokumentů. Ze žalobkyní předložených záznamů o elektronických jednáních se žalovanou nelze pak dovodit, že se žalovaná seznámila právě s předloženým zněním Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru číslo 9103336031 (soud doloženým ve formátu PDF), a takové znění navrhla, když tento návrh smlouvy nebyl dne 2.8.2024 v 13:11:24 hod podepsán elektronicky právě žalovanou, ale zjevně žalobkyní, a ani ze souslednosti elektronických kroků toto neplyne. V tomto směru nepředložila žalobkyně záznamy z elektronického systému, svědčící spolehlivě o totožnosti mezi zněním smlouvy, která měla být žalované předem poskytnuta a s níž se měla možnost seznámit, a soudu předkládaným zněním s připojenými elektronickými podpisy stran. Nelze odhlédnout ve shodě se soudem prvního stupně ani od skutečnosti, že způsob sjednání vlastní smlouvy prostřednictvím SMS apod. měl být akceptován ve stejném okamžiku jako měla žalovaná již podepisovat vlastní návrh smlouvy. I s ohledem na stanovisko žalované k žalobě, která potvrdila uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s jistinou 41 000 Kč a RPSN 178,92 % p.a. (viz podání ze dne 16. 9. 2025) soud prvního stupně správně uzavřel, že mezi účastníky smlouva o úvěru uzavřena byla (minimálně konkludentně) a jistina úvěru byla poskytnuta, avšak nikoliv s požadovanými úvěrovými podmínkami. 31. Soud prvního stupně se pak správně zabýval, i k námitce žalované, otázkou, zda v souladu s § 86 ZSÚ žalobkyně provedla řádné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně i dle svých vlastních tvrzení vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované, konkrétně při porovnávání jejích příjmů a výdajů, prakticky jen z tvrzeného a výplatní páskou doloženého příjmu žalované ve výši 18 148 Kč ze zaměstnání na dobu neurčitou (rozporováno žalovanou), nákladů na bydlení u rodičů představují částku 4 621 Kč, aniž bylo konkretizováno, co tato částka představuje, a životního minima 4 860 Kč. Jak bylo zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala v zásadě jen informace a doklady týkající se jejích příjmů, nicméně podstatné náklady (výdaje) žalovaného nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány, a ani dle žalované neodpovídají tehdejší realitě. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (včetně požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C – 449/13, Consumer Finance). Vůbec pak žalobkyně nezohlednila varovné signály o zadlužení žalovaní a splácení dalších pohledávek z registrů SOLUS a NRKI. Za této situace nezbývá než v souladu se soudem prvního stupně uzavřít, že sice žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet, ale při tomto posouzení pochybila, když byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytovaný úvěr splácet. 32. Důsledkem tohoto postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost zmíněné úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezení nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalované). Jde o speciální úpravu vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz citované rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). To, že má nárok pouze na vrácení zůstatku jistiny jako bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy, akceptovala žalobkyně tím, že podala odvolání jen do této částky. Právním hodnocením nároku není soud vázán a může věc posoudit podle jiné právní normy než uvádí žalující strana, pokud má pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění. Je tak nepřiléhavá námitka žalované, že žalobkyni nepřísluší ani tato částka z důvodu, že ji původně požadovala z titulu smlouvy a nikoliv z daného právního důvodu. Nejde pak ani o tvrzenou změnu žaloby, o níž by musel soud rozhodovat. Pokud žalobkyně odkazovala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2885/2020 a 33 Cdo 1992/2024 a dovozovala z nich své právo na vrácení jistiny včetně úroku z prodlení, odvozené od výzvy k zaplacení ze dne 20. 11. 2024, pak jde o nepřiléhavá rozhodnutí na daný případ. V obou zmíněných případ posuzoval Nejvyšší soud otázku splatnosti bezdůvodného obohacení u neplatných smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených před účinností ZSÚ (uzavřené v roce 2015 resp. 2014), konkrétně v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, u něhož absentovala právní úprava shodného nebo obdobného znění jako je současný § 87 odst. 2 ZSÚ (úprava účinná na spotřebitelské smlouvy uzavřené od 1. 12. 2016). Proto se jejich závěry o použitelnosti obecného ustanovení § 1958 o. z. a § 1970 o. z. na splatnost jistiny úvěru jako bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy podle § 87 odst. 2 ZSÚ neuplatní. V případě zúčtování vzájemného bezdůvodného obohacení soudní praxe dlouhodobě a konstantně vychází ze závěru, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobkyně (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Při takovém postupu se nevyžaduje (nepředpokládá) projev směřující k započtení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). Zde byla prokazatelně žalované žalobkyní vyplacena částka 41 000 Kč, žalovaná do současné doby prokazatelně na uvedený dluh zaplatila celkem 14 splátek po 500 Kč (prostřednictvím účtu svého přítele), proto nesplacený zůstatek vyplacené jistiny úvěru činí 34 000 Kč. 33. Zbývalo tedy posoudit otázku splatnosti předmětné dlužné částky 34 000 Kč, a to podle zásad ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Zde, jak správně konstatoval soud prvního stupně, ještě před tvrzeným zesplatněním žalovaná uplatnila vůči žalobkyni námitky spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy a oznámila jí, způsob splacení dlužné poskytnuté částky. Následně při absenci dohody o tomto splácení vyvolala řízení před Finančním arbitrem, na které žalobkyně odpovídajícím způsobem nereflektovala a zahájila předmětné soudní řízení. Žalovaná od října 2024 průběžně na předmětný dluh splácí (prostřednictvím účtu přítele) částku 500 Kč měsíčně s poukazem na to, že jde o částku odpovídající jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ (ve vyjádření k žalobě připustila možnost splácení až 2 000 Kč měsíčně). Za situace, kdy žalobkyně požaduje splátky minimálně ve výši 2 660 Kč měsíčně, absentuje dohoda o splácení mezi stranami a je zde spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 bylo na žalované skutkově tvrdit, jaké jsou její možnosti splnit uvedený dluh, a k takto uplatněným skutkovým tvrzením navrhnout důkazy. Tohoto svého břemene tvrzení a břemene důkazního žalovaná dostála, kdy ze žalovanou uváděných a částečně i dokládaných skutečností pak odvolací soud uzavřel, že v možnostech žalované bylo a je nadále splácet na jistinu částkou 1 000 Kč měsíčně (viz shora příjem okolo 19 000 Kč měsíčně, jedna vyživovací povinnost na společnou nezletilou dceru, na které se podílí s přítelem s příjmem aktuálně okolo 25 000 Kč, žijícím s ní ve společné domácnosti, náklady rodiny okolo 30 000 Kč měsíčně, při splátce na ostatní dluhy 3 900 Kč měsíčně). Pokud pak žalovaná splácela jen částkou 500 Kč, nečinila tak „v době přiměřené jejích možností“. Za této situace pak odvolací soud oproti soudu prvního stupně i při vědomí roztříštěnosti rozhodovací praxe shledal pohledávku žalobkyně na jistině v její nesplacené výši 34 000 Kč splnitelnou a dospělou, kdy však ani její splácení odpovídající částkou 1 000 Kč měsíčně by doposud nevedlo k její celkové splatitelnosti, tj. žalovaná se doposud nedostala do prodlení s jejím vrácením jako celku. Za těchto okolností odvolací soud shledal oproti soudu prvního stupně žalobu důvodnou ve vztahu k dlužné jistině, aniž by bylo nezbytné, aby žalobkyně podávala samostatný návrh soudu na určení, v jakých lhůtách má žalovaná jako spotřebitelka splácet, nikoliv však ve vztahu k jejímu příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 34. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku I. změnil tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 35. Protože odvolací soud měnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení vzniklých před tímto soudem, a to podle § 142 odst. 2 a 146 odst. 2 o. s. ř. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (2. 12. 2025) činila předmět sporu částka 74 672,64 Kč (včetně kapitalizovaného příslušenství) a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 34 500 Kč, tj. do částky přiznané jistiny ve výši 34 000 Kč a částky 500 Kč zaplacené po podání žaloby, pro níž byla vzata žaloba zpět. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 46 % předmětu řízení a neúspěšná z 54 %, náležel by tak žalované nárok na 8 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení jako nezastoupené účastnice, tj. pouze nepatrná část nákladů (které ve vyjádření v žalobě požadovala a následně se jich výslovně nevzdala). Za této situace odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. 36. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že sice žalobkyni jako procesně převážně úspěšné účastnici v odvolacím řízení vznikl nárok na náhradu jejich převážné části, ale jsou zde dány v okolnostech případu a přístupu účastníků k řešení sporu důvody pro výjimečnou aplikaci § 150 o. s. ř. Odvolací soud zohlednil, že to byla žalovaná, kdo ještě před podáním žaloby upozornila žalobkyni na neplatnost smlouvy, nabídla mimosoudně způsob řešení, vyvolala řízení před Finančním arbitrem, na které žalobkyně nereagovala „přiměřeně“ (zaslala žalované předžalobní upomínku, podala žalobu ještě před skončením uvedeného řízení). Žalovaná i v průběhu řízení před soudem prvního stupně, a i odvolacím soudem nabídla smírné řešení věci v podobě splátek, nejdříve v částce 2 000 Kč, posléze 1 200 Kč měsíčně, bez ohledu na své stanovisko ve věci samé, na což žalobkyně přes vážné nedostatky při sjednávání úvěru, vycházející z jejího přístupu, nereflektovala. Žalovaná pak osvědčila své sociální a majetkové poměry, kdy je patrné, že i poslední nabídka na smírné řešení odpovídala jejím možnostem na splácení. 37. Vzhledem k tomu, že ze strany soudu prvního stupně byl vybrán soudní poplatek z odvolání v nesprávné výši 3 019 Kč (zjevně z celé žalované jistiny), ačkoliv jeho správná výše činila 1 750 Kč (odvolání směřovalo pouze do částky jistiny 35 000 Kč), rozhodl odvolací soud ve výroku IV. rozsudku podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení přeplatku na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 269 Kč s tím, že tento bude vrácen soudem prvního stupně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 18. března 2026 JUDr. Renáta Lukešová předsedkyně senátu