USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudců Mgr. Jiřího Pacovského a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 12. 2025, č. j. 10 C 114/2025-72, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) se usnesením ze dne 5. 12. 2025, č. j. 10 C 114/2025-72 (dále jen „napadené rozhodnutí“), prohlásil za příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 10 C 114/2025. Toto napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že se zabýval námitkou žalovaného, že žalobu nemají projednávat soudy České republiky a v rámci zkoumání podmínek řízení podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), posoudil svou pravomoc a mezinárodní příslušnost. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně je státní občankou Spojených států amerických a žalovaný státním občanem Velké Británie, manželství bylo uzavřeno dne 30. 10. 1988 ve státě Ohio ve Spojených státech amerických a rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 4. 2022, č. j. 7 C 269/2021-60, který nabyl právní moci 11. 5. 2022. Vzhledem k existenci tohoto mezinárodního prvku spočívajícího v občanství účastníků soud prvního stupně uzavřel, že je třeba aplikovat Nařízení Rady (EU) č. 2016/1103 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (dále jen „nařízení č. 2016/1103“). Následně dovodil, že ve smyslu čl. 6 písm. a) nařízení č. 2016/1103 je dána příslušnost soudu státu obvyklého pobytu manželů v době zahájení řízení, přičemž zjistil, že se žalobkyně i žalovaný fakticky zdržovali na území České republiky a měli zde obvyklý i trvalý pobyt. Z těchto důvodů soud prvního stupně uzavřel, že je dána pravomoc a mezinárodní příslušnost soudů České republiky, konkrétně Okresního soudu Praha-západ. 2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně nedostatečně vyhodnotil význam státního občanství účastníků v kontextu mezinárodního prvku řízení. Žalobkyně je občankou Spojených států amerických, přičemž toto zakládá silnou právní vazbu na jurisdikci Spojených států amerických, která by měla být zohledněna při určování fóra pro vypořádání majetkových poměrů žalobkyně a žalovaného, neboť její osobní status a majetková práva jsou primárně odvozena od právního řádu státu, jehož je příslušnicí. Manželství účastníků bylo pak uzavřeno ve státě [Anonymizováno], a proto je logické, aby vypořádání podléhalo jurisdikci, ve které majetkové společenství právně vzniklo a kde se manželé dohodli na svých původních majetkových režimech. Ačkoliv je předmětem řízení v České republice mimo jiné nemovitá věc v [město], toto řízení nelze spravedlivě vést bez vyřešení vypořádání širšího rámce společného jmění manželů, kam spadá i rodinný dům ve státě Ohio. Žalobkyně tento dům prodala a s výtěžkem naložila výhradně ve svůj prospěch, čímž došlo k jednostrannému vyvedení aktiv ze společného jmění manželů. Jelikož se žalovaný v rámci vypořádání společného jmění domáhá započtení výše hodnoty rodinného domu, vzniká nutnost provádět rozsáhlé dokazování ohledně jeho skutečné hodnoty, prodejní ceny a daňových souvislostí a bankovních převodů přímo ve Spojených státech amerických. To vše činí z amerických soudů fórum vhodnější pro projednání věci jako celku. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a řízení před českými soudy zastavil. 3. Žalobkyně se k odvolání do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu nevyjádřila. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání je neopodstatněné. 5. Z obsahu spisu se odvolacímu soudu podává, že v řízení jde o vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků řízení, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 4. 2022, č. j. 7 C 269/2021-60, který nabyl právní moci dne 11. 5. 2022. Z tohoto rozsudku, který je součástí spisu, pak vyplývá, že žalobkyně je státní občankou Spojených států amerických, žalovaný je státním občanem Velké Británie, manželství bylo uzavřeno dne [den] ve státě [Anonymizováno] ve Spojených státech amerických, přičemž soud prvního stupně měl pravomoc ve věci rozhodnout podle článku 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále i jen „nařízení Brusel II. bis“) s tím, že oba manželé podle tohoto rozsudku bydleli v době jeho vydání na adrese v České republice. Z obsahu spisu se pak dále podává, že oba účastníci stále v současné době bydlí v České republice, a to každý na jiné adrese, a dále, že žalobkyně v řízení navrhla k vypořádání mimo jiné nemovité věci v katastrálním území [adresa]. 6. Podle § 103 odst. 1 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 7. Podle článku 5 odst. 1 nařízení č. 2016/1103 platí, že aniž je dotčen odstavec 2, pokud je u soudu některého členského státu zahájeno řízení za účelem rozhodnutí o žádosti o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné podle nařízení Brusel II. bis, jsou soudy tohoto státu příslušné rozhodovat ve věcech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti. 8. Podle článku 5 odst. 2 nařízení č. 2016/1103 pak platí, že příslušnost ve věcech majetkových poměrů v manželství podle odstavce 1 je podmíněna dohodou manželů, pokud soud, u nějž bylo zahájeno řízení za účelem rozhodnutí o žádosti o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné: a) je soudem členského státu, v němž má navrhovatel obvyklý pobyt a v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) pátou odrážkou nařízení Brusel II. bis; b) je soudem členského státu, jehož je navrhovatel státním příslušníkem, v němž má obvyklý pobyt a v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) šestou odrážkou nařízení Brusel II. bis; c) je soudem, u nějž bylo zahájeno řízení podle článku 5 nařízení Brusel II. bis; nebo d) je soudem, u nějž bylo zahájeno řízení podle článku 7 nařízení Brusel II. bis. 9. Podle článku 6 nařízení č. 2016/1103 pak platí, že není-li žádný soud členského státu příslušný podle článku 4 ani 5 nebo v jiných případech, než jsou případy uvedené ve zmíněných článcích, jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu: a) na jehož území mají manželé v době zahájení řízení u soudu obvyklý pobyt, nebo pokud takový členský stát není, b) na jehož území měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde v době zahájení řízení u soudu jeden z nich dosud bydlí, nebo pokud takový členský stát není, c) na jehož území má odpůrce v době zahájení řízení u soudu obvyklý pobyt, nebo pokud takový členský stát není, d) jehož jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu státními příslušníky. 10. Podle článku 3 písm. a) nařízení Brusel II. bis platí, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území — mají manželé obvyklé bydliště, nebo — měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo — má odpůrce bydliště, nebo — v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo — má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo — má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má „domicil“; 11. Po zvážení shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, byť i z poněkud jiných než v něm uvedených důvodů. 12. Soud prvního stupně se zcela správně v souladu se shora citovaným ustanovením § 103 o. s. ř. zabýval i mezinárodní příslušností (pravomocí) soudů České republiky, jelikož jde v tomto případě právě o jednu z tzv. podmínek řízení. 13. Zcela správně pak shledal, že soudy České republiky jsou v projednávané věci mezinárodně příslušné, přičemž správně rovněž uzavřel, že je na místě při řešení této otázky aplikovat nařízení č. 2016/1103. Odvolací soud je pouze názoru, že je na místě aplikovat již shora citovaný článek 5 nařízení č. 2016/1103, jelikož manželství účastníků bylo rozvedeno soudem prvního stupně, který měl pravomoc tak učinit na základě článku 3 písm. a) první odrážky nařízení Brusel II., jelikož šlo o soud, kde měli oba manželé obvyklé bydliště. Nešlo tedy o žádný z případů předpokládaných článkem 5 odst. 2 nařízení č. 2016/1103, a proto se (zjednodušeně řečeno) výjimka stanovená v tomto článku neuplatní a soudy České republiky jsou příslušné již na základě shora citovaného článkem 5 odst. 1 nařízení č. 2016/1103. 14. Tato skutečnost však na správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně ve výsledku ničeho nemění, přičemž lze i pro úplnost dodat, že kdyby shora odvolacím soudem uvedené nebylo pravdou, stejně by byly soudu České republiky mezinárodně příslušné podle výše citovaného článku 6 písm. a) nařízení č. 2016/1103, jak dovodil soud prvního stupně. I v tomto teoretickém případě by tudíž stejně byla námitka žalovaného nedůvodná. 15. Z uvedených důvodů tedy není námitka žalovaného důvodná, a napadené rozhodnutí je tudíž správné. 16. Nad rámec uvedeného je pak třeba k argumentaci žalovaného uvést, že ani skutečnost, že žalobkyně je občankou Spojených států amerických, ani skutečnost, že manželství bylo uzavřeno v této zemi, nemá v projednávané věci na závěr, že jsou ze shora podrobně rozvedených důvodů ve věci mezinárodně příslušné soudy České republiky, žádný vliv. K argumentaci nutností vypořádat hodnotu prodaného rodinného domu pak lze uvést, že žalovanému ničeho nebrání, aby se takovéhoto nároku domáhal i v řízení před soudem prvního stupně. K žalovaným uváděné otázce hospodárnosti lze již jen ve stručnosti dodat, že vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení je mimo jiné nemovitá věc nacházející se v České republice v obvodu soudu prvního stupně, je naopak z pohledu odvolacího soudu hospodárné, aby byla věc projednána právě před soudem prvního stupně. 17. Pro úplnost je ještě třeba uvést, že k posouzení splnění podmínek mezinárodní příslušnosti není třeba provádět dokazování při jednání, jelikož jde o posouzení podmínek řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015). 18. Ze všech shora podrobně rozvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 24. února 2026 JUDr. Martina Štolbová předsedkyně senátu