ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň JUDr. Danuše Kudrnové a Mgr. Kateřiny Frankové ve věci nezletilé: [jméno FO] [Jméno nezletilé], narozená dne [Datum narození nezletilé] bytem [Adresa nezletilé] zastoupená opatrovníkem městem [Jméno opatrovníka A] sídlem [Adresa opatrovníka A] dcery rodičů: [Jméno opatrovníka B], narozená dne [Datum narození opatrovníka B] bytem [Adresa opatrovníka B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] [Jméno advokátky B], narozený dne [Datum narození advokátky B] bytem [Adresa advokátky B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o úpravu péče, výživného a styku pro dobu do i po rozvodu, o popření otcovství, o odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. srpna 2025, číslo jednací 15 Nc 10/2025-187, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění: 1. ve výroku III. tak, že 1.1 otec je povinen počínaje dnem 31. 12. 2024 přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 4 800 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, na který je výživné určeno, k rukám matky; 1.2 otec je povinen počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé [jméno FO] částkou 4 800 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, na který je výživné určeno, k rukám matky; 2. ve výroku IV. tak, že nedoplatek na výživném pro nezletilou [jméno FO] za období od 31. 12. 2024 do 31. 3. 2026 ve výši 52 623 Kč je otec povinen zaplatit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám matky. II. Česká republika nemá proti účastníkům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce jako soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl návrh otce na popření otcovství k nezletilé [jméno FO] (výrok I.), nezletilou svěřil pro dobu před i po rozvodu do péče matky (výrok II.), otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 5 800 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, a to počínaje dnem [Datum narození nezletilé] a pro dobu po rozvodu počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů (výrok III.) a rozhodl o dluhu otce na výživném za dobu od 31. 12. 2024 do 31. 7. 2025 ve výši 21 255 Kč s tím, že otec je povinen tuto částku zaplatit k rukám matky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok IV.). Soud prvního stupně dále upravil styk otce s nezletilou v lichém týdnu každé pondělí, středu a čtvrtek vždy od 15:00 hodin do 17:30 hodin a v sudém týdnu každé úterý od 15:00 hodin do 17:30 hodin a dále v sobotu a v neděli vždy od 14:30 hodin do 17:00 hodin, a rozhodl, že otec si nezletilou vyzvedne a nezletilou zpět matce předá na adrese [adresa], před obchodem [obchod], a že matka je povinna nezletilou otci ve stanovenou dobu předat a styk otce s nezletilou umožnit (výrok V.), uložil otci zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Nymburce náhradu nákladů řízení ve výši 19 800 Kč nejpozději do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 2. Rozsudek soud prvního stupně ve vztahu k výživnému odůvodnil tím, že matka pobírá pouze peněžitou pomoc v mateřství ve výši 14 000 Kč měsíčně a sirotčí důchod pro nezletilého syna. Začíná si přivydělávat, nicméně možnost přivýdělku je s ohledem na péči o dítě útlého věku velmi omezená. Otec hradí nájem včetně poplatků 14 000 Kč měsíčně. Je bez práce, bez příjmu a finančně jej podporuje jeho matka z Ázerbájdžánu. Na účet otce byla v hotovosti vložena v prosinci 2024 částka 27 500 Kč, v lednu 2025 částka 30 700 Kč, v únoru 2025 částka 16 900 Kč a v březnu 2025 částka 65 100 Kč. V průměru se jedná o částku 35 050 Kč měsíčně a z této částky soud prvního stupně vycházel jako z příjmu otce. Dále soud zohlednil, že nezletilá [jméno FO] je zdravá, má běžné potřeby odpovídající věku. Náklady na nezletilou zvyšuje jen nutnost hradit zdravotní pojištění ve výši cca 2 800 Kč měsíčně. S ohledem na uvedené skutečnosti soud prvního stupně uzavřel, že přiměřeným výživným je výživné ve výši 5 800 Kč měsíčně. Takto výživné stanovil od narození nezletilé. Při vyčíslení nedoplatku na výživném zohlednil, že otec uhradil ve prospěch nezletilé celkem 19 532 Kč, takže nedoplatek na výživném ke dni 31. 7. 2025 činí 21 255 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výslovně jen proti výrokům III. a IV., podal v zákonné lhůtě odvolání otec. Namítl, že si nemůže dovolit hradit vyšší výživné než 4 000 Kč měsíčně. Poukazoval na výsledky provedeného dokazování, z nichž vyplynulo, že nemá jinou vyživovací povinnost, žije ve sdíleném bytě, nemá volný přístup na trh práce a dosahuje tak nelegálního příjmu ve výši 19 500 Kč čistého. Své údajně vysokoškolské vzdělání z domovského státu nemá v ČR jak upotřebit, přičemž se nachází v ČR 6 let v režimu dlouhodobého pobytu za účelem společného soužití rodiny s manželkou, který mu bude při očekávaném rozvodu manželství ukončen. Za ubytování hradí 14 000 Kč, což pokládá za tržní náklad, kdy při započtení životního minima jednotlivce, tj. částky 4 860 Kč má za to, že se nachází ve finančním deficitu, kdy zároveň lze jen obtížně požadovat, aby si nalezl levnější ubytování či dosahoval vyššího příjmu, když k tomuto nemá ani kvalifikaci ani potřebnou jazykovou vybavenost. V tomto směru se částka 4 000 Kč jeví jako adekvátní a trvání na vyšším výživném vytváří mezi manžely nežádoucí napětí, přičemž otec zdůraznil, že účastníci řízení již mezi sebou nemají žádné konflikty a styk otce s dcerou je realizován dle rozhodnutí soudu prvního stupně, a dle otce s ním matka v tomto směru vzorně spolupracuje. Otec navrhl, aby odvolací soud výživné stanovil ve výši 4 000 Kč s tím, že budou zachovány splátky na dlužném výživném ve výši 1 500 Kč při zmenšení souvisejícího dluhu. 4. Otec zároveň po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně namítl podjaté a nespravedlivé rozhodnutí soudu. Poukazoval na nemorální chování žalobkyně (konzumace alkoholu s nezletilým synem, zveřejňování pornografických materiálů vlastní výroby na sociálních sítích, do bytu si vodila muže vykazující agresivní a nebezpečné chování), o kterém informoval soud, ten však žalobkyni (matce) nepoložil žádné otázky. To dle otce potvrzuje podjatost soudu a absenci objektivního projednání věci. Stejně tak je jasným důkazem podjatého přístupu soudu i to, že soud rozhodl, že povinnost platit pojištění pro nezletilou má otec, stejně jako to, že soud nezohlednil skutečnost, že mezi rodiči existovala jasná dohoda, že po narození dítěte bude dítě svěřeno do otcovy péče a vztahy rodičů budou definitivně ukončeny (tato skutečnost nebyla ani zaznamenána do protokolu). Soud tedy systematicky ignoroval otcovy důkazy a argumenty, nezohlednil předložené skutečnosti a tím porušil práva otce zaručená Ústavou České republiky a mezinárodními úmluvami o ochraně lidských práv. 5. Matka i opatrovník navrhli rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. 6. Výroky I. o zamítnutí návrhu na popření otcovství, II. o svěření nezletilé do péče matky, V. o úpravě styku a VI. o nákladech řízení státu (znalečné za podaný posudek v řízení o popření otcovství) nebyly odvoláním dotčeny, tyto výroky nabyly samostatně právní moci a odvolací soud je jimi při svém rozhodování vázán. 7. Vzhledem k tomu, že rodiče jsou cizími státními příslušníky (matka ukrajinské a otec ázerbájdžánské), bylo nutné řešit otázku pravomoci soudů České republiky a použití příslušného právního řádu. Nezletilá má (a měla i v době zahájení řízení) obvyklé bydliště v České republice, je proto dána mezinárodní příslušnost českých soudů dle čl. 7 nařízení Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Nařízení Brusel II ter). V souladu s ustanovením § 57 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, a čl. 15 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, sjednaná v Haagu 19. 10. 1996, vyhlášená pod č. 141/2001 Sb. m. s., se použije české právo. V posuzované věci je tudíž dána pravomoc českých soudů a použitelným právem je české právo. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku touto otázkou nezabýval, nicméně je zřejmé, že tuto otázku správně posoudil, když ve věci rozhodl, přičemž aplikoval český právní řád. 8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) v řízení postupoval podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), který upravuje mimo jiné řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje speciální právní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.). 9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podal je otec jako účastník řízení, učinil tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti podle § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích odvolání včetně řízení jeho vyhlášení předcházejícího podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 10. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. či jinou vadou, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. 11. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou otce o podjatosti soudkyně, která věc projednávala. Tuto námitku otec uplatnil až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, proto byla posuzována pouze jako odvolací námitka, tedy námitka, že ve věci rozhodl vyloučený soudce. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není nijak zainteresován na výsledku řízení, a který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům a k jejich zástupcům. V této věci pochybnosti o nepodjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nelze opřít o žádné konkrétní skutečnosti, jejichž charakter by současně umožňoval dovodit, že jsou u ní dány podmínky pro její vyloučení, předpokládané v ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. Soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] se vyjádřila tak, že oba rodiče i nezletilou, zástupkyni matky i opatrovníka nezletilé zná pouze z úřední činnosti, nemá k nim žádný vztah. Žádný vztah nemá ani k této věci. To ostatně netvrdil ani otec. Jeho výtky se týkaly postupu soudkyně (nepoložila matce otázky, neuvedla do protokolu otcem tvrzené skutečnosti, ignorovala dohodu rodičů, o které byla otcem informována). Jak však bylo výše uvedeno (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení (a o tento postup se právě jedná, neboť k němu směřují výtky otce), nemohou být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Odvolací soud tudíž neshledal námitku podjatosti soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] důvodnou. 12. Při jednání před odvolacím soudem matka uvedla, že se jí nepodařilo práci zajistit, jak předpokládala před soudem prvního stupně. Jejím jediným příjmem tak je rodičovský příspěvek ve výši 13 300 Kč měsíčně, dále pobírá sirotčí důchod na staršího syna, který činí 1 500 Kč měsíčně a za pronájem bytu na Ukrajině dostává měsíčně 2 500 Kč. Jiný příjem nemá. Dále uvedla, že od rozhodnutí soudu prvního stupně otec na výživném pro nezletilou nezaplatil nic. S dcerou se stýká nepravidelně, přičemž ve všední dny většinou styk neprobíhá, otec se nedostavuje. Chodí spíše v neděli, ale stanovený čas nedodržuje. Dceři nic nekupuje, snad jen jednou jí jako dárek koupil medvěda. 13. Otec při jednání před odvolacím soudem prostřednictvím svého zástupce (otec sám se k jednání nedostavil) učinil nesporným, že od narození nezletilé do rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatil na výživu dcery celkem 19 532 Kč. Uvedl, že výživné po rozhodnutí soudu prvního stupně platí, platby však nedoložil. 14. V řízení bylo prokázáno, že rodiče nezletilé jsou manželé, soužití však ukončili již v prosinci 2024. Od té doby otec do domácnosti matky jen docházel. Matka je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 300 Kč měsíčně. Dále dostává za pronájem bytu na [adresa] 500 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost má kromě nezletilé [jméno FO] ještě k nezletilému [jméno FO], narozenému 22. 6. 2009. Otec nezletilého zemřel a matka dostává sirotčí důchod pro syna 1 500 Kč měsíčně. Otec nezletilé [jméno FO] nemá jinou vyživovací povinnost. V průběhu řízení, jak uvedl, nepracoval. Nyní uvedl, že pracuje neoficiálně (nelegálně) s tím, že si vydělá 19 500 Kč. Svůj příjem však nedoložil. Nepobírá žádné dávky státní sociální podpory. Jeho matka mu z Ázerbájdžánu posílá peníze, přičemž od prosince 2024 do března 2025 mu zaslala celkem 140 200 Kč. Nezletilá [jméno FO] má potřeby odpovídající věku, je zdravá. Zdravotní pojištění za nezletilou činí 2 800 Kč měsíčně. Otec od narození nezletilé do rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatil na výživu dcery celkem 19 532 Kč (toto otec učinil nesporným). Kromě toho dceři kupoval oblečení, kosmetiku a plenky. Od rozhodnutí soudu prvního stupně nezaplatil na výživu nezletilé nic. S dcerou se otec stýká nepravidelně. 15. Podle § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. (odst. 3) 16. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že zákonným hlediskům pro stanovení výživného podle § 913 a 915 o. z. odpovídá výživné pro nezletilou [jméno FO] ve výši 4 800 Kč měsíčně. Při posuzování schopností, možností a majetkových poměrů rodičů vycházel ze skutečnosti, že matka má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, a to k nezletilé [jméno FO] a k nezletilému [jméno FO]. Je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 13 300 Kč měsíčně. Dále dostává za pronájem bytu na [adresa] 500 Kč měsíčně. Pro nezletilého syna dostává sirotčí důchod ve výši 1 500 Kč měsíčně. Otec nezletilé [jméno FO] nemá jinou vyživovací povinnost. Není zaměstnán a nemá žádný (oficiální) příjem ani na základě dohod o provedení práce či o pracovní činnosti, nepracuje jako OSVČ. Nepobírá ani dávky státní sociální podpory. Jak uvedl, a bylo rovněž doloženo, posílá mu peníze jeho matka z Ázerbájdžánu, přičemž od prosince 2024 do března 2025 mu zaslala celkem 140 200 Kč (v průměru 35 050 Kč měsíčně). Příjmy za další období otec ani přes výzvu odvolacího soudu nedoložil. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že je v možnostech a schopnostech otce dosahovat průměrného měsíčního příjmu cca 35 000 Kč. Odvolací soud dále zohlednil odůvodněné potřeby nezletilé, které jsou dány věkem. [jméno FO] je zdravá, za zdravotní pojištění dcery matka platí 2 800 Kč měsíčně. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na poměry rodičů i nezletilé odpovídá zákonným hlediskům pro stanovení výživného podle § 913 a 915 občanského zákoníku výživné pro nezletilou [jméno FO] ve výši 4 800 Kč měsíčně. Takové výživné také odpovídá doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti pro stanovení výživného, přičemž v posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro které by bylo namístě se od těchto tabulek odchýlit. Přitom odvolací soud zohlednil i skutečnost, že matka svoji vyživovací povinnost vzhledem k věku nezletilé plní výkonem osobní péče. Vzhledem k tomu, že otec dceři kupoval oblečení, kosmetiku a plenky, jak uvedla matka ve své výpovědi, nebylo nutné kvůli pořízení výbavičky pro nezletilou výživné navyšovat. 17. Za dobu od 31. 12. 2024 do 31. 3. 2026 měl otec zaplatit na výživném pro nezletilou [jméno FO] celkem 72 155 Kč (za poměrnou část prosince 2024 měl zaplatit 155 Kč a za 15 měsíců po 4 800 Kč měl zaplatit 72 000 Kč), zaplatil celkem 19 532 Kč, nedoplatek na výživném pro nezletilého tudíž činí 52 623 Kč. Odvolací soud uložil otci tento nedoplatek zaplatit ve lhůtě přiměřené jeho výši, poměrům otce i zájmu nezletilé, aby finanční prostředky na svoji obživu vzhledem k době, na kterou byly určeny, získala ve lhůtě co nejkratší (§ 473 odst. 2 věta druhá z. s. ř.). Přitom zohlednil přístup otce k placení výživného, který od rozhodnutí soudu prvního stupně i přes předběžnou vykonatelnost rozsudku (§ 473 odst. 1 písm. a) z. ř. s.) výživné neplatil. Neshledal proto důvod otci umožnit úhradu nedoplatku na výživném ve splátkách. 18. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. o běžném výživném a IV. o dlužném výživném podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, když navíc o nedoplatku rozhodoval za jiné období. 19. O nákladech odvolacího řízení státu, které vznikly v podobě tlumočného, neboť oba rodiče jsou cizími státními příslušníky a český jazyk dostatečně neovládají, odvolací soud rozhodl tak, že Česká republika nemá proti účastníkům právo na jejich náhradu. V souladu s ustanovením § 18 odst. 1 o. s. ř. má účastník právo jednat před soudem ve své mateřštině, přičemž náklady s tím spojené platí stát (§ 141 odst. 2 o. s. ř.). 20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval znovu o nákladech řízení účastníků o úpravu péče, výživného a styku před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. s tím, že účastníci se práva na jejich náhradu vzdali a vzhledem k tomuto typu řízení ani neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze ji vymáhat cestou výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Praha 16. března 2026 Mgr. Jana Boudová Zvěřinová předsedkyně senátu