č. j. 39 A 9/2026 - 31         USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobkyně:  Š. K., narozená X bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Evou Červenou sídlem Drtinova 372/24, Praha 5 proti žalovanému:  Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2026 č. j. 005874/2026/KUSK, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou do datové schránky soudu dne 23. 3. 2026, se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný v rámci odvolacího řízení zrušil rozhodnutí Městského úřadu Mělník (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 10. 2025, č. j. MUME-7997/VYS/25/LUDO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad schválil stavební záměr žalobkyně na stavbu „Rodinný dům o jednom bytu zpevněné plochy, domovní rozvody vody, kanalizace a elektřiny akumulační nádrž na dešťové vody s přepadem do vsakovací jímky ČOV, vrtaná studna, oplocení“ na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X. 2. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky soudního řízení. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není přípustná a současně ani včasná. 3. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle zákona nepřípustný. 4. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 5. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 6. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. 7. Žalobce žalobou napadl rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Otázkou, zda se jedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., a tedy o rozhodnutí, které podléhá přezkumu ve správním soudnictví, se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) a existuje k ní konstantní a jednotná judikatura. Srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 30/2010-219, ve kterém uvedl: „Je zřejmé, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo v daném případě pouze k tomu, že se věc vrátila do stadia řízení u orgánu prvního stupně, kde o ní bude znovu rozhodováno. Takové rozhodnutí nic nemění na subjektivních veřejných právech účastníků správního řízení, neboť se jím s konečnou platností práva a povinnosti jeho účastníků nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují. Stěžovatel tak musí veškerou svou procesní aktivitu směřovat do pokračujícího správního řízení, v němž jedině může uplatňovat námitky týkající se věci samé. Ve shodě se závěry krajského soudu tak Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného nepředstavuje meritorní rozhodnutí o právech a povinnostech fyzických a právnických osob mající hmotněprávní účinky, a tedy se nejedná o rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., které by podléhalo přezkumu ve správním soudnictví.“ K totožným závěrům pak dospěl i v dalších rozhodnutích (srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 5. 2014 č. j. 10 As 33/2014-34, ze dne 21. 3. 2016, č. j. 2 As 305/2015-24, ze dne 2. 2. 2015, č. j. 8 As 98/2014-47, ze dne 15. 12. 2016, č. j. 2 As 228/2016-76, ze dne 7. 6. 2018, č. j. 7 As 29/2018-61, ze dne 14. 5. 2008, č. j. 2 As 37/2007-111, či ze dne 14. 10. 2015, č. j. 5 As 119/2015-29). Uvedený náhled na věc zastávaly správní soudy již v době platnosti a účinnosti zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád z roku 1967“), jak vyplývá z rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2005, č. j. 5 As 35/2004-56, dle kterého rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, jímž bylo podle § 59 odst. 3 správního řádu z roku 1967 zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje právo nebo povinnost účastníka řízení. Je proto zřejmé, že uvedené závěry jsou dlouhodobě konstantní. 8. Obecně tedy platí, že rozhodnutí vydané podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu v zásadě nemůže být rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Takové rozhodnutí totiž nic nemění na subjektivních právech účastníků správního řízení, nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje jejich práva a povinnosti, resp. nezasahuje do jejich právní sféry, pouze vrací věc do stadia řízení u správního orgánu prvního stupně, který bude znovu rozhodovat. Žaloba proti takovému rozhodnutí je proto nepřípustná a v případě jejího podání je třeba ji odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. Žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s. lze brojit u správního soudu až proti případnému následnému konečnému rozhodnutí odvolacího správního orgánu ve věci vydanému poté, co věc znovu projedná stavební úřad (správní orgán prvního stupně). Judikatura NSS sice z výše vyložených pravidel dovodila výjimky, ty se však týkají velmi specifických okolností, které v posuzovaném případě nenastaly. Výčet výjimek srov. např. v rozsudku NSS ze dne 21. 3. 2016, č. j. 2 As 305/2015-24, v odst. [12] a násl. Situace žalobkyně neodpovídá nastíněným výjimkám; nejde o vyřizování žádosti o informace, nejde o zrušení rozhodnutí, po kterém by se už žádné správní řízení nevedlo, ani nejde o přezkumné řízení.  Žaloba žalobkyně proto není přípustná. 9. Kromě toho je žaloba také opožděná. Lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu je obecně upravena v § 72 odst. 1 s. ř. s., podle kterého platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. 10. Takovým zvláštním zákonem je také zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“). Většina jeho ustanovení nabyla účinnosti 1. 1. 2024, ale některá nabyla účinnosti dříve (§ 335) a některá později, včetně úpravy soudního přezkumu obsaženého v § 305 a násl. účinné od 1. 7. 2024 (§ 334a odst. 3 zákona). 11. Podle § 306 stavebního zákona z roku 2021 žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno (odst. 1). Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky nebo ji rozšířit o další žalobní body může žalobce jen ve lhůtě 2 měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno (odst. 2). 12. Přechodná ustanovení týkající se soudního přezkumu se nacházejí v § 331 stavebního zákona z roku 2021, podle kterého se soudní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. NSS v rozsudku ze dne 7. 11. 2024, č. j. 3 As 183/2024-26, dospěl k závěru, že nová úprava žalobních lhůt dle § 306 stavebního zákona z roku 2021 se uplatní ve všech soudních řízeních zahájených od 1. 7. 2024. Dopadá tedy i na projednávanou věc.   13. Žalobkyni bylo (prostřednictvím jejího zástupce) napadené rozhodnutí doručeno dne 26. 1. 2026. K soudu podala žalobkyně žalobu dne 23. 3. 2026. Podle právní úpravy účinné ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila lhůta pro podání žaloby jeden měsíc od oznámení napadeného rozhodnutí. Poslední den lhůty pro podání žaloby tedy připadl na čtvrtek dne 26. 2. 2026 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.). Žaloba doručená až dne 23. 3. 2026 je proto opožděná. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 4 s. ř. s.). Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán předčasně nebo opožděně. 14. Soud tedy uzavírá, že žaloba není přípustná ani včasná, a proto ji odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. dubna 2026   Kryštof Horn v.r.  předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: X