č. j. 52 A 3/2025- 34   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem v právní věci žalobce:   J. M.    bytem X    zastoupen advokátem Mgr. Petrem Škopkem    sídlem T. G. Masaryka 153, Příbram   proti žalovanému:  Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2024, č. j. 160970/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Beroun (dále jen „městský úřad“) ze dne 7. 11. 2024, č. j. MBE/83175/2024/SPR-MaF (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tím městský úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), neboť dne 23. 10. 2023 v 9:15 v obci Bavoryně na pozemní komunikaci č. II/605, ve směru na obec Žebrák, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou městské policie Žebrák, jako řidič nákladního automobilu s návěsem (specifikováno ve výroku) nerespektoval dopravní značku č. B4 „Zákaz vjezdu nákladních automobilů se symbolem 12t“ s dodatkovou tabulkou E14 „Tranzit“, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za spáchaný přestupek byl žalobci v souladu s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložen správní trest pokuty ve výši 1 500 Kč. Vedle toho byla žalobci podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) ve spojení s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení, uložena povinnost náhrady nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Podstatný obsah správního spisu 2. Policie České republiky provedla dne 24. 10. 2023 silniční kontrolu, při které zjistila, že žalobce řídil nákladní automobil s návěsem o hmotnosti převyšující 12 tun ve směru z centra Žebráku směrem na obec Cerhovice. Nerespektoval dopravní značku B4 s dodatkovou tabulkou „Tranzit“. Žalobce se do protokolu vyjádřil, že dodatková tabulka umožňuje vjezd za účelem nakládky a vykládky zboží a hlídce sdělil, že jede od Rudné naložit zboží do ulice Tovární v Cerhovicích. Použil nejbližší sjezd z D5 v obci Bavoryně. Pokud by použil sjezd v obci Cerhovice, musel by se přes obec vracet zpět, čímž by stejně porušil zákazovou značku a ještě by najížděl kilometry navíc. 3. Městský úřad Beroun žalobci dne 30. 2. 2023 doručil příkaz, jímž jej za uvedené jednání uznal vinným ze stejného přestupku jako později v prvostupňovém rozhodnutí. Včas podaným odporem byl příkaz následně zrušen. 4. Dne 19. 2. 2024 městský úřad vydal rozhodnutí č. j. MBE/13482/2024/SOR-MaF, kterým jej opět uznal vinným. Toto rozhodnutí však žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 3. 2024, č. j. 041333/2024/KUSK, zrušil z důvodů nedostatečně zjištěného skutkového stavu a uvedl, že je potřeba doplnit dokazování o výslechy zasahujících policistů. 5. Dne 6. 5. 2024 byli jako svědci vyslechnuti členové hlídky městské i státní policie. Pan D. F. vypověděl, že žalobce při silniční kontrole neříkal, že by vykládal náklad v Bavoryni nebo Žebráku. Kdyby něco takového říkal, tak by po něm chtěli doklad o nákladu. Pan F. K. uvedl, že žalobce říkal, že jede rovnou do Cerhovice a že v Žebráku nic nenakládal a nevykládal. Nstržm. P. P. uvedl, že žalobce při silniční kontrole tvrdil, že bude nakládat zboží v obci Cerhovice ve společnosti Roline v Tovární ulici. 6. Dne 21. 5. 2024 městský úřad vydal rozhodnutí č. j. MBE/38048/2024/SPR-MaF, kterým žalobce znovu uznal vinným. Toto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 7. 2024, č. j. 096691/2024/KUSK, zrušil z důvodů nedostatečně zjištěného skutkového stavu a uvedl, že je potřeba žalobce vyzvat k předložení relevantního podkladu, do kdy měl provést nakládku. 7. Městský úřad vyzval provozovatele vozidla, společnost TERANO s.r.o., k zaslání kopie nákladového listu tak, aby bylo prokazatelné, kde a v jaké firmě měl žalobce na trase Bavoryně – Cerhovice vykládat přepravované zboží nebo nakládat nový náklad.  8. Žalobce následně předložil potvrzení společnosti ROLINE INTERNATIONAL SPEDITION s. r. o. (dále jen „společnost Roline“), která uvedla, že společnost TERANO s.r.o. pro tuto společnost naváží a odváží zboží z cross-dockového skladu v Cerhovicích a používá k tomu vozidla, se kterými byl žalobce zastaven policejní hlídkou. Tyto vozidla mohou v Cerhovicích též parkovat. 9. Dne 30. 10. 2024 byl žalobce seznámen s obsahem správního spisu a dne 7. 11. 2024 následně městský úřad vydal napadené rozhodnutí. K potvrzení společnosti Roline městský úřad uvedl, že prokazuje jen to, že řidiči provozovatele provádějí nakládku a vykládku zboží v Cerhovicích. To však žalobce jako řidiče neopravňuje nerespektování dopravní značky v obci Bavoryně. K dosažení cíle cesty mohl dosáhnout jiné cesty bez porušení zákazové dopravní značky. Neprokazuje též, že by uvedeného dne v daném čase prováděl vykládku v obci Cerhovice. 10. V odvolání žalobce poukázal na to, že pro něj bylo užití úseku nezbytné k dosažení místa vykládky v obci Cerhovice. Nebylo prokázáno, že by úsekem pouze projel a pokračoval v cestě dál po dálnici. Není rozhodné, kterým sjezdem z dálnice sjel. Do obce Cerhovice je možné se dostat jak v případě sjezdu z dálnice D5 v obci Bavoryně, tak v obci Cerhovice. Vzdálenost mezi sjezdy činí 13 km a v každém případě by žalobce musel za účelem dosažení plánovaného místa vykládky použít komunikaci, na níž je umístěna dopravní značka zakazující tranzit. Není pravdou, že by místo vykládky bylo jen několik set metrů od sjezdu v Cerhovicích. I při použití tohoto sjezdu by musel do cíle cesty jet několik kilometrů. 11. Žalovaný žalobci dne 10. 12. 2024 doručil napadené rozhodnutí, kterým odvolaní zamítl. Uvedl, že souhlasí s tím, že žádný předpis žalobci nepřikazuje, který sjezd má pro svou cestu použít. Není to ani předmětem řízení. Interpretace sjezdů je ze strany městského úřadu nadbytečná. Podstatná je však správnost závěru o porušení značky B4 s dodatkovou tabulkou „Tranzit“. Potvrzení společnosti Roline neprokazuje nakládku či vykládku v daný den. Žalobce přes výzvu žádné relevantní důkazy nepředložil.     Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 12. Žalobce v žalobě namítl, že pokud správní orgány nepovažovaly potvrzení společnosti Roline za dostatečné k prokázání nakládky a vykládky v daný den, nic mu nebránilo, aby tuto společnost vyzvaly k poskytnutí součinnosti a sdělení, zda tomu tak bylo. Mohly k tomu vyzvat i samotného žalobce. Odkázal se při tom na § 3 správního řádu a zásadu materiální pravdy. Bylo porušeno i žalobcovo legitimní očekávání, neboť zrušující rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2024 předpokládalo doplnění skutkového stavu právě o podklad prokazující tvrzení o nakládce s tím, že následně bude nezbytné opětovně nařídit ústní jednání a věc řádně projednat a dokazování protokolovat. Je sice pravdou, že městský úřad žalobce vyzval k prokázání tvrzené vykládky či nakládky, avšak následně již žalobce nepoučil, že potvrzení společnosti Roline nepovažuje za dostačující a nepožadoval další vysvětlení. Toto procesní pochybení žalobce namítl v odvolání, žalovaný na to ale nereagoval a zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností. Dále zopakoval argumentaci o tom, že není rozhodné, kterého sjezdu z dálnice D5 užil. V této souvislosti namítl absenci objektu přestupku, neboť pokud měl dosáhnout požadovaného cíle nakládky, musel použít úsek označený posuzovanou značkou tak jako tak. 13. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Poukázal na to, že totožnou námitku vypořádal na str. 4 napadeného rozhodnutí. Není pravdou, že by se potvrzení společnosti Roline vztahovalo k danému dani. S ohledem na § 52 správního řádu došlo k přesunu důkazního břemene na žalobce. Žalobce mohl nové skutečnosti a důkazy podle § 82 odst. 4 správního řádu navrhovat i v odvolaní, to však neučinil, ačkoliv hodnocení potvrzení společnosti Roline vyplývalo již z prvostupňového rozhodnutí. Byl přitom seznámen s podklady rozhodnutí a byl srozuměn s tím, že ve věci nebude konáno ústní jednání. K podkladům se žalobce mohl vyjádřit. 14. Po uplynutí lhůty k podání žaloby zaslal dne 5. 6. 2025 žalobce doplnění žaloby o skutečnost, že požádal Městský úřad Hořovice o udělení výjimky ze zákazu vjezdu do daného úseku komunikace. Ze strany tohoto správního orgánu dostal odpověď, že výjimka není třeba, neboť disponuje potvrzením společnosti Roline. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 15. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 10. 12. 2024 a žaloba byla podána 5. 2. 2025, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. 16. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 17. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tím účastníci vyslovili implicitní souhlas postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. 18. Dokazování soud neprováděl, neboť bylo možné rozhodnout toliko na základě správního spisu, který nevyžaduje provádění dokazování (např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008‑117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Vyjádření Městského úřadu Hořovice soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť jednak není názorem správního orgánu vázán a jednak se jedná o důkaz vztahující se k argumentaci, která není v daném případě relevantní. Posouzení žaloby 19. Má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí být z odůvodnění zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný a jak uvážil o skutečnostech podstatných pro věc, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností (srov. rozsudky NSS ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, a ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45). Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č.  j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Současně je třeba zdůraznit, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je třeba v rámci soudního přezkumu nahlížet jako na jeden celek, tedy že rozhodnutí se mohou vzájemně argumentačně doplňovat v obou směrech (srov. rozsudky NSS ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008-73, a ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25). Mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání, které by jinak způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, proto mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně. 20. Rozhodnutí nepřezkoumatelné není. Je z něj patrné, na základě jakých důvodů žalovaný rozhodl tak, jak rozhodl. Zejména ze str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný měl za to, že žalobce tížila povinnost prokázat, že měl daný den ve vymezeném úseku provádět vykládku či nakládku zboží. Tu ani na výzvu městského úřadu nesplnil. Žalovaný se sice výslovně nezmiňuje o procesním postupu plynoucího z toho, že potvrzení společnosti Roline nebylo dostatečné. Z rekapitulace dosavadního průběhu řízení a konstatování o správnosti prvostupňového rozhodnutí však implicitně plyne, že žalovaný nepovažoval za chybu, pokud žalobce nebyl znovu upozorněn na nutnost prokazovat uvedené skutečnosti dalšími prostředky. 21. Podle přílohy č. 6 vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, omezuje dodatková tabulka E 14 platnost (v tomto případě zákazové značky B4 zakazující vjezd nákladních automobilů o nejvyšší povolené hmotnosti přesahující 12 t) na nákladní vozidla, pro něž užití takto označeného úseku není nezbytné pro dosažení místa nakládky, vykládky, údržby nebo opravy vozidla, sídla provozovny nebo obvyklého bydliště dopravce nebo řidiče.  22. S ohledem na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí přijal žalobcovu argumentaci o tom, že není rozhodné, kterým sjezdem v dálnice D5 do místa určení jel, je klíčovou otázkou pouze to, zda potvrzení společnosti Roline bylo dostačující k prokázání nezbytnosti využití posuzovaného úseku komunikace v daný den k dosažení místa nakládky zboží, a zda měly správní orgány žalobce vyzvat k dalšímu dokazování, pokud měly za to, že tomu tak není. Pro úplnost soud dodává, že absenci objektu přestupku nebylo nutno posuzovat právě proto, že žalobcova argumentace byla spojena s polemikou o nezbytnosti využití žalobcem zvolené cesty, kterou žalovaný v napadeném rozhodnutí akceptoval. Pokud jde o stanovisko Městského úřadu Hořovice k neudělení výjimky s tím, že postačí stanovisko společnosti Roline, uvádí soud, že jakkoliv není názorem uvedeného správního orgánu vázán, není s ním ani v rozporu – stanovisko společnosti Roline by skutečně bylo pro vjezd do úseku komunikace s vyloučením tranzitní dopravy dostačující, pokud by z něj vyplývalo, že tam v daný den skutečně mělo dojít k vykládce či nakládce.    23. Ani v přestupkovém řízení, v němž důkazní břemeno k otázce viny spočívá na správních orgánech, není účastník (obviněný) zbaven povinnosti prokazovat to, co sám tvrdí, má-li správní orgán z jeho tvrzení vycházet (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2013, č. j. 5 As 64/2011‑66). Proto pokud žalobce v průběhu řízení tvrdil, že zákazovou značku B4 porušil z důvodů, ke kterým jej opravňovala dodatková tabulka E 14, konkrétně že v daném úseku měl provádět nakládku zboží, bylo jeho povinností to též prokázat. Soud se pak ztotožňuje s názorem správních orgánů, že potvrzení společnosti Roline toto neprokázala. Potvrzení neobsahuje žádné údaje o daném dni ani další ověřitelné údaje o zboží (jeho povaha, množství, místo určení apod.), které by mohly být snadno doloženy pomocí nákladových listů, které městský úřad požadoval předložit. Ze stanoviska plyne pouze to, že žalobcem řízené vozidlo může v areálu v Cerhovicích parkovat a někdy tam naváží a odváží zboží. Zda tomu bylo i v posuzovaném případě, nebo zda jel žalobce jinam, však neprokazuje.  24. Napadené rozhodnutí není nezákonné ani z toho důvodu, že městský úřad neprovedl v posledním zrušujícím rozhodnutí žalovaného avizované ústní jednání. Tento postup totiž nemohl žalobce zkrátit na jeho právech. Před vydáním prvostupňového rozhodnutí byl s podkladem v podobě stanoviska společnosti Roline seznámen při nahlížení dne 30. 10. 2024 a nijak se k němu nevyjádřil. Z prvostupňového rozhodnutí je pak zcela jasně seznatelné hodnocení tohoto důkazu ze strany městského úřadu (na str. 5 je uvedeno, že potvrzení společnosti Roline neprokazuje, že uvedeného dne v daném čase prováděl žalobce vykládku nebo nakládku). Žalobci nic nebránilo v průběhu odvolacího řízení, případně i v řízení před soudem předložit či alespoň navrhnout důkaz, kterým by prokázal, že v byly v daném dni a čase splněny podmínky dodatkové tabulky E 14, tedy že prováděl avizovanou nakládku. To se však nestalo. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 25. Vzhledem k tomu, že žaloba není nedůvodná a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 10. února 2026 JUDr. Bc. Kryštof Horn v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.