Zákonnou úpravou občanského soudního řádu o prohlášení o majetku je možno v exekučním řízení prováděném dle zák.č. 120/2001 Sb. použít s přihlédnutím k § 52 odst. 1 exekučního řádu přiměřeně. Soudní exekutor, který je oprávněn navrhnout soudu předvolání povinného k prohlášení o majetku, tak v exekučním řízení může učinit až poté, kdy je rozhodnutím soudu o nařízení exekuce pověřen provedením exekuce, tedy poté, kdy je řízení již zahájeno. Aplikací doslovného znění ustanovení § 260a odst. 1 o.s.ř. by tak bylo ustanovení § 53 zák. č. 120/2001 Sb. zcela vyloučeno a soudní exekutor by byl možnosti navrhnout postup dle tohoto ustanovení zbaven.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. E. V. a soudkyň JUDr. I. H. a O. K. v právní věci oprávněného Z. K., bytem Šťáhlavy, proti povinnému J. Š., bytem v Plzni, o návrhu soudního exekutora J. P. na prohlášení o majetku, k odvolání soudního exekutora do usnesení Okresního soudu Plzeň-město čj. 26 Nc 3218/2002-4 ze dne 2.12.2002, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh exekutora na prohlášení o majetku povinného s poukazem na ustanovení § 53 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. a § 260a - 260h o.s.ř. V odůvodnění usnesení konstatuje, že 5.9.2002 byla nařízena exekuce, návrh exekutora na prohlášení o majetku povinného byl podán 22.11.2002, tedy po nařízení exekuce. Tento může být podán jen před podáním návrhu na nařízení exekuce, není proto přípustný po zahájení exekučního řízení a nemůže být ani obsažen v návrhu na nařízení exekuce. Poukázal i na ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., které upravuje právo exekutora předvolat povinného a vyzvat ho k dobrovolnému splnění povinnosti a k prohlášení o majetku. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání exekutor, který navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Uvádí, že návrh podal jako exekutor v souladu s § 53 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. a ze začlenění tohoto ustanovení do hlavy III (provedení exekuce) díl 2 (exekuční řízení) je zřejmé, že návrh na prohlášení o majetku může soudní exekutor podat pouze po zahájení řízení resp. poté co byl pověřen soudním exekutorem. Z povahy věci je zřejmé, že přípustnost podání návrhu na prohlášení o majetku před podáním návrhu na výkon rozhodnutí je třeba vztáhnout pouze na oprávněného, takovou osobou však exekutor není. Exekutorovi má tento institut sloužit ke zjištění majetku povinného a zvolení vhodného způsobu provedení exekuce. Předvolání povinného exekutorem a výzva k prohlášení o majetku, může vyústit v odmítnutí tohoto prohlášení povinným event. k uvedení nepravdivých údajů, aniž by se vystavoval jakémukoliv postihu. Prohlášení o majetku povinného je v současnosti jedinou možností jak zjistit informace nezbytné k provedení exekuce. Před zahájením exekučního řízení by exekutor návrh na prohlášení o majetku povinného mohl podat pouze v rámci jeho další činnosti dle § 74 odst. 1 písm. a) zák. č. 120/2001 Sb. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející podle § 212 o.s.ř., přihlédl k odvolání exekutora a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení ani změnu usnesení soudu prvního stupně. Soud prvního stupně v přezkoumávané věci posuzoval návrh správně podle § 53 exekučního řádu, který upravuje prohlášení o majetku povinného k návrhu exekutora, z něhož plyne především, že podá-li exekutor tento návrh, postupuje soud podle § 260a až 260h o.s.ř. s výjimkou ustanovení § 260b odst. 1 o.s.ř. a v ostatním má exekutor stejná práva, jaká ustanovení občanského soudního řádu upravující prohlášení o majetku přiznávají oprávněnému. Soud prvního stupně na základě této úpravy dovodil, že soudní exekutor po zahájení exekučního řízení, nemůže již návrh na prohlášení o majetku podat, a to vzhledem ke znění ustanovení § 260a odst. 1 o.s.ř. Bylo však nutno, aby se soud prvního stupně věcí zabýval i z hlediska ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu, které stanoví, že nestanoví-li tento zákon (tedy zákon č. 120/2001 Sb.) jinak, použijí se p ř i m ě ř e n ě ustanovení občanského soudního řádu. I zákonnou úpravu občanského soudního řádu o prohlášení o majetku je proto možno v exekučním řízení prováděném dle zák. č. 230/2001 Sb. použít jen přiměřeně. Nelze pominout, že úprava § 260a – 260h o.s.ř. je v účinnosti od doby, kdy zákonná úprava exekučního řízení v jiné formě neexistovala. Soudní exekutor, který je dle později účinného zákona č. 120/2001 Sb. oprávněn navrhnout soudu předvolání povinného k prohlášení o majetku, tak v exekučním řízení může učinit až poté, kdy je rozhodnutím soudu o nařízení exekuce pověřen provedením exekuce, tedy poté, kdy je řízení již zahájeno. Aplikací doslovného znění § 260a odst. 1 o.s.ř. by tak bylo ustanovení § 53 zák. č. 120/2001 Sb. zcela vyloučeno a soudní exekutor by byl z možnosti navrhnout postup dle tohoto ustanovení zbaven. Tento závěr soudu je proto v rozporu s účelem zákona č. 120/2001 Sb. a je nepřiměřeným použitím ustanovení občanského soudního řádu. Možnost postupu samotného exekutora dle ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. je z hlediska jeho možnosti podat návrh soudu na předvolání povinného k prohlášení o majetku nerozhodná. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 221 odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. Soud prvního stupně se však bude dále zabývat i tím, zda je splněna náležitost návrhu vyplývající z poslední věty § 53 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. Protože bylo rozhodováno o odvolání do usnesení, projednal odvolací soud věc podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. aniž musel nařídit odvolací jednání. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další opravný prostředek. V Plzni dne 31. ledna 2003