Tzv. režijní náklady spojené s podáním písemného znaleckého posudku znalcem, jsou již zahrnuty ve výši odměny stanovené za hodinu práce a nelze je proto znalci přiznat.

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28.3.2003 v trestní věci obžalované P.G., dříve H., roz. Č., bytem Česká Lípa, okres týž, t a k t o : Stížnost znalce ing. P.P., Ph.D proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 31.1.2003 č.j. 2 T 75/97-434 se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením Okresního soudu v Chebu bylo podle § 111 odst. 2 tr.ř., dle zákona č. 36/1967 Sb. a dle vyhlášky č. 37/1967 Sb. určeno znalci z oboru dopravy, ing. P.P., Ph.D. znalečné částkou 11.130,90 Kč, přičemž co do částky 14.702,- Kč znalečné nebylo přiznáno. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že znalec podle vyúčtování požadoval zaplatit za podání dodatku ke znaleckému posudku částku 25.832,90 Kč. Znalečné mu bylo zkráceno jednak v sazbě odměny za jednu hodinu práce, kdy znalec účtoval 300,- Kč, zatímco okresní soud mu přiznal odměnu za studium spisu a obhlídku místa nehody pouze 200,- Kč za hodinu práce a za vypracování posudku 250,- Kč za hodinu práce. Soud tak učinil s odůvodněním, že při podání původního, tj. základního znaleckého posudku z března 2000 byla znalci přiznána odměna 125,- Kč za jednu hodinu práce, takže navýšení o 100% za podání dodatku znaleckého posudku je dle soudu postačující, byť v mezidobí došlo ke zvýšení sazby odměn za znalecké posudky novelou vyhlášky č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Znalci nebyla přiznána odměna také v plném počtu jím účtovaných hodin, tj. za 37 hodin práce, neboť tento časový údaj se soudu jevil jako nadhodnocený, když znalecký posudek má 25 stran, z čehož prvních pět stran je výpisem z trestního spisu, tři stránky tvoří pouze fotografie a dvě stránky představují letecký snímek a rekonstrukci vzájemné polohy vozidel v okamžiku střetu. Soud proto dospěl k závěru, že znalci přísluší odměna toliko za 25 hodin práce. Znalci pak nebyly přiznány ani jím účtované režijní náklady kanceláře, když okresní soud má zato, že nebyly vynaloženy bezprostředně v souvislosti se znaleckým posudkem, jejich výše pro daný znalecký posudek je v podstatě nevyčíslitelná, existence znalecké kanceláře s vybavením není podmínkou k provedení znaleckého posudku, náklady spojené s běžnými kancelářskými pracemi jsou zahrnuty v odměně znalce a jsou odečitatelnými položkami od základu daně z příjmů. Proti tomuto usnesení podal znalec v zákonné lhůtě stížnost. Uvedl v ní, že je možno souhlasit se snížením hodinové sazby za studium spisu a obhlídku místa dopravní nehody z jím účtovaných 300,- Kč na 200,- Kč za hodinu práce. Nemůže však souhlasit se snížením sazby z 350,- Kč na 250,- Kč za hodinu práce, neboť předmětný dodatek k posudku byl svojí složitostí natolik náročný na vypracování, že oprávněně účtoval maximální sazbu odměny za znalecké posudky stanovené platnou vyhláškou č. 432/2002 Sb. Tvrzení okresního soudu, že sazby odměn v citované vyhlášce jsou použitelné tak, že se původní sazby zvyšují o 100%, považuje za nelogické. Jestliže dříve byly odměny přiznávány znalcům na úrovni horní hranice stanovené sazby, tj. částkou 125,- Kč za hodinu, mělo by to platit i nyní. K náročnosti prací, která je dle něj pro určení výše sazby rozhodující, uvedl, že musel posoudit nové skutečnosti obsažené v trestním spise – zejména fotografie poškozeného automobilu a jejich návaznost na dokumentaci ve spise již obsaženou. Bylo třeba předběžně posoudit, zda fotografie jsou vhodné k fotogrametrickému vyhodnocení a dohodnout provedení takového úkonu s konzultantem – Doc. Ing. H., CSc., přičemž jím předložená zpráva vyžadovala vysoce odborné znalosti nejen při odečtu zjištěných hodnot, ale i při jejich vyhodnocení a dokonce i využití znalostí technické statistiky. Navazující rozvahy k mechanismu najetí vozidel na sebe pak vycházely právě z takového rozboru. Rovněž další technické výpočty a rozvahy vyžadovaly vysokou úroveň vědomostí, např. provedená podrobná rozvaha k předjíždění. Rovněž zdánlivě jednoduchý výpočet pro posouzení bezpečného odstupu vozidel musel být stanoven dle vhodného vztahu pro konkrétní případ a vyžadoval pečlivé zvažování všech známých metod, postupů a vstupních hodnot. Nesouhlasí rovněž s tím, že byl výrazně zkrácen počet jím účtovaných hodin potřebných pro podání posudku, neboť vyúčtované hodiny skutečně odpracoval a nedovede si představit, jakým postupem vyšší soudní úřednice došla k závěru, že tomu tak nebylo. Vycházet z počtu stran posudku, je zavádějící. Výpis ze spisu není pouhým opisováním spisu. Prostudováním spisu bylo nutno ověřit, zda nové skutečnosti v něm obsažené korespondují s těmi, které byly ve spisu před vypracováním původního posudku. Dále bylo třeba podrobně prozkoumat nově předložené fotografie poškozeného automobilu. Výpočty bylo třeba vést variabilně a z jejich výsledku vybírat ty, které byly technicky přijatelné. Jednoduché nebylo ani zjištění, nakolik stav na místě nehody zachycený ve fotografické dokumentaci odpovídá stavu v době současné a stavu zachyceném na leteckém snímku. Základní otázkou bylo posouzení stavu vodorovného dopravního značení na místě nehody a za ním ve směru na Karlovy Vary, stejně jako omezení výhledu tvarem terénu. Situace byla o to komplikovanější, že stavební stav na místě dopravní nehody byl, oproti stavu v době nehody, zcela změněn. Je třeba také vzít v úvahu, že již ve fázi vypracování písemného posudku je třeba se připravit na případné jednání u soudu, aby posudek mohl obhájit a zodpovědět případné dotazy. Všechna tato práce vyžaduje svůj čas a ten vynaložil. Jako přílohu stížnosti pak připojil rozpis odpracovaných hodin v jednotlivých dnech od 30.10. do 11.11.2002. Dále uvedl, že nemůže souhlasit ani s tvrzením soudu, že jeho technická kancelář nezapůjčila pro vypracování posudku žádné přístroje. Použil zejména výpočetní techniku, příslušné programové vybavení kanceláře, používal telekomunikační techniku a služby s ní spojené, využil literaturu, která se týká oboru. Právě proto, jak uvádí okresní soud, že tyto náklady nelze spolehlivě vypočíst, jsou účtovány režijní sazbou, jak je obvyklé. V této souvislosti pak odkázal na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2000 sp.zn. 4 To 25/2000 zveřejněné ve sbírce Orac pod č. 7/2000, které podrobně tuto problematiku řeší a o němž předpokládal, že ho má vyšší soudní úřednice k dispozici. Kopii tohoto rozhodnutí ke stížnosti přiložil. Krajský soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo a neshledal stížnost znalce důvodnou. Napadené usnesení bylo vydáno v souladu s ust. § 111 odst. 2 tr.ř. a § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 189/1994 v platném znění o vyšších soudních úřednících, dle něhož může předseda senátu v trestním řízení pověřit vyššího soudního úředníka rozhodováním o znalečném. Jestliže pak předsedkyně senátu okresního soudu v Chebu podepsala předkládací zprávu pro odvolací soud, lze dovodit, že vyšší soudní úřednici rozhodnutím pověřila. Byť rozhodnutí okresního soudu je poněkud kusé a zčásti nepříliš podrobně odůvodněné, lze je považovat za věcně správné. Se snížením sazby za jednu hodinu práce znalce za studium spisu a obhlídku místa dopravní nehody stěžovatel v podstatě souhlasil s postupem soudu a s ohledem na to, že jde o úkony, které nejsou z hlediska odborné kvalifikace znalce náročné, lze se snížením odměny na částku 200,- Kč za jednu hodinu práce ztotožnit. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se snížením hodinové sazby za vypracování znaleckého posudku z částky 350,- Kč na 250,- Kč. Soud určuje za jednu hodinu práce znalce znalečné v rozpětí 100,- až 350,- Kč podle míry náročnosti znaleckého posudku a podle míry odborných znalostí, které bylo nutno k jeho podání vynaložit (§ 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb.ve znění vyhlášky č.432/2002 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 312/1965 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení). Znalci lze přisvědčit, že argumentace okresního soudu o postačujícím stoprocentním navýšení odměny za jednu hodinu práce oproti tomu, co bylo přiznáváno předchozí vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb. k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, není přiléhavá. Hlavním argumentem pro snížení účtované částky je, že v posuzovaném případě šlo toliko o doplněk původního znaleckého posudku, kdy znalec byl již se spisem a s problematikou toho, co je třeba řešit, podrobně seznámen a že podstatný a základní problém – stanovení deformace havarovaného vozidla metodou fotogrametrického vyhodnocení, nebyl řešen znalcem, ale jím přibraným konzultantem – Doc. Ing. V.H., CSc., který za provedení těchto prací účtoval částku 2.520,- Kč. I podle stěžovatele zejména tato část znaleckého posouzení vyžadovala vysoce odborné znalosti. Pokud stěžovatel argumentoval tím, že za účinnosti dříve platné vyhlášky byly odměny znalců soudy přiznávány v úrovni horní hranice stanovené sazby, lze k tomu jen v obecné rovině uvést, že to bylo proto, že soudy si byly vědomy toho, že horní hranice sazby, tj. částka 125,- Kč, stanovená zákonným předpisem v roce1993, je částkou již neodpovídající hodnotám na trhu práce, zejména u znaleckých prací, pro které byla nutná vysokoškolská kvalifikace. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkami stěžovatele, že by byl neodůvodněně zkrácen rozsah jím vyúčtovaných odpracovaných hodin. Lze sice souhlasit se znalcem, že při takovémto hodnocení nelze vycházet jen z počtu stran posudku, avšak i rozsah posudku – viz § 25 odst. 2 písm. a) citované vyhlášky k provedení zákona o znalcích a tlumočnících - je třeba brát na zřetel. V této souvislosti okresní soud správně poukázal na to, že předmětný dodatek posudku nebyl nikterak obsáhlý. Je-li odměna za znalecký posudek určována nejenom jeho rozsahem a stupněm odborné kvalifikace znalce, ale především povahou jeho práce, je vždy velmi obtížné pro laiky určit, jaká doba byla potřebná pro jeho vyhotovení . Soud proto vychází z porovnání doby účtované znalcem s obdobnými odbornými znaleckými úkony a částkami za ně ostatními znalci účtovanými . Vyšší soudní úřednice, jejíž náplní práce je, mimo jiné, i rozhodování o znalečném, jistě v tomto směru zkušenosti praktické má, stejně tak jako odvolací soud. Jestliže tedy přiznala znalci za doplněk posudku odměnu za 25 hodin práce, tj. za dobu představující více než tři pracovní dny, jde i podle názoru odvolacího soudu o dobu adekvátní pro vypracování posudku, jehož základ spočíval v práci konsultanta. Rozhodnutí okresního soudu považuje odvolací soud za správné i potud, že znalci nebyly přiznány tzv. režijní náklady jeho znalecké kanceláře, jakožto jakési nepřímé náklady vynaložené při vypracování znaleckého posudku. Krajský soud se plně ztotožnil s tím, co je uvedeno v odůvodnění napadeného usnesení a dále poukazuje na to, že zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících ve znění novel v ust. § 18 odst. 2 upravujícího úhradu nákladů, které znalec účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem, nebyl novelován a o tzv. režijních nákladech se výslovně nezmiňuje a nepočítá s nimi – a to přesto, že tento problém byl diskutován znalci i soudci již před vydáním poslední novely vyhlášky, tj. přede dnem 1. října 2002 nejednotným rozhodováním soudů, jak o tom svědčí stěžovatelem zmíněné rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z roku 1997 a jím citovaný publikovaný článek ředitele Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně, rovněž z roku 1997. Pokud by úmyslem zákonodárce bylo takovéto náklady znalcům přiznat, stalo by se tak zřejmě v rámci novelizace ustanovení o paušálních částkách odměn a náhradách nákladů za znalecké posudky vyžadované v trestním řízení. Znalcem zmíněné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích obsahuje jen o úvahy o tom, že by režijní náklady znalecké kanceláře bylo možno zahrnout pod nepřímé věcné náklady znalce, jde však jen o úvahy, nikoliv o konkrétní a přesvědčivé stanovisko, zejména pokud jde o způsob jejich výpočtu. Nutno však především zdůraznit, že jde o rozhodnutí, které není uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem České republiky, které sjednocují soudní praxi. I pokud by však tomu tak bylo, nebylo by pro rozhodnutí v předmětné věci závazné, neboť ani rozhodnutí zveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky nejsou pramenem práva. Stanovisko Nejvyššího soudu je závazné vždy jen v konkrétní souzené věci. Nelze proto požadovat po vyšší soudní úřednici Okresního soudu v Chebu, aby znala zmíněné rozhodnutí, navíc zveřejněné v neoficiální sbírce. Krajský soud proto nadále zastává stanovisko, že na znaleckou činnost je stále nutno pohlížet jako na činnost neziskovou, která není upravena jako podnikání, jehož smyslem je dosažení co nejvyššího zisku. Znalecká činnost je s p e c i f i c k o u činností, pomocí níž si státní orgány zajišťují odborné stanovisko, které potřebují pro své rozhodnutí, za níž přísluší s p e c i f i c k á odměna určená zákonným předpisem, v níž jsou zahrnuty v nezbytné míře i tyto tzv. režijní náklady. Existence znalecké kanceláře není nezbytnou podmínkou výkonu znalecké činnosti, neboť řada znalců, a to i z oboru silniční dopravy, takovouto kancelář k dispozici nemá a ti znalci, kteří ji nemají, by byli při účtování znevýhodněni, přestože by podali stejně kvalitní posudek jako znalci, kteří kancelář mají. Odvolací soud má proto za to, že pokud přiznání takovýchto nákladů nebude výslovně zakotveno v zákoně o znalcích a tlumočnících či jeho prováděcí vyhlášce, nemohou se znalci jejich přiznání úspěšně domáhat. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek. V Plzni dne 28. března 2003