I. Od účinnosti novely trestního řádu (od 1.1.2002) nemusí být výsledky vyšetřování resp. podaná obžaloba podloženy pouze před soudem procesně použitelnými výpověďmi svědků. Pro podání obžaloby postačí, jestliže výsledky přípravného řízení pouze ukazují na to, že lze důvodně předpokládat, že důkazy, tedy i svědecké výpovědi, které budou provedeny teprve v řízení před soudem, obviněného usvědčí. II. Podle platné zákonné úpravy i závažné vady přípravného řízení jsou důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu jenom tehdy, pokud jejich náprava v řízení před soudem novým provedením důkazů není možná.

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2003 v trestní věci obviněného V.A., bytem Spolková republika Německo, přechodně v České republice v Býlině, občana Turecka t a k t o : Ke stížnosti Okresního státního zástupce v Chebu se podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. z r u š u j e usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 5.4.2002 č.j. 1 T 17/2002-336 a Okresnímu soudu se ukládá, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením Okresního soudu v Chebu byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. trestní věc obviněného V.A. vedená u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 1 T 17/2002 vrácena státnímu zástupci k došetření. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že dne 12.3.2002 podal Okresní státní zástupce v Chebu na obviněného V.A. obžalobu pro trestné činy kuplířství podle § 204 odst. 1,2,3 písm. a) tr.zák. a omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1,2 tr.zák., kterých se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době od dubna 1999 do června 2000 v Aši, okr. Cheb, v části Nový Žďár v penzionu Murat pod pohrůžkou násilí a za použití násilí a odebráním pasů přinutil zůstat v objektu penzionu nejméně čtyři dívky vystupující v této věci jako utajené svědkyně pod jmény N.A.Š., S.D., L.H. a R.O. a tyto pohrůžkami bití, bitím a zavíráním do sklepa nutil k provozování prostituce, když takto vydělané peníze použil pro svou potřebu a za uvedenou dobu získal od výše uvedených dívek z jimi provozované prostituce částku nejméně 128.000 DEM. Vytýká orgánům činným v přípravném řízení trestním, že nerespektovaly ust. § 191 odst. 1,2 tr.ř., když nesplnily pokyny obsažené v rozhodnutí Okresního soudu v Chebu ze dne 15.11.2000 č.j. 1 T 98/2000-178 ( ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28.12.2000 sp.zn. 9 To 905/2000 ) dané jim po vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Státní zástupce nerespektoval při podání nové obžaloby ani povinnost nově zakotvenou v ust. § 28 odst. 2 tr.ř., dle níž je povinen zajistit písemný překlad obžaloby do mateřštiny obviněného, případně do jazyka, jemuž rozumí a s jehož použitím souhlasí, když obviněný po poučení neprohlásil, že pořízení takového překladu nepožaduje. Toto procesní pochybení by však ani podle názoru procesního soudu nebylo důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť nápravy by se bylo možno domáhat postupem upraveným v § 185 odst. 2 tr.ř., případně jinak. Postupem podle § 188 odst.1 písm. e) tr.ř. se okresní soud domáhá nového výslechu shora uvedených utajovaných svědkyň s poukazem na to, že v době podání druhé obžaloby došlo k podstatné změně procesních předpisů upravujících, mimo jiné, i použitelnost důkazů pořízených v přípravném řízení trestním a v hlavním líčení. Zatímco podle trestního řádu účinného do 1.1.2002 by bylo možno výpovědi těchto svědkyň považovat za neodkladné, resp. neopakovatelné úkony ve smyslu § 160 odst. 2,4 tr.ř., které by bylo možno použít jako důkazy v hlavním líčení, nelze tak učinit podle trestního řádu účinného od 1.1.2002, protože pro takový postup nejsou splněny podmínky uvedené v § 211 odst. 2 tr.ř., případně § 211 odst. 3 tr.ř. a přečtení těchto svědeckých výpovědí v průběhu hlavního líčení podle § 211 odst. 1 tr.ř. nepřipadá v úvahu ani vzhledem k zásadní důležitosti těchto důkazů pro rozhodnutí o vině. Postup podle § 211 odst. 2 tr.ř., resp. § 211 odst. 3 tr.ř. by připadal v úvahu zřejmě pouze u výpovědi utajované svědkyně vystupující pod jménem R.O., která však podle obsahu učiněné výpovědi nebyla nikým, tedy ani obviněným, nucena k provozování prostituce ani omezována na osobní svobodě; byla údajně pouze přítomna tomu, že násilí vůči dalším v obžalobě označeným ženám ubytovaným v penzionu Murat použily jiné osoby, jakýsi S. a M. Na podporu obžaloby svědčí částečně pak již jen výpověď P.Ch., který však v předmětném penzionu pracoval jako barman pouze čtrnáct dní a který v závěru výpovědi své původní jednoznačné tvrzení o provozování prostituce v předmětném penzionu zpochybnil. Dále okresní soud vytýká orgánům činným v přípravném řízení trestním, že postupovaly nedůsledně při opatřování výpovědí dalších osob, které se jako svědkyně domáhal, vedle obviněného, vyslechnout – T.H., I.M., D.S, L.K., N.S. a N.S., z nichž cestou právní pomoci byla pouze opakovaně vyslechnuta pouze A.N.S., která však odepřela ve věci vypovídat z obav o svůj život a život svých blízkých. Žádá proto o provedení výslechů L.V.K. a N.S. cestou právní pomoci justičních orgánů do Spolkové republiky Německo, Francie, Rumunska a Ukrajiny, kde se mají jmenované, dle toho, co policie zjistila, zdržovat. Má za to, že do doby, než tyto důkazy budou opatřeny, postavení V.A. před soud jako obviněného není zákonem předepsaným způsobem odůvodněno. Těchto důkazů je zapotřebí k objasnění nejzákladnějších skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, přičemž vzhledem k nepoměrně větší formálnosti poskytování mezinárodní právní pomoci v soudním řízení oproti obdobnému postupu mezi orgány činnými v řízení přípravném, zejména v případech Rumunska a Ukrajiny, je zřejmé, že provádění požadovaných důkazů až v průběhu hlavního líčení by znamenalo nejen výrazné obtíže pro soud, ale bylo by také na újmu rychlosti řízení. Nejzákladnější důkazy, které mají prokazovat vinu obviněného, není možné, dle názoru okresního soudu, zajišťovat až po podání obžaloby v řízení před soudem, není-li jinak postavení konkrétní obviněné osoby před soud odůvodněno. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce v zákonné lhůtě stížnost. K jejímu zdůvodnění uvedl, že s postupem okresního soudu nesouhlasí. Případná procesní nepoužitelnost výpovědí poškozených v řízení před soudem v důsledku novely trestního řádu nemůže být důvodem vrácení věci státnímu zástupci k došetření. I v případě, že by výpovědi byly dle současného trestního řádu procesně nepoužitelné, lze na ně pohlížet pouze jako na souhrn informací, které slouží k tomu, aby státní zástupce a následně soudce učinily závěr o tom, zda tyto svědkyně je nutné vyslechnout v řízení před soudem. K obdobné situaci by došlo i v případě, že by poškozené nebyly vyslýchány v procesním postavení svědkyň, byly pouze tzv. vytěžovány do protokolu o podání vysvětlení ve smyslu § 158 odst. 5 tr.ř. I v tomto případě by jejich výpovědi byly v řízení před soudem procesně nepoužitelné a nemohlo by to být důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření a ani by to nezbavovalo soud povinnosti svědkyně předvolat k hlavnímu líčení a vyslechnout je, či jiným způsobem provést jejich výslechy. Dále stěžovatel poukázal na změnu ust. § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. provedenou novelou trestního řádu účinnou od 1.1.2002, jíž došlo k významnému omezení podmínek, za kterých je možno vrátit věc státnímu zástupci k došetření. Poukázal na to, že k prvnímu vrácení věci státnímu zástupci k došetření došlo pravomocně dne 28.12.2000, tedy ještě před účinností zmíněné novely trestního řádu a tehdy v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, neboť důkazy ve spise byly opatřeny v souladu s tehdy platnými procesními ustanoveními a těmito důkazy pak byly objasněny základní skutkové okolnosti případu. Nesouhlasí s názorem soudu, že by došetření věci v rámci řízení před soudem bylo spojeno s výraznými obtížemi v porovnání s možnostmi opatřit takové důkazy v rámci přípravného řízení. U svědkyň, které se v současné době nacházejí mimo území České republiky přichází zřejmě v úvahu pouze jejich výslech cestou právní pomoci z ciziny, a to jak v řízení před soudem, tak v rámci přípravného řízení. Dále argumentuje tím, že orgány činné v přípravném řízení trestním mají negativní zkušenosti s opatřováním důkazů v zemích bývalého SSSR či Rumunska prostřednictvím dožádaných státních zastupitelství, která jen výjimečně vyrozumívají zdejší orgány o provádění příslušných úkonů a lze předpokládat, že spolupráce soudů bude na daleko vyšší úrovni. Není možno též přehlédnout, že nová obžaloba ve věci byla podána již 12.3.2002 a že napadené usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření bylo státnímu zástupci doručeno až dne 9.1.2003, tedy po delší době, ve které mohl soud již tyto důkazy cestou právní pomoci opatřit. Stěžovatel souhlasí pouze s tím, že je mu soudem právem vytýkáno, že při podání obžaloby nedošlo k jejímu překladu do mateřského jazyka obviněného ve smyslu ust. § 28 odst. 2 tr.ř. Toto pochybení by však bylo možno napravit postupem zmíněným okresním soudem v napadeném usnesení. Z těchto důvodů navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a Okresnímu soudu v Chebu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl nebo, aby omezil důvody vrácení věci státnímu zástupci k došetření v případě, že neuzná jím uváděné argumenty. Krajský soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost státního zástupce je důvodná. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že protokoly o výpovědích tzv.anonymních svědkyň, až na jím uvedenou výjimku, nejsou po novele trestního řádu použitelné k postupu upraveném v § 211 či § 212 tr.řádu v řízení před soudem, neboť obviněný či jeho obhájce neměli možnost se těchto výslechů zúčastnit a klást vyslýchaným otázky. Takovýto postup by byl v rozporu i s čl.6 odst.3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (uveřejněné pod č.209/1992 Sb.), dle něhož má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Nelze však již přisvědčit jeho názoru, že obviněný V.A. není před soud stavěn důvodně. Krajský soud se ztotožnil s názorem státního zástupce, že od účinnosti novely trestního řádu (od 1.1.2002) nemusí být výsledky vyšetřování, respektive podaná obžaloba, podloženy pouze před soudem procesně použitelnými výpověďmi svědků. Novelizovaný trestní řád nepožaduje, aby soudu byly překládány věci, které byly již v přípravném řízení trestním dostatečně a ze všech hledisek objasněny formálně procesním postupem tak, aby jím byl opatřen spolehlivý podklad pro rozhodnutí soudu v hlavním líčení. Podle novely trestního řádu má dokazování probíhat zásadně až v řízení před soudem a účelem přípravného řízení je proto důkazy vyhledat, označit a opatřit je jen v nezbytně nutném rozsahu. Přípravné řízení trestní se tedy nesoustředí již na jejich zafixování v procesní podobě použitelné v řízení před soudem, neboť teprve v řízení před soudem mají být tyto důkazy provedeny formálně procesními postupy. Ve smyslu výše uvedeného je pak třeba pohlížet na požadavky okresního soudu pro došetření věci vyslovené v jeho rozhodnutí dřívějším, i v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 28.12.2000, která byla učiněna za účinnosti jiného procesního předpisu, než dle jakého se rozhoduje nyní. Byť by přípravné řízení bylo zatíženo závažnějšími nedostatky a jevilo se neúplným, je třeba uvést, že podle platné zákonné úpravy i závažné vady přípravného řízení jsou důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. jenom tehdy, pokud jejich náprava v řízení před soudem novým provedením důkazů není možná. Výsledky vyšetřování, které dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud ve smyslu § 176 odst. 1 tr.ř. již nemusí být založeny na údajích, které byly získány výslechem svědků provedeným procesním postupem podle trestního řádu použitelným v řízení před soudem. Pro podání obžaloby nyní postačí, jestliže výsledky přípravného řízení trestního pouze ukazují na to, že lze důvodně předpokládat, že důkazy, tedy i svědecké výpovědi, které budou provedeny teprve v řízení před soudem, obviněného usvědčí. Proto samotná skutečnost, že obžaloba podaná ve věci Okresním státním zástupcem v Chebu dne 12.3.2002 u Okresního soudu v Chebu se opírá o výpovědi osob, které z hlediska platného trestního řádu nebyly učiněny takovým způsobem, aby je bylo možno použít v řízení před soudem přečtením protokolů, neznamená, že by věc nebyla dostatečným způsobem objasněna. Z tohoto důvodu proto nelze věc vrátit státnímu zástupci k došetření, neboť nejde jde o procesní vadu, kterou nelze napravit v řízení před soudem, v němž je možno výslechy svědkyň opakovat za dodržení všech zákonných ustanovení, která zaručují obviněnému právo na obhajobu. V této souvislosti však krajský soud upozorňuje na znění ust. § 180 odst. 2 novelizovaného tr.ř., podle něhož může předseda senátu uložit státnímu zástupci povinnost, aby zajistil účast svědků (zejména těch, o něž se opírá obžaloba ) u hlavního líčení, případně se může obrátit s takovou žádostí na policejní orgán, neboť v tomto ustanovení se výslovně uvádí, že státní zástupce za účelem toho, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby o p a t ř u j e , ať již z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další důkazy, které buď dosud vůbec nebyly opatřeny, nebo opatřeny byly, ale dosud nebyly před soudem provedeny. Jestli k tomu má či nemá více prostředků než soud, není rozhodné. I státní zástupce měl totiž v průběhu uplynuvší doby možnost zjistit, např. prostřednictvím Interpolu, aktuální bydliště korunních svědkyň obžaloby, respektive opatřit jejich vyjádření, zda jsou ochotné svědčit před soudem v České republice či zda je zapotřebí jejich výslech opatřit cestou právní pomoci, případně zda nejsou ochotné svědčit vůbec – jak vyplývá např.z vyjádření svědkyně A.N.S.. Je to především státní zástupce, kdo je povinen vinu obžalovaného dokazovat v řízení před soudem a jestliže se mu to nepodaří, stěží může očekávat úspěšnost podané žaloby. Zbývá pouze dodat, že pokud se okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení odvolává též na zásadu rychlosti řízení, není to v posuzovaném případě argument přiléhavý s ohledem na to, že napadené usnesení, které vydal dne 5.4.2002, vypracoval a stranám doručoval až v lednu 2003. S argumentací okresního soudu se odvolací soud, stejně jako stěžovatel, ztotožnil pouze pokud jde o právem vytýkané porušení ust. § 28 odst. 2 tr.ř. státním zástupcem. Ovšem v tomto případě okresní soud sám správně uvádí, že toto pochybení bez dalšího nemůže být důvodem pro postup soudu podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., když je lze odstranit jinak. Ze všech výše uvedených důvodů postupoval krajský soud tak, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. V Plzni dne 27. února 2003