Soudce je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby i tehdy, pokud v projedávané věci v přípravném řízení nařídil odposlech, pokud ten se týkal účastnické stanice některého z obžalovaných či původně spoluobviněných (§ 36 odst. 1 LPS, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidskch práv a základních svobod).

Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2003, t a k t o : Stížnosti obžalovaného M.B. a Okresního státního zástupce Plzeň-město proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. 5. 2003, č.j. 7 T 45/2003-902 se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodné z a m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud podle § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání tak, že předseda senátu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. D.P. není z důvodů uvedených v § 30 odst. 2 tr. řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 7 T 45/2003. Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stížnost jak obžalovaný M.B., tak Okresní státní zástupce Plzeň-město. Obžalovaný se domnívá, že ze skutečností, jež jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení, vyplývá, že mělo být rozhodnuto o vyloučení předsedy senátu. Ten vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osoby, jejímž odposlechem bylo zjištěno telefonní číslo účastnické stanice právě obžalovaného B. Proto obžalovaný navrhuje, aby bylo rozhodnuto o vyloučení předsedy senátu Mgr. D.P. z vykonávání úkonů trestního řízení ve shora uvedené trestní věci. Podobným způsobem odůvodnil opravný prostředek i státní zástupce. Ten poukazuje na to, že pokud sám soud I. stupně konstatuje, že nařízeným odposlechem telekomunikačního provozu osoby XY bylo zjištěno telefonní číslo obžalovaného B., je nutno přihlédnout k tomu, že právě nařízený odposlech, byť tento sám o sobě není použit k důkazu, byl prvním článkem řetězce dalších zjištění, které již k důkazu použity byly. Takto lze tedy i s přihlédnutím k obecné soudní praxi dojít k závěru, že předseda senátu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. P. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v dané věci. Proto státní zástupce navrhuje, aby Krajský soud v Plzni zrušil napadené usnesení a sám rozhodl tak, že předseda senátu Okresního soudu Plzeň-město Mgr. P. je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. Krajský soud v Plzni z podnětu včas podaných stížností podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal správnost výroku napadeného rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, a došel k závěru, že stížnosti nejsou důvodné. Řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí proběhlo v souladu s trestním řádem, když po podání obžaloby v neveřejném zasedání senát okresního soudu zcela v souladu s § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodl o tom, že předseda senátu není vyloučen ve smyslu § 30 odst. 2 tr. řádu. Toto rozhodnutí učinil okresní soud ex offo, přičemž z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že při lustraci soud zjistil, že předseda senátu (soudce) Mgr. D.P. dne 17. 1. 2002 vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podezřelého XY (bližší údaje nebyly uváděny, neboť předmětný spis je stále utajovanou skutečností se stupněm utajení „vyhrazené“). Předmětný příkaz byl vydán k žádosti Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, když žádost byla evidována pod shodnou sp. zn. státního zastupitelství, tedy sp. zn. 1 Zn 2201/2002, jako žádosti na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na obžalované B., N. a D., o nichž rozhodovali jiní soudci okresního soudu. Soud po přezkoumání skutečností uvedených v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu na obžalovaného B. zjistil, že telefonní číslo účastnické stanice obžalovaného B. bylo zjištěno právě odposlechem osoby XY. V té souvislosti poukázal na to, že ačkoliv v ust. § 30 odst. 2 tr. řádu není výslovně uvedeno, že by soudce, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu byl výslovně vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby, je všeobecně soudní praxí akceptováno a aplikováno, že takovýto soudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení je. V té souvislosti však akcentuje okresní soud, že v daném případě nelze aplikovat předchozí větu, neboť skutečnosti zjištěné z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osoby XY nejsou v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 7 T 45/2003 použity k důkazu ve vztahu k některému z obžalovaných. Soud tedy dospěl k závěru, že skutečnost, že předseda senátu Mgr. D.P. nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu na osobu XY, nevylučuje předsedu senátu z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod shora uvedenou sp. zn., tedy že úkony předsedy senátu ve věci nejsou v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochrany lidských práv a základních svobod. V závěru odůvodnění okresní soud zdůraznil, že předmětné rozhodnutí učinil v zájmu zachování právní jistoty obžalovaných v dané trestní věci. Podle názoru zdejšího soudu se lze ztotožnit s argumentací uvedenou v podrobném odůvodnění napadeného rozhodnutí, které splňuje podmínky ust. § 134 odst. 2 tr. řádu. Je třeba poukázat na to, že ust. § 30 odst. 2 tr. řádu v platném znění ve své větě druhé neuvádí vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v přípravném řízení jako důvod pro vyloučení soudce rozhodujícího v přípravném řízení z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby. Zmíněné ustanovení obsahuje úplný výčet s tím, že po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla poté podána obžaloba. Ze sémantického výkladu zmíněného procesního ustanovení lze mít za to, že s ohledem na výslovné znění předmětného ustanovení nevylučuje soudce činného v přípravném řízení to, že ve věci nařídil odposlech a záznam telekomunikačního provozu, včetně jeho prodloužení dle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. řádu. Takový výklad zastává i aktuální komentář trestního řádu. I ten však připouští, že s přihlédnutím k charakteru některých dalších úkonů v přípravném řízení, mezi nimi je uvedeno i nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ve srovnání s úkony, pro které je soudce činný v přípravném řízení vyloučen z vykonávání úkonů po podání obžaloby, je třeba uvážit, zda znění trestního řádu není v tomto směru v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.). V té souvislosti je třeba připomenout, že s ohledem na různý výklad předmětného ustanovení § 30 odst. 2 tr. řádu ve vztahu k mezinárodněprávnímu a ústavněprávnímu zakotvení práva na spravedlivé soudní řízení zahrnujícího i projednání záležitosti nezávislým a nestranným soudem, se v rámci sjednocení praxe soudů v obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni zabývala tímto problémem gremiální porada soudců trestního úseku Krajského soudu v Plzni za přítomnosti zástupců všech okresních soudů v obvodu jeho působnosti konaná dne 12. 9. 2000. Ta došla jednohlasně k závěru, že jestliže soudce v přípravném řízení rozhodoval dle § 88 tr. řádu o povolení odposlechu, je tato skutečnost důvodem pro jeho vyloučení s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně základních lidských práv a svobod (čl. 6 – právo na spravedlivý proces) s použitím analogie ve prospěch dle § 30 odst. 2 tr. řádu. Oproti do určité míry pragmatickému výkladu komentáře k trestnímu řádu je tedy soudní praxe v obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni jednotná v tom směru, že nelze považovat výčet úkonů soudce v přípravném řízení vylučujících ho z dalšího vykonávání úkonů po podání obžaloby tak, jak je uveden v ust. § 30 odst. 2 tr. řádu, za úplný. V té souvislosti je třeba poukázat na to, že shora uvedené ustanovení Listiny základních práv a svobod i právo na spravedlivý proces zakotvené v Evropské úmluvě vycházejí z toho, že ve věci má rozhodovat nestranný soud. Nestrannost soudu může být důvodně zpochybněna právě v tom směru, pokud soudce rozhodující v přípravném řízení zasáhl do ústavních práv obviněného, přičemž takovým právem je i ochrana zpráv podávaných telefonem (čl. 13 LPS, čl. 8 odst. 1, 2 Evropské úmluvy). Ústavní právo zasažené postupem dle § 88 odst. 1 tr. řádu a potažmo i postupem dle § 88a odst. 1 tr. řádu jsou na úrovni ústavních práv, do nichž je zasahováno nařízením domovní prohlídky, vydáním příkazu k zatčení či rozhodováním o vazbě osoby, na níž byla posléze podána obžaloba. V té souvislosti je třeba zdůraznit, že uznávaná soudní praxe i vědecký výklad se shodují v tom, že nestrannost soudce se v ust. § 30 odst. 2 tr. řádu chrání absolutně, neboť smyslem zmíněného ustanovení je vyloučit možnost vzniku pochybností o nestrannosti soudu právě s ohledem na shora naznačené články Listiny základních práv a svobod a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Přestože dikce trestního řádu v předmětném ustanovení nepočítá s tím, že vyloučen by měl být i soudce nařizující odposlech v přípravném řízení, lze poukázat na přednost Listiny základních práv a svobod i Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod před zákonem (čl. 10 Ústavy). Obecně lze tedy mít za to, že vyloučeným by měl být soudce rozhodující v předmětné věci ve vztahu k někomu z obžalovaných, resp. původně spoluobviněných, o tom, zda návrh státního zástupce na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je důvodný. Už samotná skutečnost, že soudce dostává mezi podklady pro posouzení důvodnosti podaného návrhu určité indicie o nějaké osobě, je do budoucna faktorem zpochybňujícím jeho nestrannost. V obecné poloze lze tedy s námitkami obou stěžovatelů souhlasit. Zdejší soud je tedy toho názoru, že soudce je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení po podání obžaloby i tehdy, pokud v projednávané věci v přípravném řízení nařídil odposlech, pokud ten se však týkal účastnické stanice některého z obžalovaných či původně spoluobviněných (když proti některému z obviněných mohlo být v mezidobí trestní stíhání zastaveno nebo jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání). Tento závěr se opírá o skutečnost, která nastala právě v projednávané trestní věci. Je totiž třeba poukázat na to, že předseda senátu okresního soudu byl v této věci činný jako soudce v přípravném řízení ve vztahu ke zcela jiné osobě, než proti které bylo posléze zahájeno trestní stíhání, přičemž v podkladech pro zvážení důvodnosti návrhu státního zástupce na nařízení odposlechu nebyla uvedena jména žádné z osob, které byly posléze obviněny a později obžalovány. Rovněž skutek, z jehož páchání byl účastník telefonní stanice navrhované k odposlechu podezřelý, nebyl identifikován tak, aby se soudce rozhodující o předmětném návrhu státního zástupce seznámil s takovými údaji, které obsahuje popis skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a později podána obžaloba. V té souvislosti je třeba připomenout, že důvodem vyloučení dle § 30 odst. 2 tr. řádu, resp. i přímo vyloučení při aplikaci shora uvedených ústavních principů, je, aby soudce nebyl pod vlivem názoru, který si o věci učinil v předchozích stádiích řízení. V daném případě je ze spisového materiálu (utajované přílohy spisu V 9-U 11/2003) zcela zřejmé, že takový názor si Mgr. P. nemohl učinit ani subjektivně, ani objektivně. Na tomto závěru nemění nic ani ta namítaná skutečnost, že orgány činné v trestním řízení z odposlechu povoleného Mgr. P. zjistily telefonní kontakt na účastnickou stanici obžalovaného B. Předseda senátu okresního soudu v době svého rozhodování v přípravném řízení neměl ani nemohl mít jakoukoliv vědomost o existenci obžalovaného B. či ostatních obžalovaných a jejich kontaktech s osobou podezřelého XY. Podle názoru zdejšího soudu tedy soud I. stupně v napadeném rozhodnutí nepochybil, pokud rozhodl jak shora uvedeno, neboť předseda senátu tamního soudu nejen, že není subjektivně vyloučen, ale nemohou být ani objektivně pochybnosti o jeho případné podjatosti s ohledem na předchozí rozhodování v přípravném řízení. Proto zdejší soud zamítl obě stížnosti jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. V Plzni dne 4. 6. 2003