Zúčastnil-li se jednání zaměstnanec účastníka, který se prokázal pověřením jednat za organizaci, byť neměl k dispozici usnesení Kolektivního statutárního orgánu, nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. E.V. a soudkyň JUDr. I. O. a O. K. v právní věci žalobkyně Č. L. a.s., IČ , se sídlem v Praze 3, proti žalované Č., a.s., IČ . se sídlem Praha ., o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, o odvolání žalované do rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Sokolově, čj. 12 C 28/2004-25 ze dne 12.3.2004, t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud prvního stupně rozhodl, že se z výkonu rozhodnutí vedeného proti J. H. u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 28 E 1003/2002 vylučuje osobní automobil Audi A 6 l.9 TDI šedé metalizové barvy, SPZ , č. karoserie, sepsaný v soupisu věcí z 17.2.2003. Žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudkem pro zmeškání podle § 153 b odst. 1 o.s.ř. rozhodl na návrh žalobkyně, když dospěl k závěru, že žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání v zákonné lhůtě, který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy zmeškal jednání ve věci. Vydání rozsudku pro zmeškání nebrání dle soudu prvního stupně ani ustanovení § 153 b) odst. 3 o.s.ř. Naplnění podmínky nedostavení se k jednání shledal v tom, že k jednání soudu se za žalovanou dostavil její zaměstnanec, který přes upozornění, kterého se žalovanému dostalo v předvolání k jednání předložil pověření udělené mu pouze dvěma členy představenstva. Představenstvo žalované má přitom 7 členů. Podle § 21 odst. 5 o.s.ř., každý kdo jedná za právnickou osobu musí své předvolání prokázat. Podle odst. 1 písm. b) o.s.ř. zaměstnanec jedná, pokud tím byl statutárním orgánem pověřen. Tím je v případě akciové společnosti dle § 191 odst. 1 obch. zák. představenstvo. Pověření jednáním není úkonem navenek, proto se zde neuplatní zákonná úprava v obchodním zákoníku pro jednání navenek. Jde o akt řídící činnosti představenstva uvnitř žalované, na základě něhož se určí osoba, která bude za ni jednat navenek u soudu. Pro rozhodování představenstva platí § 194 odst. 3, dle kterého představenstvo rozhoduje většinou svých členů. K platnému pověření byl tedy třeba souhlas alespoň 4 členů představenstva. Žalovaná neměla ve věci úspěch a proto rozhodl o nákladech řízení dle § 143 o.s.ř. tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně. Závěry soudu prvního stupně považuje za nesprávné. Dle § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jedná za právnickou osobu statutární orgán a má-li více členů, jedná jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen. Ustanovení § 21 o.s.ř. je ve vztahu k obecným ustanovením o jednání za právnickou osobu ustanovením zvláštním. Z toho je třeba vycházet i při výkladu § 21 odst. 1 písm. b) o.s.ř. V souvislosti s § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř. pak postačuje, aby byl pověřovací úkon podepsán předsedou představenstva. Odvolatel dovozuje, že je třeba rozlišovat rozhodování představenstva a projev vůle představenstva navenek, resp. jeho písemné potvrzení. Dle výpisu z Obchodního rejstříku je také předseda představenstva žalované sám či s dalším členem představenstva oprávněn činit úkony jménem žalovaného. Dále je z předloženého pověření zřejmá vůle žalovaného pověřit jednáním před soudem dostavivšího se zaměstnance a toto pověření by bylo možno dle obsahu považovat za plnou moc, kterou předseda představenstva deleguje své oprávnění jednat před soudem za jinou osobu. Dle názoru žalovaného se tedy k jednání dostavila osoba oprávněná jednat před soudem, jíž soud neumožnil účastnit se jednání a rozsudek pro zmeškání tedy neměl být vydán. Předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání by nebyly splněny ani v případě, že by se zaměstnanec prokázal nedostačujícím pověřením. Předložené pověření by ho opravňovalo alespoň k tomu, aby žalovaného z jednání omluvil. Vzhledem k ustanovení § 205 b) o.s.ř. a důvodům odvolání se odvolací soud musel zabývat tím, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku dle § 153 b) o.s.ř. Předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání jsou stanoveny v citovaném ustanovení § 153 b) o.s.ř. a soud prvního stupně je také ve svém rozsudku uvádí. S ohledem na důvody odvolání je třeba se zabývat tím, zda je splněna podmínka, že žalovaný bez důvodné a včasné omluvy zmeškal první jednání ve věci. Z protokolu o jednání 12.3.2004 i z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že k jednání se dostavil zaměstnanec žalovaného, který dle pověření předkládaného podle § 21 odst. 5 o.s.ř. měl jednat za právnickou osobu dle § 21 odst. l písm. b) o.s.ř. Soud prvního stupně vycházel správně z ustanovení § 21 , které v odstavci 1 upravuje jednání za právnickou osobu statutárním orgánem a řeší i situaci, kdy statutární orgán má více členů , a dále stanoví, že za právnickou osobu jedná i její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen. Pokud bude vycházeno z toho, že úprava obsažená v občanském soudním řádu je úpravou zvláštní ve vztahu k obecné úpravě statutárního orgánu a jeho jednání obsažené v obchodním zákoníku, bylo by zřejmě možno učinit závěr, že pověření zaměstnanci může udělit a tedy i jeho písemné vyhotovení podepsat, pouze předseda představenstva. Při posuzování oprávnění zaměstnance jednat za právnickou osobu a prokázání tohoto oprávnění soudu lze ale vycházet i z toho, že vyhotovení pověření dokládající soudu oprávnění zaměstnance jednat, je úkonem směřujícím vně právnické osoby ( směřuje vůči soudu) a podle § 191 odst. 1 obchodního zákoníku, který upravuje představenstvo jako kolektivní statutární orgán, nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek jménem společnosti kterýkoliv člen představenstva. Pověření zaměstnance dle § 21 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jako úkon směřující navenek společnosti může být tedy podepsáno kterýmkoliv členem představenstva, pokud by stanovy společnosti neurčovaly jinak. O pověření zaměstnance nepochybně rozhoduje představenstvo způsobem stanoveným v § 194 odst. 3 obch. zák. a o průběhu jeho zasedání a o jeho rozhodnutích musí být pořízen zápis dle § 195 obch zák. Pokud tedy v této věci pověření zaměstnance bylo podepsáno dokonce dvěma členy představenstva, tj. předsedou a jedním členem, jedná se o doklad o pověření dle § 21 odst. 1 písm. b) o.s.ř. vyhotovený v souladu s § 191 odst. 1 obch zák. V případě pochybnosti soudu o tom, zda dle písemného pověření byl zaměstnanec představenstvem skutečně pověřen, ověření připadá v úvahu z příslušného zápisu vyhotoveného dle § 195 obch. zák. Pokud by pověření předložené zaměstnancem jako úkon určený soudu nemělo náležitosti, včetně tedy podpisu některého člena představenstva, je soud po předložení takového podání povinen postupovat dle § 43 odst. 1 o.s.ř. Poučení účastníka, k němuž soud přistoupil v souvislosti s doručováním předvolání k jednání je z hlediska odstraňování vad podání dle § 43 o.s.ř. irelevantní. S ohledem na shora uvedené důvody dospěl odvolací soud k závěru, že nebyly naplněny podmínky § 153 b) odst. 1 o.s.ř. pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání , odvolání žalované je proto důvodné a odvolacímu soudu nezbylo než podle § 221 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Protože bylo rozhodováno o zrušení rozhodnutí, projednal odvolací soud věc podle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. , aniž musel nařídit odvolací jednání. V souvislosti s novým rozhodováním ve věci soud prvního stupně rozhodne o nákladech obou účastníků řízení, nikoliv jen o nákladech žalované. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Plzni dne 10. září 2004