Soudní exekutor není oprávněn rozhodovat o procesním nástupnictví účastníků v exekučním řízení.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. A. Š. a soudkyň JUDr. V. L. a JUDr. B. N., v exekučním řízení ve věci oprávněného: K., s.r.o., se sídlem Praha 1, IČ, proti povinným: 1) B. H., bytem S. 4, r.č. , 2) I. H., bytem tamtéž, r.č., vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod zn. Nc 3189/2004 a pověřeného soudního exekutora JUDr. J. D.pod zn. Ex 6322/04, takto: Usnesení soudního exekutora JUDr. J. D. ze dne 22.9.2005 ve věci Ex 6322/04 s e z r u š u j e. Odůvodnění Soudem pověřený exekutor zamítl výše označeným usnesením návrh oprávněného, aby na jeho místo vstoupila do řízení společnost F., s.r.o. Uvedl, že z předložené smlouvy o postoupení pohledávky nevyplývá, že by byla postoupena právě pohledávka, pro kterou je vedeno exekuční řízení a smlouva nebyla předložena v ověřené kopii. Ve včasném odvolání oprávněný namítl, že pohledávka byla nezvratně identifikována označením smlouvy o úvěru i výší dluhu. Smlouva o postoupení pohledávky byla předložena v prosté kopii, i s vyhotoveným souhlasem nabyvatele práva, což je dostatečné. Pokud však exekutor shledal rozpor s ust. § 34 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb., měl postupovat dle § 43 o.s.ř. a oprávněného vyzvat, aby doložil ověřenou kopii smlouvy o postoupení pohledávky a odstranil tak vadu podání. Odvolací soud napadené usnesení přezkoumal, aniž k tomu nařídil ústní odvolací jednání (§ 254 odst. 6 o.s.ř.), přitom nebyl vázán rozsahem uplatněných odvolacích důvodů. Poté dospěl k závěru, že soudní exekutor není oprávněn rozhodovat o procesním nástupnictví účastníků v exekučním řízení. Podle § 52 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Úkony při provedení exekuce (výkonu rozhodnutí) jsou ovšem činnosti, které směřují k realizaci zvoleného způsobu exekuce, nikoli ty činnosti a rozhodnutí, které se týkají zásadních procesních otázek, např. určení účastenství v exekučním řízení. Již při nařízení exekuce soud zkoumá, zda se nařízení domáhá ten, kdo má podle titulu právo, a proti tomu, kdo má podle titulu odpovídající povinnost. Pokud se okruh účastníků označených v návrhu na nařízení liší od titulu, musí soud také zkoumat, zda došlo k přechodu práv a povinností a zda byl tento přechod prokázán (§ 36 odst. 3, 4 zák. č. 120/2001 Sb.). Dojde-li k přechodu práva oprávněného dohodou o postoupení pohledávky v průběhu exekučního řízení, je třeba rozhodnout o procesním nástupnictví při singulární sukcesi dle § 36 odst. 5 zák. č. 120/2001 Sb., a toto procesní rozhodnutí není úkonem, při provádění exekuce, který by mohl učinit soudní exekutor. Jde o procesní rozhodnutí o určení účastenství v řízení, které podstatným způsobem zasahuje do subjektivních práv a povinností účastníků exekučního řízení, určuje jejich věcnou legitimaci, rozhodnutí tedy musí učinit soud. Odvolací soud proto postupoval dle § 219a odst. 1 o.s.ř. a napadené rozhodnutí zrušil, neboť nemělo být vydáno (exekutorem). K věci dále odvolací soud dodává, že smlouvou o postoupení pohledávky podle § 524 a násl. obč. zák. lze doložit přechod práva, i když identifikuje pohledávku jinak, než odkazem na vykonávaný titul. Vymáhaná pohledávka může být ve smlouvě identifikována i uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi. Správné je i tvrzení oprávněného o tom, že nesplnil-li procesní povinnost k prokázání přechodu práva, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost splnil dodatečně. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. V Plzni dne 28.listopadu 2005