I. Pojem výhoda nebo prospěch ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 1, odst. 2 tr. .zákona je nutno vykládat šířeji než jako penězi vyjádřitelnou hodnotu. Může jít například o využití znalosti trhu ze svého zaměstnání k usnadnění vstupu na trh a do konkurenčního prostředí se stejným předmětem činnosti, ovšem jako jiný podnikatelský subjekt. II. Pojem "na úkor" ve smyslu skutkové podstaty tohoto trestného činu je naplněn již tím, že pachatel oslovuje jako jiný podnikatelský subjekt s týmž předmětem činnosti zákazníky svého zaměstnavatele. Každý jednotlivý úkon vůči zákazníkům, který měl znamenat nebo znamenal, že zákazník uzavřel obchod s pachatelem a nikoli jeho zaměstnavatelem, je uskutečněn na úkor zaměstnavatele.

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení, konaném dne 25. března 2005 v senátě složeném z předsedy Mgr. T. B. a přísedících J. Š. a L. K., t a k t o: Obžalovaní A. P. nar. , podnikatelka, bytem Plzeň J. F. nar. , podnikatel, bytem Plzeň j s o u v i n n i že v Plzni a na jiných místech České republiky jako zaměstnanci podnikatele R. J. – AISA, se sídlem v Plzni s předmětem činnosti nákup a prodej, v oboru nákupu a prodeje teplem tvrditelných práškových barev, a současně osoby samostatně výdělečně činné, konkrétně A. P. v období od 1. 3. 2000 do 9. 5. 2000 a J. F. v období od 1. 3. 2000 do 31. 3. 2000, vstupovali do konkurenčních obchodních vztahů s aktuálními i potenciálními zákazníky svého zaměstnavatele a prodávali jim jako účastníci sdružení fyzických osob – podnikatelů vystupující pod obchodní jménem M. se sídlem v Plzni teplem tvrditelné práškové barvy, jejichž sortiment byl zastupitelný se sortimentem jejich zaměstnavatele, konkrétně A. P. osobně 1. nejpozději 7.4.2000 nabídla podnikateli LAK servis, J. S., se sídlem Bezdružice, dodání barev, podnikatel pak nakoupil zboží dne 7.4.2000 a dne 14.4.2000, za celkovou částku 20.740,-- Kč od dodavatele J. F. – MATRIX, 2. nejpozději 6.3.2000 nabídla společnosti METAFO, s. r.o., se sídlem Mníšek u Liberce, dodání barev, společnost pak zakoupila zboží dne 6.3.2000 a 28.4.2000 za celkovou částku 9.395,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F., 3. nejpozději 13.3.2000 reagovala na poptávku společnosti ELROZ a.s., se sídlem u Chebu po nákupu barvy a dohodla její prodej, který se uskutečnil dne 13.3.2000 za částku 158.600,-- Kč, dodavatelem byl MARTIX – J. F., 4. nejpozději 22.3.2000 nabídla společnosti ZK Design a.s., se sídlem Velká Polom, dodání barev, prodej se uskutečnil dne 22.3.2000 za částku 12.200,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F., 5. nejpozději 28.3.2000 nabídla podnikateli R. J. – Metal Color, se sídlem Nebory, dodání barev a na podkladě této nabídky nakoupil J. R. dne 28.3.2000 zboží za částku 9.912,50,-- Kč od dodavatel MATRIX – J. F., J. F. osobně 6. na podkladě poptávky společnosti PREX a.s., se sídlem Hostivice, uskutečněné nejpozději dne 6.3.2000, dodal dne 6.3.2000 barvy za částku 72.590,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., 7. nejpozději 6.3.2000 sjednal s podnikatelem J. M., se sídlem Prostřední Bečva dodávku barev, a tyto dne 6.3.2000 prodal za částku 20.496,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., 8. nejpozději 13.3.2000 sjednal se společností ROGI k.s., se sídlem Jesenice, dodávky barev, tyto jí dodal dne 13.3.2000 za částku 18.031,60,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., 9. nejpozději 13.3.2000 sjednal se společností TRIX s.r.o., se sídlem Stará Paka, dodávky barev, tyto jí dodal dne 13.3.2000 za částku 3.507,50,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., 10. nejpozději 15.3.2000 nabídl podnikateli J. S. – prášková lakovna, se sídlem Plzeň, dodání barev, a dne 15.3.2000 uskutečnil dodávku zboží za částku 8.936,50,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., 11. nejpozději dne 22.3.2000 oslovil společnost J.K.t s.r.o., se sídlem Březnice, s nabídkou dodávky barev, a ve dnech 22.3.2000 a 28.3.2000 uskutečnil dvě dodávky zboží za celkovou částku 17.110,50,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., 12. nejpozději dne 28.3.2000 nabídl družstvu Malba v.d., se sídlem Škroupova 150, 537 01 Chrudim, dodávky barev a dne 28.3.2000 dodal zboží za částku 9.699,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., t e d y obž. A. P. ad. 1 – 5) v úmyslu opatřit sobě a jinému výhodu a prospěch jako pracovník a účastník na podnikání dvou podniků se stejným předmětem činnosti dala popud k uzavření smluv na úkor jednoho z nich, obž. J. F. ad 6 – 12) v úmyslu opatřit sobě a jinému výhodu a prospěch jako pracovník a účastník na podnikání dvou podniků se stejným předmětem činnosti uzavřel smlouvy a dal popud k uzavření smluv na úkor jednoho z nich, č í m ž s p á c h a l i obž. A. P. ad 1 – 5) trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona, obž. J. F. ad 6 – 12) trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona, a o d s u z u j í s e obž. A. P. podle § 128 odst. 1, 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) měsíců. Podle § 58 odst. 1 trestního zákona a § 59 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu jednoho (1) roku. Podle § 53 odst. 1, 2 písm.a) trestního zákona se obžalované ukládá peněžitý trest ve výši deset tisíc (10.000,-- ) Korun českých. Podle § 54 odst. 3 trestního zákona se pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanový náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou (2) měsíců. obž. J. F. podle § 128 odst. 1, 2 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) měsíců. Podle § 58 odst. 1 trestního zákona a § 59 odst. 1 trestního zákona se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu jednoho (1) roku. Podle § 53 odst. 1, 2 písm.a) trestního zákona se obžalované ukládá peněžitý trest ve výši deset tisíc (10.000,-- ) Korun českých. Podle § 54 odst. 3 trestního zákona se pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanový náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou (2) měsíců. Naproti tomu se obžalovaná A. P. podle § 226 písm.c) trestního řádu z p r o š ť u j e obžaloby pro skutek, že v období od 1. 3. 2000 do 9. 5. 2000 v Plzni a na jiných místech České republiky jako zaměstnanec podnikatele R. J. – AISA, se sídlem v Plzni s předmětem činnosti nákup a prodej, v oboru nákupu a prodeje teplem tvrditelných práškových barev, a současně osoba samostatně výdělečně činná, pod IČO 45386773 vstupovala do konkurenčních obchodních vztahů s aktuálními i potenciálními zákazníky svého zaměstnavatele a prodávala jim jako účastník sdružení fyzických osob – podnikatelů vystupující pod obchodní jménem MATRIX se sídlem v Plzni teplem tvrditelné práškové barvy, jejichž sortiment byl zastupitelný se sortimentem jejich zaměstnavatele, konkrétně 1. nejpozději 9.5.2000 nabídla společnosti ALBA METAL, s.r.o., se sídlem Břeclav, dodání barev, k uzavření obchodu však nedošlo proto, že oslovený odběratel považoval nabídku za nevýhodnou, 2. nejpozději 9.5.2000 nabídla společnosti EKOLAKY s.r.o., se sídlem Archlebov, dodání barev, obchod však nebyl uzavřen, neboť oslovený odběratel nabídky nevyužil, 3. nejpozději 9.5.2000 nabídla družstvu ELKO Nový Knín, výrobní družstvo, se sídlem Nový Knín, dodání barev, zákazník nabídku přijal a dne 9.5.2000 odebral barvy za 69.700,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F., 4. nejpozději 27.3.2000 nabídla družstvu KOVO VĚŠÍN, se sídlem Věšín dodání barev, na podkladě nabídky zákazník nakoupil dne 27.3.2000 a dne 14.4.2000 barvy za celkem 8.845,-- Kč, a to od dodavatele MATRIX – J. F., 5. nejpozději 12.4.2000 nabídla společnosti H. & H. s.r.o., se sídlem tehdy Osek u Rokycan, dodání barev, jmenovaná společnost pak uskutečnila nákup dne 12.4.2000 v celkové výši 3.660,-- Kč od dodavatele J. F. – MATRIX, 6. nejpozději 18.4.2000 nabídla družstvu Zemědělské družstvo Mořina – kovovýroba se sídlem Mořina, dodání barev, na základě nabídky odebral zákazník dne 18.4.2000 barvy za 13.420,-- Kč od dodavatele J. F. – MATRIX, 7. nejpozději 15.3.2000 nabídla společnosti M. – F. s.r.o., se sídlem Náchod dodání barev, prodej se uskutečnil dne 15.3.2000 za 4.880,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F., 8. nejpozději 22.3.2000 nabídla společnosti LAKMETAL spol. s r.o., se sídle Koběřice, dodání barev, na základě nabídky uskutečnil zákazník nákup barev dne 22.3.2000 ve výši 13.228,50,-- Kč od dodavatel MATRIX – J. F., č í m ž m ě l a s p á c h a t trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona. O d ů v o d n ě n í Z důkazů, provedených v hlavním líčení, bylo nepochybně zjištěno, že oba obžalovaní byli zaměstnanci poškozeného R. J. – AISA, a to obž. P. od 1. 2. 1994 a obž. F. od 3. 6. 1996. Tato skutečnost vyplývá z pracovních smluv mezi jmenovanými subjekty. Poškozený J. – AISA se jako podnikatel zabýval a zabývá prodejem teplem tvrditelných práškových barev. Tyto pracovní poměry byly již ukončeny, a to u obžalované P. dne 9. 5. 2000 doručením oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany poškozeného J. (čl. 291) a u obžalovaného F. dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 3. 2000 (čl. 294). Do těchto dat tedy byli oba obžalovaní zaměstnanci poškozeného. Dále bylo prokázáno, že dne 1. 3. 2000 byla uzavřena smlouva o sdružení s názvem MATRIX mezi obžalovanou P. a obžalovaným F., kdy předmětem činnosti tohoto sdružení je nákup a prodej zboží (čl. 164). Dne 3. 3. 2000 byla smlouva doplněna o dodatek, jehož obsahem je skutečnost, že obžalovaná P. se nebude podílet na činnosti sdružení po dobu trvání jejího pracovního poměru u poškozeného J. (čl. 1166). Dalším dodatkem ze dne 10. 5. 2000 se do činnosti opět zapojila (čl. 1167). Bez ohledu na tyto dodatky bylo dále zjištěno, že oba obžalovaní již od uzavření smlouvy o sdružení vyvíjeli podnikatelskou činnost ve stejném oboru jako poškozený J.. Konkrétně oslovovali zákazníky poškozeného J. s konkurenčními nabídkami dodávky teplem tvrditelných práškových barev, kdy jejich sortiment byl zastupitelný se sortimentem poškozeného J.. Takto konkrétně obžalovaná P. nejpozději 7.4.2000 nabídla podnikateli LAK servis, J. S., se sídlem Bezdružice, dodání barev, podnikatel pak nakoupil zboží dne 7.4.2000 a dne 14.4.2000, za celkovou částku 20.740,-- Kč od dodavatele J. F. – MATRIX, dále nejpozději 6.3.2000 nabídla společnosti METAFO, s. r.o., se sídlem Mníšek u Liberce, dodání barev, společnost pak zakoupila zboží dne 6.3.2000 a 28.4.2000 za celkovou částku 9.395,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 13.3.2000 reagovala na poptávku společnosti ELROZ a.s., se sídlem 351 35 Plesná u Chebu po nákupu barvy a dohodla její prodej, který se uskutečnil dne 13.3.2000 za částku 158.600,-- Kč, dodavatelem byl MARTIX – J. F., dále nejpozději 22.3.2000 nabídla společnosti ZK Design a.s., se sídlem Velká Polom, dodání barev, prodej se uskutečnil dne 22.3.2000 za částku 12.200,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F. a nejpozději 28.3.2000 nabídla podnikateli R. J. – Metal Color, se sídlem Nebory, dodání barev a na podkladě této nabídky nakoupil J. R. dne 28.3.2000 zboží za částku 9.912,50,-- Kč od dodavatel MATRIX – J. F.. Obžalovaný F. pak na podkladě poptávky společnosti PREX a.s., se sídlem Hostivice, uskutečněné nejpozději dne 6.3.2000, dodal dne 6.3.2000 barvy za částku 72.590,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 6.3.2000 sjednal s podnikatelem J. M., se sídlem Prostřední Bečva dodávku barev, a tyto dne 6.3.2000 prodal za částku 20.496,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 13.3.2000 sjednal se společností ROGI k.s., se sídlem Vestec dodávky barev, tyto jí dodal dne 13.3.2000 za částku 18.031,60,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 13.3.2000 sjednal se společností TRIX s.r.o., se sídlem Revoluční 43, 507 91 Stará Paka, IČO 62063553, dodávky barev, tyto jí dodal dne 13.3.2000 za částku 3.507,50,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 15.3.2000 nabídl podnikateli J. S. – prášková lakovna, se sídlem Uhelná 3, 301 00 Plzeň, IČO 44656301, dodání barev, a dne 15.3.2000 uskutečnil dodávku zboží za částku 8.936,50,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději dne 22.3.2000 oslovil společnost Jirkal Komaxit s.r.o., se sídlem Nestrašovice s nabídkou dodávky barev, a ve dnech 22.3.2000 a 28.3.2000 uskutečnil dvě dodávky zboží za celkovou částku 17.110,50,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F. a konečně nejpozději dne 28.3.2000 nabídl družstvu Malba v.d., se sídlem Chrudim, dodávky barev a dne 28.3.2000 dodal zboží za částku 9.699,-- Kč s uvedením dodavatele MATRIX – J. F.. Obžalovaná P. již v přípravném řízení popírala svou vinu. Uvedla, že pracovní poměr u poškozeného J. hodlala ukončit již v únoru 2000 dohodou. Důvodem byly vleklé spory mezi ní a poškozeným. K této dohodě však nedošlo a proto byl pracovní poměr ukončen až okamžitým zrušením dne 9. 5. 2000. Z tohoto důvodu obžalovaná nepodnikala v rámci sdružení MATRIX a došlo k sepsání dodatku smlouvy o sdružení dne 3: 3. 2000. Je ale možné, že obžalovanému F.i občas s něčím pomohla nebo jej zastoupila v jeho nepřítomnosti. Takto mohla někdy i jednat se zákazníky. Od konce února a ž do poloviny května byla v pracovní neschopnosti. Obžalovaná popřela, že by si pro vlastní potřebu kopírovala ceníky a jiné materiály, získané ve firmě AISA. Sdružení MATRIX získávalo zákazníky z telefonního seznamu, na základě firemního katalogu nebo byli zákazníky osloveni sami. Obžalovaná dále připustila, že se určitým způsobem podílela na korespondenci se společností MISTRAL HB, když zřejmě ze zvyku podepsala a orazítkovala některé doklady. Byla také přítomna jednání s panem P.. Na tuto schůzku ji pozval pan P., neboť chtěl, aby tlumočila jeho jednání s italským partnerem. Nakonec měl ale svého tlumočníka. Obžalované se žádného oficiálního jednání o barvách nezúčastnila. Popřela, že by jednala také s panem J. a panem P. o jakémkoli obchodu s barvami v době, kdy byla ještě zaměstnána u poškozeného J.. Ke skutečnosti, že je její jméno na dokladech sdružení MATRIX s datem, kdy ještě bylo zaměstnána u poškozeného J. uvedla, že pan P. vystavoval doklady na její jméno i přesto, že jej upozorňovala, že to nelze. Obžalovaná se konečně vyjádřila k jednotlivým skutkům – konkurenčním obchodům, které jí byly kladeny za vinu. V podstatě popřela, že by se na nich v době trvání jejího pracovního poměru v AISA osobně podílela. V hlavním líčení na předchozích výpovědích setrvala. K dalším dotazům uvedla, že ve firmě AISA byl její náplní práce prodej barev. Měla přístup k seznamu zákazníků, znala je, vystavovala jim faktury. Měla také přístup k ceníkům. V období od 1. 3. 2000 do 9. 5. 2000 byla fakticky v práci jeden nebo dva dny, poté byla v pracovní neschopnosti. Po návratu do zaměstnání jí poškozený svými opatřeními v podstatě bránil ve výkonu práce. Obžalovaný F. v přípravném řízení uvedl, že se jednání, uvedeného ve sdělení obvinění, nedopustil. Ve firmě AISA pracoval jako vedoucí lakovny a s prodejem barev neměl nic společného. Na začátku března 2000 zahájil spolupráci s panem P.. Dne 3. 3. 2000 mu sdělil poškozený J., že nemá již chodit do práce a že má odevzdat klíče a přihlašovací čip. Proto se rozhodl pro spolupráci s panem P.. Sdružení Matrix vznikl 1. 2. 2000 za účelem provozu prodejních stánků, měl v něm figurovat proto, že stánky kdysi financoval. S poškozeným J. se dohodl nakonec na ukončení pracovního poměru ke dni 31. 3. 2000. S práškovými barvami od počátku obchodoval on, neboť obžalovaná P. neměla ukončený pracovní poměr. Ona mu pouze občas vypomohla, například odeslala faxovou zprávu apod. I obžalovaný F. uvedl, že od počátku upozorňovali pana P., aby veškeré doklady vyhotovoval na jeho jméno a ne na obžalovanou P.. Účetnictví bylo původně vedeno na paní P., a že později bylo změněno na něj. Proto v některých účetních záležitostech může zpočátku figurovat paní P.. Seznam zákazníků získal zčásti díky panu P., zčásti z internetu a telefonního seznamu. Znalosti z firmy AISA ve svém podnikání nevyužil. Ve firmě AISA neměl vůbec přístup k databázi zákazníků, využíval pouze informace potřebné pro provoz lakovny. Obžalovaný opětovně uvedl, že obžalovaná P. se nepodílela v období 1. 3 – 9. 5. 2000 na chodu sdružení MATRIX, měla to od něj zakázané. Je ale možné, že v jeho nepřítomnosti například přijala telefonickou objednávku. Je také možné , že dnes hovoří svědci o paní P., kterou znali dlouhá léta a spíše se jim vybaví její jméno v souvislosti s prodejem práškových barev. U pana P. byl jednou pro barvy, ale bez paní P.. Pokud jde o dovoz barev panem P. v nočních hodinách, uvedl obžalovaný, že to bylo z iniciativy právě P. a jemu se to nelíbilo, neboť noční vykládka rušila sousedy. Dále obžalovaný uvedl, že na počátku podnikání nemohl konkurovat firmě AISA, a to ani objemem obchodů ani sortimentem barev. Obžalovaný se pak vyjádřil k jednotlivým skutkům ve sdělení obvinění, ale velmi obecně a spíše s pohledu počátku a dalšího trvání spolupráce. V hlavním líčení obžalovaný nebyl vyslechnut, neboť k jeho žádost soud rozhodl o tom, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud má zato, že byly beze zbytku splněny podmínky § 202 odst. 2,5 trestního řádu. Zejména výpověď obžalovaného z přípravného řízení byla natolik obsáhlá, že nebylo nutno jí doplňovat v řízení před soudem. Žádost obžalovaného o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, předložená obhájcem na počátku hlavního líčení, byla pro takový postup shledána dostatečnou. Ostatně obžalovaný se dostavil k hlavnímu líčení na vyhlášení rozsudku a proti postupu soud v předchozím hlavním líčení nic nenamítal. Obhajoba obou obžalovaných byla (u obžalované P. částečně) vyvrácena řadou svědeckých výpovědí a listinných důkazů. Svědek a poškozený J. uvedl, že během března a dubna 2000 se dozvídal od zákazníků, že obžalovaní prodávají práškové barvy. Po tomto zjištění skončil s oběma pracovní poměr. Takto potvrdil, že pracovní poměr u obžalované P. byl skončen okamžitým zrušením dne 9. 5. 2000 a pracovní poměr obžalovaného F. dohodou k 31. 3. 2000. V době trvání pracovního poměru pracovala obžalovaná P. v prodeji barev, byla ve styku se zákazníky, měla k dispozici ceník firmy, údaje o zákaznících. Obžalovaný F. byl vedoucí výroby, kde měl stejně tak styk se zákazníky, měl na starosti cenové nabídky, které se týkaly lakování. Oba měly neomezený přístup k datům v počítači. Svědek se dále vyjádřil k sortimentu barev obou konkurenčních subjektů a uvedl, že chemickým složením se jednalo o sortiment totožný. Odlišný byl pouze dodavatel. Obžalovaná P. znala jeho ceny a proto prodávala o 5 – 10 Kč na kilogram levněji. Svědek dále vyjádřil domněnku podpořenou dalšími svědky, že dcera obžalované P. kopírovala pro jejich potřebu ceníky firmy AISA. Svědek také usoudil z úpravy faktur MATRIX, že obžalovaní okopírovali jeho harddisk s firemními daty. Poté, co zjistil, že obžalovaný F. prodává barvy, řekl mu, ať raději nechodí do práce. Rozhodně mu to ale nezakázal. Pan F. sám vrátil docházkový čip a klíče od pracoviště. V hlavním líčení na této výpovědi setrval a nad její rámec se zejména obecně vyjádřil k počátkům svého podnikání a k okolnostem, za jakých u něj pracovali oba obžalovaní. Dále uvedl, že všichni zákazníci firmy MATRIX byli také jeho zákazníci. Potvrdil, že obžalovaná P. byla za dobu od 1. 3. do 9. 5. 2000 na pracovišti asi dva dny, obžalovaný F. působil ve firmě prakticky do 3. 3. 2000. V podstatě shodně vypovídala svědkyně J.. Ta se ve svých výpovědích především vyjadřovala k okolnostem pracovního poměru obžalované P. a jeho ukončení. Z její výpovědi vyplynulo, že mezi svědky J. a J. a obžalovanou P. došlo k vleklému sporu ohledně výkonu práce v době, kdy se dozvěděli, že sama podniká ve stejném oboru. S. J. a Z. především potvrdili skutečnost, že se v období únor až březen 2000 od zákazníků firmy AISA dozvěděli, že obžalovaná P. prodává práškové barvy, objíždí zákazníky a barvy nabízí. Oba také potvrdili, že někdy v této době viděli dceru obžalované, svědkyni K. P., kopírovat větší množství ceníků firmy AISA, které se později nenašly. Z výše uvedených výpovědí lze dovodit, že oba obžalovaní skutečně byly po dobu, uvedenou ve výroku rozsudku zaměstnanci poškozeného J.. Oba měli přístup k informacím a dokumentům potřebným pro chod firmy, zejména pro přímý obchod se zákazníky, jako jsou ceníky a seznamy zákazníků. Z těchto výpovědí lze také dovodit, že vztahy mezi obžalovanými a svědkem J. nebyly dobré a došlo mezi nimi ke sporům, zejména v souvislosti s ukončením pracovních poměrů. Zejména svědek J. potvrdil, že jeho zákazníci se stali i zákazníky obžalovaných a tím došlo k poklesu jeho obchodního obratu. Ve vztahu k vině obžalovaných, zejména pak obžalované P., jsou pak zásadnější výpovědi svědků P., P., V. a M.. Svědek P. uvedl, že na počátku roku 2000 se seznámil s obžalovanou P., o které mu řekl svědek V., že by měla zájem v Plzni prodávat jimi dovážené práškové barvy. Z těchto důvodů se uskutečnila schůzka v Plzni, kde obžalovaná P. nejprve chtěla mít sklad v prostorách pana J., odkud by je prodávala a pan J. by měl mít slevu na barvách. Po tomto jednání v nepřítomnosti pana J. navrhla, že by měla sklad ve své garáži. Asi měsíc nato proběhla schůzka se zástupci společnosti IPT z Itálie za účasti obžalované P., svědka M., svědkyně P. a tlumočníka do Italštiny, kde byla obžalovaná představena jako prodejce barev. V té době svědek věděl, že obžalovaná je zaměstnankyní firmy AISA, ale ona mu tvrdila, že pracovní poměr už má ukončen. Při tomto jednání obžalovaná uváděla, že má řadu kontaktů na zákazníky z doby, kdy pracovala ve firmě AISA. Během následujícího měsíce si obžalovaná společně s obžalovaným F. odvezli z firmy MISTRAL HB barvy v objemu asi 500 kg. Následně došlo k první písemné objednávce dne 4. 3. 2000, která byla podepsána obžalovanou P.. Další objednávky, podepsané obžalovanou následovaly 6. 3. 2000 a 10. 3. 2000. I další podepisovala obžalovaná. Obžalovaným F. byla první objednávka podepsána až 12. 4. 2000. Sám svědek několikrát vezl barvy do Plzně a na přání obžalovaných se tento dovoz uskutečňoval v nočních hodinách . V hlavním líčení navíc svědek popřel, že by na druhé schůzce se zástupci IPT působila obžalovaná jako tlumočnice, neboť on měl vždy svého tlumočníka. Vystupovala zde jako prodejce barev. Výpověď svědka potvrdili co do okolností popisovaných schůzek i svědci M. a V.. Počátek její aktivní spolupráce s firmou MISTRAL HB pak potvrdila svědkyně P.. K této problematice pak byla provedena ještě řada listinných důkazů. Dne 9. 11. 2000 vydala svědkyně P. pro potřeby trestního řízení dokumentaci ohledně jednání a obchodů mezi firmou MISTRAL HB a obžalovanými. Z faxové korespondence, založené na čl. 147, 1171 – 1186 vyplývá, že objednávky barev činila opakovaně obžalovaná P., když je nepochybné, že pod některými z nich je její podpis. Pokud jsou tyto písemnosti opatřeny razítkem, jedná se o razítko MATRIX, A. P.., Plzeň, Zahradní 71. Přitom z těchto písemností je zřejmé, že byly odeslány v měsíci březnu až dubnu 2000. Z výše uvedených důkazů lze dovodit jediný a nezpochybnitelný závěr. Obžalovaná P. se aktivně podílela na podnikání sdružení MATRIX, resp. vlastního a obžalovaného F. již od samotného počátku existence tohoto sdružení. Respektive přípravu na podnikání činila ještě před tím. Je nepochybné, že se svědkem P. a zástupci IPT z Itálie jednala s úmyslem prodávat práškové barvy. Vystupovala při těchto jednáních jako podnikatelka za svou osobu, obžalovaný F. těmto jednáním vůbec nebyl přítomen a jeho jméno svědci souvislosti s počátky spolupráce se sdružením MATRIX nezmiňují. Byla to opět obžalovaná P., která vedla se svědkem P. obchodní korespondenci svým jménem, mnohdy používala i své razítko. Ve světle těchto důkazů se jeví výše zmíněný dodatek ke smlouvě o sdružení MATRIX ze dne 3. 3. 2000 jako zcela formální, snažící se smluvně zakrýt skutečné počínání obžalované. Ostatně její podnikatelské aktivity v rozhodném období vyplývají i z důkazů, které budou zmíněny u jednotlivých konkrétních dílčích skutků níže. Pokud jde o jednotlivé dílčí skutky, uvedené ve výroku rozsudku, byla vina obžalovaných prokázána následujícímu důkazy. U bodu 1) byla vina obžalované P. prokázána zejména výpovědí svědka S.. Ten uvedl, že oba obžalované zná z firmy AISA, s kterou také obchoduje. někdy v dubnu 2000 jej oslovila obžalovaná P. s tím, že zahájila činnost firma MATRIX. Právě obžalovaná mu učinila nabídku barev. Při odběru barev jednal vždy s obžalovanou, měl na ní mobilní telefon. První odběr se uskutečnil dne 7. 4. 2000. Soud měl k dispozici také pět faktur, z nichž dvě (7. 4. a 14. 4. 2000) spadají do rozhodného období. Všechny faktury byly vystaveny na dodavatele MATRIX – J. F.. To ovšem nic nemění na tom, že na sjednání a uskutečnění obchodů se aktivně podílela i obžalovaná P.. U bodu 2) byla vina obžalované prokázána především výpovědí svědka H.. Ten uvedl, že byl zákazníkem firmy AISA. Prostřednictvím obžalované zkoušel ale barvy i od jiných výrobců. V době, kdy s ní jednal, měl zato, že vystupuje stále za společnost AISA. Faktury sice byly vystaveny na dodavatele MATRIX, ale tomu svědek nepřikládal důležitost. Při objednávání barev jednal vždy s obžalovanou, kontaktovala je sama telefonicky. Bylo to asi dvakrát či třikrát do týdne. To vše bylo v období, kdy obžalovaná byla zaměstnankyní poškozeného J.. Obžalovaného F. nezná, byl v kontaktu pouze s obžalovanou. Soud měl k dispozici faktury z 6. 3. a 28. 4. 2000, které spadají do rozhodného období. Všechny faktury byly vystaveny na dodavatele MATRIX – J. F.. To ovšem nic nemění na tom, že na sjednání a uskutečnění obchodů se aktivně podílela i obžalovaná P.. U bodu 3) byla vina obžalované prokázána výpovědí svědka H.. Ten uvedl, že společnost Elroz spolupracuje dlouhodobě s poškozeným J.. Asi před třemi roky oslovili i jiné prodejce barev, mezi nimi byla obžalovaná P.. Tu znal svědek z firmy AISA. Obžalovaná jim dodala požadovanou barvu, která ale nebyla v potřebné kvalitě. Po předložení faktury ze dne 13. 3. 2000 svědek potvrdil, že této faktuře předcházelo jednání s obžalovanou. Telefonicky jednal jak s obžalovanou, tak s její dcerou a panem F.. Faktura ze dne 13. 3. 2000 byla opět vystavena na jméno MATRIX – J. F., ale ani zde nelze odhlédnout od výpovědi svědka H. a od skutečnosti, že obchod uskutečnila právě obžalovaná P.. U bodu 4) byla vina obžalované prokázána především výpověďmi svědků Z. a F.. Svědek Z. potvrdil pravost předložených faktur a uvedl, že konkrétní jednání o prodeji barev vedl svědek F.. Ten uvedl, že někdy v roce 2000 potřebovali speciální barvy, a proto jednal s obžalovanou P., kterou znal z dřívějšího telefonického a faxového styku a ta přislíbila, že barvu sežene. K obchodu došlo v březnu 2000. Při jednání o dodávce barev mu obžalovaná sdělila, že ve firmě AISA už nepracuje. Faktura sice zněla na dodavatele MATRIX – J. F., ale toho svědek nezná. Svědek Z. také poskytl cenovou nabídku sdružení MATRIX, která jim byla poskytnuta a která má hlavičku MATRIX – A. P.. K důkazu pak byla provedena faktura ze dne 22. 3. 2000, která sice zní na dodavatele MATRIX – J. F., ale i zde je nutno přihlédnout k tomu, kdo fakticky sjednal tento obchod, a tou byla obžalovaná P.. Konečně u bodu 5) byla vina obžalované prokázána především výpovědí svědka R.. Ten uvedl, že je od roku 1995 občasným zákazníkem poškozeného J.. V březnu 2000 mu byly sdružením MATRIX nabídnuty práškové barvy. Jednal konkrétně s obžalovanou. Ta se mu svěřila s tím, že jí pan J. vyhodil. Svědek jednal pouze s obžalovanou a jméno J. F. mu nic neříká. Jeho výpověď je dále podpořena fakturou ze dne 28. 3. 2000, které právě předcházelo jednání s obžalovanou. I zde je uveden dodavatel J. F. – MATRIX, nicméně i zde je z výpovědi svědka jasné, že fakticky sjednala obchod obžalovaná P.. Souhrnně je třeba říci, že z výše uvedených důkazů u skutků pod body 1 – 5) bylo zjištěno, že obžalovaná vyvíjela podnikatelskou činnost v prodeji práškových barev, obchody sjednávala a uskutečňovala a nic na tom nemění fakt,. faktury pak byly vystaveny na dalšího člena sdružení, tedy obžalovaného F.. Z těchto důkazů také vyplývá, že všechny subjekty, s kterými obžalovaná sjednala obchod, byly v té době zákazníky poškozeného J.. Pokud jde o trestnou činnost obžalovaného F. (bod 6 – 12) rozsudku, byla důkazní situace o poznání jednodušší než u obžalované P., neboť všechny níže uvedené faktury byly vystaveny na dodavatele MATRIX – J. F. je tedy nepochybné, že právě obžalovaný tyto obchody uskutečnil. Takto byla jeho vina pod bode 6) prokázána svědkem K., který uvedl, že jejich společnost byla oslovena s nabídkou práškových barev panem F.. jeho výpověď je pak potvrzena fakturou z 6. 3. 2000 na odběr zboží v hodnotě 72.590,-- Kč. Pod bodem 7) byla jeho vina prokázána výpovědí svědka M.. ten uvedl, že si přesně nevzpomíná, kým byli osloveni za sdružení MATRIX, ale v březnu 2000 odebrali na zkoušku barvu. Z faktury pak zjistil, že za společnost jedná J. F.. Tato faktura byla také provedena k důkazu. Je ze 6. 3. 2000 na částku 20.496,-- Kč. Pod bodem 8) byla vina obžalovaného prokázána především výpovědí svědka T.. Ten uvedl, že někdy počátkem roku 2000 přišel J. F. do společnosti ROGI s nabídkou práškových barev. Na tuto výpověď navazuje faktura z 13. 3. 2000 na částku 18.031,60 Kč. Tomuto datu zákonitě musela předcházet nabídka ze strany obžalovaného. Pod bodem 9) byla vina obžalovaného prokázána výpovědí svědka B.. Ten připustil, že od sdružení MATRIX přišla někdy začátkem března 2000 nabídka práškových barev, nebyl však schopen specifikovat od koho nabídka byla a jakou měla formu. Na základě této nabídky objednal na zkoušku bílou barvu. Tato výpověď je konkretizována fakturou ze dne 13. 3. 2000 na částku 3.507,50 Kč. je tedy jisté, že nabídka musela předcházet tomuto datu. Pod bodem 10) byla vina obžalovaného prokázána výpovědí svědka S.. Ten potvrdil, že na jaře roku 2000 byl osloven obžalovaným s nabídkou práškových barev, které také odebral. Potvrdil také pravost předložených faktur. Jeho výpověď je podpořena fakturou ze dne 15. 3. 2000, znějící na částku 8.936,50 Kč. Pod bodem 11) byla vina obžalovaného prokázána výpovědí svědka J.. Ten uvedl, že jej navštívil obchodní zástupce MATRIX a nabídl mu barvy. Svědek se nikdy nebránil odebrat barvy od různých dodavatelů na zkoušku. Proto odebral barvy celkem ve dvou případech. Po předložení faktur je označil jako ty, které se týkají těchto odběrů. Soud provedl tyto faktury k důkazu. jedná se fakturu z 22. 3. 2000 na částku 13.145,50 Kč a fakturu z 28. 3. 2000 na částku 3.965,-- Kč. Konečně pod bodem 12) byla vina obžalovaného prokázána výpovědí svědka V.. Ten uvedl, že si jednou objednal u pana F. barvu a po dojití faktury zjistil, že dodavatel je firma MATRIX. Volal zpět obžalovanému a ten mu sdělil, že si obžalovanou P. založili vlastní firmu. Potvrdil pravost předložené faktury. Ta byla provedena k důkazu. Jedná se o fakturu ze dne 28. 3. 2000, znějící na částku 9.699,-- Kč. Ze všech výše uvedených výpovědí vyplývá, že podnikatelské subjekty, s kterými obžalovaný uskutečnil obchody, byly zároveň zákazníky poškozeného J.. Všechny obchody byly uskutečněny v rozhodném období od 1. 3. 2000 do 31. 3. 2000. Dále byly provedeny některé listinné důkazy, které se týkají podnikatelské činnosti poškozeného J. jakož i podnikání samotných obžalovaných. Z výkazu zisku a ztrát poškozeného J. ze dne 21. 8. 2003 (čl. 236) vyplývá, že od roku 2000 se obchodní marže z prodeje práškových barev výrazně snížila. Ze mzdových listů obžalovaných vyplývá, že obžalovaná P. odpracovala za období 1.3. až 9. 5. 2000 dva pracovní dny (čl. 246) a obžalovaný F. za období od 1. 3. do 31. 3. 2000 odpracoval 3 dny (čl. 254). Skutečnost, že obžalovaní byli v rozhodném období zaměstnanci poškozeného vyplývá z pracovních smluv, založených na čl. 283 – 285 a 292, přičemž ve smlouvě s obžalovanou P. ze dne 3. 11. 1997 je výslovně zmíněn v bodu 4 zákaz konkurenčního jednání, jak jej upravuje v § 75 zákoník práce. Z důkazů na čl. 290 – 291 a 294 vyplývá, že pracovní poměr obžalované P. byl ukončen dne 9. 5. 2000 okamžitým zrušením a pracovní poměr obžalovaného F. dohodou dne 31. 3. 2000. V přípravném řízení bylo zpracováno odborné vyjádření z oboru ekonomika, které se zabývalo finančním prospěchem, který získali oba obžalovaní z jednotlivých obchodních transakcí. Toto vyjádření ovšem zahrnovalo pouze polovinu z celkového počtu dílčích útoků, uvedených později v obžalobě. Ze závěrů tohoto vyjádření vyplývá, že obchodní marže z těchto obchodů činila 27. 746,-- Kč. Obchodní marže se využívá ke krytí nákladů spojených s náklady na pořízení zboží a režii firmy. Z údajů uvedených v daňovém přiznání obžalované P. za rok 2000 činí režie cca 10 %. Vyjádření tedy konstatuje, že obvyklá výše zisku při kalkulaci ceny se zpravidla pohybuje v rozmezí 10 % - 12 % z nákladů. To v nominální hodnotě představuje částky 12. 363,-- Kč – 14.836,-- Kč. jedná se o zisk před zdaněním. Tento důkaz nepochybně dotváří představu o tom, jaký skutečný finanční prospěch mohli mít obžalovaní z obchodů, které jsou předmětem trestního řízení, nicméně nejedná se o rozhodující hledisko, jak bude konstatováno a zdůvodněno níže. Oba obžalovaní (obžalovaná P. pod body 1 – 5 a obžalovaný F. pod body 6 – 12) naplnili svým jednáním po subjektivní i objektivní stránce všechny zákonné znaky trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona, když oba souběžně v úmyslu opatřit sobě a jinému výhodu a prospěch jako pracovníci a účastníci na podnikání dvou podniků se stejným předmětem činnosti uzavřeli smlouvy a dali popud k uzavření smluv na úkor jednoho z nich. Obžalovaní jako podnikatelé se živnostenským oprávněním uzavřeli dne 1. 3. 2000 smlouvu o sdružení MATRIX, v rámci kterého se jako jednotlivé podnikatelské subjekty – fyzické osoby zabývali prodejem práškových teplem tvrditelných barev. A to i obžalovaná P., byť se tuto prokázanou skutečnost snažila obejít dodatkem ke smlouvě o sdružení ze dne 3. 3. 2000. Oba obžalovaní vyvíjeli aktivní činnost na trhu s práškovými barvami, když zejména obžalovaná P. činila kroky k navázání obchodních kontaktů se zákazníky a dávala tak popud k uzavření kupních a jiných smluv v této oblasti podnikání. Obžalovaný F. pak tyto smlouvy přímo uzavřel svým jménem. Takto obžalovaní jednali v situaci, kdy byli oba zaměstnanci poškozeného J., který pod jménem AISA podnikal ve zcela shodném oboru jako obžalovaní, tedy v prodeji teplem tvrditelných práškových barev. Přitom nebyl ze strany poškozeného J. nijak prolomen zákaz konkurence podle § 75 zákoníku práce, když poškozený nedal obžalovaným k podnikání ve stejném oboru souhlas. Podle názoru soudu není rozhodné, a to ani z materiálního hlediska, že obžalovaní v předmětném období byli fakticky přítomni na svých pracovištích pouze několik málo dní a zda fakticky vykonávali práci. Smyslem ustanovení § 128 odst. 2 je ochrana hospodářské kázně, pokud jde o zneužívání konkurence v obchodní činnosti. Takové zneužívání konkurence jistě spočívá především v tom, že obžalovaní měli soustavný přístup k materiálům a informacím, týkající se podnikání poškozeného, které pak použili při podnikání svém. Nelze tudíž akceptovat názor, že se nemohli dopouštět konkurenčního jednání, když fakticky nevykonávali svou práci u poškozeného. Takový výklad by byl nemístným rozšiřováním formálních znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Je také evidentní, že předmět podnikání obžalovaných a poškozeného J. byl zcela totožný. U všech se jednalo o prodej práškových teplem tvrditelných barev. Oba obžalovaní jednali v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch. Zde považuje soud za nutné zdůraznit, že otázku výhody nebo prospěchu nelze vázat pouze na finanční prospěch, resp. výnos z realizovaných obchodů. Proto také soud nepovažuje z hlediska právní kvalifikace výše uvedené odborné vyjádření z oboru ekonomiky za rozhodující důkaz. Výhoda nebo prospěch mohou být totiž materiální i nemateriální povahy a mohou mít jakoukoli podobu. Zpravidla se bude jednat o výhody nebo prospěch hospodářské povahy (viz rozhodnutí NS ČR sp.zn. 4 Tz 2/2000). Z této úvahy je zřejmé, že pojmy výhoda a prospěch nutno vykládat šířeji než ve smyslu penězi vyjádřitelné škody. Úmyslem obžalovaných bylo v daném případě získat výhodu v podobě vstupu na trh s práškovými barvami, když byli na počátku svého podnikání v tomto oboru. Zjevně přitom využili znalostí trhu a v neposlední řadě existujících zákazníků poškozeného J., které oslovovali s nabídkami zboží a toto zboží jim také dodávali. Tato výhoda pak spočívala v usnadnění přístupu na trh a do konkurenčního prostředí za využití podkladů, získaných ve svém původním zaměstnání. V konečném důsledku se jednalo i o finanční prospěch, když uskutečněné obchody samozřejmě přinášely nebo měly přinést zisk. Zde je nutno odmítnout argument obhajoby, že obžalovaná P. nemohla jednat v úmyslu získat výhodu či prospěch, když na základě dodatku smlouvy o sdružení se nepodílela na aktivech ani pasivech tohoto sdružení (v širším slova smyslu). Už výše bylo zmíněno, že soud považuje tento dodatek za zcela formální. Obžalovaná svým jednáním vytvářela podmínky pro úspěšné podnikání sebe i obžalovaného F. s cílem dosažení zisku. Výše popsaného jednání se oba obžalovaní dopouštěli na úkor poškozeného J.. Tento pojem nelze podle názoru soudu vázat na jakoukoli určitou veličinu, například na množství uzavřených smluv či na čistý finanční zisk z těchto obchodů. Naplnění tohoto formálního znaku soud spatřuje v tom, že obžalovaní oslovili (a následně uskutečnili obchody nebo tak alespoň zamýšleli) subjekty, které byly zákazníky poškozeného J.. Každý jednotlivý úkon vůči takovým zákazníkům, který měl znamenat nebo znamenal, že zákazník uzavřel obchod s obžalovanými a nikoli s poškozeným, byl uskutečněn na úkor poškozeného, neboť ten v danou chvíli nerealizoval tento obchod sám a došlo ke zmenšení jeho obratu, potažmo zisku. Při rozhodování o trestech vycházel soud ze všech skutečností, rozhodných pro účel a výměru trestu, uvedených v § 23 odst. 1 trestního zákona a § 31 odst. 1 trestního zákona. Soud u obžalovaných neshledal žádné okolnosti, které by nějakým způsobem snižovaly či zvyšovaly typový stupeň společenské nebezpečnosti jejich jednání. Oběma obžalovaným výrazně polehčuje předchozí řádný život. Žádný z nich nebyl v minulosti trestán pro jinou trestnou činnost ani projednáván pro přestupek. K jejich osobám pak nebyly zjištěny žádné negativní poznatky. Soud naopak nezjistil žádné okolnosti, které by obžalovaným přitěžovaly. Oba obžalovaní jsou podnikateli, obžalovaný F. je rozvedený. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností má soud za to, že u obou obžalovaných postačí pro jejich nápravu trest odnětí svobody, uložený v jedné šestině zákonné trestní sazby, a to ve výchovné podobě, tedy s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou zkušební dobu. Obžalovaným byl s ohledem na charakter trestné činnosti uložen také peněžitý trest, jehož výše reflektuje alespoň částečně zisk, který jim měla trestná činnost přinést. Obligatorně pak byl oběma uložen i náhradní trest odnětí svobody pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě uhrazen. V této souvislosti je třeba dodat, že obžalobou bylo navrhováno uložení též trestu zákazu činnosti nákupu a prodeje teplem tvrditelných práškových barev na dobu dvou roků. Soud po zvážení všech okolností došel k závěru, že uložení takového trestu by bylo nepřiměřeně přísné a bylo by v rozporu se zásadami pro ukládání trestu, zejména pokud jde o jeho účel. Soud zohlednil jednak rozsah trestné činnosti, který byl malý a zahrnoval velmi krátké časové období (zejména u obžalovaného F.) a jednak značnou dobu, která již od spáchání trestného činu uplynula. Po tuto dobu obžalovaní řádně podnikají, nedopouští se další trestné činnosti a trest zákazu činnosti se jeví jako zcela formální represí bez dalšího skutečného účinku, který má každý trest mít. K trestnímu řízení se před zahájením dokazování připojil poškozený J. s nárokem na náhradu škody ve výši 24.782.000,-- Kč. Tento návrh byl původně soudem akceptován, nicméně před samotným meritorním rozhodnutím došel soud k závěru, že následkem, uvedeným ve skutkové podstatě § 128 odst. 2 trestního zákona, je výhoda či prospěch, nikoli škoda ve smyslu majetkové újmy. Přitom předmětem rozhodování v adhezním řízení nemůže být bezdůvodné obohacení podle § 451 a násl. Občanského zákoníku. Soud má zato, že takovým bezdůvodným obohacením může být i získání výhody nebo prospěchu ve smyslu § 128 odst. 2 trestního zákona. Z tohoto důvodu bylo tedy nakonec rozhodnuto, že se poškozený nepřipouští s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení a o jeho nároku nebylo rozhodnuto. Obžalobou Krajského státního zastupitelství ze dne 20. 2. 2004, sp.zn. 1 KZv 7/2002 byly obžalované P. kladeny i další dílčí útoky pokračujícího trestného činu, kterým byla výše uznána vinnou. Konkrétně šlo o dílčí útoky, kdy nejpozději 9.5.2000 nabídla společnosti ALBA METAL, s.r.o., se sídlem Mlýnská 459, 691 46 Břeclav, dodání barev, k uzavření obchodu však nedošlo proto, že oslovený odběratel považoval nabídku za nevýhodnou, dále nejpozději 9.5.2000 nabídla společnosti EKOLAKY s.r.o. Archlebov, dodání barev, obchod však nebyl uzavřen, neboť oslovený odběratel nabídky nevyužil, dále nejpozději 9.5.2000 nabídla družstvu ELKO Nový Knín, dodání barev, zákazník nabídku přijal a dne 9.5.2000 odebral barvy za 69.700,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 27.3.2000 nabídla družstvu KOVO VĚŠÍN, se sídlem Věšín, okres Příbram, dodání barev, na podkladě nabídky zákazník nakoupil dne 27.3.2000 a dne 14.4.2000 barvy za celkem 8.845,-- Kč, a to od dodavatele MATRIX – J. F., dále nejpozději 12.4.2000 nabídla společnosti H. & H. s.r.o., se sídlem tehdy Osek u Rokycan, dodání barev, jmenovaná společnost pak uskutečnila nákup dne 12.4.2000 v celkové výši 3.660,-- Kč od dodavatele J. F. – MATRIX, dále nejpozději 18.4.2000 nabídla družstvu Zemědělské družstvo Mořina – kovovýroba se sídlem Mořina, dodání barev, na základě nabídky odebral zákazník dne 18.4.2000 barvy za 13.420,-- Kč od dodavatele J. F. – MATRIX, dále nejpozději 15.3.2000 nabídla společnosti M. – Fenix s.r.o., se sídlem Náchod 92, 390 03 Tábor, dodání barev, prodej se uskutečnil dne 15.3.2000 za 4.880,-- Kč od dodavatele MATRIX – J. F. a konečně nejpozději 22.3.2000 nabídla společnosti LAKMETAL spol. s r.o., se sídlem Koběřice, dodání barev, na základě nabídky uskutečnil zákazník nákup barev dne 22.3.2000 ve výši 13.228,50,-- Kč od dodavatel MATRIX – J. F.. Z provedených důkazů bylo nepochybně zjištěno, že se žalované skutky staly. Ze strany osob, sdružených ve sdružení Matrix došlo k nabídkám prodeje práškových barev, případně k samotnému uzavření kupních smluv. Tyto skutky ovšem byly obžalobou kladeny za vinu pouze obžalované P., nikoli obžalovanému F.i. A právě u těchto skutků došel soud k závěru, že nebylo dostatečně prokázáno, že se jich dopustila právě obžalovaná P., a to z následujících důvodů. K bodu 1) zprošťující části rozsudku byla vyslechnuta svědkyně M.. Ta uvedla, že společnost Alba Metal byla skutečně oslovena sdružením Matrix. Bylo to ale až po jednání as firmou Aisa, které proběhlo v říjnu 2000. To si svědkyně pamatuje, neboť jejich společnost byla v té době v konkurzu. Svědkyně nemohla předložit žádné doklady o nabídce sdružení Matrix, neboť jí jako nevýhodnou odmítli. K bodu 2) této části rozsudku byl vyslechnut svědek R.. Ten uvedl, že společnost Ekolaky jednala s obžalovanou v letech 1999 až 2000, kdy ona vystupovala za firmu AISA. Za sdružení Matrix s nimi jednala až v roce 2001, kdy byl uskutečněn nákup zboží dne 23. 8. 2001. K tomu byly provedeny i listinné důkazy – faktura ze dne 23. 8. 2001 na částku 6.100,-- Kč a dodací list. K bodu 3) uvedl svědek V., že od sdružení Matrix společnost Elko Nový Knín odebírala zboží, nedokázal ale určit, kdy tato spolupráce začala a na čí popud. Nedoložil k této věci ani žádné písemné doklady. K bodu 4) byla vyslechnuta svědkyně Š.. Ta uvedla, že někdy počátkem roku 2000 byla oslovena sdružením Matrix s nabídkou prodeje práškových barev. Nebyla ale schopna jednoznačně určit, zda hovořila s obžalovaným F. či obžalovanou P.. Soud měl k dispozici i listiny, dokládající obchody mezi Kovo Věšín a sdružením Matrix. Tyto doklady – faktury a dodací listy jsou skutečně z období březen až duben 2000, nicméně jako dodavatel zboží je na nich uveden pouze J. F. – Matrix. K bodu 5) této části rozsudku uvedla svědkyně H., že si již nevzpomíná, jak došlo k prvnímu kontaktu se sdružením Matrix, bylo to možná na základě písemné nabídky, která přišla zřejmě faxem. Bylo to na začátku dubna 2000. nedokázala ale říci, kdo se zástupci Matrixu hovořil a zda za Matrix jednal obžalovaný F. či obžalovaná P.. Soud měl k dispozici fakturu ze dne 12. 4. 2000 na částku 3.660,-- Kč, kde je ovšem jako dodavatel uveden J. F. – Matrix. K bodu 6) vypovídal svědek S.. Ten potvrdil, že už několik let spolupracuje s obžalovanými, nedokázal však jednoznačně říci, jak začala jejich spolupráce. Nevzpomíná si, že by jej nějak oslovili. Začátek spolupráce pak časově zařadil k 18. 4. 2000 v souladu s předloženou fakturou. Tato faktura na částku 13.420,-- Kč byla provedena jako důkaz, nicméně jako dodavatel je zde uveden opět J. F. – Matrix. K bodu 7) byl vyslechnut svědek M., který uvedl, že při obchodech se sdružením Matrix jednal většinou s obžalovanou P., ale nedokázal jednoznačně potvrdit, že to bylo pouze s ní. Nebyl schopen říci, zda byl s nabídkou barev osloven obžalovanou P. či obžalovaným F.. V souvislosti s touto výpovědí měl soud k dispozici fakturu ze dne 15. 3. 2000, kde je ovšem jako dodavatel opět uveden J. F. – Matrix. Konečně u bodu 8) uvedla svědkyně G., že si nevzpomíná, zda jednala v období 1. 3. – 9. 5. 2000 s obžalovanou Presslovou o prodeji barev. Určitě s ní jednala až na přelomu let 2002 – 2003. Z období 1. 3 – 9. 5. 2000 měl soud k dispozici také několik faktur, které svědkyně předložila. Na všech je ale uveden jako dodavatel J. F. – Matrix. Závěrem lze tedy konstatovat, že u výše uvedených skutků nebylo bezpečně a bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že se jich dopustila právě obžalovaná P.. Zásada zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. V daném případě i po provedeném dokazování přetrvává na straně soudu pochybnost, že se uvedených skutků dopustila obžalovaná P.. Tato pochybnost podle názoru soud již nejde odstranit dalším dokazováním. Proto byla v části podané obžaloby zproštěna. Pro úplnost považuje soud za nutné zmínit, že obžalobou bylo navrhován jako důkaz videozáznam, pořízený detektivní agenturou DAG 98 s.r.o., jehož obsahem je sledování obžalovaných a jejich podnikatelských aktivit v inkriminované době, jakož i listinné důkazy s tím související. Soud ovšem tento důkaz zamítl, neboť podle jeho názoru byl opatřen nezákonným způsobem. Detektivní agentura totiž porušila ustanovení občanského zákoníku o ochraně osobnosti (§ 11 a násl.). V zásadě nelze pořizovat obrazové záznamy osoby bez jejího svolení. Zákon stanoví výjimky z této zásady. Konkrétně podle § 12 odst. 2 Občanského zákoníku svolení osoby není třeba, použije-li se obrazový záznam k úředním účelům na základě zákona, což by mohl být mimo jiné případ soudního řízení a v něm probíhajícího dokazování. Trestní řád ovšem v § 158d upravuje striktně podmínky sledování osob a věcí. Mimo jiné je zde upraveno, kdo takové úkony povoluje a které subjekty jsou oprávněny jej provádět. Pouze za splnění tam uvedených podmínek je možno použít záznam o sledování osob jako důkaz v trestním řízení, k čemuž ovšem v daném případě nedošlo. P o u č e n í V Plzni dne 25. března 2005