1) Stížnost proti rozhodnutí, kterým je dle § 314c odst. 1 trestního řádu a § 188 odst. 1 písm. a) trestního řádu trestní věc z důvodů místní a věcné příslušnosti postoupena jinému soudu, není přípustná. Jde totiž především o rozhodnutí podle § 188 odst. 1 písm. a) trestního řádu proti němuž není s ohledem na ustanovení § 188 odst. 3 trestního řádu stížnost přípustná. V tomto případě má přednost speciální úprava uvedená v § 188 odst. 3 trestního řádu proti úpravě uvedené v ustanovení § 314c odst. 4 trestního řádu.

Krajský soud v Plzni rozhodl v trestní věci obžalovaného L. K., trvale bytem Klatovy, zdržujícího se v obci Žinkovy, při neveřejném zasedání konaném dne 6.dubna 2005 t a k t o : Podle § 24 odst. 1 tr.řádu z důvodů uvedených v § 18 odst. 1 tr.řádu je k projednání trestní věci obžalovaného L. K. vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 2 T 44/2004, v ě c n ě a m í s t n ě příslušný Okresní soud Plzeň-město. O d ů v o d n ě n í Dne 4.dubna 2005 byla Krajskému soudu v Plzni předložena trestní věc shora uvedeného obžalovaného, vedená u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 2 T 44/2004 s tím, že se odkazuje na pravomocné usnesení Okresního soudu v Klatovech z 26.4.2004, kterým bylo rozhodnuto právě o předložení věci zdejšímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Když Krajský soud v Plzni, jako soud příslušný k tomuto rozhodnutí, podle § 24 odst. 1 tr.řádu přezkoumal předložený spisový materiál, dospěl k následujícím závěrům. Předně je třeba konstatovat, že samosoudkyně Okresního soudu v Klatovech rozhodla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr.řádu a za použití § 188 odst. 1 písm. a) tr.řádu téměř před rokem, konkrétně dne 26.4.2004. V tomto rozhodnutí, kterým předložila věc právě Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o příslušnosti soudu ovšem uvedla v poučení, že proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, a to jak státního zástupce, tak obviněného, a to do tří dnů od oznámení. Doručování tohoto usnesení obžalovanému L. K. trvalo téměř rok, neboť mu bylo doručeno až dne 22.3.2005 a usnesení pak nabylo právní moci dne 26.3.2005, tak jak je právní moc vyznačena na čl. 119 spisu. K tomuto poučení musí Krajský soud v Plzni konstatovat, že podle jeho názoru jde o poučení vadné, neboť je v rozporu s ustanovením § 188 odst. 3 tr.řádu, podle kterého proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) až f) a podle odstavce 2 mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost. Z uvedeného tedy vyplývá, že proti rozhodnutí podle § 188 odst. 1 písm. a) tr.řádu stížnost není přípustná (viz ustanovení § 141 odst. 2 tr.řádu). Je sice pravda, že v ustanovení § 314c odst. 4 se uvádí, že proti rozhodnutí podle odstavce prvého mohou státní zástupce a obviněný podat stížnost, a není zde tedy žádné omezení. Přitom ovšem § 314c odst. 1 písm. a) tr.řádu uvádí, že samosoudce podle výsledku přezkoumání věci může učinit některé z rozhodnutí uvedených v § 188 odst. 1 písm. a) až f). Jestliže tedy toto ustanovení obsahuje odkaz na ustanovení § 188 odst. 1 písm. a) až f) tr.řádu, kde jsou pak stanoveny podmínky pro různá rozhodnutí při předběžném projednání obžaloby, musí mít z hlediska přípustnosti stížnosti přednost právě toto ustanovení, tedy ustanovení § 188 tr.řádu. Na druhé straně je však možno konstatovat, že je zřejmé, že velká novela trestního řádu č. 265/2001 Sb. zjednodušila postup při rozhodování o sporech o příslušnost, tak jak je upraven v § 24 odst. 1 tr.řádu a v § 188 tr.řádu a na tyto změny patrně mělo být reagováno i ve čtvrtém odstavci § 314c tr.řádu. Pokud k tomu nedošlo, má ovšem podle názoru Krajského soudu v Plzni přednost speciální úprava uvedená v § 188 tr.řádu, kde jsou stanoveny i konkrétní podmínky pro jednotlivé typy rozhodnutí při předběžném projednání obžaloby. Pokud jde ovšem o příslušnost soudu k projednání této trestní věci, bylo Krajským soudem v Plzni ze spisového materiálu zjištěno, že předložení věci zdejšímu soudu bylo důvodné. Z obsahu spisu je totiž mimo jakoukoliv pochybnost zřejmé, že k jednání ve smyslu § 248 odst. 1, odst. 2 tr.zákona došlo ze strany obžalovaného L. K. v Plzni, a to tím, že dne 23.5.2003 bez vědomí leasingové společnosti prodal automobil zn. Peugeot 406, a to za částku 100.000,- Kč autoservisu Auto Kadet s.r.o. V Plzni také obdržel zmíněnou částku, tedy 100.000,- Kč. Přitom je nepochybné, že auto bylo v té době majetkem leasingové společnosti uvedené v obžalobě, když sídlo této společnosti je v Praze 4. Podle § 18 odst. 1 tr.řádu, který se týká místní příslušnosti, řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. K tomu je třeba uvést, že místem, kde byl spáchán trestný čin je jednak místo, kde došlo k jednání pachatele, které naplňuje objektivní stránku konkrétního trestného činu, ale i místo, kde nastal následek nebo kde následek nastat měl, případně i místo, kde se pachatel obohatil. V daném případě ze spisového materiálu, který byl Krajskému soudu v Plzni předložen, vyplývá, že místem jednání bylo město Plzeň a na stejném místě se obviněný měl i obohatit, když mu bylo vyplaceno autoservisem Auto Kadet s.r.o. v Plzni 100.000,- Kč. Pokud jde ovšem o místo, kde nastal následek, tak v daném případě je tímto místem Praha 4, tedy sídlo leasingové společnosti GE Capital Leasing a.s. ve Vyskočilově ulici č. 12, neboť právě tomuto subjektu byla způsobena škoda. Pokud by tedy měl být řešen spor o příslušnost mezi Okresním soudem v Klatovech a Obvodním soudem pro Prahu 4, pak by samozřejmě společně nadřízeným soudem nebyl Krajský soud v Plzni, ale Vrchní soud v Praze. V daném případě, podle názoru Krajského soudu v Plzni, nebylo nutné předkládat věc k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze, neboť věc obviněného L.K. napadla u Okresního soudu v Klatovech a tento okresní soud předložil věc Krajskému soudu v Plzni k rozhodnutí o příslušnosti soudu s tím, že příslušným k projednání věci má být Okresní soud Plzeň-město. Podle § 24 odst. 1 tr.řádu, vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je společně nejblíže nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Z citovaného ustanovení trestního řádu je tedy zřejmé, že fakticky jde o řešení sporu o příslušnost mezi tím soudem, kde věc napadla a mezi soudem, který má být příslušným k projednání věci právě podle rozhodnutí o předložení věci krajskému soudu. V daném případě jde o spor mezi Okresním soudem v Klatovech a Okresním soudem Plzeň-město, a proto dospěl Krajský soud v Plzni k závěru, že je příslušným k rozhodnutí tohoto sporu ve smyslu § 24 odst. 1 tr.řádu, a rozhodl tak, jak je to uvedeno ve výroku tohoto usnesení, tedy, že příslušným k projednání této trestní věci je Okresní soud Plzeň-město. Zcela závěrem je možné ještě uvést, že nadřízený soud ve smyslu § 24 odst. 1 tr.řádu není samozřejmě vázán tím, který soud je v rozhodnutí o předložení věci označen za příslušný soud, ale musí vycházet pouze ze zákonných hledisek, která jsou rozhodná pro určení příslušnosti. Proto v případě, že by Krajský soud v Plzni zjistil, že příslušným k projednání věci podle zákonných hledisek je pouze Obvodní soud pro Prahu 4, musel by rozhodnout tak, že by věc postoupil k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze. V daném případě ovšem, kdy věcně a místně příslušným je jak Okresní soud Plzeň-město, tak Obvodní soud pro Prahu 4 a kdy Okresní soud v Klatovech, jako soud předkládající, označuje právě Okresní soud Plzeň-město, který má být příslušným k projednání věci, bylo možné, aby tento spor rozhodoval právě Krajský soud v Plzni, aniž by bylo třeba předkládat věc Vrchnímu soudu v Praze. Taková situace by nastala pouze v tom případě, že by na základě rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech dospěl Krajský soud v Plzni k závěru, že příslušným k projednání věci je pouze Obvodní soud pro Prahu 4. Taková situace ovšem nenastala, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je to uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í přípustný žádný řádný opravný prostředek. V Plzni dne 6. dubna 2005