Zákonný znak § 204 odst. 1 trestního zákona "kořistí z prostituce provozované jiným" je naplněn i jednáním osoby, která poskytuje za úplatu pokoje k provozování prostituce, při čemž nepřijímá peníze za pronájem přímo od žen provozujících prostituci, ale přijímá je od zákazníků těchto žen, neboť kořistění z prostituce provozované jiným se rozumějí jakékolv způsoby získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným za okolností, z nichž lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci, postačí opakované přijímání úplaty za to, že provzování prostituce umožňuje.

7 To 201/2005 Krajský soud v Plzni rozhodl v trestní věci obžalovaného F.O., trvale bytem Cheb, t.č. neznámého pobytu, proti němuž se vede řízení proti uprchlému, v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2005, t a k t o : Podle § 258 odst. 1 písm. b, d) trestního řádu se k odvolání Okresního státního zástupce v Chebu z r u š u j e rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 30. listopadu 2004, č.j. 3 T 164/2003-200 a podle § 259 odst. 1 trestního řádu se věc v r a c í Okresnímu soudu v Chebu k novému projednání a rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Chebu rozhodl rozsudkem ze dne 30. listopadu 2004, že obžalovaný F. O. se zprošťuje podle § 226 písm.b) obžaloby, která proti němu byla podána Okresním státním zástupcem v Chebu pro skutek, že v přesně nezjištěné době, nejméně jeden a půl roku v Chebu ve svém tehdejším bydlišti, do 30. července 2002 kořistil z prostituce provozované L. Š., M. S., T. M., L. T., D. P., P. R., L. V., kterým poskytoval pokoj ve svém bytě, zařízeném k provozování prostituce a inkasoval za poskytnutí pokoje 20 DEM nebo 10 EUR a jednotlivé prostitutky uvedený byt navštěvovaly se zákazníky minimálně několikrát týdně a obžalovaný tak získal pro svoji potřebu za uvedené období nejméně 100.000,-- Kč, tedy měl kořistit z prostituce provozované jiným a tak měl spáchat trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 trestního zákona. Toto svoje rozhodnutí odůvodnil soud prvého stupně tím, že z výslechu svědkyň, které byly označeny v obžalobě jako poškozené, bylo nepochybně prokázáno, že obžalovaný po dobu uvedenou v obžalobě pronajímal různým prostitutkám pokoje ve svém bytě. Soud měl za prokázané, že nepochybně bylo obžalovanému známo, že uvedené ženy provozují prostituci. Naproti tomu však podle soudu bylo nepochybně prokázáno, že všechny svědkyně, které vypovídaly před soudem, obžalovanému samy nic neplatily, za pronájem pokoje platil vždy zákazník. Prostitutky si odměnu, kterou získaly za provozování pohlavních styků či jiných sexuálních aktivit, v plné míře ponechávaly. Veškeré prostředky získané prostitucí tedy zůstaly v držení prostitutek, když přinejmenším alespoň není spolehlivě prokázáno, že by se stalo něco jiného. Když se soud prvého stupně zabýval právním hodnocením jednání obžalovaného, pak dospěl k závěru, že v daném případě není prokázáno, že by byl naplněn některý z alternativně uvedených znaků skutkové podstaty trestného činu kuplířství, totiž že by obžalovaný někoho zjednal, přiměl nebo svedl k provozování prostituce nebo by kořistil z prostituce provozované jiným.Vyslovil nesouhlas s tvrzením obžaloby, že obžalovaný kořistil z prostituce provozované jiným. Prostředky, které získaly prostitutky, totiž zůstaly v jejich vlastnictví a pokud obžalovaný získával finanční prostředky, pak je získával od zákazníků prostitutek a nejednal tak v žádném případě na úkor osob, které provozovaly prostituci. Podle soudu prvého stupně ustanovení § 204 odst. 1 trestního zákona ve vztahu ke znaku kořistění z prostituce provozované jiným, je třeba vykládat tak, že osoba parazituje na majetkovém zisku prostitutky a to za okolností, kdy neposkytuje osobě provozující prostituci žádnou adekvátní protihodnotu.Podle soudu prvého stupně v daném případě dokonce obžalovaný nejednal na úkor osob provozujících prostituci a majetkový prospěch získával od jejich zákazníků. Navíc těmto zákazníkům pak za finanční odměnu pronajímal místnost, kde uspokojovali své sexuální potřeby. Toto jednání podle názoru soudu prvého stupně není postižitelné trestním zákonem. Soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že pro úplnost je nutno dodat, že i v případě, pokud by obžalovaný pronajímal pokoj k provozování prostituce přímo osobám, které prostituci provozují a pokud by tento pokoj pronajímal za částky nikoliv zjevně nepřiměřené, pak ani v takovém případě by nebyla naplněna skutková podstata trestného činu kuplířství podle § 204 trestního zákona, protože by šlo pouze o poskytnutí služby za přiměřenou úhradu. Jiný výklad by podle soudu prvého stupně totiž nepřiměřeně rozšiřoval trestní postih pro trestný čin kuplířství a to až k absurdním situacím, kdy i prodej prezervativů prostitutkám by mohl být posouzen jako trestný čin. Soud prvého stupně proto dospěl k závěru, že skutek, pro který byla podána obžaloba, se sice stal, nicméně tento skutek není trestným činem a proto obžalovaného podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby zprostil. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání Okresní státní zástupce v Chebu v neprospěch obžalovaného. Podle něj soud prvého stupně vycházel jednostranně z toho, že nebylo prokázáno, že by byl naplněn některý z alternativně uvedených znaků skutkové podstaty trestného činu kuplířství. Tento závěr soudu však podle okresního státního zástupce neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Okresní státní zástupce poukázal na výpověď svědkyně P., která uvedla, že na pokoj k obžalovanému chodila a dávala mu peníze a obžalovaný věděl, za jakým účelem na pokoj chodí, že provozovala sex za peníze, sama mu platila v případě, že chtěla utéci. Rovněž svědkyně M. uvedla, že dávala obžalovanému peníze, a to 10 EUR za pokoj, jednalo se půlhodinové, maximálně hodinové pronájmy pokoje za 10 až 15 EUR. Svědkyně R. uvedla, že do bytu chodila pouze na dobu sexu, zákazníci platili na chodbě 10 až 15 EUR, podle toho zašla na půlhodiny nebo na hodinu, když si řekla, dal jí obžalovaný někdy i kondom. Obdobně vypovídaly i ostatní svědkyně, které do bytu chodily. Z těchto důvodů vyplývá zcela nepochybně, že obžalovaný přijímal peníze buď od zákazníků nebo od prostitutek za to, že umožnil svědkyním provozovat v jeho bytě prostituci a za používání pokoje byl placen. Podle názoru okresního státního zástupce je nerozhodné, zda peníze dostával obžalovaný z ruky prostitutky nebo z ruky jejího zákazníka, neboť peníze dostával po předchozí dohodě. Obžalovaný byl mezi prostitutkami v Chebu známý, ty věděly o tom, že obžalovaný jim vždy k výkonu prostituce pokoj pronajme a jeho služeb také využívaly. Okresní státní zástupce proto vychází ve svém odvolání z toho, že je nepochybně dán zákonný znak „kořistění“ ve smyslu § 204 odst. 1 trestního zákona. Má zato, že, pokud soud rozvádí úvahy nad přiměřeností nebo nepřiměřeností úhrady za pronájem pokoje, pak se měl zřejmě zabývat i tím, jaká je podle něho přiměřená cena půlhodinového pronájmu pokoje. V případě obžalovaného podle něj nešlo o příležitostné plnění, ale o soustavné přijímání peněz za poskytování pokoje k tomu, aby jednotlivé prostitutky mohly vykonávat prostituci. Z tohoto důvodu pak je nutno posuzovat jednání obžalovaného jako trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 trestního zákona. Okresní státní zástupce vyslovil ve svém odvolání názor, že soud prvého stupně nehodnotil provedené důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu. Údaje uvedené v rozsudku, pokud jde o vyjádření svědkyň, podle něj neodpovídají tomu, jak jsou výpovědi svědkyň zaznamenány v protokolu o hlavním líčení. Rozsudek je podle okresního státního zástupce v tomto směru nepřezkoumatelný a neúplný, když není zřejmé, jak soud získal informace, ze kterých vychází, když protokol o hlavním líčení tyto údaje neobsahuje. V tomto směru poukázal především na tu část protokolu, ve kterém je zaznamenána v hlavním líčení ze 13.9.2004 výpověď svědkyně M.. Okresní státní zástupce navrhl, aby Krajský soud v Plzni zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu podle § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu a věc vrátil Okresnímu soudu v Chebu k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Plzni z podnětu odvolání Okresního státního zástupce v Chebu přezkoumal podle § 254 odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek a dospěl k následujícím závěrům. Odvolací soud především musel uznat za oprávněnou námitku odvolatele, že citace tvrzení svědkyň v odůvodnění napadeného rozsudku není vždy v souladu s tím, jak jsou jejich výpovědi zaznamenány v protokolu o hlavním líčení. Svědkyně Š. při výslech v hlavním líčení zcela jednoznačně uvedla, že brala peníze od zákazníka a část z nich předala obžalovanému. Pokud v další části výpovědi hovořila o částce 300.- Kč denně, nehovořila evidentně o případech, kdy do bytu přivedla zákazníka, ale o placení obžalovanému za bydlení. Rovněž výpověď svědkyně S. nevyzněla tak jednoznačně, jak je to prezentováno v odůvodnění rozsudku. Tato svědkyně uvedla nejdříve, že obžalovanému platila za jednu návštěvu se zákazníkem 10 Euro, teprve v další větě řekla, že ty peníze platil zákazník za její přítomnosti Svědkyně M. zcela jednoznačně před soudem, tedy ve své jedině procesně použitelné výpovědi, řekla, že obžalovaný pronajímal pokoje za účelem prostituce ona nemůže říci přesně, kolikrát mu z tohoto důvodu peníze předala. Z protokolu o hlavním líčení nevyplývá, že by tato svědkyně pak před soudem začala tvrdit, že peníze přebíral obžalovaný od zákazníka, tak jak se to uvádí v odůvodnění rozsudku prvého stupně. Odvolací soud však nepovažuje vyřešení otázky kdo předával peníze obžalovanému, zda prostitutka či její zákazník , za podstatné. Podle právního názoru odvolacího soudu bylo přijímání peněz obžalovaným v této souvislosti kořistěním z prostituce provozované jiným v obou případech. Pojem kořistění z prostituce je nutno vkládat široce, je jím jakýkoliv způsob získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným, za podmínky, že lze dovodit, že pachatel využívá vědomě svého vztahu k osobě provozující prostituci. Může jít nejen o tzv. pasáka, ale i o osobu, která jí poskytuje ubytování za účelem prostituce, nebo jí pouze takové ubytování zprostředkovává. Podle názoru odvolacího soudu je nepodstatné, zda bankovka z ruky prostitučního zákazníka se dostala k obžalovanému přímo či prostřednictvím prostitutky. Důležité je pouze to, že obžalovaný věděl, že peníze, které dostává pochází z prostituce. Je totiž evidentní, že z jiného důvodu než z důvodu umožnění prostitučního pohlavního styku, by nikdo obžalovanému 10 Euro, tedy hodnotu více než 300.- Kč za půlhodinový pobyt v jeho bytu nezaplatil. Navíc z výpovědi všech slyšených svědkyň vyplývá, že obžalovaný umožňoval prostituční styky ve svém bytě ve velkém rozsahu a to ve dvou pokojích, z nichž jeden měl dokonce zařízený pro provádění sadomachostických praktik. Odvolací soud považuje výklad pojmu „kořistění“ provedený soudem prvního stupně za příliš restriktivní. Podle odvolacího soudu obžalovaný kořistil z prostituce provozované jinými osobami ve smyslu ustanovení § 204 odst. 1 trestního zákona. Ze shora uvedených důvodů Krajský soud v Plzni rozsudek Okresního soudu v Chebu, který napadl odvoláním Okresní státní zástupce v Chebu, zrušil podle § 258 odst . 1 písm. b, d trestního řádu a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud tímto rozhodnutím neukládá soudu prvního stupně provedení dalších úkonů a doplnění, neboť dosud provedené důkazy mu umožňují v souladu s ustanovením § 264 odst. 1 trestního řádu správně rozhodnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.