Trestný čin poškozování lesa těžbou podle § 181c) tr. zákona je ve vztahu k trestnému činu ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a) tr.zákona privilegovanou skutkovou podstatou, ale toliko k jedné složce životního prostředí - lesu. Polud pachatel těžbou dřevní hmoty poškodí ve větším rozsahu i další složky životního prostředí, je možný souběh obou uvedených trestných činů.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Z.J. a soudců JUDr. P.P. a Mgr. M.Ž. ve veřejném zasedání dne 24. 1. 2005 t a k t o : K odvolání obžalovaného Ing. Z.H. se podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu z r u š u j e rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 31. 3. 2004 č. j. 5 T 125/99-786 ve výrocích o trestu a náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu se z n o v u rozhoduje tak, že obžalovaný Ing. Z.H. se při nezměněném výroku o vině o d s u z u j e podle § 181a odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k s o u h r n n é m u trestu odnětí svobody ve výměře tří (3) roků. Podle § 60a) odst. 1, 2 tr. zákona za podmínek § 58 odst. 1 písm. a) tr. zákona se výkon tohoto trestu p o d m í n ě n ě o d k l á d á na zkušební dobu v trvání pěti (5) let a nad obžalovaným se současně vyslovuje dohled v rozsahu stanoveném trestním zákonem. Podle § 60a tr. zákona se obžalovanému ukládá, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona se obžalovanému dále ukládá peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, se stanoví podle § 54 odst. 3 tr. zákona náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvaceti (20) měsíců. Současně se zrušuje výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000 sp. zn. 3 To 100/2000, jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2000 č. j. 34 T 20/98-304, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškozený L. ČR s. p., odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byl obžalovaný Ing. Z.H. uznán vinným, že jako vlastník lesů v oblasti Sladkovského lesa, v katastrálním území Prameny, okres Cheb, Čistá, Nová Ves a Vranov, okres Sokolov, na území lesního hospodářství celku Trojhran, o celkové rozloze 535,12 ha, v prostorech 162 A-G, 165 A-E, 167 A-D, 168 A-E, 169 A-F, 170 A-C, 184 A-F, 185 A-B, na základě smlouvy ze dne 12. 3. 1996, umožnil v těchto lokalitách těžbu dřevní hmoty, kterou prováděli zaměstnanci a. s. PCC se sídlem Praha, Národní č. 33/1036, a přesto, že jej dne 1. 7. 1996 odborný lesní hospodář Ing. J.V., písemně upozornil na nevhodný způsob těžby dřeva, v těžbě nechal pokračovat i po tomto datu, a poté, co pracovníky České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň, oddělení ochrany lesa, bylo prověrkou ve dnech 10. – 12. 9. 1996 na místě zjištěno, že těžba a přibližování dřevní hmoty je prováděno bezohledným způsobem vůči životnímu prostředí a v hrubém rozporu se zásadami upravenými v lesním zákoně č. 289/95 Sb., a navíc do této doby již naplnil decenální předpis celkových těžeb závazných pro daný majetek, po upozornění stejným způsobem v úmyslné těžbě nadále nechal pokračovat i po datu 26. 9. 1996, kdy bylo inspekcí pod č. j. R - 3/OL/338/96/119, vydáno rozhodnutí o předběžném opatření ve věci okamžitého zastavení úmyslné těžby na předmětném majetku, přičemž těžební činnost ukončil až dne 5. 11. 1996, a za uvedené období bylo v uvedených lesních lokalitách vytěženo celkem nejméně 13.251 metrů kubických dřevní hmoty, čímž byl výrazně překročen schválený závazný ukazatel lesního hospodářského plánu, který stanovil maximální výše těžeb na období let 1995 – 2003, a vykácením stromů a jejich odvezením došlo: - ke vzniku značně rozsáhlých holin, což způsobilo významné snížení ekologické stability (minimalizace biologické diverzity - rozmanitosti, vyjádřené druhovou stavbou dřevin, prostorovým uspořádáním dřevin, věkovou diferenciací), a tím pokles ekologické stability na nejnižší úroveň - vytvoření tzv. dočasného bezlesí, jako těžce zalesnitelné holiny, - k výraznému ohrožení stability lesa, když výstižným ukazatelem této stability je objem nahodilých těžeb - mnohonásobné zvýšení možnosti vzniku větrných polomů (vývratů, zlomů), a to i velkého rozsahu, vedoucí až k rozvrácení lesního ekosystému (což již začalo), navazující porostní stěny a tím následně celé porosty jsou bezprostředně ohroženy převládajícími větry, především západních směrů, o čemž svědčí vyvrácené a zlámané stromy, v souvislosti s ohrožením navazujících porostů větrem (vývraty, polomy smrkového lesa), je zde značné ohrožení existence lesa nadměrným výskytem hmyzích škůdců, - k ohrožení podstaty lesa vytěžením potenciálně geneticky vhodných jedinců, které ve své podstatě tvořili genetickou informaci dílčí populace lesních dřevin, k eliminaci autoregulačních schopností lesa jako ekosystému, - k narušení půdního krytu a stability vývoje lesních půd a k nepříznivému ovlivnění půdotvorného procesu s přímými negativními dopady na edafon, - k výraznému zhoršení možnosti přirozené obnovy lesa (přirozeného zmlazení), vytěžením většiny starších porostů 100 a víceletých a vytvořením rozsáhlých holin s extrémními klimatickými, případně edafickými podmínkami, - k výraznému zhoršení možnosti umělé obnovy lesa, když značná část nového zalesnění smrkem je uschlá nebo silně proschlá, procento nezdaru ze zalesnění je na mnoha lokalitách 100 %‚ jsou zde zhoršené mikroklimatické poměry a zhoršená ochrana před zvěří, - k negativnímu ovlivnění biologického potenciálu lesního ekosystému jako biotopu - snížení biodiverzity území - likvidace prostředí potřebného pro existenci dalších druhů organismů včetně rostlin a živočichů, kteří jsou životně vázáni na funkční systémy vzrostlých stromů (zastínění, boční tlak, selektivní prvky, ale i velmi potřebná mykorhíza - symbioza hub s kořeny vyšších rostlin), - k negativnímu ovlivnění vodní bilance území včetně nepříznivého ovlivnění retence (infiltrace) území a k potenciálnímu negativnímu ovlivnění přírodních léčivých zdrojů - pramenných soustav minerálních pramenů, - ke zmenšení rozsahu funkčních lesních ekosystémů v lesním hospodářském celku, který přesahuje výrazně plochu 25 hektarů, - ke zhoršení klimatických - mikroklimatických až extrémně - podmínek v uvedeném území, - k negativnímu ovlivnění krajinného rázu z hlediska estetické hodnoty a členění krajiny, takže celkově došlo k oslabení a ke ztrátám přírodních funkcí ekosystému jako celku, byl poškozen a oslaben nejen lesní hospodářský celek Trojhran, ale i navazující území lesního závodu Kladská, vzniklé ztráty mají až relativně trvalý charakter z hlediska degradace půdních horizontů, změny druhové skladby, prostorové diferenciace, absence geneticky vhodných jedinců či skupin a ovlivnění infiltrace území, přičemž obnovení funkce lesního ekosystému si vyžádá nákladná a složitá opatření s dlouhým časovým horizontem, nešetrným prováděním těžby se cena lesních nemovitostí snížila o 11,990.810,- Kč, předpokládané náklady na zalesnění a zajištění kultur na holinách takto vzniklých činí 2,413.080,- Kč, na poškozených lesních cestách s. p. Lesy České republiky, vznikla škoda ve výši 66.180,- Kč, na vlastních přibližovacích cestách vznikla škoda ve výši 545.760,- Kč, přičemž uvedené lesy se nacházejí v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, jde o lesy zvláštního určení, neboť jsou v chráněných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních stolních vod a jde o lesy v okolí zařízení léčebně preventivní péče. Toto jednání nalézací soud kvalifikoval jako trestný čin ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona č. 134/2002 Sb., účinného od 1. 7. 2002. Obžalovanému podle § 181a odst. 2 tr. zákona, § 35 odst. 2 tr. zákona, § 60a odst. 1, 2, 3 tr. zákona, § 58 odst. 1 tr. zákona uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem a zároveň obžalovanému uložil ve zkušební době podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Dále obžalovanému podle § 53 odst. 1 tr. zákona uložil peněžitý trest 2,000.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zákona pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvaceti měsíců. To vše za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu Plzeň (správně v Plzni) ze dne 15. 6. 2000, 34 T 20/98-304 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000, 3 To 100/2000-328, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla odkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla poškozená strana Lesy ČR, s. p., s nárokem na náhradu škody, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání pouze obžalovaný Ing. Z.H.. Podrobně je zdůvodnil prostřednictvím svého obhájce. Rozsudek napadá ve výroku o vině a domáhá se zrušení rozsudku a zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. Předně namítá, že podaná obžaloba není v souladu s § 177 písm. c) tr. řádu pro nepřesné časové vymezení s tím, že obžalovaný se měl dopouštět trestné činnosti od 12. 3. 1999 do 1. 7. 1996. V roce 1999 již obžalovaný nebyl vlastníkem. Dále okresnímu soudu vytýká, že se nezabýval tím, že vzniklou škodu způsobila firma, se kterou byla uzavřena kupní smlouva o dodávkách dřevní hmoty. Kupující se zavázal, že těžba bude šetrná. Pracovníci firmy nedostávali žádné příkazy od obžalovaného a těžba byla prováděna na základě dohody s lesním hospodářem Ing. V., který firmě provádějící těžbu nezaslal upozornění, že se dopouštění jednání, které není v souladu se zákonem, byť to podle § 37 lesního zákona vyplývá z jeho funkce. Ani v jednom případě se pracovníci Inspekce životního prostředí a pracovníci Chráněné krajinné oblasti nespojili s lesním hospodářem, který za prováděné práce a těžbu zodpovídal, aby ho upozornili, že dochází k porušování zákonů. Majitel lesa, když dostal dopis od lesního hospodáře, se snažil vzniklou situaci řešit, předával příkazy k zastavení těžby panu Š., který však na to nereagoval. Obžalovaný se obracel i na Odbor životního prostředí v Chebu, kde mu bylo sděleno, že si má pomoci sám. Podával trestní oznámení na Okresním státním zastupitelství v Chebu, toto trestní oznámení však bylo odloženo. Návrhy na doplnění dokazování v tomto směru nebyly nalézacím soudem akceptovány. Dále obžalovaný prostřednictvím svého obhájce vznáší celou řadu námitek vůči znaleckému posudku zpracovanému soudním znalcem Ing. M.. Vytýkáno je především to, že tento znalec není znalcem ekonomiky lesa, přesto uvádí, že vznikla ekologická újma velkého rozsahu. Podle § 27 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb. stanoví způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti zvláštní předpis. Podle tohoto předpisu nebyla ekologická újma vypočtena. Znalec se staví do pozice soudu, měl by ovšem znát lesní zákon a to, že o těžbě rozhoduje a zodpovídá odborný lesní hospodář. Obžalovaný neporazil v lese ani jeden strom a nedal nikdy žádný příkaz k bezohlednému kácení lesa, což je potvrzeno výpovědí svědků. Obžalovaný nemohl splnit požadavek na zalesnění vzniklých holin, protože v roce 1996 byl na něho prohlášen konkurs a tato povinnost přešla na správce konkursní podstaty. Znalec vypracoval posudek až v roce 1999 a to samo o sobě vyvolává pochybnosti, jak může hodnotit škody způsobené v roce 1996. Posudek je neobjektivně zpracován, znalec řeší právní otázky a překračuje meze znalecké odbornosti. Přitom nebyl akceptován návrh obhajoby, aby znalecký posudek zpracoval soudní znalec, který by nebyl ze západočeského regionu. Znalec tvrdí, že obžalovaný postupoval tak, aby v co nejkratší době, při co nejmenších nákladech vytěžil pokud možno co nejvíce dřeva. Zjevně si neprostudoval spis, neboť obžalovaný těžbu neprováděl a za její provádění zodpovídal odborný lesní hospodář. Znaleckým posudkem nebylo prokázáno, že by se obžalovaný trestné činnosti dopustil. Rovněž je připomínáno, že nebyla provedena sumarizace vytěžené dřevní hmoty povolené decenálním plánem a není žádným zákonem zakázáno vytěžit množství stanovené na 10 let v průběhu jednoho roku.Z jednání obžalovaného je zcela evidentní, že v rámci svých možností se snažil zabránit nešetrné těžbě, v několika případech dával písemně před svědky pracovníkům firmy PCC a. s. příkaz k zastavení těžby. Podle § 19 zákona o životním prostředí neměl stanovené povinnosti pro to, že by tím ohrozil život nebo zdraví své nebo osoby blízké, když pan Š., který prováděl těžební práce, byl ozbrojen a báli se ho i ostatní svědci.Obžalovanému nebyl prokázán úmysl vyžadovaný ust. § 181a odst. 2 tr. zákona. Navíc postupoval ve smyslu § 66 tr. zákona o účinné lítosti, neboť v době, kdy docházelo ke škodlivým následkům, kterým šlo zabránit, podal trestní oznámení na státním zastupitelství. Proto je navrhováno, aby krajský soud zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu obžalovaného obžaloby zprostil podle § 226 písm. c) tr. řádu. Naproti tomu státní zástupce neshledal žádné vady v napadeném rozsudku, jakož i v řízení, které mu předcházelo a proto navrhl odvolání obžalovaného zamítnout podle § 256 tr. řádu. Krajský soud v Plzni s ohledem na obsah podaného odvolání přezkoumal ve smyslu § 254 odst. 1, 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a dospěl k těmto závěrům. V řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, nebyly zjištěny žádné podstatné vady. Byla dodržena všechna zákonná ustanovení včetně těch, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu a která zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. Lze konstatovat, že okresní soud provedl dokazování v zásadě (s výjimkami dále popsanými ) v dostatečném rozsahu tak, aby mohl učinit správné skutkové i právní závěry. Ne vždy však takové závěry skutečné učinil. Nicméně důkazy, které měl k dispozici, zhodnotil způsobem uvedeným v § 2 odst. 6 tr. řádu a své závěry také vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku. Mohlo by se sice na první pohled zdát, že zhodnocení provedených důkazů věnoval okresní soud jen nepatrnou část odůvodnění napadeného rozsudku, je si však třeba uvědomit, že jeden odstavec věnovaný této problematice na konci stránky 13 a na začátku stránky 14 napadeného rozsudku je shrnutím hodnocení provedených důkazů. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry popsanými v uvedeném odstavci a pro stručnost na ně také odkazuje. K předchozímu je třeba současně dodat, že nalézací soud hodnotil jednotlivé důkazy již v jejich popisu (viz strany 4 – 13 odůvodnění rozsudku). To konečně vyplývá z formulací použitých okresním soudem ( uvádí, že z důkazů vyplývá, vyplynulo, případně že svědek potvrdil a podobně). S námitkami podaného odvolání, které směřují k hodnocení důkazů, se odvolací soud ztotožnit nemůže. Tvrzení, že vzniklou škodu způsobila firma, se kterou byla uzavřena kupní smlouva, je zavádějící. Jisté je, že doslova zdrcující těžbu neprováděl obžalovaný osobně, nicméně byl to právě on, kdo dal k těžbě impuls motivován ziskuchtivostí, resp. snahou co nejdříve vyrovnat dluh, který měl k jiné osobě. Jiná by jistě byla situace, kdyby obžalovaný o těžbě nevěděl, ale k těžbě došlo z jeho popudu a bylo v ní pokračováno přes veškerá varování a hrozící sankce. Obžalovaný v podaném odvolání pouze opakuje argumenty použité před nalézacím soudem a těmito námitkami se okresní soud zabýval, když popisoval, co vyplynulo z výpovědí jednotlivých svědků a zpráv příslušných orgánů. Sám obžalovaný nedokázal vysvětlit, proč v přípravném řízení uváděl, že ještě dne 16. 9. 1996 povolil svědku Cibulkovi pokračovat v těžbě. Ve stručnosti lze odkázat na výpovědi svědků V.P., J.V., P.C., F.H. a dalších. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že případná trestní oznámení a písemné pokyny ze strany obžalovaného byly zcela formální a účelové. Svědek V.P. potvrdil, že obžalovaný něco jiného říkal a něco jiného činil. Vždy prohlašoval, že les je jeho soukromý majetek a může si s ním dělat co chce. Za důvodné nepovažuje odvolací soud ani námitky obžalovaného k posudku, který zpracoval znalec Ing. P.M.. Uvedený znalec působí v oboru ochrany přírody – ekologie, posuzování vlivu stavby, činnosti nebo technologie na životní prostředí a posuzování územních systémů ekologické stability. Nalézací soud nevycházel pouze z posudku tohoto znalce, ale i z posudku znalce Ing. J.S., znalce v oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady. Kombinací těchto posudků považuje odvolací soud za dostatečnou pro správné posouzení jednání obžalovaného Ing. Z.H.. Ekonomická problematika byla objasněna znalcem Ing. J.S. a problematika ohrožení a poškození životního prostředí znalcem Ing. P.M.. Znalci M. je obžalovaným vytýkáno, že se staví do pozice soudu a navíc řeší i otázky právní. V tomto směru je třeba konstatovat, že nalézací soud vycházel zásadně z vlastního právního posouzení věci, které však není úplné a zcela výstižné, jak bude rozvedeno dále. Námitky obžalovaného, že v lese neporazil ani jeden strom a nedal žádný příkaz k bezohlednému kácení lesa jsou v tomto směru opět zavádějící. Nalézací soud, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, při zmiňovaných závěrech vycházel především z výpovědí svědků a zpráv. Skutečnost, že obžalovaný úmyslně postupoval tak, aby v co nejkratší době, při co nejmenších nákladech, vytěžil pokud možno co nejvíce dřeva vyplývá rovněž především z výpovědí svědků a zpráv k důkazu provedených. Znalec také při opakovaných výsleších, naposledy u krajského soudu, vysvětlil, že nebral vůbec v potaz škody způsobené v následujících letech (1997 – 1999). Vycházel z podkladů příslušných orgánů, které si konfrontoval s prohlídkou lesního hospodářského celku trojhran. O posudku zmiňovaného znalce bude ještě pojednáno dále. První z námitek obžalovaného směřovala k tomu, že obžaloba není v souladu s ust. § 177 písm. c) tr. řádu. K tomu je třeba říci, že na obžalovaného byla poprvé podána obžaloba dne 18. 9. 1997. Následně se věc vrátila do přípravného řízení a obžaloba, na jejímž podkladě nalézací soud vydal napadený rozsudek, byla podána 15. 7. 1999. Jednání obžalovaného bylo časově a v podstatě i skutkově vymezeno obdobným způsobem jako nyní v napadeném rozsudku, toliko v právní větě předcházející citaci konkrétního ustanovení trestního zákona bylo pod bodem 1) uvedeno (zjevně písařskou chybou), že k jednání došlo od 12. 3. 1999 do 1. 7. 1996. Tato zjevná nesprávnost je nezpůsobilá jakýmkoli zásadním způsobem ovlivnit správnost výroku napadeného rozsudku. Nalézací soud ve smyslu § 220 odst. 1 tr. řádu rozhodl o skutku, který byl uveden v žalobním návrhu, přičemž ve smyslu § 220 odst. 3 tr.řádu nebyl vázán právním posouzením skutku v obžalobě. Právní posouzení věci ze strany nalézacího soudu je poměrně kusé. Správně ovšem dovodil, že s ohledem na ust. § 16 odst. 1 tr. zákona je pro obžalovaného příznivější současná právní úprava trestního zákona účinná od 1.7. 2002. Obžaloba, jak již bylo konstatováno, byla podána za účinnosti zákona, který v ust. § 181a odst. 3 sankcionoval žalované jednání trestem odnětí svobody na tři léta až osm let. Současná právní úprava předpokládá v ust. § 181a odst. 3 tr. zákona uložení mírnějšího trestu odnětí svobody na dvě léta až osm let. Příznivější posouzení umožňuje současná právní úprava i při srovnání sazeb uvedených v § 181a odst. 2 tr. zákonů účinných v době spáchání činu a v současné době. Nalézací soud tedy použil správný zákon, neaplikoval jej však zcela v souladu s příslušnými ustanoveními. Zcela opomněl, že s účinností od 1. 7. 2002 (zákonem č. 134/2002 Sb.) byla zavedena nová skutková podstata trestného činu poškozování lesa těžbou podle § 181c tr. zákona, včetně společných ustanovení § 181d tr. zákona. Skutková podstata trestného činu poškozování lesa těžbou podle § 181c tr. zákona je přitom privilegovanou skutkovou podstatou ve vztahu k trestnému činu ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a tr. zákona. Trestného činu poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1 tr. zákona se dopustí ten, kdo, byť i z nedbalosti, těžbou lesních porostů provedenou v rozporu s právními předpisy způsobí vznik holé seče na celkové větší ploše lesa nebo proředí lesní porost pod hranici zakmenění stanovené zvláštním předpisem na celkové větší ploše lesa. Kvalifikovanou skutkovou podstatu ve smyslu § 181c odst. 2 trestního zákona naplní ten, kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 § 181c tr. zákona opětovně, nebo vznikne-li těžbou uvedenou v odstavci 1 holá seč nebo proředění na celkové značné ploše lesa. Celkovou větší plochou lesa se přitom podle § 181d odst. 2 tr. zákona rozumí plocha větší než 1,5 ha a celkovou značnou plochou lesa se rozumí plocha větší než 3 ha. Odvolací soud si byl přitom vědom, že použití zmiňované privilegované podstaty by bylo pro obžalovaného příznivější než použití ust. § 181a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona o ohrožení a poškození životního prostředí, tedy postup zvolený nalézacím soudem. Proto znalce Ing. P.M. požádal o doplnění znaleckého posudku ve směru uváděném. Současně přitom řešil otázku vymezení časového období spáchané trestné činnosti. Nalézací soud sice jednání obžalovaného nekvalifikoval jako žalovaný nedbalostní trestný čin, kterého se měl obžalovaný dopustit v období od 12. 3. 1996 do 1. 7. 1996, nicméně dostatečně nevysvětlil, zda celkové množství vytěžené dřevní hmoty (13251 m3) a výše škod vymezená v posledním odstavci výroku o vině napadeného rozsudku se vztahuje na celé období, tedy na období od 12. 3. 1996 do 6. 11. 1996, nebo jen na období od 1. resp. 2. 7. 1996 do 6. 11. 1996. Vzhledem k tomu, že rozsudek napadl odvoláním toliko obžalovaný, nezabýval se odvolací soud dále otázkou , že jednání obžalovaného v období od 12. 3. 1996 do 1. 7. 1996 okresní soud nepovažoval za trestný čin spáchaný z nedbalosti. Bylo však nutné se zabývat otázkou, zda ve výroku o vině napadeného rozsudku vyčíslené množství vytěžené dřevní hmoty a tomu odpovídající finanční náklady jsou použitelné pouze k období od 2. 7. 1996 do 5. 11. 1996. V návaznosti na doplnění znaleckého posudku a opakovaný výslech znalce Ing. P.M. dospěl odvolací soud k závěru, že výrok o vině napadeného rozsudku může obstát tak, jak byl vyhlášen nalézacím soudem, a to z těchto důvodů. Nevznikají žádné důvodné pochybnosti, že masivní těžba dřevní hmoty a následné škody spočívající ve vzniku holých sečí a proředění lesního porostu pod hranici zakmenění vznikly zásadně až po 1. 7. 1996. Přesné vymezení a konkretizace sice již pro časový odstup a zejména neexistenci přesné a průkazné evidence možné již nejsou, nicméně z faktur vyplývá, že v době do 2. 7. 1996 bylo prodáno asi 303 m3 dřevní hmoty. Rozloha holiny před uvedeným datem mohla být asi 0,60 – 0,70 ha. Napadený rozsudek v daném směru konstatuje, že bylo vytěženo nejméně 13251 m3 dřevní hmoty. Ve srovnání s tím představuje 303 m3 v podstatě zanedbatelnou několikaprocentní část. Znalec na straně 5 doplňku znaleckého posudku z 19. 12. 2004 konstatuje, že skutečné množství vytěženého dřeva bude více jak 15000 m3 a i toto množství se jeví spíše podhodnoceným. Je-li tedy ve výroku o vině napadeného rozsudku konstatováno, že bylo vytěženo nejméně 13252 m3 je zřejmé, že tento údaj není v rozporu s provedenými důkazy a je plně použitelný. Jisté je, že toto množství dřevní hmoty bylo minimálně vytěženo i v období, které následovalo po 1. 7. 1996. V návaznosti na to nebylo nutné snižovat ( např. o 3 – 10 %)škody uváděné v posledním odstavci výroku o vině napadeného rozsudku. Avšak i v situaci, kdyby odvolací soud množství vytěžené hmoty a tomu odpovídající finanční vyjádření snížil (např. o 10 %), tak by to nemělo žádný zásadní vliv na právní posouzení jednání obžalovaného. Okresní soud dospěl k závěru, že se obžalovaný dopustil trestného činu ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona účinného od 1. 7. 2002. Ve výroku o vině svého rozhodnutí přitom konstatoval, že těžba a přibližování dřevní hmoty bylo prováděno v hrubém rozporu se zásadami upravenými v lesním zákoně č. 289/1995 Sb. V odůvodnění napadeného rozhodnutí dále konstatoval, že obžalovaný porušil povinnosti při ochraně životního prostředí ve smyslu § 17 odst. 1 zák. č. 17/1992 Sb. , o životním prostředí, jakož i povinnosti vyplývající ze zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (lesní zákon), zejména v ust. § 11 odst. 1, 2 tohoto zákona. Zmiňovaná ustanovení jsou obecnými povinnostmi a v tomto směru nelze okresnímu soudu cokoli vytýkat. Konkrétní ustanovení lesního zákona nalézací soud rozvádí tehdy, pokud hodnotí jednotlivé provedené důkazy. Pro stručnost se odkazuje na strany 11 a 12 odůvodnění napadeného rozsudku. Tato ustanovení lesního zákona měl nalézací soud pokud možno uvést i ve výroku o vině, kde se omezil toliko na citování lesního zákona. Toto pochybení odvolací soud nepovažuje za nijak zásadní, neboť odkaz na příslušnou normu je zde zcela evidentní a popis skutkových zjištění je ve výroku o vině mimořádně podrobný a výstižný. Odvolací soud nerozhodoval o vině znovu v tom směru, že by přímo do výroku o vině doplňoval konkrétní ustanovení lesního zákona, příp. zákona o životním prostředí, neboť rozsudek byl napaden toliko odvoláním obžalovaného a odvolací soud s ohledem na zásadu zákazu změny k horšímu nepovažoval takové doplnění příslušných ustanovení zákona za vhodné. Nalézací soud nepostupoval důsledně ani při citaci konkrétní právní věty ve výroku o vině napadeného rozsudku. Trestného činu ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 tr. zákona se dopustí ten, kdo úmyslně znečistí nebo jiným způsobem poškodí půdu, vodu, ovzduší, les nebo jinou složku životního prostředí tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo předpisy o ochraně a využívání přírodních zdrojů a na větším území, na zvlášť chráněném území nebo ve vodním zdroji, u něhož je stanoveno ochranné pásmo, ohrozí společenstva nebo populace volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin (poškození životního prostředí), nebo kdo úmyslně poškození životního prostředí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění a způsobí takovým činem trvalé nebo dlouhodobé poškození životního prostředí nebo způsobí-li takovým činem poškození životního prostředí, k jehož odstranění je třeba vynaložit náklady ve značném rozsahu. Okresní soud v právní větě výroku o vině citoval v podstatě jen jednu ze složek životního prostředí, konkrétně les. Ve skutkových zjištění výroku o vině však podrobně popisuje poškození i dalších v úvahu přicházejících složek životního prostředí. Hovoří o narušení půdního krytu a stability vývoje lesních půd, tedy o půdě, o negativním ovlivnění biologického potenciálu lesního ekosystému jako biotopu, tedy o biotopu, o negativním ovlivnění vodní bilance území, tedy o vodě, o zhoršení klimatických a mikroklimatických podmínek (až extrémně), tedy o klimatu, jakož i o negativním ovlivnění krajinného rázu z hlediska estetické hodnoty a členění krajiny, tedy o krajině. Přitom nevznikají žádné důvodné pochybnosti, že došlo k poškození i těchto dalších složek životního prostředí. Tento moment je podstatný pro možnosti právního posouzení jednání obžalovaného odvolacím soudem v situaci, kdy rozsudek nebyl napaden v neprospěch obžalovaného odvoláním státního zástupce. Podle názoru odvolacího soudu mělo být jednání obžalovaného kvalifikováno jednak jako trestný čin ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona (v současné době účinného), jednak současně jako trestný čin poškozování lesa podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Přitom nalézací soud nevysvětlil, proč neuvažoval rovněž o právní kvalifikaci uvedené v ust. § 181a odst. 3 tr. zákona, což je nyní s ohledem na zásadu zákazu změny k horšímu opět v této fázi řízení nepodstatné. Odvolací soud dospěl totiž k závěru, že trestný čin poškozování lesa těžbou podle § 181c tr. zákona je ve vztahu k trestnému činu ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a tr. zákona skutečně privilegovanou skutkovou podstatu, ale toliko ve vztahu k jedné složce životního prostředí, konkrétně k lesu. Pokud se pachatel dopustí trestné činnosti v takovém rozsahu, jako obžalovaný Ing. Zdeněk Hoffmann, a současně poškodí i další složky životního prostředí uvedené v ust. § 181a odst. 1 tr. zákona, pak je možný souběh obou uvedených trestných činů. Judikatura se doposud zabývala výrazně nižším rozsahem těžby lesa, než je tomu v projednávaném případě a obdobnou situací se ještě nezabývala. Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že obžalovaný v místě, době a rozsahu popsaném ve výroku o vině napadeného rozsudku svým jednáním zapříčinil v době od 2. 7. 1996 do 5. 11. 1996 vznik holých sečí a proředění lesního porostu pod hranici zakmenění v celkovém rozsahu 56,95 ha. Konkrétně se přitom jedná o lokality č. 1 – 12 podrobně popsané a vymezené na straně 11 a 12 doplňku znaleckého posudku Ing. P.M. z prosince 2004. Přitom souhrn těchto ploch mnohonásobně převyšuje plochy předpokládané ust. § 181d odst. 2 tr. zákona. Obžalovaný, jako majitel lesa, porušil nejenom obecné povinnosti uvedené v ust. § 11 odst. 1, 2 lesního zákona, ale i konkrétní povinnosti vyplývající z ust. § 31 odst. 2, 4 cit. zákona o obnově a výchově lesních porostů. Porušená byla rovněž ust.§ 33 odst. 1, 5 o těžbě dřeva a § 34 odst. 1 cit. zákona o lesní dopravě. V souběhu s trestným činem ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona obžalovaný nemohl být uznán vinným trestným činem poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, neboť tomu brání zásada zákazu změny horšímu a nedostatek odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaného. Pokud by odvolací soud kvalifikoval jednání obžalovaného toliko jako trestný čin poškozování lesa těžbou podle § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, pak by ani zdaleka nebyl zákonným způsobem vystižen rozsah způsobené trestné činnosti. Jak již bylo konstatováno, obžalovaný nepoškodil toliko les, ale i další složky životního prostředí, půdu, vodu, ovzduší, biotop a krajinu. To vše porušením zejména shora konkretizovaných ustanovení lesního zákona, jakož i zákona o životním prostředí. K poškození jednotlivých složek životního prostředí došlo na větším území, neboť lesní hospodářský celek Trojhran se rozkládá na území 535,12 ha, jak uvádí výrok o vině napadeného rozsudku, příp. na rozloze 530,93 ha podle posledních měření. Jedná se rovněž o zvlášť chráněné území, jak na to správně poukázal okresní soud, neboť jde o lesy v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, lesy zvláštního určení v chráněných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních stolních vod a lesy v okolí zařízení léčebně preventivní péče. V daném směru se odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (strana 14). Obžalovaný svým jednáním způsobil dlouhodobé poškození životního prostředí. Při optimálních podmínkách bude funkce lesního ekosystému obnovena přibližně za 60 a více let, plná funkční způsobilost celé lesního hospodářského celku jako součásti nadregionálního biokoridoru pak za více jak 250 let. Přitom k odstranění poškození životního prostředí bude nutno vynaložit náklady minimálně ve značném rozsahu. Ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky vyplývá, že půjde o částku převyšující 2,400.000,- Kč. Nalézací soud tedy v zásadě správně posoudil jednání obžalovaného jako trestný čin ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákona (ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinného od 1. 7. 2002). Měl však ve vztahu k lesu jako složce životního prostředí jednání obžalovaného kvalifikovat rovněž jako trestný čin poškozování lesa těžbou ve smyslu § 181c odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Pokud tak neučinil, nemohl odvolací soud pro absenci odvolání státního zástupce toto pochybení napravit. S ohledem na shora popsané právní posouzení jednání obžalovaného, nemohl odvolací soud akceptovat právní námitky podaného odvolání. Vyjma toho, co již odvolací uvedl dříve, zdůrazňuje, že dále použité právní námitky nemají pro posouzení věci zásadní význam, jsou do jisté míry zavádějící a účelové. Obžalovaný nejednal rozhodně za podmínek účinné lítosti a byl po právu uznán vinným. V daném směru nebylo odvolání obžalovaného shledáno důvodným. Napadený rozsudek však bylo třeba změnit pro pochybení ve výroku o trestu a náhradě škody. Trest, který byl uložen obžalovanému Ing. Z.H., není rozhodně trestem nepřiměřeně mírným. V rámci ukládání souhrnného trestu byl předchozí trest obžalovanému navýšen v zásadě jen o peněžitý trest ve výši 2,000.000,- Kč. Právě ve vztahu k trestu peněžitému je třeba konstatovat, že okresní soud postupoval nezákonně, neboť se dostatečně nezabýval ustanovením věty za středníkem § 54 odst. 1 tr. zákona. Zde se uvádí, že peněžitý trest se neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Nalézací soud nehodnotil majetkové a rodinné poměry obžalovaného a bez dalšího uložil peněžitý trest ve výši 2,000.000,- Kč. Výměra takového trestu by samozřejmě odpovídala závažnosti a rozsahu jednání obžalovaného. Ten je však otcem nezletilého dítěte a jak sám přiznal má roční příjmy 500.000,- Kč – 1,000.000,- Kč, nicméně v České republice nedisponuje společnostmi, které založil. Odvolací soud je toho názoru, že peněžitý trest ve výši 2.000 000,- Kč je v takto popsaných podmínkách nedobytný. Ve vztahu k náhradě škody okresní soud nesprávně použil ust. § 228 odst. 1 tr. řádu, neboť měl při odkazu poškozeného použít ust. § 229 odst. 1 tr. řádu. Poškozenou stranu pak také dostatečně nekonkretizoval. Proto krajský soud k odvolání obžalovaného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek ve výrocích o trestu a náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, jak se podává ve výroku rozsudku odvolacího soudu. Přitom napravil i další méně významná pochybení okresního soudu. Krajský soud předně nemohl obžalovanému trest k jeho odvolání navýšit. Proto obžalovanému uložil souhrnný trest odnětí svobody ve stejné výměře jako soud okresní. Upřesnil však, na rozdíl od soudu okresního, že obžalovanému se vyslovuje dohled v rozsahu stanoveném trestním zákonem. To odpovídá ustanovení § 122 odst. 1 tr. řádu a v žádném případě se nejedná o změnu k horšímu, spíše naopak. Dříve stanovený dohled tak nelze svévolně rozšiřovat. V souladu se zákonem byla také upřesněna povinnost obžalovaného uhradit podle svých sil ve zkušební době škodu, kterou trestným činem způsobil. Na rozdíl od soudu nalézacího uložil odvolací soud obžalovanému trest ve výrazně nižším rozpětí, konkrétně ve výměře 500.000,- Kč. Trest v takové výši je podle názoru odvolacího soudu v souladu se zákonem a je dobytný. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil odvolací soud náhradní trest odnětí svobody ve stejné výměře jako soud okresní. V daném směru neshledal, že by okresní soud při stanovení náhradního trestu postupoval v rozporu se zákonem. Při ukládání souhrnného trestu nepostupoval okresní soud zcela správně, když rušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni. Ten sice projednával pod spisovou značkou 34 T 20/98 předchozí trestnou činnost obžalovaného, trest však byl pravomocně obžalovanému uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000 sp. zn. 3 To 100/2000. Tímto rozsudkem byl změněn rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 6. 2000 č. j. 34 T 20/98-34, jakož i všechna další navazující rozhodnutí. Proto odvolací soud při ukládání souhrnného trestu předchozí nedostatek okresního soudu napravil. Obdobně postupoval při odkazu poškozeného státního podniku na řízení ve věcech občanskoprávních. P o u č e n í : I. Proti tomuto rozsudku není další řádný opravný prostředek přípustný. V Plzni dne 24. ledna 2005