Ustanovení mezinárodní smlouvy jíž je Česká republika vázána má přednost před úpravou ZRŘ. O odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu vydaného španělským orgánem nemá český soud pravomoc rozhodovat.

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. T. V. v právní věci žalobce Š. P. a.s., se sídlem Plzeň, IČ …, zastoupeného Mgr. Ing. J. H., advokátem v Plzni, , proti žalovanému A. E. S., S.A. de C.V., se sídlem Mexiko, Mjico DF, , Bahía de Santa Bárbara No 174, o návrhu na odložení vykonatelnosti zahraničního rozhodčího nálezu t a k t o : I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se návrhem ze dne 24.10.2006 domáhal odložení vykonatelnosti zahraničního rozhodčího nálezu, vyneseného dne 28.6.2006 Mezinárodním arbitrážním soudem v Madridu v souladu s pravidly Mezinárodní obchodní komory (ICC). Arbitráž proběhla mezi žalobcem a žalovaným ohledně rozporu, který vznikl ze smlouvy na dodávku turbosoustrojí pro elektrárnu na výrobu energie kombinovaným cyklem „El Sauz“ umístěnou v Queretaru, Mexico. Žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující podepsali uvedenou smlouvu dne 24.10.2001. Dne 6.9.2006 podal žalobce k Zemskému soudu v Madridu žalobu na zrušení rozhodčího nálezu č. 13325/KGA/CCO, a to v souladu s článkem 42 španělského zákona o arbitráži č. 60/2003 (LA) z důvodu porušení povinnosti předsedy arbitrážního soudu být a zůstat nezávislý v souladu s ustanovením článku 7 Arbitrážního řádu Mezinárodního arbitrážního dvora při ICC a v souladu s článkem 41 LA (a) z důvodu, že arbitrážní řízení nebylo provedeno dle dohody stran a příkazných ustanovení zákona o arbitráži ohledně nezávislosti arbitrážních soudců a (b) z důvodu, že rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku. Tyto důvody korespondují s důvody uvedenými v článku 31 písm. c), g) zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (ZRŘ). Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána v souladu s ustanovením článku 42 španělského zákona o arbitráži i článku 31 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Proto podává žalobce v souladu s článkem 32 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení náleží i pravomoc soudu. Podle § 7 odst. 1, 2 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají i rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahu, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. V daném případě se žalobce domáhá odložení vykonatelnosti zahraničního rozhodčího nálezu vydaného Mezinárodním arbitrážním soudem v Madridu, Španělsko, vydaného ve sporu mezi českou společností – žalobcem a mexickou společností – žalovaným. Ustanovení § 31 ZRŘ stanoví podmínky, za jakých je možné zrušit rozhodčí nález. Podle § 32 odst. 2 ZRŘ podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma. Tato ustanovení se vztahují na tuzemské rozhodčí nálezy. tuzemský soud není oprávněn zrušit cizí rozhodčí nález. Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě, budou v tuzemsku uznány a vykonány dle podmínek stanovených v ust. § 38 ZRŘ, případně dle ustanovení mezinárodních dvoustranných či mnohostranných úmluv. ZRŘ, případě tak jako mezinárodní úmluvy upravují také podmínky pro odepření uznání a výkonu rozhodnutí. Česká republiky je smluvní stranou dvoustranné mezinárodní Úmluvy uzavřené mezi tehdy Československou socialistickou republikou a Španělskem o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanaskoprávních (č. 6/1989 Sb). Tato dvoustranná mezinárodní Úmluva v článku 21 ve vazbě na článek 20 upravuje podmínky, za kterých bude rozhodnutí rozhodčích orgánů uznáno a vykonáno na území druhého smluvního státu. Tato Úmluva však neupravuje podmínky pro odepření výkonu a uznání cizího rozhodčího nálezu. Česká republika i Španělsko jsou smluvními státy Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958, podepsané v New Yorku (č. 74/1959 Sb., dále jen Úmluva). Úmluva upravuje podmínky pro uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu stejně tak jako důvody pro odepření uznání a výkonu. Dle článku I. bod 1 Úmluvy se tato Úmluva vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů, vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. Smluvní státy se tedy zavázaly uznávat a vykonávat rozhodčí nálezy, i když účastníci jsou příslušníky nesmluvních států. Podle článku V. bod 1 písm. e) této Úmluvy uznání a výkon nálezu mohou být odepřeny na žádost strany, proti níž je nález uplatňován, pouze tehdy, když tato strana prokáže příslušnému orgánu země, v níž je žádáno o uznání a výkon, že nález se dosud nestal pro strany závazným nebo byl zrušen nebo že jeho výkon byl odložen příslušným orgánem země, v níž nebo podle jejíhož právního řádu byl vydán. Podle článku VI. Úmluvy jestliže byla podána žádost na zrušení nebo odklad výkonu nálezu u příslušného orgánu, zmíněného v čl. V. odst. 1 písm. e), úřad, u něhož je nález uplatňován, může, pokládá-li to za vhodné, odložit rozhodnutí o výkonu nálezu a může také na žádost strany domáhající se výkonu nálezu, nařídit straně druhé, aby složila přiměřenou jistotu. Podle čl. 10 z.č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. S ohledem na existující mezinárodní smlouvy, jak je shora uvedeno, mají tyto dle článku 10 Ústavy České republiky přednost před zákonem, a proto se nepoužijí ustanovení § 38-40 ZRŘ. Jak vyplývá ze shora citovaného článku V. odst. 1 písm. e) článku VI. Úmluvy je o zrušení, případně odkladu výkonu nálezu, oprávněn rozhodnout orgán země, v níž, nebo podle jejíhož právního řádu, byl vydán. V daném případě byl rozhodčí nález vydán ve Španělsku a jak vyplývá z rozhodčího nálezu (strana 5), arbitráž se řídila právem resp. zákony Mexika, proces se řídil přepisem o arbitráži Soudného dvora a jako národním právem španělskými zákony. Příslušným orgánem ke zrušení, případně k rozhodnutí, o odložení výkonu je oprávněn pouze orgán Španělska. Až na základě žádosti o zrušení či odklad výkonu nálezu podaného u takového příslušného orgánu může úřad, u něhož je nález uplatňován k výkonu a nálezu dle článku VI., odložit rozhodnutí o výkonu nálezu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodování o odkladu vykonatelnosti cizího rozhodčího nálezu nepatří do pravomoci soudu České republiky, ale do pravomoci příslušného orgánu Španělska. Nedostatek pravomoci soudu je nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Proto soud řízení o podaném návrhu podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když řízení bylo zastaveno (§ 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni. Krajský soud v Plzni dne 20.11.2006.