Splnění podmínek pro zastavení trestního stíhání podle ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu je možno zvažovat i ve vztahu k trestu, který byl obviněnému uložen soudem cizího státu, i když takové rozhodnutí nebylo v ČR uznáno.

Číslo jednací: 50To 78/2006 Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20.února 2006 v trestní věci obviněného P. R., nar. , t a k t o : Ke stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih se podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušuje usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 6.prosince 2005 sp.zn. 1T 13/2005 a okresnímu soudu se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením bylo podle § 223 odst. 2 trestního řádu a § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu zastaveno trestní stíhání P. R. pro skutek, ve kterém je spatřován trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2. Popis skutku spočívá v tom, že dne 8.12.2004 v Dobřanech vnikl po rozbití skleněné výplně okna koupelny do rodinného domu č.p. 241 v Široké ulici, odcizil zde věci v celkové hodnotě 65.455,-Kč a poškozením zařízení domu způsobil další škodu ve výši 13.115,-Kč, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 31.10.2003 sp.zn. 3T 15/2003 byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona a byl mu uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný v současné době vykonává v SRN trest odnětí svobody v délce dva roky a tři měsíce. Výstup z výkonu trestu je plánován na květen 2007. S ohledem na tuto okolnost dospěl k závěru, že trestní stíhání je možno zastavit postupem dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť trest, k němuž může toto trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému pro jiný čin již uložen (myšlen je již zmíněný trest odnětí svobody vykonávaný v SRN). Okresní soud dále poukazuje na hospodárnost a efektivnost trestního řízení a na skutečnost, že poškozenému byla škoda uhrazena pojišťovnou Kooperativa, na kterou jeho nárok přešel. Proti tomuto usnesení podal včasnou stížnost státní zástupce. V jejím odůvodnění namítá, že okresní soud postupoval nesprávně, neboť přiznal cizozemskému rozhodnutí účinky, které podle českého práva nemá. V této souvislosti poukazuje na ustanovení § 453 odst. 1 trestního řádu, které výslovně přiznává pouze uznaným cizozemským rozhodnutím stejné právní účinky jako rozsudkům České republiky. Ve věci dle názoru státního zástupce nebyly splněny podmínky předpokládané ustanovením § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Vzhledem k okolnostem případu spíše přicházelo v úvahu předání trestního stíhání do ciziny. Státní zástupce proto navrhuje, aby stížnostní soud postupem dle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadené usnesení Okresního soudu Plzeň-jih zrušil a uložil mu o věci znovu jednat a rozhodnout. Krajský soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. V prvé řadě je třeba souhlasit s námitkou státního zástupce, že v dané trestní věci nejsou splněny podmínky předpokládané ustanovením § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Státní zástupce blíže své stanovisko neodůvodňuje, je proto třeba jeho argumentaci doplnit tak, že postup dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu je na místě pouze tehdy, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen, nebo který ho podle očekávání postihne. Splněním této podmínky se okresní soud podrobněji nezabýval. Konstatoval pouze, že obviněný nyní vykonává jiný trest a je tak na místě postup dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. Nezabýval se však vůbec otázkou, k jakému trestu může vést trestní stíhání v nyní projednávané trestní věci. Je samozřejmě otázkou dalšího dokazování, zda bude obviněnému vina prokázána, nicméně z dosud provedených důkazů lze dovodit důvodné podezření, že se obviněný trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, dopustil. Toto důvodné podezření vyplývá mimo jiné i z jeho doznání. Výše škody je pak dokumentována dalšími důkazy ve věci provedenými. Z těch je patrné, že obviněný měl svým jednáním způsobit škodu dosahující částky 65.455,-Kč (hodnota odcizených věcí) a dále škodu 13.115,-Kč (škoda způsobená na zařízení domu). V této souvislosti krajský soud připomíná, že je otázkou, zda v dané trestní věci není na místě uplatnění též právní kvalifikace jednání kladeného obviněnému za vinu jako trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona (škoda způsobená na zařízení dle zatím opatřených důkazů přesahuje částku škody nikoli nepatrné). Dále v souvislosti s právní kvalifikací je třeba připomenout i to, že z opisu rejstříku trestů obviněného vyplývá, že se nyní stíhané trestné činnosti měl dopustit po vykonání trestu odnětí svobody ve věci Okresního soudu v Chebu sp.zn. 3T 15/2003, kde byl odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže – trest vykonal dne 5.10.2004. Bude tedy nutno ověřit z příslušného přílohového spisu, který krajský soud k dispozici nemá, zda v daném případě přichází v úvahu užití znaku „odsouzen“, či znaku „potrestán“ ve smyslu § 247 odst. 1 písm. e) trestního zákona. Vezmeme-li v úvahu tyto okolnosti týkající se možnosti další právní kvalifikace jednání kladeného obviněnému za vinu a dále skutečnost, že obviněný byl v minulosti opakovaně soudně trestán – jeho trestní minulost začíná rokem 1982 a převažují v ní záznamy týkající se majetkové trestné činnosti – je možno dovozovat, že bude-li obviněnému trestná činnost kladená mu za vinu prokázána, lze důvodně předpokládat, že mu bude ukládán trest odnětí svobody kolem poloviny zákonné trestní sazby. V tomto případě je obviněný ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 3 léta, polovina trestní sazby tak činí 21 měsíců. Porovnáním tohoto trestu, který obviněnému reálně hrozí, s trestem odnětí svobody, který nyní vykonává v SRN (2 roky a 3 měsíce) je možno uzavřít, že takový trest není zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému za trestnou činnost v SRN uložen. Nejsou tak splněny podmínky pro postup dle § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu. K námitce státního zástupce, že okresní soud zastavením trestního stíhání ve vztahu k trestu uloženému v SRN porušil ustanovení § 453 odst. 1 trestního řádu, je možno uvést, že dle názoru krajského soudu toto ustanovení nebrání aplikaci § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu ve vztahu k trestu uloženému v cizině. Ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu totiž nerozlišuje, zda trest, jehož existence (předpoklad uložení) je důvodem pro zastavení trestního stíhání, byl obviněnému uložen rozhodnutím soudu České republiky či soudu cizího státu, respektive nevyžaduje, aby rozhodnutí, jímž byl trest uložen, bylo v České republice uznáno. Jde spíše o to, zda uložený, popřípadě očekávaný trest za jiný skutek, kvalifikovaný jako trestný čin, bude dostatečný ke splnění účelu trestu ve smyslu § 23 odst. 1 trestního zákona, zejména, zda trest dříve uložený dostatečně zabezpečí výchovu obviněného k tomu, aby vedl řádný život (R 23/66). Z obsahu předloženého spisového materiálu je zřejmé, že obviněný byl skutečně v SRN odsouzen a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, tedy druh trestu, který náš trestní zákon zná, navíc SRN je zemí Evropské unie stejně jako Česká republika a lze předpokládat, že výkon trestu zde probíhá podle obdobných pravidel. Je tak možno uzavřít, že z hlediska ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) trestního zákona by bylo možno takovýto trest uložený v SRN považovat za trest, ve vztahu k němuž je možno zvažovat splnění podmínek citovaného ustanovení. Stejně tak se krajský soud neztotožňuje s názorem státního zástupce, že trestní stíhání obviněného by mohlo být předáno do ciziny, pro takový postup nejsou splněny podmínky – viz § 448 trestního řádu. Závěrem je možno shrnout, že důvodem zrušení usnesení okresního soudu byla okolnost, že trest, kterým je obviněný v této trestní věci ohrožen, není zcela bez významu vedle trestu, který mu byl za jinou jeho trestnou činnosti uložen (trest dva roky a tři měsíce uložený obviněnému v SRN). Okresní soud proto bude v trestním řízení pokračovat a je na něm, aby využil všechny možnosti dané mu trestním řádem a mezinárodními smlouvami k případnému urychlení průběhu této trestní věci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.