Při úvahách o trestu z hlediska naplnění účelu trestu nelze zcela odhlédnout od okolnosti, že obžalovanému bude zřejmě nařízen výkon původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody nebo zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl podmíněnně propuštěn.

50To 88/2006 - Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 13.3.2006 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. F. P. a soudkyň JUDr. D. V. a Mgr. Z. Š. t a k t o : K odvolání Okresního státního zástupce v Tachově zrušuje se podle § 258 odst.1 písm.d), e) tr.ř. rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 9.1.2006 čj. 2 T 195/2005-88 v celém rozsahu a podle § 259 odst.3 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že obžalovaný R. H., trvale bytem Nahý Újezdec je vinen, že v přesně nezjištěný den koncem měsíce srpna 2005 v nočních hodinách ve stavební buňce na fotbalovém hřišti v obci Nahý Újezdec, okr. Tachov, vykonal soulož s nezletilou A. S., nar. , trvale bytem Nahý Újezdec, okr. Tachov, ačkoliv věděl, že je mladší 15-ti let, tedy vykonal soulož s osobou mladší než patnáct let, čímž spáchal trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák., a odsuzuje se podle § 242 odst.1 tr.zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou(2) let nepodmíněně. Podle § 39a odst.2 písm.c) tr.zák. se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný R. H. uznán vinným jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku krajského soudu s tím, že právní věta zněla: „jiným způsobem pohlavně zneužil osobu mladší než 15 let“. Toto jednání kvalifikoval okresní soud jako trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst.1 tr.zák. a obžalovanému uložil trest odnětí svobody podle § 242 odst.1 tr.zák. v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně. Pro výkon uloženého trestu obžalovaného zařadil do věznice s ostrahou (§ 39a odst. 2 písm.c) tr.zák.). Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v zákonné lhůtě odvolání, a to v neprospěch obžalovaného proti výroku o trestu. Uložený trest považuje za nepřiměřeně mírný, neboť jej okresní soud uložil téměř při dolní hranici zákonné trestní sazby, přestože obžalovaný se tohoto jednání dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, který mu byl uložen pro stejný trestný čin. Obžalovaný nebyl hodnocen jako zvlášť nebezpečný recidivista pouze z toho důvodu, že nebyl podstatně zvýšen stupeň nebezpečnosti shora uvedeného trestného činu pro společnost. Zároveň se tohoto jednání dopustil ve zkušební době podmíněného trestu odnětí svobody uloženého Okresním soudem v Tachově sp.zn. 2 T 53/2004 ze dne 27.3.2004 pro trestnou činnost v dopravě. Již z těchto důvodů považuje státní zástupce uložený trest za nepřiměřeně mírný. Nesouhlasí s argumentací okresního soudu, že obžalovanému bude s největší pravděpodobností nařízen výkon dalších trestů – podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a dále zbytku trestu z podmíněného propuštění. Tato okolnost dle názoru státního zástupce nemůže být hodnocena ve prospěch obžalovaného, neboť předchozí tresty byly uloženy pro jinou trestnou činnost a shora uvedené trestné činnosti se obžalovaný dopustil až po pravomocných odsouzeních. Veškeré předchozí tresty, a to jak podmíněné, tak nepodmíněný trest odnětí svobody, neměly na jednání obžalovaného žádný vliv. Závěrem proto státní zástupce navrhuje, aby krajský soud napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a obžalovanému uložil trest odnětí svobody ve výměře nejméně tři roky se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Krajský soud v Plzni přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu a způsobem, který mu ukládá § 254 tr.ř. V tomto konkrétním případě tedy přezkoumával rozsudek ve výroku o trestu. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroku, proti kterému bylo podáno odvolání. Krajský soud dospěl k následujícím závěrům. V řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, byla dodržena všechna zákonná ustanovení včetně těch, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu a která zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. Okresní soud bez procesních vad provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl učinit správné skutkové i právní závěry. Tyto důkazy pak hodnotil způsobem uvedeným § 2 odst.6 tr.ř. a své závěry podrobně vysvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s ustanovením § 125 odst.1 tr.ř. Proti skutkovým zjištěním státní zástupce žádné námitky nevznášel a je tak možno pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Jediné, co je možno okresnímu soudu v této souvislosti vytknout, je to, že právní věta neodpovídá větě skutkové. Toto pochybení je možno ostatně vytknout i státnímu zástupci, který se jej dopustil v podané obžalobě. Krajský soud si je vědom okolnosti, že bylo podáno odvolání pouze proti výroku o trestu, avšak dle jeho názoru je třeba zmíněnou vadu v souladu s ustanovením § 254 odst.1 tr.ř.a jeho poslední věty zohlednit. Ustanovení § 242 odst.1 tr.zák. uvádí dvě alternativy pohlavního zneužívání – soulož s osobou mladší než 15 let nebo případ, kdy taková osoba je jiným způsobem pohlavně zneužita, přičemž zpravidla právě soulož je nejzávažnější formou pohlavního zneužívání, což je samozřejmě nutno odrazit i ve výroku o trestu. Krajský soud tak má za to, že pochybení v právní větě má vliv na správnost výroku o trestu. Za této situace změnil napadený rozsudek i ve výroku o vině, byť tento výrok nebyl výslovně napadán. Tomuto postupu nebránil ani zákaz reformace in peius, neboť odvolání bylo podáno státním zástupcem v neprospěch obžalovaného. Právní kvalifikaci jednání obžalovaného považuje krajský soud za přiléhavou a v této části odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť ani ve vztahu k uplatněné právní kvalifikaci nebyly vznášeny žádné námitky. Obžalovaný byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst.1 tr.zák. a byl tak ohrožen trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku až osmi let. Zmíněné zákonné rozpětí je velmi široké (rozdíl mezi horní a spodní hranicí je sedm let). Právě toto široké rozpětí umožňuje zohlednit všechny okolnosti skutku kvalifikovatelného jako trestný čin pohlavního zneužívání. Pod tuto skutkovou podstatu je podřaditelná celá řada různých způsobů pohlavního zneužívání, u nichž je možno dovodit různý stupeň společenské nebezpečnosti. Také věková škála osob, na nichž může být trestný čin spáchán, je poměrně široká, v podstatě se pohybuje od 0 do 15 let. Pohlavní zneužívání může probíhat po různě dlouhou dobu, za různých okolností, nezřídka hraničících i s trestným činem znásilnění. Budeme-li se v prvé řadě zabývat okolnostmi případu, odhlížeje od osoby obžalovaného, je třeba konstatovat, že se obžalovaný svého jednání dopustil vůči poškozené, které bylo v době činu 14 let a 7 měsíců (do 15-ti let jí tedy chybělo 5 měsíců) a navíc šlo o osobu, která již měla v minulosti zkušenost se sexuálním životem a také s pohlavním stykem. Se souloží s obžalovaným souhlasila a také s ním spolupracovala (sama si sundala dle své výpovědi spodní kalhotky). Vzhledem k předchozí sexuální zkušenosti poškozené a vzhledem k obsahu její výpovědi ohledně průběhu pohlavního styku s obžalovaným rozhodně nelze dovozovat, že by na poškozené zanechalo jednání obžalovaného nějaké zdravotní následky, ať už ve smyslu psychické či fyzické újmy. Přehlédnout nelze ani to, že trestné činnosti se obžalovaný dopustil jediným útokem a zcela neplánovaně. Je tak možno shrnout, že skutek, kterého se obžalovaný dopustil, výrazně nepřekračuje spodní stupeň minimální společenské nebezpečnosti vyžadované pro to, aby stíhané jednání bylo možno označit za trestný čin. Stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného je však výrazně zvyšován jeho osobou, zejména tím, že se jej dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu pro naprosto stejnorodou trestnou činnost, tedy v době, kdy měl svým způsobem života prokázat, že je schopen žít řádným životem a předchozí trest odnětí svobody, resp. jeho část, kterou již vykonal, na něj měl dostatečný výchovný vliv. V tomto směru obžalovaného neomlouvá ani to, že jeho ovládací schopnosti byly asi o jednu čtvrtinu sníženy z důvodů rysů jeho osobnosti a psychosexuální nevyzrálosti. Obžalovaný byl znalcem hodnocen jako osobnost mající rysy lehkomyslnosti, dobrodružnosti, nemající pevnou vůli. Právě s ohledem na osobu obžalovaného krajský soud ve shodě se soudem okresním a také státním zástupcem dospěl k závěru, že na obžalovaného je třeba působit nepodmíněným trestem odnětí svobody, neboť jiný druh trestu by evidentně v jeho případě nevedl k dosažení účelu trestu. Zejména s ohledem na skutečnost, že obžalovaný se nyní stíhané trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu pro stejnorodou trestnou činnost, by dle názoru krajského soudu měl být ukládán trest odnětí svobody výrazněji nad spodní hranicí zákonné trestní sazby. Na druhou stranu však s ohledem na okolnosti případu (způsob provedení činu, to, že čin nezanechal žádných následků, věk poškozené) však má za to, že účel trestu bude naplněn uložením trestu odnětí svobody ve výměře dvou let, tedy výraznějšího trestu než jak jej uložil okresní soud, avšak nikoliv trestu tak výrazného, jak žádal státní zástupce. Trest navrhovaný státním zástupcem považuje krajský soud za nepřiměřeně přísný. Nelze totiž zcela odhlédnout od okolnosti, že obžalovanému bude zřejmě nařízen výkon původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání šest měsíců a také zbytek trestu, z něhož byl podmíněně propuštěn (zbytek činí 383 dnů). Je pravda, že tuto okolnost nelze hodnotit ve prospěch obžalovaného, takto také hodnocena není, ale je možno k ní přihlédnout z hlediska naplnění účelu trestu (obdobný postup se uplatňuje při zvažování podmínek ustanovení § 172 odst.2 písm.a) tr.ř.). Ze všech výše uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek postupem podle § 258 odst.1 písm.d), e) tr.ř. zrušil a znovu rozhodl tak, že napravil pochybení okresního soudu v právní větě a uložil obžalovanému trest, který lépe vystihuje okolnosti daného případu než trest uložený okresním soudem. Pro výkon uloženého trestu byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou, neboť je mu ukládán trest za úmyslnou trestnou činnost a v minulosti již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin. Jsou tak splněny podmínky ustanovení § 39a odst.2 písm.c) tr.zák. Poučení : V Plzni 13.3.2006