Zhotovitel odpovídá za vady způsobené nevhodnými pokyny objednatele, i když na jejich nevhodnost upozornil, avšak nevyčkal jejich potvrzení v písemné formě. Způsobí-li takto objednateli škodu, odpovídá za porušení své právní povinnosti.

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. T. V. v právní věci žalobce: a. S. s.r.o., se sídlem Skalná, IČ , zastoupeného JUDr. M. B., advokátem v Chebu, proti žalovanému: Mgr. A. Z., nar. , s místem podnikání Aš, zastoupeného JUDr. K. B., advokátem v Klatovech, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: K., pojišťovna, a.s., se sídlem Praha 1, IČ , o zaplacení 1,219.694,- Kč t a k t o : I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 81.847,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 1,137.846,50 Kč. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 54.852,19 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. K. B. – zástupce žalovaného. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na náhradu nákladů řízení placených státem částku, která bude uvedena v písemném vyhotovení ve výši 6.250,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Plzni na náhradu nákladů řízení placených státem částku ve výši 470,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 1,219,694,- Kč s odůvodněním, že žalobce zajišťoval povinnosti účetní jednotky ohledně účetnictví prostřednictvím žalovaného na základě smlouvy o dílo uzavřené v ústní formě, ohledně daňového poradenství na základě mandátní smlouvy, když žalovaný převzal plnou moc k zastoupení žalobce v daňových věcech u všech příslušných finančních úřadů. Žalobce se žalovaným sjednal za vedení účetnictví a daňové poradenství odměnu, kterou poté žalovaný účtoval předloženými účetními doklady – fakturami. Ode dne 3.4.2003 prováděl Finanční úřad v Aši u žalobce kontrolu ve vztahu k dani z příjmu právnických osob za rok 2001. Kontrolou bylo zjištěno několikeré porušení ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů v návaznosti na ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví ve znění pozdějších předpisů, zejména povinnost vést účetnictví úplně průkazným způsobem a správně tak, aby věrně zobrazovalo skutečnosti, které jsou jeho předmětem. Za porušení ustanovení zákona, která jsou popsána ve zprávě o daňové kontrole č.j. 47691/03/123930/0126 ze dne 17.6.2003 je na základě smlouvy o dílo jako osoba provádějící účetnictví pro žalobce odpovědný žalovaný. Z toho důvodu je žalovaný také odpovědný za škodu, která vznikla žalobci v důsledku porušení povinností žalovaného při vedení účetnictví žalobce a při zastoupení žalobce v daňových věcech. V důsledku porušení výše uvedených povinností žalovaným bylo žalobci vyměřeno platebním výměrem č.1040000751 daňové penále na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2001 do 31.12.2001 celkem ve výši 2,439.389,- Kč za období od 1.7.2002 do 22.7.2003. Rozhodnutím Ministerstva financí č.j. 54/934919/2004-543 ze dne 5.11.2004 bylo penále žalobci částečně prominuto, zůstala povinnost zaplatit penále ve výši 1,219.694,- Kč. Žalobce penále ve výši 1,219.694,- Kč zaplatil, tedy ze svého majetku vynaložil prostředky, které by jinak při řádném plnění povinností žalovaným při vedení účetnictví a daňových záležitostech nemusel vynaložit. Tuto částku považuje žalobce za škodu, za kterou odpovídá žalovaný, neboť ze strany žalovaného došlo k porušení povinností při zpracování a vedení účetnictví a zpracování a předkládání daňových přiznání žalobcem. Žalobci bylo vyměřeno penále, které zaplatil, čímž vznikla žalobci škoda a je dána příčinná souvislost mezi porušením povinností žalovaným a vznikem škody a je dáno i zavinění žalovaného. Žalovaný neplnil řádně svoji povinnost při vedení účetnictví a daňových záležitostech, čímž způsobil žalobci škodu, která ke dni podání žaloby zůstala neuhrazena. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že se necítí za škodu odpovědný. Žalobci na jeho žádost pomáhal vést účetnictví, avšak při této činnosti se nedopustil žádného pochybení, které by mělo za následek žalobcem uplatňovanou škodu. Ze zprávy o daňové kontrole, jak uvedeno shora, ani toto nevyplývá. Finanční úřad dospěl k závěru, že v účetnictví byly zaúčtovány některé doklady jako nákladové položky, ačkoliv se jednalo o nedaňové náklady, čímž byl zkrácen základ daně a byla tak nesprávně stanovena daň z příjmu. Za toto pochybení žalovaný odmítá nést odpovědnost, neboť před zaúčtováním příslušných dokladů výslovně upozorňoval žalobce na skutečnost, že doklady mají nedaňovou povahu a nelze je proto účtovat jako nákladové položky. Stejně tak upozorňoval na následky nesprávného zaúčtování dokladů ve formě doměrku daně a penále z této daně. Žalobce však trval na tom, aby žalovaný doklady zaúčtoval jako nákladové položky, což byl žalovaný nucen respektovat a řídit se tak jeho pokyny. V říjnu roku 1994 po převodu obchodních podílů tehdejší společnosti S. p. Praha s.r.o. na pana O. se tento dostavil s novou jednatelkou G. B. do kanceláře žalovaného za účelem zajištění přeregistrace společnosti po změně obchodního názvu a sídla a sjednání převzetí vedení účetnictví této společnosti. Žalovaný odmítl vést účetnictví takové společnosti, neboť se mělo jednat o velkou organizaci, která musí mít vlastní účetní provozní i mzdovou. S ohledem na to, že společnost již zahájila výrobní činnost a přijala zaměstnance, byla v roce 1995 uzavřena ústní dohoda, že žalovaný zajistí registraci společnosti u Finančního úřadu v Chebu, zavede společnosti účetnictví s případným vedením do doby, než společnost přijme do pracovního poměru vlastní účetní, nejdéle do dosažení počtu pracovníků 40 – 50 osob. Když byl překročen počet pracovníků, žalovaný vyzval jednatelku k převzetí účetní agendy. Opakovaně byl žalobcem požádán, aby pokračoval ve vedení účetnictví, neboť se nedaří zajistit vhodného pracovníka. Žalovaný pokračoval ve vedení účetnictví, ale upozorňoval, že s ohledem na velikost organizace nemůže nést odpovědnost za případné škody, které v souvislosti s touto činností vzniknou. Opakovaně žalovaný žádal o ukončení této činnosti. Žalobci se však nedařilo najít vhodného pracovníka a žalovaný pokračoval i vzhledem k tomu, že případným ukončením vedení účetnictví by byla ohrožena existence společnosti, neboť společnost měla již přes 200 zaměstnanců a byla plátcem DPH s měsíčním zdaňovacím obdobím, kdy nadměrný odpočet činil i přes 1,000.000,- Kč. Ve velice krátké době by společnost nebyla schopna financování. Rovněž by došlo ke ztrátě pracovních míst. Výrobní činnost společnosti spočívala ve zhotovování výlisků pro jediného odběratele O. M. KG E., který byl personálně propojen se společností žalobce osobami společníků. Tato zahraniční společnost po prvních dodávkách přestala platit vystavené faktury, zasílala jen „příspěvky na činnost“ zpravidla na úhradu mzdy a pojistného. Dále zatížila žalobce finančně dovozem strojů ze SRN a při poskytování tzv. příspěvků započítávala částky faktur za tyto stroje. Nedostatek finančních prostředků na úhradu všech nákladů řešil společník vlastními vklady nad základní jmění. Žalovaný upozorňoval na chybnost tohoto postupu. Žalobce také stavěl nový závod, před tím společník pan O. zřídil v ČR osobní bankovní účet. Z tohoto účtu hradil investiční faktury při výstavbě závodu, pořízení jiného dlouhodobého majetku a později i jiné provozní náklady včetně sociálního a zdravotního pojištění. Tím znemožnil kontrolu saldokonta jednotlivých účtů, úhrady se následovně doúčtovávaly podle pokynů společníka s několikaměsíčním zpožděním. Na protesty proti takovému způsobu financování společník nereagoval. Všechna zjištění Finančního úřadu v Chebu při kontrole roku 2001 lze podřadit pod uvedené body nedostatků. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že se dohodli, že žalovaný povede účetnictví žalobce a bude podávat daňová přiznání za odměnu ve výši, jak byla vyúčtována fakturami ze strany žalovaného. Z výpovědi svědkyně B. a účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že v roce 1994 kontaktovala svědkyně B. jako jednatelka žalobce žalovaného jako daňového poradce a dohodli se na tom, že žalovaný zaregistruje společnost žalobce poté, co došlo k převodu obchodního podílu na pana O. ve vztahu ke změně názvu, sídla, jednatele a společníka a dále, že žalovaný povede účetnictví společnosti do doby, než bude společnost mít 50 zaměstnanců. Žalovaný opakovaně žádal poté, co počet zaměstnanců přerostl tento počet, o ukončení spolupráce.Vždy byla uzavřena dohoda o pokračování ve vedení účetnictví a podávání a zpracování daňových přiznání. Z výpovědi svědkyně B. vyplynulo, že žalovaný vedl účetnictví mimo sídlo firmy. Svědkyně B. společně s panem Z. dodávala žalovanému doklady. Svědkyně B. působila ve společnosti žalobce od roku 1994 do roku 2001 jako jednatelka. Z výpovědi svědkyně B. a účastnické výpovědi Ing. P. (současného jednatele žalobce, který byl jmenován po svědkyni B. jednatelem žalobce) vyplynulo, že poté ještě během roku 2002 působila svědkyně jako manažer ekonomie. Po tuto dobu měla na starosti ekonomický úsek ve společnosti, tedy i nadále komunikovala se žalovaným, předávala mu doklady, podávala mu informace o provedených platbách. Z výpovědi svědkyně B., účastnické výpovědi Ing. P. a Mgr. Z. bylo zjištěno, že o provedení plateb rozhodoval Ing. P., případně byly platby provedeny z osobního účtu pana O.. Z výslechu svědka O. vyplynulo, že z jeho osobního účtu byly provedeny platby dle tohoto svědka ve 4 – 5 případech. Z výslechu svědka O., svědkyně B. bylo zjištěno, že z osobního účtu bývalého společníka žalobce svědka O. byly prováděny platby spojené s výstavbou haly ve Skalné. Z výpovědi svědkyně B. vyplynulo, že z účtu byly prováděny také platby na sociální a zdravotní pojištění. Z výslechu svědkyně B. a účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že společník svědek O. byl upozorňován na nevhodnost provádění plateb závazků společnosti z účtu společníka. Z výpovědi svědka O. bylo zjištěno, že k jeho osobnímu účtu neměl přístup nikdo ze společnosti žalobce. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce vyplývá, že ke dni 27.3.1995 byla zapsána obchodní firma O. - k. s.r.o., ke dni 16.2.2006 apt S. s.r.o. a od 29.3.2006 apt S. s.r.o. Jednatelem společnosti byla od 8.11.2001 zapsána G. B. se zánikem funkce dne 16.11.2001, přičemž tato skutečnost byla zapsána 16.3.2002 do obchodního rejstříku. Od 16.11.2001 je jednatelem společnosti žalobce Ing. T. P.. Od 27.3.1995 do 30.9.2002 byl jediným společníkem společnosti U. A. O.. Od 30.9.2002 do 16.2.2006 byla jediným společníkem společnost O. M. ze Spolkové republiky Německo. Z výpisu Komory daňových poradců a z výpisu z veřejné účasti Ústřední evidence podnikatelů podnikajících podle živnostenského zákona bylo zjištěno, že žalovaný s bilanční kanceláří v Aši je evidován v Komoře daňových poradců a podnikatelem podnikajícím dle živnostenského zákona s předmětem činnosti - činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Z daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2000, 2001, 2002 a 2003 včetně rozvahy, výkazů zisků a ztrát, příloh k roční účetní závěrce za dané roky, cash-flow bylo zjištěno, že tyto podával žalovaný jako osoba odpovědná za účetnictví a za účetní závěrku. Z plné moci ze dne 12.1.1995 bylo zjištěno, že žalovaný jako daňový poradce byl oprávněn zastupovat žalobce v daňových věcech u všech příslušných finančních úřadů. Z faktur č. 102017, 101356, 101331, 101305, 101284, 101259 101236, 10162, 101135 101113, 101086, 101067, 101048, 101016, 101018, 100362, 100339, 100314, 100287 100266, 100232, 100203, 100179, 100143, 100118, 100073, 100019, 1000147, 104016, 103395, 103367, 103333, 103308, 103285, 103251, 103228, 103179, 103152, 103121, 103079, 103049 bylo zjištěno, že žalovaný účtoval žalobci odměnu za zpracování účetnictví za měsíce leden – prosinec v letech 2000 – 2003 a za zpracování přiznání k dani z příjmů za předcházející rok. Ze zprávy o daňové kontrole č.j. 47691/03/123930/0126 ze dne 17.6.2003 bylo zjištěno, že ve dnech 3.4. – 17.6.2003 byla provedena kontrola Finančním úřadem v Chebu ve společnosti žalobce ve vztahu k dani z příjmu právnických osob za rok 2001. Kontrolou dokladů bylo zjištěno, že pro výpočet daně z příjmu právnických osob za rok 2001 byly daňové náklady neoprávněně zvýšeny o položku 80.000,- Kč za uskladnění zeminy, 363,90 Kč za kotouče do tachometru, 8.191,20 Kč za materiál, 1.059,96 Kč za materiál, 12.000,- Kč za dopravu materiálu, 4.000,- Kč za hudební produkci, 60.000,- Kč za jeřábek a transport a montáž strojů, přičemž tato částka byla zaúčtována duplicitně podle úhrady – platby na základě výdajového pokladního dokladu a na základě faktur. Ve vztahu ke shora uvedeným položkám kromě částky 60.000,- Kč, která byla účtována duplicitně, dle zjištění finančního úřadu neprokázal daňový subjekt – žalobce oprávněnost zaúčtování těchto položek do daňových nákladů. Dále byly daňové náklady neoprávněně zvýšeny o částky 40.020,- za provedení elektrické instalace osvětlení haly, 4.900,- Kč za provedení elektrické instalace přídavného osvětlení, 31.828,- Kč za provedení elektroinstalace výbojkových svítidel pro výrobní halu Skalná, 28.520,- Kč za trubice PLD, 22.354,20 Kč za provedení rekonstrukce osvětlovacích trubic a úpravu světelných krytů, 47.600,- Kč za svítidla OPR a tyto částky se týkaly provedení elektroinstalace ve výrobní hale Skalná. Finanční úřad dospěl k závěru, že s ohledem na to, že správce daně zjistil, že žalobce jako daňový subjekt zařadil výrobní halu do hmotného majetku společnosti v hodnotě 34,782.847,- Kč, přičemž shora uvedené položky, u kterých daňový subjekt neprokázal, že neměly být součástí nově budované výrobní haly, byly neoprávněně zaúčtovány do nákladů, přestože se jednalo o položky, které zvyšovaly pořizovací cenu dlouhodobého hmotného majetku. Dále byly daňové náklady neoprávněně zvýšeny o částku 18.000,- Kč za technickou, odbornou, inženýrskou a projektovou činnost, o částku 26.994,- Kč za provedené zemní práce a dopravu, rozhrnování a válcování pod parkovištěm, 500,- Kč za správní poplatek parkoviště, částku 7.746,- Kč za vytýčení hranic pozemku Skalná Areál O. K. s.r.o., o částku 300,- Kč správní poplatek. Finanční úřad dospěl k závěru, že tyto položky byly neoprávněně zahrnuty do daňových nákladů, neboť se týkaly vstupní ceny při pořízení hmotného majetku stavby parkoviště. Daňové náklady byly neoprávněně zvýšeny o částku 3 x 43.032,80 Kč za prodej silničních panelů, o částku 47.010,60 Kč za pronájem panelů, o částku 255.739,-Kč + 90.067,- Kč za opravu komunikací v horním traktu. Finanční úřad dospěl k závěru, že i tyto položky se týkaly vstupní ceny při pořízení hmotného majetku povolené stavby, a to před zařazením do užívání (dále položky první části zprávy finančního úřadu). Daňové náklady byly neoprávněně zvýšeny o částku 5,735.230,57 Kč jako nezaplacené pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění v termínu do 31.1.2002. Žalobce však na výzvu finančního úřadu neprokázal, že částky na sociální a zdravotní pojištění byly odvedeny v zákonem stanoveném termínu. Daňové náklady byly neoprávněně zvýšeny o částku 3,773.640,- Kč, kdy se jednalo o úroky z půjčky dle přiložených faxových poznámek ze dne 20.6.2002. Finanční úřad v této souvislosti zjistil, že jediným odběratelem společnosti žalobce a zároveň jediným společníkem této společnosti byla společnost SRN O. M. KG 90542 Eckental. Finanční úřad dospěl k závěru, že daňový subjekt – žalobce v letech 1999 - 2001 prováděl výstavbu výrobní haly, zároveň tuto halu zařizoval výrobními prostředky. S ohledem na to daňový subjekt nevyvrátil pochybnosti správce daně o tom, že poskytnuté finanční prostředky (které nikdy nebyly připsány na účet daňového subjektu, ani se nepromítly v pokladní hotovosti) se týkají pomocného a provozního materiálu tak, jak je uvedeno ve smlouvě o půjčce a netýkají se rozšíření provozu věřitele. Zároveň nebylo doloženo, že se jedná o náklad vynaložený na dosažení zajištění a udržení zdanitelných výnosů roku 2001, nebyl doložen výpočet výše zaúčtovaných úroků a nebylo prokázáno, že se nejedná o součást nákladů na pořízení hmotného majetku. Dokladem č. 00158 s datem 31.12.2001 byly účtovány úroky z půjčky dle přiložených dokladů celkem ve výši 3,773.640,- Kč při přepočtu 118.000,- EUR kursem 31,98 Kč. Dále bylo finančním úřadem zjištěno, že daňové výnosy byly neoprávněně sníženy celkem o částku 205.749,99 Kč jako rozdíl částek zaúčtovaných do účetnictví žalobce, vypočtených z cizí měny. V této souvislosti bylo zjištěno z výpovědi žalovaného, že při předkládání podkladů v této souvislosti upozorňoval na možnost chybného výpočtu. V této souvislosti se také dopustil pochybení. Finanční úřad v rámci daňové kontroly zjistil rozdílný základ daně oproti daňovému přiznání žalobce zpracovaného žalovaným o částku 10,193.000,- Kč. Z toho vypočetl doměrek daně ve výši 3,159.830,- Kč. Z platebního výměru č. 1040000751 ze dne 10.3.2004 bylo zjištěno, že Finanční úřad v Chebu uložil žalobci zaplatit penále v celkové výši 2,439.389,- Kč za období od 1.7.2002 do 22.7.2003 za prodlení se zaplacením doměrku daně ve výši 3,159.830,- Kč při sazbě 0,2 a prodlení 386 dní. Ze žádosti ze dne 22.3.2004 podepsané jednatelem žalobce Ing. P. a nepodepsané žádosti z téhož dne, psané strojopisem, vyplývá, že žalobce žádal ministerstvo financí o prominutí příslušenství daně, přičemž k těmto listinám žalovaný uvedl, že žádost o prominutí příslušenství daně sepsal a docílil tak prominutí daně, zatímco žalobce uvedl, že tuto žádost sepsal sám. Soud zamítl důkaz navržený žalovaným, a to vyžádáním kopie žádosti o prominutí penále od ministerstva financí, které mělo směřovat ke zpochybnění věrohodnosti účastnické výpovědi žalobce a naopak k potvrzení věrohodnosti žalovaného, neboť soud má za to, že pro zjištění skutkového stavu věci je tento důkaz nadbytečný, věrohodnost označených výpovědí může soud posoudit s ohledem na již provedené důkazy. Z rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 5.11.2004 č.j. 54/94 919/2004-543 bylo zjištěno, že shora uvedené penále bylo zčásti prominuto, a to ve výši 1,219.695,- Kč. Ze žádosti o povolení splátek ze dne 18.7.2003 a z rozhodnutí o povolení splátek daně ze dne 4.8.2003 bylo zjištěno, že k zaplacení doměrku daně z příjmu právnických osob splatné dne 23.7.2003 ve výši 3,159.830,- Kč byly povoleny splátky v období od 1.9.2003 do 30.4.2004 ve výši 360.000,- Kč při poslední splátce ve výši 279.830,- Kč. Z rozhodnutí o přeplatku ze dne 12.8.2003, 28.3.2003, 13.10.2003, 18.11.2003, 9.1.2004, 13.2.2004 a 10.3.2004 bylo zjištěno, že postupně byla zaplacena daň ve výši 3,159.830,- Kč. Z rozhodnutí o přeplatku ze dne 13.4.2004, 14.5.004, 14.6.2004, 15.7.2004, 16.8.2004 bylo zjištěno, že žalobce přeplatky z daně z přidané hodnoty zaplatil vyměřené penále. Dopisem ze dne 15.8.2005 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 1,219.694,- Kč jako škody, kterou musel žalovaný vynaložit v důsledku porušení povinnosti žalovaného při vedení účetnictví a daňových záležitostech. Ve vztahu k položkám první části zprávy finančního úřadu: Z výpovědi žalovaného a svědkyně B. bylo zjištěno, že tyto položky se týkaly vnitřních komunikací v rámci provozu žalobce, oprav elektrického osvětlení, které se muselo měnit po instalaci strojů a provizorního parkoviště, nákladů souvisejících s výstavbou haly. Z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že tyto položky zaúčtoval dle pokynů svědkyně B. – jednatelky, případně manažerky ekonomie. Účtoval tyto položky do účtu 511 – Opravy jako daňově uznatelné náklady. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi také uvedl, že tyto položky byly chybně zaúčtovávány jako náklady, na to upozorňoval svědkyni B.. Ta však s ohledem na pokyn ze strany společníka O. trvala na zaúčtování těchto položek jako nákladů. Ze svědecké výpovědi svědkyně B. vyplynulo, že ohledně těchto položek tlumočila pokyn společníka O. žalovanému, aby tyto položky účtoval jako náklady, byť ona sama i žalovaný upozorňovali společníka O., že to není správný postup. Z výpovědi žalovaného i svědkyně B. vyplývá, že tato komunikace i upozornění ze strany žalovaného či pokyn svědkyně B. žalovanému, aby tyto položky účtoval do nákladů, byly v ústní formě. Z výslechu svědka O. vyplynulo, že tento ve vztahu k účetnictví do vedení společnosti nijak nezasahoval, komunikaci v tomto směru ponechával na jednatelce svědkyni B. a nedával žádné pokyny ke způsobu zaúčtování různých položek. V tomto směru se výpovědi svědka O. a svědkyně B. i účastnická výpověď žalovaného liší, nicméně pro posouzení věci ze shora uvedeného vyplývá, že svědkyní B. jako jednatelkou, případně manažerkou ekonomie, která byla ve společnosti pověřena touto agendou, byl dán pokyn k tomu, aby tyto položky žalovaný účtoval jako položky nákladové, aniž je rozhodující, zda tak činila na základě pokynu společníka O. či bez tohoto pokynu. Ve vztahu k účtování sociálního a zdravotního pojištění za rok 2001: Z výpovědi svědkyně B. a účastnické výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že svědkyně B. poté, co jí společník žalobce O. sdělil, že ze svého osobního účtu zaplatil pojistné, sdělila tuto informaci žalovanému s tím, že tuto položku může zaúčtovat. Z počátku placení z účtu společníka žalobce O. byly ve společnosti k dispozici výpisy z účtu, později již nikoliv, ani žalovaný neměl výpisy z účtu k dispozici. Žalovaný také nemohl ovlivňovat provádění plateb ve společnosti. Z výpovědi svědkyně B. vyplývalo, že žalovaný upozorňoval na to, aby mu byly předkládány výpisy z účtu o provedených platbách. Ve vztahu k úrokům: Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi O. KG M. jako věřitelem a O. – k., s.r.o. jako dlužníkem, datované dne 17.6.2002, bylo zjištěno, že věřitel poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 2,540.297,35 Kč ke dni 23.1.2001, jejichž přijetí dlužník tímto potvrdil. Půjčka slouží pro konverzi dluhu krátkodobých a střednědobých závazků (pomocný a provozní materiál) z roku 2001 a pro rozšíření provozu věřitele. Podle § 2 je půjčka úročena 4,96 % ročně, úroky se hradí ročně zpětně za uplynulý rok k 30.6. a účtují se na vrub běžného zúčtovacího účtu. Ze dvou faxů ze dne 20.6.2002 a z výpovědi svědkyně B. bylo zjištěno, že tato těmito faxy dala žalovanému pokyn k zaúčtování úroku ve výši 118.000,- EUR z částky 2,600.000,- EUR na základě smlouvy o půjčce. Svědkyně si nepamatovala, zda v této souvislosti dala žalovanému pokyn ke způsobu zaúčtování této položky. Z účastnické výpovědi žalovaného vyplývá, že nedostal pokyn ke způsobu účtování, ale k účelu půjčky mu bylo sděleno, že se jedná o nákup materiálu a rozšíření provozu. Při zaúčtování úroků měl k dispozici faxový návrh smlouvy v němčině. Z účastnické výpovědi Ing. P., jednatele žalobce bylo zjištěno, že text půjčky se formuloval postupně v průběhu června 2002 a že smlouva byla podepsána v předloženém znění, na sjednání obsahu smlouvy se žalovaný neúčastnil. K účelu smlouvy žalobce uvedl, že uzavření této smlouvy o půjčce mělo zlegalizovat platby poskytnuté společníkem žalobce v minulém období na závazky společnosti a dále vytvořit rezervu ve vlastních zdrojích. Na základě této smlouvy při jejím podpisu nebyly fakticky poskytnuty žádné peněžní prostředky ve sjednané výši na účet společnosti žalobce. Podle § 15 odst 1 obchodního zákoníku kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Podle § 275 odst. 1 obchodního zákoníku je-li uzavřeno více smluv při tomtéž jednání nebo zahrnuto do jedné listiny, posuzuje se každá z těchto smluv samostatně. Podle § 536 odst. 1, 2 obchodního zákoníku smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla, objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 537 odst. 3 obchodního zákoníku při provádění díla postupuje zhotovitel samostatně a není při určení způsobu provedení díla vázán pokyny objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal. Podle § 551 odst. 1, 3 obchodního zákoníku zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překáží v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. O dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použití nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna. Podle odstavce 2 zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo za vady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Při nedokončení díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu. Podle odstavce 3 zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem. Podle § 556 obchodního zákoníku spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti než zhotovení věci, montáže, údržby, opravy nebo úpravy věci, je zhotovitel povinen při této činnosti postupovat v rámci stanoveném smlouvou s odbornou péčí tak, aby se dosáhlo hmotně zachyceného výsledku činnosti určeného ve smlouvě. Zhotovitel je povinen hmotně zachycený výsledek předat objednateli. Podle § 554 odst. 1 obchodního zákoníku zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanovené tímto zákonem. Podle § 560 odst. 1 obchodního zákoníku dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Podle § 560 odst. 2 obchodního zákoníku zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání (§ 554). Podle § 566 odst. 1, 2 obchodního zákoníku mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Je-li zařízení záležitostí předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena. Podle § 567 odst. 1, 2, 3 obchodního zákoníku mandatář je povinen postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí. Činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitostí a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta. Od pokynů mandanta se může mandatář odchýlit, jen je-li to naléhavě nezbytné v zájmu mandanta a mandatář nemůže včas obdržet jeho souhlas. Ani v těchto případech se však mandatář nesmí od pokynů odchýlit, jestliže je to zakázáno smlouvou nebo mandantem. Podle § 373 obchodního zákoníku kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost. Podle § 376 obchodního zákoníku poškozená strana nemá nárok na náhradu škody, pokud nesplnění povinností povinné strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna. Podle § 379 obchodního zákoníku nestanoví-li tento zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že jsou dány podmínky pro to, aby žalobě vyhověl jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplývá, že závazkový vztah účastníků se řídí ustanoveními obchodního zákoníku, neboť žalobce je podnikatel ve smyslu ust. § 2 odst. a) a žalovaný ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku, přičemž při vzniku jejich závazkového vztahu bylo zřejmé s přihlédnutí ke všem okolnostem (žalobce je daňový subjekt, žalovaný je daňový poradce), že se týká jejich podnikatelské činnosti ve smyslu ust. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku. Mezi účastníky byla sjednána smlouva, jejímž předmětem byl závazek žalovaného vést účetnictví a podávat daňová přiznání za žalobce a žalobce se zavázal zaplatit žalovanému sjednanou odměnu. Obchodní zákoník v § 275 stanoví, že v případě uzavření více smluv při tomtéž jednání nebo v jedné listině musí být každá ze smluv posuzována samostatně. S ohledem na neexistenci právní úpravy k posuzování závazkových vztahů smíšených, případně kombinovaných, je ze shora citovaného ustanovení třeba vyvodit, že takový závazek je nutné posuzovat podle příslušných ustanovení, týkajících se všech smluvních typů v právním úkonu zahrnutých. Závazkový vztah účastníků vykazuje znaky smlouvy mandátní dle § 566 a násl. obchodního zákoníku a smlouvy o dílo dle § 536 a násl. obchodního zákoníku, přičemž dle ustanovení upravujících mandátní smlouvu, je mandatář povinen postupovat dle pokynů mandanta v souladu s jeho zájmy a s odbornou péčí. Dle ustanovení upravujících smlouvu o dílo je zhotovitel povinen postupovat samostatně, není vázán pokyny, ledaže se k tomu zaváže a pokud dílo spočívá v jiném výsledku činnosti než zhotovení věci, montáži, údržbě, opravě nebo úpravě věci, je zhotovitel povinen postupovat s odbornou péčí, přičemž ve vztahu k vedení účetnictví má soud za to, že je nutné vycházet zejména z ustanovení upravujících smlouvu o dílo, neboť žalovaný v tomto směru postupoval ve vztahu k tomu, jakým způsobem bude účtováno, bez pokynů mandanta, samostatně. V takovém případě, a to se týká zejména částek, které byly dle zjištění finančního úřadu neoprávněně zařazovány do nákladů a tím zvyšovaly náklady žalobce, pokud žalovaný tyto položky zaúčtoval jako náklady, přestože si byl vědom tohoto chybného postupu, upozorňoval na něj tehdy jednatelku, případně manažerku ekonomie žalobce, a přesto, aniž vyčkal písemného sdělení, že žalobce trvá na zaúčtování těchto položek do daňových nákladů, postupoval podle tohoto ústního pokynu, odpovídá dle ust. § 551 odst. 1, 3 obchodního zákoníku za vady díla, tedy účetnictví a následně daňového přiznání, způsobené postupem dle nevhodných pokynů daných mu žalobcem a následné škody, která vznikla v důsledku této vady. Ve vztahu k první skupině položek obsažených ve zprávě o daňové kontrole, žalovaný pochybil, pokud tyto položky zaúčtoval nesprávně do daňových nákladů na základě pokynu oprávněné osoby jednat za žalobce, přestože věděl, že se jedná o chybný postup, aniž si vyžádal, aby žalobce písemně trval na tomto svém pokynu. V takovém případě dle § 551 odst. 3 odpovídá za vady díla způsobené nevhodným pokynem daným mu žalobcem. V důsledku této vady byla žalobci vyměřena dodatečně daň – doměrek daně a dále vypočteno penále, které je škodou vzniklou žalobci v důsledku této vady. V daném případě jsou dány předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného z titulu náhrady škody dle § 373 obchodního zákoníku, neboť v důsledku vady, za kterou žalovaný odpovídá, vznikla žalovanému škoda ve výši zaplaceného penále ve vztahu k této částce, přičemž mezi činností žalovaného a vznikem škody je dána příčinná souvislost. V souvislosti s porušením této povinnosti vznikla žalobci povinnost ze základu daně ve výši 684.000,- Kč doplatit daň ve výši 212.040,- Kč. Této částce odpovídá penále při prodlení se zaplacením 386 dní při sazbě 0,2 dle § 63 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků ve výši 163.695,- Kč. S ohledem na to, že žalobci byla prominuta polovina předepsaného penále, soud také uložil žalovanému zaplatit penále pouze v poloviční výši, tedy ve výši 81.847,50 Kč jako náhradu škody. Žalovaný byl dopisem žalobce ze dne 15.8.2005 vyzván k zaplacení celé žalované částky. Doručením této výzvy se pohledávka žalobce z titulu náhrady škody ve výši, jak ji přiznal soud, stala splatnou ve smyslu ust. § 340 odst. 2 obchodního zákoníku, neboť zákonem není stanovena splatnost nároku vyplývajícího z odpovědnosti z titulu náhrady škody. Ze smlouvy o půjčce, dvou faxů ze dne 20.6.2002, z výpovědi svědkyně B., účastnické výpovědi žalovaného, jednatele žalobce Ing. P., zprávy finančního úřadu o daňové kontrole, z účtovacího předpisu č. 00158 datovaného 31.12.2001 bylo zjištěno, že žalovaný na základě smlouvy o půjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků pro konverzi dluhu krátkodobých a střednědobých závazků (pomocný a provozní materiál a pro rozšíření provozu věřitele) zaúčtoval na základě pokynů svědkyně B., manažerky ekonomie žalobce, úroky z prodlení ve výši 118.000,- EUR při přepočtu 31,98 Kč celkem ve výši 3,773.640,- Kč do daňových nákladů, přičemž správci daně žalobce jako daňový subjekt neprokázal, že tyto poskytnuté finanční prostředky, které nikdy nebyly připsány na účet daňového subjektu ani se nepromítly v pokladní hotovosti, se týkají pomocného a provozního materiálu, tak jak je uvedeno ve smlouvě o půjčce a netýkají se rozšíření provozu věřitele. Správcem daně nebylo vytknuto pochybení zaúčtování položky úroků z poskytnuté půjčky do daňových nákladů s ohledem na nemožnost tímto způsobem účtovat, ale s ohledem na to, že nebylo prokázáno použití finančních prostředků z půjčky dle sjednaného účelu ve smlouvě. Z účastnické výpovědi žalovaného, svědkyně B., jednatele žalobce Ing. P. vyplynulo, že žalovaný neměl přístup k účtům žalobce a nemohl ovlivňovat platby, případně finanční toky ve společnosti žalobce. Žalovaný přistoupil k zaúčtování částky, představující úroky z půjčky na základě pokynu manažerky ekonomie. Svědkyně B. byla pověřena při provozování podniku otázkami účetnictví a komunikace se žalovaným, byla osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 15 obchodního zákoníku jednat za žalobce. Zaúčtováním úroku z prodlení, přičemž žalovaný měl k dispozici text smlouvy o půjčce, byť v té době v pracovní verzi, neporušil žádnou povinnost vyplývající ze závazkového vztahu ani obchodního zákoníku, pochybení v účtování finanční úřad shledal ve vztahu k průkaznosti použití předmětné půjčky. V daném případě žalovaný neporušil svou povinnost, v důsledku čehož by došlo ke vzniku odpovědnosti z titulu náhrady škody. Z výpovědi svědkyně B., z účastnické výpovědi žalovaného, z výpovědi svědka O. a zprávy o daňové kontrole bylo prokázáno, že žalovaný zaúčtoval částku 5,735.230,57 Kč jako daňový náklad na základě informace poskytnuté svědkyní B. jako manažerku ekonomie, oprávněnou osobou dle § 15 obchodního zákoníku, o tom, že pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění bylo zaplaceno v termínu do 31.1.2002. Z výpovědi svědka O. nebylo zjištěno, že přímo tato částka na tento účel byla z jeho osobního účtu zaplacena, nicméně z jeho osobního účtu byly poskytovány platby na závazky společnosti a nevyloučil, že by k tomu nemohlo dojít v případě placení pojistného na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. V tomto případě finanční úřad shledal pochybení v zaúčtování této položky do nákladů v tom, že nebylo v průběhu daňové kontroly žalobcem prokázáno zaplacení pojistného. V daném případě žalovaný neporušil žádnou povinnost vyplývající ze závazkového vztahu, neboť postupoval s odbornou péčí na základě informací, které mu byly poskytnuty oprávněnou osobou jednající jménem žalobce. I zde platí shora uvedené, že žalovaný nemohl kontrolovat finanční tok ve společnosti žalobce, neměl přístup k účtům, účetnictví zpracovával mimo podnik žalobce a jednotlivé položky zaúčtovával na základě dokladů, které mu byly předkládány svědkyní B., případně panem Z. a na základě informací, které mu poskytovali. Soud proto dospěl k závěru, že ve vztahu k zaúčtování částky ve výši 5,735.230,57 Kč jako zaplaceného pojistného na sociální zabezpečení a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění do 31.1.2002 a částky 3,773.640,- Kč jako úroků z půjčky žalovaný neporušil svou povinnost vyplývající ze závazkového vztahu, nebyl naplněn první předpoklad pro vznik odpovědnosti za škodu dle § 373 obchodního zákoníku, a proto nevznikla odpovědnost z titulu náhrady škody. S ohledem na shora uvedené soud zamítl žalobu co do částky 1,137.846,50 Kč (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch z 93 %, žalobce ze 7 %, proto soud uložil žalobci nahradit žalovanému 86 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení sestávají z paušální odměny za zastupování podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31.8.2006 ve výši 49.800,- Kč, režijní paušál 2 x 75,- Kč 150,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve znění účinném do 31.8.2006, 4 x 300,- Kč = 1.200,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve znění účinném od 1.9.2006, cestovné osobním vozidlem ŠKODA Octavia na trase Klatovy – Plzeň a zpět celkem 90 km při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km při ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 496/2005 Sb. účinné do 31.12.2006 ve výši 29,50 Kč a dle vyhlášky č. 577/2006 Sb. účinné od 1.1.2007 ve výši 28,10 Kč, celkem 2 x 485,- Kč za cestu k ústnímu jednání dne 24.8.2006 a dne 18.12.2006 a 478,- Kč za cestu k ústnímu jednání dne 12.2.2007, celkem cestovné 1.448,- Kč, náhrady za promeškaný čas za cestu Klatovy – Plzeň a zpět 4 započaté půlhodiny k ústnímu jednání dne 24.8.2006 dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.8.2006 a 2 x 4 započaté půlhodiny po 100,- Kč za cestu Klatovy – Plzeň a zpět k ústnímu jednání dne 18.12.2006 a 12.2.2007, celkem za promeškaný čas 200,- + 400,- + 400,- Kč = 1.000,- Kč, 19% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 10.183,62 Kč, celkem náklady řízení činí částku 63.781,62 Kč. 86 % z této částky je 54.852,19 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit náklady řízení k rukám advokáta - právního zástupce žalovaného. Výrok III. a IV. vychází z ust. § 148 odst. 1, podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě měl žalobce úspěch ve věci ve výši 7 %, žalovaný úspěch ve výši 93 %, proto žalobci soud uložil povinnost zaplatit náklady řízení placené státem v rozsahu jeho neúspěchu, tedy ve výši 93 % - 6.250,- Kč a žalovanému ve výši 7 % - 470,- Kč, přičemž tyto náklady sestávají ze svědečného vyplaceného svědkyni B. ve výši 2.431,- Kč + 1.546,- Kč + 2.443,- Kč = 6.420,- Kč dále tlumočného přiznaného tlumočnici ve výši 300,- Kč v souvislosti s výslechem svědka O. při ústním jednání, celkem ve výši 6.720,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, je možné podat návrh na výkon rozhodnutí. Krajský soud v Plzni dne 12.02.2007