Jde-li o žalobu, kdy žalobce je podnikatelem a žalovaný spotřebitelem, tedy vztah nerovný a žalobce zastoupen advokátem vyhotoví pouze typovou jednoduchou žalobu, nedostaví se k jednání, tedy učiní jen 2 úkony, lze aplikovat i ust. § 151 odst. 2 o.s.ř.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. K. a soudkyň JUDr. A. Č. a JUDr. I. P. ve věci žalobce.G. M. M., a. s. se sídlem Praha 4, zastoupeného JUDr. Vladislavem C., advokátem se sídlem Praha 2, proti žalovanému Vladimíru V., nar. , bytem Cheb, o zaplacení částky 22.466,-- Kč s přísl., a o zaplacení částky 5.144,-- Kč, o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Chebu č. j. 8 C 4/2008-34 ze dne 13.2.2008 t a k t o : I. Výrok II. rozsudku soudu prvého stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 6.421,60 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ve prospěch zástupce žalobce. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem shora uvedeným soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22.466,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši a za období, jež je popsáno ve výroku I., dále dlužné úroky z prodlení ke dni 15.12.2006 ve výši 5.144,-- Kč, to vše v měsíčních splátkách po 3.000,-- Kč, počínaje měsícem červnem 2008, vždy do každého posledního dne v měsíci až do úplného zaplacení (výrok I.); dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 4.949,-- Kč ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. K odůvodnění soud I. stupně uvedl, že při jednání soudu žalovaný v žalobě uplatněný nárok uznal co do důvodu i výše. Za použití ust. § 153a odst. 1, 2 o.s.ř. rozhodl soud I. stupně ve věci rozsudkem pro uznání. Zároveň za použití ust. § 160 o.s.ř. umožnil žalovanému plnit jeho dluh ve splátkách. S přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům žalovaného (je bez stálého bydliště; jeho měsíční příjem je v současnosti postihován exekucí, takže má příjem jen 6.000,-- Kč; nemá movitý ani nemovitý majetek) stanovil výši měsíčních splátek po 3.000,-- Kč , když bral i v úvahu, že žalovaný se splnění svého dluhu nevyhýbá; hledá jen schůdné řešení, jak dluh splnit. O nákladech řízení, na které by žalobci s ohledem na výsledek sporu (ust. § 142 odst. 1 o.s.ř) vzniklo právo, rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. a žalobci z jejich úhrnné výše 14.846,60 Kč přiznal jen jejich jednu třetinu. Aplikaci ust. § 150 o.s.ř. odůvodnil tím, že žalovaný je fakticky bez finančních prostředků, z nichž by mohl dluh včetně nákladů řízení uhradit a přesto svůj závazek uznává. Tyto dvě skutečnosti jsou podle soudu I. stupně tím důvodem hodným zvláštního zřetele, jenž je ust. § 150 o.s.ř. vyžadován. Pro zaplacení těchto nákladů řízení pak soud I. stupně stanovil lhůtu delší, tj. nejpozději do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Tento rozsudek soudu I. stupně napadl včasným odvoláním žalobce. Vytýká soudu I. stupně použití ust. § 150 o.s.ř. Dovolává se toho, že z dikce tohoto ust. vyplývá, že tak lze postupovat jen ve výjimečných případech. Při tom musí jít o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek, zejména majetkových, sociálních, osobních a dalších poměrů všech účastníků řízení. Je třeba i zvažovat okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku. Soud I. stupně se zabýval pouze finanční situací žalovaného a zcela pominul, že to byl právě žalovaný, kdo k zahájení řízení zavdal svým chováním příčinu. Smlouva byla uzavřena v roce 2004. Žalovaný byl o zaplacení několikrát upomínán, naposledy upomínkou ze dne 1.12.2006. V této upomínce již byl na vznik nákladů řízení upozorněn. Žaloba byla podána až rok a půl po upomínce. Měl tedy žalovaný dostatek času, aby patřičným způsobem zareagoval. Soud I. stupně mohl žalovanému ulehčit, resp. situaci žalovaného zohlednit tím, že by i povinnost zaplatit náklady řízení umožnil žalovanému plnit ve splátkách. Žalovaný, ač soudem I. stupně vyzván, na odvolání žalobce nereagoval ani k osvědčení svých majetkových, osobních a sociálních poměrů nic soudu nedoložil. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací přezkoumal podle § 212, 212a o.s.ř usnesení soudu I. stupně v napadené části (náklady řízení) a při postupu dle § 214 odst. 2, písm. e) o.s.ř dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Podle § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Při posuzování, zda v konkrétní věci tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, přihlíží soud zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení. Významné mohou být i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a další. Takovými důvody nejsou podle názoru odvolacího soudu jen skutečnosti uváděné ve výpovědi žalovaného, tj. o přechodné ztrátě zaměstnání, o výši jeho příjmu a o exekucích vůči němu vedených. Odvolací soud přitakává odvolateli v tom, že žalovaný si musel být v době uzavírání smlouvy vědom toho, jakým způsobem splácení úvěru zatíží jeho celkový rozpočet a pro případ budoucí tíživé finanční situace se mohl adekvátním způsobem zajistit (např. vytvořením určitých finančních rezerv, požádáním někoho blízkého o pomoc, opatření si dalších příjmů pomocí souběžného zaměstnání apod.). Jen uznání závazku, v situaci, kdy žalovaný na svůj dluh po dobu cca 1 a půl roku nezaplatil žalobci ani jednu sebemenší splátku, nelze hodnotit při posuzování důvodů hodných zvláštního zřetele ve prospěch žalovaného. Postup soudu prvého stupně nebyl proto správný. Na druhé straně, kdy žalobce toliko podal žalobu (žalobu typově jednoduchou) a k nařízenému ústnímu jednání se omluvil, má odvolací soud za to, že i aplikace advokátního tarifu dle vyhl. č 484/2000 Sb. by nebyla na místě. Po uvážení postavení obou účastníků řízení (na jedné straně stojí ekonomicky velmi silný subjekt a na straně druhé nepodnikající fyzická osoba), jakož i okolností tohoto případu (advokát žalobce učinil toliko dva úkony právní pomoci), dospěl odvolací soud k závěru, že je v daném případě odůvodněno (viz § 151 odst. 2 o.s.ř.), aby soud postupoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení vzniklých žalobci podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění v té době účinném. Advokátu náleží proto odměna dle § 6, § 7 cit. vyhlášky ve výši 2x 2020,- Kč, k tomu dva režijní paušály po 300,- Kč, 19 % DPH ve výši 881,60 Kč a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 900,- Kč, tedy úhrnem 6.421,60 Kč. Za použití ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. odvolací soud napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 6.421,60 Kč, když soudem I. stupně stanovenou šestiměsíční lhůtu změnil na lhůtu třídenní. Pro ponechání šestiměsíční lhůty nebyly odvolacím soudem shledány důvody. Vzhledem k tomu, že žalobce neměl v odvolacím řízení, pokud jde o výši nákladů řízení, plný úspěch a žalovanému žádné náklady nevznikly, odvolací soud za použití ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nelze podat odvolání. Dovolání není přípustné. V Plzni dne 25.11.2008