Pokud obžaloba v popisu skutku vymezuje více dílčích útoků pokračujícího trestného činu spáchaných v delším časovém období a v řízení před soudem se prokáže spáchání jen části z nich, které nelze v rámci žalovaného období přesně časově zařadit, není porušením zásady totožnosti skutku (§ 220 odst. 1 tr.řádu), pokud soud v odsuzujícím rozsudku souhrnně popíše počet prokázaných dílčích útoků a časové období jejich spáchání vymezí shodně s obžalobou. O neprokázaných dílčích útocích, které měly být rovněž spáchány v tomto časovém období, není nutno rozhodovat zprošťujícím výrokem, ale je možno je tzv. pominout.

9To 522/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26.2.2008 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.J.S. a soudkyň JUDr. A.B. a JUDr. L.Ch., t a k t o : K odvolání Okresního státního zástupce Plzeň – jih a obžalovaných E.B. a M.Š. zrušuje se podle § 258 odst.1 písm.b) trestního řádu rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 17.11.2007, č.j. 2T 93/2004-887, v celém rozsahu a podle § 259 odst.3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že obžalovaní 1. E.B , 2. M.Š. , j s o u v i n n i , že v přesně nezjištěných případech v době od 17.4. do 29.9.2003 po vzájemné domluvě M.Š., jako mistr expedice D1 dal úmyslně neoprávněný pokyn k nakládce nejméně šesti kusů palet blíže nezjištěného druhu dlaždic na nákladní automobil, se kterým E.B. tyto palety s dlaždicemi vyvezl z areálu CHKZ Chlumčany, poté co tyto počty palet dodatečně připisoval k počtu dovážených palet s dlaždicemi deklarovanými v položce jinde naloženého zboží v nákladových listech za shora uvedené období, čímž obchodní společnosti L., a.s., způsobili škodu ve výši nejméně 74.131,- Kč, t e d y oba obžalovaní společně si přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili a způsobili tak škodu nikoliv malou, č í m ž s p á c h a l i oba trestný čin krádeže podle § 247 odst.1, 2 trestního zákona a o d s u z u j í s e oba podle § 247 odst.2 trestního zákona k trestům odnětí svobody v trvání osmi (8) měsíců, jejichž výkon se jim podle § 58 odst.1 a § 59 odst.1 trestního zákona podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání osmnácti (18) měsíců. Podle § 228 odst.1 trestního řádu ukládá se dále oběma obžalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozené organizaci L., a.s., částku 74.131,- Kč, přičemž podle § 229 odst.2 trestního řádu se se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje tato organizace na řízení ve věcech občanskoprávních. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byli obžalovaní E.B. a M.Š. uznáni vinnými oba trestným činem krádeže podle § 247 odst.1, 2 tr.zák., jehož se měli dopustit jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku s tím, že k jednání došlo ve dnech 6., 16., 20., 28., 30.5.2003 a 3.6.2003. Za to byli odsouzeni podle § 247 odst.2 tr.zák. oba k trestům odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon jim byl podle § 58 odst.1 a § 59 odst.1 tr.zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst.1 tr.ř. jim dále byla uložena povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili poškozené organizaci L. a.s. Plzeň škodu v částce 74.131,- Kč, přičemž se zbytkem nároku byla tato organizace odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byli obžalovaní zproštěni podle § 226 písm.a) tr.ř. obžaloby Okresního státního zástupce Plzeň – jih, kterou jim bylo kladeno za vinu, že se dopustili ke škodě zmíněné organizace jednání popsaného v napadeném rozsudku pod body 1), 2), 6), 10) – 27), kterým měli způsobit škodu v celkové výši 1.054.453,- Kč, čímž měli spáchat pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst.1, 3 písm.b) tr.zák. Proti tomuto rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení odvolání obžalovaný Š. a v zákonné lhůtě odvolání podali i Okresní státní zástupce Plzeň – jih a obžalovaný B. Státní zástupce poukázal na rozhodnutí okresního soudu, zejména zdůraznil, že okresní soud uznal obžalované vinnými z krádeže celkem šesti kusů palet s dlaždicemi, oproti tomu je zprostil obžaloby, co do odcizení dalších 72 kusů palet dlaždic a 14 rolí fólií. Součtem těchto položek lze dospět k závěru, že rozhodl celkem o 78 kusech palet a 14 kusech fólií. Je tedy zřejmé, že okresní soud ani svým třetím rozsudkem ve věci nerozhodl o celém stíhaném skutku, což je v rozporu jak s obžalobou, tak s usnesením Krajského soudu v Plzni z 29.5.2007, sp.zn. 9 To 516/2006. V dalším státní zástupce poukázal, že u skutku pod bodem 11) chybí údaj, o jaký počet palet s dlaždicemi se v tomto případě mělo jednat a poukázal na pokyn krajského soudu z jeho posledního rozhodnutí, že okresní soud se nemá zabývat jednotlivými dílčími skutky, ale má zprostit či pominout celkově neprokázanou část jednání obžalovaných. Tento pokyn odvolacího soudu okresní soud nerespektoval a nevysvětlil ani, proč v případě, kdy obžalované uznal vinnými, se odchýlil od počtu palet, které byly uváděny v obžalobě (body 3), 4), 5), 7), 8), 9) obžaloby – celkem 23 kusů) a nevysvětlil ani, z jakého důvodu se odchýlil od závěru svého předchozího rozhodnutí, kdy obžalované uznal vinnými odcizením 15 kusů palet s dlaždicemi. Státní zástupce je proto názoru, že ani ve svém posledním rozhodnutí se okresní soud dostatečně nevypořádal s důkazní situací, nerozhodl o celém skutku a nerespektoval závěry odvolacího soudu. Neztotožňuje se také s výší uložených trestů, které se mu jeví jako nepřiměřeně nízké. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obžalovaný Š. odvolání odůvodnil prostřednictvím obhájkyně a zaměřil je do odsuzující části napadeného rozsudku. Má zato, že skutková věta odsuzujícího výroku neodpovídá skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a následně podána obžaloba, takže okresní soud rozhodoval v rozporu s ustanovením § 220 odst.1 tr.ř. Dále, stejně jako státní zástupce namítl, že okresní soud nerozhodl o celé obžalobě, když ponechal 17 kusů palet bez meritorního rozhodnutí a že tak nerespektoval závazný názor odvolacího soudu, že se musí vypořádat s celým skutkem. Tím postupoval v rozporu s ustanovením § 264 odst.1 tr.ř. Též má zato, že nebyl předložen, ani proveden usvědčující důkaz, že by spáchal stíhanou trestnou činnost a že by mezi ním a obžalovaným B. existovala tvrzená předchozí vzájemná domluva. Rovněž poukázal na svoji obhajobu a je názoru, že ta nebyla vyvrácena a neztotožňuje se ani s hodnocením výpovědi svědka M., ze které okresní soud vychází při uznání na vinu. V té souvislosti poukázal na to, že výpověď svědka M. je zcela ojedinělý důkaz pochybného obsahu, a to zejména za situace, kdy výpověď svědka není potvrzena jiným věrohodným důkazem. Posléze obžalovaný Š. poukázal i na to, že okresní soud nevzal ani v úvahu, že žádným z provedených důkazů nebyla prokázána skutečná škoda u poškozené obchodní společnosti, takže chybí jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 247 tr.zák. (vznik škody) a že mechanismus trestné činnosti obžalovaných je výrazně zpochybněn i tím, že v deseti případech se buď on nenacházel na pracovišti, eventuelně B. nenakládal na expedici D1. Navíc má i zato, že jemu uložený trest neodpovídá odůvodnění napadeného rozsudku. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek ohledně něj zrušil a sám rozhodl, že se zprošťuje obžaloby státního zástupce v celém rozsahu. Rovněž obžalovaný B. odvolání odůvodnil prostřednictvím obhájce a i on napadl rozsudek v jeho odsuzující části. Poukázal také na to, že byl uznán vinným, že ve dnech uvedených ve výroku napadeného rozsudku měl odcizit nejméně 6 kusů palet s dlaždicemi. V tomto směru považuje napadený rozsudek za nesprávný, neboť nebylo prokázáno, že by se uvedený skutek stal, natož že by se měl stát v uváděných dnech. Zde má i okresní soud své pochyby, když sám uvádí, že nemohl jednotlivé útoky časově zařadit, proto zvolil hledisko časové priority. Dále obžalovaný poukázal, stejně jako předchozí obžalovaný, že okresní soud nevyčerpal celou obžalobu, ovšem především obžalovaný namítl, že okresní soud nezjistil skutkový stav věci tak, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti. Zde připomenul, že okresní soud při zjištění jeho viny vycházel zejména z výpovědi svědka M., učiněné v přípravném řízení. Z této výpovědi však dle názoru obžalovaného nelze dovozovat jeho vinu. Z ní totiž vyplývá, že svědek od obžalovaného Š. dostal minimálně v šesti nebo sedmi případech pokyn k naložení jedné až dvou palet nad rámec připravené figury. Z uvedeného nelze ale dle názoru obžalovaného B. dovodit v souvislosti s dalšími okolnostmi uváděnými svědkem, že by došlo k porušení jakékoliv právní povinnosti z jeho strany. Navíc nebylo ani prokázáno, že by o takových více nakládkách věděl, natož aby věděl, zda jsou oprávněné či nikoliv. V dalším obžalovaný upozornil, že svědek M. je s ohledem na svou kriminální minulost, negativní pracovní hodnocení a vzhledem k tomu, že v hlavním líčení opakovaně odepřel vypovídat, osobou obecně nevěrohodnou. Posléze má obžalovaný zato, že ani výpovědi svědků K. a S. jej neusvědčují, když jiné důkazy a okolnosti zpochybňují spolehlivost těchto výpovědí. Obžalovaný pak nesouhlasí ani s určením výše škody, když ta byla stanovena na základě výpovědi svědka P. a nebylo vyžádáno vypracování odborného vyjádření. Konečně obžalovaný také upozornil na rozpor mezi trestem uvedeným ve výroku rozsudku a jeho odůvodněním. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil ohledně něj v napadené části a sám rozhodl, že i v této části se obžaloby státního zástupce zprošťuje. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal krajský soud podle § 254 odst.1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Především krajský soud nezjistil v řízení, které předcházelo vyhlášení napadeného rozsudku, pochybení, které by mohlo mít za následek po zrušení rozsudku vrácení věci okresnímu soud k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud měl k dispozici všechny potřebné důkazy, ty provedl v hlavním líčení v souladu s trestním řádem, ovšem opět provedené důkazy nehodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst.6 tr.ř., nerespektoval ani právní názor, který byl vysloven v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.5.2007, sp.zn. 9 To 516/2006 a opět zejména nevyčerpal celý skutek obžalovaných, jak byl stíhán obžalobou státního zástupce. Navíc i časově jednání obžalovaných nesprávně zařadil. O tom bude podrobnější zmínka níže. Krajský soud proto musel napadený rozsudek v celém rozsahu zrušit a závadu napravil vlastním rozhodnutím. Stíhaný skutek dle obžaloby státního zástupce spočíval v tom, že oba obžalovaní po vzájemné domluvě jednáním blíže popsaným v bodech 1) - 27) obžaloby v době od 17.4. do 29.9.2003 v areálu CHKZ. (dnes obchodní firma L., a.s. Plzeň) odcizili 99 kusů palet dlaždic a 14 rolí balící fólie, čímž obchodní společnosti L. a.s. způsobili škodu ve výši nejméně 1.370.174,- Kč. Okresní soud pak ve svém rozhodnutí obžalované uznal vinnými, že ve dnech 6., 16., 20., 28., 30.5. a 3.6.2003 odcizili toliko šest kusů palet s dlaždicemi blíže nezjištěného druhu v hodnotě 74.131,- Kč a z dílčích skutků stíhaných pod body 1), 2), 6), 10) - 27) obžaloby zprostil obžalované obžaloby státního zástupce. V těchto případech však mělo být odcizeno celkem 76 palet dlaždic a 14 rolí balící fólie. Je tedy zřejmé, že okresní soud ani v posledním rozhodnutí nerozhodl o celém skutku obžalovaných, jak bylo uvedeno v žalobním návrhu, takže v tomto směru nerespektoval názor krajského soudu uvedený ve shora zmíněném usnesení, že bude třeba se zabývat celým stíhaným skutkem a že přitom nebude narušovat totožnost skutku, pokud o něm bude rozhodováno jako o celku, tzn. že nebude se třeba zabývat jednotlivými dílčími skutky obžaloby. Navíc okresní soud zaujal stanovisko, že v situaci, kdy nelze zjistit, kdy k neoprávněným vývozům odcizených palet docházelo, je určující hledisko časové priority a okresní soud stanovil, že k odcizení vždy jedné palety došlo u dílčích skutků pod body 3), 4), 5), 7), 8), 9) obžaloby. Ovšem ani takto se nedalo v daném případě postupovat. Krajský soud proto ve svém rozhodnutí veškeré stíhané jednání obžalovaného shrnul do jednoho celku, tzn. že rozhodoval o tom, že obžalovaní v době od 17.4. do 29.9.2003 v areálu CHKZ měli odcizit společným jednáním 99 kusů palet s dlaždicemi a 14 rolí balící fólie (toto shrnutí, jak již zmíněno dříve, nenarušuje totožnost stíhaného skutku, který v obžalobě byl podrobně rozveden na dílčí skutky). Krajský soud pak ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že se podařilo prokázat, že během žalovaného období, tzn. v době od 17.4. do 29.9.2003 obžalovaní odcizili 6 kusů palet v hodnotě 74.131,- Kč. Při tomto zjištění krajský soud, stejně jako okresní soud, vycházel zejména z výpovědi svědka M. z přípravného řízení. Ten v této výpovědi uvedl, že v nejméně šesti či sedmi případech se stalo, že poté, co dle dokladů předaných mu obžalovaným Š. složil a připravil příslušné množství palet s dlaždicemi a Š. toto množství zkontroloval, dostal od něj další pokyn k naložení jedné až dvou palet navíc. Dále uvedl, že pokyny tohoto typu dostával toliko při nakládce do vozu obžalovaného B. a že vždy po takové nakládce do B. vozu obdržel od Š. peníze, buď 2.500,- nebo 5.000,- Kč, přičemž předávaná částka byla doprovázena slovy „to máš za to“ (č.l. 198 – 205 spisu). O věrohodnosti výpovědi svědka M. pak nevznikaly pochybnosti, když výpověď svědka byla logická, učiněná pod sankcí následků křivé výpovědi a zejména svědek neměl nejmenšího důvodu vypovídat proti obžalovanému nepravdu, navíc svojí výpovědí z nezákonného jednání usvědčoval i sám sebe. Pro věrohodnost jeho výpovědi dále hovoří i další důkazy, jak se o nich zmiňuje okresní soud (prokázané pozměňování nákladových listů svědkem B., výpověďmi svědků K. a S. …). Krajský soud tedy ve svém rozhodnutí vycházel při uznání na vinu obžalovaných především z výpovědi uvedeného svědka a neuvěřil obžalovaným, kteří vinu popírali. Jejich výpovědi považoval za účelové. Při zjištění množství odcizených palet s dlaždicemi vycházel ze situace, kdy svědek nebyl schopen určit množství odcizených palet přesně, z údaje svědka, který byl pro obžalované nejvýhodnější, tzn. že odcizili nejméně v šesti případech vždy po jedné paletě. Dobu, kdy palety byly odcizovány, stanovil, jak již naznačeno, opět za situace, kdy svědek nebyl schopen ji přesně určit, že palety byly odcizovány v přesně nezjištěných případech během stíhaného období. Stejně ve prospěch obžalovaných vycházel při stanovení nejnižší ceníkové sazby první jakosti dlaždic. Ohledně dalšího stíhaného jednání, tzn. odcizení 93 kusů palet s dlaždicemi a 14 rolí balící fólie, se nepodařilo prokázat, že obžalovaní by i tyto věci odcizili, když nebyl k dispozici žádný jednoznačný důkaz, že by i zde se obžalovaní podíleli na spáchání žalované trestné činnosti a že by se vůbec trestná činnost stala. V té souvislosti je třeba poukázat na to, že chyběl jakýkoliv přímý důkaz a nepřímé důkazy nebyly takového charakteru, aby spolehlivě usvědčovaly obžalované (v některých případech nebyl obžalovaný Š. na pracovišti, v dalších obžalovaný B. nakládal v jiné expedici). Krajský soud proto zde v pochybnostech rozhodl ohledně neprokázané části stíhaného jednání obžalovaných v jejich prospěch a tuto část jejich jednání ve svém rozhodnutí pominul. Pro úplnost je třeba dodat, že nebylo důvodu pro zproštění obžalovaných u jednotlivých dílčích skutků, jak to učinil okresní soud – jednak, jak již uvedeno, krajský soud posuzoval veškeré stíhání obžalovaných jako celek, jednak by to nebylo ani možné, když se nepodařilo zjistit, ve kterých jednotlivých případech a kolik obžalovaní odcizili palet s dlaždicemi. Jednání obou obžalovaných krajský soud kvalifikoval, stejně jako okresní soud, jako trestný čin krádeže podle § 247 odst.1, 2 tr.zák., když obžalovaní z majetku firmy L. a.s. Plzeň postupně odcizili palety s dlaždicemi v ceně nejméně 74.131,- Kč, tzn. že způsobili poškozené firmě škodu nikoliv nepatrnou, přesahující částku 25.000,- Kč. Nové tresty krajský soud ukládal obžalovaným v sazbě § 247 odst.2 tr.zák. (6 měsíců až 3 roky odnětí svobody). Při jejich ukládání vycházel z hledisek uvedených v § 23 odst.1 a § 31 odst.1 tr.zák. Nemohl přehlédnout, že obžalovaný Š. soudně trestán nebyl a že na obžalovaného B. se hledí jako na osobu neodsouzenou a že vůči oběma nebylo zjištěno negativních poznatků, naopak oba jsou z pracovišť hodnoceni kladně. Osoby obžalovaných tedy odůvodňují uložení výchovných trestů a uložení takového trestu nevylučují ani okolnosti případu. Krajský soud tedy ukládal tresty podmíněné a ty uložil při spodní hranici sazby, když nemohl přehlédnout ani delší dobu, která uplynula od spáchání činu a ve které obžalovaní žili řádně. Poškozená společnost L. a.s. Plzeň požádala ještě před zahájením dokazování v hlavním líčení o náhradu škody v částce 1.370.174,- Kč. O náhradu tedy požádala řádně a včas a jelikož v hlavním líčení bylo prokázáno, že škoda jí trestnou činností obžalovaných vznikla v částce nejméně 74.131,- Kč, rozhodl krajský soud o povinnosti obžalovaných ji společně a nerozdílně škodu v této výši uhradit. Se zbytkem nároku, který nebyl prokázán, byla pak společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Poučení: I. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek. II. Proti tomuto rozhodnutí může podat dovolání nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce, anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, jakož i obžalovaný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Obžalovaný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce. Podání obžalovaného, které by nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť by takto bylo označeno. Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. řádu) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu, i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. V Plzni 26.02.2008