Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. A. Š. a soudců JUDr. V. L. a Mgr. Ing. M. S.v právní věci oprávněné L. I. s.r.o., IČ: , se sídlem v O., Nádražní ul., zast. Mgr. T. C., advokátem se sídlem v O., Horní náměstí, proti povinné Z. H., nar., bytem D., Dvořákova ul. o exekuci pro částku 3.845,- Kč s příslušenstvím, o návrhu soudního exekutora na uložení pořádkové pokuty, o odvolání Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11.12.2008, č.j. 7 Nc 1524/2008-18, takto: Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že návrh soudního exekutora na uložení pořádkové pokuty Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR se z a m í t á. Odůvodnění Napadeným usnesením soud I. stupně uložil V. z. p. ČR pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč, neboť neposkytla řádně součinnost soudnímu exekutorovi, která pro ni vyplývá z ust. § 33 odst. 3 exekuč. řádu. Soud má zato, že VZP je povinna údaje vyžadované exekutorem poskytnout, aniž by dále zkoumala, zda manžel povinného je či není účastníkem exekučního řízení a jakým způsobem exekutor s její informací naloží. Proti tomuto usnesení podala V. z. p. ČR v zákonné lhůtě odvolání. Vytýká v něm soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Má zato, že soudní exekutor není oprávněn požadovat informace k osobě manžela povinného a že tyto údaje byly soudním exekutorem vyžadovány v rozporu se zákonem. Poukazuje na ust. § 33 odst. 3 exekuč. řádu, z něhož vyplývá pro zdravotní pojišťovny povinnost oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje potřebné k provedení exekuce. Dále zmiňuje ust. § 36 odst. 2 exekuč. řádu, podle něhož se manžel povinného stává účastníkem exekučního řízení ze zákona, jsou-li v exekuci postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, přičemž je účastníkem exekučního řízení pouze, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty. S odkazem na ust. § 44 odst. 2 exekuč. řádu je možné teprve po vydání exekučního příkazu, který obsahuje způsob provedení exekuce, konstatovat, zda jsou nařízením exekuce postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů. Manžel povinného se tedy ze zákona může stát účastníkem exekučního řízení až po vydání exekučního příkazu, nikoliv dříve. Jestliže tedy exekutor po zdravotní pojišťovně požaduje informace týkající se manžela povinného, který není účastníkem řízení, má odvolatelka zato, že tyto informace není oprávněna poskytnout a že je vázána povinností mlčenlivosti, jejíž porušení by znamenalo porušení právních předpisů, obzvláště za situace, kdy po ní exekutor žádá osobní údaje o konkrétní fyzické osobě. VZP ČR v této souvislosti odkazuje na stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, jehož závěr je konformní s názorem odvolatelky. Připomíná rovněž, že i v případě, že by se manžel povinného stal účastníkem exekučního řízení již v době okamžiku nařízení exekuce, nemá zdravotní pojišťovna možnost ověřit si, zda je osoba, o níž exekutor požaduje informaci, skutečně manželem povinného či nikoliv. Konečně odvolatelka připomíná, že má zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti ohledně skutečností týkajících se veřejného zdravotního pojištění a svých pojištěnců (§ 24a a násl. zák. č. 551/1991 Sb., § 23 a násl. zák. č. 592/1992 Sb.). Povinnost mlčenlivosti je prolomena pouze speciálními ustanoveními těchto zákonů, případně zákonů dalších. V daném případě odvolatelka vyhodnotila situaci tak, že exekutorem požadované údaje nejsou údaji potřebnými k provedení exekuce a z tohoto důvodu tyto údaje neposkytla. Navrhla proto změnu napadeného usnesení s tím, že Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR se pořádková pokuta neukládá. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo (§ 212 o.s.ř.), vzal v úvahu důvody uváděné v odvolání a dospěl posléze k závěru, že toto odvolání je třeba považovat za důvodné. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání odvolacího soudu (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 11.6.2008 č.j. 7 Nc 1524/2008-6 byla nařízena exekuce proti povinné Z. H., nar. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.845,- Kč s příslušenstvím. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Ing. R. O., se sídlem Exekutorského úřadu v O.. Dne 16.9.2008 doručil soudní exekutor VZP ČR, se sídlem v Praze 3, výzvu k poskytnutí součinnosti, v níž žádal, aby mu byly sděleny všechny údaje potřebné k provedení exekuce, jež jsou pojišťovně k dispozici, zejména, zda povinný nebo manžel povinného je u této pojišťovny evidován, který zaměstnavatel, resp. kteří zaměstnavatelé za povinného nebo manžela povinného hradí zdravotní pojistné, dále sdělení čísel účtu peněžních ústavů, z nichž je pojistné poukazováno, je-li povinný nebo manžel povinného fyzickou osobou samostatně výdělečně činnou a samoplátcem pojistného, dále také, jaké vykázal povinný nebo jeho manžel výši dosažených příjmů za uplynulý kalendářní rok vzhledem k údajům, které uvedli zdravotní pojišťovně jako podklad pro určení vyměřovacího základu pojistného v letošním kalendářním roce a sdělení čísel účtů peněžních ústavů, z nichž je pojistné poukazováno. Výzva k poskytnutí součinnosti obsahuje zároveň pohrůžku, že nepodá-li zdravotní pojišťovna informace o manželce povinného, podá exekutor bez dalšího upozornění návrh soudu na udělení pořádkové pokuty. Vzhledem k tomu, že VZP ČR odmítla sdělit soudnímu exekutorovi údaje týkající se manžela povinné, podal soudní exekutor návrh na uložení pořádkové pokuty za neposkytnutí součinnosti třetí osobou při zjišťování majetku povinného. Ve smyslu ust. § 33 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb. jsou zdravotní pojišťovny povinny oznámit exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje potřebné k provedení exekuce. Pracovník zdravotní pojišťovny se nemůže v odpovědi na písemnou žádost exekutora dovolat povinnosti mlčenlivosti podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 34 odst. 2 zák.č. 120/2001 Sb. jsou třetí osoby povinny poskytnout exekutorovi součinnost bez zbytečného odkladu. Podle odstavce 3 téhož zákonného ustanovení, za nesplnění povinností uvedených v § 33 může soud na návrh exekutora uložit třetím osobám pořádkovou pokutu. Sporným je výklad, zda údaje týkající se manžela povinného jsou údaji potřebnými k provedení exekuce. Nepochybné je, že za údaje potřebné k provedení exekuce je třeba považovat údaje týkající se účastníků exekučního řízení, resp. povinného. Netřeba podrobněji zdůvodňovat, že opatřování údajů týkajících se jiné osoby než povinného, nelze ospravedlnit ani extenzivním výkladem pojmu „údaje potřebné k provedení exekuce“, jak jej zahrnuje ust. § 33 odst. 3 exekuč. řádu. Manžel povinného může být účastníkem exekučního řízení. Podle § 36 odst. 2 exekuč. řádu platí, že jsou-li exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Manžel povinného se stává účastníkem exekučního řízení, „je-li nesporné nebo alespoň možné“ (viz také použitelný výklad k ust. § 255 odst. 2 o.s.ř.), že věci, které jsou konkrétním exekučním příkazem postihovány, patří do společného jmění povinného a jeho manžela. Proto také např. manžel povinného je osobou oprávněnou podat odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, přichází-li v úvahu, že konkrétním exekučním příkazem může být postižen majetek v jeho společném jmění s povinným (viz R 31/2006, bod IX). Nelze ani striktně tvrdit, jak činí odvolatelka, že manžel povinného se ze zákona může stát účastníkem exekučního řízení až po vydání exekučního příkazu. S odkazem na výše zmíněnou judikaturu (R 31/2006) lze uzavřít, že manžel povinného může být tímto účastníkem exekučního řízení už jen za předpokladu, přichází-li v úvahu, že konkrétním exekučním příkazem může být postižen majetek v jeho společném jmění s povinným. Splnění tohoto předpokladu pak může být spatřováno už kupříkladu v tom, že exekutor doručil i manželu povinného usnesení o nařízení exekuce, dal-li tím najevo, že následnými exekučními příkazy majetek ve společném jmění fakticky postihnout míní. Přesto a zejména proto je ovšem třeba brát v úvahu, že účastenství manžela povinného v exekučním řízení je založeno na předpokladu výjimečně dovoleného postižení i jiného majetku, než majetku výlučně povinného. A právě pro tuto výlučnost je třeba zachovat postup, který znemožní k manželům povinného přistupovat paušálně tak, jako by šlo o samotné povinné. Vezme-li se dále v úvahu, že nelze nařídit exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného ani přikázáním pohledávky z účtu, když povinná osoba není majitelem účtu, pak tím spíše je nezbytné trvat na tom, aby soudní exekutor, žádá-li o sdělení údajů potřebných k provedení exekuce u osoby jiné než povinné podle exekučního titulu, doložil, že je naplněn v konkrétním případě předpoklad, že jde vskutku o údaje potřebné k provedení exekuce. Musí tedy být zřejmé, že manžel povinného je účastníkem exekučního řízení a že údaje jeho se týkající mohou být vůbec způsobilé přinášet informaci potřebnou k provedení exekuce; naznačuje se tedy, že tato podmínka by byla splněna minimálně vydáním exekučního příkazu, doručeného i manželovi povinného, s označením takového způsobu exekuce, který by vůbec umožňoval postižení majetku tvořícího součást společného jmění manželů povinného a jeho manžela. Odvolací soud tedy zastává názor, že specifické postavení manžela povinného v exekučním řízení také vyžaduje individuální přístup k získávání informací o manželovi povinného. Obecné a nikterak blíže nezdůvodněné žádosti soudního exekutora o poskytnutí součinnosti sdělením jinak chráněných údajů manžela povinného, nebyla zdravotní pojišťovna povinna vyhovět. Soudní exekutor totiž neosvědčil zcela zásadní podmínku, kterou je požadavek zákona, že musí jít o „údaje potřebné k provedení exekuce“. A není-li zřejmé, že jde o tyto údaje, není povinna ani oprávněna zdravotní pojišťovna je soudnímu exekutorovi sdělovat. Odvolací soud tedy nehodnotí postup VZP ČR v této věci za odporující zákonu a tudíž odůvodňující uložení pořádkové pokuty. S ohledem na odlišný právní názor soudu I. stupně změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené usnesení a návrh soudního exekutora na uložení pořádkové pokuty VZP ČR zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Plzni dne 23.02.2009