Okolnosti případu dle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. jsou dány nejen majetkovými poměry žalovaných, ale i neúčastí žalobce na ústním jednání a tedy učiněním pouze 2 úkonů právní pomoci v řízení.

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. K. a soudkyň JUDr. A. Č. a JUDr. I. P. ve věci žalobce Č. i. k., a. s. se sídlem Praha 1 - Nové Město, IČ , zastoupeném JUDr. R. M., advokátem v Plzni, proti žalovaným 1) I. V., nar. , bytem Sokolov, a 2) V. V., nar. , bytem Sokolov, o zaplacení částky 9.946,61 Kč s přísl., o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Sokolově č. j. 20 C 440/2008-45 ze dne 27.1.2009 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem, vydaným jako rozsudek pro uznání, soud I. stupně uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 9.946,61 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výroku rozsudku specifikovanými a náhradu nákladů řízení ve výši 4.884,-- Kč, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000,-- Kč. K odůvodnění poukázal na ust. § 153a odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaní v průběhu řízení žalobcem uplatněný nárok v plném rozsahu uznali. Ohledně uplatněného nároku poukázal na tvrzení žalobce obsažená v žalobě ohledně uzavřené smlouvy o úvěru s tím, že nesplacená jistina představuje částku 9.946,61 Kč a že žalovaní rovněž dluží úroky a úroky z prodlení. Při rozhodování o způsobu úhrady dlužné částky vzal soud v úvahu současné osobní a majetkové poměry žalovaných a dospěl k závěru, že je namístě umožnit žalovaným dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení uhradit v splátkách. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, pak soud vyšel z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., avšak tyto náklady, pokud jde o náklady právního zastoupení, neurčil podle vyhl. č. 484/2000 Sb., ale podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. dle vyhl. č. 77/1996 Sb. Odměnu pak určil ve výši náhrady za dva úkony právní služby po 1.500,-- Kč, dvou režijních paušálů po 300,-- Kč, DPH a soudní poplatek ve výši 600,-- Kč. Do rozsudku podal žalobce včas odvolání, které směřoval do výroku o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že jestliže použije soud ust. § 150 o.s.ř., musí vycházet z posouzení všech rozhodných skutečností a své rozhodnutí řádně odůvodnit. Pouhý odkaz na osobní a majetkové poměry nejsou dostatečným důvodem. Má za to, že soud měl vzít v úvahu i oprávněné zájmy odvolatele. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení dle ust. § 212 a 212a o.s.ř., a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst.2, písm. e) o.s.ř., aniž by nařizoval jednání. Odvolání není důvodné. Z obsahu spisu zjistil odvolací soud, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky, skutkově uváděje, že mu byla postoupena pohledávka Č. s., a. s. ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Č. s., a. s. a žalovanými č. 1 a č. 2 dne 13.12.2004. Touto smlouvou žalovaným byl poskytnut úvěr ve výši 12.000,-- Kč se sjednanou pevnou úrokovou sazbou 19,8 % ročně. Žalovaní byli zavázáni uhradit tento úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaní řádně nespláceli, proto byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 30.7.2007. Úrok z prodlení byl sjednán ve smlouvě ve výši 22,8 % ročně. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky ve struktuře 9.946,61 Kč jako nesplacené jistiny, úroků za dobu od 30.7.2007 do 30.9.2008 ve výši 2.303,05 Kč a úroku z prodlení do 30.9.2008 ve výši 1.682,77 Kč a dále běžících úroků a úroků z prodlení. Žalovaní uplatněnou pohledávku nezpochybnili, poukázali na své tíživé majetkové a osobní poměry a na nařízeném jednání, konaném v nepřítomnosti řádně omluveného žalobce, pohledávku v řízení uplatněnou uznali. Nato bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno. Rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení je správné a odvolací soud se s ním zcela ztotožňuje. Podle ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. K odvolání žalobce je třeba uvést, že soud I. stupně o náhradě nákladů řízení nerozhodoval podle ust. § 150 o.s.ř., ale dle výše citovaného ustanovení § 151 odst. 2 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení přiznal žalobci za použití vyhl. č. 177/1996 Sb. V odůvodnění usnesení výslovně uvedl, že žalobci přiznává na náhradě nákladů řízení za dva úkony právní služby, tedy za přípravu a převzetí věci a sepis žaloby po 1.500,-- Kč, dva režijní paušály po 300,-- Kč, DPH z těchto částek a za zaplacený soudní poplatek 600,-- Kč. Aplikace vyhl. č. 177/1996 Sb. je zcela namístě. Citované ustanovení § 151 odst. 2 umožňuje použití této vyhlášky, odůvodňují-li to okolnosti případu. Okolnosti případu v daném případě vyplývají nejenom z toho, co soud I. stupně uvedl o postavení žalovaných, tedy o jejich neutěšených majetkových a sociálních poměrech, ale také z toho, že žalobce v řízení učinil pouze dva úkony právní služby a že se na nařízené soudní jednání nedostavil. K tomu je třeba především uvést, že vyhl. č. 484/2000 Sb., stanovící paušálně odměnu advokáta za řízení v jednom stupni, tyto paušální odměny stanoví, vycházeje v zásadě z toho, že bude konáno v soudním řízení více úkonů právní služby, a to minimálně tři včetně účasti zástupce – advokáta na nařízeném ústním jednání. V daném případě žalobce pouze vyhotovil žalobní návrh, na nařízené jednání se nedostavil. Aplikace vyhl. č. 484/2000 Sb. by proto byla pro žalované, jejichž postavení je poměrně tíživé (vyplývá zcela nepochybně z obsahu spisu), nepřiměřeně tvrdá. Naproti tomu nelze odhlédnout, že žalobci náklady řízení přiznány byly a jejich výše je zcela odpovídající tomu, co účelně na uplatňování či bránění práva ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vynaložil. Rozhodnutí soudu I. stupně proto bylo v napadené části, tedy v části týkající se náhrady nákladů řízení, jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, tato by dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. příslušela úspěšnějším žalovaným. Těm však v souvislosti s odvolacím řízením žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení nepřísluší. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení se nelze odvolat a dovolání není přípustné. V Plzni dne 13.5.2009